8 Tdo 1295/2014-25
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2014 o dovolání obviněného R. Z., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. 55 To 55/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 2 T 26/2013, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. Z. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. 2 T 26/2013, byl obviněný R. Z. uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění dopustil tím, že dne 26. 7. 2012 v přesně nezjištěné době, kolem 18:30 hodin v prostoru veřejné pláže K. u M. j. v obci D., na místě veřejnosti přístupném, a veřejně před V. D., I. D., D. B., O. V., napadl nejprve slovně slovy „kundo, kurvo, píčo“, poškozenou Mgr.
H. Ch., a následně ji napadl i fyzicky, úderem rukou sevřenou v pěst do klíční kosti a ramen, následkem této rány poškozená Mgr. H. Ch. spadla na zem na záda, poté co vstala, ji obviněný opět udeřil rukou uzavřenou v pěst do obličeje, následkem čehož poškozená opět spadla na zem, mezitím se obviněnému snažil zabránit v dalším napadání poškozený K. Ch., který si stoupl mezi obviněného a poškozenou, a obviněný poškozeného Ch. fyzicky napadl úderem ruky uzavřené v pěst do obličeje, následkem této rány poškozený spadl na zem a obviněný se mu snažil šlápnout na krk, což se mu však nepodařilo a šlápl mu do obličeje, v dalším napadání poškozeného se snažila zabránit poškozená Mgr.
H. Ch., kterou obviněný opakovaně udeřil do levé dolní části čelisti a úst, čímž způsobil poškozené Mgr. H. Ch. otřes mozku, který si vyžádal hospitalizaci v Nemocnici v České Lípě po dobu od 27. 7. 2012 do 28. 7. 2012, oděrky a pohmožděniny dolního a horního rtu, vpáčení horního pravého středního řezáku do dutiny ústní s následnou viklavostí tohoto zubu a zlomeninu obratle L3, kdy došlo k odlomení části přední hrany trojúhelníkového tvaru o velikosti 21x27x22 mm s lehkým stlačením tohoto úlomku, tedy k poškození důležitého orgánu, což si vyžádalo ošetření a další léčení u odborných lékařů a rehabilitaci, dále došlo ke zhoršení psychického stavu poškozené, vyžadující lékařské vyšetření a ambulantní léčení spojené s medikací, a tato zranění poškozenou omezila v obvyklém způsobu života tím, že po dobu čtyř týdnů trpěla bolestmi zad a po tuto dobu nosila krunýř, byla omezena v pohybu a v dýchání, dále po dobu čtyř týdnů trpěla výraznou bolestí poraněného zubu a byla omezena v příjmu potravy, do současné doby nemůže kousat na poraněný zub a trpí citlivostí na chlad a tlak, do ledna 2013 měla zhoršenou psychiku, a tohoto jednání se obviněný dopustil opětovně i přesto, že byl za stejný čin již odsouzen a potrestán trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 31.
1. 2000, sp. zn. 2 T 91/99, pro trestné činy podle § 221 odst. 1 tr. zák. a § 202 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců se zkušební dobou v trvání jednoho roku, trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 23. 6. 2003, sp. zn. 3 T 56/2003, pro pokus trestného činu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 221 odst. 1 tr. zák. pro trestný čin podle § 202 odst. 1 tr. zák. úhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku se zkušební dobou v trvání tří let, jehož výkon byl nařízen usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 31.
1. 2007, sp. zn.
3 T 56/2003, a vykonal jej dne 15. 6. 2012, rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 5. 2004, sp. zn. 3 T 49/2003, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. 2 To 1002/2004, pro pokus trestného činu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 222 odst. 1 tr. zák. a pro trestný čin podle § 202 odst. 1 tr. zák. k souhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let se zkušební dobou v trvání čtyř let, a rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 17. 9. 2007, sp. zn. 3 T 233/2007, mimo jiné pro trestný čin podle § 202 odst. 1 tr.
zák., s tím, že mu byl uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvaceti měsíců, přičemž tento trest byl v rámci souhrnnosti zrušen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2008, sp. zn. 5 T 295/2007, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 4 To 156/2008, i za sbíhající se trestné činy k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti pěti měsíců, který vykonal ve věznici s ostrahou dne 15. 10. 2009.
Za přečiny, jimiž byl obviněný nyní uznán vinným [rovněž i za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 5 T 123/2013, pozn. Nejvyššího soudu], byl odsouzen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen ve výroku o trestu rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 5 T 123/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozhodnuto bylo také o náhradě škody.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesením ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. 55 To 55/2014, odvolání obviněného podané proti tomuto rozsudku podle § 256 tr. ř. zamítl.
Obviněný prostřednictvím obhájce podal proti uvedenému usnesení dovolání z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., v jehož odůvodnění vznesl výhrady proti použité právní kvalifikaci přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a nepřiměřenosti uloženého trestu, a vyslovil nesouhlas s uloženým trestem. Obviněný brojil proti rozsahu provedeného dokazování, které považoval za neúplné především s ohledem na nesrovnalosti ve znaleckém posudku znalce MUDr. Radka Matlacha, zpracovaného na povahu zranění, které utrpěla poškozená Mgr. H. Ch., neboť má za to, že nebylo na jeho podkladě dostatečně objasněno, že by poškozená prodělala otřes mozku a že by vzniklou zlomeninu obratle utrpěla v době, kdy k útoku z jeho strany na ni došlo. Brojil proti tomu, že soud jmenovaného znalce u soudu osobně neslyšel, ale vycházel jen z písemného posudku, který zpracoval. Za nedostatečně podložený dalšími důkazy považoval závěr znalce, že poškozená mohla téměř měsíc žít, sama se o sebe starat s nalomeným obratlem, o čemž neměla tušení proto, že léky, které v té době užívala na bolest poškozeného zubu, přehlušily bolest obratle. Pokud by byl znalec osobně slyšen, mohl by se k těmto otázkám vyjádřit, což se však nestalo. Zpochybnil i výpověď poškozené, že tato zjistila nalomení obratle až v září 2012, ačkoli z lékařské zprávy MUDr. V. B. je zřejmé, že tento zhojení obratle zjistil a konstatoval z rentgenového snímku již 21. 8. 2012. Za nelogické považoval rovněž to, aby poškozená s nalomeným obratlem vyhledala lékařskou pomoc až kolem 22. hodiny, přestože ke konfliktu došlo asi o čtyři hodiny dříve. Pokud by měla nalomený obratel, musela by podle obviněného trpět velkými bolestmi, jež by ji donutily přivolat sanitku. Poukázal i na to, že přestože poškozená tvrdila, že po incidentu měla tričko potřísněné od krve, její manžel o žádném takovém potřísnění nehovořil. Poškozená v podstatě nebyla hospitalizována ani v nemocnici, kde byla pouze na pozorování od 27. do 28. července 2012. Ani tato skutečnost podle jeho názoru neodpovídá poranění páteře. Z toho obviněný dovodil, že poškozená mohla předmětné zranění páteře utrpět nezávisle na incidentu. Přitom zmínil okrajovou poznámku znalce MUDr. Radka Matlacha, že se poškozená v minulosti léčila na psychiatrii, z čehož dovodil, že soud měl přibrat znalce z odvětví psychiatrie, neboť jeho závěry mohly mít vliv na zhodnocení výpovědi poškozené. Jelikož tyto nedostatky neodstranil ani odvolací soud, byl tímto postupem podle dovolatele naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obviněný uvedl, že nechtěl poškozenou fyzicky atakovat a ublížit jí na zdraví, nevěděl, že poškozená je po úrazu páteře. Uložený trest nepovažoval za adekvátní vzhledem k podílu jeho viny a současnému řádnému životu (rodinné a pracovní zázemí, jakož i snahu řádně žít a podílet se nejen na výchově dvou nezletilých dětí své družky).
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného doručeno v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. k vyjádření dne 30. 9. 2014, zaslalo prostřednictvím u něj působícího státního zástupce Nejvyššímu soudu sdělení, že se k němu vzhledem k povaze uplatněných námitek nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Následně zkoumal, zda argumenty obviněného lze podřadit pod jím označené dovolací důvody, neboť jen dovolání, které je opřeno o některý ze zákonem vymezených důvodů, lze podrobit věcnému přezkoumání.
O důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se jedná, když bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 v písmenech a) až k) tr. ř.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť namítal, že v řízení předcházejícím napadenému usnesení byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je tedy zřejmé, že předpokladem pro přezkoumání věci z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je v tomto případě existence skutečností odůvodňujících i důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tř. ř. O tento dovolací důvod lze dovolání opřít, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle něj ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího sudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 708/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006. seš. 27, č. T 912). Dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003).
Výjimku z tohoto pravidla představuje pouze zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, což může nastat jen tehdy, jsou-li zjištěny a prokázány vady a nedostatky svědčící o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005). Není-li však zjištěn extrémní nesoulad, na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat správnost či úplnost skutkových zjištění ani provedeného dokazování.
Nejvyšší soud z obsahu dovolání shledal, že obviněný v něm především zpochybnil rozsah zranění, jež utrpěla poškozená Mgr. H. Ch., a rovněž vytýkal šíři provedeného dokazování, neboť se nespokojil se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, zpracovaného MUDr. Radkem Matlachem a vytýkal procesní stránku jeho provedení při hlavním líčení a nezpracování revizního znaleckého posudku. Tyto námitky dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnily, neboť jimi obviněný primárně brojil proti rozsahu a způsobu provedeného dokazování. Jestliže uváděl, že poškozená zlomení obratle utrpěla jinde, předkládal vlastní, ničím nepodloženou verzi možného průběhu skutku, čímž ve skutečnosti popíral, že by spáchal čin tak, jak je ve skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku popsán. Domáhal se pouze toho, aby soudy uvěřily jeho verzi obhajoby (uplatňované již dříve v řízení před soudy nižších stupňů), ze které mělo vyplývat, že se jednání kladeného mu za vinu nedopustil ve zjištěném a prokázaném rozsahu. Na základě vlastních předkládaných tvrzení nemajícícíh oporu ve výsledcích provedeného dokazování, namítal i to, že jeho jednáním nemohla být naplněna subjektivní stránka ve formě úmyslu, neboť nevěděl, že poškozená měla v minulosti poraněnou páteř. Ačkoli otázka zavinění je z obecného hlediska hmotněprávní kategorií, dovolatel ji v tomto jejím hmotněprávním významu nevznesl, neboť zmíněnou absenci úmyslu řádně nevyložil, ale dovozoval ji pouze z nepotvrzené úvahy, že poškozená utrpěla zranění páteře již v minulosti.
Takto uplatněné výhrady však nejsou námitkami právní povahy a pod označený dovolací důvod je nelze podřadit a soud není povinen je přezkoumávat. I přes tento závěr, je vhodné jen ve stručnosti zmínit, že vady, jejichž existenci obviněný vytýkal, v projednávané věci z ničeho nevyplývají. Dokazování bylo provedeno v potřebném rozsahu a řádným způsobem opatřené důkazy byly také řádně zhodnoceny v souladu se zákonem tak, jak je požadováno v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Proto ani na základě nich učiněná skutková zjištění nevyvolávají pochybnosti.
Nejvyšší soud v odůvodnění napadených rozhodnutí, jakož ani v protokolu o hlavním líčení ze dne 9. 1. 2014 (č. l. 169 až 173) neshledal vadu v provádění důkazu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, protože obviněný se čtením tohoto posudku za podmínek § 211 odst. 5 tr. ř. souhlasil, a poté, co byl přečten, k němu neměl žádné připomínky (viz strana 172 spisu). Soudy se s touto okolností v odůvodnění svých rozhodnutí náležitě vypořádaly (srov. strany 3 až 6 rozsudku soudu prvního stupně a strany 3 až 5 usnesení odvolacího soudu). Lze tak jen shrnout, že z uvedených zjištění není pochyb o tom, že byla prokázána bezprostřední příčinná souvislost mezi útokem obviněného, pádem poškozené a vyvrácena obhajoba obviněného, že poškozená poranění páteře utrpěla jindy. Rovněž závěr o utrpěném otřesu mozku byl dostatečně objasněn, o čemž svědčí obsah propouštěcí zprávy, v níž Nemocnice s poliklinikou Česká Lípa dne 28. 7. 2012 uvedla, že poškozená byla tohoto dne propuštěna mimo jiné s diagnózou „S06.00 Otřes mozku; neotevřená rána“ (č. l. 24 verte).
Pro úplnost je však třeba s ohledem na obsah spisu zmínit, že obviněný uváděný požadavek na doplnění dokazování o revizní znalecký posudek neučinil v průběhu dokazování před soudem prvního stupně, kde nenavrhoval žádné důkazy (č. l. 172 p.v.), ale vznesl ho až v podaném odvolání. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí vyložil, z jakých důvodů tento návrh neakceptoval (viz strana 4). Tyto postupy soudů obou stupňů svědčí o tom, že se nemůže jednat o tzv. opomenutý důkaz, protože se nejedná o důkaz, o němž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně o důkaz, kterým se soud nezabýval. Takový důkaz tudíž ani nezaložil nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§ 125 tr. ř.) [srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/2009, ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/2004, ale i mnohé další, které těmto nálezům předcházely].
Z uvedeného též plyne, že soudy ve věci opatřené důkazy posuzovaly v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. jak samostatně, tak i ve vzájemném kontextu, a proto Nejvyšší soud shledal dokazování za provedené v souladu se zásadami vymezenými v těchto ustanoveních, čímž vyloučil jakýkoli nesoulad mezi provedeným dokazováním, skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. V obsahu napadených rozhodnutí nic nesvědčí o zjevné absenci srozumitelného odůvodnění rozsudku, ani o kardinálně logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, nebo o opomenutí či nehodnocení stěžejních důkazů (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1800/2010 ze dne 19. 8. 2010), a proto ani Nejvyšší soud neměl důvod o jejich správnosti pochybovat.
Když Nejvyšší soud zjistil, že se v projednávané věci nejedná o extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04 a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005), nemohl podané dovolání akceptovat jako učiněné v souladu s označeným dovolacím důvodem, protože obviněný relevantním způsobem nenamítal žádnou skutečnost dopadající na označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani na žádný z dalších důvodů taxativně uvedených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř.
Námitka obviněného proti druhu a výměře uloženého trestu odnětí svobody, který považoval za nepřiměřený povaze činu a současnému způsobu jeho života, stojí zcela mimo jím označený dovolací důvod, protože obviněný brojil výhradně proti nepřiměřené tvrdosti uloženého trestu, kterou spatřoval zejména v jeho výši (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.), a proto Nejvyšší soud z jeho podnětu správnost napadených rozhodnutí rovněž nezkoumal.
Nejvyšší soud s ohledem na všechna uvedená zjištění shledal, že v dovolání obviněného nejsou relevantním způsobem namítány žádné vady týkající se nesprávného právního posouzení ani posouzení jiných hmotně právních otázek, jak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stanoví, a proto nebyl naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z těchto důvodů dovolání podané mimo zákonem vymezené důvody Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. října 2014
Předsedkyně senátu: JUDr. Milada Šámalová