8 Tdo 1573/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. února 2006
dovolání, která podali obvinění Z. K., roz. N., J. F., Z. S., J. H., roz.
Ch., Ing. T. V. Z. R., roz. Š., a J. S., roz. P., proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze 17. 2. 2005, sp. zn. 6 To 625/2004, v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 88/2001, a rozhodl t a k t o :
I. Z podnětu dovolání obviněných Z. K., J. F., Z. S. a Z. R. se podle § 265k
odst. 1, 2 tr. ř. ohledně nich a podle § 265k odst. 2 tr. ř. s přiměřeným
použitím § 261 tr. ř. také ohledně spoluobviněných J. H., Ing. T. V., J. S., I.
C. a D. D. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 6
To 625/2004, z r u š u j e.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na
zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě p ř i k a z u j e ,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných J. H., Ing. T.
V. a J. S. o d m í t a j í .
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 3 T 88/2001,
byli uznáni vinnými obvinění Z. K., J. F., J. H., Ing. T. V. a J. S. trestným
činem obchodování se ženami dle § 246 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zák. ve znění
před novelou č. 134/2002 Sb. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a
obvinění Z. S. a Z. R. trestným činem obchodování se ženami podle § 246 odst. 1
tr. zák. ve znění před novelou č. 134/2002 Sb. Obviněná Z. K. byla odsouzena
podle § 246 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí
svobody na tři roky, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazena
do věznice s dozorem, podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl uložen peněžitý trest ve
výměře 100.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě
vykonán, byl podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody
na osm měsíců a podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zprostředkovatelských služeb
v oblasti zajišťování tanečních vystoupení žen mimo uzemí České republiky na
dobu pěti roků. Současně byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v
Bruntále ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 2 T 149/2001, ve spojení s rozsudkem
Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2003, sp. zn. 6 To 373/2003, jakož i
všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obvinění J. F., J. H., Ing. T. V. a J. S. byli odsouzeni podle § 246 odst. 2 tr. zák. shodně k trestu odnětí
svobody na tři roky; podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák., § 58 odst. 1 tr. zák. byl
výkon trestu všem obviněným podmíněně odložen na zkušební dobu tří let a
současně byl nad nimi vysloven dohled. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl
obviněnému J. F. uložen peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč, obviněné J. H. ve
výměře 30.000,- Kč a obviněným Ing. T. V. a J. S. ve výměře 15.000,- Kč; podle
§ 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené
lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody obviněnému J. F. na pět
měsíců, obviněné J. H. na čtyři měsíce a obviněným Ing. T. V. a J. S. na dva
měsíce. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněným J. F. a J. H. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zprostředkovatelských
služeb v oblasti zajišťování tanečních vystoupení žen mimo území České
republiky na tři roky. Obvinění Z. S. a Z. R. byli odsouzeni podle § 246 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, jehož výkon byl podle 58
odst.1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na dva roky. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl oběma obviněným uložen
peněžitý trest ve výměře 10.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl
ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden
měsíc. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému Z. S.
uložen
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zprostředkovatelských služeb
v oblasti zajišťování tanečních vystoupení žen mimo území České republiky na
dva roky.
Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněných V. V.,
M. O., I. C., D. D., D. S., K. P. a o zproštění obžaloby J. T. pro skutek, v
němž byl spatřován trestný čin obchodování se ženami podle § 246 odst. 1, odst.
2 písm. a), c) tr. zák. ve znění před novelou č. 134/2002 Sb.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění uvedených trestných
činů dopustili tím, že nejméně od počátku roku 1997 do října 1998 v České
republice a jiných státech Evropy,
obviněná Z. K. poté, co jako tanečnice získala zkušenosti a informace o provozu
nočních barů a kabaretů v zahraničí, založila v B., okr. B.,
zprostředkovatelskou agenturu S. a začala zajišťovat práci v těchto podnicích
pro ženy, zejména z České republiky, a to jak s pracovním povolením, tak i bez
něj, a to ve S. r. N., Š., S., Ř., L., R. a jinde a přitom spolupracovala
jednak s obviněným J. F., který se podílel na zajišťování kontaktů na majitele
podniků, zejména v R. a S. r. N., po organizační stránce zajišťoval pobyty žen
v těchto podnicích, vybíral provize od jejich majitelů a současně do podniků v
těchto zemích ve spolupráci s obviněnou Z. K. a ostatními spoluobviněnými i v
jiných zemích umisťoval ženy, které sám kontaktoval,
jednak s obviněným Z. S., který zajišťoval kontakty zejména na
zprostředkovatelské agentury ve Š. i na majitele a provozovatele jednotlivých
podniků, podílel se po organizační stránce na zajišťování pobytu žen v těchto
podnicích, vybíral od nich provize, a to i od majitelů podniků, případně
zprostředkovatelských agentur, a ve spolupráci s obviněnou Z. K. a dalšími
spoluobviněnými umisťoval ženy, které sám kontaktoval i v jiných zemích, a
zajistil tak nejméně D. P.,
jednak s obviněným V. V., který zajišťoval kontakty na zprostředkovatelské
agentury či na majitele podniků, zejména ve S. a L., po organizační stránce
zajišťoval pobyty žen v těchto podnicích, prováděl výběr provizí od jejich
majitelů či agentur, podílel se na převozech žen z České republiky i mezi
jednotlivými podniky a ve spolupráci s obviněnou Z. K. a dalšími
spoluobviněnými umísťoval ženy, které sám kontaktoval i v jiných zemích,
přičemž ženy, kterým zajišťovali pobyty v zahraničí, rozlišovali podle toho,
zda jsou či nejsou ochotny poskytovat sexuální služby, a v závislosti na této
okolnosti jim zajišťovali pobyty v zahraničních podnicích, ve kterých byly
sexuální služby poskytovány, ale současně do těchto podniků posílali i ženy, o
nichž pouze předpokládali, že by tyto služby mohly poskytovat, přitom mezi
podniky, ve kterých byly poskytovány sexuální služby, patří zejména ve S. r. N.
podnik M. v M., v R. podniky M. R. ve V., P. v L., ve S. bar K. v M., N. C. P.
v M., v Ř. podnik D.-J.-V. poblíž S., v L. M. C., přičemž ve Š. byly sexuální
služby poskytovány prakticky ve všech podnicích, kam byly ženy odesílány,
do činnosti obviněných Z. K., J. F., V. V. a Z. S. se zapojili další obvinění,
a to:
obviněná J. H., která v dřívější době pracovala jako zaměstnankyně obviněného
Z. S. a později navázala na jeho činnost ve zprostředkovatelské agentuře,
kterou vedla tím, že získala ženy pro angažmá v zahraniční, tyto umísťovala do
jednotlivých podniků prostřednictvím uvedených spoluobviněných, podílela se
taktéž na vyvážení žen do zahraničí, zejména do Š., i na výběru provizí od
majitelů podniků, a to s vědomím, že ženy zde budou poskytovat sexuální služby,
případně jsou odváženy do podniků, v nichž jsou tyto služby poskytovány a mohou
být k těmto využívány,
obviněný Ing. T. V. tím, že zadával inzeráty do tiskovin i rozhlasu za účelem
kontaktování žen ochotných vystupovat v barech a nočních podnicích jako
tanečnice, se zájemkyněmi prováděl úvodní pohovory, následně zajišťoval jejich
návštěvy u obviněné Z. K., podílel se na vyhotovování fotografií žen potřebných
pro jejich nabídku majitelům zahraničních podniků a v případě, že jím takto
zajištěné ženy pracovaly v zahraničí, pobíral za svou činnost finanční odměnu,
přičemž věděl, že ženy jím získané jsou odesílány do zahraničních podniků mimo
jiné i za účelem poskytování sexuálních služeb, případně s vědomím, že mohou
být v podnicích, kde docházelo k poskytování sexuálních služeb, o čemž věděl, k
těmto využívány,
obviněná Z. R. tím, že jako osoba sama vlastnící zprostředkovatelskou agenturu
zabývající se zajišťováním angažmá tanečnic v zahraničí i v České republice
navázala kontakt s obviněnou Z. K. a V. V. za účelem zajišťování pobytů žen, s
nimiž spolupracovala v R., S. r. N., S. i jinde s vědomím, že tyto ženy budou
odesílány do zahraničních podniků za účelem poskytování sexuálních služeb,
případně s vědomím, že mohou být v podnicích, kde tyto služby byly poskytovány,
k tomuto využity, a zajistila tak nejméně J. Š. a R. G.,
obviněný M. O. navázal kontakt s obviněnou Z. K. a jejím prostřednictvím i s
dalšími spoluobviněnými a za účelem zprostředkování práce tanečnic v zahraničí
získával ženy, které kontaktoval s obviněnou Z. K. s vědomím, že těmto bude
zajišťovat pobyt zejména ve S. r. N., R., Ř., Š. či jinde, a to i v podnicích,
kde jsou poskytovány sexuální služby a že k poskytování těchto služeb mohou být
využity a za tyto ženy v případě jejich angažmá pobíral finanční odměnu,
obviněná K. P. navázala kontakt s obviněnou Z. K. a jejím prostřednictvím i s
dalšími spoluobviněnými a za účelem zprostředkování práce tanečnic v zahraničí
získávala ženy, které odesílala za obviněnou Z. K. s vědomím, že těmto budou
zajišťovány pobyty v zahraničí, a to ve S. r. N., S., Ř. i jinde, a to i v
podnicích, kde jsou poskytovány sexuální služby, a že k poskytování těchto
sexuálních služeb mohou být využity, a tak zajistila M. D., J. Z., L. M., P.
Ch.,
obviněný I. C. zejména na základě pokynů spoluobviněné Z. K. a ve spolupráci s
dalšími obviněnými zajišťoval dopravu žen z České republiky do barů a kabaretů
v zahraničí, zejména ve Š. a S. r. N., kde taktéž vybíral peníze od majitelů a
provozovatelů podniků, případně zprostředkovatelských agentur, ale i přímo od
žen zde působících s vědomím, že tyto ženy jsou jím odváženy do podniků, v
nichž jsou poskytovány sexuální služby, a že k poskytování těchto služeb mohou
být využity nebo přímo věděl, že tyto ženy zde budou poskytovat sexuální
služby,
obviněný D. D. zejména na základě pokynů obviněné Z. K. a ve spolupráci s
dalšími obviněnými zajišťoval dopravu žen z České republiky do barů a kabaretů
v zahraničí, zejména R., S. a S. r. N., kde taktéž vybíral provize od majitelů
a provozovatelů podniků s vědomím, že tyto ženy jsou jím odváženy do podniků, v
nichž jsou poskytovány sexuální služby, a že k poskytování těchto služeb mohou
být využity nebo přímo věděl, že tyto ženy zde budou poskytovat uvedené služby,
obviněná J. S. jako sekretářka a nejbližší spolupracovnice obviněné Z. K. byla
informována o její veškeré činnosti související s náborem a se zajišťováním
angažmá ženám v barech a kabaretech v zahraničí a v tom i o sexuálních službách
poskytovaných v těchto podnicích, i o ženách, které tyto služby poskytují, o
rozsahu spolupráce ostatních spoluobviněných, podílela se na organizaci této
činnosti a v případě nepřítomnosti obviněné Z. K. tuto v plném rozsahu
zastupovala,
společnou činností všech výše uvedených obviněných tak bylo do zahraničí
vyvezeno několik desítek žen za účelem poskytování sexuálních služeb či s
vědomím, že tyto ženy mohou být k těmto službám využity, když v podnicích, kde
jim bylo zajištěno angažmá, se tyto služby poskytovaly, přičemž mezi tyto ženy
patřilo 37 konkrétně v rozsudku vyjmenovaných žen,
obviněný D. S. v průběhu měsíce března 1998 navázal kontakt s obviněnou Z. K.,
které navrhl možnost spolupráce s oblastí I., ale i jiných zemí, kde by mohly
ženy poskytovat sexuální služby, s čímž souhlasila a zajistila pro něj P. K. a
Z. Š., s nimiž na začátku dubna 1998 vycestoval do I., kde tyto ženy
provozovaly sexuální služby za úplatu.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění Z. K., J. F., Z. S., J. H., Ing.
T. V., Z. R., I. C., D. D. a J. S. odvoláními směřujícími proti výrokům o vině
a na ně navazujícím výrokům o trestech. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze
dne 17. 2. 2005, sp. zn. 6 To 625/2004, byla odvolání obviněných jako nedůvodná
podle § 256 tr. ř. zamítnuta. Odvolání podal též obviněný D. S., jeho odvolání
bylo zamítnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2004, sp. zn.
6 To 385/2004.
Proti usnesení odvolacího soudu podali obvinění Z. K., J. F., Z. S., J. H.,
Ing. T. V., Z. R. a J. S. prostřednictvím svých obhájců v zákonné lhůtě
dovolání, která shodně zaměřili proti výroku o vině.
Obviněná Z. K. ve svém dovolání odkázala na dovolací důvod uvedený v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku. Uvedla, že odvolací soud se v napadeném usnesení nesprávně
vypořádal s otázkou časové působnosti trestního zákona ve smyslu § 16 odst. 1
tr. zák., dospěl-li k závěru, že je třeba kvalifikovat její jednání jako
trestný čin obchodování se ženami podle § 246 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr.
zák., neboť toto ustanovení bylo zák. č. 537/2004 Sb. k 21. 10. 2004 zrušeno.
Nově zakotvená skutková podstata trestného činu obchodování s lidmi podle §
232a tr. zák. původní skutkovou podstatu fakticky nenahradila, vyžaduje totiž
závažnější formy jednání pachatele. Skutková věta rozsudku soudu prvního stupně
neobsahuje jednání, které by naplňovalo znaky nově konstruované skutkové
podstaty podle § 232a tr. zák., zejména pokud jde o znak použití násilí,
pohrůžky násilí, lsti anebo zneužití omylu, a je proto na dovolacím soudu, aby
zvážil, zda trestnost činu obviněné nezanikla. Nesouhlasila ani s právním
závěrem, že se činu měla dopustit jako člen organizované skupiny, neboť
takového jednání se nedopustila. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení
odvolacího soudu zrušil a Krajskému soudu v Ostravě přikázal věc v potřebném
rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Taktéž obviněný J. F. ve svém dovolání odkázal na dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. a i on namítl, že skutková věta rozsudku soudu prvního
stupně neobsahuje a nezahrnuje všechny znaky potřebné pro závěr, že se jedná o
trestný čin obchodování s lidmi podle § 232a tr. zák. po novele provedené
zákonem č. 537/2004 Sb. Úvahy týkající se aplikace § 16 odst. 1 tr. zák., jak
je odvolací soud učinil v odůvodnění napadeného usnesení, by mohly obstát pouze
v případě, že se popsaného jednání obviněný a ostatní spoluobvinění dopustili
násilím, pohrůžkou násilí, vyvoláním omylu či lstí. Tyto znaky by musely být
uvedeny ve skutkové větě rozsudku, čemuž však brání ustanovení § 259 odst. 4
tr. ř., poněvadž odvolání podali toliko obvinění. Navrhl, aby Nejvyšší soud
zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a sám aby rozhodl tak, že jej podle §
226 písm. f) tr. ř. zprostí obžaloby.
Dovolatel Z. S. odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. e),
g), l) tr. ř. a namítl, že trestní stíhání bylo vedeno, ačkoli podle zákona
bylo nepřípustné, a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku
proti rozsudku soudu prvního stupně ač v řízení mu předcházejícím byl dán důvod
dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nepřípustnost trestního
stíhání spatřoval v tom, že nebyly splněny zákonné požadavky pro podání
obžaloby a že usnesení o zahájení trestního stíhání a ani obžaloba neměly
zákonem stanovené náležitosti. Právní kvalifikaci podle § 246 odst. 1, 2 písm.
c) tr. zák. popis skutku podle něj neodpovídá, což potvrdil i nalézací soud
tím, že oproti obžalobě pozměnil skutkovou větu. Obviněný měl za to, že soudy
nesprávně vyhodnotily skutkový stav a tvrzení obsažená v obžalobě se jim
nepodařilo prokázat. Zdůraznil, že není pravdou, že zajistil D. P. za účelem
poskytování sexuálních služeb; ta vykonávala práci diskžokeje, což mj.
potvrdily i I. O. a K. D. Vyjádřil přesvědčení, že svým jednáním popsaným ve
skutkové větě nenaplnil ani jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu
obchodování se ženami podle § 246 odst. 1 tr. zák. Za zkreslený pak označil
způsob interpretace obsahu jeho odvolání soudem druhého stupně a zpochybnil
zákonnost, provádění a zpracování telefonních odposlechů. Dále uvedl, že
trestnost jeho činu je třeba posuzovat podle pozdějšího zákona, neboť to je pro
něj příznivější. Porovnáním trestněprávní úpravy v době spáchání s úpravou
nynější, tj. v době rozhodování odvolacího soudu, je zřejmé, že jednání, za
které byl uznán vinným podle § 246 odst. 1 tr. zák., nevyžaduje užití násilí
apod., z čehož vyplývá, že jednání, při kterém tohoto násilí apod. není užito,
není podle stávající právní úpravy trestné. Dodal, že vzhledem ke změně
sociálně politických poměrů a k tomu, že od roku 1998 předmětnou činnost
nevykonává a žije řádným životem, zanikla ve smyslu § 65 tr. zák. společenská
nebezpečnost jeho jednání. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů
obou stupňů a aby Okresnímu soudu v Bruntále přikázal věc v potřebném rozsahu
znovu projednat a rozhodnout.
Obviněná J. H. v rámci svého dovolání odkázala na důvody dovolání uvedené v §
265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., aniž by tyto důvody jakkoliv konkretizovala.
Poukázala toliko na přednes svého obhájce učiněný před odvolacím soudem dne 23.
9. 2004, jímž zpochybnil řádné objasnění věci, označil skutková zjištění za
nejasná a neúplná v kontextu s podaným hodnocením důkazů, zpochybnil existenci
subjektivní stránky trestného činu, jímž byla uznána vinnou, a důkazy v podobě
odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, které byly povoleny do 31. 12.
1998 a byly předčasně ukončeny 27. 10. 1998, měl za nezákonné. Vytkla, že se
odvolací soud jejími námitkami dostatečně nezabýval a vyvozovala, že napadené
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení
skutku a že o zamítnutí jejího odvolání bylo rozhodnuto, aniž pro to byly
splněny procesní podmínky stanovené zákonem. Navrhla, aby Nejvyšší soud
napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v
potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněná Z. R. v dovolání namítla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci a odkázala na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. Nalézacímu soudu vytkla, že popis skutku neodpovídá jeho hmotně právnímu
posouzení. Uvedla, že z popisu skutku nevyplývá, že by se měla dopustit
protiprávního jednání společným jednáním se spoluobviněnými Z. S. a K. P. a ani
to, že by měla dopravovat ženy do ciziny. Za nepravdivý označila i závěr
nalézacího soudu, že zajišťovala ženy za účelem poskytování sexuálních služeb,
a to konkrétně J. Š. a R. G., poněvadž výpovědi právě těchto dvou svědkyň
potvrzují její obhajobu. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení
odvolacího soudu zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu
znovu projednat a rozhodnout.
Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil ve svém
dovolání i obviněný Ing T. V. Ten popřel vědomost o zprostředkovávání práce
obviněnou Z. K. ve veřejných domech a uvedl, že od ní nikdy neobdržel žádné
peníze, že nebyl nikdy v cizině, spoluobviněné kromě Z. K. nezná a nikdy s nimi
nejednal. Podotkl, že mu nebyl prokázán úmysl ženy najmout, vyvést do ciziny,
aby tyto byly využity k sexuálním praktikám, neboť to by bylo proti jeho
náboženskému přesvědčení. Vytkl, že soudy při rozhodování o vině nezohlednily
jeho vyjádření a rozhodnutí považoval za nepřiměřeně přísné. Navrhl, aby
Nejvyšší soud obě napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Obviněná J. S. odkázala na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g),
l) tr. ř. a namítla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení věci,
které má základ v nesprávném zjištění skutkového stavu, a že bylo rozhodnuto o
zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně,
ačkoliv řízení před soudem prvního stupně bylo zatíženo vadou, a to použitím
nezákonných důkazů – odposlechů telefonních hovorů. Uvedla, že se činu, jímž
byla uznána vinnou, nedopustila, nepodílela se na žádné organizované činnosti a
byla toliko zaměstnankyní obviněné Z. K., které také pomáhala v domácnosti.
Nikdy ji nezastupovala, ale připustila, že její jméno obviněná Z. K. občas
používala pro zakrytí své přítomnosti. Poukázala na skutečnost, že nikdy nebyla
spolumajitelkou agentury, nikdy nebyla v cizině, nezná cizí jazyky a nikdy
obviněnou Z. K. v podnikatelských aktivitách nezastupovala. Vytkla, že nebylo
prokázáno jednání, které jí je kladeno za vinu, že byla odsouzena na základě
neúplně zjištěného skutkového stavu za použití nezákonných důkazů - telefonních
odposlechů, poněvadž soud neměl k dispozici protokol s náležitostmi ve smyslu §
88 odst. 4 tr. ř., a za zřejmou označila i absenci jejího úmyslu. Navrhla, aby
Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a tomuto soudu přikázal
věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovoláním
obviněných označil námitku obviněných Z. K., J. F. a Z. S. směřující proti
právnímu posouzení skutku jako trestného činu obchodování se ženami podle § 246
tr. zák. za důvodnou, neboť toto ustanovení bylo v době rozhodování odvolacího
soudu zák. č. 537/2004 Sb. zrušeno a odvolací soud se nevypořádal důsledně s
otázkou časové působnosti trestních zákonů. Zevrubně rozvedl důvody, pro které
se skutkové podstaty trestných činů obchodování se ženami podle § 246 odst. 1
tr. zák. a obchodování s lidmi § 232a odst. 2 tr. zák. v platném znění zcela
nekryjí. Skutek, jak je vymezen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně,
neobsahuje skutkové okolnosti odpovídající použití násilí, pohrůžky násilí nebo
lsti anebo zneužití omylu, tísně nebo závislosti, a nelze ho proto podřadit pod
skutkovou podstatu trestného činu podle § 232a odst. 2 písm. a) tr. zák. pro
nedostatek formálních znaků uvedené skutkové podstaty. Upozornil, že aplikace
ustanovení § 232a tr. zák. je v posuzované trestní věci ostatně vyloučena již z
toho důvodu, že trestní sazby § 232a tr. zák. v základních a kvalifikovaných
skutkových podstatách jsou pro pachatele výrazně přísnější nežli tomu bylo v
základních i kvalifikovaných skutkových podstatách trestného činu podle § 246
tr. zák. To však podle něj neodůvodňuje závěr, že by souzený skutek byl
beztrestný a odkázal na skutkovou podstatu trestného činu kuplířství podle §
204 odst. 1 tr. zák., jehož znakům skutkové okolnosti popsané v tzv. skutkových
větách odpovídají. K dovolání obviněného Z. S. uvedl, že v rámci dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. nelze vytýkat formální vady
usnesení o zahájení trestního stíhání nebo obžaloby. Zánik nebezpečnosti
trestného činu tohoto obviněného pro společnost podle § 65 tr. zák. vzhledem k
zapojování dalších osob do prostituce neshledal. K dovolání obviněného Ing. T.
V. zaujal názor, že jeho námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění
a neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu. Obdobně výtky obviněné
J. S. směřují podle něj proti hodnocení důkazů soudy a proti procesní
použitelnosti důkazů, deklarovaným dovolacím důvodům neodpovídají; poznamenal
však, že popis skutku ve výroku o vině ve vztahu k obviněné J. S. je značně
povšechný. K dovolání obviněné J. H. uvedl, že její dovolání neobsahuje žádné
konkrétní námitky a případné doplnění dovolání nemohlo být učiněno ve lhůtě
podle § 265e odst. 1 tr. ř., proto podle něj nesplňuje náležitosti obsahu
dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. Pokud by ale dovolací soud učinil v tomto
směru odlišný závěr, pak poznamenal, že z obsahu doplnění dovolání plyne, že
bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za zjevně
neopodstatněné označil dovolání obviněné Z. R., pakliže uplatnila námitku
nesouladu tzv. skutkové věty a zákonných znaků trestného činu podle § 246 odst.
1 tr. zák.
Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněných Z.y K.,
J. F. a Z. S. napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě v částech týkajících
se těchto obviněných podle § 265k odst. 1 tr. zák. zrušil a aby podle § 265l
odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a
rozhodnout. Dále navrhl dovolání obviněných Ing. T. V., J. H. a Z. S. odmítnout
podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněné Z. R. odmítnout podle
§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Na úvaze Nejvyššího soudu ponechal, zda podle §
265k odst. 2 věty poslední tr. ř. a za přiměřeného užití § 261 tr. ř. napadené
usnesení zruší a přikáže věc k novému projednání a rozhodnutí též ohledně
dalších obviněných, jejichž trestní řízení bylo pravomocně skončeno před
odvolacím soudem a kteří dovolání nepodali nebo jejichž dovolání je s ohledem
na jejich obsah nutno považovat za nedůvodná.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle § 265a tr. ř.
přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu
dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Dlužno dodat, že v případě obviněné J.
H. tento závěr učinil přesto, že důvody dovolání byly v jeho doplnění vymezeny
až po uplynutí lhůty stanovené § 265f odst. 2 tr. ř., neboť teprve zde byly
uvedeny poprvé (k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. IV. ÚS
134/03 aj.).
Shledal současně, že obvinění J. H., Ing. T. V. a J. S. podali dovolání z
jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a proto je podle § 265i odst. 1
písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jejich podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř.
přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo.
Dovolání obviněných Z. K., J. F., Z. S. a Z. R. nebylo možné podle § 265i odst.
1 tr. ř. odmítnout, dovolací soud proto přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř.
zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla dovolání
podána, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovoláních, jakož i řízení napadenému
rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání jsou v části, v níž byl
relevantně uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
důvodná.
K dovoláním obviněných J. H., Ing. T. V. a J. S.
Dovolání obviněných J. H. a J. S. byla podána s odkazem na důvody dovolání
podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., dovolání obviněného Ing. T. V. s
odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl
v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a)
až k) tr. ř.
Odvolání obviněných byla zamítnuta poté, co odvolací soud na jejich podkladě
meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v
tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí
předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr.
ř. V souladu s touto podmínkou obviněné odkázaly na důvod dovolání uvedený v §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v
ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným
prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky
rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních
vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další
instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava
řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje
dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k
právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení
o dovolání. V této souvislosti nelze nezaznamenat, že z hlediska nápravy
skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to
především obnovu řízení a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona.
Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke
zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění
správnosti skutkových zjištění, jak již bylo připomenuto, nelze zahrnout do
zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též
dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu
odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro
posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem
zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný
čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na
podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost
a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani
prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v
aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se
týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní
posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní
kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající
význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně
uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí
věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr.
ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující
některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaných dovolání vyplývá, že ačkoli obvinění deklarovali dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnili výlučně námitky, které
směřovaly proti rozsahu dokazování, zákonnosti provádění důkazů a proti
správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Bruntále a z nichž
vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Ostravě. Jestliže obviněná J. S.
se shodě s již uplatněnou obhajobou opakovala, že se na trestné činnosti
obviněné Z. K. nijak nepodílela, že byla odsouzena na podkladě nedostatečně
zjištěného stavu a že pro rozhodnutí o její vině byly použity nelegální důkazy,
tj. telefonní odposlechy, aniž by soud měl k dispozici protokol s náležitostmi
podle § 88 odst. 4 tr. ř., pak fakticky uplatnila námitky skutkové, event.
procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhala změny skutkových
zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozovala,
že se trestného činu nedopustila. Totéž platí ve vztahu k námitkám obviněné J.
H. obsaženým v jejím odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně,
zpochybnila-li řádné objasnění věci, označila-li skutková zjištění za nejasná a
neúplná v kontextu s jí podaným hodnocením důkazů a pokud i ona hovořila o
nezákonnosti důkazů v podobě odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu,
které byly povoleny do 31. 12. 1998 a byly předčasně ukončeny 27. 10. 1998. V
této souvislosti je na místě upozornit, že námitky obsažené v odvolání nelze
bez dalšího akceptovat jako námitky dovolací (smysl a účel těchto opravných
prostředků není totožný), a proto jen s notnou dávkou benevolence dovolací soud
přihlédl i k nim.
Právního posouzení skutku a ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení se
netýkaly námitky obviněného Ing. T. V., pokud je zaměřil proti výměře trestu,
naznačoval-li „nepřiměřenou přísnost“ rozhodnutí. Námitky tohoto charakteru
nelze uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., ale ani prostřednictvím speciálního zákonného dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který se vztahuje k trestu (k tomu viz č. 22/2003
Sb. rozh. tr.).
Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému
byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen
trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin,
jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem
námitek buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že
byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná
pochybení ve vztahu k druhu a výměře trestu vytýkat nelze. Obviněný Ing. T. V.
však neuvedl nic, co by tento dovolací důvod naplňovalo.
Jako námitku právní nelze označit ani námitku obviněných J. H., Ing. T. V. a J.
S., která se týkala subjektivní stránky trestného činu. Její těžiště bylo v
tvrzení dovolatelů, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy a skutkové
zjištění, že měli vědomost o tom, že najaté ženy měly poskytovat sexuální
služby, je nesprávné.
Závěr o formě zavinění (§ 4, § 5 tr. zák.) je sice závěrem právním,
vycházejícím však ze skutkových zjištění soudu, která vyplývají z provedeného
dokazování a jejichž přezkoumání se s poukazem na uvedený dovolací důvod nelze
domáhat. Obvinění zaměřili dovolání v této části proti způsobu hodnocení důkazů
a proti skutkovým zjištěním, že se jednání dopouštěli s vědomím, že získané
ženy budou v zahraničních podnicích poskytovat sexuální služby, popř. že jsou
odváženy do podniků, v nichž jsou tyto služby poskytovány, a mohou k nim být
využity (obvinění Ing. T. V., J. H.), event. že byli informováni o veškeré
činnosti obviněné Z. K. související s náborem a zajišťováním angažmá žen v
barech a kabaretech v zahraničí a v tom i o sexuálních službách poskytovaných v
těchto podnicích i o ženách, které je poskytují (obviněná J. S.) a která se
stala podkladem právního závěru o jejich zavinění, nikoli proti tomu, že by
tato zjištění nenaplňovala zákonné znaky zavinění. I v této části tedy obvinění
uplatnili námitky skutkové.
Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř.,
a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat
(srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02,
ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). V této souvislosti je na místě
dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah
mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně
jedné (viz zejména strany 33 p. v. - 35 rozsudku soudu prvního stupně a strany
5 - 12 napadeného usnesení odvolacího soudu). Z těchto důvodů nebylo možno
učinit jiný závěr, než že v tomto rozsahu, tj. rozsahu námitek skutkových,
dovolání obviněných nebylo opřeno nejen o důvod dovolání uvedený v § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř., ale ani o žádný jiný z důvodů dovolání obsažených v § 265b
tr. ř.
Pro úplnost je ale na místě upozornit, že popis skutku ohledně obviněné J. S.
není dostatečně výstižný a přesný (není jasné, v čem spočívalo její jednání
popsané jako „podílela se na organizaci této činnosti …, … v případě
nepřítomnosti obviněné Z. K. tuto v plném rozsahu zastupovala …“), jak na to
upozorňuje státní zástupce ve svém vyjádření. I když tento nedostatek není
dovoláním vytýkán, je třeba v dalším řízení tento nedostatek (při zachování
totožnosti skutku a respektování zákazu reformace in peius) též odstranit.
V řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím nebyl dán důvod dovolání podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož logicky plyne, že není dán ani důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Protože dovolání obviněných J.
H., Ing. T. V. a J. S. byla podána z jiného důvodu, než jaký činí dovolání
přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1
písm. b) tr. ř. odmítl.
K dovoláním obviněných Z. K., J. F., Z. S. a Z. R.
Obvinění Z. K., J. F. a Z. R. podali dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř., obviněný Z. S. odkázal na důvody dovolání podle § 265b odst.
1 písm. e), g), l) tr. ř.
Ve vztahu k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatněnému
obviněným Z. S. platí totéž, co již bylo řečeno ohledně obviněných J. H. a J.
S. V souladu s podmínkami řádného uplatnění tohoto důvodu dovolání odkázal na
dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti
obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.
Okolnosti, za kterých je trestní stíhání nepřípustné, v důsledku čehož je nelze
zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno,
jsou taxativně uvedeny v ustanovení § 11 odst. 1 tr. ř. S poukazem na
ustanovení § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze proto dovolání podat, bylo-li
vedeno trestní stíhání, ač tomu bránila existence některého z důvodů
nepřípustnosti trestního stíhání, jak jsou uvedeny v § 11 odst. 1 tr. ř. písm.
a) až j) tr. ř.
Obviněný existenci tohoto důvodu dovolání vyvozoval z toho, že usnesení o
zahájení trestního stíhání a ani obžaloba nemají zákonem stanovené náležitosti,
zejména co do popisu skutku s odkazem na požadavek totožnosti skutku. Popis
skutku podle něj neodpovídá právní kvalifikaci podle § 246 odst. 1, 2 písm. c)
tr. zák., což potvrdil i soud prvního stupně tím, že skutkovou větu změnil.
Je zjevné, že konkrétní námitky obviněného směřující proti obsahovým
náležitostem usnesení o zahájení trestního stíhání a obžaloby pod důvod
dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. podřadit nelze a subsumovat
je nelze ani pod žádný jiný důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř. V
této části bylo proto dovolání obviněného Z. S. podáno z jiného důvodu, než je
uveden v § 265b tr. ř.
Ačkoli obvinění Z. S. a Z. R. deklarovali dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., uplatnili také námitky, které směřovaly proti způsobu
hodnocení provedených důkazů a správnosti skutkových zjištění. Obviněný Z. S.
vytkl, že pro rozhodnutí o jeho vině nebyl opatřen jediný důkaz. Obdobně
obviněná Z. R. uvedla, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně,
pokud byla uznána vinnou, že zajišťovala ženy za účelem poskytování sexuálních
služeb, neodpovídají pravdě a nejsou potvrzována výpověďmi svědkyň J. Š. a R.
G. Takové výhrady mají výlučně skutkovou povahu a v tomto rozsahu z důvodů již
vyložených dovolání obviněných nebyla opřena nejen o důvod dovolání podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani o žádný jiný z důvodů dovolání uvedených
v ustanovení § 265b tr. ř., a proto k nim dovolací soud nepřihlížel.
Relevantně byl důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v dovoláních
obviněných Z. K., J. F. a Z. S. uplatněn, zpochybnili-li správnost právního
posouzení skutku jako trestného činu obchodování se ženami podle § 246 tr. zák.
ve znění před novelou č. 134/2002 Sb. jako důsledek chybného výkladu ustanovení
§ 16 odst. 1 tr. zák. Nesouhlas s právním posouzení skutku, byť jen ve velmi
obecné rovině, vyjádřila též obviněná Z. R.
Skutek obviněných byl spáchán v období nejméně od počátku roku 1997 do října
1998 a do rozhodování odvolacího soudu, tj. do dne 17. 2. 2005, došlo k
opakovaným změnám trestního zákona v ustanovení, které bylo pro právní
posouzení skutku relevantní. V době spáchání činu bylo možné skutek posoudit
jako trestný čin obchodování se ženami podle § 246 tr. zák., s účinností od 1.
7. 2002 (zákon č. 134/2002 Sb.) bylo ustanovení § 246 tr. zák. nesoucí nadále
označení obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku změněno a konečně je
otázkou, jak bylo možné skutek kvalifikovat po novele trestního zákona
provedené zákonem č. 537/2004 Sb., jež byla účinná od 22. 10. 2004 a jež nově
vymezila skutkovou podstatu trestného činu obchodování s lidmi v § 232a tr.
zák., přičemž § 246 tr. zák. včetně nadpisu byl zrušen.
Podle § 16 odst. 1 tr. zák. se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v
době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy,
jestliže to je pro pachatele příznivější.
Dojde-li ke změně hmotně právní úpravy v průběhu trestního stíhání, musí na
tuto změnu při respektování ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. o působnosti
trestních zákonů reagovat ten orgán činný v trestním řízení, před kterým se v
daný okamžik změny zákona řízení vede. V obecné rovině není vyloučeno, že
skutek bude nadále posuzován podle novelou zrušeného ustanovení trestního
zákona v případě, že tento skutek je i nadále trestným činem a dřívější právní
úprava byla pro pachatele příznivější. Jinými slovy, čin musí naplňovat znaky
jak některého ustanovení zákona účinného v době jeho spáchání, tak některého
ustanovení zákona pozdějšího, přičemž rozhodující není pojmenování trestného
činu, ale materiální obsah jednání pachatele. Stejně tak při zachování
totožnosti skutku může být jednání posouzeno i podle nového ustanovení
trestního zákona, je-li to pro pachatele příznivější, byť toto ustanovení zákon
před novelizací vůbec neobsahoval (obsahoval však jiné, pro pachatele
nepříznivější, pod něž bylo možné jeho čin podřadit).
Ačkoliv Krajský soud v Ostravě vycházel ze správných východisek (strany 17, 18
jeho usnesení), ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. bezchybně neaplikoval, a proto
ani nedospěl ke správným závěrům ohledně právního posouzení skutku obviněných.
Trestného činu obchodování se ženami podle § 246 odst. 1 tr. zák. ve znění
platném do 30. 6. 2002 se dopustil, kdo do ciziny zlákal, najmul nebo dopravil
ženu v úmyslu, aby jí tam bylo užito k pohlavnímu styku s jiným. Spáchal-li
takový čin jako člen organizované skupiny nebo spáchal-li ho v úmyslu, aby ženy
byly užito k prostituci, dopustil se trestného činu obchodování se ženami podle
§ 246 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zák.
Novelou trestního zákona provedenou zákonem č. 134/2002 Sb. (účinný od 1. 7.
2002) došlo ke změně ustanovení § 246 tr. zák. a původně trestný čin
obchodování se ženami nadále nesoucí označení obchodování s lidmi za účelem
pohlavního styku byl upraven tak, aby se vztahoval na obchodování s lidmi za
účelem pohlavního styku, a to bez ohledu na to, zda jde o dítě, ženu či muže.
Trestného činu obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku podle § 246 odst.
1 tr. zák. se dopustil, kdo do ciziny nebo z ciziny zlákal, najmul nebo
dopravil jiného v úmyslu, aby ho bylo užito k pohlavnímu styku. Spáchal-li
takový čin jako člen organizované skupiny nebo v úmyslu, aby jiného bylo užito
k prostituci, dopustil se trestného činu obchodování s lidmi podle § 246 odst.
1, 2 písm. a), d) tr. zák.
Za trestný čin obchodování se ženami podle § 246 odst. 1 tr. zák. bylo možno
uložit trest odnětí svobody na jeden rok až pět let, za trestný čin obchodování
se ženami podle § 246 odst. 1, 2 tr. zák. trest odnětí svobody na tři léta až
osm let. Za trestný čin obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku podle §
246 odst. 1 tr. zák. bylo možno uložit trest odnětí svobody na jeden rok až pět
let, za trestný čin obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku podle § 246
odst. 1, 2 tr. zák. trest odnětí svobody na tři léta až osm let. Protože
posouzení trestnosti činů obviněných podle pozdějšího zákona, tj. jako
trestného činu obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku podle § 246 odst.
1 tr. zák., resp. § 246 odst. 1, 2 písm. a), d) tr. zák., není příznivější
(aniž by bylo třeba zabývat se rozšířením této skutkové podstaty o odst. 3, či
další alternativy podmiňující použití vyšší trestní sazby podle odst. 2 § 246
tr. zák., poněvadž to nebylo pro právní kvalifikaci konkrétního jednání
relevantní), posoudil soud prvního stupně čin obviněných z pohledu § 16 odst. 1
tr. zák. správně jako trestný čin obchodování se ženami podle § 246 odst. 1,
resp. § 246 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zák.
Ustanovení § 246 tr. zák. bylo s účinností od 22. 10. 2004 zrušeno zákonem č.
537/2004 Sb. a v době rozhodování odvolacího soudu měl tento soud zkoumat, zda
skutek popsaný ve výroku o vině vykazuje zákonné znaky některého z trestných
činů, jež je uveden v nové právní úpravě, a která z právních úprav je pro
pachatele příznivější.
V nové právní úpravě zakotvená skutková podstata trestného činu obchodování s
lidmi podle § 232a tr. zák. se od předchozích skutkových podstat trestných činů
obchodování se ženami či obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku
významně liší.
Ustanovení § 232a tr. zák. obsahuje dvě samostatné skutkové podstaty; první se
týká osob mladších osmnácti let (odstavec 1) a druhá se týká ostatních osob
(odstavec 2), u kterých musí navíc přistoupit použití násilí, pohrůžky násilí
nebo lsti anebo zneužití omylu, tísně nebo závislosti takové osoby
Trestného činu obchodování s lidmi podle § 232a odst. 2 tr. zák. (aplikace
ustanovení § 232a odst. 1 tr. zák. nepřichází v úvahu, neboť žádná z osob
trestnou činností dotčených nebyla mladší osmnácti let) se dopustí, kdo jiného
za použití násilí, pohrůžky násilí nebo lstí anebo zneužitím jeho omylu, tísně
nebo závislosti, přiměje, zjedná, najme, zláká, dopraví, ukryje, zadržuje nebo
vydá, aby ho bylo užito k účelům uvedeným pod písmeny a) až c) tohoto
ustanovení. Z hlediska posuzované trestní věci přichází v úvahu účel uvedený
pod písm. a), tj. k pohlavnímu styku nebo jiným formám sexuálního obtěžování
nebo zneužívání.
Skutkové podstaty trestných činů podle § 246 odst. 1 tr. zák. a § 232a odst. 2
tr. zák. se evidentně nekryjí. Obě sice postihují jednání pachatele, který
jiného - v tomto případě ženu - zlákal, najal nebo dopravil, aby jí bylo užito
k pohlavnímu styku. Ustanovení § 246 odst. 1 tr. zák. dále vyžadovalo, aby se
tak stalo „do ciziny“. Naproti tomu ustanovení § 232a odst. 2 písm. a) tr. zák.
vyžaduje, aby k tomuto zlákání, najmutí či dopravení bylo užito násilí,
pohrůžky násilí nebo lsti, anebo aby bylo zneužito jeho omylu, tísně nebo
závislosti. Znak „do ciziny“ je z hlediska současné právní úpravy irelevantní.
Skutek tak, jak je vymezen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně,
neobsahuje skutkové okolnosti odpovídající použití násilí, pohrůžky násilí nebo
lsti anebo zneužití omylu, tísně nebo závislosti, a nelze ho proto podřadit pod
skutkovou podstatu trestného činu podle § 232a odst. 2 písm. a) tr. zák. pro
nedostatek formálních znaků uvedené skutkové podstaty. Nad rámec řečeného a pro
úplnost je třeba dodat, že hlediska ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. je
aplikace ustanovení § 232a tr. zák. v posuzované trestní věci ostatně vyloučena
již z toho důvodu, že trestní sazby § 232a tr. zák. v základních a
kvalifikovaných skutkových podstatách jsou pro pachatele výrazně přísnější
nežli tomu bylo v základních i kvalifikovaných skutkových podstatách trestného
činu podle § 246 tr. zák.
Jednání obviněných však nelze po datu 21. 10. 2004 kvalifikovat ani jako
trestný čin obchodování se ženami podle § 246 tr. zák. (či obchodování s lidmi
za účelem pohlavního styku), neboť současná právní úprava již neobsahuje
speciální skutkovou podstatu, která by přísněji postihovala zlákání, najmutí
atd. ženy k pohlavnímu styku v případě, že se tak stane „do ciziny“ (či „z
ciziny“), a je tedy v tomto směru pro obviněné příznivější.
Nelze proto souhlasit se závěry odvolacího soudu, uzavřel-li, že čin obviněných
nese též znaky trestného činu obchodování s lidmi podle § 232a tr. zák., který
je však přísněji trestný než trestný čin obchodování se ženami podle § 246 tr.
zák., jímž byli uznáni vinnými rozsudkem soudu prvního stupně. Je zřejmé, že
odvolací soud soustředil svoji pozornost povšechně jen k objektu a subjektivní
stránce trestných činů, aniž by se zevrubně zabýval srovnáním a významem
jednotlivých znaků skutkové podstaty zejména trestného činu obchodování s lidmi
podle § 232a tr. zák. (strana 18 napadeného usnesení).
Tím však nemá být řečeno, že jednání obviněných by bylo beztrestné. Ustanovení
§ 246 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zák. ve znění platném do 30. 6. 2002 bylo
speciálním k ustanovení § 204 odst. 1 tr. zák., resp. § 204 odst. 1, 3 písm. b)
tr. zák. (k tomu č. 57/1995 Sb. rozh. tr.), a bude proto na odvolacím soudu,
aby zvážil, zda a v jakém rozsahu lze skutkovou podstatu trestného činu
kuplířství podle § 204 tr. zák. užít na čin obviněných. To předpokládá nejen
upozornění na změnu právní kvalifikace (té se jim ostatně dostává již tímto
rozhodnutím), ale zejména je třeba jim dát možnost (stejně jako obžalobě) se k
této změně vyjádřit.
Trestného činu kuplířství podle § 204 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo jiného
zjedná, přiměje nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z
prostituce provozované jiným. Spáchá-li takový čin jako člen organizované
skupiny, dopustí se trestného činu kuplířství podle § 204 odst. 1, 3 písm. b)
tr. zák.
Trestný čin kuplířství podle § 204 tr. zák. nebyl novelou trestního zákona
účinnou od 22. 10. 2004 dotčen. Objektem obou trestných činů (obchodování se
ženami i kuplířství) byly morální zásady a svoboda rozhodování v pohlavní
oblasti. K naplnění základní skutkové podstaty trestného činu kuplířství podle
§ 204 odst. 1 tr. zák. postačuje pouhé zjednání jiného k prostituci nebo
kořistění z ní, přičemž „zjednáním“ se rozumí uzavření smlouvy či dohody (i
konkludentní), jejímž obsahem je provozování prostituce. Musí zde tedy být
projev vůle obou stran, a to jak kuplíře či kuplířky, tak i osoby provozující
prostituci. Nezáleží na tom, zda taková osoba s prostitucí začíná, nebo ji už v
minulosti provozovala.
Znakům skutkových podstat trestného činu kuplířství podle § 204 odst. 1,
event. § 204 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., skutkové okolnosti popsané v tzv.
skutkových větách výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nasvědčují.
Použití této skutkové podstaty není na překážku ani sazba trestu odnětí
svobody, neboť ta je v základní i kvalifikované skutkové podstatě mírnější než
u trestného činu obchodování se ženami podle § 246 tr. zák. ve znění platném do
30. 6. 2002.
Pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit i námitku
obviněného Z. S., na jejímž podkladě se domáhal aplikace ustanovení § 65 tr.
zák. a vyvozoval, že k zániku nebezpečnosti trestného činu pro společnost došlo
jak z důvodu změny sociálně politických poměrů, tak z důvodu změny v jeho
osobních poměrech, poněvadž od propuštění z vazby v říjnu 1998 žije řádným
občanským životem. S touto námitkou se v odůvodnění napadeného usnesení dílčím
způsobem zabýval v jiných souvislostech (z podnětu odvolací námitky obviněné Z.
K.) odvolací soud a dovolací soud sdílí jeho názor, že k relevantní změně
společenských poměrů nedošlo; jde-li o osobu obviněného Z. S., bude na něm, aby
posoudil, nakolik je argument jeho řádného občanského života z pohledu použití
§ 65 tr. zák. významný.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř.
dovolání obviněných důvodným, a přicházelo proto v úvahu zrušení napadeného
rozhodnutí, zabýval se i možností obdobného rozhodnutí ve prospěch
spoluobviněných, jejichž dovolání byla současně podle § 265i odst. 1 písm. b)
tr. ř. odmítnuta, popřípadě těch spoluobviněných, kteří dovolání ani nepodali,
ale napadeným usnesením bylo rozhodnuto i o jejich odvolání (obvinění I. C. a
D. D.). Podle § 265k odst. 2 věta in fine tr. ř. se při rozhodování o dovolání
použije přiměřeně ustanovení § 261 tr. ř. o beneficiu cohaesionis, a proto ve
smyslu tohoto ustanovení i v dovolacím řízení platí, že prospívá-li důvod, z
něhož rozhodl dovolací soud ve prospěch některého obviněného, také dalšímu
spoluobviněnému, rozhodne dovolací soud vždy též v jeho prospěch. Vzhledem k
tomu, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě bylo rozhodnuto o
právním posouzení skutku i ohledně ostatních spoluobviněných, kteří podali
odvolání, a shora vytknuté pochybení, v kterém je spatřováno nesprávné právní
posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., se týká nejen obviněných Z. K., J. F., Z. S. a Z. R., ale i obviněných J.
H., Ing. T. V., J. S., I. C. a D. D., je splněna podmínka pro použití
ustanovení § 265k odst. 2 věta in fine tr. ř. ve spojení s § 261 věta první tr.
ř., neboť jim prospívá důvod, pro který dovolací soud rozhodl ve prospěch
obviněných Z. K., J. F., Z. S. a Z. R.
Naopak podmínky pro použití ustanovení § 265k odst. 2 věta in fine tr. ř. ve
spojení s § 261 věta první tr. ř. není splněna ohledně těch spoluobviněných,
kteří nepodali odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně či ohledně
obviněného D. S., který odvolání sice podal, ale nebylo o něm rozhodnuto
napadeným usnesením, nýbrž usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9.
2004, sp. zn. 6 To 385/2004.
Podle § 261 tr. ř. prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch
některého obžalovaného, také dalšímu spoluobžalovanému nebo zúčastněné osobě,
rozhodne odvolací soud vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve prospěch
obžalovaného, kterému prospívá důvod, z něhož rozhodl v prospěch zúčastněné
osoby.
Předpokladem takto vyjádřené zásady (tzv. beneficium cohaesionis) je, že o
všech obviněných bylo rozhodnuto v témže řízení a týmž rozsudkem. Důvod, z
něhož má odvolací soud rozhodnout, musí být pro všechny spoluobviněné osoby
společný a nesmí jít o důvod, který je třeba u každé z těchto osob zkoumat
individuálně. Je však třeba dodat, že k tomu, aby se jednalo o takový společný
důvod, musel být tento dán již v době, kdy ohledně obviněných bylo ještě vedeno
trestní stíhání. Jakmile by důvod, o nějž by se mělo jednat, vznikl až po
skončení trestního stíhání kteréhokoli z obviněných, tak ve vztahu k jeho osobě
by se o společný důvod nejednalo a nebylo by možné jej dodatečně v jeho
prospěch aplikovat. Jinými slovy řečeno, důvod o nějž jde, musí osobám uvedeným
v zákoně prospívat již v době, kdy bylo o skutku rozhodováno soudem prvního
stupně, který svým chybným postupem k tomuto důvodu v rozhodnutí nepřihlédl.
Případně tento důvod musí nastat alespoň během doby, než rozhodnutí soudu
prvního stupně nabude ohledně osoby, která odvolání nepodala, právní moci (k
tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 4 Tz 65/2002).
Pokud tedy v posuzovaném případě je takovým důvodem změna zákona, která
příznivěji pro obviněné stanovila podmínky trestnosti jejich činu, je významným
okamžikem nabytí její účinnosti, tj. den 22. 10. 2004. Ustanovení § 261 tr. ř.
nelze použít vůči obviněným, kteří odvolání nepodali a ve vztahu k nimž
rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci přede dnem 22. 10. 2004, a též
ohledně obviněného D. S., poněvadž i ve vztahu k němu nabyl rozsudek soudu
prvního stupně právní moci přede dnem 22. 10. 2004 a navíc (a především) o jeho
odvolání bylo rozhodnuto v jiném řízení.
Veden těmito důvody Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněných Z. K., J. F.,
Z. S. a Z. R. podle § 265k odst. 1 tr. ř. ohledně nich a podle § 265k odst. 2
tr. ř. s přiměřeným použitím § 261 tr. ř. také ohledně spoluobviněných J. H.,
Ing. T. V., J. S., I. C. a D. D. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 6 To 625/2004. Podle § 265k odst. 2 tr. ř.
zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l
odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud vázán právním
názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí odvolacího
soudu bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaných ve prospěch obviněných,
takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch.
Současně byla podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání
odmítnuta dovolání obviněných J. H., Ing. T. V. a J. S. Toto rozhodnutí učinil
dovolací soud v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř.].
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. února 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková