8 Tdo 1322/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2008 o dovolání obviněného Ing. R. B., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 5 To 80/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 117/2006, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. R. B. o d m í t á .
Obviněný Ing. R. B. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 6. 2007, sp. zn. 3 T 117/2006, v podobě, jak byl vyhlášen, uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 250b odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři měsíce, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dvanáct měsíců.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které zaměřil do výroku o vině i trestu. Z jeho podnětu byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 5 To 80/2008, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný Ing. R. B. byl uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 250a odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři měsíce, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dvanáct měsíců.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že dne 12. 6. 2004 oznámil Policii ČR, že poté, co dne 11. 6. 2004 zaparkoval v P., v ulici D., nepoškozené osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia, bylo toto vozidlo na daném místě od 19:00 hod. dne 11. 6. 2004 do 23:00 hod. dne 12. 6. 2004 poškozeno, stvrdil do protokolu správnost těchto jím uvedených údajů, přičemž následně zajistil v rámci prováděné opravy vozidla, aby bylo Č. p., a. s., u které bylo vozidlo havarijně pojištěno, poskytnuto na jím deklarované poškození pojistné plnění, které bylo dne 21. 6. 2004 u p. nárokováno a které bylo v souvislosti s touto dopravní nehodou následně na opravu vozidla vyplaceno, avšak obviněný co do místa a způsobu vzniku poškození tohoto vozidla uvedl nepravdivé údaje.
Pro úplnost nutno dodat, že se jednalo již o druhé rozhodnutí, kterým Městský soud v Praze o odvolání obviněného v projednávané věci rozhodl a které vzešlo z řízení po přikázání věci dovolacím soudem. V prvním případě usnesením ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 5 To 12/2006, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 10. 2005, sp. zn. 3 T 99/2005. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen podle § 250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na osmnáct měsíců; podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil uhradil poškozené Č. p., a. s., se sídlem P., škodu, kterou trestným činem způsobil. K dovolání obviněného Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 6. 2006, sp. zn. 8 Tdo 664/2006, podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 5 To 12/2006, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 10. 2005, sp. zn. 3 T 99/2005, zrušil, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 10 přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 5 To 80/2008, podal obviněný dovolání v rozsahu výroku o vině i trestu, odkázal v něm na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Uvedl, že odvolací soud nedostatečně přezkoumal jeho důvody obsažené v odvolání a že provedené důkazy prokazují, že skutková zjištění neobsahují znaky trestného činu, zejména nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a způsobeným následkem. Soudy podle jeho přesvědčení nerespektovaly a svévolně vykládaly zásadu volného hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, vyslovil toliko dohady o možné motivaci obviněného, což podle dovolatele není v trestním řízení na místě a svědčí to o nedostatku skutečných důkazů. Vytkl, že soud prvního stupně z důkazů, které mu přikázal provést Nejvyšší soud, vyvodil nesprávné závěry o tom, že obviněný byl pověřen k vyřízení pojistné události a že vše pro p. vyřizoval sám, poněvadž z výpovědí svědků K. D. R. a A. A. vyplynul pravý opak. Poukázal také na to, že se nevypořádal s jeho námitkami proti reviznímu znaleckému posudku Ú. s. a m. d. v P. Za pochybení pokládal, že soudy přes opakované návrhy neprovedly výslech L. V., který by potvrdil stav vozidla dne 11. 6. 2004 před poškozením a dne 14. 6. 2004 po jeho poškození, a nezkoumaly knihu jízd. Odmítl závěr soudu, že stupeň koroze v místě deformačního poškození je natolik vysoký, že tato koroze nemohla vzniknout za čas od obviněným tvrzené nehody a k poškození zasažených míst muselo dojít dříve. K vyvrácení tohoto závěru obviněný s dovoláním předložil znalecký posudek zpracovaný T. S. A. CZ, s. r. o., z jehož závěrů vyplývá, že jako technicky přijatelná varianta poškození předmětného vozidla bylo označeno poškození předmětného vozidla přívěsným vozíkem a že koroze obnaženého karosářského plechu v povětrnostních podmínkách, které panovaly v rozhodné době, v průběhu 27 hodin zcela jistě nastane. Obviněný poukázal i na formální nedostatky v napadených rozsudcích – nesprávné uvedení § 250b odst. 1 tr. zák. ve výroku o trestu v rozsudku soudu prvního stupně a nesprávné poučení odvolacího soudu, pokud v poučení o dovolání chybně uvedl „pojem usnesení namísto pojmu rozsudek“ a v odůvodnění část I. odstavec první vadně uvedl § 250b odst. 1 tr. zák. Uzavřel, že jsou zde důvodné pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, a soudy proto měly postupovat podle zásady in dubio pro reo.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a aby sám hned ve věci rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby a trestní řízení se zastavuje. Pro případ, že by dovolací soud označené rozsudky zrušil a přikázal soudu věc k novému projednání, nechť nařídí, aby ji soud projednal a rozhodl v jiném složení senátu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání dovolacího soudu k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil převážně námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Obvodní soud pro Prahu 10 a z nichž v napadaném rozsudku vycházel i Městský soud v Praze. Právě takovou povahu mají jeho výhrady, jestliže vytkl, že soudy nevyslechly jím navrhované svědky, zejména L. V., nesprávně vycházely ze znaleckého posudku Ing. T. S., nesprávně hodnotily výpovědi jeho spolupracovníků K. D. R. a A. A. a domáhal se doplnění dokazování o jím předložený posudek zpracovaný T. S. A. CZ, s. r. o., z jehož závěrů by mělo vyplývat, že dovolatelem tvrzená varianta vzniku poškození přívěsným vozíkem je přijatelná a karosářský plech v povětrnostních podmínkách, které panovaly v rozhodné době, dosáhne stejné úrovně v průběhu 27 hodin.
Uplatněnými námitkami ve skutečnosti brojil proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Takto vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních.
Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu.
Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (viz zevrubná rekapitulace důkazů a jejich hodnocení na stranách 3 až 7 rozsudku soudu prvního stupně, strany 4 až 6 rozsudku odvolacího soudu). Soud prvního stupně při hodnocení důkazů postupoval důsledně podle § 2 odst. 6 tr.
ř., tzn. že je hodnotil podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozsudku v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložil, jak se vypořádal s obhajobou obviněného, proč neuvěřil jeho výpovědi, a uvedl, o které důkazy opřel závěry o jeho vině. Vycházel zejména ze znaleckého posudku z oboru ekonomiky, dopravy a strojírenství, odvětví autoopravárenství a dopravní nehody znalce Ing. T. S. a s ním korespondujícího posudku znaleckého ústavu – Ú.
s. a m. d., a. s. P., náležitě a přesvědčivě se vypořádal s odlišnými závěry obsaženými ve znaleckém posudku znalce Ing. J. P., neopomněl zdůraznit ani shodně vyznívající výpovědi svědků K. D. R. a A. A. v tom smyslu, že to byl právě obviněný, kdo jako zástupce obchodní společnosti, u níž byl zaměstnán, vyřizoval s příslušnou p. předmětnou pojistnou událost. Odvolací soud označil závěry soudu prvního stupně za správné, neshledal v jeho postupu žádné pochybení a sám upozornil, že fakt, že ke škodě nedošlo způsobem, který vyplývá z oznámení obviněného, byl bez důvodných pochybností prokázán.
Zdůraznil, že podle výsledků dokazování vozidlo nebylo poškozeno na místě jeho zaparkování u chodníku v D. ulici bočním dřením kolemjedoucího vozidla či jiným obdobným mechanismem, ale bylo poškozeno za jízdy, tj. na jiném místě a jinak, přičemž není relevantní, jak a kdy přesně k poškození vozidla došlo. Stejně tak se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, pokud vyloučil eventualitu, že by se snad někdo jiný bez vědomí obviněného zmocnil zaparkovaného vozu, podnikl s ním jízdu, při níž ji ve zjištěném rozsahu markantně poškodil, a poté jej opět odstavil na stejném místě.
Námitky obsažené v dovolání obviněného tvořily součást jeho obhajoby uplatněné již v řízení před soudy obou stupňů a soud prvního stupně i odvolací soud se s výtkami obviněného ve svých rozsudcích náležitě vypořádaly. Provedené důkazy do sebe logicky zapadají, vytvářejí řetězec, který jednoznačně svědčí pro závěr, že se obviněný trestné činnosti, která mu byla kladena za vinu, dopustil. Relevantně nelze přihlédnout k důkazu označenému jako znalecký posudek T. S. A. CZ, s. r. o. a dovolací soud v tomto stadiu řízení není povolán k tomu, aby jej hodnotil.
Je tak zjevné, že v dané věci nešlo o případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, ještě samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Mimo jakýkoliv dovolací důvod stojí též výhrady obviněného, kterými poukazoval na formální nedostatky ve výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně, v části odůvodnění či poučení rozsudku odvolacího soudu, navíc jde o nedostatky, které nemohou mít žádný vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl (s jistou benevolencí) relevantně uplatněn v té části dovolání, v níž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku, když namítl, že „nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a způsobeným následkem“.
Trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu vyplývá (ve shodě se soudem prvního stupně), že v posuzovaném případě byly znaky trestného činu pojistného podvodu považovány za naplněné ve variantě spočívající v tom, že obviněný při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje.
Podstata jednání obviněného spočívala v tom, že poté, co dne 12. 6. 2004 oznámil Policii ČR, že ačkoliv dne 11. 6. 2004 zaparkoval na jím uvedeném místě nepoškozené osobní motorové vozidlo zn. Škoda Octavia, bylo toto vozidlo na daném místě od 19:00 hod. dne 11. 6. 2004 do 23:00 hod. dne 12. 6. 2004 poškozeno, následně zajistil v rámci prováděné opravy vozidla, aby bylo Č. p., a. s., u které bylo vozidlo havarijně pojištěno, poskytnuto na jím deklarované poškození pojistné plnění, které bylo dne 21. 6. 2004 u pojišťovny nárokováno a které bylo v souvislosti s touto dopravní nehodou následně na opravu vozidla vyplaceno, avšak obviněný co do místa a způsobu vzniku poškození tohoto vozidla uvedl nepravdivé údaje.
V obecné rovině je vhodné připomenout, že trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. je považován (ve srovnání s trestným činem podvodu podle § 250 tr. zák.) za trestný čin tzv. předčasně dokonaný, jehož zákonné znaky jsou naplněny již tím, že pachatel v oznámení pojistné události uvede nepravdivý nebo hrubě zkreslený údaj nebo podstatný údaj zamlčí. Není třeba vznik škody, a to jak majetkové, tak případně nemajetkové povahy. Výkladem zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. se dovolací soud zabýval již v usnesení ze dne 14. 6. 2006, sp. zn. 8 Tdo 664/2006, a není žádného důvodu se od něj odchýlit.
V daných souvislostech – s ohledem na obsah dovolání obviněného – je významná otázka, zda to bylo právě jednání obviněného, které způsobilo následek předpokládaný v ustanovení § 250a odst. 1 tr. zák. Soud prvního stupně, opíraje se o výpovědi svědků K. D. R. a A. A., přesvědčivě uzavřel, že obviněný poté, co byl jednatelem společnosti G. & T., s. r. o., pověřen k vyřízení pojistné události, a kdy tak jednal jako zástupce obchodní společnosti, jež byla stranou pojistné smlouvy, při jednání minimálně se zaměstnancem a. A. K., přičemž mu bylo známo, že a. na základě jím vylíčeného rozsahu poškození a na podkladě údajů obsažených v protokolu o dopravní nehodě vstoupí do jednání s p. o likvidaci pojistné události a o vyplacení pojistného plnění za opravu jím uvedeného poškození vozidla z titulu havarijního pojištění, určoval rozsah poškození, o němž ale věděl, že nebylo za okolností jím popisovaných způsobeno (strana 6 rozsudku). Tato zjištění, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, jak již bylo výše předznačeno, ovšem nemohou vést k jinému závěru, než že to bylo právě jednání obviněného, který jako zástupce obchodní společnosti coby jedné ze stran pojistné smlouvy při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje. Vycházeje ze skutkových zjištění soudů, o příčinné souvislosti mezi takto popsaným jednáním obviněného a následkem předpokládaným v ustanovení § 250a odst. 1 tr. zák. tak nemůže být žádných pochybností a skutek obviněného byl opodstatněně právně kvalifikován jako trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák.
Pro úplnost a nad rámec řečeného dovolací soud poznamenává, že trestní postih obviněného nekoliduje ani se zásadou subsidiarity trestní represe. Zásada subsidiarity trestní represe v podstatě znamená, že trestní právo poskytuje ochranu jednotlivých zájmů pouze a právě tam, kde by byla ochrana poskytovaná prostředky jiných právních odvětví či prostředky mimoprávními nedostatečnou. Právě o takovou situaci se v posuzovaném případě zjevně jedná a čin obviněného byl důvodně kvalifikován jako trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. V této souvislosti nelze nezmínit nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 5/2000, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, sv. 21, str. 273, a též pod č. 127/2001 Sbírky zákonů, podle něhož „ohrožení majetku, či jeho porucha, způsobené pojistným podvodem jsou ve svém reálném důsledku typicky závažnější než poruchy vyvolané podvodem obecným (§ 250 tr. zák.), kde provázanost různých subjektů pojištění chybí. Proto je trestněpoliticky žádoucí a nutné, aby byla existující objektivní nerovnost v dopadech obecného a pojistného podvodu vyrovnávána trestněprávní úpravou. Ta se uvedeného úkolu zhostila tak, že kriminalizovala ne pouhé vyvolání majetkových poruch, jako v případě podvodu obecného, nýbrž také jejich ‚předpolí‘, tedy i činy hrozící takovýmito poruchami. Takto odůvodněná širší a v tomto smyslu trestněprávně funkční \"nerovnost\" je nezbytná k tomu, aby se celková ochrana před podvody různých typů stala podle práva vyrovnanou.“ Trestněprávní postih obviněného nelze tedy považovat ani za nepřiměřený či nesprávný.
Protože byl skutek obviněného správně kvalifikován jako trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák., Nejvyšší soud jeho dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková