8 Tdo 167/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března
2010 dovolání obviněných V. Z., a E. Z., proti usnesení Krajského soudu v
Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 6 To 620/2008, jako
odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti
pod sp. zn. 1 T 455/2005, a rozhodl t a k t o :
I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu Brně – pobočky ve
Zlíně ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 6 To 620/2008, a rozsudek Okresního soudu v
Uherském Hradišti ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 1 T 455/2005, v části týkající se
obviněného E. Z. z r u š u j í .
Podle 265k odst. 2 tr. ř. se současně z r u š u j í také další rozhodnutí na
zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Uherském Hradišti p ř i k a z
u j e , aby věc obviněného E. Z. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. Z. o
d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 10. 2006, sp.
zn. 1 T 455/2005, byli uznáni vinnými obviněný V. Z. trestnými činy účasti na
zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zák. (bod I.), nedovoleného
překročení státní hranice podle § 171a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák.
dílem dokonaným [body II. 1. – 2., 4., 6. – 22.], dílem nedokonaným ve stadiu
pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. [bod II. 5.] a obviněný E. Z. trestnými činy
účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zák. (bod I.),
nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1, odst. 2 písm. b)
tr. zák. dílem dokonaným [body II. 2. – 4., 6. – 19., 21.], dílem nedokonaným
ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. [bod II. 5.)]. Za tyto trestné činy
byli odsouzeni: obviněný V. Z. podle § 163a odst. 1, 35 odst. 1 tr. zák. k
úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle § 39a
odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1
písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí konkrétně
vyjmenovaných ve výroku rozsudku; obviněný E. Z. podle § 163a odst. 1 § 35
odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon
byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle
§ 53 odst. 1 tr. zák. byl tomuto obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře
300.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest
nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na
šest měsíců. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest
propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. Tímtéž rozsudkem bylo
rozhodnuto o vině a trestech ohledně spoluobviněných J. P., M. P. a M. B. Podle
§ 230 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnutí o uložení ochranného opatření podle § 73
odst. 1 písm. c) tr. zák., a sice zabrání v rozsudku vyjmenovaných věcí,
vyhrazeno veřejnému zasedání.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění trestných
činů dopustili tím, že
I.
obvinění V. Z. a E. Z. v přesně nezjištěné době na území České a Slovenské
republiky společně založili společenství osob mezinárodního charakteru s
vnitřní rozvinutou organizační strukturou, s přesným rozdělením funkcí a dělbou
činností, zaměřené na soustavné páchání co do četnosti a charakteru závažné
úmyslné trestné činnosti, jejíž realizace byla utajována, předem připravená,
pečlivě promyšlená a důkladně organizovaná, směřující k dosahování majetkového
prospěchu, a to nelegálním převáděním osob z tzv. "třetích zemí", a sice z A.,
kdy v katastrech obcí D. (Slovenská republika) - S. H. (Česká republika), okres
U. H., běžence ze Slovenské republiky do České republiky ilegálně převáželi v
cisterně stříbrné barvy, speciálně upravené pro převoz osob, spodním vstupním
otvorem, cirkulací vzduchu a světelnou signalizací, s tmavěčerveným podvozkem -
návěsem, tov. značky BSS METACO, k jejímuž tažení používali nákladní motorové
vozidlo tov. značky DAF 90, oranžovočervené barvy, registrované na firmu
LINAPEX, s. r. o. sídlem M. O., V., přičemž obviněný J. P. plnil funkci řidiče
nákladního motorového vozidla DAF s návěsem a cisternou, určeného k převážení
běženců, obvinění V. Z., E. Z. měli postavení hlavních organizátorů, inkasovali
peněžní prostředky, vypláceli finanční odměny za uskutečněné nelegální
transporty běženců, informovali spoluobviněné o konání nelegálních transportů
běženců, kontrolovali tzv. klimatizaci - funkčnost zařízení na přívod vzduchu
do vnitřního prostoru cisterny, v níž byli běženci přepravováni, povolávali
obviněného J. P. k realizaci transportu běženců, jako posádky doprovodných
vozidel jistili hladký, ničím nerušený průběh transportu běženců, obviněný M.
P. zajišťoval dodávky běženců, jednal s osobami, které běžence dodávaly,
zajišťoval předání běženců dalším osobám, a to cizí státní příslušnosti,
asiatského původu, vyzvedával od těchto dalších osob za každý uskutečněný
transport běženců finanční odměnu a společně s obviněným M. B. jako posádky
doprovodných vozidel jistili hladký, ničím nerušený průběh transportu běženců,
obviněný M. B. prováděl nakládku a vykládku běženců do a z vnitřního prostoru
cisterny, když odšroubovával a zpětně zašroubovával plechové víko cisterny,
umístěné ve spodní části cisterny, a všichni obvinění V. Z., E. Z., M. P. a M.
B. se aktivně jako posádky osobních motorových vozidel, doprovázejících
obviněného J. P. jako řidiče nákladního vozidla DAF s návěsem a cisternou, tzv.
"čističi", účastnili transportů běženců z území Slovenské republiky, okres T.,
na území České republiky, kdy v osobních vozidlech značek VW Passat 35i, VW
Passat 35i, Škoda Superb 3U, Škoda Octavia combi, a Seat Alhambra, zajišťovali
hladkou a nerušenou cestu nákladního vozidla DAF s návěsem a cisternou,
řízeného obviněným J. P., přepravujícího běžence, místo vykládky běženců,
přičemž mezi sebou udržovali v průběhu jednotlivých transportů vzájemné spojení
pomocí mobilních telefonů, přičemž
II.
1. obvinění V. Z. a J. P. společně dne 14. 4. 2004 nelegálně ze Slovenské
republiky do České republiky převedli blíže nezjištěný počet běženců, když dne
14. 4. 2004 ve 14.30 hodin přijel řidič obviněný J. P. z Ú. n. L. do T., kde
převzal nákladní jízdní soupravu s ukrytými běženci, s touto překročil státní
hranice ze SR do ČR, přes Hraniční celní přechod D. S. H., okres U. H., načež
v jízdě pokračoval směrem na P., kde na blíže neurčeném místě dálnice D1, blíže
ku P., po 22.00. hodině běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v
průběhu akce jej doprovázel jako tzv. „čistič“ obviněný V. Z., přičemž obviněný
J. P. za uvedenou akci obdržel finanční odměnu v hotovosti ve výši 14.000,- Kč,
2. obvinění V. Z., E. Z., J. P. a M. B. společně v době od 17. 4. 2004, kdy
obvinění V. Z. a E. Z. transport běženců naplánovali, do 19. 4. 2004 nelegálně
ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže nezjištěný počet
běženců, když dne 18. 4. 2004 obviněný J. P. přijel vlakem z Ú. n. L. do T.,
kde si z pozice řidiče převzal nákladní jízdní soupravu, se kterou po naložení
běženců překročil státní hranici ze SR do ČR na Hraničním celním přechodu D. -
S. H., přičemž ve 23.21 hodin se pohyboval s nákladní jízdní soupravou s
ukrytými běženci v k. ú. obce S., Slovenská republika, načež v jízdě pokračoval
směrem na P., kde na blíže neurčeném místě dálnice D1, blíže ku P., běžence
vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, přičemž kolem 07.00 hodin dne 19. 4.
2004 se pohyboval u Hraničního celního přechodu D. - S. H., jako "doprovod" a
„čistič“ akci zajišťoval obviněný M. B., obviněný E. Z., tehdy v pozici
celníka, zajistil na Hraničním celním přechodu S. H. hladký průjezd obviněného
J. P. s kamiónem, přičemž převzal od obviněného J. P. celní doklady k
propuštění do území ČR, za převedení osob obvinění obdrželi dosud přesně
nezjištěnou finanční částku,
3. obvinění E. Z., J. P., M. B. a M. P. společně v době od 21. 4. 2004, kdy
obvinění V. Z. a E. Z. transport běženců naplánovali, do 22. 4. 2004 nelegálně
ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže nezjištěný počet
běženců, když dne 22. 4. 2004 v 06.00 hodin obviněný E. Z. dal pokyn obviněnému
J. P., aby v 07.00 hodin převzal v T., Slovenská republika, nákladní jízdní
soupravu, s níž po naložení běženců obviněný J. P. jako řidič překročil přes
Hraniční celní přechod D. - S. H. státní hranici mezi SR a ČR a pokračoval v
jízdě směrem na P., kde v blízkosti dálnice D1 u motorestu U r. - kolem 17.12
hodin vyložil běžence a vrátil se zpět na Slovensko, akci doprovázel a
zajišťoval blíže neustanovený občan SR a jako „čističi“ - posádka doprovodných
vozidel obvinění M. B. a M. P., kteří organizovali předávku běženců
odběratelům, po vyložení běženců obviněný J. P. pomocí SMS nahlásil obviněnému
E. Z., že je vše v pořádku, poté se s ním ve 21.40 hodin sešel na Hraničním
celním přechodu S. H., a poté ve 22.15 hodin odstavil nákladní jízdní soupravu
na Slovensku,
4. obvinění M. P., E. Z., M. B., J. P. a V. Z. společně v době od 25. 4. 2004,
kdy obvinění V. Z. a E. Z. transport běženců naplánovali, do 27. 4. 2004
nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže nezjištěný
počet běženců, když dne 27. 4. 2004 obvinění M. P. a E. Z. dali pokyn
obviněnému J. P., aby dne 27. 4. 2004 v 07.00 hodin vyzvedl nákladní vozidlo,
poté jej obviněný E. Z. přivezl k nákladní jízdní soupravě, načež posléze
obviněný E. Z. jako celník zajistil bezpečný průjezd nákladní jízdní soupravy,
do níž byli naloženi běženci, řízené obviněným J. P., Hraničním celním
přechodem S. H., obviněný J. P. pokračoval v jízdě nákladní jízdní soupravy
směrem na P., kdy v blízkosti dálnice D1 v prostoru motorestu U r. kolem 17.00
hodin běžence vyložil a poté se vrátil zpět na Slovensko. v průběhu akce ho
vozidlem doprovázeli a zajišťovali obvinění M. P. a M. B., kteří zároveň
zorganizovali předávku běženců odběratelům, přičemž obviněný M. P. vyinkasoval
peníze za provedenou akci, při návratu z ČR se setkal s obviněným E. Z., který
během akce o jejím průběhu informoval obviněného V. Z., jenž byl v uvedené době
v zaměstnání jako celník na Hraničním celním přechodu R.,
5. obvinění Ma. P., V. Z., E. Z. a J. P. společně dne 29. 4. 2004 obvinění V.
Z. a M. P. domluvili na půlnoc 29. 4. 2004 obviněného J. P., aby přijel na
Slovensko pro nákladní vozidlo, ten s tím souhlasil, přičemž během cesty po
dálnici D1 kolem 20.16 hodin obviněný M. P. telefonicky sdělil obviněnému J.
P., že se akce ruší a vynaložené náklady mu příště uhradí, nezdařenou akci
obvinění M. P., V. Z. a E. Z. mnohokrát telefonicky plánovali a rozebírali,
obviněný E. Z. měl zajistit bezpečný průjezd ze SR do ČR přes Hraniční celní
přechod S. H.,
6. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B. a M. P. společně v době od 6. 5. 2004 do
7. 5. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže
nezjištěný počet běženců, když obviněný V. Z. dal pokyn k akci obviněnému J.
P., poté se obviněný V. Z. přesunul na Slovensko svým osobním motorovým
vozidlem tov. značky Škoda Superb, šedé metalízy, a obviněný J. P. jeho
vozidlem tov. zn. VW Passat, přičemž na Slovensku obviněný J. P. převzal
nákladní jízdní soupravu, s níž po naložení běženců v katastru obcí D. - S. H.
překročil státní hranici mezi SR a ČR a pokračoval v jízdě směrem na P., kde v
blízkosti dálnice D1 u motorestu U r. kolem 22.30 hodin běžence vyložil a
vrátil se s vozidlem zpět na Slovensko, v průběhu akce transport běženců
doprovázel a zajišťoval jako „čistič“ obviněný V. Z., který kontroloval tzv.
„klimatizaci“ - ventilaci cisterny přepravující běžence, informoval o hlídkách
policie, organizoval tankování pohonných hmot a odstraňoval technické problémy,
druhým vozidlem funkci „čističů“ plnili obvinění M. B. a M. P., kdy obviněný M.
B. při akci komunikoval s obviněným J. P. a asistoval při vykládce běženců,
obviněný M. P. byl v kontaktu s dosud neustanoveným odběratelem cizí národnosti
vystupujícím pod přezdívkou „D.“, po vyložení běženců se na zpáteční cestě
všichni sešli na dálnici D1 - na 69. km od P., kde došlo k finančnímu
vyrovnání, o průběhu akce obviněný V. Z. telefonicky informoval obviněného E.
Z.,
7. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B. a M. P. společně v době od 7. 5. 2004 do
8. 5. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže
nezjištěny počet běženců, po pokynu obviněného V. Z. obviněný J. P. do nákladní
jízdní soupravy naložil běžence, poté jako řidič překročil státní hranici mezi
SR a ČR v katastrech obcí D. - S. H. pokračoval v jízdě směrem na Prahu, kde na
parkovišti dálnice D1 - 19,5 km blíže ku P. kolem 00.04 hodin běžence vyložil a
vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce ho jako „čistič“ doprovázel
obviněný V. Z., který v průběhu transportu kontroloval tzv. „klimatizaci“ -
větrání v cisterně převážející běžence, dále informoval o hlídkách policie,
zajišťoval tankování pohonných hmot, vykládku zajišťovali obvinění M. B. a M.
P., přičemž obviněný M. B. při akci komunikoval s obviněným J. P. a asistoval
při vykládce běženců, obviněný M. P. byl v kontaktu s dosud neustanoveným
odběratelem běženců, po skončení akce se obviněný V. Z. na dálnici D1 na 69. km
od P. setkal s obviněným J. P., o průběhu akce obviněný V. Z. telefonicky
informoval obviněného E. Z.,
8. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B. a M. P. společně v době od 10. 5. 2004
do 11. 5. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli 24
běženců poté, co po pokynu obviněného V. Z. obviněný J. P. jako řidič převzal
nákladní jízdní soupravu s 24 běženci, které dodal dosud neustanovený slovenský
dodavatel, následně překročil v katastru obcí D. - S. H. státní hranici mezi SR
a ČR a pokračoval v jízdě směrem na P., kde na parkovišti dálnice D1 kolem
24.00 hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce
nákladní jízdní soupravu doprovázel a zajišťoval jako „čistič“ obviněný E. Z.,
který kontroloval tzv. "klimatizaci" - ventilaci v cisterně převážející
běžence, informoval o hlídkách policie, zajišťoval tankování pohonných hmot,
obvinění M. B. a M. P. zajišťovali a zabezpečovali vykládku běženců, v průběhu
akce obviněný M. B. komunikoval s obviněným J. P. a asistoval u vykládky
běženců, obviněný M. P. byl v kontaktu s dosud neustanoveným odběratelem cizí
národnosti, zvaným "D.", finanční vyrovnání s odběrateli se uskutečnilo v P. -
H., kde byl obviněný E. Z. vyplacen obviněnými M. B. a M. P., obviněný V. Z. se
akce osobně neúčastnil, byl však v telefonickém kontaktu s obviněným E. Z.,
který jej informoval o průběhu akce,
9. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. P. a M. B. společně v době od 12. 5. 2004
do 13. 5. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli
blíže nezjištěný počet běženců, poté co obvinění V. Z., E. Z. a M. P. domluvili
obviněného J. P., který jako řidič převzal nákladní jízdní soupravu s běženci
od dosud neustanoveného dodavatele, poté překročil státní hranici mezi SR a ČR
v katastru obcí D. - S. H. a dále pokračoval v jízdě směrem na P., kde na
parkovišti dálnice D1 u benzínové čerpací stanice Aral – kolem 24.00 hodin
běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce nákladní jízdní
soupravu zajišťoval obviněný E. Z., který kontroloval tzv. "klimatizaci" -
větrání cisterny převážející běžence, zajišťoval tankování pohonných hmot,
jištění vykládky, obviněný M. B. komunikoval s obviněný J.P. a asistoval při
vykládce běženců, obviněný M. P. byl v kontaktu s dosud neustanoveným
odběratelem běženců cizí národnosti, po úspěšném provedení akce se finanční
vyrovnání uskutečnilo na Benzínové čerpací stanici Aral od P., kde byl obviněný
E. Z. vyplacen obviněnými M. B. a M P., následně došlo k setkání obžalovaných
E. Z. a J. P. na dálnici D1 - 83. km od P., kde obviněný E. Z. vyplatil
obviněného J. P., při zpáteční cestě na Slovensko bylo vozidlo organizátorů
tovární značky Škoda Octavia, (SK) šedé barvy kontrolováno Policií ČR Dopravním
inspektorátem Bernartice, přičemž jako řidič byl zjištěn obviněný M. P. a jako
spolujezdec obviněný M. B., obviněný V. Z. se akce osobně neúčastnil,
zajišťoval bezpečný průjezd státní hranice ze SR do ČR a dále byl v
telefonickém kontaktu s obviněný E. Z., který jej informoval o průběhu akce,
10. obvinění E. Z., V. Z., J. P., M. B. a M. P. společně v době od 18. 5. 2004
do 19. 5. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli 23
běženců poté, co obvinění E. Z. a M. P. zajistili obviněného J. P., který jako
řidič od blíže neustanoveného dodavatele převzal nákladní jízdní soupravu s 23
běženci, poté kolem 19.30 hodin překročil v katastru obcí D. - S. H. státní
hranici mezi SR a ČR a pokračoval v jízdě směrem na P., kde na parkovišti
dálnice D1 - kolem 23.10 hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko,
v průběhu akce ho doprovázel a jako „čistič“ zajišťoval obviněný E. Z., který
kontroloval tzv. „klimatizaci“ - větrání v cisterně převážející běžence,
zajišťoval tankování pohonných hmot a vykládku, obviněný M. B. telefonicky
komunikoval s obviněný J. P. a asistoval při vykládce běženců, obviněný M. P.
byl v kontaktu s dosud neustanoveným odběratelem cizí národnosti, obviněný V.
Z. se akce osobně neúčastnil, v průběhu akce byl v zaměstnání jako celník na
Hraničním celním přechodu R., avšak komunikoval s obviněným E. Z., který ho
informoval o průběhu akce, přičemž obviněný E. Z. dne 19. 5. 2004 kolem 02.32
hodin telefonicky domluvil další transport běženců ve stejný čas a místě dne
19. 5. 2004,
11. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B. a M. P. společně v době od 19. 5. 2004
do 20. 5. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli
blíže nezjištěný počet běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič na Slovensku
od neustanoveného slovenského dodavatele převzal běžence, v 19.30 hodin
překročil v katastru obcí D. - S. H. státní hranici mezi SR a ČR a pokračoval v
jízdě směrem na P., kde na parkovišti dálnice D1 - kolem 24.00 hodin vyložil
běžence a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce jej doprovázel a
zajišťoval jako „čistič“ obviněný E. Z., který kontroloval tzv. „klimatizaci“ -
větrání cisterny převážející běžence, zajišťoval tankování pohonných hmot a
jištění vykládky, obviněný M. B. při akci komunikoval s obviněným J. P. a
asistoval při vykládce běženců, obviněný M. P. byl v kontaktu s dosud
neustanoveným odběratelem cizí národnosti, obviněný V. Z. se akce osobně
neúčastnil, v průběhu akce byl v zaměstnání jako celník na Hraničním celním
přechodu R., o průběhu akce však byl informován a byl v kontaktu s obviněným J.
P., který od něj potřeboval fingované dokumenty k nákladu o průjezdu státní
hranice do ČR,
12. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B. a M. P. společně v době od 24. 5. 2004,
když akci domluvil dne 23. 5. 2004 obviněný M. P. s dosud neustanoveným mužem
cizí národnosti, do 25. 5. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České
republiky převedli 17 běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič, z pokynu
obviněného V. Z., převzal nákladní jízdní soupravu se 17 běženci, kolem 20.00
hodin v katastru obcí D. - S. H. překročil státní hranici mezi SR a ČR, a
pokračoval v jízdě směrem na P., kde na parkovišti dálnice D1 - kolem 23.30
hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce jej
doprovázel a zajišťoval jako „čistič“ obviněný V. Z., který kontroloval tzv.
„klimatizaci“ - větrání v cisterně převážející běžence, zajišťoval tankování
pohonných hmot, jistil vykládku, obviněný M. B. při akci komunikoval s
obviněným J. P. a asistoval při vykládce běženců, obviněný M. P. byl v kontaktu
s dosud neustanoveným odběratelem cizí národnosti, obviněný E. Z. se akce
osobně neúčastnil, komunikoval však s obviněným V. Z., který jej informoval o
průběhu akce a také mu předal dokumenty pro zpáteční bezproblémový návrat
nákladní jízdní soupravy na Slovensko, poté došlo k vyplacení blíže nezjištěné
finanční částky na dálnici D1 - od P.,
13. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B., M. P. společně s dalším pachatelem v
době od 31. 5. 2004 do 1. 6. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České
republiky převedli 28 běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič, z pokynu
obviněného V. Z., převzal nákladní jízdní soupravu s 28 běženci, které dodal
dosud neustanovený slovenský dodavatel, s nákladní jízdní soupravou s běženci
překročil kolem 19.00 hodin státní hranici mezi SR a ČR v katastru obcí D. - S.
H. a pokračoval v jízdě na P., kde na parkovišti dálnice D1 - kolem 23.00 hodin
běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce jej doprovázel a
zajišťoval jako „čistič“ obviněný V. Z., který kontroloval tzv. „klimatizaci“ -
větrání v cisterně převážející běžence, zajišťoval tankování pohonných hmot,
jistil vykládku a s obviněným J. P. komunikoval prostřednictvím mobilního
telefonu, druhým vozidlem prováděl doprovod jako tzv. „čistič“ Z. B., přičemž
celou akci jistili obvinění M. B. a M. P., obviněný M. B. během akce
prostřednictvím mobilního telefonu komunikoval s obviněným J. P. a „čističem“
obviněným V. Z., dále provedl vykládku běženců z cisterny a jejich nakládání do
odvozových vozidel, obviněný E. Z. se akce osobně neúčastnil, komunikoval však
prostřednictvím mobilního telefonu s obviněný V. Z., který jej informoval o
průběhu akce, a následně obviněný E. Z. vyhotovil pro nákladní jízdní soupravu
převážející běžence cestovní dokumenty pro bezpečnou jízdu v SR a ČR,
14. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B., M. P. společně s dalším pachatelem v
době od 4. 6. 2004 do 5. 6. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České
republiky převedli 27 běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič z pokynu
obviněného V. Z. převzal od dosud neustanoveného slovenského dodavatele na
Slovensku nákladní jízdní soupravu s 27 běženci, s nákladní jízdní soupravou v
19.15 hodin překročil státní hranici mezi SR a ČR na Hraničním celním přechodu
S. H. a pokračoval v jízdě na P., kde na parkovišti dálnice D1 - ve 23.40
hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce jej
doprovázel a zajišťoval jako „čistič“ obviněný E. Z., který kontroloval tzv.
„klimatizaci“ - větrání v cisterně převážející běžence, zajišťoval tankování
pohonných hmot, jistil vykládku běženců a s obviněným J. P. komunikoval
prostřednictvím mobilního telefonu, jako druhý „čistič“ se akce účastnil Z. B.,
přezdívaný „F.“, obviněný M. B. v průběhu akce komunikoval s obviněným J. P. a
obviněným E. Z. a asistoval při vykládce běženců z cisterny a jejich nakládce
do odvozových vozidel, obviněný M. P. komunikoval prostřednictvím mobilního
telefonu s dosud neustanoveným cizincem, odběratelem běženců, a akci řídil z
benzínové čerpací stanice Aral na od P., obviněný V. Z. se akce osobně
neúčastnil, komunikoval prostřednictvím mobilního telefonu s obviněným E. Z.,
který jej informoval o průběhu akce a pověřil jej vyzvednutím obviněného J. P.
v 17.00 hodin na Autobusovém nádraží v T. (SR).
15. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B., M. P. společně s dalším pachatelem v
době od 8. 6. 2004 do 9. 6. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České
republiky převedli 28 běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič z pokynu
obviněných E. Z. a M. P. převzal na Slovensku nákladní jízdní soupravu s 28
běženci, které dodal dosud neustanovený slovenský dodavatel, s nákladní jízdní
soupravou kolem 18.35 hodin překročil státní hranici mezi SR a ČR na Hraničním
celním přechodu S. H. a pokračoval v jízdě na P., kde na parkovišti dálnice D1
- kolem 23.40 hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu
akce obviněného J. P. doprovázel a zajišťoval jako „čistič“ obviněný V. Z.,
který kontroloval tzv. „klimatizaci“ - větrání v cisterně převážející běžence,
zajišťoval tankování pohonných hmot a jistil vykládku, během akce komunikoval s
obviněným J. P., jako druhý „čistič“ se akce účastnil Z. B., obviněný M. B.
komunikoval s obviněnými J. P. a V. Z. a asistoval při vykládce běženců z
cisterny a jejich nakládce do odvozových dodávek, obviněný M. P. komunikoval v
České republice s dosud neustanoveným cizincem, odběratelem běženců, a akci
řídil z Benzinové čerpací stanice Aral na od P., obviněný E. Z. se akce osobně
neúčastnil, komunikoval prostřednictvím mobilního telefonu s obviněným V. Z.,
který jej informoval o průběhu akce, a následně obviněný E. Z. pověřil svoji
družku M. R. vyplněním přepravních dokumentů pro tahač s cisternou, tyto
dokumenty od ní později vyzvednul obviněný V. Z. a předal je obviněnému J. P.
na Benzínové čerpací stanici Shell na dálnici D1 - od P., obviněný M. P. dále
instruoval Z. B. a nadiktoval mu telefonní číslo obviněného V. Z., přičemž Z.
B. „čistil“ trasu před tahačem s běženci a jistil vykládku na parkovišti
dálnice D1 - od P.,
16. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B., M. P. společně s dalším pachatelem v
době od 9. 6. 2004 do 10. 6. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České
republiky převedli 29 - 30 běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič ve
Slovenské republice převzal nákladní jízdní soupravu s 29 - 30 běženci, které
dodal dosud neustanovený slovenský dodavatel, následně v 18.30 hodin překročil
státní hranici mezi SR a ČR na Hraničním celním přechodu S. H. a pokračoval v
jízdě na P., kde na parkovišti dálnice D1 - od P. směrem na B. kolem 23.10
hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce ho jako
„čistič“ doprovázel a zajišťoval obviněný V. Z., který jej navigoval, hlásil
hlídky Policie České republiky a jistil vykládku, a jako druhý „čistič“ akci
jistil Z. B., obviněný M. B. prostřednictvím mobilního telefonu komunikoval s
obviněnými J. P. a V. Z., asistoval při vykládce běženců z cisterny a jejich
nakládce do odvozových vozidel, obviněný M. P. komunikoval v České republice
prostřednictvím mobilního telefonu s dosud neustanoveným cizincem, odběratelem
běženců, poté na dálnici D1 - ve směru na B., došlo k vyplácení peněz za
provedenou akci mezi obviněným M. P. a dodavatelem běženců zvaným „D.“,
obviněný E. Z. se akce osobně nezúčastnil, komunikoval s obviněným V. Z., který
jej informoval o průběhu akce a také mu vyhotovil a předal přepravní dokumenty
pro tahač s cisternou,
17. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B., M. P. společně s dalším pachatelem dne
14. 6. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže
nezjištěný počet běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič z pokynu obviněného
E. Z. přejel s nákladní soupravou z Ú. n. L. do T., kde naložil do cisterny
blíže nezjištěný počet běženců, které dodal dosud neustanovený slovenský
dodavatel, se soupravou kolem 18.36 hodin překročil státní hranici mezi SR a ČR
na Hraničním celním přechodu S. H. a pokračoval v jízdě na P., kde na
parkovišti D1 - od P. směrem na B. kolem 23.20 hodin běžence vyložil a vrátil
se zpět na Slovensko, v průběhu akce ho jako „čistič“ doprovázel a zajišťoval
obviněný E. Z., který s obviněným J. P. během akce komunikoval prostřednictvím
mobilního telefonu, jako druhý „čistič“ se akce zúčastnil Z. B., obvinění M. B.
a M. P. asistovali při vykládce běženců z cisterny a jejich nakládce do
odvozových vozidel, obviněný V. Z. se akce osobně neúčastnil, komunikoval s
obviněným E. Z., který jej informoval o průběhu akce, a následně obviněnému E.
Z. přivezl do T. razítka, potřebná k potvrzení přepravních dokumentů pro tahač
s cisternou, obviněný M. P. vydal pokyn „čističi“ Z. B., aby přijel ve 14.00
hodin na Slovensko,
18. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B. a M. P. společně s dalším pachatelem v
době od 15. 6. 2004 do 16. 6. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České
republiky převedli 15 - 20 běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič z pokynu
obviněného E. Z. převzal na Slovensku nákladní jízdní soupravu s 15 - 20
běženci, které dodal dosud neustanovený slovenský dodavatel, poté kolem 18.36
hodin překročil státní hranici mezi SR a ČR na Hraničním celním přechodu S. H.
a pokračoval v jízdě na Prahu, kde na parkovišti dálnice D1 - od P. směrem na
B., ve 23.09 hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu
akce jej jako „čistič“ doprovázel a zajišťoval obviněný V. Z., který „čistil“
trasu před tahačem, zajišťoval tankování pohonných hmot, jistil vykládku a s
obviněným J. P. komunikoval prostřednictvím mobilního telefonu, jako druhý
„čistič“ akci zajišťoval Z. B., obviněný M. B. při akci komunikoval s
obviněnými J. P. a V. Z. a společně s obviněným M. P. asistoval při vykládce
běženců z cisterny a jejich nakládce do odvozových vozidel,
19. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B., M. P. společně s dalším pachatelem v
době od 18. 6. 2004 do 19. 6. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České
republiky převedli blíže nezjištěný počet běženců poté, co obviněný J. P. jako
řidič z pokynu obviněného V. Z., který jej dovezl na parkoviště k naloženému
tahači, od něj převzal nákladní jízdní soupravu, v níž byli běženci, kolem
18.12 hodin překročil státní hranici mezi SR a ČR na Hraničním celním přechodu
S. H. a pokračoval v jízdě na P., kde na parkovišti dálnice D1 - od P. směrem
na B. běžence kolem 22.20 hodin vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v
průběhu akce jej doprovázel a zajišťoval jako „čistič“ obviněný E. Z., který
zajišťoval tankování pohonných hmot, jistil vykládku a komunikoval s obviněným
J. P., jako druhý „čistič“ se akce zúčastnil Z. B., přezdívkou „F.“, obviněný
M. B. při akci komunikoval s obviněnými J. P. a E. Z. a společně s obviněným M.
P. asistoval při vykládce běženců z cisterny a jejich nakládce do odvozových
vozidel, obviněný V. Z. se akce osobně nezúčastnil, komunikoval s obviněným E.
Z., který jej informoval o průběhu akce, k vyplacení finanční hotovosti za
provedenou akci došlo na dálnici D1 - na benzínové čerpací stanici ÖMV,
20. obvinění V. Z., J. P. společně s dalším pachatelem dne 9. 7. 2004 nelegálně
ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže nezjištěný počet
běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič z pokynu obviněného V. Z. na
Slovensku převzal nákladní jízdní soupravu s běženci, které dodal dosud
neustanovený slovenský dodavatel, a kolem 18.19 hodin překročil státní hranici
mezi SR a ČR na Hraničním celním přechodu S. H. a dále pokračoval v jízdě na
P., kde na sjezdu z dálnice D1 - směr K. a později v obci K. z důvodu
nespojení se s odběrateli běženců kolem 22.20 hodin běžence vyložil do silážní
jámy a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce jej doprovázel a akci
zajišťoval jako „čistič“ obviněný V. Z., který „čistil“ trasu před tahačem a
jako druhý „čistič“ se akce účastnil Z. B., přičemž vykládku běženců
zorganizoval obviněný V. Z.,
21. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B. společně s dalším pachatelem dne 16. 8.
2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli 23 běženců
poté, co obviněný J. P. jako řidič z pokynu obviněného E. Z. na Slovensku
převzal nákladní jízdní soupravu s běženci, které dodal dosud neustanovený
slovenský dodavatel, a kolem 18.55 hodin překročil státní hranici mezi SR a ČR
na Hraničním celním přechodu S. H. a dále pokračoval v jízdě na P., kde na
sjezdu z dálnice D1 - směr K. a později v obci K. kolem 23.00 hodin běžence
vyložil a vrátil se do Ú. n. L., kde vozidlo odstavil, přičemž vozidlo
doprovázel a akci zajišťoval jako „čistič“ obviněný V. Z., který „čistil“ trasu
před tahačem, a jako druhý „čistič“ se akce účastnil Z. B., vykládku běženců
zorganizoval obviněný M. B.,
22. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B., M. P. společně s dalším pachatelem dne
30. 8. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli 26
běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič z pokynu obviněného V. Z. na
Slovensku převzal nákladní jízdní soupravu s běženci, které dodal dosud
neustanovený slovenský dodavatel, a v 19.04 hodin překročil státní hranici mezi
SR a ČR na Hraničním celním přechodu S. H. a dále pokračoval v jízdě na P.,
akci zajišťoval jako „čistič“ obviněný V. Z., který čistil trasu před tahačem,
a jako druhý „čistič“ se akce zúčastnil Z. B., akci jistili jako posádka
doprovodného vozidla, tzv. „čističi“, obvinění M. B. a M. P., kteří vozidlem
zn. Škoda Octavia Combi, ve 20.00 hod. překročili státní hranici mezi SR a ČR v
obci S., kde byli ve 20.00 hod. Policií ČR zadrženi, poté v průběhu akce ve
20.30 hod. byli zadrženi Policií ČR obvinění J. P. a V. Z. na benzínové čerpací
stanici Unicorn Oil u S. u B.
Současně byl obviněný E. Z. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby,
která mu kladla za vinu, že nejméně ve dnech 14. 4. 2004, 18. - 19. 4. 2004,
20. - 21. 4. 2004, kdy měl noční směnu, a ve dnech 22. 4. 2004 a 27. 4. 2004,
kdy měl denní směnu, jako celník v činné službě na hraničním přechodu S. H.,
okr. U. H., Z. kraj, veden úmyslem získat pro sebe a další osoby finanční
prostředky plynoucí z pašování osob z tzv. „třetích zemí“, ve směru ze
Slovenské republiky do České republiky, umožnil bezproblémový průjezd
nákladního motorového vozidla tovární značky DAF 90, oranžovočervené barvy,
registrovaného na firmu LINAPEX, s. r. o. se sídlem M. O., V., s cisternovým
návěsem stříbrné barvy zn. BSS METACO, s tmavěčerveným podvozkem, speciálně
upraveným pro převoz osob, se spodním vstupním otvorem, cirkulací vzduchu a
světelnou signalizací, které řídil J. P., přičemž věděl, že tímto vozidlem jsou
na území České republiky nelegálně převáženi běženci, čímž měl spáchat trestný
čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr.
zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 10. 2006, č. j. 1 T
455/2005-4165, napadli odvoláními obvinění V. Z., E. Z. M. P., M. B. a státní
zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti v neprospěch
obviněných V. Z. a E. Z.
Usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 20. 11.
2007, sp. zn. 6 To 370/2007, byl z podnětu odvolání státního zástupce ohledně
obviněných V. Z. a E. Z. rozsudek soudu prvního stupně zrušen, a to u
obviněného V. Z. podle § 258 odst. 1 písm. c), e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o
trestu, a u obviněného E. Z. podle § 258 odst. 1 písm. c), d), e), odst. 2 tr.
ř. ve zprošťujícím výroku a ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla
věc v rozsahu zrušení vrácena soudu prvního stupně. Podle § 256 tr. ř. byla
odvolání obviněných V. Z., E. Z., M. P. a M. B. zamítnuta.
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. 9. 2008, č. j.
1 T 455/2005-4404, byl obviněný V. Z. za trestné činy, jimiž byl uznán vinným
rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 10. 2006 pod č. j. 1 T
455/2005-4165 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně
ze dne 20. 11. 2007 pod č. j. 6 To 370/2007-4288, který ve výroku o vině
ohledně obviněného nabyl právní moci dne 20. 11. 2007, odsouzen podle § 163a
odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v
trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák.
zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl
obviněnému uložen také trest propadnutí věcí vyjmenovaných ve výroku rozsudku.
Tímtéž rozsudkem byl obviněný E. Z. uznán vinným trestným činem zneužívání
pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se
podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že ve dnech 14. 4.
2004, 18. až 19. 4. 2004, 20. až 21. 4. 2004, kdy měl noční směnu, a ve dnech
22. 4. 2004 a 27. 4. 2004, kdy měl denní směnu, jako celník v činné službě na
hraničním přechodu S. H., okr. U. H., Z. kraj, veden úmyslem získat pro sebe a
další osoby finanční prostředky, plynoucí z pašování osob z tzv. „třetích zemí“
ve směru ze Slovenské republiky do České republiky, umožnil bezproblémový
průjezd nákladního motorového vozidla tovární značky DAF 90, oranžovočervené
barvy, registrovaného na firmu LINAPEX, s. r. o. se sídlem M. O., V. s
cisternovým návěsem stříbrné barvy zn. BSS METACO, s tmavěčerveným podvozkem,
speciálně upraveným pro převoz osob, se spodním vstupním otvorem, cirkulací
vzduchu a světelnou signalizací, které řídil již odsouzený J. P., přičemž
věděl, že tímto vozidlem jsou na území České republiky nelegálně převáženi
běženci.
Za tento trestný čin a za sbíhající se trestné činy, jimiž byl uznán vinným
rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 10. 2006 pod č. j. 1 T
455/2005-4165 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně
ze dne 20. 11. 2007 pod č. j. 6 To 370/2007-4288, který ve výroku o vině
ohledně obviněného nabyl právní moci dne 20. 11. 2007, byl odsouzen podle §
163a odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v
trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák.
zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému
uložen peněžitý trest ve výměře 360.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl
pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán – zaplacen,
stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání třiceti šesti týdnů. Podle § 55
odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí
konkretizovaných ve výroku rozsudku. V dalším bylo podle § 73 odst. 1 písm. c)
tr.zák. rozhodnuto o zabrání věcí, jež byly taktéž v rozsudku specifikovány.
I proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění E. Z., V.
Z. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti v
neprospěch obou obviněných odvolání. Usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky
ve Zlíně ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 6 To 620/2008, byla odvolání podle § 256
tr. ř. jak nedůvodná zamítnuta.
Usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 6. 1. 2009,
sp. zn. 6 To 620/2008, který rozhodl ve věci samé ve druhém stupni, napadli
obvinění E. Z. a V. Z. prostřednictvím společného obhájce v zákonné lhůtě
dovoláními. Shodně odkázali na důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. a namítli, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nesprávné právní posouzení spatřovali dovolatelé v tom, že „součástí
skutkového stavu zjištěného soudem není zjištění odpovídající skutkové
okolnosti, která by naplňovala zákonný znak trestného činu zneužívání pravomoci
veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve vztahu k dovolateli
E. Z. a trestného činu účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 tr.
zák. a trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst.
1, odst. 2 písm. b) tr. zák. ve vztahu k oběma dovolatelům“.
Obviněný E. Z. připomněl, že od počátku trestního stíhání kategoricky popírá,
že by se snad úmyslně dopustil jednání, které bylo kvalifikováno jako trestný
čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr.
zák. Ve shodě s dosavadní obhajobou tvrdil, že v období před vstupem České
republiky do Evropské unie kontroly na hranicích probíhaly benevolentně, a to z
důvodu velkého množství práce. V této souvislosti odkázal na výpovědi svědků M.
a R., tehdejších vedoucích pracovníků Celního úřadu S. H. Upozornil, že i
obviněný J. P. vypověděl, že nevěděl, že na hranici bude mít v době průjezdu
jím řízeného automobilu službu právě obviněný E. Z. Dovolatel z toho dovozoval,
že nevykonával svou pravomoc v rozporu se zákonem; vždy se snažil plnit své
povinnosti i přes značné pracovní vytížení co nejdůsledněji a není mu možno
přičítat, že se to vždy zcela stoprocentně nepovedlo. Nikdy neměl v úmyslu
způsobit někomu škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, za
tímto účelem nevykonával svou pravomoc způsobem odporujícímu zákonu, a proto se
nemohl dopustit trestného činu podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Obvinění E. Z. a V. Z. též shodně popřeli, že by se dopustili jednání,
které by naplňovalo znaky trestného činu účasti na zločinném spolčení podle §
163a odst. 1 tr. zák. i trestného činu překročení státní hranice podle § 171a
odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., dílem dokonaného, dílem nedokonaného podle § 8
odst. 1 tr. zák. Tvrdili, že se nepokoušeli provádět nelegální převody běženců,
natož pak je organizovat, jak vydedukoval soud. Závěr o jejich vině soud
prvního stupně opřel toliko o výpověď spoluobviněného J. P., který je osobou
mnohokrát trestanou, a to i pro totožný trestný čin. Mínili, že své poznatky o
trestné činnosti mohl mít z minulé doby a aplikoval je na tento konkrétní
případ.
Stran právní kvalifikace skutku jako trestný čin účasti na zločinném spolčení
podle § 163a odst. 1 tr. zák. zpochybnili naplnění znaků zločinného spolčení ve
smyslu § 89 odst. 17 tr. zák. Je-li zločinné spolčení charakterizováno
existencí vnitřní organizační struktury, rozdělením funkcí a dělbou činnosti,
nic podobného nebylo prokázáno a nedá se uvést o údajném společenství
dovolatelů a ostatních spoluobviněných. Na existenci jakési vnitřní struktury
bylo soudem usuzováno pouze na podkladě nevěrohodné výpovědi spoluobviněného J.
P., který měl být navíc nejnižším článkem v rámci hierarchie, nelze se proto
domnívat, že by ze své pozice byl schopen vzájemné vztahy a fungování údajného
zločinného spolčení rozkrýt. Totéž podle nich platí i ohledně dalších znaků,
poněvadž nebylo dostatečně přesvědčivě prokázáno, že by jednotliví obvinění
včetně dovolatelů měli plnit určité konkrétní úkoly směřující ke spáchání
vytýkané trestné činnosti, že by měli snad předem určeno, kdo vykonává tu
kterou činnost. Dovolatelé též zmínili, že nelze pominout, že v případě páchání
vytýkaného jednání by měli jistě nashromážděn nezanedbatelný majetek, když se
dá předpokládat, že převádění běženců je činností výnosnou; ani to však nebylo
zjištěno, naopak bylo zjištěno, že veškerý jejich majetek pochází z období před
údajným pácháním trestné činnosti.
Uložený trest, jmenovitě trest odnětí svobody na pět let, pro jehož
výkon byli zařazeni do věznice s ostrahou, obvinění považovali za nepřiměřeně
přísný, a to především proto, že nebyly zjištěny takové skutkové okolnosti,
které naplňují zákonné znaky § 163a tr. zák., a že oba obvinění dosud nebyli
trestáni.
Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v
Brně -pobočky ve Zlíně ze dne 6. 1. 2009, č. j. 6 To 620/2008-4470, a v
návaznosti na toto rozhodnutí aby zrušil i rozsudek Okresního soudu v Uherském
Hradišti ze dne 9. 9. 2008, č. j. 1 T 455/2005-4404. Současně ve vztahu k
jejich osobám navrhli i zrušení usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve
Zlíně ze dne 20. 11. 2007, č. j. 6 To 370/2007-4288, ve spojení s rozsudkem
Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 10 2006, č. j. 1 T 455/2005-4165,
aniž učinili návrh na další postup. Dovolatelé také navrhovali, aby předsedkyně
senátu Nejvyššího soudu ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. rozhodla o odložení
výkonu uložených trestů.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného
zasedání k dovoláním obviněných V. Z. a E. Z. nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle § 265a tr. ř.
přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu
dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Pro úplnost je třeba uvést, že
akceptovat jako včas podané bylo nutno i dovolací námitky směřující proti
usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 20. 11. 2007, sp. zn.
6 To 370/2007, kterým byl ohledně obou obviněných ponechán beze změny výrok o
vině trestnými činy účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zák.
a nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1, odst. 2 písm. b)
tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1
tr. zák., jimiž byli uznáni vinnými rozsudkem Okresního soudu v Uherském
Hradišti ze dne 6. 10. 2006, sp. zn. 1 T 455/2005, a takto označený rozsudek
soudu prvního stupně byl zrušen ve výroku o trestu ohledně obou obviněných a
též ve zprošťujícím výroku ohledně obviněného E. Z. a podle § 259 odst. 1 tr.
ř. byla věc v rozsahu zrušení vrácena soudu prvního stupně.
V takovém případě, zruší-li odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jen ve
výroku o trestu a v tomto rozsahu věc vrátí soudu prvního stupně, v důsledku
čehož výrok o vině nabude právní moci, nelze jen proti výroku o vině podat
dovolání, jelikož nejde o rozhodnutí ve věci samé podle § 265a odst. 2 tr. ř.,
konkrétně § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. (obviněným nebyl uložen trest). Proto
bylo třeba vyčkat i uložení trestu a lhůta k podání dovolání běží i ohledně
výroku o vině až od doručení rozsudku, kterým byl soudem rozhodujícím ve druhém
stupni uložen trest, event. rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný
opravný prostředek proti takovému rozsudku soudu prvního stupně (k tomu např.
usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 766/2006, publikované v Souboru
trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 28/2006, T 919 aj.).
Dovolání obviněného V. Z. Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněným. Protože
dovolání obviněného E. Z. nebylo možné odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř.,
dovolací soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost
těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání jmenovaného obviněného podáno,
v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí
předcházející, a shledal, že dovolání obviněného E. Z. v části směřující proti
výroku o vině trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §
158 odst. 1 písm. a) tr. zák., je opodstatněné.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v
ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným
prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky
rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních
vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další
instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava
řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje
dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k
právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení
o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je
možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění
správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu
dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán
skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito
soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z
hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem
zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný
čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na
podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost
a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani
prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v
aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální
odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obvinění uplatnili také námitky, které
směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a tím také
proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Uherském
Hradišti a z nichž v napadeném rozhodnutí vycházel i Krajský soud v Brně –
pobočka ve Zlíně. Podstata těchto jeho dovolacích námitek spočívala v tvrzení,
že trestná činnost, jíž byli oba dovolatelé uznáni vinnými, nebyla spolehlivě
prokázána, poněvadž závěr o jejich vině byl vystaven na usvědčující výpovědi
spoluobviněného J. P., která však není věrohodná.
Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad obvinění brojili ve
skutečnosti proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti
správnosti právního posouzení skutku. Primárně se totiž domáhali změny
skutkových zjištění ve svůj prospěch a následně na podkladě takové změny
skutkových zjištění vyvozovali, že se nedopustili především trestných činů
účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zák. a nedovoleného
překročení státní hranice podle § 171a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák.
Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř.,
a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat
(srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.).
Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k
hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že
vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení
základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého
procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním
nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění
rozhodnutí soudů obou stupňů totiž vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými
skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Při hodnocení důkazů,
jmenovitě výpovědí obviněného J. P., postupovaly soudy důsledně podle § 2 odst.
6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na
pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a
učinily skutková zjištění, která jsou správná a přesvědčivá. Soud prvního
stupně si byl vědom významu doznání a ostatní obviněné usvědčující výpovědi
obviněného J. P., proto ji pečlivě a důsledně konfrontoval s ostatními ve věci
provedenými důkazy, neopomněl zhodnotit ani okolnost, že tento obviněný byl již
v minulosti pro trestnou činnost téže povahy odsouzen. Jak vyplývá ze
zevrubného odůvodnění jeho rozsudku (viz zejména strany 22 až 29), nezjistil
žádnou okolnost, která by výpověď obviněného J. P. zpochybnila, v souladu s ní
vyzněly důkazy listinné, zvukové záznamy odposlechu obviněných, protokoly o
sledování osob a věcí apod. Že způsob hodnocení provedených důkazů
nekoresponduje s představami obviněných, ještě samo o sobě závěr o nezbytnosti
zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání dovolatelů je významná
otázka, zda skutkem obviněných, jak byl zjištěn a popsán soudem prvního stupně,
byly naplněny znaky skutkové podstaty trestných činů účasti na zločinném
spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zák. a zda jednání obviněného E. Z.
vykazovalo znaky trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §
158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Přestože obvinění předeslali, že součástí
skutkového stavu nejsou zjištění, která by naplňovala též znaky trestného činu
nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1, odst. 2 písm. b)
tr. zák., výhrady jiné povahy než právě skutkové v souvislosti s odlišným
způsobem hodnocení výpovědi spoluobviněného J. P. vůči tomuto právnímu
posouzení skutku neuplatnili; pozornost dovolacího soudu je proto soustředěna k
té právní kvalifikaci, ohledně níž byly vzneseny konkrétní námitky.
Trestného činu účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zák. se
dopustí, kdo založí zločinné spolčení, nebo kdo se činnosti takového spolčení
účastní, anebo kdo zločinné spolčení podporuje.
Z tzv. právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že
obvinění V. Z. a E. Z. zákonné znaky tohoto trestného činu naplnili tím, že
založili a účastnili se činnosti zločinného spolčení.
Skutková zjištění vyjádřená v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu
prvního stupně ve vztahu k oběma dovolatelům ve spojení s odpovídajícími částmi
odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů tyto zákonné znaky vyjadřují. Podstata
jednání obviněných spočívala totiž v tom, že obvinění V. Z. a E. Z. v přesně
nezjištěné době již v roce 2003 na území České a Slovenské republiky společně
založili společenství osob mezinárodního charakteru s vnitřní rozvinutou
organizační strukturou, s přesným rozdělením funkcí a dělbou činností, zaměřené
na soustavné páchání co do četnosti a charakteru závažné úmyslné trestné
činnosti, jejíž realizace byla utajována, předem připravená, pečlivě promyšlená
a důkladně organizovaná, směřující k dosahování majetkového prospěchu, a to
nelegálním převáděním osob z tzv. "třetích zemí", a sice z A., kdy v katastrech
obcí D. (Slovenská republika) - S. H. (Česká republika) běžence ze Slovenské
republiky do České republiky ilegálně převáželi v cisterně speciálně upravené
pro převoz osob, přičemž obviněný J. P. plnil funkci řidiče nákladního
motorového vozidla DAF s návěsem a cisternou, určeného k převážení běženců,
obvinění V. Z., E. Z. měli postavení hlavních organizátorů, kteří inkasovali
peněžní prostředky, vypláceli finanční odměny za uskutečněné nelegální
transporty běženců, informovali spoluobviněné o konání nelegálních transportů
běženců, kontrolovali tzv. klimatizaci - funkčnost zařízení na přívod vzduchu
do vnitřního prostoru cisterny, v níž byli běženci přepravováni, povolávali
obviněného J. P. k realizaci transportu běženců, jako posádky doprovodných
vozidel jistili hladký, ničím nerušený průběh transportu běženců, obviněný M.
P. zajišťoval dodávky běženců, jednal s osobami, které běžence dodávaly,
zajišťoval předání běženců dalším osobám, a to cizí státní příslušnosti,
asiatského původu, vyzvedával od těchto dalších osob za každý uskutečněný
transport běženců finanční odměnu a společně s obviněným M. B. v doprovodných
vozidlech jistili hladký, ničím nerušený průběh transportu běženců, obviněný M.
B. prováděl nakládku a vykládku běženců do a z vnitřního prostoru cisterny a
všichni obvinění V. Z., E. Z., M. P. a M. B. se aktivně jako posádky osobních
motorových vozidel, doprovázejících obviněného J. P. jako řidiče nákladního
vozidla DAF s návěsem a cisternou, jako tzv. "čističi" účastnili transportů
běženců z území Slovenské republiky, okres T., na území České republiky, kdy v
osobních vozidlech zajišťovali hladkou a nerušenou cestu nákladního vozidla DAF
s návěsem a cisternou, řízeného obviněným J. P., přepravujícího běžence, místo
vykládky běženců, přičemž mezi sebou udržovali v průběhu jednotlivých
transportů vzájemné spojení pomocí mobilních telefonů, přičemž v době od
poloviny dubna 2004 do konce srpna 2004 ve 21 případech ilegální přepravu
běženců přes hranici mezi Slovenskou a Českou republikou na Hraničním celním
přechodu S. H. uskutečnili a v jednom případě se o takové jednání pokusili.
Objektem trestného činu účasti na zločinném spolčení je zájem na potlačování
organizované kriminality, a to případně i těch jednání, která usnadňují nebo
umožňují činnost zločineckých organizací. Založením zločinného spolčení může
být každá aktivita, v jejímž důsledku dojde ke vzniku takové organizace, i když
organizace dosud nevyvíjí žádnou činnost, popř. vyvíjí prozatím činnost právně
nezávadnou; účastí na činnosti zločinného spolčení se rozumí nejen páchání
trestných činů, ale rovněž i taková aktivita, která sice sama o sobě ještě
nemusí být konkrétním trestným činem, ale je uskutečňována vědomě ve prospěch
zločinného spolčení (např. vedení účetnictví, odborné konzultace). Subjektivní
stránka je představována úmyslem, přičemž postačí úmysl nepřímý. Úmysl musí
zahrnovat i tu skutečnost, že pachatelova činnost je vykonávána pro zločinné
spolčení, tj. aby pachatel byl alespoň srozuměn s tím, že organizace splňuje
pojmově znaky zločinného spolčení.
Dovolatelé sice zpochybnili existenci zákonných znaků trestného činu účasti na
zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zák. primárně polemikou se
správností skutkových zjištění soudů, současně ale nesouhlasili s tím, že ve
skutkových zjištěních soudu jsou obsaženy všechny zákonné znaky zločinného
spolčení definované v ustanovení § 89 odst. 17 tr. zák. Námitky obviněných
nemohou obstát.
Zločinné spolčení je považováno za jednu z forem trestné součinnosti. Podle
jeho legální definice obsažené v § 89 odst. 17 tr. zák. je zločinné spolčení
společenstvím více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a
dělbou činností, které je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné
činnosti. Je zjevné, že tato definice charakterizuje zločinné spolčení jako
kvalifikovaný případ organizované skupiny osob.
Zločinné spolčení je proto třeba odlišit od organizované skupiny, za kterou se
považuje sdružení více osob (nejméně tří trestně odpovědných osob), v němž je
provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se
v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje
pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost
pro společnost (k tomu srov. rozhodnutí č. 53/1976-II., 45/1986 Sb. rozh. tr.).
Na rozdíl od organizované skupiny pro zločinné spolčení nestačí jen dělba úkolů
mezi jednotlivé členy společenství více osob, ale je vyžadována vnitřní
organizační struktura, s rozdělením funkcí a dělbou činnosti. Tato vnitřní
organizační struktura je charakterizována stabilně uspořádanými vztahy mezi
jednotlivými složkami, které ji tvoří, vztahy nadřízenosti a podřízenosti (tj.
rozdělením funkcí), relativní stálostí a přísným dodržováním pravidel. Dělba
činností vyplývá z organizační struktury zločinného spolčení. Pro naplnění
znaků zločinného spolčení je též typické a předpokládá se, že již při jeho
založení je zde záměr soustavně páchat úmyslnou trestnou činnost (jako např.
organizování a zabezpečování obchodu s narkotiky, organizování nelegálních
hazardních her, organizování krádeží a obchodu s kradenými automobily,
organizování prostituce apod.).
Soud prvního stupně se naplněním těchto znaků zločinného spolčení náležitě
zabýval a jeho závěry jsou přiléhavé. Společenství obviněných jako společenství
více osob podle něj vykazuje všechny znaky zločinného spolčení, jelikož
nepostrádá znaky vnitřní organizované struktury, rozdělení funkcí a dělbu
činnosti, přičemž se jedná o společenství zaměřené na soustavné páchání úmyslné
trestné činnosti, spočívající ve vědomé, cílené, po delší dobu probíhající,
ilegální přepravě běženců asiatského původu bez cestovních či jiných platných
dokladů přes státní hranici mezi Slovenskou a Českou republikou, a to zřetelně
se zištným cílem. Obvinění V. a E. Z. organizovali jednotlivé akce, zajišťovali
provoz předmětného tahače s návěsem a cisternou, vybavení tahače včetně nákladu
- běženců příslušnými doklady, financovali jednotlivé akce - ilegální přepravy
běženců z vlastních a jako odměna vyplacených finančních prostředků, vypláceli
odměny za úspěšně provedené akce, úkolovali obviněného J. P. - řidiče tahače s
návěsem a cisternou, v níž byli přepravováni běženci, obviněný M. B. zajišťoval
nakládání a vykládání běženců, obvinění V. a E. Z., M. P. zajišťovali dodávky
běženců a jejich odběr, spolu s obviněným M. B. kontrolovali trasu tahače s
návěsem a cisternou naloženou běženci, k jejichž ilegální přepravě byla
uzpůsobena. Činnost zločinného spolčení obviněných byla podrobena vysokému
utajení a konspiraci, aby nedošlo k odhalení ze strany policie či celní správy,
případně dalších osob. Obvinění při vzájemné komunikaci používali krycích
označení. Soud prvního stupně vyjádřil přesvědčení, že všichni obžalovaní
alespoň v obecných rysech věděli, že spolčení, jehož se svou vlastní aktivní
činností účastnili, může být zločinným spolčením a vědomě jednali jako členové
zločinného spolčení. Obviněné V. Z. a E. Z. soud označil za iniciátory a vůdčí
osobnosti zločinného spolčení (viz strany 40, 41 rozsudku ze dne 6. 10. 2006).
Tato zjištění znaky zločinného spolčení přesvědčivě naplňují a Nejvyšší soud v
zásadě nemá, čím by uvedené úvahy doplnil. Z výše uvedeného totiž vyplývá, že
obvinění E. a V. Z. spolu s dalšími osobami založili společenství více osob s
vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které
bylo zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, sami se na
činnosti takového společenství účastnili a soudy proto jejich jednání
opodstatněně kvalifikovaly jako trestný čin účasti na zločinné spolčení podle §
163a odst. 1 tr. zák. Dovolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i v
právním závěru, že není žádných pochybností ani o formě zavinění ve formě
přímého úmyslu podle § 4 písm. a) tr. zák. Na správnosti těchto závěrů nic
nemění a relevantně měnit nemůže ani výhrada obviněných, že pokud by se
skutečně dopustili jednání, jímž byli uznáni vinnými, měli by jistě
nashromážděn značný majetek, přitom veškerý jejich majetek pochází z období
před údajným pácháním trestné činnosti. Samotná okolnost, že nebylo bez
jakýchkoliv pochybností prokázáno, že nezanedbatelný majetek obviněných má svůj
původ v jejich trestné činnosti, nijak nezpochybňuje, že se dopustili trestné
činnosti, jíž byli uznáni vinnými, s jasně zištným motivem.
Jakkoliv nemusí být řešení otázky souběhu trestného činu účasti na zločinném
spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zák. s jednotlivými trestnými činy, které
jsou spáchány při zakládání zločinného spolčení a při účasti na činnosti
zločinného spolčení, o což v případě obviněného E. Z. šlo, jednoduché, nelze
pominout obecnou zásadu, že čin pachatele je nutno posoudit podle všech v úvahu
přicházejících ustanovení trestního zákona, pokud je toho třeba k vystižení
společenské nebezpečnosti (škodlivosti) činu. V případech, kdy se člen
zločinného spolčení již dopustil konkrétního trestného činu, je proto na místě
připustit jednočinný souběh mezi trestným činem účasti na zločinném spolčení
podle § 163a tr. zák. a trestnými činy spáchanými v rámci zločinného spolčení,
při jeho založení či při účasti na jeho činnosti. Ostatně soudy si byly této
zásady vědomy a vycházely z ní, pakliže skutky pod body I. a II. již
pravomocného výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne
6. 10. 2006, č. j. 1 T 455/2005-4165, ve spojení s usnesením Krajského soudu v
Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 20. 11. 2007, č. j. 6 To 370/2007-4288,
kvalifikovaly jednak jako trestný čin účasti na zločinném spolčení podle § 163a
odst. 1 tr. zák., jednak jako trestný čin nedovoleného překročení státní
hranice podle § 171a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., dílem dokonaný, dílem
nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák.
Obviněný E. Z. nesouhlasil s rozhodnutími soudů, byl-li uznán vinným i trestným
činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr.
zák. Tohoto trestného činu se dopustí veřejný činitel, který v úmyslu způsobit
jinému škodu anebo opařit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, vykonává svou
pravomoc způsobem odporujícím zákonu. Z tzv. právní věty výroku o vině rozsudku
soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný zákonné znaky tohoto trestného činu
naplnil tím, že jako veřejný činitel, v úmyslu opatřit sobě neoprávněný
prospěch, vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu.
Netřeba zvláště připomínat, že trestný čin zneužívání pravomoci veřejného
činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. je úmyslným trestným činem,
přičemž úmysl se musí vztahovat ke všem znakům objektivní stránky trestného
činu (jak k jednání, tak k následku a k příčinné souvislosti mezi jednáním a
následkem). Ve skutkové podstatě tohoto trestného činu je vyjádřena úmyslná
forma zavinění navíc také v kvalifikované pohnutce pachatele zákonným
požadavkem, že jednání pachatele se musí uskutečnit „v úmyslu způsobit jinému
škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch“. Z toho plyne, že
úmyslná forma zavinění musí být obsažena jak v jednání (v konkrétním případě
úmyslně vykonávat svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu), tak musí být
kumulativně vztažena též k pohnutce (v úmyslu opatřit sobě neoprávněný
prospěch).
Dovolatel tvrdil, že jako celník nevykonával svou pravomoc v rozporu se
zákonem, i přes značné pracovní zaneprázdnění se snažil plnit své povinnosti co
nejdůsledněji. Nikdy nevykonával svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu v
úmyslu způsobit někomu škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný
prospěch. Nezpochybnil své postavení veřejného činitele a žádný důvod ke
zpochybnění tohoto závěru nemá ani dovolací soud.
Veřejný činitel vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu, když poruší
nebo obchází konkrétní zákon, popř. předpis vydaný na základě zákona; jednání
pachatele má v tomto případě formu konání. Podstata jednání obviněného
spočívala podle zjištění soudu prvního stupně obsažených v tzv. skutkové větě
výroku o vině jeho rozsudku ze dne 9. 9. 2008 v tom, že ve dnech 14. 4. 2004,
18. až 19. 4. 2004, 20. až 21. 4. 2004 a ve dnech 22. 4. 2004 a 27. 4. 2004
jako celník v činné službě na hraničním přechodu ve S. H., veden úmyslem získat
pro sebe a další osoby finanční prostředky, plynoucí z pašování osob z tzv.
„třetích zemí“ ve směru ze Slovenské republiky do České republiky, „umožnil
bezproblémový průjezd“ nákladního motorového vozidla s cisternovým návěsem a
podvozkem, speciálně upraveným pro převoz osob, které řídil již odsouzený J.
P., přičemž věděl, že tímto vozidlem jsou na území České republiky nelegálně
převáženi běženci.
Odhlédne-li se od nesouladu mezi větou skutkovou a právní v označení pohnutky
činu (podle skutkových zjištění se jednání dopustil v úmyslu získat pro sebe a
další osoby finanční prostředky, zatímco v právní větě je toto zjištění
kvalifikováno toliko jako úmysl opatřit toliko sobě neoprávněný prospěch),
který není pro právní posouzení skutku nikterak zásadní, není možné ignorovat
nedostatky ve zjištěních, která mají vyjádřit, že obviněný v daných
souvislostech vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu. V těchto
souvislostech soud specifikoval jednání obviněného tak, že „umožnil
bezproblémový průjezd“ označeného nákladního vozidla řízeného spoluobviněným a
již odsouzeným J. P., přičemž věděl, že tímto vozidlem jsou na území České
republiky nelegálně převáženi běženci. V čem ale spočívalo umožnění
bezproblémového průjezdu tohoto vozidla a jak konkrétně obviněný porušil při
výkonu své pravomoci veřejného činitele zákon, skutková zjištění soudů
neobsahují. Přitom tento závěr je významný i proto, že nelze vyloučit, že
jednání obviněného by bylo možné posoudit nikoliv jako výkon pravomoci způsobem
odporujícím zákonu ve smyslu § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., ale jako
nesplnění povinnosti vyplývající z jeho pravomoci ve smyslu § 158 odst. 1 písm.
c) tr. zák.
V odůvodnění tohoto rozsudku soud zevrubněji vysvětlil, že obviněný jako
organizátor spáchání skutků pod bodem II. 1. - 4. měl zájem na absenci celní či
jiné kontroly předmětného tahače s návěsem a cisternou při jeho průjezdu přes
hraniční přechod ve S. H. Znal své povinnosti a byl obeznámen s náplní své
práce; věděl, že neprovedením kontroly podle příslušných právních předpisů,
sleduje vlastní prospěch, vykonává svou funkci veřejného činitele v rozporu se
zákonem, který mu určil druh a rozsah kompetencí. Počátkem měsíce dubna 2004
tak umožnil čtyři nekontrolované průjezdy předmětného tahače s návěsem a
cisternou naloženou běženci, přičemž soud prvního stupně znovu odkázal na
skutky pod body II. 1. - 4. Ani toto doplnění však nemůže odstranit a ani
neodstraňuje pochybnosti o úplnosti popisu skutku. Ani zde soud prvního stupně
nijak nespecifikuje povinnosti obviněného jako celníka stanovené mu zákonem,
které při výkonu činné služby porušil; soud zmiňuje jednak skutečnost, že
obviněný „měl zájem na absenci celní či jiné kontroly tahače“, naznačoval, že
„neprovedl kontrolu podle příslušných právních předpisů“, že v dubnu 2004, než
byl odvolán, „umožnil čtyři nekontrolované průjezdy“, přičemž soud činí odkazy
na skutky pod body II. 1. až 4 rozsudku ze dne 6. 10. 2006, č. j. 1 T
455/2005-4165 (strana 5 rozsudku). Na jiném místě však konkrétně odkazuje na
skutky pod body II. 2., 4. s tím, že v těchto případech je důkazně podloženo,
že obviněný jako celník zajistil hladký průjezd předmětného tahače řízeného J.
P., kterého si telefonem pozval k sobě na celnici (strana 4); na podkladě
jakých důkazů a úvah dospěl k závěru, že obviněný se jednání vykazujícího znaky
trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1
písm. a) tr. zák. dopustil i v dalších případech, již nespecifikoval. Ačkoliv
soud hovoří o 4 umožněných nekontrolovaných průjezdech, popis skutku (třebaže
lze připustit jen určitou neobratnost či nepřesnost) nasvědčuje tomu, že jich
bylo celkem 5, navíc srovnají-li se skutky, jak jsou popsány pod body II. 1. až
4 označeného rozsudku soudu prvního stupně, obviněný E. Z. jako spolupachatel
figuruje u skutků pod body II. 2. – 4., nikoliv též II. 1., proto je třeba
okolnostem spáchání tohoto dílčího skutku, jednání obviněného a jeho pohnutce
věnovat zvláštní pozornost.
Se zřetelem na skutkové okolnosti vyjádřené v rozhodnutích soudů měla i tato
činnost obviněného E. Z. bezprostřední návaznost na skutky obviněných popsaných
ve výroku o vině pod body I., II. a v této části již pravomocného rozsudku
Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 10. 2006, č. j. 1 T
455/2005-4165. Jasně se tento závěr zjevuje v kontextu popisu skutků pod body
II. 2. („...obviněný E. Z. tehdy v pozici celníka zajistil na Hraničním
přechodu S. H. hladký průjezd obviněného J. P. s kamionem, přičemž od něj
převzal celní doklady k propuštění na území České republiky“) a II. 4.
(„...načež posléze obviněný E. Z. jako celník zajistil bezpečný průjezd
nákladní jízdní soupravy, do níž byli naloženi běženci, řízené obviněným J. P.
Hraničním celním přechodem S. H.“). Ostatně i soud prvního stupně v odůvodnění
rozsudku ze dne 9. 9. 2008, č. j. 1 T 455/2005-4404, konstatoval, že obviněný
E. Z. jako celník v činné službě zneužil svého postavení k usnadnění páchání
zvlášť závažné úmyslné trestné činnosti, na jejímž spáchání se společně s
dalšími spoluobviněnými účastnil a jež směřovala k získání neoprávněného
finančního prospěchu pro sebe a jiné, s nimiž se podílel na nelegálním převozu
běženců z tzv. „třetích zemí“ přes Slovensko do České republiky (strana 5).
Žádný ze soudů si však nepoložil a ani se nevypořádal s otázkou totožnosti,
resp. částečné totožnosti, dílčích skutků obviněného E. Z. popsaných v rozsudku
Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. 9. 2008, č. j. 1 T 455/2005-4404,
a skutků popsanými pod body I. a II. rozsudku tohoto soudu ze dne 6. 10. 2006,
č. j. 1 T 455/2005-4165.
Co se rozumí „týmž skutkem“ zákon nedefinuje; soudní praxe vychází z toho, že
skutkem je určitá událost ve vnějším světě charakterizovaná určitým jednáním a
jeho následkem. Pro posouzení toho, zda jde o týž skutek, je podstatné, že o
něj jde nejen při naprostém souladu v jednání i v následku, ale také v případě
úplné shody alespoň v jednání při rozdílném následku, stejně jako v případě
úplné shody alespoň v následku při rozdílném jednání. Totožnost skutku je
zachována i při alespoň částečné shodě v jednání nebo v následku (nebo v
obojím), to ovšem pouze pokud je taková shoda v podstatných okolnostech, jimiž
se rozumí zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání nebo následek z
hlediska právní kvalifikace, která přichází v úvahu. Ve stejném smyslu je
používán i pojem „čin“. Z těchto zásad vychází ostatně i judikatura Evropského
soudu pro lidská práva (viz rozsudek velkého senátu ze dne 10. 2. 2009 ve věci
Zolotukhin proti Rusku).
Nutno připustit, že judikatura Evropského soudu pro lidská práva k otázce
totožnosti skutku coby jedné z nejdiskutovanějších otázek nepřijala v minulosti
vždy stejná řešení, na což bylo poukazováno i v judikatuře Nejvyššího soudu
(kupř. usnesení sp. zn. 5 Tdo 166/2006). Tohoto problému si byl ovšem vědom
především Evropský soud pro lidská práva, a proto v rozsudku ve věci Zolotukhin
proti Rusku na tuto „vnitřní rozpornost“ reagoval, rekapituloval dosavadní
zásadní rozhodnutí (rozsudek ve věci Gradinger proti Rakousku, ve věci Oliveira
proti Švýcarsku i ve věci Franz Fischer proti Rakousku) a stručně řečeno
uzavřel, že čl. 4 Protokolu č. 7 zakazuje stíhání pro druhý „trestný čin“,
pokud je tento druhý trestný čin založen na totožném či v podstatných rysech
totožném skutku.
Vypořádání se s otázkou, zda jde o týž skutek, či skutky odlišné, je zcela
zásadní z hlediska použití zásady ne bis in idem, tedy práva nebýt souzen či
trestán dvakrát za týž čin, a splnění podmínek zakládajících nepřípustnost
trestního stíhání z tohoto důvodu, jak jsou vymezeny v příslušných ustanoveních
trestního řádu (§ 11 odst. 1 písm. f), g), h), § 11a tr. ř.), v ústavních
předpisech (čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod) a v mezinárodních
smlouvách, jimiž je Česká republika vázána (v této souvislosti především čl. 4
Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod).
V posuzovaném případě bude proto na soudu prvního stupně, aby především uvážil
a odůvodnil, zda dílčí skutky, pro něž je obviněný nadále stíhán a jež jsou
kvalifikovány jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §
158 odst. 1 písm. a) tr. zák., nejsou „týmž skutkem“, jímž byl obviněný
pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne ze
dne 6. 10. 2006, č. j. 1 T 455/2005-4165, ve spojení s usnesením Krajského
soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 20. 11. 2007, č. j. 6 To 370/2007-4288.
Z hlediska porušení zásady ne bis in idem není významné, že takto označenými
rozhodnutími nebyl obviněnému uložen trest; významné je, že těmito rozhodnutími
byla založena překážka res iudicata ve vztahu k nim obsaženému výroku o vině,
jelikož proti němu již nebylo možno podat řádný opravný prostředek. Naopak je
třeba zdůraznit, že ve světle znění čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě „nikdo nemůže
být stíhán nebo potrestán“, článku 40 odst. 5 Listiny „nikdo nemůže být trestně
stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby“, i
obsahu ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. jsou poskytovány záruky nejen
nebýt odsouzen, nebýt obžalován, ale ani nebýt stíhán za týž čin.
Nepřitaká-li soud prvního stupně po důkladném uvážení a srovnání podstatných
znaků skutků názoru, že jde o „týž skutek“, bude na něm, aby odstranil vytknuté
pochybnosti o správnosti učiněných skutkových zjištěních a nedostatky v popisu
skutku tak, aby vyjadřoval všechny zákonné znaky trestného činu zneužívání
pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. včetně
zavinění.
Nejvyšší soud proto zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky
ve Zlíně ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 6 To 620/2008, a jemu předcházející
rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 1 T
455/2005, v části týkající se obviněného E. Z.. Zrušil také všechna další
rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Uherském
Hradišti přikázal, aby věc jmenovaného obviněného v potřebném rozsahu, tj.
naznačeném tímto rozhodnutím, znovu projednal a rozhodl.
Obviněný V. Z. nesouhlasil ani s trestem, který mu byl uložen, pokládal jej za
nepřiměřeně přísný. Pro úplnost je třeba dodat, že jelikož byla rozhodnutí
soudů obsahující výrok o trestu ohledně obviněného E. Z. zrušena, není třeba se
věnovat otázce přiměřenosti jemu uloženého trestu.
Tuto námitku pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit
nelze. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu důvodu dovolání
uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (o nesprávné právní
posouzení skutku se evidentně nejedná) je možno, pokud jde o výrok o trestu,
považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než
jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním
závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest,
popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. Žádnou takovou vadu
ale obviněný v napadeném rozhodnutí nespatřoval.
Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody
na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu
uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v soustavě
dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř. v určitém ohledu dovolacím důvodem
speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému
byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen
trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin,
jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem
námitek buď, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že
byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná
pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména
nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku
toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v
dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Právě takové vady
však obviněný ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody namítl, když uvedl,
že uložený trest odnětí svobody je nepřiměřeně přísný s ohledem na to, že dosud
nebyl odsouzen; přihlédnout není možné k těm výhradám, na jejichž podkladě
nepřiměřenost trestu vyvozoval odkazem na odlišné právní posouzení skutků.
Ačkoliv námitky obviněného nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedených
v § 265b odst. 1 tr. ř., dovolací soud pro úplnost poznamenává, že soud prvního
stupně v odůvodnění svého rozsudku ze dne 9. 9. 2008 zevrubně vyložil, jakými
úvahami se při ukládání úhrnného trestu řídil (strany 5, 6), a jeho úvahy nelze
než sdílet. Uložil-li mu pětiletý trest odnětí svobody, pro jehož výkon jej
zařadil do věznice s ostrahou, pak tento trest nejenže nebyl uložen mimo
zákonnou trestní sazbu, ale rozhodně jej nelze hodnotit ani jako extrémně
přísný a zjevně nepřiměřený se zřetelem ke konkrétnímu způsobu provedení činu a
k vysokému stupni jeho nebezpečnosti pro společnost.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného V. Z. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr.
ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Z podnětu dovolání obviněného E. Z.
z důvodů uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil napadené
usnesení Krajského soudu Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 6
To 620/2008, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti
ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 1 T 455/2005, v části týkající se obviněného E. Z.
Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a
Okresnímu soudu v Uherském Hradišti přikázal, aby věc jmenovaného obviněného v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud
vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud.
Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve
prospěch obviněného E. Z., takže v novém řízení nemůže dojít ke změně
rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném
zasedání, a to ohledně obviněného V. Z. s odkazem na splnění podmínek uvedených
v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a ve vztahu k obviněnému E. Z. proto, že je
zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b)
tr. ř.].
V řízení o dovolání předsedkyně senátu Nejvyššího soudu neshledala důvody pro
případný postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. a odklad výkonu rozhodnutí, k němuž
obvinění dali podnět. Protože obvinění dosud trest odnětí svobody nenastoupili,
nebylo třeba činit žádné jiné opatření či rozhodnutí ani s přihlédnutím k
výsledkům dovolacího řízení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková