8 Tdo 1711/2016-32
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2017 o dovolání
obviněného K. V. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
10. 8. 2016, sp. zn. 3 To 500/2016, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené
u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 T 43/2016, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. V. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 6. 2016, sp. zn.
7 T 43/2016, byl obviněný K. V. uznán vinným účastenstvím ve formě návodu podle
§ 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm.
b) tr. zákoníku spáchanému ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to
byl podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání
čtyř měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku, § 82 odst. 1 tr.
zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. V dalším
bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného M. P. a o jeho povinnosti k
náhradě škody.
2. Proti označenému rozsudku podali oba obvinění odvolání, která zaměřili na
všechny výroky, jež se jich týkaly. Rozsudkem Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 3 To 500/2016, byl napadený rozsudek
soudu prvního stupně k odvolání obviněného M. P. podle § 258 odst. 1 písm. b),
c), d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen, a to ve výrocích vztahujících se k
tomuto obviněnému, a v návaznosti na to bylo o jeho vině, trestu a povinnosti k
náhradě škody podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. znovu rozhodnuto. Podle §
256 tr. ř. bylo odvolání obviněného K. V. jako nedůvodné zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu, jež nebyla rozhodnutím soudu
odvolacího dotčena, se obviněný K. V. účastenství ve formě návodu podle § 24
odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b)
tr. zákoníku spáchanému ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku dopustil
tím, že se spoluobviněným M. P.:
1) v přesně nezjištěné době od konce měsíce října 2015 do 8. 11. 2015 v H. S.,
okr. Č. B., na zahradě a v garáži u domu vzbudil poskytnutím podrobných
informací k objektu poškozené M. K. a věcí se zde nacházejících obviněný K. V.
rozhodnutí v obviněném M. P. a odsouzeném M. K., spáchat trestný čin krádeže
tím, že jim sdělil, že do uzamčené zahradní boudy poškozené mohou vniknout
rozbitím okna a z této odcizit zde uskladněné jízdní kolo, přičemž po tomto
navedení od obviněného K. V. obviněný M. P. s odsouzeným M. K. úmyslným
společným jednáním:
v době od 17:00 hod. dne 1. 11. 2015 do 10:00 hod. dne 8. 11. 2015 po předchozí
vzájemné domluvě na volně přístupné zahradě na parcele v H. S., okr. Č. B., v
úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch nejprve kladivem rozbili okno na
přední straně zahradní boudy, do které následně vnikli a odcizili zde jízdní
kolo zn. Favorit nezjištěného výrobního čísla v hodnotě 500 Kč a zahradní gril
v hodnotě 500 Kč, čímž způsobili M. K. škodu poškozením ve výši 600 Kč a škodu
odcizením ve výši 1 000 Kč,
2) dále v přesně nezjištěné době od konce měsíce října 2015 do 8. 11. 2015 v H.
S., okr. Č. B., na zahradě a v garáži u domu vzbudil poskytnutím podrobných
informací k objektu poškozeného J. V. a věcí se zde nacházejících obviněný K.
V. rozhodnutí v obviněném M. P. a odsouzeném M. K. spáchat trestný čin krádeže
tím, že jim sdělil, že do uzamčené zahradní boudy poškozeného mohou vniknout
rozbitím okna a z této odcizit zde uskladněné elektrické kabely, přičemž po
tomto navedení od obviněného K. V. obviněný M. P. s odsouzeným M. K. úmyslným
společným jednáním:
v době od 17:00 hod. dne 8. 11. 2015 do 10:00 hod. dne 13. 11. 2015 po
předchozí vzájemné domluvě na volně přístupné zahradě na parcele v H. S., okr.
Č. B., v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch nejprve kladivem rozbili
boční okno u zahradní boudy, do které následně vnikli a odcizili zde 4
elektrické kabely - 380 v hodnotě 2 700 Kč, čímž způsobili J. V. škodu
poškozením ve výši 480 Kč a škodu odcizením ve výši 2 700 Kč.
4. Pro úplnost je vhodné doplnit, že shora uvedené rozsudky nebyly prvními
rozhodnutími ve věci. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne
3. 3. 2016, sp. zn. 7 T 80/2015, byl obviněný K. V. uznán vinným účastenstvím
ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k přečinu krádeže
podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku spáchanému ve spolupachatelství podle
§ 23 tr. zákoníku, za což byl podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k
trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1
tr. zákoníku, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání dvanácti měsíců. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu
spoluobviněných M. K. a M. P. a o jejich povinnosti k náhradě škody. Usnesením
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 3 To
276/2016, byl k odvolání obviněných K. V. a M. P. citovaný rozsudek nalézacího
soudu podle § 258 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen, a to v
celé části týkající se těchto obviněných, a v tomto rozsahu byla věc podle §
259 odst. 1 tr. ř. vrácena soudu prvního stupně. V části týkající se
spoluobviněného M. K. zůstal napadený rozsudek nedotčen. Usnesením Okresního
soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 5. 2016 byly trestní věci vedené u
tamního soudu pod sp. zn. 7 T 80/2015 a 7 T 43/2016 podle § 23 odst. 3 tr. ř. z
důvodů uvedených v § 20 odst. 1 tr. ř. spojeny ke společnému projednání a
rozhodnutí, přičemž bylo rozhodnuto o tom, že nadále budou vedeny pod sp. zn. 7
T 43/2016 (č. listu 282).
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 8. 2016,
sp. zn. 3 To 500/2016, podal obviněný K. V. prostřednictvím svého obhájce v
zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení
§ 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a vytkl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho
odvolání, přestože byl v řízení předcházejícím dán dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozsudek soudu prvního stupně a
rozsudek odvolacího soudu spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, a
to pokud jde o subjektivní stránku přečinu. Rozsudky soudů nižších stupňů také
vzhledem k nesprávně hodnoceným důkazům spočívají na dalším nesprávném
hmotněprávním posouzení skutkových okolností.
6. Byl přesvědčen, že mu nebylo prokázáno účastenství na trestném činu
spoluobviněných M. P. a M. K.– jeho údajně přímý úmysl jako návodce.
Spoluobvinění, ačkoliv ve snaze zmírnit vlastní trestní odpovědnost tvrdili
opak, se krádeže dopustili bez jeho návodu, šlo jim výhradně o jejich majetkový
prospěch. Spoluobviněný M. K. nepracuje a prodejem kradených movitých věcí si
často „přivydělává“ na svou hlavní potřebu, jíž je alkohol. V souvislosti se
subjektivní stránkou proto mělo dojít k uplatnění zásady in dubio pro reo a
nikoliv k postupu, který je v rozporu s materiální pravdou. Namítl existenci
rozporů ve výpovědích spoluobviněných, na něž v řízení opakovaně upozorňoval.
Odvolací soud vyzdvihl toliko hostilní vztah k jeho sourozencům, jenž jej měl k
jeho jednání motivovat, přičemž nevzal v potaz výpověď svědka F. K. svědčící
jeho obhajobě, nevzal v úvahu skutečnost, že na rozdíl od spoluobviněných a
uvedeného svědka je řádným a netrestaným občanem, který nadměrně nepožívá
alkoholické nápoje a v obci má dobrou pověst, a taktéž nereflektoval, že si
trestní postih přivodil pouze tím, že u sebe v rekreačním objektu a při práci v
garáži občas strpěl přítomnost svědka F. K., za nímž spoluobvinění docházeli.
Co se týče rozboru jednotlivých svědeckých výpovědí, poukázal na závěrečné řeči
jeho obhájce u hlavního líčení a veřejného zasedání odvolacího soudu a na
písemné a ústní odůvodnění jeho řádného opravného prostředku. Závěrem
poznamenal, že s ohledem na to, že jeho jednání nebylo prokázáno, brojí i proti
výroku o trestu.
7. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil ohledně jeho
osoby rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 8. 2016, sp.
zn. 3 To 500/2016, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7.
6. 2016, sp. zn. 7 T 43/2016, a poté jej podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostil
obžaloby.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že Nejvyšší
státní zastupitelství se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř.
přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu
dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně
neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
10. Obviněný v dovolání odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání
podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až
g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání
uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Odvolání obviněného bylo
zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený
rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen
byl-li v řízení napadenému rozsudku odvolacího soudu předcházejícím dán důvod
dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto
podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř.
11. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů
dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že
dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem
stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě
procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani
nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři.
Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem
odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci
nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat
Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
12. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl
soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o
trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán
vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit
správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí
založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení
důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu
spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též
dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně
soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem
pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají
právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní
posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní
kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající
význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně
uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí
věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr.
ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z
dovolacích důvodů.
13. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud
přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v
případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek
porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků
spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování
o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních
práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a
chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy
Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004,
sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna
ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž
zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního
řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení
postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy
důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v
rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů
provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k
tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04,
ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
14. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady dovolací soud v projednávané
věci neshledal. Nezjistil žádný, natožpak extrémní rozpor mezi skutkovými
zjištěními soudů a provedenými důkazy. Obviněný je z jednání popsaného ve
skutkové větě výroku o vině pod body 1) a 2) usvědčován výpověďmi
spoluobviněných M. K. (č. listu 10 až 12, 105 až 107) a M. P. (č. listu 101 až
103, 293) podporovanými výpověďmi poškozených J. V. (č. listu 107 a 108) a M.
K. (č. listu 109 a 110). Výpovědi spoluobviněných jsou, pokud jde o roli,
kterou obviněný v případu trestného činu krádeže sehrál, naprosto souladné. Z
obou z nich se jednoznačně podává, že obviněný působil jako osoba nabádající je
k odcizení věcí ve vlastnictví poškozených J. V. a M. K.. Spoluobviněný M. K.
uvedl, že obviněný v jeho přítomnosti a rovněž v přítomnosti spoluobviněného M.
P. a svědka F. K. hovořil o tom, že jeho bratr J. V. má na pozemku boudu a v ní
má uschovány kabely, jež mu patří. Vypověděl, že obviněný v návaznosti na
zmíněnou informaci jemu a spoluobviněnému M. P. řekl, aby pro tyto kabely
došli, aby rozbili okno, nejlépe ze strany, odkud není vidět, kabely si vzali a
prodali je. Spoluobvinění jej poslechli, kabely ze zahradní boudy ukradli a
posléze je i prodali, přičemž když mu sdělili, co provedli, odvětil, že je to
dobře, poněvadž se „ten hajzl alespoň chytí za hlavu“. Podle spoluobviněného M.
K. krádeži jízdního kola taktéž předcházela debata s obviněným. I v tomto
případě obviněný jemu a spoluobviněnému M. P. v přítomnosti svědka F. K.
sdělil, že v chatě jeho sestry M. K. je „pěkná závodka“, načež když
spoluobviněný M. P. poznamenal, že by se mu takové kolo líbilo, obviněný jej
pobídl, ať si jej jde vzít, přičemž jej ještě upozornil na to, že objekt je
uzamčen a dostanou se do něj jedině oknem. Spoluobviněný M. P. potvrdil, že
obviněný vystupoval jako návodce ke krádeži. Podle tohoto spoluobviněného
obviněný v přítomnosti svědka F. K. naváděl spoluobviněného M. K. k vykradení
zahradních objektů a k přivlastnění si věcí zde se nacházejících. O celé
záležitosti se bavili vícekrát. Jak spoluobviněný M. K., tak spoluobviněný M.
P. se v rámci svých výpovědí zmiňovali o dlouhodobých sporech mezi obviněným a
jeho sourozenci. Spoluobviněný M. K. výslovně uvedl, že si obviněný a jeho
sourozenci dělali naschvály a kradli si věci. Z výpovědí svědků J. V. a M. K.
se podává, že mají s obviněným, svým bratrem, dlouhodobé spory týkající se
vypořádání dědictví. S ohledem na tuto skutečnost oba v souvislosti s
předmětnou krádeží podezírali právě svého bratra. Svědek J. V. vypověděl, že
obviněný věděl, že v zahradní boudě jsou uschovány kabely – svědek je nedlouho
před krádeží používal k řezání dřeva a obviněný jej při tom pozoroval.
15. V dalším lze poukázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 8 až
10 rozsudku nalézacího soudu, str. 9 a 10 rozsudku odvolacího soudu), z nichž
vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při
hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně
podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily.
Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení
všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozsudků
v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s
obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby
soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral,
porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy
nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se
nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného
hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že
způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele,
není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo
či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu
neopodstatňuje.
16. V posuzované trestní věci je s ohledem na napadená rozhodnutí, obsah
dovolání a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. významnou
otázkou, zda obviněný svým jednáním popsaným ve výroku o vině pod body 1) a 2)
naplnil z hlediska subjektivní stránky znaky účastenství ve formě návodu podle
§ 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm.
b) tr. zákoníku spáchanému ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.
17. Trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se
dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a čin spáchá vloupáním.
Podle § 23 tr. zákoníku byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním
dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama
(spolupachatelé). Podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku účastníkem na
dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně vzbudil v jiném
rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce).
18. Pokud jde o objektivní stránku trestného činu podle § 205 odst. 1 písm. b)
tr. zákoníku, přisvojení je jednání, kdy pachatel cizí movitou věc, která mu
nenáleží a kterou do spáchání skutku neměl v dispozici, odejme z dispozice
vlastníka a nakládá s ní jako s věcí vlastní, zmocnění znamená, že věc je
získána do dispozice bez vědomí či souhlasu jejího vlastníka, a vloupáním se
rozumí vniknutí do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení
nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly (srov. § 121 tr.
zákoníku). Po subjektivní stránce je vyžadován úmysl. Trestný čin je spáchán
úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit
nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku,
úmysl přímý], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení
způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [§ 15 odst. 1 písm.
b) tr. zákoníku, úmysl eventuální].
19. Podmínkou spáchání trestného činu ve spolupachatelství je jednak společné
jednání spolupachatelů (objektivní podmínka) a jednak společný úmysl směřující
ke spáchání trestného činu (subjektivní podmínka).
20. Co se účastenství na trestném činu týče, trestná činnost účastníka
bezprostředně přispívá k tomu, aby došlo k naplnění znaků konkrétní skutkové
podstaty trestného činu, i když účastník sám tyto znaky přímo nenaplňuje.
Účastenství je úmyslnou formou účasti na trestném činu, která je namířena proti
témuž konkrétnímu zájmu chráněnému trestním zákonem jako pachatelství nebo
spolupachatelství. Čin, na němž se účastník podílí, musí splňovat všechny
pojmové náležitosti úmyslného trestného činu nebo jeho pokusu, včetně trestně
odpovědného pachatele. Mezi jednáním účastníka a spáchaným trestným činem
hlavního pachatele musí být příčinný vztah. Účastenství předpokládá úmysl
směřující k účasti ve formě organizátorství, návodu nebo pomoci na konkrétním
úmyslném trestném činu, přičemž může jít i o úmysl nepřímý, zejména v podobě
úmyslu alternativního (např. návodce si je vědom možnosti, že vyvolá svým
jednáním rozhodnutí hlavního pachatele spáchat trestný čin a pro případ, že se
tak stane, je s tím srozuměn).
21. Návodce úmyslně v jiném vzbudí rozhodnutí spáchat konkrétní trestný čin.
Formy návodu zákon blíže nevymezuje, a proto mohou být jakékoli. Může jít o
rozkaz, přemlouvání, poučení či o jinou formu vyvolání rozhodnutí. Povahu
návodu by mohlo mít i schvalování trestného činu, pokud by jím bylo sledováno
vzbuzení rozhodnutí v jiné osobě k spáchání trestného činu. Návod vždy směřuje
k individuálně určené osobě nebo osobám a k individuálně určenému trestnému
činu či trestným činům, čin musí být konkretizován alespoň v hrubých rysech.
Pokud by tomu tak nebylo, mohlo by se jednat o podněcování podle § 364 tr.
zákoníku za podmínek tam uvedených.
22. Podle právní věty výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu obviněný K. V.
„vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce) přisvojit si cizí věc
tím, že se jí zmocní, a čin spáchá vloupáním“. Skutková zjištění precizně
popsaná v tzv. skutkové větě výroku o vině [ad body 1) a 2)] v rozsudku
nalézacího soudu výstižně obsahují znaky účastenství na přečinu krádeže
spáchaném ve spolupachatelství, v tomto ohledu nelze podle dovolacího soudu
soudu nižšího stupně ničeho vytknout.
23. Podstata jednání obviněného K. V. spočívala v tom, že na návštěvě u svědka
F. K. vybídl spoluobviněné M. K. a M. P. k tomu, aby za použití násilí rozbili
okna a vnikli do objektů jeho sourozenců, poškozených M. K. a J. V., odcizili
odtud věci zde uschované, konkrétně jízdní kolo a elektrické kabely, a tyto si
ponechali, popřípadě je zpeněžili. Vzhledem k tomu, že se spoluobvinění krádeže
(krádeží), ke které (ke kterým) byli navedeni, dopustili, není pochyb o tom, že
jednání obviněného K. V. charakteristické rysy účastenství ve formě návodu
podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k přečinu krádeže podle § 205 odst. 1
písm. b) tr. zákoníku spáchanému ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku
nese.
24. Spoluobvinění M. K. a M. P. tím, že na základě předchozí dohody rozbitím
oken vnikli do zahradních objektů poškozených M. K. a J. V., odkud odcizili
jízdní kolo a elektrické kabely, úmyslným společným jednáním si vloupáním
přisvojili cizí věci tím, že se jich zmocnili, a naplnili tak jako
spolupachatelé podle § 23 zákoníku znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1
písm. b) tr. zákoníku. Obviněný K. V. ve spoluobviněných rozhodnutí výše
uvedenou krádež spáchat úmyslně vzbudil. Tím, že před spoluobviněnými, z nichž
minimálně jeden trpěl nedostatkem finančních prostředků a měl zkušenosti s
trestnou činností majetkového charakteru, hovořil o tom, že se v uzamčených
zahradních objektech jeho sourozenců nacházejí jízdní kolo a elektrické kabely,
a že je také přímo vyzval, aby do uvedených zahradních objektů způsobem, který
jim popsal, vnikli, zmíněné věci si odnesli a následně je prodali či si je
ponechali, ve spoluobviněných rozhodnutí odcizit věci poškozených M. K. a J. V.
jednoznačně vyvolal. Dovolatel ve své pobídce adresované spoluobviněným
konkretizoval věci, jež se měly stát předmětem krádeže, specifikoval místo
jejich uskladnění, poukázal na překážky spojené s realizací záměru, přičemž
vylíčil nejschůdnější způsob provedení akce, a nastínil také varianty dalšího
nakládání s věcmi. Čin, jehož se spoluobvinění v intencích jeho pokynů posléze
dopustili, tedy nikoliv v hrubých rysech, nýbrž naprosto podrobně popsal.
Jednal přitom v úmyslu přímém. Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že ve
spoluobviněných rozhodnutí spáchat trestný čin krádeže chtěl vyvolat. Jednak
nutno akcentovat, že se před spoluobviněnými o možnosti krádeže věcí umístěných
v zahradních objektech pouze nezmiňoval, ale výslovně jim řekl, aby věci
ukradli a posléze s nimi jím nastíněným způsobem naložili, jednak nutno zmínit
jeho nepřátelský vztah k poškozeným plynoucí z nevypořádaného dědictví, tedy
to, že při svém jednání byl veden snahou jim ublížit. Jeho reakce na sdělení
spoluobviněného M. K., že krádež elektrických kabelů, k níž spoluobviněné
pobízel, uskutečnili (viz jeho vyjádření, že je to dobře, poněvadž se „ten
hajzl alespoň chytí za hlavu“), vypovídá o zjevné satisfakci, kterou pocítil,
když zjistil, že jeho návod byl úspěšný.
25. Pokud obviněný v dovolání dále brojil i proti výroku o trestu, činil tak
toliko na podkladě svého mylného přesvědčení, že jeho jednání nebylo prokázáno.
S ohledem na to proto Nejvyšší soud pouze v krátkosti připomíná, že za
(případné) jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu důvodu dovolání
uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o
výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení
hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení
soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný
trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu, apod. Námitky vůči
druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí)
lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v soustavě dovolacích
důvodů § 265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému
v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak
mírného trestu v důsledku nesprávného vyhodnocení kritérií podle § 39, § 41 a §
42 tr. zákoníku přitom nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb.).
Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by
shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností
trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s
ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, usnesení ze dne
30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). O takový případ se v posuzované věci
nejedná.
26. Nalézací soud, jenž obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř
měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců,
přesvědčivě vyložil, jakými úvahami se při ukládání tohoto trestu řídil. Uvedl,
že obviněný je osobou dosud netrestanou a jeho dosavadní bezúhonnost hodnotil
jako významnou polehčující okolnost, jiné polehčující ani přitěžující okolnosti
neshledal. Uložil mu tudíž trest odnětí svobody ve výměře čtyř měsíců (tj. v
jedné šestině zákonné trestní sazby), jehož výkon podmíněně odložil na
nejkratší možnou zkušební dobu (str. 18 rozsudku). Odvolací soud takto uloženou
sankci označil za vysloveně mírný výchovný trest, který dostatečně reflektuje
dosavadní trestní bezúhonnost dovolatele (str. 13 rozsudku). Proti takovým
závěrům nelze mít žádných výhrad. Argumentace soudů je přiléhavá a uložený
trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu
v trvání jednoho roku, nutno považovat za adekvátní. Soudy uvážily všechny
okolnosti relevantní z hlediska druhu a výměry trestu a jejich závěry jsou
vyvážené. Trest, který byl obviněnému takto uložen, rozhodně není extrémně
přísný a zjevně nespravedlivý. K případnému zásahu dovolacího soudu tudíž není
dán žádný důvod.
27. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo dílem podáno z jiného
důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., a dílem
relevantně uplatněnou námitkou dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. naplněn nebyl. V důsledku vzájemné podmíněnosti dovolacích důvodů podle §
265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. nemohl být naplněn ani dovolací důvod uvedený
v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a dovolání obviněného je jako celek zjevně
neopodstatněné. Nejvyšší soud je proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 1. 2017
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu