Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných J. K. a T. N. o d m
í t a j í .
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 23. 8. 2006, sp.
zn. 28 T 5/2003 byli obvinění J. K. a T. N. uznáni vinnými pokusem trestného
činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 8 odst. 1 tr.
zák. k § 148 odst. 2, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001
Sb. Podle popsaných skutkových zjištění jej spáchali společně se
spoluobviněnými J. K. a T. O. tak, že
obviněný J. K. jako jednatel společnosti A., s. r. o., se sídlem B., okres O.,
spoluobviněný J. K. jako předseda představenstva společnosti U., v. d., se
sídlem P., R., a obviněný T. N. jako soukromý podnikatel podnikající jako
fyzická osoba a T. O. jako jednatel společnosti H., s. r. o., se sídlem P., J.,
společně po předchozí vzájemné domluvě, vedeni společným a shodným úmyslem
vylákat neoprávněnou výhodu na dani z přidané hodnoty,
v době od 12. 8. 1998 do 30. 11. 1998 poté, kdy obviněný T. N. dosud
neobjasněným mechanismem získal od svého obchodního partnera F. H., bytem ve S.
r., 32.000 kusů zateplovacích vložek do kalhot a blůz maskáčů vzor 60, které
dne 12. 8. 1998 zakoupil soukromý podnikatel Ing. Z. B. od společnosti S. B.,
s. r. o., B., za částku 35,- Kč bez DPH za kus, kterážto posléze zmíněná
společnost tento materiál nabyla od Ministerstva obrany České republiky,
obviněný T. N. toto zboží pouze účetně převedl na společnost U. v. d., P.,
zastoupenou obviněným J. K., který po podstatném navýšení kupní ceny a bez
odvedení DPH na výstupu, toto zboží ve dnech 15. 10. 1998 a 19. 10. 1998 pouze
účetně prodal za částku 790,- Kč bez DPH za kus společnosti H., s. r. o., P.,
zastoupené obviněným T. O., který v zastoupení této společnosti dne 20. 10.
1998 zboží rovněž toliko účetně prodal za částku 805,- Kč bez DPH za kus
soukromému podnikateli T. N., který zboží prodal dne 29. 10. 1998 společnosti
A., s. r. o., zastoupené obviněným J. K. za částku 820,- Kč bez DPH za kus, a
posléze jmenovaný v zastoupení této společnosti zboží prodal dne 30. 11. 1998
za částku 836,40 Kč bez DPH za kus společnosti P. C., Ltd. se sídlem U., D.,
D., K.,
dne 25. 11. 1998 pak společnost A., s. r. o., uplatnila u F. ú. v O. přiznání k
dani z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 1998, ve kterém obviněný J. K.
neoprávněně uvedl skutečnosti zakládající nárok na vyplacení nadměrného odpočtu
daně z přidané hodnoty na vstupu ve výši 5.772.800,- Kč, když v rozporu s
ustanovením § 19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty ve
znění pozdějších předpisů do přijatých zdanitelných plnění posléze zmíněné
společnosti úmyslně zahrnul daňově neuznatelné výdaje v celkové výši
26.240.000,- Kč za předmětný nákup a prodej zateplovacích vložek do kalhot a
blůz maskáčů, vzhledem k tomu, že pracovníky F. ú. v O. byla neoprávněnost
uplatněného nároku zjištěna, k vyplacení požadovaného nadměrného odpočtu daně z
přidané hodnoty nedošlo, pokud by se tak stalo, byla by Českému státu
zastoupenému F. ú. v O. způsobena škoda ve výši 5.772.800,- Kč.
Obviněný J. K. byl za tento trestný čin odsouzen podle § 148 odst. 4 tr. zák. k
trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 39a
odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 53 odst. 1 tr.
zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč, a pro případ, že
obviněný ve stanovené lhůtě tento trest nevykoná, byl mu stanoven podle § 54
odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §
49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu podnikání na základě živnostenského oprávnění s předmětem
koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej, a v zákazu výkonu funkce
statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich
zastupování na základě plné moci, s předmětem podnikání koupě zboží za účelem
dalšího prodeje a prodej na dobu šesti let.
Obviněnému T. N. byl za shora uvedený trestný čin podle § 148 odst. 4 tr.
zák. uložen trest odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byl
podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 53
odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč, pro
případ, že obviněný ve stanovené lhůtě tento trest nevykoná byl stanoven podle
§ 54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců.
Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu podnikání na základě živnostenského oprávnění s předmětem
koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej, a v zákazu výkonu funkce
statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich
zastupování na základě plné moci, s předmětem podnikání koupě zboží za účelem
dalšího prodeje a prodej na dobu šesti let.
Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestech spoluobviněných J. K. a T. O.
Proti tomuto rozsudku nalézacího soudu podali obvinění J. K., T. N. a T. O.
odvolání, o nichž rozhodl Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením
ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 6 To 95/2006, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
Toto posledně uvedené usnesení odvolacího soudu napadli obvinění J. K. a T. N.
dovoláními.
Obviněný J. K. dovolání podal prostřednictvím obhájkyně JUDr. E. F. s odkazem
na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Podle dovolatele trpí
rozsudek soudu prvního stupně takovými vadami, v jejichž důsledku nebyly
splněny procesní podmínky pro zamítnutí odvolání, a to i přesto, že v odvolání
na zmíněné vady upozornil. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že rozsudek soudu
prvního stupně měl být odvolacím soudem podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř.
zrušen a věc vrácena nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí ve věci.
Odvolací soud však, aniž by řádně svůj závěr odůvodnil, přisvědčil soudu
prvního stupně, i v tom, že nevyhověl důkazním návrhům obviněného. Obviněný
projevil nesouhlas s argumenty užitými odvolacím soudem, které označil za
autoritativní, zejména pokud jimi odvolací soud vyjádřil, že provedení dalších
důkazů, jichž se obhajoba domáhala, by nevedlo ke změně skutkových zjištění.
Tyto závěry však obviněný neakceptoval a považoval za nesprávné, pokud odvolací
soud nepřisvědčil požadavku na výslech svědků B. P. a L. T., protože právě
výpovědi těchto svědků měly ve věci zásadní význam a mohly potvrdit obhajobu
obviněného. Obviněný dále namítl, že se neztotožnil se způsobem, jakým byly
vyhodnoceny i další ve věci provedené důkazy, předně jednotná celní deklarace a
výpověď svědka F. H., a zdůraznil, že odvolací soud nemohl za této nedostatečné
důkazní situace odvolání obviněného zamítnout, ale měl rozsudek soudu prvního
stupně zrušit a požadovat doplnění dokazování. Z těchto důvodů obviněný J.K.
navrhl, aby Nejvyšší soud vytknuté nedostatky napravil, podle § 265k odst. 1
tr. ř. napadený rozsudek zrušil a na základě § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal
Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Obviněný T. N. dovolání podané prostřednictvím obhájce JUDr. P. J. opřel o
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a napadenému usnesení
odvolacího soudu, i soudu prvního stupně vytkl nejasnost a neúplnost skutkových
zjištění. Podle obviněného se soudy nevypořádaly se všemi významnými okolnostmi
tak, aby jejich rozhodnutí odpovídala pravidlům vyjádřeným v ustanovení § 125
tr. ř. Namítl, že soudy zcela pominuly obchodní toky finančních prostředků z
18.000 kusů vojenských oděvů od společnosti P. I., a. s., zastupované Ing. Z.
B., k L. B., a další tok peněz z 8.000 kusů stejného zboží od L. B. na
společnost E., s. r. o., zastoupenou svědkem F. H. a na společnost I., s. r.
o., zastoupenou Ing. P. K. Rovněž obviněný vytkl, že nebyly do úvahy brány
další transakce, které byly Ing. Z. B. s vojenskými oděvy provedeny. Obviněný
poukázal na to, že se soudy dostatečně nezabývaly otázkou charakteru a druhu
vojenského oblečení, které mělo být předmětem projednávané věci. V této
souvislosti obviněný zdůraznil, že vojenské oděvy v roce 1997 a 1999 pocházely
od společnosti S., s. r. o. Soudy rovněž neprověřovaly správnost údajů ohledně
obchodního vztahu mezi Ing. P. K. a společností E., s. r. o., s odkazem na to,
že podle jednotné celní deklarace se jednalo o 5.000 kusů oteplovacích vložek.
Za nedostatek obviněný označil i to, že nebyl proveden výslech svědka F. H. a
že soudy neobjasnily mechanismus, jakým bylo od tohoto svědka získáno 32.000
kusů zateplovacích vložek.
Obviněný zmínil, že pokud obviněný Ing. Z. B. vede stále ve svém účetnictví
32.000 kusů zateplovacích vložek, neprodal je svědkovi F. H. ani obviněnému.
Obviněný též vyslovil nesouhlas s tím, že by bylo prokázáno, že by předmětné
zboží bylo přepravováno z J. do Š. Fakturu, o níž soud tento svůj závěr opřel,
nelze přijmout, a výpovědi svědků S. K. a Ing. Z. B. označil za nevěrohodné.
Brojil též proti tomu, že pracovníci celní správy neprovedli ohledání alespoň
jednoho kusu zboží, a za nesprávné označil i závěry f. ú., z nichž soudy rovněž
pro své závěry neopodstatněně vycházely. Poukázal na to, že soudy
nerespektovaly zásadu „in dubio pro reo“ při zdůraznění, že obchod mezi
společností H., s. r. o., a jím proběhl regulérně. Na základě všech těchto
výhrad obviněný T. N. navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle §
265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc vrátil soudu druhého stupně k novému
projednání a rozhodnutí.
K podaným dovoláním se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce
činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který ve vztahu k podání obviněného
J. K. uvedl, že pokud obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř. ve znění jeho první alternativy vytýkal, že nebyly splněny
procesní podmínky pro zamítnutí odvolání, pak relevantní uplatnění tohoto
dovolacího důvodu nepřichází vůbec v úvahu. Jde o dovolací důvod ryze
procesního charakteru pro případy, kdy odvolání bylo zamítnuto či odmítnuto
podle § 253 tr. ř. bez jeho věcného přezkoumání a obviněnému tak bylo
znemožněno domáhat se svých práv před soudem druhého stupně. V daném případě
však odvolání obviněného J. K. bylo odvolacím soudem projednáno a bylo o něm i
rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že obviněný neuplatnil žádný z důvodů dovolání
podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. ani obviněným uplatněné námitky
žádnému z takto vymezených dovolacích důvodů neodpovídají, navrhl, aby Nejvyšší
soud dovolání obviněného J. K. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako
podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. K dovolání
obviněného T. N. státní zástupce konstatoval, že sice bylo podáno s odkazem na
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřuje výlučně proti
neúplnosti dokazování a zejména proti hodnocení provedených důkazů, čímž napadá
učiněná skutková zjištění. Zdůraznil vázanost dovolacího soudu skutkovými
zjištěními soudů nižších stupňů, pokud k nim tyto dospěly v řádně vedeném
trestním řízení na základě zásad formální logiky. Vzhledem k tomu, že údajně
nesprávná skutková zjištění, o něž výhradně obviněný své dovolání opřel,
důvodem dovolání být nemohou, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané
dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací § 265c tr. ř. nejprve shledal, že dovolání
obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., byla podána
osobami oprávněnými v souladu s § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. v
zákonné lhůtě, a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Za splnění výše uvedených podmínek dále posuzoval u obou dovolání otázku, zda
uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle § 265b odst. 1
písm. g), l) tr. ř., neboť dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně
vymezených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro
provedení přezkumu dovolacím soudem.
Vzhledem k tomu, že obviněný J. K. své dovolání podal s odkazem na dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je vhodné uvést, že o tento
dovolací důvod lze dovolání opřít, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo
odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v
§ 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky
stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán
důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.
Podle obsahu podaného dovolání plyne, že obviněný v něm zásadně namítal, že
nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí jeho odvolání. V rámci
argumentace uvedené v tomto dovolání však obviněný nezmínil, že by v řízení
předcházejícím vydání napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů uvedených
v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Nejvyšší soud proto shledal, že obviněný J. K. dovolání uplatnil v první
alternativně dovolacího důvodů podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tedy, že
bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu
prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro
takové rozhodnutí.
Podstata této první varianty uvedeného dovolacího důvodu je v tom, že
obviněnému byl odepřen přístup k soudu druhé instance, tedy toho, aby se domohl
meritorního přezkoumání věci, ač podle zákona přezkumné řízení provedeno být
mělo, a bylo chybně zamítnuto podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. nebo
odmítnuto podle § 253 odst. 1, 3 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
20. 11. 2002, sp. zn. 7 Tdo 916/2002, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí
Nejvyššího soudu, roč. 2003, sv. 20, č. T 491).
Přezkoumával-li soud druhého stupně odvoláním napadené rozhodnutí uvedené v §
265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě podaného řádného opravného
prostředku věcně, a poté uvedený řádný opravný prostředek zamítl jako nedůvodný
podle § 256 tr. ř. nebo § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., je možné dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj.
byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod
dovolání uvedený v písm. a) až k) § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 6 Tdo 115/2002, uveřejněné v
Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2002, sv. 18, č. T 423).
Z obsahu napadeného rozhodnutí plyne, že v trestní věci obviněného J. K.
rozhodoval o jeho odvolání Vrchní soud v Olomouci, který jeho odvolání poté, co
jej podle § 254 odst. 1 tr. ř. věcně přezkoumal, zamítl podle § 256 tr. ř. Je
tak patrné, že v daném případě nenastala situace předpokládaná v první
alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť
obviněnému nebyla odepřena možnost přístupu k druhé instanci.
Pokud za tohoto stavu, kdy bylo odvolání obviněného J. K. odmítnuto podle § 256
tr. ř., neuplatnil obviněný žádný z dovolacích důvodů vymezených v § 265b odst.
1 písm. a), až k) tr. ř. S ohledem na argumenty, které obviněný v dovolání
rozvedl, je nutné uvést, že svými námitkami nenaplnil ani žádný z jiných
dovolacích důvodů taxativně vymezených v § 265b odst. 1 tr. ř.
Obviněný T. N. dovolání podal z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a
je proto vhodné uvést, že dovolání je možné na jeho základě podat, pokud
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku
je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího
důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně
kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný
trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto
dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost
skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat
úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu
ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v
aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se
týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní
posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní
kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající
význam z hlediska hmotného práva.
Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a
odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním
posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti
na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná
skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla
být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové
výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových
zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již
provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se
činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.
Z obsahu námitek, na jejichž podkladě obviněný své dovolání podal, vyplývá, že
podstatou dovolání je výhrada o nedostatečném rozsahu provedeného dokazování,
protože obviněný svými výhradami brojil proti tomu, že soudy prvního i druhého
stupně neakceptovaly jeho návrhy, aby byli ve věci vyslechnuti svědci, které
obviněný považoval za potřebné k prokázání jím tvrzených skutečností. Obviněný
nepovažoval za správné, že tyto návrhy soudy pro nadbytečnost odmítly. Jako
další nedostatek obviněný spatřoval v tom, že soudy některé z provedených
důkazů nesprávně hodnotily.
Tyto námitky Nejvyšší soud nepovažoval za výhrady právní povahy, protože jimi
obviněný brojil proti neúplnosti provedeného dokazování a vytýkal jeho
nedostatečný rozsah a nespokojil se a s výsledným skutkovým zjištěním.
S ohledem na takto podané dovolání Nejvyšší soud shledal, že shora vymezená
obecná kritéria významná z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
v jejich obsahu nebyla splněna. Pro úplnost však lze nad rámec obviněným
uvedených námitek konstatovat, že soudy se obdobnými výhradami, jež obviněný T.
N. uplatnil v rámci podaného dovolání, v průběhu řízení jak před soudem prvního
stupně, tak i ve druhém stupni vypořádaly. Soudy v souladu se všemi ve věci
zjištěnými okolnostmi nepochybily, pokud dospěly k závěru, že obviněným
požadované dokazování není z hlediska posuzované otázky potřebné. Vysvětlily
současně, na základě jakých důkazů zjistily skutečnosti, které považovaly za
dostatečně objasněné a prokázané pro učinění těch skutkových závěrů, které
vyjádřily ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a na jejichž podkladě dospěly
k právní kvalifikaci, podle které toto trestné jednání obviněného právně
posoudily.
Nejvyšší soud tak na základě úvah směřujících k oběma podaným dovoláním
shledal, že obvinění J. K. i T. N. uplatnili výhrady, z nichž žádnou nelze
považovat za námitku, jíž by bylo možné považovat z uvedených hledisek za
relevantní ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu. Z tohoto důvodu ve vztahu
k nim neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu uvedená podaná dovolání
přezkoumávat. Dovolání obviněného J. K. i T. N. proto podle § 265i odst. 1
písm. b) tr. ř. odmítl.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. listopadu 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová