Nejvyšší soud Usnesení trestní

8 Tdo 167/2010

ze dne 2010-03-31
ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.167.2010.1

8 Tdo 167/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března

2010 dovolání obviněných V. Z., a E. Z., proti usnesení Krajského soudu v

Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 6 To 620/2008, jako

odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti

pod sp. zn. 1 T 455/2005, a rozhodl t a k t o :

I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu Brně – pobočky ve

Zlíně ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 6 To 620/2008, a rozsudek Okresního soudu v

Uherském Hradišti ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 1 T 455/2005, v části týkající se

obviněného E. Z. z r u š u j í .

Podle 265k odst. 2 tr. ř. se současně z r u š u j í také další rozhodnutí na

zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž

došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Uherském Hradišti p ř i k a z

u j e , aby věc obviněného E. Z. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. Z. o

d m í t á .

Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 10. 2006, sp.

zn. 1 T 455/2005, byli uznáni vinnými obviněný V. Z. trestnými činy účasti na

zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zák. (bod I.), nedovoleného

překročení státní hranice podle § 171a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák.

dílem dokonaným [body II. 1. – 2., 4., 6. – 22.], dílem nedokonaným ve stadiu

pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. [bod II. 5.] a obviněný E. Z. trestnými činy

účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zák. (bod I.),

nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1, odst. 2 písm. b)

tr. zák. dílem dokonaným [body II. 2. – 4., 6. – 19., 21.], dílem nedokonaným

ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. [bod II. 5.)]. Za tyto trestné činy

byli odsouzeni: obviněný V. Z. podle § 163a odst. 1, 35 odst. 1 tr. zák. k

úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle § 39a

odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1

písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí konkrétně

vyjmenovaných ve výroku rozsudku; obviněný E. Z. podle § 163a odst. 1 § 35

odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon

byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle

§ 53 odst. 1 tr. zák. byl tomuto obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře

300.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest

nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na

šest měsíců. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest

propadnutí věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. Tímtéž rozsudkem bylo

rozhodnuto o vině a trestech ohledně spoluobviněných J. P., M. P. a M. B. Podle

§ 230 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnutí o uložení ochranného opatření podle § 73

odst. 1 písm. c) tr. zák., a sice zabrání v rozsudku vyjmenovaných věcí,

vyhrazeno veřejnému zasedání.

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění trestných

činů dopustili tím, že

I.

obvinění V. Z. a E. Z. v přesně nezjištěné době na území České a Slovenské

republiky společně založili společenství osob mezinárodního charakteru s

vnitřní rozvinutou organizační strukturou, s přesným rozdělením funkcí a dělbou

činností, zaměřené na soustavné páchání co do četnosti a charakteru závažné

úmyslné trestné činnosti, jejíž realizace byla utajována, předem připravená,

pečlivě promyšlená a důkladně organizovaná, směřující k dosahování majetkového

prospěchu, a to nelegálním převáděním osob z tzv. "třetích zemí", a sice z A.,

kdy v katastrech obcí D. (Slovenská republika) - S. H. (Česká republika), okres

U. H., běžence ze Slovenské republiky do České republiky ilegálně převáželi v

cisterně stříbrné barvy, speciálně upravené pro převoz osob, spodním vstupním

otvorem, cirkulací vzduchu a světelnou signalizací, s tmavěčerveným podvozkem -

návěsem, tov. značky BSS METACO, k jejímuž tažení používali nákladní motorové

vozidlo tov. značky DAF 90, oranžovočervené barvy, registrované na firmu

LINAPEX, s. r. o. sídlem M. O., V., přičemž obviněný J. P. plnil funkci řidiče

nákladního motorového vozidla DAF s návěsem a cisternou, určeného k převážení

běženců, obvinění V. Z., E. Z. měli postavení hlavních organizátorů, inkasovali

peněžní prostředky, vypláceli finanční odměny za uskutečněné nelegální

transporty běženců, informovali spoluobviněné o konání nelegálních transportů

běženců, kontrolovali tzv. klimatizaci - funkčnost zařízení na přívod vzduchu

do vnitřního prostoru cisterny, v níž byli běženci přepravováni, povolávali

obviněného J. P. k realizaci transportu běženců, jako posádky doprovodných

vozidel jistili hladký, ničím nerušený průběh transportu běženců, obviněný M.

P. zajišťoval dodávky běženců, jednal s osobami, které běžence dodávaly,

zajišťoval předání běženců dalším osobám, a to cizí státní příslušnosti,

asiatského původu, vyzvedával od těchto dalších osob za každý uskutečněný

transport běženců finanční odměnu a společně s obviněným M. B. jako posádky

doprovodných vozidel jistili hladký, ničím nerušený průběh transportu běženců,

obviněný M. B. prováděl nakládku a vykládku běženců do a z vnitřního prostoru

cisterny, když odšroubovával a zpětně zašroubovával plechové víko cisterny,

umístěné ve spodní části cisterny, a všichni obvinění V. Z., E. Z., M. P. a M.

B. se aktivně jako posádky osobních motorových vozidel, doprovázejících

obviněného J. P. jako řidiče nákladního vozidla DAF s návěsem a cisternou, tzv.

"čističi", účastnili transportů běženců z území Slovenské republiky, okres T.,

na území České republiky, kdy v osobních vozidlech značek VW Passat 35i, VW

Passat 35i, Škoda Superb 3U, Škoda Octavia combi, a Seat Alhambra, zajišťovali

hladkou a nerušenou cestu nákladního vozidla DAF s návěsem a cisternou,

řízeného obviněným J. P., přepravujícího běžence, místo vykládky běženců,

přičemž mezi sebou udržovali v průběhu jednotlivých transportů vzájemné spojení

pomocí mobilních telefonů, přičemž

II.

1. obvinění V. Z. a J. P. společně dne 14. 4. 2004 nelegálně ze Slovenské

republiky do České republiky převedli blíže nezjištěný počet běženců, když dne

14. 4. 2004 ve 14.30 hodin přijel řidič obviněný J. P. z Ú. n. L. do T., kde

převzal nákladní jízdní soupravu s ukrytými běženci, s touto překročil státní

hranice ze SR do ČR, přes Hraniční celní přechod D. ­S. H., okres U. H., načež

v jízdě pokračoval směrem na P., kde na blíže neurčeném místě dálnice D1, blíže

ku P., po 22.00. hodině běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v

průběhu akce jej doprovázel jako tzv. „čistič“ obviněný V. Z., přičemž obviněný

J. P. za uvedenou akci obdržel finanční odměnu v hotovosti ve výši 14.000,- Kč,

2. obvinění V. Z., E. Z., J. P. a M. B. společně v době od 17. 4. 2004, kdy

obvinění V. Z. a E. Z. transport běženců naplánovali, do 19. 4. 2004 nelegálně

ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže nezjištěný počet

běženců, když dne 18. 4. 2004 obviněný J. P. přijel vlakem z Ú. n. L. do T.,

kde si z pozice řidiče převzal nákladní jízdní soupravu, se kterou po naložení

běženců překročil státní hranici ze SR do ČR na Hraničním celním přechodu D. -

S. H., přičemž ve 23.21 hodin se pohyboval s nákladní jízdní soupravou s

ukrytými běženci v k. ú. obce S., Slovenská republika, načež v jízdě pokračoval

směrem na P., kde na blíže neurčeném místě dálnice D1, blíže ku P., běžence

vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, přičemž kolem 07.00 hodin dne 19. 4.

2004 se pohyboval u Hraničního celního přechodu D. - S. H., jako "doprovod" a

„čistič“ akci zajišťoval obviněný M. B., obviněný E. Z., tehdy v pozici

celníka, zajistil na Hraničním celním přechodu S. H. hladký průjezd obviněného

J. P. s kamiónem, přičemž převzal od obviněného J. P. celní doklady k

propuštění do území ČR, za převedení osob obvinění obdrželi dosud přesně

nezjištěnou finanční částku,

3. obvinění E. Z., J. P., M. B. a M. P. společně v době od 21. 4. 2004, kdy

obvinění V. Z. a E. Z. transport běženců naplánovali, do 22. 4. 2004 nelegálně

ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže nezjištěný počet

běženců, když dne 22. 4. 2004 v 06.00 hodin obviněný E. Z. dal pokyn obviněnému

J. P., aby v 07.00 hodin převzal v T., Slovenská republika, nákladní jízdní

soupravu, s níž po naložení běženců obviněný J. P. jako řidič překročil přes

Hraniční celní přechod D. - S. H. státní hranici mezi SR a ČR a pokračoval v

jízdě směrem na P., kde v blízkosti dálnice D1 u motorestu U r. - kolem 17.12

hodin vyložil běžence a vrátil se zpět na Slovensko, akci doprovázel a

zajišťoval blíže neustanovený občan SR a jako „čističi“ - posádka doprovodných

vozidel obvinění M. B. a M. P., kteří organizovali předávku běženců

odběratelům, po vyložení běženců obviněný J. P. pomocí SMS nahlásil obviněnému

E. Z., že je vše v pořádku, poté se s ním ve 21.40 hodin sešel na Hraničním

celním přechodu S. H., a poté ve 22.15 hodin odstavil nákladní jízdní soupravu

na Slovensku,

4. obvinění M. P., E. Z., M. B., J. P. a V. Z. společně v době od 25. 4. 2004,

kdy obvinění V. Z. a E. Z. transport běženců naplánovali, do 27. 4. 2004

nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže nezjištěný

počet běženců, když dne 27. 4. 2004 obvinění M. P. a E. Z. dali pokyn

obviněnému J. P., aby dne 27. 4. 2004 v 07.00 hodin vyzvedl nákladní vozidlo,

poté jej obviněný E. Z. přivezl k nákladní jízdní soupravě, načež posléze

obviněný E. Z. jako celník zajistil bezpečný průjezd nákladní jízdní soupravy,

do níž byli naloženi běženci, řízené obviněným J. P., Hraničním celním

přechodem S. H., obviněný J. P. pokračoval v jízdě nákladní jízdní soupravy

směrem na P., kdy v blízkosti dálnice D1 v prostoru motorestu U r. kolem 17.00

hodin běžence vyložil a poté se vrátil zpět na Slovensko. v průběhu akce ho

vozidlem doprovázeli a zajišťovali obvinění M. P. a M. B., kteří zároveň

zorganizovali předávku běženců odběratelům, přičemž obviněný M. P. vyinkasoval

peníze za provedenou akci, při návratu z ČR se setkal s obviněným E. Z., který

během akce o jejím průběhu informoval obviněného V. Z., jenž byl v uvedené době

v zaměstnání jako celník na Hraničním celním přechodu R.,

5. obvinění Ma. P., V. Z., E. Z. a J. P. společně dne 29. 4. 2004 obvinění V.

Z. a M. P. domluvili na půlnoc 29. 4. 2004 obviněného J. P., aby přijel na

Slovensko pro nákladní vozidlo, ten s tím souhlasil, přičemž během cesty po

dálnici D1 kolem 20.16 hodin obviněný M. P. telefonicky sdělil obviněnému J.

P., že se akce ruší a vynaložené náklady mu příště uhradí, nezdařenou akci

obvinění M. P., V. Z. a E. Z. mnohokrát telefonicky plánovali a rozebírali,

obviněný E. Z. měl zajistit bezpečný průjezd ze SR do ČR přes Hraniční celní

přechod S. H.,

6. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B. a M. P. společně v době od 6. 5. 2004 do

7. 5. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže

nezjištěný počet běženců, když obviněný V. Z. dal pokyn k akci obviněnému J.

P., poté se obviněný V. Z. přesunul na Slovensko svým osobním motorovým

vozidlem tov. značky Škoda Superb, šedé metalízy, a obviněný J. P. jeho

vozidlem tov. zn. VW Passat, přičemž na Slovensku obviněný J. P. převzal

nákladní jízdní soupravu, s níž po naložení běženců v katastru obcí D. - S. H.

překročil státní hranici mezi SR a ČR a pokračoval v jízdě směrem na P., kde v

blízkosti dálnice D1 u motorestu U r. kolem 22.30 hodin běžence vyložil a

vrátil se s vozidlem zpět na Slovensko, v průběhu akce transport běženců

doprovázel a zajišťoval jako „čistič“ obviněný V. Z., který kontroloval tzv.

„klimatizaci“ - ventilaci cisterny přepravující běžence, informoval o hlídkách

policie, organizoval tankování pohonných hmot a odstraňoval technické problémy,

druhým vozidlem funkci „čističů“ plnili obvinění M. B. a M. P., kdy obviněný M.

B. při akci komunikoval s obviněným J. P. a asistoval při vykládce běženců,

obviněný M. P. byl v kontaktu s dosud neustanoveným odběratelem cizí národnosti

vystupujícím pod přezdívkou „D.“, po vyložení běženců se na zpáteční cestě

všichni sešli na dálnici D1 - na 69. km od P., kde došlo k finančnímu

vyrovnání, o průběhu akce obviněný V. Z. telefonicky informoval obviněného E.

Z.,

7. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B. a M. P. společně v době od 7. 5. 2004 do

8. 5. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže

nezjištěny počet běženců, po pokynu obviněného V. Z. obviněný J. P. do nákladní

jízdní soupravy naložil běžence, poté jako řidič překročil státní hranici mezi

SR a ČR v katastrech obcí D. - S. H. pokračoval v jízdě směrem na Prahu, kde na

parkovišti dálnice D1 - 19,5 km blíže ku P. kolem 00.04 hodin běžence vyložil a

vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce ho jako „čistič“ doprovázel

obviněný V. Z., který v průběhu transportu kontroloval tzv. „klimatizaci“ -

větrání v cisterně převážející běžence, dále informoval o hlídkách policie,

zajišťoval tankování pohonných hmot, vykládku zajišťovali obvinění M. B. a M.

P., přičemž obviněný M. B. při akci komunikoval s obviněným J. P. a asistoval

při vykládce běženců, obviněný M. P. byl v kontaktu s dosud neustanoveným

odběratelem běženců, po skončení akce se obviněný V. Z. na dálnici D1 na 69. km

od P. setkal s obviněným J. P., o průběhu akce obviněný V. Z. telefonicky

informoval obviněného E. Z.,

8. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B. a M. P. společně v době od 10. 5. 2004

do 11. 5. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli 24

běženců poté, co po pokynu obviněného V. Z. obviněný J. P. jako řidič převzal

nákladní jízdní soupravu s 24 běženci, které dodal dosud neustanovený slovenský

dodavatel, následně překročil v katastru obcí D. - S. H. státní hranici mezi SR

a ČR a pokračoval v jízdě směrem na P., kde na parkovišti dálnice D1 kolem

24.00 hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce

nákladní jízdní soupravu doprovázel a zajišťoval jako „čistič“ obviněný E. Z.,

který kontroloval tzv. "klimatizaci" - ventilaci v cisterně převážející

běžence, informoval o hlídkách policie, zajišťoval tankování pohonných hmot,

obvinění M. B. a M. P. zajišťovali a zabezpečovali vykládku běženců, v průběhu

akce obviněný M. B. komunikoval s obviněným J. P. a asistoval u vykládky

běženců, obviněný M. P. byl v kontaktu s dosud neustanoveným odběratelem cizí

národnosti, zvaným "D.", finanční vyrovnání s odběrateli se uskutečnilo v P. -

H., kde byl obviněný E. Z. vyplacen obviněnými M. B. a M. P., obviněný V. Z. se

akce osobně neúčastnil, byl však v telefonickém kontaktu s obviněným E. Z.,

který jej informoval o průběhu akce,

9. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. P. a M. B. společně v době od 12. 5. 2004

do 13. 5. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli

blíže nezjištěný počet běženců, poté co obvinění V. Z., E. Z. a M. P. domluvili

obviněného J. P., který jako řidič převzal nákladní jízdní soupravu s běženci

od dosud neustanoveného dodavatele, poté překročil státní hranici mezi SR a ČR

v katastru obcí D. - S. H. a dále pokračoval v jízdě směrem na P., kde na

parkovišti dálnice D1 u benzínové čerpací stanice Aral – kolem 24.00 hodin

běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce nákladní jízdní

soupravu zajišťoval obviněný E. Z., který kontroloval tzv. "klimatizaci" -

větrání cisterny převážející běžence, zajišťoval tankování pohonných hmot,

jištění vykládky, obviněný M. B. komunikoval s obviněný J.P. a asistoval při

vykládce běženců, obviněný M. P. byl v kontaktu s dosud neustanoveným

odběratelem běženců cizí národnosti, po úspěšném provedení akce se finanční

vyrovnání uskutečnilo na Benzínové čerpací stanici Aral od P., kde byl obviněný

E. Z. vyplacen obviněnými M. B. a M P., následně došlo k setkání obžalovaných

E. Z. a J. P. na dálnici D1 - 83. km od P., kde obviněný E. Z. vyplatil

obviněného J. P., při zpáteční cestě na Slovensko bylo vozidlo organizátorů

tovární značky Škoda Octavia, (SK) šedé barvy kontrolováno Policií ČR Dopravním

inspektorátem Bernartice, přičemž jako řidič byl zjištěn obviněný M. P. a jako

spolujezdec obviněný M. B., obviněný V. Z. se akce osobně neúčastnil,

zajišťoval bezpečný průjezd státní hranice ze SR do ČR a dále byl v

telefonickém kontaktu s obviněný E. Z., který jej informoval o průběhu akce,

10. obvinění E. Z., V. Z., J. P., M. B. a M. P. společně v době od 18. 5. 2004

do 19. 5. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli 23

běženců poté, co obvinění E. Z. a M. P. zajistili obviněného J. P., který jako

řidič od blíže neustanoveného dodavatele převzal nákladní jízdní soupravu s 23

běženci, poté kolem 19.30 hodin překročil v katastru obcí D. - S. H. státní

hranici mezi SR a ČR a pokračoval v jízdě směrem na P., kde na parkovišti

dálnice D1 - kolem 23.10 hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko,

v průběhu akce ho doprovázel a jako „čistič“ zajišťoval obviněný E. Z., který

kontroloval tzv. „klimatizaci“ - větrání v cisterně převážející běžence,

zajišťoval tankování pohonných hmot a vykládku, obviněný M. B. telefonicky

komunikoval s obviněný J. P. a asistoval při vykládce běženců, obviněný M. P.

byl v kontaktu s dosud neustanoveným odběratelem cizí národnosti, obviněný V.

Z. se akce osobně neúčastnil, v průběhu akce byl v zaměstnání jako celník na

Hraničním celním přechodu R., avšak komunikoval s obviněným E. Z., který ho

informoval o průběhu akce, přičemž obviněný E. Z. dne 19. 5. 2004 kolem 02.32

hodin telefonicky domluvil další transport běženců ve stejný čas a místě dne

19. 5. 2004,

11. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B. a M. P. společně v době od 19. 5. 2004

do 20. 5. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli

blíže nezjištěný počet běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič na Slovensku

od neustanoveného slovenského dodavatele převzal běžence, v 19.30 hodin

překročil v katastru obcí D. - S. H. státní hranici mezi SR a ČR a pokračoval v

jízdě směrem na P., kde na parkovišti dálnice D1 - kolem 24.00 hodin vyložil

běžence a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce jej doprovázel a

zajišťoval jako „čistič“ obviněný E. Z., který kontroloval tzv. „klimatizaci“ -

větrání cisterny převážející běžence, zajišťoval tankování pohonných hmot a

jištění vykládky, obviněný M. B. při akci komunikoval s obviněným J. P. a

asistoval při vykládce běženců, obviněný M. P. byl v kontaktu s dosud

neustanoveným odběratelem cizí národnosti, obviněný V. Z. se akce osobně

neúčastnil, v průběhu akce byl v zaměstnání jako celník na Hraničním celním

přechodu R., o průběhu akce však byl informován a byl v kontaktu s obviněným J.

P., který od něj potřeboval fingované dokumenty k nákladu o průjezdu státní

hranice do ČR,

12. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B. a M. P. společně v době od 24. 5. 2004,

když akci domluvil dne 23. 5. 2004 obviněný M. P. s dosud neustanoveným mužem

cizí národnosti, do 25. 5. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České

republiky převedli 17 běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič, z pokynu

obviněného V. Z., převzal nákladní jízdní soupravu se 17 běženci, kolem 20.00

hodin v katastru obcí D. - S. H. překročil státní hranici mezi SR a ČR, a

pokračoval v jízdě směrem na P., kde na parkovišti dálnice D1 - kolem 23.30

hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce jej

doprovázel a zajišťoval jako „čistič“ obviněný V. Z., který kontroloval tzv.

„klimatizaci“ - větrání v cisterně převážející běžence, zajišťoval tankování

pohonných hmot, jistil vykládku, obviněný M. B. při akci komunikoval s

obviněným J. P. a asistoval při vykládce běženců, obviněný M. P. byl v kontaktu

s dosud neustanoveným odběratelem cizí národnosti, obviněný E. Z. se akce

osobně neúčastnil, komunikoval však s obviněným V. Z., který jej informoval o

průběhu akce a také mu předal dokumenty pro zpáteční bezproblémový návrat

nákladní jízdní soupravy na Slovensko, poté došlo k vyplacení blíže nezjištěné

finanční částky na dálnici D1 - od P.,

13. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B., M. P. společně s dalším pachatelem v

době od 31. 5. 2004 do 1. 6. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České

republiky převedli 28 běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič, z pokynu

obviněného V. Z., převzal nákladní jízdní soupravu s 28 běženci, které dodal

dosud neustanovený slovenský dodavatel, s nákladní jízdní soupravou s běženci

překročil kolem 19.00 hodin státní hranici mezi SR a ČR v katastru obcí D. - S.

H. a pokračoval v jízdě na P., kde na parkovišti dálnice D1 - kolem 23.00 hodin

běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce jej doprovázel a

zajišťoval jako „čistič“ obviněný V. Z., který kontroloval tzv. „klimatizaci“ -

větrání v cisterně převážející běžence, zajišťoval tankování pohonných hmot,

jistil vykládku a s obviněným J. P. komunikoval prostřednictvím mobilního

telefonu, druhým vozidlem prováděl doprovod jako tzv. „čistič“ Z. B., přičemž

celou akci jistili obvinění M. B. a M. P., obviněný M. B. během akce

prostřednictvím mobilního telefonu komunikoval s obviněným J. P. a „čističem“

obviněným V. Z., dále provedl vykládku běženců z cisterny a jejich nakládání do

odvozových vozidel, obviněný E. Z. se akce osobně neúčastnil, komunikoval však

prostřednictvím mobilního telefonu s obviněný V. Z., který jej informoval o

průběhu akce, a následně obviněný E. Z. vyhotovil pro nákladní jízdní soupravu

převážející běžence cestovní dokumenty pro bezpečnou jízdu v SR a ČR,

14. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B., M. P. společně s dalším pachatelem v

době od 4. 6. 2004 do 5. 6. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České

republiky převedli 27 běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič z pokynu

obviněného V. Z. převzal od dosud neustanoveného slovenského dodavatele na

Slovensku nákladní jízdní soupravu s 27 běženci, s nákladní jízdní soupravou v

19.15 hodin překročil státní hranici mezi SR a ČR na Hraničním celním přechodu

S. H. a pokračoval v jízdě na P., kde na parkovišti dálnice D1 - ve 23.40

hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce jej

doprovázel a zajišťoval jako „čistič“ obviněný E. Z., který kontroloval tzv.

„klimatizaci“ - větrání v cisterně převážející běžence, zajišťoval tankování

pohonných hmot, jistil vykládku běženců a s obviněným J. P. komunikoval

prostřednictvím mobilního telefonu, jako druhý „čistič“ se akce účastnil Z. B.,

přezdívaný „F.“, obviněný M. B. v průběhu akce komunikoval s obviněným J. P. a

obviněným E. Z. a asistoval při vykládce běženců z cisterny a jejich nakládce

do odvozových vozidel, obviněný M. P. komunikoval prostřednictvím mobilního

telefonu s dosud neustanoveným cizincem, odběratelem běženců, a akci řídil z

benzínové čerpací stanice Aral na od P., obviněný V. Z. se akce osobně

neúčastnil, komunikoval prostřednictvím mobilního telefonu s obviněným E. Z.,

který jej informoval o průběhu akce a pověřil jej vyzvednutím obviněného J. P.

v 17.00 hodin na Autobusovém nádraží v T. (SR).

15. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B., M. P. společně s dalším pachatelem v

době od 8. 6. 2004 do 9. 6. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České

republiky převedli 28 běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič z pokynu

obviněných E. Z. a M. P. převzal na Slovensku nákladní jízdní soupravu s 28

běženci, které dodal dosud neustanovený slovenský dodavatel, s nákladní jízdní

soupravou kolem 18.35 hodin překročil státní hranici mezi SR a ČR na Hraničním

celním přechodu S. H. a pokračoval v jízdě na P., kde na parkovišti dálnice D1

- kolem 23.40 hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu

akce obviněného J. P. doprovázel a zajišťoval jako „čistič“ obviněný V. Z.,

který kontroloval tzv. „klimatizaci“ - větrání v cisterně převážející běžence,

zajišťoval tankování pohonných hmot a jistil vykládku, během akce komunikoval s

obviněným J. P., jako druhý „čistič“ se akce účastnil Z. B., obviněný M. B.

komunikoval s obviněnými J. P. a V. Z. a asistoval při vykládce běženců z

cisterny a jejich nakládce do odvozových dodávek, obviněný M. P. komunikoval v

České republice s dosud neustanoveným cizincem, odběratelem běženců, a akci

řídil z Benzinové čerpací stanice Aral na od P., obviněný E. Z. se akce osobně

neúčastnil, komunikoval prostřednictvím mobilního telefonu s obviněným V. Z.,

který jej informoval o průběhu akce, a následně obviněný E. Z. pověřil svoji

družku M. R. vyplněním přepravních dokumentů pro tahač s cisternou, tyto

dokumenty od ní později vyzvednul obviněný V. Z. a předal je obviněnému J. P.

na Benzínové čerpací stanici Shell na dálnici D1 - od P., obviněný M. P. dále

instruoval Z. B. a nadiktoval mu telefonní číslo obviněného V. Z., přičemž Z.

B. „čistil“ trasu před tahačem s běženci a jistil vykládku na parkovišti

dálnice D1 - od P.,

16. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B., M. P. společně s dalším pachatelem v

době od 9. 6. 2004 do 10. 6. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České

republiky převedli 29 - 30 běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič ve

Slovenské republice převzal nákladní jízdní soupravu s 29 - 30 běženci, které

dodal dosud neustanovený slovenský dodavatel, následně v 18.30 hodin překročil

státní hranici mezi SR a ČR na Hraničním celním přechodu S. H. a pokračoval v

jízdě na P., kde na parkovišti dálnice D1 - od P. směrem na B. kolem 23.10

hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce ho jako

„čistič“ doprovázel a zajišťoval obviněný V. Z., který jej navigoval, hlásil

hlídky Policie České republiky a jistil vykládku, a jako druhý „čistič“ akci

jistil Z. B., obviněný M. B. prostřednictvím mobilního telefonu komunikoval s

obviněnými J. P. a V. Z., asistoval při vykládce běženců z cisterny a jejich

nakládce do odvozových vozidel, obviněný M. P. komunikoval v České republice

prostřednictvím mobilního telefonu s dosud neustanoveným cizincem, odběratelem

běženců, poté na dálnici D1 - ve směru na B., došlo k vyplácení peněz za

provedenou akci mezi obviněným M. P. a dodavatelem běženců zvaným „D.“,

obviněný E. Z. se akce osobně nezúčastnil, komunikoval s obviněným V. Z., který

jej informoval o průběhu akce a také mu vyhotovil a předal přepravní dokumenty

pro tahač s cisternou,

17. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B., M. P. společně s dalším pachatelem dne

14. 6. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže

nezjištěný počet běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič z pokynu obviněného

E. Z. přejel s nákladní soupravou z Ú. n. L. do T., kde naložil do cisterny

blíže nezjištěný počet běženců, které dodal dosud neustanovený slovenský

dodavatel, se soupravou kolem 18.36 hodin překročil státní hranici mezi SR a ČR

na Hraničním celním přechodu S. H. a pokračoval v jízdě na P., kde na

parkovišti D1 - od P. směrem na B. kolem 23.20 hodin běžence vyložil a vrátil

se zpět na Slovensko, v průběhu akce ho jako „čistič“ doprovázel a zajišťoval

obviněný E. Z., který s obviněným J. P. během akce komunikoval prostřednictvím

mobilního telefonu, jako druhý „čistič“ se akce zúčastnil Z. B., obvinění M. B.

a M. P. asistovali při vykládce běženců z cisterny a jejich nakládce do

odvozových vozidel, obviněný V. Z. se akce osobně neúčastnil, komunikoval s

obviněným E. Z., který jej informoval o průběhu akce, a následně obviněnému E.

Z. přivezl do T. razítka, potřebná k potvrzení přepravních dokumentů pro tahač

s cisternou, obviněný M. P. vydal pokyn „čističi“ Z. B., aby přijel ve 14.00

hodin na Slovensko,

18. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B. a M. P. společně s dalším pachatelem v

době od 15. 6. 2004 do 16. 6. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České

republiky převedli 15 - 20 běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič z pokynu

obviněného E. Z. převzal na Slovensku nákladní jízdní soupravu s 15 - 20

běženci, které dodal dosud neustanovený slovenský dodavatel, poté kolem 18.36

hodin překročil státní hranici mezi SR a ČR na Hraničním celním přechodu S. H.

a pokračoval v jízdě na Prahu, kde na parkovišti dálnice D1 - od P. směrem na

B., ve 23.09 hodin běžence vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu

akce jej jako „čistič“ doprovázel a zajišťoval obviněný V. Z., který „čistil“

trasu před tahačem, zajišťoval tankování pohonných hmot, jistil vykládku a s

obviněným J. P. komunikoval prostřednictvím mobilního telefonu, jako druhý

„čistič“ akci zajišťoval Z. B., obviněný M. B. při akci komunikoval s

obviněnými J. P. a V. Z. a společně s obviněným M. P. asistoval při vykládce

běženců z cisterny a jejich nakládce do odvozových vozidel,

19. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B., M. P. společně s dalším pachatelem v

době od 18. 6. 2004 do 19. 6. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České

republiky převedli blíže nezjištěný počet běženců poté, co obviněný J. P. jako

řidič z pokynu obviněného V. Z., který jej dovezl na parkoviště k naloženému

tahači, od něj převzal nákladní jízdní soupravu, v níž byli běženci, kolem

18.12 hodin překročil státní hranici mezi SR a ČR na Hraničním celním přechodu

S. H. a pokračoval v jízdě na P., kde na parkovišti dálnice D1 - od P. směrem

na B. běžence kolem 22.20 hodin vyložil a vrátil se zpět na Slovensko, v

průběhu akce jej doprovázel a zajišťoval jako „čistič“ obviněný E. Z., který

zajišťoval tankování pohonných hmot, jistil vykládku a komunikoval s obviněným

J. P., jako druhý „čistič“ se akce zúčastnil Z. B., přezdívkou „F.“, obviněný

M. B. při akci komunikoval s obviněnými J. P. a E. Z. a společně s obviněným M.

P. asistoval při vykládce běženců z cisterny a jejich nakládce do odvozových

vozidel, obviněný V. Z. se akce osobně nezúčastnil, komunikoval s obviněným E.

Z., který jej informoval o průběhu akce, k vyplacení finanční hotovosti za

provedenou akci došlo na dálnici D1 - na benzínové čerpací stanici ÖMV,

20. obvinění V. Z., J. P. společně s dalším pachatelem dne 9. 7. 2004 nelegálně

ze Slovenské republiky do České republiky převedli blíže nezjištěný počet

běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič z pokynu obviněného V. Z. na

Slovensku převzal nákladní jízdní soupravu s běženci, které dodal dosud

neustanovený slovenský dodavatel, a kolem 18.19 hodin překročil státní hranici

mezi SR a ČR na Hraničním celním přechodu S. H. a dále pokračoval v jízdě na

P., kde na sjezdu z dálnice D1 - směr K. a později v obci K. z důvodu

nespojení se s odběrateli běženců kolem 22.20 hodin běžence vyložil do silážní

jámy a vrátil se zpět na Slovensko, v průběhu akce jej doprovázel a akci

zajišťoval jako „čistič“ obviněný V. Z., který „čistil“ trasu před tahačem a

jako druhý „čistič“ se akce účastnil Z. B., přičemž vykládku běženců

zorganizoval obviněný V. Z.,

21. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B. společně s dalším pachatelem dne 16. 8.

2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli 23 běženců

poté, co obviněný J. P. jako řidič z pokynu obviněného E. Z. na Slovensku

převzal nákladní jízdní soupravu s běženci, které dodal dosud neustanovený

slovenský dodavatel, a kolem 18.55 hodin překročil státní hranici mezi SR a ČR

na Hraničním celním přechodu S. H. a dále pokračoval v jízdě na P., kde na

sjezdu z dálnice D1 - směr K. a později v obci K. kolem 23.00 hodin běžence

vyložil a vrátil se do Ú. n. L., kde vozidlo odstavil, přičemž vozidlo

doprovázel a akci zajišťoval jako „čistič“ obviněný V. Z., který „čistil“ trasu

před tahačem, a jako druhý „čistič“ se akce účastnil Z. B., vykládku běženců

zorganizoval obviněný M. B.,

22. obvinění V. Z., E. Z., J. P., M. B., M. P. společně s dalším pachatelem dne

30. 8. 2004 nelegálně ze Slovenské republiky do České republiky převedli 26

běženců poté, co obviněný J. P. jako řidič z pokynu obviněného V. Z. na

Slovensku převzal nákladní jízdní soupravu s běženci, které dodal dosud

neustanovený slovenský dodavatel, a v 19.04 hodin překročil státní hranici mezi

SR a ČR na Hraničním celním přechodu S. H. a dále pokračoval v jízdě na P.,

akci zajišťoval jako „čistič“ obviněný V. Z., který čistil trasu před tahačem,

a jako druhý „čistič“ se akce zúčastnil Z. B., akci jistili jako posádka

doprovodného vozidla, tzv. „čističi“, obvinění M. B. a M. P., kteří vozidlem

zn. Škoda Octavia Combi, ve 20.00 hod. překročili státní hranici mezi SR a ČR v

obci S., kde byli ve 20.00 hod. Policií ČR zadrženi, poté v průběhu akce ve

20.30 hod. byli zadrženi Policií ČR obvinění J. P. a V. Z. na benzínové čerpací

stanici Unicorn Oil u S. u B.

Současně byl obviněný E. Z. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby,

která mu kladla za vinu, že nejméně ve dnech 14. 4. 2004, 18. - 19. 4. 2004,

20. - 21. 4. 2004, kdy měl noční směnu, a ve dnech 22. 4. 2004 a 27. 4. 2004,

kdy měl denní směnu, jako celník v činné službě na hraničním přechodu S. H.,

okr. U. H., Z. kraj, veden úmyslem získat pro sebe a další osoby finanční

prostředky plynoucí z pašování osob z tzv. „třetích zemí“, ve směru ze

Slovenské republiky do České republiky, umožnil bezproblémový průjezd

nákladního motorového vozidla tovární značky DAF 90, oranžovočervené barvy,

registrovaného na firmu LINAPEX, s. r. o. se sídlem M. O., V., s cisternovým

návěsem stříbrné barvy zn. BSS METACO, s tmavěčerveným podvozkem, speciálně

upraveným pro převoz osob, se spodním vstupním otvorem, cirkulací vzduchu a

světelnou signalizací, které řídil J. P., přičemž věděl, že tímto vozidlem jsou

na území České republiky nelegálně převáženi běženci, čímž měl spáchat trestný

čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr.

zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 10. 2006, č. j. 1 T

455/2005-4165, napadli odvoláními obvinění V. Z., E. Z. M. P., M. B. a státní

zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti v neprospěch

obviněných V. Z. a E. Z.

Usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 20. 11.

2007, sp. zn. 6 To 370/2007, byl z podnětu odvolání státního zástupce ohledně

obviněných V. Z. a E. Z. rozsudek soudu prvního stupně zrušen, a to u

obviněného V. Z. podle § 258 odst. 1 písm. c), e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o

trestu, a u obviněného E. Z. podle § 258 odst. 1 písm. c), d), e), odst. 2 tr.

ř. ve zprošťujícím výroku a ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla

věc v rozsahu zrušení vrácena soudu prvního stupně. Podle § 256 tr. ř. byla

odvolání obviněných V. Z., E. Z., M. P. a M. B. zamítnuta.

Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. 9. 2008, č. j.

1 T 455/2005-4404, byl obviněný V. Z. za trestné činy, jimiž byl uznán vinným

rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 10. 2006 pod č. j. 1 T

455/2005-4165 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně

ze dne 20. 11. 2007 pod č. j. 6 To 370/2007-4288, který ve výroku o vině

ohledně obviněného nabyl právní moci dne 20. 11. 2007, odsouzen podle § 163a

odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v

trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák.

zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl

obviněnému uložen také trest propadnutí věcí vyjmenovaných ve výroku rozsudku.

Tímtéž rozsudkem byl obviněný E. Z. uznán vinným trestným činem zneužívání

pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se

podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že ve dnech 14. 4.

2004, 18. až 19. 4. 2004, 20. až 21. 4. 2004, kdy měl noční směnu, a ve dnech

22. 4. 2004 a 27. 4. 2004, kdy měl denní směnu, jako celník v činné službě na

hraničním přechodu S. H., okr. U. H., Z. kraj, veden úmyslem získat pro sebe a

další osoby finanční prostředky, plynoucí z pašování osob z tzv. „třetích zemí“

ve směru ze Slovenské republiky do České republiky, umožnil bezproblémový

průjezd nákladního motorového vozidla tovární značky DAF 90, oranžovočervené

barvy, registrovaného na firmu LINAPEX, s. r. o. se sídlem M. O., V. s

cisternovým návěsem stříbrné barvy zn. BSS METACO, s tmavěčerveným podvozkem,

speciálně upraveným pro převoz osob, se spodním vstupním otvorem, cirkulací

vzduchu a světelnou signalizací, které řídil již odsouzený J. P., přičemž

věděl, že tímto vozidlem jsou na území České republiky nelegálně převáženi

běženci.

Za tento trestný čin a za sbíhající se trestné činy, jimiž byl uznán vinným

rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 10. 2006 pod č. j. 1 T

455/2005-4165 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně

ze dne 20. 11. 2007 pod č. j. 6 To 370/2007-4288, který ve výroku o vině

ohledně obviněného nabyl právní moci dne 20. 11. 2007, byl odsouzen podle §

163a odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v

trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák.

zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému

uložen peněžitý trest ve výměře 360.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl

pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán – zaplacen,

stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání třiceti šesti týdnů. Podle § 55

odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí

konkretizovaných ve výroku rozsudku. V dalším bylo podle § 73 odst. 1 písm. c)

tr.zák. rozhodnuto o zabrání věcí, jež byly taktéž v rozsudku specifikovány.

I proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění E. Z., V.

Z. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti v

neprospěch obou obviněných odvolání. Usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky

ve Zlíně ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 6 To 620/2008, byla odvolání podle § 256

tr. ř. jak nedůvodná zamítnuta.

Usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 6. 1. 2009,

sp. zn. 6 To 620/2008, který rozhodl ve věci samé ve druhém stupni, napadli

obvinění E. Z. a V. Z. prostřednictvím společného obhájce v zákonné lhůtě

dovoláními. Shodně odkázali na důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst.

1 písm. g) tr. ř. a namítli, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním

posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Nesprávné právní posouzení spatřovali dovolatelé v tom, že „součástí

skutkového stavu zjištěného soudem není zjištění odpovídající skutkové

okolnosti, která by naplňovala zákonný znak trestného činu zneužívání pravomoci

veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve vztahu k dovolateli

E. Z. a trestného činu účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 tr.

zák. a trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst.

1, odst. 2 písm. b) tr. zák. ve vztahu k oběma dovolatelům“.

Obviněný E. Z. připomněl, že od počátku trestního stíhání kategoricky popírá,

že by se snad úmyslně dopustil jednání, které bylo kvalifikováno jako trestný

čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr.

zák. Ve shodě s dosavadní obhajobou tvrdil, že v období před vstupem České

republiky do Evropské unie kontroly na hranicích probíhaly benevolentně, a to z

důvodu velkého množství práce. V této souvislosti odkázal na výpovědi svědků M.

a R., tehdejších vedoucích pracovníků Celního úřadu S. H. Upozornil, že i

obviněný J. P. vypověděl, že nevěděl, že na hranici bude mít v době průjezdu

jím řízeného automobilu službu právě obviněný E. Z. Dovolatel z toho dovozoval,

že nevykonával svou pravomoc v rozporu se zákonem; vždy se snažil plnit své

povinnosti i přes značné pracovní vytížení co nejdůsledněji a není mu možno

přičítat, že se to vždy zcela stoprocentně nepovedlo. Nikdy neměl v úmyslu

způsobit někomu škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, za

tímto účelem nevykonával svou pravomoc způsobem odporujícímu zákonu, a proto se

nemohl dopustit trestného činu podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák.

Obvinění E. Z. a V. Z. též shodně popřeli, že by se dopustili jednání,

které by naplňovalo znaky trestného činu účasti na zločinném spolčení podle §

163a odst. 1 tr. zák. i trestného činu překročení státní hranice podle § 171a

odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., dílem dokonaného, dílem nedokonaného podle § 8

odst. 1 tr. zák. Tvrdili, že se nepokoušeli provádět nelegální převody běženců,

natož pak je organizovat, jak vydedukoval soud. Závěr o jejich vině soud

prvního stupně opřel toliko o výpověď spoluobviněného J. P., který je osobou

mnohokrát trestanou, a to i pro totožný trestný čin. Mínili, že své poznatky o

trestné činnosti mohl mít z minulé doby a aplikoval je na tento konkrétní

případ.

Stran právní kvalifikace skutku jako trestný čin účasti na zločinném spolčení

podle § 163a odst. 1 tr. zák. zpochybnili naplnění znaků zločinného spolčení ve

smyslu § 89 odst. 17 tr. zák. Je-li zločinné spolčení charakterizováno

existencí vnitřní organizační struktury, rozdělením funkcí a dělbou činnosti,

nic podobného nebylo prokázáno a nedá se uvést o údajném společenství

dovolatelů a ostatních spoluobviněných. Na existenci jakési vnitřní struktury

bylo soudem usuzováno pouze na podkladě nevěrohodné výpovědi spoluobviněného J.

P., který měl být navíc nejnižším článkem v rámci hierarchie, nelze se proto

domnívat, že by ze své pozice byl schopen vzájemné vztahy a fungování údajného

zločinného spolčení rozkrýt. Totéž podle nich platí i ohledně dalších znaků,

poněvadž nebylo dostatečně přesvědčivě prokázáno, že by jednotliví obvinění

včetně dovolatelů měli plnit určité konkrétní úkoly směřující ke spáchání

vytýkané trestné činnosti, že by měli snad předem určeno, kdo vykonává tu

kterou činnost. Dovolatelé též zmínili, že nelze pominout, že v případě páchání

vytýkaného jednání by měli jistě nashromážděn nezanedbatelný majetek, když se

dá předpokládat, že převádění běženců je činností výnosnou; ani to však nebylo

zjištěno, naopak bylo zjištěno, že veškerý jejich majetek pochází z období před

údajným pácháním trestné činnosti.

Uložený trest, jmenovitě trest odnětí svobody na pět let, pro jehož

výkon byli zařazeni do věznice s ostrahou, obvinění považovali za nepřiměřeně

přísný, a to především proto, že nebyly zjištěny takové skutkové okolnosti,

které naplňují zákonné znaky § 163a tr. zák., a že oba obvinění dosud nebyli

trestáni.

Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v

Brně -pobočky ve Zlíně ze dne 6. 1. 2009, č. j. 6 To 620/2008-4470, a v

návaznosti na toto rozhodnutí aby zrušil i rozsudek Okresního soudu v Uherském

Hradišti ze dne 9. 9. 2008, č. j. 1 T 455/2005-4404. Současně ve vztahu k

jejich osobám navrhli i zrušení usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve

Zlíně ze dne 20. 11. 2007, č. j. 6 To 370/2007-4288, ve spojení s rozsudkem

Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 10 2006, č. j. 1 T 455/2005-4165,

aniž učinili návrh na další postup. Dovolatelé také navrhovali, aby předsedkyně

senátu Nejvyššího soudu ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. rozhodla o odložení

výkonu uložených trestů.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného

zasedání k dovoláním obviněných V. Z. a E. Z. nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle § 265a tr. ř.

přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu

dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Pro úplnost je třeba uvést, že

akceptovat jako včas podané bylo nutno i dovolací námitky směřující proti

usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 20. 11. 2007, sp. zn.

6 To 370/2007, kterým byl ohledně obou obviněných ponechán beze změny výrok o

vině trestnými činy účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zák.

a nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1, odst. 2 písm. b)

tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1

tr. zák., jimiž byli uznáni vinnými rozsudkem Okresního soudu v Uherském

Hradišti ze dne 6. 10. 2006, sp. zn. 1 T 455/2005, a takto označený rozsudek

soudu prvního stupně byl zrušen ve výroku o trestu ohledně obou obviněných a

též ve zprošťujícím výroku ohledně obviněného E. Z. a podle § 259 odst. 1 tr.

ř. byla věc v rozsahu zrušení vrácena soudu prvního stupně.

V takovém případě, zruší-li odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jen ve

výroku o trestu a v tomto rozsahu věc vrátí soudu prvního stupně, v důsledku

čehož výrok o vině nabude právní moci, nelze jen proti výroku o vině podat

dovolání, jelikož nejde o rozhodnutí ve věci samé podle § 265a odst. 2 tr. ř.,

konkrétně § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. (obviněným nebyl uložen trest). Proto

bylo třeba vyčkat i uložení trestu a lhůta k podání dovolání běží i ohledně

výroku o vině až od doručení rozsudku, kterým byl soudem rozhodujícím ve druhém

stupni uložen trest, event. rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný

opravný prostředek proti takovému rozsudku soudu prvního stupně (k tomu např.

usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 766/2006, publikované v Souboru

trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 28/2006, T 919 aj.).

Dovolání obviněného V. Z. Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněným. Protože

dovolání obviněného E. Z. nebylo možné odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř.,

dovolací soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost

těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání jmenovaného obviněného podáno,

v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí

předcházející, a shledal, že dovolání obviněného E. Z. v části směřující proti

výroku o vině trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §

158 odst. 1 písm. a) tr. zák., je opodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí

spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně

právním posouzení.

Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v

ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným

prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky

rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních

vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další

instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava

řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje

dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k

právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení

o dovolání.

Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je

možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění

správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu

dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán

skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito

soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z

hlediska hmotného práva.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem

zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný

čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na

podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost

a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani

prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve

smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v

aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá

existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení

takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální

odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obvinění uplatnili také námitky, které

směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a tím také

proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Uherském

Hradišti a z nichž v napadeném rozhodnutí vycházel i Krajský soud v Brně –

pobočka ve Zlíně. Podstata těchto jeho dovolacích námitek spočívala v tvrzení,

že trestná činnost, jíž byli oba dovolatelé uznáni vinnými, nebyla spolehlivě

prokázána, poněvadž závěr o jejich vině byl vystaven na usvědčující výpovědi

spoluobviněného J. P., která však není věrohodná.

Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad obvinění brojili ve

skutečnosti proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti

správnosti právního posouzení skutku. Primárně se totiž domáhali změny

skutkových zjištění ve svůj prospěch a následně na podkladě takové změny

skutkových zjištění vyvozovali, že se nedopustili především trestných činů

účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zák. a nedovoleného

překročení státní hranice podle § 171a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák.

Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř.,

a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat

(srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.).

Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k

hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že

vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení

základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého

procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním

nesouladu s provedenými důkazy; o takovou situaci se však nejedná. Z odůvodnění

rozhodnutí soudů obou stupňů totiž vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými

skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Při hodnocení důkazů,

jmenovitě výpovědí obviněného J. P., postupovaly soudy důsledně podle § 2 odst.

6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na

pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a

učinily skutková zjištění, která jsou správná a přesvědčivá. Soud prvního

stupně si byl vědom významu doznání a ostatní obviněné usvědčující výpovědi

obviněného J. P., proto ji pečlivě a důsledně konfrontoval s ostatními ve věci

provedenými důkazy, neopomněl zhodnotit ani okolnost, že tento obviněný byl již

v minulosti pro trestnou činnost téže povahy odsouzen. Jak vyplývá ze

zevrubného odůvodnění jeho rozsudku (viz zejména strany 22 až 29), nezjistil

žádnou okolnost, která by výpověď obviněného J. P. zpochybnila, v souladu s ní

vyzněly důkazy listinné, zvukové záznamy odposlechu obviněných, protokoly o

sledování osob a věcí apod. Že způsob hodnocení provedených důkazů

nekoresponduje s představami obviněných, ještě samo o sobě závěr o nezbytnosti

zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání dovolatelů je významná

otázka, zda skutkem obviněných, jak byl zjištěn a popsán soudem prvního stupně,

byly naplněny znaky skutkové podstaty trestných činů účasti na zločinném

spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zák. a zda jednání obviněného E. Z.

vykazovalo znaky trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §

158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Přestože obvinění předeslali, že součástí

skutkového stavu nejsou zjištění, která by naplňovala též znaky trestného činu

nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1, odst. 2 písm. b)

tr. zák., výhrady jiné povahy než právě skutkové v souvislosti s odlišným

způsobem hodnocení výpovědi spoluobviněného J. P. vůči tomuto právnímu

posouzení skutku neuplatnili; pozornost dovolacího soudu je proto soustředěna k

té právní kvalifikaci, ohledně níž byly vzneseny konkrétní námitky.

Trestného činu účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zák. se

dopustí, kdo založí zločinné spolčení, nebo kdo se činnosti takového spolčení

účastní, anebo kdo zločinné spolčení podporuje.

Z tzv. právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že

obvinění V. Z. a E. Z. zákonné znaky tohoto trestného činu naplnili tím, že

založili a účastnili se činnosti zločinného spolčení.

Skutková zjištění vyjádřená v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu

prvního stupně ve vztahu k oběma dovolatelům ve spojení s odpovídajícími částmi

odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů tyto zákonné znaky vyjadřují. Podstata

jednání obviněných spočívala totiž v tom, že obvinění V. Z. a E. Z. v přesně

nezjištěné době již v roce 2003 na území České a Slovenské republiky společně

založili společenství osob mezinárodního charakteru s vnitřní rozvinutou

organizační strukturou, s přesným rozdělením funkcí a dělbou činností, zaměřené

na soustavné páchání co do četnosti a charakteru závažné úmyslné trestné

činnosti, jejíž realizace byla utajována, předem připravená, pečlivě promyšlená

a důkladně organizovaná, směřující k dosahování majetkového prospěchu, a to

nelegálním převáděním osob z tzv. "třetích zemí", a sice z A., kdy v katastrech

obcí D. (Slovenská republika) - S. H. (Česká republika) běžence ze Slovenské

republiky do České republiky ilegálně převáželi v cisterně speciálně upravené

pro převoz osob, přičemž obviněný J. P. plnil funkci řidiče nákladního

motorového vozidla DAF s návěsem a cisternou, určeného k převážení běženců,

obvinění V. Z., E. Z. měli postavení hlavních organizátorů, kteří inkasovali

peněžní prostředky, vypláceli finanční odměny za uskutečněné nelegální

transporty běženců, informovali spoluobviněné o konání nelegálních transportů

běženců, kontrolovali tzv. klimatizaci - funkčnost zařízení na přívod vzduchu

do vnitřního prostoru cisterny, v níž byli běženci přepravováni, povolávali

obviněného J. P. k realizaci transportu běženců, jako posádky doprovodných

vozidel jistili hladký, ničím nerušený průběh transportu běženců, obviněný M.

P. zajišťoval dodávky běženců, jednal s osobami, které běžence dodávaly,

zajišťoval předání běženců dalším osobám, a to cizí státní příslušnosti,

asiatského původu, vyzvedával od těchto dalších osob za každý uskutečněný

transport běženců finanční odměnu a společně s obviněným M. B. v doprovodných

vozidlech jistili hladký, ničím nerušený průběh transportu běženců, obviněný M.

B. prováděl nakládku a vykládku běženců do a z vnitřního prostoru cisterny a

všichni obvinění V. Z., E. Z., M. P. a M. B. se aktivně jako posádky osobních

motorových vozidel, doprovázejících obviněného J. P. jako řidiče nákladního

vozidla DAF s návěsem a cisternou, jako tzv. "čističi" účastnili transportů

běženců z území Slovenské republiky, okres T., na území České republiky, kdy v

osobních vozidlech zajišťovali hladkou a nerušenou cestu nákladního vozidla DAF

s návěsem a cisternou, řízeného obviněným J. P., přepravujícího běžence, místo

vykládky běženců, přičemž mezi sebou udržovali v průběhu jednotlivých

transportů vzájemné spojení pomocí mobilních telefonů, přičemž v době od

poloviny dubna 2004 do konce srpna 2004 ve 21 případech ilegální přepravu

běženců přes hranici mezi Slovenskou a Českou republikou na Hraničním celním

přechodu S. H. uskutečnili a v jednom případě se o takové jednání pokusili.

Objektem trestného činu účasti na zločinném spolčení je zájem na potlačování

organizované kriminality, a to případně i těch jednání, která usnadňují nebo

umožňují činnost zločineckých organizací. Založením zločinného spolčení může

být každá aktivita, v jejímž důsledku dojde ke vzniku takové organizace, i když

organizace dosud nevyvíjí žádnou činnost, popř. vyvíjí prozatím činnost právně

nezávadnou; účastí na činnosti zločinného spolčení se rozumí nejen páchání

trestných činů, ale rovněž i taková aktivita, která sice sama o sobě ještě

nemusí být konkrétním trestným činem, ale je uskutečňována vědomě ve prospěch

zločinného spolčení (např. vedení účetnictví, odborné konzultace). Subjektivní

stránka je představována úmyslem, přičemž postačí úmysl nepřímý. Úmysl musí

zahrnovat i tu skutečnost, že pachatelova činnost je vykonávána pro zločinné

spolčení, tj. aby pachatel byl alespoň srozuměn s tím, že organizace splňuje

pojmově znaky zločinného spolčení.

Dovolatelé sice zpochybnili existenci zákonných znaků trestného činu účasti na

zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zák. primárně polemikou se

správností skutkových zjištění soudů, současně ale nesouhlasili s tím, že ve

skutkových zjištěních soudu jsou obsaženy všechny zákonné znaky zločinného

spolčení definované v ustanovení § 89 odst. 17 tr. zák. Námitky obviněných

nemohou obstát.

Zločinné spolčení je považováno za jednu z forem trestné součinnosti. Podle

jeho legální definice obsažené v § 89 odst. 17 tr. zák. je zločinné spolčení

společenstvím více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a

dělbou činností, které je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné

činnosti. Je zjevné, že tato definice charakterizuje zločinné spolčení jako

kvalifikovaný případ organizované skupiny osob.

Zločinné spolčení je proto třeba odlišit od organizované skupiny, za kterou se

považuje sdružení více osob (nejméně tří trestně odpovědných osob), v němž je

provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se

v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje

pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost

pro společnost (k tomu srov. rozhodnutí č. 53/1976-II., 45/1986 Sb. rozh. tr.).

Na rozdíl od organizované skupiny pro zločinné spolčení nestačí jen dělba úkolů

mezi jednotlivé členy společenství více osob, ale je vyžadována vnitřní

organizační struktura, s rozdělením funkcí a dělbou činnosti. Tato vnitřní

organizační struktura je charakterizována stabilně uspořádanými vztahy mezi

jednotlivými složkami, které ji tvoří, vztahy nadřízenosti a podřízenosti (tj.

rozdělením funkcí), relativní stálostí a přísným dodržováním pravidel. Dělba

činností vyplývá z organizační struktury zločinného spolčení. Pro naplnění

znaků zločinného spolčení je též typické a předpokládá se, že již při jeho

založení je zde záměr soustavně páchat úmyslnou trestnou činnost (jako např.

organizování a zabezpečování obchodu s narkotiky, organizování nelegálních

hazardních her, organizování krádeží a obchodu s kradenými automobily,

organizování prostituce apod.).

Soud prvního stupně se naplněním těchto znaků zločinného spolčení náležitě

zabýval a jeho závěry jsou přiléhavé. Společenství obviněných jako společenství

více osob podle něj vykazuje všechny znaky zločinného spolčení, jelikož

nepostrádá znaky vnitřní organizované struktury, rozdělení funkcí a dělbu

činnosti, přičemž se jedná o společenství zaměřené na soustavné páchání úmyslné

trestné činnosti, spočívající ve vědomé, cílené, po delší dobu probíhající,

ilegální přepravě běženců asiatského původu bez cestovních či jiných platných

dokladů přes státní hranici mezi Slovenskou a Českou republikou, a to zřetelně

se zištným cílem. Obvinění V. a E. Z. organizovali jednotlivé akce, zajišťovali

provoz předmětného tahače s návěsem a cisternou, vybavení tahače včetně nákladu

- běženců příslušnými doklady, financovali jednotlivé akce - ilegální přepravy

běženců z vlastních a jako odměna vyplacených finančních prostředků, vypláceli

odměny za úspěšně provedené akce, úkolovali obviněného J. P. - řidiče tahače s

návěsem a cisternou, v níž byli přepravováni běženci, obviněný M. B. zajišťoval

nakládání a vykládání běženců, obvinění V. a E. Z., M. P. zajišťovali dodávky

běženců a jejich odběr, spolu s obviněným M. B. kontrolovali trasu tahače s

návěsem a cisternou naloženou běženci, k jejichž ilegální přepravě byla

uzpůsobena. Činnost zločinného spolčení obviněných byla podrobena vysokému

utajení a konspiraci, aby nedošlo k odhalení ze strany policie či celní správy,

případně dalších osob. Obvinění při vzájemné komunikaci používali krycích

označení. Soud prvního stupně vyjádřil přesvědčení, že všichni obžalovaní

alespoň v obecných rysech věděli, že spolčení, jehož se svou vlastní aktivní

činností účastnili, může být zločinným spolčením a vědomě jednali jako členové

zločinného spolčení. Obviněné V. Z. a E. Z. soud označil za iniciátory a vůdčí

osobnosti zločinného spolčení (viz strany 40, 41 rozsudku ze dne 6. 10. 2006).

Tato zjištění znaky zločinného spolčení přesvědčivě naplňují a Nejvyšší soud v

zásadě nemá, čím by uvedené úvahy doplnil. Z výše uvedeného totiž vyplývá, že

obvinění E. a V. Z. spolu s dalšími osobami založili společenství více osob s

vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které

bylo zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, sami se na

činnosti takového společenství účastnili a soudy proto jejich jednání

opodstatněně kvalifikovaly jako trestný čin účasti na zločinné spolčení podle §

163a odst. 1 tr. zák. Dovolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i v

právním závěru, že není žádných pochybností ani o formě zavinění ve formě

přímého úmyslu podle § 4 písm. a) tr. zák. Na správnosti těchto závěrů nic

nemění a relevantně měnit nemůže ani výhrada obviněných, že pokud by se

skutečně dopustili jednání, jímž byli uznáni vinnými, měli by jistě

nashromážděn značný majetek, přitom veškerý jejich majetek pochází z období

před údajným pácháním trestné činnosti. Samotná okolnost, že nebylo bez

jakýchkoliv pochybností prokázáno, že nezanedbatelný majetek obviněných má svůj

původ v jejich trestné činnosti, nijak nezpochybňuje, že se dopustili trestné

činnosti, jíž byli uznáni vinnými, s jasně zištným motivem.

Jakkoliv nemusí být řešení otázky souběhu trestného činu účasti na zločinném

spolčení podle § 163a odst. 1 tr. zák. s jednotlivými trestnými činy, které

jsou spáchány při zakládání zločinného spolčení a při účasti na činnosti

zločinného spolčení, o což v případě obviněného E. Z. šlo, jednoduché, nelze

pominout obecnou zásadu, že čin pachatele je nutno posoudit podle všech v úvahu

přicházejících ustanovení trestního zákona, pokud je toho třeba k vystižení

společenské nebezpečnosti (škodlivosti) činu. V případech, kdy se člen

zločinného spolčení již dopustil konkrétního trestného činu, je proto na místě

připustit jednočinný souběh mezi trestným činem účasti na zločinném spolčení

podle § 163a tr. zák. a trestnými činy spáchanými v rámci zločinného spolčení,

při jeho založení či při účasti na jeho činnosti. Ostatně soudy si byly této

zásady vědomy a vycházely z ní, pakliže skutky pod body I. a II. již

pravomocného výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne

6. 10. 2006, č. j. 1 T 455/2005-4165, ve spojení s usnesením Krajského soudu v

Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 20. 11. 2007, č. j. 6 To 370/2007-4288,

kvalifikovaly jednak jako trestný čin účasti na zločinném spolčení podle § 163a

odst. 1 tr. zák., jednak jako trestný čin nedovoleného překročení státní

hranice podle § 171a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., dílem dokonaný, dílem

nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák.

Obviněný E. Z. nesouhlasil s rozhodnutími soudů, byl-li uznán vinným i trestným

činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr.

zák. Tohoto trestného činu se dopustí veřejný činitel, který v úmyslu způsobit

jinému škodu anebo opařit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, vykonává svou

pravomoc způsobem odporujícím zákonu. Z tzv. právní věty výroku o vině rozsudku

soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný zákonné znaky tohoto trestného činu

naplnil tím, že jako veřejný činitel, v úmyslu opatřit sobě neoprávněný

prospěch, vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu.

Netřeba zvláště připomínat, že trestný čin zneužívání pravomoci veřejného

činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. je úmyslným trestným činem,

přičemž úmysl se musí vztahovat ke všem znakům objektivní stránky trestného

činu (jak k jednání, tak k následku a k příčinné souvislosti mezi jednáním a

následkem). Ve skutkové podstatě tohoto trestného činu je vyjádřena úmyslná

forma zavinění navíc také v kvalifikované pohnutce pachatele zákonným

požadavkem, že jednání pachatele se musí uskutečnit „v úmyslu způsobit jinému

škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch“. Z toho plyne, že

úmyslná forma zavinění musí být obsažena jak v jednání (v konkrétním případě

úmyslně vykonávat svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu), tak musí být

kumulativně vztažena též k pohnutce (v úmyslu opatřit sobě neoprávněný

prospěch).

Dovolatel tvrdil, že jako celník nevykonával svou pravomoc v rozporu se

zákonem, i přes značné pracovní zaneprázdnění se snažil plnit své povinnosti co

nejdůsledněji. Nikdy nevykonával svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu v

úmyslu způsobit někomu škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný

prospěch. Nezpochybnil své postavení veřejného činitele a žádný důvod ke

zpochybnění tohoto závěru nemá ani dovolací soud.

Veřejný činitel vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu, když poruší

nebo obchází konkrétní zákon, popř. předpis vydaný na základě zákona; jednání

pachatele má v tomto případě formu konání. Podstata jednání obviněného

spočívala podle zjištění soudu prvního stupně obsažených v tzv. skutkové větě

výroku o vině jeho rozsudku ze dne 9. 9. 2008 v tom, že ve dnech 14. 4. 2004,

18. až 19. 4. 2004, 20. až 21. 4. 2004 a ve dnech 22. 4. 2004 a 27. 4. 2004

jako celník v činné službě na hraničním přechodu ve S. H., veden úmyslem získat

pro sebe a další osoby finanční prostředky, plynoucí z pašování osob z tzv.

„třetích zemí“ ve směru ze Slovenské republiky do České republiky, „umožnil

bezproblémový průjezd“ nákladního motorového vozidla s cisternovým návěsem a

podvozkem, speciálně upraveným pro převoz osob, které řídil již odsouzený J.

P., přičemž věděl, že tímto vozidlem jsou na území České republiky nelegálně

převáženi běženci.

Odhlédne-li se od nesouladu mezi větou skutkovou a právní v označení pohnutky

činu (podle skutkových zjištění se jednání dopustil v úmyslu získat pro sebe a

další osoby finanční prostředky, zatímco v právní větě je toto zjištění

kvalifikováno toliko jako úmysl opatřit toliko sobě neoprávněný prospěch),

který není pro právní posouzení skutku nikterak zásadní, není možné ignorovat

nedostatky ve zjištěních, která mají vyjádřit, že obviněný v daných

souvislostech vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu. V těchto

souvislostech soud specifikoval jednání obviněného tak, že „umožnil

bezproblémový průjezd“ označeného nákladního vozidla řízeného spoluobviněným a

již odsouzeným J. P., přičemž věděl, že tímto vozidlem jsou na území České

republiky nelegálně převáženi běženci. V čem ale spočívalo umožnění

bezproblémového průjezdu tohoto vozidla a jak konkrétně obviněný porušil při

výkonu své pravomoci veřejného činitele zákon, skutková zjištění soudů

neobsahují. Přitom tento závěr je významný i proto, že nelze vyloučit, že

jednání obviněného by bylo možné posoudit nikoliv jako výkon pravomoci způsobem

odporujícím zákonu ve smyslu § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., ale jako

nesplnění povinnosti vyplývající z jeho pravomoci ve smyslu § 158 odst. 1 písm.

c) tr. zák.

V odůvodnění tohoto rozsudku soud zevrubněji vysvětlil, že obviněný jako

organizátor spáchání skutků pod bodem II. 1. - 4. měl zájem na absenci celní či

jiné kontroly předmětného tahače s návěsem a cisternou při jeho průjezdu přes

hraniční přechod ve S. H. Znal své povinnosti a byl obeznámen s náplní své

práce; věděl, že neprovedením kontroly podle příslušných právních předpisů,

sleduje vlastní prospěch, vykonává svou funkci veřejného činitele v rozporu se

zákonem, který mu určil druh a rozsah kompetencí. Počátkem měsíce dubna 2004

tak umožnil čtyři nekontrolované průjezdy předmětného tahače s návěsem a

cisternou naloženou běženci, přičemž soud prvního stupně znovu odkázal na

skutky pod body II. 1. - 4. Ani toto doplnění však nemůže odstranit a ani

neodstraňuje pochybnosti o úplnosti popisu skutku. Ani zde soud prvního stupně

nijak nespecifikuje povinnosti obviněného jako celníka stanovené mu zákonem,

které při výkonu činné služby porušil; soud zmiňuje jednak skutečnost, že

obviněný „měl zájem na absenci celní či jiné kontroly tahače“, naznačoval, že

„neprovedl kontrolu podle příslušných právních předpisů“, že v dubnu 2004, než

byl odvolán, „umožnil čtyři nekontrolované průjezdy“, přičemž soud činí odkazy

na skutky pod body II. 1. až 4 rozsudku ze dne 6. 10. 2006, č. j. 1 T

455/2005-4165 (strana 5 rozsudku). Na jiném místě však konkrétně odkazuje na

skutky pod body II. 2., 4. s tím, že v těchto případech je důkazně podloženo,

že obviněný jako celník zajistil hladký průjezd předmětného tahače řízeného J.

P., kterého si telefonem pozval k sobě na celnici (strana 4); na podkladě

jakých důkazů a úvah dospěl k závěru, že obviněný se jednání vykazujícího znaky

trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1

písm. a) tr. zák. dopustil i v dalších případech, již nespecifikoval. Ačkoliv

soud hovoří o 4 umožněných nekontrolovaných průjezdech, popis skutku (třebaže

lze připustit jen určitou neobratnost či nepřesnost) nasvědčuje tomu, že jich

bylo celkem 5, navíc srovnají-li se skutky, jak jsou popsány pod body II. 1. až

4 označeného rozsudku soudu prvního stupně, obviněný E. Z. jako spolupachatel

figuruje u skutků pod body II. 2. – 4., nikoliv též II. 1., proto je třeba

okolnostem spáchání tohoto dílčího skutku, jednání obviněného a jeho pohnutce

věnovat zvláštní pozornost.

Se zřetelem na skutkové okolnosti vyjádřené v rozhodnutích soudů měla i tato

činnost obviněného E. Z. bezprostřední návaznost na skutky obviněných popsaných

ve výroku o vině pod body I., II. a v této části již pravomocného rozsudku

Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. 10. 2006, č. j. 1 T

455/2005-4165. Jasně se tento závěr zjevuje v kontextu popisu skutků pod body

II. 2. („...obviněný E. Z. tehdy v pozici celníka zajistil na Hraničním

přechodu S. H. hladký průjezd obviněného J. P. s kamionem, přičemž od něj

převzal celní doklady k propuštění na území České republiky“) a II. 4.

(„...načež posléze obviněný E. Z. jako celník zajistil bezpečný průjezd

nákladní jízdní soupravy, do níž byli naloženi běženci, řízené obviněným J. P.

Hraničním celním přechodem S. H.“). Ostatně i soud prvního stupně v odůvodnění

rozsudku ze dne 9. 9. 2008, č. j. 1 T 455/2005-4404, konstatoval, že obviněný

E. Z. jako celník v činné službě zneužil svého postavení k usnadnění páchání

zvlášť závažné úmyslné trestné činnosti, na jejímž spáchání se společně s

dalšími spoluobviněnými účastnil a jež směřovala k získání neoprávněného

finančního prospěchu pro sebe a jiné, s nimiž se podílel na nelegálním převozu

běženců z tzv. „třetích zemí“ přes Slovensko do České republiky (strana 5).

Žádný ze soudů si však nepoložil a ani se nevypořádal s otázkou totožnosti,

resp. částečné totožnosti, dílčích skutků obviněného E. Z. popsaných v rozsudku

Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. 9. 2008, č. j. 1 T 455/2005-4404,

a skutků popsanými pod body I. a II. rozsudku tohoto soudu ze dne 6. 10. 2006,

č. j. 1 T 455/2005-4165.

Co se rozumí „týmž skutkem“ zákon nedefinuje; soudní praxe vychází z toho, že

skutkem je určitá událost ve vnějším světě charakterizovaná určitým jednáním a

jeho následkem. Pro posouzení toho, zda jde o týž skutek, je podstatné, že o

něj jde nejen při naprostém souladu v jednání i v následku, ale také v případě

úplné shody alespoň v jednání při rozdílném následku, stejně jako v případě

úplné shody alespoň v následku při rozdílném jednání. Totožnost skutku je

zachována i při alespoň částečné shodě v jednání nebo v následku (nebo v

obojím), to ovšem pouze pokud je taková shoda v podstatných okolnostech, jimiž

se rozumí zejména skutkové okolnosti charakterizující jednání nebo následek z

hlediska právní kvalifikace, která přichází v úvahu. Ve stejném smyslu je

používán i pojem „čin“. Z těchto zásad vychází ostatně i judikatura Evropského

soudu pro lidská práva (viz rozsudek velkého senátu ze dne 10. 2. 2009 ve věci

Zolotukhin proti Rusku).

Nutno připustit, že judikatura Evropského soudu pro lidská práva k otázce

totožnosti skutku coby jedné z nejdiskutovanějších otázek nepřijala v minulosti

vždy stejná řešení, na což bylo poukazováno i v judikatuře Nejvyššího soudu

(kupř. usnesení sp. zn. 5 Tdo 166/2006). Tohoto problému si byl ovšem vědom

především Evropský soud pro lidská práva, a proto v rozsudku ve věci Zolotukhin

proti Rusku na tuto „vnitřní rozpornost“ reagoval, rekapituloval dosavadní

zásadní rozhodnutí (rozsudek ve věci Gradinger proti Rakousku, ve věci Oliveira

proti Švýcarsku i ve věci Franz Fischer proti Rakousku) a stručně řečeno

uzavřel, že čl. 4 Protokolu č. 7 zakazuje stíhání pro druhý „trestný čin“,

pokud je tento druhý trestný čin založen na totožném či v podstatných rysech

totožném skutku.

Vypořádání se s otázkou, zda jde o týž skutek, či skutky odlišné, je zcela

zásadní z hlediska použití zásady ne bis in idem, tedy práva nebýt souzen či

trestán dvakrát za týž čin, a splnění podmínek zakládajících nepřípustnost

trestního stíhání z tohoto důvodu, jak jsou vymezeny v příslušných ustanoveních

trestního řádu (§ 11 odst. 1 písm. f), g), h), § 11a tr. ř.), v ústavních

předpisech (čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod) a v mezinárodních

smlouvách, jimiž je Česká republika vázána (v této souvislosti především čl. 4

Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod).

V posuzovaném případě bude proto na soudu prvního stupně, aby především uvážil

a odůvodnil, zda dílčí skutky, pro něž je obviněný nadále stíhán a jež jsou

kvalifikovány jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §

158 odst. 1 písm. a) tr. zák., nejsou „týmž skutkem“, jímž byl obviněný

pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne ze

dne 6. 10. 2006, č. j. 1 T 455/2005-4165, ve spojení s usnesením Krajského

soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 20. 11. 2007, č. j. 6 To 370/2007-4288.

Z hlediska porušení zásady ne bis in idem není významné, že takto označenými

rozhodnutími nebyl obviněnému uložen trest; významné je, že těmito rozhodnutími

byla založena překážka res iudicata ve vztahu k nim obsaženému výroku o vině,

jelikož proti němu již nebylo možno podat řádný opravný prostředek. Naopak je

třeba zdůraznit, že ve světle znění čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě „nikdo nemůže

být stíhán nebo potrestán“, článku 40 odst. 5 Listiny „nikdo nemůže být trestně

stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby“, i

obsahu ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř. jsou poskytovány záruky nejen

nebýt odsouzen, nebýt obžalován, ale ani nebýt stíhán za týž čin.

Nepřitaká-li soud prvního stupně po důkladném uvážení a srovnání podstatných

znaků skutků názoru, že jde o „týž skutek“, bude na něm, aby odstranil vytknuté

pochybnosti o správnosti učiněných skutkových zjištěních a nedostatky v popisu

skutku tak, aby vyjadřoval všechny zákonné znaky trestného činu zneužívání

pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. včetně

zavinění.

Nejvyšší soud proto zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky

ve Zlíně ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 6 To 620/2008, a jemu předcházející

rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 1 T

455/2005, v části týkající se obviněného E. Z.. Zrušil také všechna další

rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke

změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Uherském

Hradišti přikázal, aby věc jmenovaného obviněného v potřebném rozsahu, tj.

naznačeném tímto rozhodnutím, znovu projednal a rozhodl.

Obviněný V. Z. nesouhlasil ani s trestem, který mu byl uložen, pokládal jej za

nepřiměřeně přísný. Pro úplnost je třeba dodat, že jelikož byla rozhodnutí

soudů obsahující výrok o trestu ohledně obviněného E. Z. zrušena, není třeba se

věnovat otázce přiměřenosti jemu uloženého trestu.

Tuto námitku pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit

nelze. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu důvodu dovolání

uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (o nesprávné právní

posouzení skutku se evidentně nejedná) je možno, pokud jde o výrok o trestu,

považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než

jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním

závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest,

popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. Žádnou takovou vadu

ale obviněný v napadeném rozhodnutí nespatřoval.

Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody

na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu

uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v soustavě

dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř. v určitém ohledu dovolacím důvodem

speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému

byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen

trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin,

jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem

námitek buď, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že

byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná

pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména

nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku

toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v

dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §

265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Právě takové vady

však obviněný ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody namítl, když uvedl,

že uložený trest odnětí svobody je nepřiměřeně přísný s ohledem na to, že dosud

nebyl odsouzen; přihlédnout není možné k těm výhradám, na jejichž podkladě

nepřiměřenost trestu vyvozoval odkazem na odlišné právní posouzení skutků.

Ačkoliv námitky obviněného nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedených

v § 265b odst. 1 tr. ř., dovolací soud pro úplnost poznamenává, že soud prvního

stupně v odůvodnění svého rozsudku ze dne 9. 9. 2008 zevrubně vyložil, jakými

úvahami se při ukládání úhrnného trestu řídil (strany 5, 6), a jeho úvahy nelze

než sdílet. Uložil-li mu pětiletý trest odnětí svobody, pro jehož výkon jej

zařadil do věznice s ostrahou, pak tento trest nejenže nebyl uložen mimo

zákonnou trestní sazbu, ale rozhodně jej nelze hodnotit ani jako extrémně

přísný a zjevně nepřiměřený se zřetelem ke konkrétnímu způsobu provedení činu a

k vysokému stupni jeho nebezpečnosti pro společnost.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného V. Z. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr.

ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Z podnětu dovolání obviněného E. Z.

z důvodů uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil napadené

usnesení Krajského soudu Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 6

To 620/2008, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti

ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. 1 T 455/2005, v části týkající se obviněného E. Z.

Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově

navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a

Okresnímu soudu v Uherském Hradišti přikázal, aby věc jmenovaného obviněného v

potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud

vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud.

Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve

prospěch obviněného E. Z., takže v novém řízení nemůže dojít ke změně

rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném

zasedání, a to ohledně obviněného V. Z. s odkazem na splnění podmínek uvedených

v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a ve vztahu k obviněnému E. Z. proto, že je

zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b)

tr. ř.].

V řízení o dovolání předsedkyně senátu Nejvyššího soudu neshledala důvody pro

případný postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. a odklad výkonu rozhodnutí, k němuž

obvinění dali podnět. Protože obvinění dosud trest odnětí svobody nenastoupili,

nebylo třeba činit žádné jiné opatření či rozhodnutí ani s přihlédnutím k

výsledkům dovolacího řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. března 2010

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra Kůrková