8 Tdo 258/2025-463
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 o dovolání obviněného M. H. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2024, sp. zn. 11 To 261/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 38 T 62/2024, takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2024, sp. zn. 11 To 261/2024, a rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 38 T 62/2024.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 se přikazuje Okresnímu soudu Praha-východ, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 38 T 62/2024, byl obviněný M. H. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 326 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 63 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil označeného přečinu tím, že dne 22. 8. 2023 osobně doručil na podatelnu Okresního soudu v Mělníku jím podepsané podání z téhož dne označené jako „Návrh na zajištění důkazu před zahájením řízení“ ke sp. zn. 12 Nc 851/2023, v němž uvedl ve vztahu k soudkyni Okresního soudu v Mělníku D. K. a k věci, kterou projednávala u téhož soudu pod sp. zn. 17 C 313/2022, následující sdělení: „Ad absurdum, podle aktuálního stanoviska soudkyně D. K. tedy lze padělat veřejnou listinu … osvědčující právně významnou skutečnost ohrožení psychické zdraví všech nezletilých dětí na světě žitím D. K. … a užít jako pravý základ pro nařízení předběžného opatření a rozsudku o usmrcení D. K. a v nejlepším zájmu všech dětí na světě naléhavě potřebně usmrtit D. K. D. K. je teoreticky mrtvá…“, přičemž byl srozuměn s tím, že se D. K. o citovaných verbálních útocích dozví, k čemuž fakticky došlo v týdnu od 28. 8. 2023 prostřednictvím předsedkyně Okresního soudu v Mělníku, která D. K. seznámila s obsahem uvedeného podání v části týkající se její osoby, a dále obviněný ve svém vyjádření ze dne 12. 9. 2023 na portálu znamysoudce.cz mj. uvedl, že „… D. K. tak zneužila svou pravomoc a umírá beze cti“, když toto vyjádření rozeslal v identickém znění téhož dne 12. 9. 2023 elektronickou poštou na e-mailové adresy většího počtu soudců Okresního soudu v Mělníku včetně D. K., přičemž obsah obou citovaných podání byl výrazem nespokojenosti M. H. s úředním postupem soudkyně D. K., která v občanskoprávním řízení projednávala žalobu M. H. proti žalovanému Městu Mělník ve věci ochrany osobnosti a rozhodla usnesením ze dne 7. 11. 2022 pod č. j. 17 C 313/2022-23, že se žalobci pro toto řízení nepřiznává osvobození od soudních poplatků.
3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Praze je usnesením ze dne 19. 9. 2024, sp. zn. 11 To 261/2024, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Obviněný pod první ve věci uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadil námitku zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů určujících pro naplnění znaku stíhaného přečinu „jinému vyhrožuje“ ve smyslu § 326 odst. 1 tr. zákoníku, která jsou popsána ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně slovy „byl srozuměn s tím, že se D. K. o citovaných verbálních útocích dozví“. Současně měl za to, že nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a to výslech přímých svědků úřednic na podatelně B. a B., soudkyně D. K. a předsedkyně soudu Mgr. Markéty Martincové. Vytkl také, že nebylo vyhověno jeho návrhu na provedení vyšetřovacího pokusu, který učinil již dne 23. 5. 2024 ve vyjádření k obžalobě za účelem zjištění, zda a jak dané osoby nakládaly s podáním ze dne 22. 8. 2023 a zda je možné spáchat uvedený trestný čin tak, jak zjistil odvolací soud. Ten hodnotil důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení, aniž by zopakoval či doplnil dokazování ve veřejném zasedání, což je v rozporu s ustanovením § 263 odst. 7 tr. ř. Porušen byl i čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jelikož neměl možnost dosáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěch.
6. Dále dovolatel namítl, že skutkové zjištění zachycené na zvukovém záznamu veřejného zasedání při vyhlášení usnesení odvolacího soudu o tom, že obviněný sepsal obě listiny s výhružkou smrtí, které se dostaly do spisu vedeného soudkyní Okresního soudu v Mělníku D. K., a byl předpoklad, že se ona o tom dozví, a obviněný věděl, že se dozví, je v extrémním nesouladu s obsahem provedených důkazů. Na zvukovém záznamu hlavního líčení je zachycena svědecká výpověď poškozené D. K., která k dotazu, jak k seznámení s předmětným podáním došlo, uvedla, že jí ho předložila předsedkyně soudu Mgr.
Markéta Martincová, jak je uvedeno i v bodě 5. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Jednoznačně tak vyvrací, že by se podání ze dne 22. 8. 2023 dostalo do spisu vedeného D. K. Závěr odvolacího soudu, že je obviněný usvědčován výpovědí nepřítomné poškozené, proto nemůže obstát (srov. bod 16. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 148/2024). Skutkový závěr odvolacího soudu o tom, že proces přenosu předmětné informace, kdy úřednice na podatelně posoudila podání ze dne 22. 8. 2023 jako výhružné, a proto jej postoupila předsedkyni soudu, nemá podklad v provedeném dokazování (viz bod 5.
odůvodnění napadeného usnesení). Nemůže obstát ani závěr odvolacího soudu, že obviněný je usvědčován výpovědí nepřítomné poškozené D. K., aniž by vypovídali přímí svědci a účastníci procesu přenosu předmětné informace. Oba soudy nižších stupňů vycházely pouze z výpovědi D. K., která se o předmětném podání pravděpodobně dozvěděla od předsedkyně soudu v týdnu od 28. 8. 2023. Podle zvukového záznamu hlavního líčení si D. K. nebyla jistá a podle obviněného ztratila paměť. Jednoznačně tedy nepotvrzuje, že by viděla, slyšela nebo jinak vlastními smysly vnímala úřednici na podatelně posuzovat obsah podání a konstatovat jeho výhružný charakter.
Nebyla si jistá ani tím, zda ji s věcí seznámila předsedkyně soudu Mgr. Markéta Martincová. Není tedy jisté, komu bylo uvedené podání určeno, jak bylo míněno, kdo s ním po přijetí na podatelně nakládal. Podle dovolatele skutkový stav věci nebyl proto spolehlivě zjištěn.
7. Obviněný pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadil námitku, že soudy svůj závěr, že podání ze dne 22. 8. 2023, webový komentář ze dne 12. 9. 2023 a e-mailová zpráva ze dne 12. 9. 2023 obsahují vyhrůžky, řádně nezdůvodnily a neuvedly, co bylo jejich podstatou, zda zapálení, padělání, připojení, předložení, nařízení apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 141/2020). Z dikce trestného činu podle § 326 tr. zákoníku podle obviněného plyne, že postihuje jednání pachatelů spočívající ve slovních projevech, prostřednictvím nichž pachatel poškozenému výhružně sděluje, že mu způsobí pro něj závažný následek (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 254/2010 a 8 Tdo 521/2012). Obviněný uvedl, že dovozovat možnost způsobení závažného následku, protože „právě jen podatel může padělat veřejnou listinu, připojit padělek ke zprávě OSPOD pro soud, předložit důkazní falzum soudu a nařídit předběžné opatření a rozsudek bez existence dříve projevené padělatelské, úřední, mařičské a justiční agrese (§ 347a odst. 1, § 347a odst. 3 písm. b) tr. zákoníku)“, je nad jeho chápání.
8. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. dovoláním napadené usnesení, popřípadě též vadné řízení jemu předcházející, v celém rozsahu zrušil a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, popřípadě Okresnímu soudu Praha-východ, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k podanému dovolání nejprve rekapituloval dovolací námitky obviněného. Ohledně první skupiny výhrad zaměřených do oblasti dokazování a skutkových zjištění odkázal především na body 5.–10. usnesení odvolacího soudu a body 2.–20. rozsudku nalézacího soudu. Zde oba soudy dospěly ke správnému a řádně odůvodněnému závěru, že na podkladě provedených důkazů byla vina prokázána bez důvodné pochybnosti. Rozsah dokazování byl dostatečný. Důkazy hodnotily v souladu s realitou, jejich obsah nebyl dezinterpretován. Z nich dovozená skutková zjištění jsou úplná a nevyvstávají o nich jakékoliv významné pochybnosti. Státní zástupce se se skutkovými závěry soudů plně ztotožnil a odkázal na ně. Z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit existenci zjevných rozporů mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky stanovené v ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř., a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. Státní zástupce neshledal existenci extrémního nesouladu ani opomenutých důkazů ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
10. Ve vztahu k výhradám obviněného směřujícím proti právní kvalifikaci skutku státní zástupce odkázal zejména na body 20. a následující rozsudku nalézacího soudu, kde soud podrobně a s přiléhavým odkazem na související odbornou literaturu logicky a přesvědčivě vysvětlil, na základě čeho a z jakých důvodů dospěl k právnímu závěru, že obviněný jinému vyhrožoval usmrcením, a to pro výkon pravomoci úřední osoby, čímž došlo k naplnění skutkové podstaty přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Státní zástupce s těmito argumenty souhlasil a na podle něj bezvadné a plně dostačující odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí odkázal. Navrhl proto dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
11. Na vyjádření státního zástupce obviněný nesouhlasně reagoval četnými replikami, jejichž vyznění nebylo vždy zcela srozumitelné. V podstatě v nich zevrubně vytýkal, že státní zástupce se dostatečně neseznámil s obsahem spisového materiálu, výsledky dokazování, zvukovými záznamy hlavního líčení a veřejného zasedání, opomněl reagovat na výtky týkající se aplikace § 263 odst. 7 tr. ř. Jeho výroky hodnotil mimo pronesený kontext, v důsledku čehož chybně usoudil, že jde o vážně míněné vyhrůžky.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání nebylo možné odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., načež podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.
IV. Důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.
15. Obviněný jej uplatnil mimo jiné v jeho třetí variantě s tím, že soud nevyhověl návrhu obhajoby na provedení podstatných důkazů, a to výslechů svědkyň úřednic na podatelně B. a B., soudkyně D. K. a předsedkyně soudu Mgr. Markéty Martincové, a návrhu na provedení vyšetřovacího pokusu za účelem zjištění, zda a jak dané osoby nakládaly s podáním ze dne 22. 8. 2023. Soud prvního stupně v bodě 17. a 31. odůvodnění rozsudku vysvětlil, proč tyto návrhy obviněného zamítl. Považoval je za nadbytečné, bezúčelné a nikoli způsobilé přispět k řádnému objasnění věci a zvrátit užitou právní kvalifikaci skutku. Soud vycházel z doznání obviněného, výpovědi svědkyně i listinných důkazů. Měl za prokázané, že D. K. byla o obsahu podání vyrozuměna předsedkyní Okresního soudu v Mělníku. Obviněný musel být srozuměn s tím, že D. K. bude s podáními obviněného seznámena. Lze předpokládat, že se vedená věc dostala k předsedkyni soudu jako součást výkonu její funkcionářské agendy mimo jiné zahrnující i kárný dohled, odpovědnost za řádný chod soudu a vyhodnocování bezpečnostních hrozeb, a jako taková byla projednána s D. K. jako s osobou, které se dotýkala. Obviněný sám doznal, že D. K. zaslal e-mail s odkazem na svůj komentář z webu znamysoudce.cz. Jednání obviněného je trestné bez ohledu na jakoukoli, byť i například oprávněně pociťovanou křivdu (podle obviněného prvotní zločin spočíval v machinaci s odborným vyjádřením, kdy mělo být pozměněno vyjádření psycholožky v opatrovnické kauze obviněného a pro účely této věci evidováno ve zfalšované podobě, což měla schvalovat či ospravedlňovat soudkyně D. K.).
16. Odvolací soud se s těmito závěry ztotožnil, když taktéž zamítl všechny návrhy na doplnění dokazování pro nadbytečnost. Návrhy důkazů za účelem zjištění, že úřednice OSPOD zaměnila tělo e-mailové zprávy psycholožky a zprávu založila do spisu vedeného OSPOD v odlišné podobě, není podle něj předmětem tohoto trestního řízení. I v případě prokázaní takového tvrzení obviněného by tato skutečnost neměla vliv na právní posouzení nyní projednávaného jednání obviněného. Důkazy mající prokázat způsob, jakým se dostaly informace z podání obviněného ze dne 22. 8. 2023 k poškozené D. K., jsou nadbytečné, neboť bylo prokázáno již provedenými důkazy, že poškozená se o výhružkách dozvěděla od předsedkyně soudu, což potvrdila sama poškozená. Odvolací soud měl za to, že každé podání se vždy posuzuje podle svého obsahu. Úřednice na podatelně tak zcela správně postoupila předmětné podání výhružného charakteru předsedkyni soudu, která s obsahem v části týkající se poškozené poškozenou seznámila. Jedná se o standardní a předvídatelný postup v obdobných situacích (bod 5. odůvodnění napadeného usnesení).
17. Z uvedeného je patrné, že oba soudy nižších stupňů se s návrhy obviněného na doplnění dokazování zabývaly a náležitě zdůvodnily, proč jim nevyhověly, když je považovaly za nadbytečné. Námitky obviněného v tomto směru proto nemohou obstát. Nejedná se tedy o tzv. opomenuté důkazy, neboť nejde o situaci, že by ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy.
18. Obviněný dále namítl porušení ustanovení § 263 odst. 7 tr. ř., jelikož odvolací soud jinak hodnotil důkazy provedené soudem prvního stupně, aniž by sám zopakoval nebo doplnil dokazování ve veřejném zasedání. Podle tohoto ustanovení může odvolací soud přihlížet z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl.
19. Ani těmto výhradám dovolatele nelze přisvědčit. Z napadeného usnesení odvolacího soudu je zřejmé, že nijak nezasahoval do hodnocení důkazů provedeného nalézacím soudem, ani je nehodnotil jinak. Dovodil pouze na základě soudem prvního stupně učiněných skutkových zjištění a na podkladě jím provedených důkazů nadbytečnost návrhů na doplnění dokazování ze strany obviněného, které blíže v napadeném usnesení zdůvodnil.
20. Odvolací soud však nedostál podmínkám na něj kladeným ustanovením § 263 odst. 7 tr. ř. v jiném směru, a to ve vztahu k doplnění dokazování a hodnocení důkazů, které obviněný v dovolání výslovně neuplatnil. Odvolací soud v bodě 4. odůvodnění napadeného usnesení totiž konstatoval, že doplnil dokazování lékařskou zprávou týkající se psychického stavu obviněného a potvrzením o jeho pracovní neschopnosti. Z protokolu o veřejném zasedání o odvolání obviněného konaném dne 19. 9. 2024 (č. l. 277–279) a ze zvukového záznamu o jeho průběhu uloženém na CD nosiči (č. l. 280) však vyplývá, že odvolací soud během tohoto veřejného zasedání nijak dokazování nedoplnil. Po podání zprávy o stavu věci členkou senátu Krajského soudu v Praze Mgr. Danielou Dubnou předseda senátu JUDr. Ladislav Koudelka, Ph.D., vyhlásil usnesení, kterým zamítl návrhy obviněného na doplnění dokazování, a to výslechy Mgr. Markéty Martincové, D. K., D. K., MUDr. Gabriely Leblové, I. K., ohledáním počítače psycholožky I. K., porovnáním změněných e-mailových zpráv psycholožky a usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. 8. 2023, sp. zn. 12 Nc 851/2023. Další dokazování pak neprováděl.
21. Nejvyšší soud tuto okolnost zmiňuje především proto, že v nyní projednávané věci shledává zásadní nedostatek v tom, že nedošlo k náležitému zkoumání psychického stavu obviněného a na to navazující jeho trestní odpovědnosti za stíhaný přečin.
22. Soud prvního stupně ve vztahu k této otázce provedl podle § 213 odst. 1 tr. ř. důkaz – listinou – znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ze dne 10. 7. 2017 vypracovaným MUDr. Gabrielou Leblovou (viz protokol o hlavním líčení konaném dne 27. 6. 2024, č. l. 237), který byl vyhotoven v opatrovnickém řízení vedeném Okresním soudem v Mělníku pod sp. zn. 42 P 502/2012, a to ve věci péče o nezletilého syna obviněného O. P. Soud z něj vyvodil, že podle znalkyně u obviněného nebyla prokázána duševní porucha chorobného charakteru, jeho rozumové funkce byly v normě. Klinickému obrazu dominovala akcentovaná osobnost posuzovaného (celoživotně přítomná nevhodná skladba povahových rysů a temperamentu) s rysy egocentričnosti, snížené schopnosti empatie, snížené schopnosti porozumět interpersonálním situacím, což vede ke konfliktnosti a omezené možnosti dosáhnout konsensu. Zbývající charakteristika obviněného se vztahovala k jeho pracovním předpokladům, když obviněný netrpěl žádnou duševní poruchou významně snižující jeho schopnost vykonávat cílesměrnou a samostatnou pracovní činnost a v tomto směru právně jednat (bod 13. rozsudku soudu prvního stupně).
23. Odvolací soud poté konstatoval, že výslech psychiatričky MUDr. Gabriely Leblové je podle něj nadbytečný. Z jí vypracovaného znaleckého posudku nevyplývá nic, co by mohlo mít význam pro nynější trestní řízení, za což odvolací soud považoval skutečnosti nasvědčující tomu, že by obviněný trpěl duševní poruchou chorobného charakteru či jiná zjištění, která by mohla vzbuzovat pochybnosti o zachování jeho rozpoznávacích a ovládajících schopností. Nebyl proto dán důvod vyslechnout zpracovatelku dřívějšího znaleckého posudku, popřípadě nechat zpracovat aktuální znalecký psychiatrický posudek (bod 6. usnesení odvolacího soudu).
24. Z uvedeného je patrné, že výsledky znaleckého zkoumání MUDr. Gabriely Leblové byly ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně staré téměř 7 let, a tedy nebyly aktuální. Byly vyžádány a zpracovány v zásadně odlišném typu řízení se zaměřením na kompetence obviněného pečovat a starat se o jeho nezletilého syna. Podle zadání byl posudek zaměřen na zjištění, zda obviněný trpí duševní poruchou, která není jen přechodná, či poruchou osobnosti, zda případná zjištění mají vliv na jeho schopnost vykonávat rodičovskou odpovědnost, respektive zda je schopen sám osobně zajistit řádnou všestrannou péči o nezletilé dítě, popřípadě v jakém rozsahu a za jakých podmínek, zda je vhodné, aby obviněný podstoupil nějakou odbornou terapii, zda je schopen pracovní činnosti, v jakém rozsahu a zda je schopen v této souvislosti právně jednat.
Z tohoto plyne, že uvedené závěry nijak nesouvisí s nyní projednávanou trestní kauzou, v níž by znalecké zkoumání muselo mít odlišné zadání se zaměřením na zodpovězení otázek, zda obviněný v době spáchaní stíhaného přečinu trpěl duševní chorobou, zda je schopen rozpoznat protiprávnost svého konání a zda je schopen je ovládat. Je důvodné se domnívat, že s ohledem na projednávanou trestnou činnost obviněného, na jeho soustavné zahlcování státních orgánů podáními obsahující tykání, vulgarity, se mohl jeho psychický stav během těchto sedmi let změnit či zhoršit.
Obviněný ve svých podáních soustavně obviňuje soudce, státní zástupce, potažmo osoby, které se dostaly do kontaktu s civilními či trestními kauzami obviněného, ze spáchání neexistujících trestných činů. Ač je obviněný vysokoškolsky vzdělán, nepoužívá větnou skladbu a skloňování podle pravopisu, jeho podání působí zmatečným dojmem a dost často lze jen s vynaložením značného úsilí dovodit, co konkrétně namítá. Obviněný v tomto svém konání pokračoval i poté, co již byl (byť nepravomocně) odsouzen rozsudkem soudu prvního stupně.
Na to reagoval předseda senátu odvolacího soudu JUDr. Ladislav Koudelka, Ph.D., po rozhodnutí o odvolání obviněného napadeným usnesením tak, že podal dne 30. 9. 2024 podnět Okresnímu státnímu zastupitelství v Mělníku k prošetření e-mailových podání obviněného ze srpna a září 2024 pro podezření ze spáchání trestného činu křivého obvinění vůči soudcům při výkonu jejich pracovních povinností soudce (č. l. 292), k nimž tyto e-maily připojil. Obviněný své písemnosti formálně stylizuje do formy odsuzujícího rozsudku, soudce obviňuje z rozličných trestných činů.
Soudcům v nich tyká, používá familiární oslovení typu „Půvabná sprostý lháři D.“ (č. l. 295), „Hele Láďo“ (e-mail směřující předsedovi senátu odvolacího soudu). V posledně uvedeném e-mailu obviněný vyzývá předsedu senátu k omluvě a uvádí „BTW. Pomlka je pauza v hudbě. V právu je to pomlčka. To dáš. Dal jsi královské reggae, dáš i pomlčku. Sportu zdar, vyššímu principu mravnímu a češtině obzvlášť!“ (č. l. 296). V dalším e-mailu podává další trestní oznámení týkající se jednání Mgr. Markéty Martincové, v němž uvedl, že „Mgr Markéta Martincová využila omylu jednajícího soudce JUDr.
Ladislava Koudelky,
Ph.D., ve vzájemné shodě s dalšími jednajícími soudci Mgr. Danielou Dubnou a JUDr. Evou Miláčkovou, o své pravé kompetenci, neboť jednající soudci Koudelka, Dubná a Miláčková pokládali Markétu Martincovou v procesním postavení oznamovatele ze kompetenta svého zákonodárce Parlamentu České republiky, v důsledku čehož nevyhověli návrhu M. H. v procesním postavením nepravomocně odsuzovaného na doplnění dokazování výslechem svědkyně Markéty Martincové“, a zakončuje jej sdělením „Kapišto, signor Koudelka?“ (č. l.
298-299). Je v nich i vulgární, kdy soudkyni Mgr. Danielu Dubnou označuje jako vulvičku (č. l. 302) a „psychickou manipulátorku zkurvenou“ (č. l. 293). Některé soudce označuje za „prcalisty“ s tím, že e-mail předsedovi Krajského soudu v Praze JUDr. Jiřímu Grygarovi, Ph.D., zakončuje větou: „Budeš s tím amatérismem a nedostatkem dovolení – překročením pravomoci něco dělat? Nebo ten princip legality taky prcáš?“ (č. l. 309 a verte, 310). Potřeba blíže zkoumat psychický stav obviněného umocňuje i skutečnost, že sám obviněný pociťoval zhoršení svého psychického stavu, když vyhledal péči psychiatra a dne 24.
4. 2024 a 22. 5. 2024 se dostavil do Psychiatrické nemocnice Bohnice se subjektivními potížemi a dlouhodobými potížemi se spánkem (viz lékařské zprávy umístěné na č. l. 272 a 273), kdy mu tatáž nemocnice prostřednictvím ošetřující lékařky vystavila i pracovní neschopnost zřejmě z psychiatrických příčin (viz potvrzení o pracovní neschopnosti ode dne 12. 8. 2024). Těmito dokumenty se odvolací soud nezabýval, neprovedl je jako důkaz, ač v napadeném usnesení uvedl opak, a nevyvodil z nich žádná zjištění.
25. Zkoumání duševního stavu obviněného má vliv nejen na rozhodnutí o vině obviněného, ale i na uložení případné adekvátní sankce za spáchanou trestnou činnost a posouzení, zda lze obviněnému vedle trestu (anebo místo něj) uložit popřípadě i ochranné léčení, které by mohlo eventuálně lépe reagovat na osobnost obviněného a pomoci mu v budoucnu nepáchat další trestnou činnost. Absenci důkladného zkoumání příčetnosti a trestní odpovědnosti obviněného považuje Nejvyšší soud za vadu dokazování, na kterou je třeba reagovat zrušením napadených rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně s tím, aby nechal znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, popř. i klinická psychologie, zpracovat a vyvodil z něj odpovídající závěry.
26. Zbývající námitky obviněného ohledně způsobu, jakým se podání dostalo z podatelny k poškozené D. K., jsou irelevantní, neboť ve skutkové větě výroku o vině je uvedeno, že D. K. byla s jeho obsahem seznámena předsedkyní soudu Okresního soudu v Mělníku Mgr. Markétou Martincovou, což bylo dostatečně prokázáno výpovědí poškozené.
27. Druhý dovolatelem deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uplatnit, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
28. Přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jímž byl dovolatel uznán vinným, se dopustí, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví, nebo způsobením značné škody pro výkon pravomoci úřední osoby. Podle tzv. právní věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněný naplnil zákonné znaky označeného přečinu tím, že jinému vyhrožoval usmrcením pro výkon pravomoci úřední osoby. Vyhrožování je psychické působení na vůli úřední osoby pro výkon její pravomoci. Pachatel musí jednat v pohnutce postihnout úřední osobu za to, jak svou pravomoc vykonala či vykonává, přitom stačí, byla-li výhrůžka míněna vážně, tedy pronesena takovým způsobem, aby byla objektivně výhrůžkou, aby ji podle záměru pachatele adresát vážně vnímal. Je nerozhodné, zda pachatel měl skutečně úmysl vyhrůžku splnit a zda vyhrůžka v konkrétním případě u poškozeného byla způsobilá vyvolat důvodnou obavu z jejího uskutečnění (srov. ŠÁMAL P., a kol. Trestní zákoník, Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 4101).
29. Obviněný pod tento dovolací důvod subsumoval námitky, že oba soudy řádně nezdůvodnily a neuvedly, co bylo podstatou vyhrůžek usmrcení, zda zapálení, padělání, připojení, předložení, nařízení apod., a odkázal přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 7 Tdo 141/2020, v němž však byly řešeny vyhrůžky ve vztahu k jinému trestnému činu, a to nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, ke kterému je však nyní posuzovaný přečin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu ve vztahu speciality. Pachatel pro naplnění znaků skutkové podstaty nyní stíhaného přečinu nemusí specifikovat, jakým konkrétním způsobem by vyhrůžku smrtí realizoval. Nemusí být přednesena ani v přítomnosti úřední osoby. Obviněný si sám zvolil způsob spočívající v tom, že učinil nejen podání ze dne 22. 8. 2023 v civilním řízení vedeném pod sp. zn. 12 Nc 851/2023, kde použil výrazů spojených s usmrcením D. K., ale slova zmiňující její smrt rozeslal i e-mailem 16 soudcům Okresního soudu v Mělníku, včetně samotné D. K. v kopii, se svým hodnocením D. K. umístěným i na portálu www.znamysoudce.cz zakončeným konstatováním, že tato soudkyně „umírá beze cti“. Za takto popsané situace nemohl tudíž předpokládat, že by jeho podání zůstala nepovšimnuta, a to tím spíše, když sám učinil vše, aby se jeho písemný slovní projev zahrnující slova o usmrcení poškozené k ní dostal. Musel si být vědom, že se D. K. o jeho vyjádření zahrnující slova o smrti dozví, a nemohl ani spoléhat na to, že se tak nestane, což ostatně ani nezamýšlel. Dovolací námitka obviněného spočívající v tom, že nelze dovozovat možnost způsobení závažného následku, protože „právě jen podatel může padělat veřejnou listinu, připojit padělek ke zprávě OSPOD pro soud, předložit důkazní falzum soudu a nařídit předběžné opatření a rozsudek bez existence dříve projevené padělatelské, úřední, mařičské a justiční agrese (§ 347a odst. 1, § 347a odst. 3 písm. b) tr. zákoníku)“, je nesrozumitelná, a proto na ni nelze relevantně reagovat a zabývat se jí.
30. Z napadených rozhodnutích obou soudů se podává, že především soud prvního stupně se velmi pečlivě zabýval výkladem jednotlivých znaků skutkové podstaty přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku s odkazy na odbornou literaturu a související judikaturu (viz zejména body 22.–25. rozsudku soudu prvního stupně), přesto však pro posouzení jednání obviněného významná úvaha vztahující se k posouzení, zda byla vyhrůžka užitá obviněným míněna vážně, není uspokojivě vysvětlena.
31. Soud prvního stupně odmítl obhajobu obviněného, že se jednalo o nadsázku, že vyhrůžka nebyla myšlena vážně, a to s argumentem, že nadsázka by musela být učiněna způsobem, který se všem zúčastněným jeví jako zjevně odlehčený a nadnesený a musela by jimi být takto i chápána. Za situace, kdy minimálně třem vysokoškolsky vzdělaným osobám – soudkyním D. K., Markétě Martincové i D. K., které denně čtou nespočet podání účastníků, evokovalo použité výrazivo zcela excesivní vyhrůžku usmrcením, nejedná se o zjevně patrnou nadsázku. Tím spíše za situace, kdy je sdělení skryto v syntakticky nepřehledném a kostrbatě formulovaném textu. Obviněný si byl dobře vědom, co píše, stál si za svými slovy, věděl, co napsal a proč to napsal (bod 29., 31. rozsudku soudu prvního stupně).
32. Závěr soudu prvního stupně, že všem třem soudkyním D. K., Mgr. Markétě Martincové i D. K. evokovalo použité slovní spojení zcela excesivní vyhrůžku usmrcením, však nemá podklad v provedeném dokazování, neboť Mgr. Markéta Martincová a D. K. nebyly jako svědkyně vyslechnuty, nemohly tudíž soudu sdělit, jak na ně vyhrůžky obviněného působily nebo jaký na ně měly dopad. Ani z výpovědi poškozené D. K. jasně nevyplývá, co si o obsahu konkrétně myslela předsedkyně soudu Mgr. Markéta Martincová. Nalézací soud pouze zjistil, že obsah podání obviněného ze dne 22. 8. 2023 ji vedl k tomu, že s jeho obsahem seznámila D. K. Svědkyně D. K uvedla, že o věci hovořila s D. K., přičemž jí D. K. sdělila, že obsah podání považuje opravdu „přes čáru“, že se to vymyká jakékoliv běžné komunikaci účastníků na adresu soudu a že používat slovo smrt a usmrtit je něco, co tady nemá místo. K tomu, jak podání vnímala D. K., poškozená nic nesdělila. Jedná se proto pouze o domněnku soudu prvního stupně, která nebyla nikterak prokázána, byť nelze upřít, že má logické opodstatnění. Stejně tak závěr nalézacího soudu ohledně toho, že úřednice na podatelně zcela správně postoupila předmětné podání výhružného charakteru předsedkyni soudu, která s obsahem v části týkající se poškozené poškozenou seznámila, je jen presumovanou domněnkou nalézacího soudu, neboť nalézací soud nevyslechl předsedkyni soudu Mgr. Markétu Martincovou, aby zjistil, jakým způsobem se k ní podání dostalo. Ani poškozená se k tomu nijak nevyjádřila a další dokazování k tomu nalézací soud neprovedl. Jde o jisté nedostatky v jinak pečlivě vedeném řízení soudem prvního stupně, ale ty samy o sobě nemají pro právní posouzení věci podstatný význam.
33. Vyhrůžka usmrcením ve smyslu § 326 odst. 1 tr. zákoníku musí být pronesena takovým způsobem, aby byla objektivně vyhrůžkou a aby ji podle záměru pachatele adresát vážně vnímal. O objektivním charakteru vyhrůžky a o tom, že ji tak podle záměru obviněného D. K. jako její adresát vnímala, není v předloženém trestním spisu náležitý podklad a jedná se o závěr předčasný.
34. V tomto kontextu je nutno se věnovat posuzovaným podáním obviněného a okolnostem, za nichž byla učiněna. Primárně je třeba zmínit podání obviněného ze dne 22. 8. 2023 Okresnímu soudu v Mělníku ke sp. zn. 12 Nc 851/2023, jež označuje jako „návrh na zajištění důkazu před zahájením řízení“. V jeho textu se obviněný domáhá zajištění důkazu, tj. spisu Okresního soudu v Mělníku vedeného pod sp. zn. 42 P 502/2012, zejména rozsudku na č. l. 2271 a pravděpodobně padělané veřejné listiny – potvrzení klinického psychologa o zdravotní ohroženosti (č. l.
2224), dále spisu Městského úřadu Mělník vedeného pod sp. zn. Om 0218/2012 a potvrzení klinického psychologa (č. l. 1100) a ohledání předmětu – počítače I. K. Obviněný v tomto podání v bodě I.c popisuje „křivé“ usnesení Okresního soudu v Mělníku č. j. 17 C 313/2022-23, jež vydala D. K., podle nějž nemůže mít obviněný jako žalobce úspěch ve věci, neboť se jednalo o sociálně-právní ochranu při sdělování údajů podle § 51 odst. 5 písm. a) bod 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.
Obviněný se v předmětném řízení žalobou na ochranu osobnosti domáhal po žalovaném Městu Mělník omluvy, že ve spisu OSPOD Městského úřadu Mělník přechovával padělanou veřejnou listinu – potvrzení klinického psychologa o zdravotní ohroženosti syna obviněného nezletilého O. P., a dodatečného sdělení, že se nejednalo o sociálně-právní ochranu při sdělování údajů, dále o týrání a ohrožení zdraví, ale jen o kybernetickou kriminalitu, padělání veřejné listiny, maření spravedlnosti a zneužití pravomoci úřední osoby.
Teprve pak následuje inkriminovaný text (v plném znění) „Ad absurdum, podle aktuálního stanoviska soudkyně D. K. tedy lze padělat veřejnou listinu, padělané potvrzení klinického psychologa o zdravotní ohroženosti, osvědčující právně významnou skutečnost ohrožení psychické zdraví všech nezletilých dětí na světě žitím D. K. (jako je tomu obdobně i v případě dvou padělaných listin, padělaného potvrzení klinického psychologa o zdravotní ohroženosti, osvědčující právně významnou skutečnost ohrožení psychického zdraví nezletilého O.
P. ke dni 17. 6. 2020, údajným odebráním mobilního telefonu a hraček a mlčením jeho vlastního otce M. H.) založených na č. l. 1100 spisu MÚ Mělník sp. zn. Om 0218/2012 a na č. l. 2224 spisu OS v Mělníku sp. zn. 42 P 502/2012), takto padělanou veřejnou listinu pak připojit jako přílohu ke zprávě orgánu sociálně- právní ochrany při sdělování údajů a užít jako pravý základ pro nařízení předběžného opatření a rozsudku o usmrcení D. K. a v nejlepším zájmu všech dětí na světě naléhavě potřebně usmrtit D.
K. D. K. je teoreticky mrtvá…“ (č. l. 24, 25). Následuje pak příspěvek obviněného ze dne 12. 9. 2023 na portálu znamysoudce.cz a e-mail obviněného z téhož dne adresovaný 16 soudcům Okresního soudu v Mělníku a v kopii D. K. s předmětem křivý soudcovský posudek a textem komentáře č. 17325, kde k D. K. uvedl, že je špatný člověk a že při přípravě rozhodnutí o zajištění důkazu uvedla křivý soudcovský posudek. Dále v něm popisuje, v čem spatřuje její nesprávný procesní postup.
35. Soudkyně D. K. jako svědkyně v hlavním líčení dne 27. 6. 2024 vypověděla, že obsah podání obviněného ji poměrně zaskočil, protože za celou dobu, co vykonává funkci soudce, se nesetkala s tím, aby ji někdo spojoval se slovem smrt nebo usmrtit. Osobu obviněného nezná, není žádný odborník na posuzování lidské psychiky a samozřejmě neví, zda je na místě v tomto kontextu mít obavy o sebe nebo o osoby jí blízké. Když si jeho podání ze dne 22. 8. 2023 přečetla, vymykalo se jiným podáním účastníků řízení, protože obsahovalo něco, co je úplně mimo rámec normální komunikace. Ve vztahu k jeho obsahu k dotazu uvedla, že to bylo nejvážnější podání. V jiných podáních jim obviněný běžně tyká, používá expresivní slova, ale toto podání na ni působilo nejsilnějším dojmem. Komunikace obviněného se dalece vymyká komunikaci jiných účastníků, má asociální chování. Když by byla v souvislosti s jejím jménem používána slova usmrtit, smrt, vzhledem k tomu, že neví, co může být nějakým podnětem či impulsem k tomu, jak se bude chovat, tak samozřejmě nemůže předjímat, že se něco takového může stát.
36. Z její výpovědi tudíž nevyplývá, že byla obsahem podání obviněného ze dne 22. 8. 2023 natolik zasažena, že by je objektivně vnímala jako vyhrůžku smrtí, vyjádřila nad ním prosté znepokojení. Dovolací soud vnímá nepříjemné konotace spojené se slovy „smrt“ či „usmrtit“, jak to zmiňuje i soud prvního stupně (bod 23. jeho rozsudku), současně ale zastává názor, že užití těchto výrazů nemusí vždy nutně znamenat vyhrůžku usmrcením. V tomto kontextu má závěry učiněné soudem prvního stupně za příliš formálně-abstraktní a nepodložené konkrétními okolnostmi a situací, za nichž byly proneseny. Obzvláště nepřiléhavě působí úvaha soudu prvního stupně, že internetový komentář, v němž obviněný po hodnocení rozhodovací činnosti soudkyně zcela překvapivě konstatuje, že K. umírá beze cti, může dokonce evokovat vynesení jakéhosi pomyslného verdiktu nad touto soudkyní, a to v konfrontaci s poměrně jednoduchým vysvětlením obviněného, že nešlo o nic jiného než výraz (pozn. Nejvyššího soudu: zde jistě nepatřičně použitý) znamenající proklínání (viz výrok JUDr. Kláry Samkové na adresu tureckého velvyslance).
37. Obdobně lze připomenout, že obviněný v podání ze dne 22. 8. 2023 uvedl své vyjádření sdělením „ad absurdum“ a teprve pak v souvislostech spojených s jeho věcí, byť poněkud chaoticky a nesrozumitelně, zvolil vyjádření zahrnující výrazy jako rozsudek o usmrcení D. K., o naléhavé potřebě usmrcení D. K. v zájmu všech dětí na světě a že D. K. je teoreticky mrtvá. Za takových konkrétních okolností (spojení „ad absurdum“, „teoreticky mrtvá“) lze pochybovat o tom, že tato svá vyjádření myslel vážně, a to tím spíše, že jsou jeho vyjádření a písemná podání často stěží srozumitelná a nelze z nich dovodit, co jimi obviněný chtěl skutečně sdělit. Nejasný význam sdělení obviněného ostatně připouští i soud prvního stupně, ale současně se k této problematice staví tak, že smysl sdělení obviněného, byť je skryt v syntakticky nepřehledném a kostrbatě formulovaném textu, vnímá jako excesivní výhružku usmrcením. Podle dovolacího soudu však pochybnosti o významu či cíli, jež jsou spojovány s písemnými projevy obviněného, vykládá v jeho neprospěch. Bude na něm, aby se znovu vypořádal s obhajobou obviněného, že šlo o nadsázku a patrně zcela nevhodný příklad tzv. důkazu sporem, jak o něm hovoří dovolatel. Důkaz sporem je totiž typ logického důkazu, ve kterém se prokáže, že předpoklad vede k nesmyslnému výsledku (ke sporu), což znamená, že předpoklad je nepravdivý, a tedy platí jeho negace. (Jen pro úplnost je vhodné zmínit, že i v právu patří argumentum reductionis ad absurdum k nezřídka používaným metodám výkladu právní normy.) Je zjevné, že myšlenkové postupy obviněného požadavkům kladeným na tento typ logického důkazu sice zdaleka nekorespondují, což ale nemusí bez dalšího zpochybnit jeho úsilí vypořádat se s pro něj nepříznivou situací nepřípadnou až excesivní analogií.
38. O objektivním charakteru vyhrůžky obviněného a její vážnosti tak lze pochybovat a dosavadní dokazování není podkladem pro závěr, že byla vyhrůžka smrtí ze strany obviněného směřována vůči D. K. myšlena vážně, respektive zda byl vůbec obviněný schopen domyslet důsledky svých slov. Takový závěr lze spolehlivě učinit až po vypracování psychiatrického znaleckého posudku na jeho osobu a postavení najisto, zda je obviněný duševně zdráv, což bude nutné zahrnout do otázek položených takovému znalci.
39. Protože v projednávaném případě byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2024, sp. zn. 11 To 261/2024, a rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 38 T 62/2024, současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu Praha-východ přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Okresní soud Praha-východ zadá zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, popř. i klinická psychologie, za účelem zkoumání psychického zdraví obviněného se zaměřením na zjištění, zda trpí duševní či jinou poruchou, zda a popř. v jakém rozsahu byly zachovány jeho schopnosti rozpoznat škodlivost jeho jednání a jednání ovládat a zda je v konečném důsledku trestně odpovědný, jakož i objasnění charakteristických rysů osobnosti obviněného.
Dále je třeba, aby se znovu zabýval otázkou povahy vyhrůžky, zda byla vyhrůžka obviněného myšlena vážně a zda ji objektivně D. K. mohla vážně vnímat jako vyhrůžku smrtí. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 4. 2025
JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu