8 Tdo 1753/2016-51
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2017 o dovolání
obviněného J. J. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2016, sp.
zn. 4 To 88/2016, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu
ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 2 T 238/2010, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 29. 12. 2015, sp. zn.
2 T 238/2010, byl obviněný J. J. pod body 1 až 19 a 21 uznán vinným jako
spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným
zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, §
21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a přečinem
poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku. Za to
byl podle § 205 odst. 4, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu
odnětí svobody na čtyři léta, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c)
tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 70 odst. 2 písm. a), b)
tr. zákoníku mu byl uložen i trest propadnutí věcí vyjmenovaných ve výroku
rozsudku. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných J. H. a J.
Š. a o povinnosti obviněných J. J., J. H. a J. Š. k náhradě škody a o odkázání
poškozených s nárokem na náhradu škody, popř. se zbytkem nároku na náhradu
škody, na řízení ve věcech občanskoprávních (§ 228 odst. 1, § 229 odst. 1, 2
tr. ř.).
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání státní
zástupce Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou i obvinění J.
J., J. H. a J. Š. Státní zástupce podal odvolání v neprospěch všech obviněných
směřující proti výroku o trestu, obvinění brojili proti jich se týkajícímu
výroku o vině i všem na něj navazujícím výrokům. Rozsudkem Krajského soudu v
Brně ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 4 To 88/2016, byl podle § 258 odst. 1 písm. b),
d), e), f) tr. ř. z podnětu odvolání obviněných a státního zástupce rozsudek
soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr.
ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný J. J. byl pod body 1. až 18. a 20.
znovu učiněného výroku o vině uznán vinným jako spolupachatel podle § 23 tr.
zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným zločinem krádeže podle § 205 odst.
1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm.
b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228
odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl uložen
podle § 205 odst. 4, § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve
výměře čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku
zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku mu
byl uložen i trest propadnutí věcí vyjmenovaných ve výroku rozsudku. Dále bylo
znovu rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných J. H. a J. Š. a též o náhradě
škody. Tímtéž rozsudkem odvolací soud podle § 226 písm. c) tr. ř. obviněné J.
J., J. H. a J. Š. zprostil obžaloby státního zástupce Okresního státního
zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou ze dne 11. 11. 2010, č. j. Zt 165/2010-254,
pro skutek pod bodem 14 obžaloby (bod 6 rozsudku soudu prvního stupně), v němž
byl obžalobou spatřován dílčí skutek pokračujícího dílem dokonaného, dílem
nedokonaného zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr.
zákoníku, § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku
a přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr.
zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchali obvinění. V
návaznosti na zproštění obžaloby bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na
náhradu škody (§ 229 odst. 3 tr. ř.).
3. Podle skutkové věty výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu obvinění J.
H., J. J. a J. Š., kteří se znají z místa bydliště v Ch., po vzájemné dohodě v
zájmu získání finančních prostředků prováděli v období od října 2009 do června
2010 v nočních hodinách na území téměř celé republiky vloupání do uzavřených
čerpacích stanic, odkud odcizovali především cigarety a další lehce
zpeněžitelné zboží, přičemž obvykle při vloupáních měli rozdělené úlohy, kdy
jeden hlídal v přistaveném autě a další dva s rukavicemi a maskovacími kuklami
za užití přivezeného uzpůsobeného nářadí po znefunkčnění signalizačního a
zabezpečovacího zařízení vypáčili vstupní dveře nebo jinak násilně vnikli do
čerpací stanice, kde si počínali celkově vandalsky, a z prodejní a skladovací
části odcizovali zboží, které odnášeli ve velkoobjemových taškách a prodávali
za blíže nezjištěných okolností, a takto
všichni obvinění společně po vzájemné dohodě
1. (podle obžaloby skutek ad 20)
dne 18. 10. 2009 kolem 03:45 hod. v P., okr. L., S. kraj, obviněný J. Š. hlídal
v odstaveném autě nedaleko čerpací stanice a obvinění J. H. a J. J. po vypáčení
vstupních dveří vnikli do čerpací stanice, odkud odcizili cigarety různých
značek, čímž způsobili provozovateli čerpací stanice E. R. odcizením škodu ve
výši 27 567,40 Kč a majiteli objektu ČEPRO, a. s., Dělnická 213/12, Holešovice,
Praha 7, IČO 60193531, poškozením dveří škodu ve výši 45 905 Kč,
2. (13)
dne 10. 12. 2009 kolem 03:40 hod. na P. ulici v T. n. S., okr. B., S. kraj,
obviněný J. Š. hlídal asi 500 m od čerpací stanice u zástavby domů a obvinění
J. H. a J. J. po vypáčení vstupních dveří vnikli do prodejního prostoru čerpací
stanice EuroOil, odkud odcizili cigarety různých značek, alkohol různých značek
a jeden pár sněhových řetězů, čímž způsobili provozovateli čerpací stanice V.
K. odcizením škodu ve výši 35 574,40 Kč a majiteli objektu ČEPRO, a. s.,
Dělnická 213/12, Holešovice, Praha 7, IČO 60193531, poškozením dveří škodu ve
výši 12 944 Kč,
3. (1)
dne 22. 12. 2009 kolem 02:47 hodin na B. ulici v N. Ř., okres J., kraj V.,
obviněný J. Š. hlídal s pomocí mobilního telefonu v odstaveném autě nedaleko
čerpací stanice a obvinění J. H. a J. J. po vyřazení z provozu zabezpečovacího
zařízení a vypáčení vstupních dveří vnikli do prodejních prostor čerpací
stanice EuroOil, odkud odcizili alkohol, autodoplňky, potraviny, cigarety,
autokosmetiku, tiskoviny a DVD, čímž způsobili provozovateli čerpací stanice M.
J. odcizením škodu ve výši 56 000 Kč a majiteli objektu ČEPRO, a. s., Dělnická
213/12, Holešovice, Praha 7, IČO 60193531, poškozením dveří a zabezpečovacího
zařízení škodu ve výši 56 185 Kč,
4. (2)
dne 23. 12. 2009 kolem 03:40 hodin v R. n. O., okr. Ž. n. S., kraj V., obviněný
J. Š. hlídal v autě u nedalekého objektu zemědělského družstva a obvinění J. H.
a J. J. po vypáčení vstupních dveří vnikli do čerpací stanice EuroOil, odkud z
prodejní části, kanceláře a skladu odcizili cigarety různých značek, DVD a
hračky, čímž způsobili provozovateli čerpací stanice P. F. odcizením škodu ve
výši 67 343 Kč a majiteli objektu ČEPRO, a. s., Dělnická 213/12, Holešovice,
Praha 7, IČO 60193531, poškozením dveří škodu ve výši 57 149 Kč,
5. (3)
dne 10. 1. 2010 v době od 02:00 hod. do 04:50 hod. na P. ulici v Ž., okres T.,
kraj V., obviněný J. Š. hlídal v autě u asi 500 metrů vzdáleného hostince,
obvinění J. H. a J. J. po vyřazení z provozu zabezpečovacího zařízení a
elektroinstalace stanice, odstranění pevně instalovaného stojanu na vystavení
zboží u vchodu a vypáčení vstupních dveří vnikli do čerpací stanice EuroOil,
odkud odcizili cigarety různých značek, čímž způsobili provozovateli čerpací
stanice R. H. odcizením škodu ve výši 55 178,70 Kč, majiteli objektu ČEPRO, a.
s., Dělnická 213/12, Holešovice, Praha 7, IČO 60193531, odcizením 2 ks poukazů
na pohonné hmoty Čepro v hodnotě 500 Kč a poškozením vstupních dveří a
zabezpečovacího zařízení další škodu ve výši 75 387 Kč, tj. celkem 75 887 Kč, a
DF PARTNER, s. r. o., Zádveřice 165, Vizovice, IČO 00545503, poškozením stojanu
na uložení zboží škodu ve výši 5 000 Kč,
6. (4)
dne 4. 3. 2010 kolem 01:29 hod. na P. ulici v Č., okr. P., kraj V., obviněný J.
Š. hlídal nedaleko v autě a obvinění J. H. a J. J. po částečném vyřazení z
provozu zabezpečovacího zařízení a vypáčení vstupních dveří vnikli do čerpací
stanice EuroOil, kde odklonili záznamovou kameru a vypáčili dveře do skladu,
odkud z prodejní části a skladu odcizili cigarety různých značek, čímž
způsobili provozovateli čerpací stanice J. Z. odcizením škodu ve výši 47 985 Kč
a majiteli objektu ČEPRO, a. s., Dělnická 213/12, Holešovice, Praha 7, IČO
60193531, poškozením škodu ve výši 10 903 Kč,
7. (5)
dne 5. 3. 2010 kolem 03:10 hod. v H. C., okr. P., kraj V., obviněný J. Š.
hlídal opodál v autě a obvinění J. H. a J. J. po vyřazení z provozu
zabezpečovací zařízení, neúspěšném páčení bočních vstupních dveří do skladu a
vypáčením vstupních dveří vnikli do čerpací stanice EuroOil, kde v prodejním
prostoru neúspěšně páčili dvířka hracího automatu a vypáčili dveře od
příručního skladu a odcizili cigarety různých značek, čímž způsobili
provozovateli čerpací stanice R. Š. odcizením škodu ve výši 96 377,40 Kč,
majiteli objektu ČEPRO, a. s., Dělnická 213/12, Holešovice, Praha 7, IČO
60193531, poškozením škodu ve výši 111 614 Kč a provozovateli hracího automatu
společnosti SAZKA sázková kancelář, a. s., K Žižkovu 851, Praha 9, IČO
47116307, poškozením škodu ve výši 1 000 Kč,
8. (6)
v noci na 8. 3. 2010 do 05:30 hod. v B., okr. Ž. n. S., kraj V., ve snaze
provést vloupání obviněný J. Š. hlídal v autě asi 50 m daleko a obvinění J. H.
a J. J. po vyřazení zabezpečovacího zařízení z provozu neúspěšně páčili
vstupní dveře do prodejního prostoru čerpací stanice EuroOil, provozovatele P.
H., čímž majiteli objektu ČEPRO, a. s., Dělnická 213/12, Holešovice, Praha 7,
IČO 60193531, způsobili poškozením dveří a zabezpečovacího zařízení škodu ve
výši 1 000 Kč,
9. (21)
dne 18. 3. 2010 kolem 02:56 hod. v L. B.-H. V., okr. J., K. kraj, obviněný J.
Š. hlídal v autě asi 50 m opodál a obvinění J. H. a J. J. po vyřazení z
provozu sirény zabezpečovacího zařízení a vypáčení vstupních dveří vnikli do
čerpací stanice, kde dále vypáčili dveře do skladu, odkud odcizili cigarety
různých značek, čímž způsobili provozovateli čerpací stanice J. B. odcizením
škodu ve výši 105 435 Kč, a majiteli objektu ČEPRO, a. s., Dělnická 213/12,
Holešovice, Praha 7, IČO 60193531, poškozením škodu ve výši 3 048 Kč,
10. (19)
dne 22. 3. 2010 kolem 02:29 hod. na ulici N. v T., J. kraj, obviněný J. Š.
hlídal v autě asi 400 m opodál a obvinění J. H. a J. J. po vyřazení z provozu
sirény zabezpečovacího zařízení, dvou halogenových svítilen s čidly pohybu a
neonového osvětlení po vypáčení vstupních dveří vnikli do čerpací stanice
EuroOil, kde dále vypáčili dvířka dosud nenainstalovaného výherního hracího
automatu zn. Cyber View, a z prodejny stanice odcizili cigarety různých značek,
čímž způsobili provozovateli čerpací stanice A. K. odcizením škodu ve výši 56
120 Kč, majiteli objektu ČEPRO, a. s., Dělnická 213/12, Holešovice, Praha 7,
IČO 60193531, poškozením škodu ve výši 57 861 Kč a majiteli poškozeného hracího
automatu společnosti SAZKA sázková kancelář, a. s., K Žižkovu 851, Praha 9, IČO
47116307, škodu ve výši 37 110 Kč,
11. (7)
dne 23. 3. 2010 kolem 02:34 hod. v K., okr. Ž. n. S., kraj V., obviněný J. Š.
hlídal asi 200 m daleko směrem na D. V. a obvinění J. H. a J. J. po poškození
sirény zabezpečovacího zařízení a vypáčení vstupních dveří vnikli do čerpací
stanice EuroOil, kde páčením poškodili videoloterijní terminál zn. NIKITA, a z
prodejního prostoru odcizili cigarety různých značek, čímž způsobili
provozovateli čerpací stanice J. H. odcizením škodu ve výši 26 898 Kč, majiteli
objektu ČEPRO, a. s., Dělnická 213/12, Holešovice, Praha 7, IČO 60193531,
poškozením při vloupání škodu ve výši 2 033 Kč a majiteli poškozeného hracího
automatu společnosti SAZKA sázková kancelář, a. s., K Žižkovu 851, Praha 9, IČO
47116307, škodu ve výši 7 896 Kč,
12. (10)
dne 16. 4. 2010 kolem 02:45 hod. v B., okr. K., P. kraj, obviněný J. Š. hlídal
asi 1 km daleko, kdy k dorozumívání používali mobilní telefony, a obvinění J.
H. a J. J. po částečně vyřazení z provozu zabezpečovací zařízení a vypáčení
vstupních dveří vnikli do čerpací stanice Robin Oil, odkud odcizili cigarety
různých značek, čímž způsobili provozovateli čerpací stanice J. M. odcizením
škodu ve výši 57 314 Kč a majiteli objektu RoBiN OIL, s. r. o., Libušina 172,
Dubí, Kladno, IČO 49823574, poškozením škodu ve výši 14 740 Kč,
13. (15)
dne 22. 4. 2010 kolem 03:21 hod. v P., okr. K., S. kraj, obviněný J. Š. hlídal
v autě opodál a obvinění J. H. a J. J. po vypáčení pravého křídla vstupních
dveří vnikli do čerpací stanice společnosti BENZ, spol. s r. o., Suchdol 234,
IČO 4752098, odkud jí odcizili cigarety různých značek, čímž jí způsobili
odcizením cigaret škodu ve výši 139 350 Kč a poškozením dveří škodu ve výši 9
100 Kč,
14. (16)
dne 26. 4. 2010 kolem 03:20 hod. v P., okr. K., S. kraj, obviněný J. Š. hlídal
v autě opodál a obvinění J. H. a J. J. po vypáčení pravého křídla vstupních
dveří vnikli do prodejní části čerpací stanice společnosti BENZ, spol. s r. o.,
Suchdol 234, IČO 4752098, odkud jí odcizili cigarety různých značek, čímž jí
způsobili odcizením cigaret škodu ve výši 107 296 Kč a poškozením dveří škodu
ve výši 3 490 Kč,
15. (11)
dne 29. 4. 2010 kolem 02:30 hod v B., okr. K., P. kraj, obviněný J. Š. hlídal
asi 1 km daleko za pomoci mobilního telefonu a obvinění J. H. a J. J. po
vypáčení vstupních dveří vnikli do prodejních prostor čerpací stanice RoBiN
OIL, odkud odcizili cigarety různých značek, čímž způsobili provozovateli
čerpací stanice J. M. odcizením škodu ve výši 69 223 Kč a majiteli objektu
společnosti RoBiN OIL, s. r. o., Libušina 172, Dubí, Kladno, IČO 49823574,
poškozením škodu ve výši 35 000 Kč,
16. (17)
dne 30. 5. 2010 kolem 03:42 hod. v obci P., okr. K., S. kraj, obviněný J. Š.
hlídal opodál v autě a obvinění J. H. a J. J. po odklonění záznamové kamery do
„hluchého“ místa a vypáčení vchodových dveří vnikli do čerpací stanice
společnosti BENZ, spol. s r. o., Suchdol 234, IČO 4752098, kde dále vypáčili
dveře od skladu a ve skladu vytrhli pohybové čidlo s ústřednou zabezpečení,
odkud jí odcizili cigarety různých značek, čímž jí způsobili odcizením cigaret
škodu ve výši 55 740 Kč a poškozením zařízení škodu ve výši 6 192 Kč,
17. (18)
dne 7. 6. 2010 kolem 02:30 hod v obci P., okr. K., S. kraj, obviněný J. Š.
hlídal opodál v autě a obvinění J. H. a J. J. po vypáčení pravého křídla
vstupních dveří vnikli do čerpací stanice společnosti BENZ, spol. s r. o.,
Suchdol 234, IČO 4752098, kde dále vypáčili dveře od skladu a ve skladu vytrhli
ústřednu zabezpečovacího systému, odkud jí odcizili cigarety různých značek,
čímž jí způsobili odcizením cigaret škodu ve výši 70 190 Kč a poškozením
zařízení škodu ve výši 9 526 Kč,
18. (12)
dne 13. 6. 2010 kolem 03:02 hod. v B., okr. K., P. kraj, obviněný J. Š. hlídal
asi 1 km daleko od místa a obvinění J. H. a J. J. po vypáčení vstupních dveří
vnikli do čerpací stanice RoBiN OIL, odkud odcizili cigarety, doutníky a
plastové zapalovače, čímž způsobili provozovateli čerpací stanice J. M.
odcizením škodu ve výši 48.078 Kč a majiteli objektu společnosti RoBiN OIL, s.
r. o., Libušina 172, Dubí, Kladno, IČO 49823574, poškozením škodu ve výši 5 200
Kč,
19. (8)
obvinění J. H. a J. Š. společně po předchozí vzájemné dohodě
dne 15. 6. 2010 kolem 02:36 hod. na P. ulici v Č., okr. P., kraj V., po
částečném vyřazení z provozu zabezpečovací zařízení se marně snažili vypáčit
vstupní dveře a vniknout do čerpací stanice EuroOil provozovatele J. Z., čehož
zanechali pro strach z přistižení policií, čímž společnosti ČEPRO, a. s.,
Dělnická 213/12, Holešovice, Praha 7, IČO 60193531, způsobili poškozením dveří,
které byly jen opraveny, škodu ve výši 5 925 Kč a signalizace škodu ve výši
nejméně 2 138 Kč,
20. (22)
všichni obvinění společně po předchozí vzájemné dohodě
dne 22. 6. 2010 kolem 02:43 hod. v L. B.-H. V., okr. J., K. kraj, obviněný J.
Š. hlídal v autě opodál u hostince a obvinění J. H. a J. J. po vyřazení z
provozu sirény zabezpečovacího zařízení a vypáčení vstupních dveří vnikli do
čerpací stanice, kde dále vypáčili dveře do skladu, odkud odcizili cigarety
různých značek, čímž způsobili provozovateli čerpací stanice J. B. odcizením
škodu ve výši 76 385,30 Kč a poškozením dveří skladu škodu ve výši 500 Kč a
majiteli objektu ČEPRO, a. s., Dělnická 213/12, Holešovice, Praha 7, IČO
60193531, poškozením škodu ve výši 5 482 Kč,
21. (9)
obvinění J. H. a J. Š. společně po předchozí vzájemné dohodě
dne 23. 6. 2010 kolem 02:20 hod. na P. ulici v Č., okr. P., kraj V., po
částečném vyřazení z provozu zabezpečovací zařízení a po vypáčení vstupních
dveří vnikli do čerpací stanice EuroOil, odkud odcizili cigarety různých
značek, čímž způsobili provozovateli čerpací stanice J. Z. odcizením škodu ve
výši 45 527 Kč a majiteli objektu ČEPRO, a. s., Dělnická 213/12, Holešovice,
Praha 7, IČO 60193531, poškozením dveří, které bylo nutno vyměnit, škodu ve
výši nejméně 45 000 Kč.
4. Pro úplnost je zapotřebí doplnit, že Okresní soud ve Žďáru nad
Sázavou a Krajský soud v Brně se trestní věcí obviněného J. J. (a
spoluobviněných J. H. a J. Š.) zabývaly opakovaně. Rozsudkem Okresního soudu
ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14. 3. 2011, sp. zn. 2 T 238/2010, byl obviněný J. J. uznán vinným dílem dokonaným a dílem nedokonaným zločinem krádeže podle §
205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a § 21 odst. 1 tr. zákoníku
k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, přečinem krádeže podle
§ 205 odst. 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1,
odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, jichž se dopustil jako spolupachatel podle § 23
tr. zákoníku (ad výrok o vině pod body 1 až 7 a 10 až 22 označeného rozsudku). Za to byl podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen
k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl let, pro jehož výkon byl
podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §
70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku byl jemu a spoluobviněným J. H. a J. Š.,
o jejichž vině a trestu bylo citovaným rozsudkem taktéž rozhodnuto, uložen
trest propadnutí věci. V dalším bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na
náhradu škody (§ 228 odst. 1 tr. ř., § 229 odst. 1, 2 tr. ř.). Usnesením
Krajského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 42 To 194/2011, byl rozsudek
soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) tr. ř. zrušen a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc soudu prvního stupně vrácena. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 2 T
238/2010, byl obviněný J. J. uznán vinným dílem dokonaným a dílem nedokonaným
zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4
písm. c) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, jichž se dopustil jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku (ad výrok o vině pod body 1 až 19 a 21 označeného rozsudku). Za to byl
podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému
trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl let, pro jehož výkon byl podle § 56
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1
písm. a), b) tr. zákoníku byl jemu a spoluobviněným J. H. a J. Š., o jejichž
vině a trestu bylo citovaným rozsudkem taktéž rozhodnuto, uložen trest
propadnutí věci. V dalším bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu
škody (§ 228 odst. 1 tr. ř., § 229 odst. 1, 2 tr. ř.). Usnesením Krajského
soudu v Brně ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 42 To 414/2013, byl rozsudek soudu
prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), f) tr. ř. zrušen a podle §
259 odst. 1 tr. ř. byla věc soudu prvního stupně vrácena. Rozsudkem Okresního
soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 2 T 238/2010, byl
obviněný J. J. uznán vinným dílem dokonaným a dílem nedokonaným zločinem
krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a
§ 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm.
b), odst. 2, odst. 4 písm. c)
tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, jichž se dopustil jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku
(ad výrok o vině pod body 1 až 19 a 21 označeného rozsudku). Za to byl podle §
205 odst. 4 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu
odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a), b)
tr. zákoníku byl jemu a spoluobviněným J. H. a J. Š., o jejichž vině a trestu
bylo citovaným rozsudkem taktéž rozhodnuto, uložen trest propadnutí věci. V
dalším bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody (§ 228 odst. 1
tr. ř., § 229 odst. 1, 2 tr. ř.). Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 4 To 70/2015, byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 258
odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. zrušen a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc
soudu prvního stupně vrácena. Dále bylo soudem prvního stupně, jakož i
odvolacím soudem rozhodnuto způsobem již dříve uvedeným v tomto usnesení.
5. Proti odsuzující části rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2016,
sp. zn. 4 To 88/2016, podal obviněný J. J. prostřednictvím své obhájkyně v
zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadený rozsudek spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku.
6. Poukázal na rozhodnutí, jež napadenému rozsudku předcházela, a uvedl, že
navzdory opakovanému rušení rozsudku nalézacího soudu nedošlo k odstranění
pochybností, nedostatků a vad řízení obhajobou soustavně vytýkaných. K
uvedenému odstranění nedošlo ani v odvolacím řízení, v němž byl vydán dovoláním
napadený rozsudek. Odvolací soud se nevypořádal se všemi pro rozhodnutí
významnými okolnostmi a svůj rozsudek náležitě neodůvodnil. Pokud navíc zrušil
rozsudek nalézacího soudu podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř., měl věc tomuto
soudu vrátit. Obviněný je přesvědčen, že o jeho vině a trestu bylo rozhodnuto
na podkladě nedostatečných důkazů. Podle odvolacího soudu jej usvědčovaly
výpovědi spoluobviněných J. H. a J. Š., spoluobviněný J. H. však uvedl, že
trestnou činnost páchal pouze se spoluobviněným J. Š., čímž podpořil obhajobu.
Na soudem zmiňovaných videozáznamech jsou bez dalšího zachyceni dva pachatelé,
i tento důkaz tedy koresponduje s výpovědí obviněného (nikoliv z přípravného
řízení, k této nelze přihlížet) a spoluobviněného J. H. Obviněný závěrem napadl
rovněž výrok o trestu. Měl za to, že odvolací soud nepřihlédl k době, která
uplynula od spáchání činu, a k délce trestního řízení.
7. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek
Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 4 To 88/2016, a jemu
předcházející rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 29. 12.
2015, sp. zn. 2 T 238/2010, a věc Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou přikázal
k novému projednání a rozhodnutí.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství sdělila, že Nejvyšší
státní zastupitelství se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř.
přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu
dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno
z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
10. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů
dovolání obsažených v ustanovení § 265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že
dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem
stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě
procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není (a ani
nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři.
Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem
odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci
nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat
Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl
soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o
trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán
vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit
správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí
založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení
důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost
soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto
je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně,
eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj
východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se
týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní
posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní
kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající
význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně
uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí
věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr.
ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z
dovolacích důvodů.
12. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud
přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v
případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek
porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků
spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování
o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních
práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a
chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy
Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004,
sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna
ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž
zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního
řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení
postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy
důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v
rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů
provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k
tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04,
ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
13. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady dovolací soud v projednávané
věci neshledal. Nezjistil žádný, natožpak extrémní rozpor mezi skutkovými
zjištěními soudů a provedenými důkazy. Obviněný J. J. je z jednání popsaného ve
skutkové větě výroku o vině pod body 1 až 18 a 20) v rozsudku odvolacího soudu
usvědčován svou výpovědí před soudem rozhodujícím o jeho vazbě (č. listu 939)
ve spojení s výpověďmi spoluobviněných J. H. (č. listu 924 až 926, 1641 až
1642) a J. Š. (č. listu 931 až 934, 1643 až 1644) a svědků, zejména kpt. Bc. M.
B. (č. listu 1654 a 1655), nprap. J. B. (č. listu 1655), kpt. Mgr. P. Š. (č.
listu 1821), kpt. Bc. P. M. (č. listu 1821 a 1822), J. H. (č. listu 1841 a
1842) či O. B. (č. listu 1862 a 1863), jakož i s listinnými důkazy, z mnohých
lze zmínit záznamy bezpečnostních kamer a záznam o uskutečněném
telekomunikačním provozu. Ve světle uvedených důkazů nemohou dovolací námitky
obstát. Spoluobvinění J. H. a J. Š. se k páchání trestné činnosti přiznali jak
v rámci přípravného řízení, tak před soudem v hlavním líčení. Ačkoliv v
přípravném řízení oba ze spáchání trestné činnosti usvědčovali i dovolatele, v
hlavním líčení obviněný J. H. pozměnil svoji výpověď a uvedl, že se trestné
činnosti dopouštěl toliko se spoluobviněným J. Š. Soudy se však se změnou jeho
výpovědi logicky vypořádaly a vysvětlily, proč o ni neopřely své závěry o vině
dovolatele. V této souvislosti nelze ignorovat především skutečnost, že
obviněný J. J. se k činu doznal ve výpovědi u soudu, který rozhodoval o jeho
vazbě. Že k této jeho výpovědi, byť učiněné v přípravném řízení, lze přihlížet,
již dostatečně přesvědčivě vysvětlily soudy nižších stupňů, přičemž Nejvyšší
soud se s jejich argumentací plně ztotožňuje (srov. str. 20 a 21, 27 rozsudku
nalézacího soudu, str. 30 a 31 rozsudku odvolacího soudu). Není žádný důvod,
proč by tato výpověď měla být označena za nepřípustnou. Odvolací soud přiléhavě
připomněl, že se zřetelem k časovému intervalu, po který výslech, jemuž byla
přítomna i obhájkyně obviněného, trval (více než jedna hodina), k okolnostem,
za nichž se uskutečnil (obviněný již měl brýle a sdělení obvinění si přečetl),
jakož i k údajům, které obviněný o způsobu provedení trestné činnosti sdělil,
jednak dokládají, že výslech byl proveden v souladu se zákonem, jednak též že
doznání obviněného J. J. nebylo jen účelové, motivované dosažením toho, aby
nebyl vzat do vazby.
14. Pro úplnost lze poukázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str.
20 až 28 rozsudku nalézacího soudu, str. 30 a 31 rozsudku odvolacího soudu), z
nichž vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami
při hodnocení důkazů. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby
jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich
vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily
provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace
důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své
hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení
provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím
důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o
nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. Je zjevné, že soudy
postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily
skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního
přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i
v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozsudků v souladu s požadavky § 125 odst. 1
tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily.
Rozhodně nelze souhlasit s výtkou obviněného, že rozsudek odvolacího soudu není
dostatečně odůvodněn, že se tento soud nevypořádal se všemi okolnostmi
významnými pro rozhodnutí, především pak s jeho obhajobou. Přisvědčit není
možné ani jeho názoru, že po zrušení rozsudku soudu prvního stupně měla být věc
vrácena soudu prvního stupně. V konkrétním případě odvolací soud naopak
postupoval správně, pokud na podkladě skutkového stavu, který byl v rozsudku
soudu prvního stupně v rozsahu skutkových zjištění uvedených pod body 1. až
18., 20. tzv. skutkové věty výroku rozsudku odvolacího soudu správně zjištěn,
sám o vině dovolatele rozhodl; jeho procesní postup zcela koresponduje s
apelačními prvky rozhodování odvolacího soudu a podmínkami obsaženými v § 259
odst. 3 tr. ř., podle něhož rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací
soud, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu,
který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn (právě o takovou situaci se zde
v rozsahu výroku o vině odvolacího soudu jednalo) a popřípadě na základě důkazů
provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn.
15. Vzhledem k tomu, že obviněný svoje přesvědčení o vadné právní kvalifikaci
založil na odlišných skutkových zjištěních, než ke kterým soudy po provedeném
dokazování dospěly, dovolací soud se posouzením skutku z hlediska hmotného
práva nezabýval. Se zřetelem na zásadu reformationis in peius se tedy nezabýval
ani tím, zda mohli být obvinění J. H., J. Š. a J. J. považováni za členy
organizované skupiny, a zda tedy obviněný J. J. mohl spáchat zločin krádeže i
jako člen organizované skupiny podle § 205 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku.
16. Co se týče výtky vztahující se k trestu, Nejvyšší soud považuje za
podstatné připomenout, že za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu
důvodu dovolání uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno,
pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v
porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např.
pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný
trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu,
apod. Uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu v důsledku
nesprávného vyhodnocení kritérií podle § 39, § 41 a § 42 tr. zákoníku nelze v
dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 tr. ř. (viz č. 22/2003 Sb.).
17. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí
svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného
důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v
soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním
vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl
uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na
trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být
obsahem námitek, že buď byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští,
nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní
sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého
trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v § 39, § 41 či § 42
tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak
mírného trestu), nelze jako dovolací námitku relevantně uplatnit (k tomu viz č.
22/2003 Sb. rozh. tr.). Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko
výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s
povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by
byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze
dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). O takový případ se ale v posuzované
věci nejedná.
19. Odvolací soud, jenž obviněnému J. J. uložil úhrnný nepodmíněný trest odnětí
svobody v trvání čtyř let, přesvědčivě vyložil, jakými úvahami se při ukládání
tohoto trestu řídil (str. 34 rozsudku). Akcentoval, že v případě obviněného
neshledal žádnou polehčující okolnost. Polehčující okolnosti spočívající v
doznání při vazebním zasedání se obviněný zcela zbavil, když v dalším řízení
trestnou činnost popřel. Podle soudu tak nebylo možné konstatovat, že by
obviněný svým postojem napomohl orgánům činným v trestním řízení k objasnění
trestné činnosti. Soud dovodil, že na straně obviněného jsou jen přitěžující
okolnosti. V minulosti byl opakovaně soudně trestán i pro trestnou činnost
majetkové povahy, v projednávané věci se dopustil více skutků, přitěžovala mu
výše škody způsobené na věcech odcizených a poškozených a nesvědčilo mu to, že
se dopustil více trestných činů, které páchal po delší dobu. Soud uzavřel, že i
s přihlédnutím k výši trestu, který obviněný t. č. vykonával, bude účelu trestu
dosaženo trestem odnětí svobody v trvání čtyř let, tj. ve výši uložené již
soudem prvního stupně. Proti takovému závěru nelze mít žádných výhrad.
Argumentace odvolacího soudu je přiléhavá a úhrnný nepodmíněný trest odnětí
svobody v trvání čtyř let adekvátní. Soud uvážil všechny okolnosti relevantní z
hlediska druhu a výměry trestu a jeho závěr je vyvážený. Pokud se jedná o délku
trestního stíhání a dobu uplynuvší od spáchání skutku, je zjevné, že v
posuzované trestní věci právo obviněného na projednání věci bez zbytečných
průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod porušeno nebylo. Trestní
stíhání obviněného bylo zahájeno dnem 24. 6. 2010 (č. listu 927) a skončeno
dnem 7. 6. 2016. Ačkoliv celková doba trestního stíhání dosahovala téměř šesti
let, nelze s ohledem na rozsáhlost a složitost projednávané věci a na opakovaná
zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu hovořit o nějakém excesu. Co se týče
doby, která uplynula od spáchání skutku, byť se obviněný posledního dílčího
útoku dopustil dne 22. 6. 2010, nelze konstatovat existenci nepřiměřeně
dlouhého časového období, které by mělo být při úvaze trestu zohledněno.
Jestliže proto soud při úvaze o trestu rozhodoval bez zřetele k délce trestního
stíhání a bez zřetele k odstupu od doby spáchání činu, nelze jeho postup
shledávat chybným. Nejvyšší soud uzavírá, že obviněnému, osobě se 14 záznamy v
rejstříku trestů, která se v minulosti dopouštěla i trestné činnosti
majetkového charakteru, hrozil za spáchání dílem dokonaného a dílem
nedokonaného zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr.
zákoníku a § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c)
tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm.
d) tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání osmi let. Trest odnětí svobody v
trvání čtyř let tedy nemůže být považován za extrémně přísný a zjevně
nespravedlivý. K případnému zásahu dovolacího soudu tudíž není dán žádný důvod.
20. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký
činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., a proto je podle § 265i
odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění
podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 2. 2017
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu