8 Tdo 347/2025-1443
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 5. 2025 o dovolání obviněného J. L., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 4 To 45/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 10/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. L. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 8. 2024, sp. zn. 49 T 10/2024, byl obviněný J. L. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přípravou ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1 k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1, alinea druhá tr. zákoníku a dvěma přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se dva přečiny nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným v bodech 2), 3) rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 3. 2024, sp. zn. 1 T 19/2024, který nabyl právní moci dne 26. 3. 2024, byl odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců. Pro jeho výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to průkazů konkretizovaných ve výroku rozsudku, které jsou uloženy ve skladu policejního orgánu Policie České republiky, KŘP MSK, odboru obecné kriminality na ul. Českobratrské 10, Ostrava. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžních prostředků specifikovaných ve výroku rozsudku. Současně byl zrušen výrok o trestu pod body 2), 3) z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 3. 2024, sp. zn. 1 T 19/2024, který nabyl právní moci dne 26. 3. 2024, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
2. Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně bylo dále rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných S. S. I., E. Ř. a Z. B. (rozené D.).
3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání směřující proti výroku o trestu. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 4 To 45/2024, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, které posléze doplnil s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
5. Dovolatel namítl, že při rozhodování o odvolání sice obhájce měl, avšak přesto došlo k porušení jeho práva na bezplatnou obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neboť podal dne 6. 11. 2024 žádost o bezplatnou obhajobu, aby si mohl vybrat obhájce podle svého uvážení, a odvolací soud rozhodl o jeho odvolání dříve, než bylo o této žádosti pravomocně rozhodnuto. Nejvyšší soud porušení takového základního práva obviněného musí zohlednit již v dovolacím řízení i za předpokladu, že by takové porušení nebylo možné podřadit pod některý z taxativně stanovených dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 669/05).
6. Případ měl obviněný za specifický proto, že těsně před termínem veřejného zasedání nařízeného na 4. 11. 2024 došlo k zániku výkonu obhajoby jeho původního obhájce Mgr. Ladislava Bárty a byl vyškrtnut ke dni 1. 11. 2024 ze seznamu advokátů. Nástupce tohoto advokáta a zároveň současný obhájce Mgr. Petr Šupal, LL.M., kontaktoval obviněného a bylo jeho povinností podle zákona o advokacii převzít obhajobu obviněného v případě jeho zájmu. Obviněný s ohledem na kontinuitu obhajoby této možnosti využil jako vhodnější variantu než zastoupení ustanoveným obhájcem. Chtěl však využít institutu bezplatné obhajoby, aby si sám poté zvolil obhájce a přiznáním nároku na bezplatnou obhajobu vylepšit své postavení a zvolenému obhájci nabídnout záruku úhrady právních služeb alespoň za advokátní tarif určený předpisem Ministerstva spravedlnosti. V žádosti několikrát upozornil na princip potřeby aktuálního rozhodování o žádosti a potřebu aktuálního vývoje obhajoby. Chtěl s takovým obhájcem uzavřít smlouvu o právní pomoci a předejít vzniku pohledávky uhrazené státem za ustanoveného obhájce, což plyne ze skutečnosti, že v průběhu celého řízení nebyl zastoupen žádným ustanoveným obhájcem, a eventualita, že by mu mohla vzniknout povinnost hradit státu takové náklady, vůbec neexistovala.
7. O žádosti obviněného o přiznání bezplatné obhajoby měl rozhodnout odvolací soud podle § 33 odst. 1, 2 tr. ř. a analogicky podle § 39 odst. 1 tr. ř. prostřednictvím daného předsedy senátu, neboť v daný okamžik právě on rozhodoval v meritu věci, což se nestalo. Krajský soud v Ostravě jako soud prvního stupně, u něhož byla podána předmětná žádost, mylně dospěl k závěru, že výlučně on je oprávněn k rozhodnutí o nároku obviněného v prvním stupni, a opomněl smysl žádosti, že o ní mělo být rozhodnuto ihned, než bude dále pokračováno v řízení. Opožděně o něm rozhodl usnesením ze dne 13. 1. 2025, č. j. 49 T 10/2024-1382, což zdůvodnil tím, že spisový materiál se v té době nacházel u odvolacího soudu, tudíž vyčkal vrácení věci po rozhodnutí o odvolání obviněného a rozhodl s časovým odstupem, jelikož příslušným rozhodnout byl podle něj předseda soudu, který koná řízení v prvním stupni. Soud prvního stupně byl proto v dané situaci povinen uvědomit o vývoji situace odvolací soud, který by následně soudu prvního stupně mohl poskytnout součinnost pro včasné rozhodnutí o žádosti obviněného před dalším pokračováním v řízení. Pokud soud prvního stupně nerozhodl o žádosti o přiznání bezplatné obhajoby, žádost nepostoupil odvolacímu soudu a neučinil ani jiné kroky, aby zabezpečil včasné rozhodnutí o žádosti obviněného, znemožnil obviněnému realizovat jeho právo na obhajobu a zvolit si obhájce podle vlastního výběru, přičemž obviněnému nezbylo než se nechat zastupovat nástupcem svého bývalého obhájce, anebo si nechat obhájce ustanovit náhodně prakticky ze všech advokátů sídlících v obvodu Vrchního soudu v Olomouci z celé Moravy a Slezska.
8. Obviněný napadené usnesení považoval za nezákonné a navrhl proto, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 11. 20224, sp. zn. 4 To 45/2024, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
9. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se k podanému dovolání vyjádřil tak, že nejprve rekapituloval dovolací námitky a vymezil uplatněný dovolací důvod. Podstatné podle něj je, že prostřednictvím něj je poskytována možnost zjednání nápravy, jestliže došlo k porušení práva na obhajobu jako jednoho ze základních práv garantovaných v článku 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“) a také čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“).
Tento dovolací důvod je nicméně svým obsahem užší, než je obecné právo obviněného na obhajobu (srov. rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr., přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 83/1996, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 Tdo 142/2002). Může se vztahovat i na situaci, kdy obviněný sice obhájce – ať již zvoleného, nebo ustanoveného – má, avšak ze strany orgánů činných v trestním řízení nejsou plněny jejich zákonné povinnosti, jež mají obhájci umožnit, aby svá zákonná oprávnění mohl vykonávat.
Tento dovolací důvod je tak naplněn kupříkladu v situaci, kdy se obhájce obviněného v odvolacím řízení neúčastnil veřejného zasedání o odvolání, protože o jeho termínu nebyl vůbec vyrozuměn (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 11 Tdo 636/2002).
10. Státní zástupce nevyloučil oprávněnost části výhrad dovolatele, v níž odkazuje na pochybení Krajského soudu v Ostravě s odůvodněním, že zmíněný soud měl žádost o přiznání bezplatné obhajoby (či obhajoby za sníženou odměnu, jak jeho žádost vyhodnotil Krajský soud v Ostravě) s ohledem na stadium řízení postoupit k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci a o této mělo být rozhodnuto ještě předtím, než proběhlo odvolací řízení (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 8 Tdo 1100/2019, uveřejněné pod č. 27/2020 Sb. rozh. tr.). S ohledem na mantinely vymezující podmínky úspěšného uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. však tuto okolnost nelze považovat za stěžejní. Podstatné je, že obviněný byl v odvolacím řízení konaném před Vrchním soudem v Olomouci zastoupen obhájcem zvoleným na plnou moc a tento obhájce byl o termínu konání veřejného zasedání řádně vyrozuměn a aktivně se jej účastnil. U veřejného zasedání tento obhájce a ani obviněný žádnou výhradu vůči jeho konání nevznesli. Ke zkrácení obhajovacích práv dovolatele tudíž dojít nemohlo. To platí navzdory tomu, že o jeho dříve podané žádosti na přiznání bezplatné obhajoby v době konání veřejného zasedání o odvolání rozhodnuto nebylo. Ostatně obviněný podal žádost na přiznání bezplatné obhajoby právě prostřednictvím již předtím zvoleného obhájce, a to v situaci, kdy ani nemohl mít jistotu, zda této jeho žádosti bude vyhověno. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2025, sp. zn. 49 T 10/2024, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne ze dne 13. 2. 2025, sp. zn. 4 To 9/2025, je zřejmé, že žádost obviněného byla skutečně zamítnuta s tím, že na bezplatnou obhajobu či obhajobu za sníženou odměnu nárok nemá.
11. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Tento dovolací důvod postihuje typicky především situace, kdy došlo k porušení ustanovení o nutné obhajobě. Nutno souhlasit s názorem státního zástupce, že tento dovolací důvod je svým obsahem užší, než je obecné právo obviněného na obhajobu, neboť nezahrnuje jakékoli porušení tohoto práva, ale toliko takové, kdy obviněný, ačkoli byly splněny zákonné podmínky nutné obhajoby, neměl v trestním řízení obhájce vůbec, anebo jej neměl po určitou část řízení, po kterou orgány činné v trestním řízení prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 528/2002, uveřejněné pod č. 48/2003 Sb. rozh. tr., přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 83/1996, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2002, sp. zn. 6 Tdo 142/2002). Zahrnuje však i případy, kdy obviněný sice obhájce, ať již zvoleného či ustanoveného soudem, má, ale orgány činné v trestním řízení neplní jim zákonem uložené povinnosti a neumožní obhájci, aby realizoval svá zákonná oprávnění a povinnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 11 Tdo 636/2002).
15. Obviněný pod jím deklarovaný dovolací důvod subsumoval námitku spočívající v tom, že soud prvního stupně nerozhodl o jeho žádosti na bezplatnou obhajobu včas, to znamená předtím, než odvolací soud rozhodl o jeho odvolání, respektive že tuto žádost nepostoupil odvolacímu soudu, který o ni měl rozhodnout jako soud, který v daný okamžik vedl řízení, namísto soudu prvního stupně. Těsně před termínem veřejného zasedání nařízeného na 4. 11. 2024 došlo k zániku obhajoby původního obhájce Mgr. Ladislava Bárty, a to ke dni 1. 11. 2024 vyškrtnutím ze seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou s tím, že obviněný přijal jeho nástupce Mgr. Petra Šupala, LL.M., a udělil mu plnou moc, ačkoli zamýšlel zvolit si jiného obhájce podle své volby s využitím institutu bezplatné obhajoby, což mu bylo nesprávným postupem soudu prvního stupně znemožněno.
16. Z trestního spisu se podává, že obviněný byl stíhán vazebně. Dne 12. 12. 2023 byl zadržen a usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2023, sp. zn. 0 Nt 16139/2023, byl podle § 67 písm. a), b) a c) tr. ř. vzat do vazby, tudíž byl dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. Obviněný si zvolil obhájce, a to advokáta Mgr. Ladislava Bártu (viz plná moc ze dne 13. 12. 2023). Tento obhájce dne 1. 11. 2024 avizoval odvolacímu soudu, že byl vyškrtnut ze seznamu advokátů a má ustanoveného nástupce s tím, že neví, zda se může tento nástupce dostavit k jednání odvolacího soudu dne 4. 11. 2024 (viz úřední záznam ze dne 1. 11. 2024, č. l. 1237), o čemž byl dne 1. 11. 2024 obhájcem telefonicky informován i obviněný (úřední záznam ze dne 4. 11. 2024, č. l. 1241). Obhájce tuto skutečnost potvrdil i přípisem doručeným odvolacímu soudu do datové schránky téhož dne (č. l. 1243), v němž uvedl, že jeho nástupcem je advokát Mgr. Petr Šupal, LL.M., který byl s věcí seznámen a je schopen bez potřeby náročnější přípravy převzít obhajobu. Na počátku veřejného zasedání konaného dne 4. 11. 2024 v řízení o odvoláních obviněných S. S. I. a J. L. odvolací soud zjistil, že se obhájce dovolatele Mgr. Ladislav Bárta nedostavil. Předsedkyně senátu JUDr. Martina Kouřilová, Ph.D., poučila obviněného J. L. o nutnosti zastoupení jeho osoby obhájcem, k čemuž obviněný uvedl, že by si raději obhájce zvolil, a to Mgr. Lumíra Kapiase, se kterým není v kontaktu, ale neměl by to být podle něj problém. Poté bylo předloženo sdělení Mgr. Ladislava Bárty ohledně jeho nástupce. Obviněný k němu uvedl, že souhlasí s nástupcem Mgr. Petrem Šupalem, LL.M. Odvolací soud nato usnesením ze dne 4. 11. 2024, sp. zn. 4 To 41/2024, podle § 23 odst. 1 tr. ř. řízení proti obviněnému J. L. vyloučil ze společného řízení vedeného u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 To 41/2024 k samostatnému projednání s tím, že tato věc bude nadále u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 4 To 45/2024 (viz protokol o veřejném zasedání konaném dne 4. 11. 2024, č. l. 1244).
17. Dne 4. 11. 2024 bylo nařízeno veřejné zasedání na den 19. 11. 2024 a obhájci obviněného Mgr. Petru Šupalovi, LL.M., bylo vyrozumění o něm doručeno téhož dne a obviněnému dne 8. 11. 2024 (viz doručenka na č. l. 1262 a verte). Obviněný si označeného obhájce zvolil a udělil mu plnou moc dne 6. 11. 2024 (č. l. 1273) a téhož dne za něj jeho obhájce podal žádost o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu, a to u soudu prvního stupně (doručenka na č. l. 1308) a zaslal ji na vědomí i odvolacímu soudu (doručenka na č. l. 1271). Odvolací soud rozhodl o odvolání obviněného, které směřovalo jen proti výroku o trestu, ve veřejném zasedání konaném dne 19. 11. 2024, v jehož průběhu obviněný ani jeho obhájce nevznesli žádnou námitku směřující k zastoupení obviněného a obhájce v jeho průběhu aktivně jednal (viz protokol o veřejném zasedání ze dne 19. 11. 2024, č. l. 1276–1277).
18. Primárně nutno zdůraznit, že v posuzovaném případě evidentně nejde o situaci předvídanou jako důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Obviněný byl v odvolacím řízení zastoupen obhájcem, jehož si zvolil, obhájce byl o konání veřejného zasedání řádně a včas vyrozuměn a není sporu ani o tom, že se ho aktivně účastnil, přičemž on a ani obviněný nevznesli žádnou výhradu proti konání veřejného zasedání či proti zastoupení obviněného, u něhož šlo o případ nutné obhajoby.
19. Obviněný, který požádal o bezplatnou obhajobu, musí osvědčit nedostatek prostředků, pokud to nevyplývá z důkazů již shromážděných ve spise. O návrhu obviněného na bezplatnou obhajobu (nebo za sníženou odměnu) pak rozhodne podle § 33 odst. 2, 3 tr. ř. předseda senátu soudu, u kterého se v době podání návrhu vede řízení. V tomto směru lze přisvědčit dovolateli, že soudem, který měl o jeho žádosti o bezplatnou obhajobu rozhodnout, byl Vrchní soud v Olomouci, neboť trestní spis obviněného spolu s jeho odvoláním k němu napadl dne 1. 10. 2024 (předkládací zpráva ze dne 27. 9. 2024, č. l. 1220) a žádost obviněného o přiznání bezplatné obhajoby byla dne 6. 11. 2024 doručena soudu prvního i druhého stupně. Obviněný k předmětné žádosti nedoložil žádné dokumenty osvědčující nedostatek prostředků. O žádosti rozhodl až Krajský soud v Ostravě jako soud prvního stupně poté, co mu byl spis vrácen po rozhodnutí o odvolání, a to tak, že ji usnesením ze dne 13. 1. 2025, sp. zn. 49 T 10/2024, podle § 33 odst. 2 tr. ř. zamítl s tím, že obviněný nemá nárok na bezplatnou obhajobu či obhajobu za sníženou odměnu. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, již Vrchní soud usnesením ze dne 13. 2. 2025, sp. zn. 4 To 9/2025, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. taktéž zamítl. Z uvedeného plyne, že odvolací soud měl nejprve rozhodnout o žádosti obviněného o bezplatnou obhajobu a až posléze o jeho odvolání. Pokud tak neučinil a nechal rozhodnout o žádosti obviněného soud prvního stupně až po vrácení věci po skončení odvolacího řízení, nepostupoval procesně správně, avšak učinil tak v případě, kdy byl obviněný v řízení o odvolání a veřejném zasedání řádně zastoupen obhájcem, kterého si sám svobodně zvolil na plnou moc. Ostatně, jak již bylo řečeno, obviněný ani jeho obhájce v průběhu tohoto veřejného zasedání nevznesli žádnou námitku směřující ke zpochybnění zastoupení obviněného a obhájce v jeho průběhu aktivně jednal. Současně je nutno zdůraznit skutečnost, že odvolání obviněného směřovalo jen do výroku o trestu s tím, že mu byl podle něj uložen nepřiměřeně přísný trest, neboť obviněný v hlavním líčení prohlásil vinu a soud jeho prohlášení podle § 206c odst. 4 tr. ř. přijal s tím, že dokazování se v rozsahu takového prohlášení neprovádělo (viz protokol o veřejném zasedání ze dne 19. 11. 2024, č. l. 1276–1277, a protokol o hlavním líčení konaném dne 7.–8. 8. 2024, č. l. 1167–1181).
20. Nejvyšší soud již dříve dospěl k závěru, že jestliže obviněný neosvědčil nedostatek prostředků a soud, byť i se zpožděním, avšak procesně správným způsobem zamítl jeho návrh, nebylo tím porušeno právo obviněného na obhajobu. Proto i když v době, než soud pravomocně rozhodl o návrhu, obviněný nebyl zastoupen obhájcem, není taková situace důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9.2019, sp. zn. 8 Tdo 1100/2019, uveřejněné pod č. 27/2020 Sb. rozh.
tr.). O takovou situaci však v nyní posuzovaném případě nešlo, neboť obviněný, u něhož se jednalo o případ nutné obhajoby, byl po celou dobu odvolacího řízení zastoupen obhájcem. Nejprve Mgr. Ladislavem Bártou, který byl vyškrtnut ze seznamu advokátů, a posléze Mgr. Petrem Šupalem, LL.M., kterému sám udělil plnou moc. Oba obhájci v jeho věci aktivně obviněného postupně zastupovali a orgány činné v trestním řízení plnily jim zákonem uložené povinnosti, kdy v prvním případě po nedostavení se Mgr. Ladislava Bárty k veřejnému zasedání konanému dne 4.
11. 2024 věc obviněného J. L. vyloučily k samostatnému projednání poté, co obviněný odvolacímu soudu sdělil, že si zvolí Mgr. Petra Šupala, LL.M., jako svého obhájce, jak bylo předestřeno shora, a za tím účelem odročil veřejné zasedání na den 19. 11. 2024, aby se mohlo konat za přítomnosti tohoto obviněným zvoleného obhájce. Tak se i stalo a obhájce Mgr. Petr Šupal, LL.M,. byl po seznámení s věcí veřejnému zasedání přítomen a obviněného aktivně obhajoval. Odvolací soud tedy nejednal o odvolání obviněného ani o něm meritorně nerozhodoval, aniž byl dovolatel zastoupen obhájcem.
Učinil tak až poté, co si obviněný obhájce sám zvolil a obhájce řádně a včas vyrozuměl. Odvolací soud tak umožnil obhájci obviněného Mgr. Petru Šupalovi, LL.M., aby realizoval svá zákonná oprávnění a povinnosti při obhajobě obviněného v odvolacím řízení. Lze označit za poněkud nesrozumitelné až paradoxní, že tentýž obhájce obviněného, který za něj podal i dovolání, v něm nyní tvrdí, že pokud sám zastupoval obviněného v odvolacím řízení, mělo dojít k porušení práva na bezplatnou obhajobu dovolatele.
Tento advokát převzal věc v okamžiku, kdy obviněnému nebyla přiznána bezplatná obhajoba (či obhajoba za sníženou odměnu), musel tedy počítat i s tím, že žádosti obviněného podané jeho prostřednictvím nemusí být vyhověno, což se ve svém důsledku posléze i stalo. Současně byl obeznámen se skutečností, že již předchozí žádost obviněného o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu či za sníženou odměnu byla usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2024, sp. zn. 0 Nt 21058/2024, zamítnuta (stejně tak stížnost proti tomuto usnesení směřující, a to usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.
5. 2024, sp. zn. 47 To 169/2024, č. l. 1035–1039). V takovém případě bylo pouze na jeho zvážení, zda právní službu ve věci převezme či nikoli. Pakliže tak učinil, zastupoval obviněného za podmínek, se kterými byl od počátku seznámen. Lze tedy shrnout, že obviněný byl v odvolacím řízení řádně zastoupen nejprve Mgr. Ladislavem Bártou a posléze Mgr.
Petrem Šupalem, LL.M., tedy v řízení měl aktivně jednající obhájce, nemohlo proto dojít k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívajícího v tom, že dovolatel jako obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Jeho dovolací argumentace v tomto směru proto nemohla obstát.
21. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného uzavírá, že dovolání obviněného J. L. bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Proto je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 5. 2025
JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu