8 Tdo 397/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2008 o
dovolání obviněné MUDr. M. N., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20.
6. 2007, sp. zn. 9 To 19/2007, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 3/2006, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné MUDr. M. N. o d m í t
á .
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2006, sp. zn. 2 T 3/2006, byla
obviněná MUDr. M. N. uznána vinnou pokusem trestného činu úvěrového podvodu
podle § 8 odst. 1, § 250b odst. 1, odst. 5 tr. zák. a pokusem trestného činu
padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 8 odst. 1, § 176 odst. 1 alinea
druhá, odst. 2 písm. b) tr. zák. a odsouzena podle § 250b odst. 5 tr. zák., §
35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na pěl let, pro jehož
výkon byla podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem; dále jí
byl podle § 53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 500.000,- Kč a
podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl
peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na šest měsíců.
Obviněná podala proti tomuto rozsudku odvolání a z jeho podnětu Vrchní soud v
Praze rozsudkem ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 9 To 19/2007, rozhodl tak, že podle
§ 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně v celém
rozsahu zrušil. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou
uznal vinnou pokusem trestného činu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1 tr.
zák., § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. a pokusem trestného činu padělání a
pozměňování veřejné listiny podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 176 odst. 1 alinea
druhá, odst. 2 písm. b) tr. zák. a odsoudil ji podle § 250b odst. 4 tr. zák., §
35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon
byl podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na
zkušební dobu pěti roků. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen peněžitý
trest ve výměře 200.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl stanoven pro
případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest
odnětí svobody na čtyři měsíce.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu (shodných se skutkovými zjištěními
soudu prvního stupně) se obviněná pokusu výše uvedených trestných činů
dopustila tím, že dne 18. února 2005 jako předsedkyně představenstva obchodní
společnosti P., a. s., v úmyslu dosáhnout poskytnutí dotace, předložila
prostřednictvím Ing. A. C. v plné moci, odboru cestovního ruchu M. pro m. r.
ČR, se sídlem P., S. n., žádost o dotaci, datovanou dnem 18. února 2005, kterou
vlastnoručně podepsala a opatřila razítkem P., a. s., ve výši 56.577.600,- Kč z
programu E. s. S. r. o. p. (SROP), priority 5.4, R. c. r., opatření 5.4.2 R. i.
pro c. r., p. 5.4.2.1 P. n. i. c. r., výzvy 01 v oblasti pomoci fyzické
investice s názvem projektu „M. m. c. K.“, v této žádosti uvedla, že v příloze
č. 13 předkládá územní rozhodnutí a s touto žádostí předložila s vlastnoručně
podepsaným průvodním listem jako povinnou přílohu č. 13 i úředně ověřenou kopii
padělku územního rozhodnutí M. ú. v B., odboru výstavby a územního plánování ze
dne 16. února 2005, čj. STAV-262/2005H., s ručně napsanou doložkou o nabytí
právní moci tohoto rozhodnutí dne 17. února 2005, kterým mělo být rozhodnuto o
umístění výstavby „M. m. c. K.“ na pozemku pozemková parcela číslo: 133/..,
133/.., 133/.., 133/.., 133/.., 133/.., 133/.., 133/.., 133/.., 133/.., 133/..,
133/.., 133/.., 11.., 11.. v katastrálním území K., kdy toto rozhodnutí bylo
opatřeno dvěma úředními razítky, z nichž jedno bylo otištěno pod doložkou
právní moci na straně 1 rozhodnutí a druhé se státním znakem a pořadovým číslem
15 u podpisu vedoucího odboru výstavby na straně 3 rozhodnutí, ačkoliv věděla,
že takové územní rozhodnutí M. ú. v B. nikdy vydáno nebylo, řízení o vydání
územního rozhodnutí bylo dne 7. února 2005 přerušeno a jí předkládaná listina
jako povinná příloha k žádosti je padělkem, přičemž v průběhu kontroly podané
žádosti o poskytnutí dotace byla tato skutečnost odhalena C. pro r. r. ČR a k
poskytnutí dotace ani zčásti nedošlo.
Proti označenému rozsudku odvolacího soudu podala obviněná v zákonné lhůtě
prostřednictvím obhájce dovolání směřující proti výroku o vině. Odkázala v něm
na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítla, že
napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení. Skutková část výroku o vině jakož i
související odůvodnění rozhodnutí podle ní nevyjadřují zákonné znaky zejména
užitých kvalifikovaných skutkových podstat trestných činů. Podstatným v daných
souvislostech shledávala absenci skutkových zjištění, která by opodstatňovala
závěr soudů, že se dopustila jednání bezprostředně směřujícího ke způsobení
značné škody, a to oběma trestnými činy.
Obviněná soustředila své námitky k otázkám, zda její jednání bezprostředně
směřovalo k uvedení nepravdivých údajů v žádosti o poskytnutí dotace, za
nepřesvědčivý pokládala závěr, že předložení P. v rámci konkrétního grantového
schématu SROP lze podřadit pod vztahy předvídané a chráněné základní skutkovou
podstatou § 250b tr. zák., tedy že se v daném případě jednalo o dotaci (či
subvenci), a konečně měla za to, že bylo třeba věnovat pozornost tomu, zda její
čin směřoval ke způsobení značné škody užitím padělané listiny.
Znovu opakovala, že předložila projekt společnosti P., a. s., v rámci V. k
předkládání akcí do grantového schématu v souladu se SROP a že přes různě užitá
názvosloví se jednalo o projekt na základě kritérií V., jejímž obsahem bylo
výběrové řízení grantového schématu. Soudy podle ní nesprávně řízení o grant
podřadily kategorii dotace, subvence ve smyslu § 250b tr. zák. Odvolací soud se
touto její námitkou zabýval a třebaže s jeho právním hodnocením lze souhlasit,
nelze podle ní přehlédnout, že „pojmově je v praxi a zákonech pojem dotace a
subvence podřazen toliko účelově poskytovaným prostředkům, přičemž tyto
kategorie se vztahují na prostředky poskytované státem rovněž na základě
příslušných projektů, avšak jsou zpravidla poskytovány účelově předem bez
nutnosti předchozího profinancování předmětu dotace či subvence z prostředků
žadatele“. Upozornila, že nelze přehlédnout, že dotčené finanční prostředky
byly institucionálně označovány jako „podpora formou nevratné přímé pomoci“ v
rámci grantového schématu obsaženého ve V. MMR. Přiznání finanční podpory mělo
stupňovitý charakter. V prvé fázi byli účastníci prostřednictvím veřejné V.
vyzváni k předložení projektů, které musely splňovat formální i obsahové
požadavky vyhlašovatele. Své projekty jednotliví žadatelé o podporu v rámci
grantového schématu SROP předkládali na adresu MMR-C. pro r. r., kde byl
proveden první přezkum došlých žádostí. Stupňovitost v nakládání se žádostí o
podporu vrcholila až uzavřením Smlouvy o financování s gestorem projektu –
ministrem MMR. Usuzovala proto, že svým charakterem mohla až Smlouva o
financování s gestorem projektu splňovat charakter dotace. K uzavření takové
smlouvy v jejím případě nedošlo, a proto se o dotaci nejednalo.
I kdyby se dovolací soud s tímto názorem neztotožnil, pokládal dále z hlediska
právního posouzení skutku za významná skutková zjištění o formě a možnostech
čerpání prostředků této „dotace“. Vytkla, že nebylo nijak prokázáno, že by měla
v úmyslu protiprávně uzavřít Smlouvu o financování a následně dále podvodně
požadovat refundaci vynaložených prostředků. Princip refundace podle ní pojmově
vylučoval reálnou hrozbu způsobení značné škody, neboť k refundaci by došlo až
po dokončení stavby, kterému by patrně předcházely další nezbytné fáze
stavebního řízení, navazujícího na územní rozhodnutí. Na podkladě zjištěných
skutečností lze podle ní logicky uzavřít, přijme-li bez dalšího zavinění ze
spáchání trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny jejím užitím
jako pravé (předložením v rámci P.), že tak učinila nikoliv primárně v úmyslu
obohatit se, ale v úmyslu, aby P. společnosti nebyl vyřazen pro formální
nedostatek z dalších kol posuzování kritérií V. Dovolatelka proto akcentovala,
že nejednala s úmyslem získat cestou užití padělaného územního rozhodnutí
neoprávněně finanční prostředky z evropských a státních fondů. Byl-li by
konstatován její úmysl užít danou listinu jako pravou, je nutné rozdělit
prokázání tohoto úmyslu s ohledem na pohnutku – úmysl ve vztahu k vlastnímu
vědomí užití této listiny na straně jedné, kterým mohla naplnit základní
skutkové podstaty podle § 250b a 176 tr. zák., avšak na straně druhé stejná
skutková zjištění neopodstatňují podle jejího přesvědčení právní posouzení
skutku jako pokusu uvedených trestných činů s úmyslem způsobit značnou škodu. V
této souvislosti znovu argumentovala prezentovaným systémem kontrol a
mechanismem vyplácení finanční podpory, které by zabránily, aby za předpokladu
setrvání protiprávního stavu došlo k výplatě peněžních prostředků.
Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze
jakož i řízení, které mu předcházelo, zrušil a aby Městskému soudu v Praze
přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v zevrubném vyjádření k
dovolání obviněné konstatoval, že dovolání považuje za právně relevantní v té
části, v níž obviněná zpochybňovala povahu finanční podpory, o niž žádala, jako
dotace ve smyslu ustanovení § 250b tr. zák. a dále pak pokud namítla, že byl-li
by zjištěn její úmysl užít předmětnou listinu, tj. územní rozhodnutí, jako
pravé, je nutno rozdělit prokázání tohoto úmyslu s ohledem na pohnutku – úmysl
ve vztahu k vlastnímu vědomému užití této listiny na straně jedné, kterým mohla
naplnit základní skutkovou podstatu § 250b a 176 tr. zák., přičemž na straně
druhé stejná skutková zjištění podle ní nezakládají oprávnění hodnotit její čin
jako pokus uvedených trestných činů s úmyslem způsobit značnou škodu.
K těmto námitkám uvedl, že při řešení otázky, zda soudy obou stupňů správně
posuzovaly částku ve výši 56.577.600,- Kč z tehdy probíhajícího programu
Evropských společenství nazvaného S. r. o. p. (SROP) jako dotaci ve smyslu
ustanovení § 250b tr. zák., je třeba vycházet z toho, že M. pro m. r. vyhlásilo
výzvu k předkládání akcí do grantového schématu, a to v souladu se Společným
regionálním operačním programem, přičemž v rámci zmíněného grantového schématu
měla být poskytnuta podpora formou nevratné přímé pomoci (tedy dotace)
konkrétním projektům, jejichž rámec, účel a subjekty, pro které byl určen, byl
přesně vymezen s tím, že na jednu akci mohla být poskytnuta veřejná podpora v
maximální výši 70.000.000,- Kč a výše celkových způsobilých výdajů na jednu
akci musela činit minimálně 97.665.000,- Kč. Maximální výše dotace měla činit
46 až 50 % z celkových způsobilých výdajů akce v závislosti na místu realizace
akce. Z tohoto je tedy zřejmé, že v posuzovaném případě žádala obviněná o
dotaci účelovou, neboť měla sloužit k financování konkrétní akce, a navíc její
poskytnutí bylo podmíněno finanční spoluúčastí příjemce dotace, kterým byla
obchodní společnost P., a. s., kde obviněná v kritické době působila jako
předsedkyně představenstva.
S odkazem na skutkové okolnosti uvedené v pravomocném výroku o vině rozsudku
soudu druhého stupně a dále specifikované v odůvodněních rozsudků soudů obou
stupňů vyvozoval, že obviněná začala uskutečňovat jednání popsané v základní
skutkové podstatě trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr.
zák. tak: „kdo v žádosti o poskytnutí dotace uvede nepravdivé údaje“. To podle
něj znamená, že obviněná naplnila znaky základní skutkové podstaty trestného
činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. Jestliže její úmysl
směřoval ke způsobení škody velkého rozsahu, což se jí však nepodařilo
zrealizovat, neboť v průběhu kontroly podané žádosti o poskytnutí dotace k tomu
oprávněným C. pro r. r. ČR bylo zjištěno, že územní rozhodnutí M. ú. v B.
předložené obviněnou je padělkem, jednalo se ze strany obviněné o pokus
trestného činu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250b odst. 1,
odst. 5 tr. zák. [odvolací soud s ohledem na skutečnost, že podle něj nebyly
pro tuto právní kvalifikaci splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 88 odst.
1 tr. zák., kvalifikoval jednání obviněné jako pokus trestného činu úvěrového
podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr.
zák.].
Skutečnost, že z hlediska objektivní stránky trestného činu úvěrového podvodu
podle § 250b odst. 1 tr. zák. je trestní odpovědnost pachatele spojena s
žádostí o poskytnutí dotace svědčí o neoprávněnosti argumentu dovolatelky, že
trestní odpovědnost mohla být v jejím případě spojena až s uzavřením Smlouvy o
financování s gestorem projektu, tedy českým M. pro m. r.
Měl proto za to, že Vrchní soud v Praze nepochybil, pokud jednání obviněné
MUDr. M. N. s ohledem na výši hrozící škody právně kvalifikoval s přihlédnutím
k nesplnění podmínek zakotvených v ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. jako pokus
trestného činu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250b odst. 1,
odst. 4 písm. b) tr. zák. [v souběhu s pokusem trestného činu padělání a
pozměňování veřejné listiny podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 176 odst. 1 alinea
druhá, odst. 2 písm. b) tr. zák.]. Jak již bylo konstatováno, pokus trestného
činu subjektivně z hlediska obviněné MUDr. M. N. směřoval ke způsobení škody,
která více jak jedenáctinásobně překračovala hranici škody významné pro
aplikaci ustanovení § 250b odst. 5 tr. zák. To, že projekt předložený
obviněnou, vypracovaný odborníkem na danou problematiku Ing. A. C., kterému
obviněná sdělila, že obdržela příslib dotace ze S. r. o. p. (SROP), byl
příslušným orgánem hodnocen dobře a že padělek územního rozhodnutí M. ú. v B.
byl odhalen až díky pečlivě prováděné kontrole ze strany C. pro r. r. ČR,
svědčí o vysoké míře zavinění obviněné právě ve vztahu k hrozícímu následku
trestného činu. Souhrn všech těchto skutečností charakterizuje posuzovanou věc
jako závažné jednání, které pokud směřovalo ke způsobení škody velkého rozsahu
ve smyslu ustanovení § 250b odst. 5 tr. zák. a škody značné ve smyslu
ustanovení § 176 odst. 2 písm. b) tr. zák., vykazuje vzhledem k této okolnosti
podstatně vyšší stupeň nebezpečnosti, než jaký vyjadřuje pouhá aplikace
ustanovení § 250b odst. 1 tr. zák. a § 176 odst. 1 alinea druhá tr. zák.,
přičemž nelze odhlížet od okolnosti, že Vrchní soud v Praze přihlédl ke
skutečnosti, že obviněná měla faktickou vůli vybudovat komplex „M. m. c. K.“,
který, za situace, že by o územní rozhodnutí bylo zažádáno včas, mohl dotaci
řádně získat, a ta nemohla být použita na jiný, fiktivní účel, a s ohledem na
konstatované nesplnění podmínek zakotvených v ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák.
právně kvalifikoval jednání obviněné podle obecně mírněji trestného ustanovení
§ 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby bylo dovolání
obviněné jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř.
přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu
dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněné je
zjevně neopodstatněné.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné
dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových
zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §
265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu
prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav
je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva, jak
ostatně shrnula v dovolání i sama obviněná.
Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání dovolatelky jsou významné
především otázky, zda peněžní prostředky, o jejichž vyplacení obviněná
prostřednictvím „žádosti o dotaci“ usilovala, mají povahu dotace a zda tak čin
obviněné naplňuje formální stránku pokusu trestného činu úvěrového podvodu
podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a zda se
zřetelem na jeho konkrétní stupeň nebezpečnosti pro společnost vykazuje znaky
pokusu tohoto trestného činu jakož i pokusu trestného činu padělání a
pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. též
po stránce materiální.
Při posuzování otázky, zda skutek je či není trestným činem, je třeba jednak
učinit závěr o tom, zda zjištěné skutkové okolnosti naplňují formální znaky
trestného činu, a poté se vypořádat s tím, zda skutek vykazuje takový stupeň
nebezpečnosti pro společnost, který je materiální podmínkou trestnosti (§ 3
odst. 2 tr. zák.). O trestný čin se jedná, jsou-li v konkrétním případě dány
formální i materiální podmínky trestnosti činu.
Pokusem trestného činu podle § 8 odst. 1 tr. zák. je jednání pro společnost
nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se
pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného
činu nedošlo.
Z tzv. právní věty výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu se
podává, že obviněná tím, že se dopustila jednání pro společnost nebezpečného,
které bezprostředně směřovalo jednak k tomu, aby v žádosti o poskytnutí dotace
uvedla nepravdivé údaje a způsobila takovým činem značnou škodu, jednak aby
užila padělanou listinu jako pravou a takovým činem způsobila značnou škodu,
přičemž k dokonání trestných činů nedošlo, naplnila znaky pokusu trestného činu
úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b)
tr. zák. a pokusu trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §
8 odst. 1, § 176 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. b) tr. zák. Skutková část
výroku o vině tohoto rozsudku ve spojení s odpovídající částí odůvodnění
rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která
vyjadřují zákonné znaky pokusu obou těchto trestných činů.
Podstata jednání obviněné spočívala v tom, že jako předsedkyně představenstva
obchodní společnosti P., a. s., v úmyslu dosáhnout poskytnutí dotace,
předložila prostřednictvím Ing. A. C. v plné moci odboru cestovního ruchu M.
pro m. r. ČR žádost o dotaci, datovanou dnem 18. února 2005, kterou
vlastnoručně podepsala a opatřila razítkem P., a. s., ve výši 56.577.600,- Kč z
programu E. s. S. r. o. p. (SROP) s názvem projektu „M. m. c. K.“, v této
žádosti uvedla, že v příloze č. 13 předkládá územní rozhodnutí a s touto
žádostí předložila s vlastnoručně podepsaným průvodním listem jako povinnou
přílohu č. 13 i úředně ověřenou kopii padělku územního rozhodnutí M. ú. v B.,
odboru výstavby a územního plánování ze dne 16. února 2005, čj.
STAV-262/2005H., s ručně napsanou doložkou o nabytí právní moci tohoto
rozhodnutí dne 17. února 2005, kterým mělo být rozhodnuto o umístění výstavby
„M. m. c. K.“ na označených pozemcích v katastrálním území K., kdy toto
rozhodnutí bylo opatřeno dvěma úředními razítky, z nichž jedno bylo otištěno
pod doložkou právní moci na straně 1 rozhodnutí a druhé se státním znakem a
pořadovým číslem 15 u podpisu vedoucího odboru výstavby na straně 3 rozhodnutí,
ačkoliv věděla, že takové územní rozhodnutí M. ú. v B. nikdy vydáno nebylo,
řízení o vydání územního rozhodnutí bylo dne 7. února 2005 přerušeno a jí
předkládaná listina jako povinná příloha k žádosti je padělkem, přičemž v
průběhu kontroly podané žádosti o poskytnutí dotace byla tato skutečnost
odhalena C. pro r. r. ČR a k poskytnutí dotace ani zčásti nedošlo.
Obviněná namítla, že sporným shledává, zda okolnosti spojené s předložením
projektu společnosti P., a. s., v rámci V. k předkládaní akcí do grantového
schématu v souladu se SROP lze podřadit pod vztahy předvídané a chráněné
ustanovením § 250b tr. zák., neboť před různě užitá názvosloví se jednalo o
projekt na základě kritérií V., jejímž obsahem bylo výběrové řízení grantového
schématu. Řízení o daný grant nelze podle ní ztotožnit se smyslem dotace či
subvence. Upozornila na stupňovitost v nakládání se žádostí o podporu,
vrcholící uzavřením smlouvy o financování s gestorem projektu M. pro m. r.,
přičemž podle jejího názoru teprve až tato smlouva o financování s gestorem
projektu splňovala charakter dotace (či subvence). Dodala, že okolnost nutného
prvotního profinancování a následné refundace některých vynaložených prostředků
vylučuje výběrové řízení konané za účelem získání grantu z pojmu dotace či
subvence ve smyslu ustanovení § 250b tr. zák.
S názorem obviněné souhlasit nelze. S touto námitkou se v odůvodnění svého
rozhodnutí zabýval již odvolací soud, který stručně ale výstižně postihl
podstatu finanční podpory, o jejíž přiznání obviněná žádala. Odmítl názor
obviněné, že se jednalo o grant, který nelze zahrnout pod označení „dotace“.
Upozornil, že vedle výslovného označení “přímá dotace“, které je uvedeno v P.,
na základě nichž obviněná za společnost P., a. s., podala žádost o dotaci,
kterou tak i označila, jde o příspěvek, který splňuje obecné náležitosti tzv.
účelové dotace. Tou se rozumí příděl peněz stanovený státem, který může být
použit jen na určené účely a nelze ho použít na nic jiného (strana 6 rozsudku).
Dotací se v nejobecnější podobě rozumí forma poskytnutí určitého množství
finančních prostředků, které mohou a nemusí být stanoveny na konkrétní účel.
Dotací se označuje poskytování peněžních prostředků zpravidla bez právního
nároku např. obcím, úřadům, ale i fyzickým a právnickým osobám. Na konkrétní
akce nebo předem stanovené okruhy potřeb se poskytují tzv. účelové dotace,
které mohou být použity jen na určené (přesně vymezené) účely. Právní vztahy
vztahující se k dotacím (jejich vzniku, podmínkám čerpání, využití, kontrole,
zániku apod.) jsou upraveny v rámci vícero právních předpisů (např. zákon č.
128/2000 Sb., o obcích, zákon. č. 129/2000 Sb., o krajích, zákon. č. 250/2000
Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, zákon č. 320/2000 Sb., o
finanční kontrole apod.), přičemž v jednotlivých případech je nutné především
vycházet z obsahu konkrétních smluv, případně právních předpisů (včetně těch
podzákonných), jež se případným smluvním ujednáním stanou součástí jednotlivých
smluv. Ve vztahu k dotacím totiž v rámci platné právní úpravy neexistuje žádný
konkrétní (pojmenovaný) smluvní typ, a proto se zde otevírá poměrně široká
kontraktační volnost (k tomu též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo
93/2007 ze dne 27. 2. 2007). Dotace mohou být použity jen na určené účely a
podléhají zúčtování. Účel dotace je dán a musí být dodržen – prostředky nelze
použít na nic jiného, než je stanoveno. Nevyčerpané prostředky je třeba vrátit.
Rozlišení dotací může být podle toho, zda mají nebo nemají podmiňovat finanční
spoluúčast příjemce dotace. Dotace bez spoluúčasti je fakticky obecnou,
neúčelovou dotací, dotace se spoluúčastí je dotací účelovou. Neúčelové dotace
může ten, kdo je obdrží, použít podle svého uvážení.
Subvencí se obecně rozumí finanční podpora poskytovaná obvykle z veřejných
prostředků ekonomickým subjektům, odvětvím apod. k zajištění přesně vymezené
činnosti, na níž má subjekt poskytující subvence zvláštní zájem.
Vzhledem k tomu, že jednotlivé zákony neužívají pojmů dotace a subvence zcela
přesně, můžeme pod ně zahrnout i další příspěvky a finanční výpomoci, pokud
splňují obecné náležitosti dotace nebo subvence, byť je tak příslušný právní
předpis neoznačuje (srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon.
Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 1372).
Při řešení otázky, zda v trestní věci obviněné postupovaly soudy obou stupňů v
intencích trestního práva hmotného, když částku ve výši 56.577.600,- Kč z tehdy
probíhajícího programu E. s. nazvaného S. r. o. p. (SROP) považovaly za dotaci
ve smyslu ustanovení § 250b trestního zákona, je třeba vycházet z toho, že M.
pro m. r. České republiky vyhlásilo výzvu k předkládání akcí do grantového
schématu v souladu se S. r. o. p., týkající se priority č. 4 R. c. r., přičemž
z jejího obsahu a obsahu P. pro žadatele pro předkládání akcí se podává, že ve
finančním rámci zmíněného grantového schématu měla být poskytnuta veřejná
podpora formou nevratné přímé pomoci (tedy dotace) konkrétním projektům,
jejichž rámec, účel a subjekty, pro které byl určen, byl přesně vymezen s tím,
že na jednu akci mohla být poskytnuta veřejná podpora v maximální výši
70.000.000,- Kč a výše celkových způsobilých výdajů na jednu akci musela činit
minimálně 97.665.000,- Kč. Maximální výše dotace měla činit podle jednotlivých
regionů soudržnosti podporovaných v rámci SROP 46 až 50 % z celkových
způsobilých výdajů akce. Míra spolufinancování z vlastních zdrojů žadatele
musela v návaznosti na výši veřejné podpory dosáhnout minimálně 50 až 54 %
celkových způsobilých výdajů akce (č. l. 115 – 171).
Z tohoto je tedy zřejmé, že v posuzovaném případě žádala obviněná MUDr. M. N. o
dotaci účelovou, neboť peněžní prostředky měly sloužit k financování konkrétní
akce, a navíc jejich poskytnutí bylo podmíněno finanční spoluúčastí příjemce
dotace, kterým byla obchodní společnost P., a. s., kde obviněná v kritické době
působila jako předsedkyně představenstva. Nic na tom nemění stupňovitost v
nakládání se žádostí o podporu, vrcholící uzavřením smlouvy o financování s
gestorem projektu M. pro m. r., na niž upozorňovala obviněná. Nelze přijmout
její argument, že až teprve uzavření takové smlouvy může splňovat charakter
dotace; z obsahu P. se nic takového nenaznačuje a v této souvislosti není od
věci připomenout výpověď svědka Ing. P. B., CSc., zaměstnance C. pro r. r. ČR,
který mimo jiné uvedl, že projekt se může začít realizovat ve vztahu k
uznatelným výdajům hned po podání žádosti, přičemž je rizikem žadatele, zda v
konečné fázi bude jeho financování schváleno.
Obviněná také vytkla, že skutková zjištění přesvědčivě nevystihují a
nevyjadřují, že se dopustila jednání pro společnost nebezpečného, které
bezprostředně směřovalo ke způsobení značné škody, a to oběma trestnými činy,
jimiž byla uznána vinnou.
K tomu je třeba uvést, že jestliže pachatel naplnil znaky základní skutkové
podstaty podle § 250b odst. 1 tr. zák., ale jeho úmysl směřoval ke způsobení
škody velkého rozsahu, což se mu však nepodařilo realizovat, jde o pokus
trestného činu pojistného podvodu. Takové případy nelze posuzovat jako přípravu
k uvedenému trestnému činu, i kdyby jednání pachatele směřující ke způsobení
škody velkého rozsahu zůstalo jen ve stadiu přípravy. Tzv. kvalifikovaná
skutková podstata, která je souhrnem znaků základní skutkové podstaty a znaků
podmiňujících použití vyšší trestní sazby, byla totiž již v některých svých
znacích realizována, tj. ve znacích naplňujících základní skutkovou podstatu.
Pachatelovo jednání posuzované jako celek tím již překročilo stadium přípravy a
dostalo se do stadia pokusu, poněvadž pachatel již začal uskutečňovat jednání
popsané ve skutkové podstatě trestného činu. Otázka, zda zamýšlenou škodu mohl
pachatel takového činu vzhledem k jeho okolnostem skutečně způsobit, kdyby se
mu podařilo jej dokonat, je významným hlediskem pro hodnocení materiální
stránky podmínky uvedené v § 88 odst. 1 tr. zák. pro použití kvalifikované
skutkové podstaty odpovídající záměru pachatele (k tomu Šámal, P., Púry, F.,
Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, s.
1375; obdobně také Vladimír Kratochvíl a kolektiv. Trestní právo hmotné. Obecná
část. 3. přepracované a doplněné vydání. str. 289; Solnař, V., Fenyk, J.,
Císařová, D. Základy trestní odpovědnosti podstatně přepracované a doplněné
vydání. Praha: Nakladatelství Orac 2003, s. 330).
Ze skutkových zjištění soudů se podává, že obviněná jako předsedkyně
představenstva obchodní společnosti P., a. s., v úmyslu dosáhnout poskytnutí
dotace, předložila prostřednictvím zplnomocněného Ing. A. C. na odbor c. r. M.
pro m. r. ČR žádost o dotaci ve výši 56.577.600,- Kč z programu E. s. S. r. o.
p. (SROP), datovanou dnem 18. února 2005, kterou vlastnoručně podepsala a
opatřila razítkem P., a. s., která měla k financování fyzické investice s
názvem projektu „M. m. c. K.“, a v této žádosti uvedla, že v příloze č. 13
předkládá územní rozhodnutí a s touto žádostí předložila s vlastnoručně
podepsaným průvodním listem jako povinnou přílohu č. 13 i úředně ověřenou kopii
územního rozhodnutí M. ú. v B., o které věděla, že se jedná o padělek, potom je
zřejmé, jak přesvědčivě uvedl státní zástupce ve vyjádření k dovolání, že
naplnila znaky základní skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu
podle § 250b odst. 1 tr. zák., neboť v žádosti o poskytnutí dotace uvedla
nepravdivé údaje. Současně ale naplnila i znaky základní skutkové podstaty
trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1
alinea druhá tr. zák., poněvadž užila padělanou listinu jako pravou. Jestliže
její úmysl směřoval ke způsobení škody přesahující 56 milionů Kč, tedy škody
velkého rozsahu ve smyslu § 89 odst. 11 tr. zák., což se jí však nepodařilo
zrealizovat, neboť v průběhu kontroly podané žádosti o poskytnutí dotace k tomu
oprávněným C. pro r. r. ČR bylo zjištěno, že územní rozhodnutí M. ú. v B.
předložené obviněnou je padělkem, jednalo se ze strany obviněné o pokus
trestného činu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250b odst. 1,
odst. 5 tr. zák. [odvolací soud s ohledem na skutečnost, že podle něj nebyly
pro tuto právní kvalifikaci splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 88 odst.
1 tr. zák., kvalifikoval jednání obviněné jako pokus trestného činu úvěrového
podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák.]
a též o pokus trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 8
odst. 1, § 176 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. b) tr. zák. V daných
souvislostech není relevantní, zda předložení padělaného územního rozhodnutí
majícího povahu veřejné listiny bylo primárně vedeno záměrem získat cestou jeho
užití neoprávněně finanční prostředky, jak namítla obviněná, dovolávajíc se tak
právního posouzení skutku jen jako trestného činu padělání a pozměňování
veřejné listiny v jeho základní skutkové podstatě. Ani dovolací soud
nezpochybňuje, že předložení padělaného územního rozhodnutí bylo pouze
prostředkem k dosažení sledovaného cíle, bez něhož by byla žádost pro formální
nedostatky bez dalšího vyřazena, nicméně o příčinné souvislosti mezi tímto
jednáním a hrozící škodou (v tomto případě je kvalifikačním znakem škoda značná
představující těžší následek) jakož i existenci potřebné formy zavinění
[postačuje zavinění z nedbalosti – srov. § 6 písm. a) tr. zák.] nelze
pochybovat.
Otázkou, jež byla v dovolání též předložena k řešení, byla otázka naplnění
materiální stránky pokusu trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst.
1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a potažmo i pokusu trestného činu padělání a
pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. b)
tr. zák. Způsob, jakým se odvolací soud vypořádal s materiální podmínkou
aplikace ustanovení § 250b odst. 4 písm. b) tr. zák. a § 176 odst. 2 písm. b)
tr. zák., lze akceptovat.
Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je podle § 3 odst. 4 tr. zák. určován
zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení
činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele,
mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Nejvyšší soud nemá důvod odchylovat se v
tomto směru od dosavadní judikatury, podle které zákon již stanovením určité
okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby předpokládá, že při jejím
naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro
společnost zpravidla podstatně zvýšen. K okolnosti podmiňující použití vyšší
trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu
pro společnost v konkrétním případě ani při formálním naplnění této okolnosti
nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici zvýšené trestní sazby, když tedy
nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu
dané kvalifikované skutkové podstaty (srov. rozhodnutí pod č. 34/1976-II. Sb.
rozh. tr.).
Nebezpečnost pokusu pro společnost je třeba posuzovat především podle obecných
zásad. Jde proto i zde o nebezpečnost konkrétní formy pokusu, konkrétního
jednání, jehož povaha jako pokus je hodnocena. V tomto rámci třeba však pro
stupeň nebezpečnosti pokusu vedle skutečností vypočítávaných v § 3 odst. 4 tr.
zák. hodnotit zejména též některé zvláštní okolnosti, které rovněž uvádí zákon
v § 31 odst. 2 písm. c) tr. ř., totiž okolnost, do jaké míry se jednání
pachatele přiblížilo k dokonání, jakož i okolnosti a důvody, pro které k jeho
dokonání nedošlo.
Závěry, jež odvolací soud učinil, pokud skutek obviněné kvalifikoval pouze jako
pokus trestného činu úvěrového podvodu v jeho kvalifikované skutkové podstatě
podle § 8 odst. 1, § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a ztotožnil se s
jeho právním posouzením též jako pokusu trestného činu padělání a pozměňování
veřejné listiny podle § 8 odst. 1, § 176 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. b)
tr. zák., jsou výstižné. Odvolací soud vyváženě hodnotil všechna relevantní
hlediska a přihlédl ke všem okolnostem, které stupeň nebezpečnosti činu
obviněné snižují a na něž obviněná relevantně poukázala i v odůvodnění dovolání.
Při posuzování konkrétního stupně nebezpečnosti činu pro společnost nebylo sice
možné přehlédnout, že ze strany obviněné šlo o tzv. ukončený pokus, poněvadž
obviněná učinila všechny kroky, které byly z jejího hlediska potřebné k
dokonání trestného činu, že výše hrozící škody v podobě neoprávněného získání
dotace v částce přesahující 56 milionů Kč několikanásobně převyšuje hranici
škody velkého rozsahu (tou se podle § 89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda
dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč). Na druhé straně ovšem odvolací soud
přiléhavě vystihl, že projekt a záměr vybudovat „M. m. c. K.“ skutečně
existoval a že čerpání dotace by přicházelo v úvahu až formou refundace
vlastních prostředků společnosti P., a. s., prokazatelně proinvestovaných
vybudováním tohoto zařízení, poukázal i na to, že chybějící územní rozhodnutí
nakonec se zpožděním téměř jednoho a půl roku vydáno rovněž bylo, stranou své
pozornosti neponechal ani poznatek, že bylo-li by o územní rozhodnutí zažádáno
včas, mohla být dotace řádně získána a ta nemohla být použita na jiný, fiktivní
účel. Pro objektivní posouzení závažnosti činu obviněné upozornil i na
skutečnost, že cílem obviněné bylo získat neoprávněně dotaci na úkor ostatních
uchazečů, způsobilých splnit požadované formální podmínky, poněvadž vědoma si,
že po termínu podání žádosti 18. 5. 2005 ji už získat nemohla, použila padělané
územní rozhodnutí, jsouc motivována i osobním prospěchem jako 50% akcionářka
označené obchodní společnosti. Tyto hodnotící úvahy našly přiléhavého výrazu v
závěru, že čin obviněné s přihlédnutím k § 88 odst. 1 tr. zák. vykazuje stupeň
nebezpečnosti pro společnost odpovídající pokusu trestných činů úvěrového
podvodu podle § 8 odst. 1, § 250b odst. 1, odst. 4 tr. zák. a padělání a
pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. b)
tr. zák. Názor obviněné, že bylo na místě kvalifikovat její čin toliko jako
trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. a padělání a
pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 alinea druhá tr. zák., nemůže
obstát nejen s ohledem na výši hrozící škody, ale i proto, že její čin nese
znaky značné míře zavinění právě ve vztahu k hrozícímu následku trestného činu,
poněvadž projekt předložený obviněnou byl hodnocen příznivě a padělek územního
rozhodnutí M. ú. v B. byl odhalen až díky pečlivě prováděné kontrole ze strany
C. pro r. r. ČR.
Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl,
neboť je zjevně neopodstatněné. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění
podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. dubna 2008
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková