8 Tdo 410/2020-197
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne
27. 5. 2020 o dovolání obviněné mladistvé AAAAA (pseudonym), nar. XY v XY,
bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne
18. 11. 2019, sp. zn. 4 Tmo 41/2019, který rozhodl jako soud odvolací v trestní
věci vedené u Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, pod sp. zn. 10 Tm
8/2019, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v v Ostravě,
soudu pro mládež, ze dne 18. 11. 2019, sp. zn. 4 Tmo 41/2019, a jemu
předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, ze dne 29.
8. 2019, sp. zn. 10 Tm 8/2019.
Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na
zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Karviné, soudu pro
mládež, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, ze dne 29. 8.
2019, sp. zn. 10 Tm 8/2019, byla obviněná mladistvá AAAAA (dále jen „obviněná“
či „dovolatelka“) uznána vinnou, že
dne 11. 8. 2018 v době od 13:30 hodin do 14:00 hodin v XY, na XY, v rámci akce
„Prague Pride 2018“, které se účastnilo několik desítek tisíc lidí, držela v
ruce transparent s nápisem „FUCK GENDER TAKE A MOLOTOV BURN POLICE“ (v překladu
„Zasraný gender, vezmi Molotov, zapal Policii), čímž zcela záměrně veřejně
naváděla jak účastníky uvedené akce, tak i náhodně přihlížející osoby k jednání
spočívajícím v násilných útocích vůči policejním orgánům, tedy k jednání, jež
je trestním zákoníkem kvalifikováno jako trestný čin násilí proti úřední osobě
dle § 325 tr. zákoníku.
2. Takto popsané jednání obviněné soud prvního stupně právně
kvalifikoval jako provinění podněcování k trestnému činu podle § 364 tr.
zákoníku za použití § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech
mládeže, ve znění dalších předpisů (dále jen „zákon o soudnictví ve věcech
mládeže“, příp. „zákon č. 218/2003 Sb.“). Za to jí uložil podle § 364 odst. 1
tr. zákoníku za použití § 1 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže
trestní opatření odnětí svobody v trvání 2 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst.
1 tr. zákoníku a § 33 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže podmíněně
odložil na zkušební dobu v trvání 1 roku.
3. Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, které Krajský soud v
Ostravě, soud pro mládež, usnesením ze dne 18. 11. 2019, sp. zn. 4 Tmo 41/2019,
podle § 256 tr. ř. zamítl.
4. Obviněná se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnila a podala
proti němu prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Věry Novákové dovolání, v němž
uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť je
přesvědčena, že svým jednáním nenaplnila znaky skutkové podstaty stíhaného ani
jiného provinění, a to jak po objektivní, tak subjektivní stránce, a byly
porušeny zásady ultima ratio, předvídatelnosti soudního rozhodnutí a rovnosti
před zákonem.
5. Podle dovolatelky nebyla objektivní stránka provinění soudy nižších
stupňů nijak odůvodněna, tyto pouze stručně konstatovaly, že svým nápisem na
transparentu měla podněcovat k násilným útokům vůči policii, resp. policejním
orgánům. Není však odůvodněno, jak by měla podněcovat k trestnému činu podle §
325 tr. zákoníku. Podle § 364 tr. zákoníku musí jít o jednání, které podněcuje
ke spáchání některého konkrétního trestného činu, jehož všechny znaky jsou
popsány v trestním zákoníku. Tato skutečnost musí vyplývat z popisu skutku a
musí být dostatečně odůvodněna. Dovolatelka se dále zabývala rozborem objektu
trestného činu násilí proti úřední osobě podle § 325 tr. zákoníku, kdy úmysl
pachatele musí směřovat k ovlivnění vůle úřední osoby, aby tato vykonávala
svoji pravomoc jinak, než zamýšlela před použitím násilí. Nalézací soud však
náležitě nevysvětlil, jak z jednání obviněné vyplývá úmysl působit na nebo pro
výkon konkrétní pravomoci konkrétního jednotlivce – úřední osoby. Slogan na
transparentu podle dovolatelky takovou výzvu neobsahuje. Pokud soudy dovodily,
že obviněná podněcovala k násilí vůči policii, takový trestný čin trestní
zákoník nezná. Užití násilí bez spojení s dalšími skutkovými okolnostmi není
samo o sobě trestné, tudíž nemůže být trestné ani podněcování k němu.
Transparent obviněné neobsahoval výzvu, aby bylo užito násilí v úmyslu působit
na výkon pravomoci konkrétní úřední osoby, tedy s cílem ovlivnit výkon té které
pravomoci nebo se pomstít pro tento výkon. Slovní spojení „burn the police“
neznamená nic konkrétního, je zcela abstraktní. Závěry soudů o naplnění znaků
skutkové podstaty jsou neodůvodněné a spekulativní. Ze slovního spojení na
transparentu pak nelze dovodit ani znaky jiného trestného činu, k němuž měla
podněcovat. Pokud odvolací soud odkazoval na fixované závěry soudní praxe,
jediná evidovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu 4 Tdo 577/2017 a 8 Tdo 1729/2016
se týkala skutkově zcela odlišných případů.
6. Subjektivní stránce se sice soudy nižších stupňů v odůvodněních svých
rozhodnutí zabývaly, avšak dle dovolatelky nedostatečně. Obšírně popsala, jak
byl nápis myšlen v kontextu jejích světonázorových myšlenek anarchistického
hnutí. Měla tak údajně vyjadřovat nesouhlas s politikou LGBT hnutí a s
existencí policie jako instituce a jako ozbrojené represivní složky státu.
Proto také použila výrazu „the police“ pro policii jako instituci, nikoli
výrazů označujících jednotlivé policisty („a policeman“, „policemen“). Slova
„burn“ použila ve významu odstranit, zrušit, ne spálit, a sousloví „take a
molotov“ mělo být metaforou pro vzplanutí pro věc, nikoli označit použití
násilí. Nalézací soud nevzal v potaz celkový kontext transparentu a legitimní
nárok obviněné na vyjádření politického názoru a představy světa. Jako vůči
mladistvé musí být vůči ní brán v potaz nižší stupeň rozumové a mravní
vyspělosti a orgány činné v trestním řízení na ni nemohou klást při posuzování
parametrů jejího skutku stejné požadavky jako na osobu dospělou.
7. I pokud by bylo shledáno naplnění formálních znaků skutkové podstaty
projednávaného provinění, obviněná poukázala na nutnost uplatnění zásady
subsidiarity trestní represe a s ní spojeného principu užití trestního práva
jako ultima ratio. Zejména u mladistvých je namístě vyvozovat trestní
odpovědnost za činy vyšší společenské škodlivosti, než je vyžadována ve vztahu
k dospělým. Přesto je posuzována přísněji, než řada dospělých pachatelů
závažnějších skutků. Obviněná zdůraznila, že měla v úmyslu vyjádřit, byť
kontroverzní formou, pouze svůj názor na policii, a poukázala na jiné případy
dospělých osob, u nichž rovněž v kontextu demonstrace a projevů tam učiněných
nebylo shledáno podezření z trestné činnosti (použití maket šibenic pro
příznivce migrace jako vlastizrádce, popř. stejných maket pro údajné mafiány ve
vládě na demonstraci v závěru r. 2018, facebookové příspěvky namířené vůči
neziskové organizaci zmiňující možnost „vytrávení“ organizace jedem novičok a
používající obrázky útoku nožem na hlavu apod.). Obviněná proto vůbec
neočekávala jakýkoli trestní postih za užití transparentu, není jí ani zřejmé,
proč by skutek nemohl být posouzen jako přestupek (např. proti veřejnému
pořádku nebo proti občanskému soužití), zejména pokud projevy zdaleka
nebezpečnější, explicitnější a konkrétnější jsou tolerovány. Rozhodnutí soudu v
její věci tedy bylo učiněno na základě nesprávného právního posouzení skutku.
8. S ohledem na shora uvedené obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud, soud
pro mládež, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v
Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 18. 11. 2019, sp. zn. 4 Tmo 41/2019, i
rozsudek Okresního soudu v Karviné, soudu pro mládež, ze dne 29. 8. 2019, sp.
zn. 10 Tm 8/2019, a podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že se
obviněná podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby, eventuálně aby podle §
265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a
rozhodnutí.
9. Na základě § 265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání vyjádřila
státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní
zástupkyně“). Nejprve shrnula průběh dosavadního řízení, obsah rozhodnutí obou
nižších stupňů, dovolání obviněné, jakož i podstatné interpretační body
ustanovení § 364 a § 325 tr. zákoníku. Poté uvedla, že pokud obviněná v rámci
popsaného skutku demonstrovala s transparentem obsahujícím výzvu mj. „vezmi
molotov, zapal policii“, naváděla k násilí proti policistům zastupujícím
veřejnou moc na předmětné akci, a to pro výkon jejich pravomoci jako úřední
osoby, neboť nesouhlasila, aby na akci zajišťovali veřejný pořádek. Obviněnou
použité slovní spojení lze tedy chápat jako podněcování k trestnému činu podle
§ 364 tr. zákoníku. Byla dána i subjektivní stránka jejího jednání, a to ve
formě úmyslu nepřímého podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, neboť
lze předpokládat minimálně srozumění obviněné, že vyzývá k užití násilí proti
policii, která dohlížela nad veřejným pořádkem v rámci festivalu Prague Pride
2018. Skutek má tedy všechny formální znaky provinění podněcování k trestnému
činu podle § 364 tr. zákoníku.
10. Podle státní zástupkyně je však třeba zvážit i rysy materiální
protiprávnosti podle ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, které vyjadřuje
zásadu subsidiarity trestní represe. Poukázala na řadu okolností skutku,
zejména na povahu festivalu LGBTQ hrdosti, který pravidelně představuje
množství veřejných diskuzí, workshopů, sportovních a kulturních akcí i
duchovních setkání. Jde o platformu pro vyjádření názorů širokého druhu, které
účastníci nezřídka prezentují na transparentech velmi expresivním až
konfrontačním jazykem pro upoutání pozornosti a vzbuzení zájmu sledujících.
Přes obsah nápisu na transparentu obviněné státní zástupkyně shrnula, že šlo
transparent nevelký, neuměle vyvedený, umístěný ve skupině mladých lidí
držících transparenty obdobné s vyjádřením nesouhlasu s nastavením
společenských hodnot, aniž by se však tato skupina chovala jakkoli útočně nebo
konfrontačně. Bez kontextu festivalu Prague Pride 2018 jako určitého
konfrontačního prostoru by se obviněná svého jednání nedopustila. Státní
zástupkyně zároveň poukázala na myšlenkový původ akce v demonstracích v USA
proti homofobní a transfobní šikaně ze strany policie a na judikaturu
Evropského soudu pro lidská práva o svobodě projevu. Má za to, že došlo též k
porušení principu předvídatelnosti soudního rozhodování jako jednoho z rysů
spravedlivého procesu.
11. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud, soud pro mládež,
rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a přikázal Okresnímu soudu v Karviné, soudu
pro mládež, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. Vyjádření státní zástupkyně zaslal Nejvyšší soud, soud pro mládež
(dále jen „Nejvyšší soud“) dne 6. 5. 2020 datovou schránkou na vědomí výše
jmenované obhájkyni obviněné. Její případnou repliku již do dne svého
rozhodnutí neobdržel.
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že
dovolání je podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo
podáno osobou oprávněnou, tedy obviněnou prostřednictvím obhájce, jak ukládá §
265d odst. 1 písm. c) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a namístě k tomu
určeném podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti
předepsané v § 265f odst. 1 tr. ř.
14. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněnou
uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném
ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu
napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhý formální odkaz na některý z
dovolacích důvodů vymezených v § 265b tr. ř., ale tento důvod musí být v
podaném dovolání také skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno
namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně
kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o
trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné
zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v
právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného
práva. Již ze samotné dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že opravňuje
Nejvyšší soud k přezkoumání otázek hmotněprávních (ať již práva trestního či
jiných právních odvětví) nikoliv však procesních. Proto v jeho rámci v zásadě
nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6
tr. ř. a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, která soudy obou
stupňů na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je dovolací soud
naopak povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení
skutku. V opačném případě by totiž suploval činnost soudu druhého stupně (srov.
usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03,
II. ÚS 651/02 aj.). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska
nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky,
a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i
stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.).
16. Pokud obviněná uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
l) tr. ř., ten je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí
řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a
odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové
rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán
důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa). Z logiky věci
i obsahu podaného dovolání je patrné, že obviněná zvolila právě druhou ze
zmíněných alternativ, a to ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř.
17. Dovolatelka prostřednictvím popsaných dovolacích důvodů tedy mohla
zpochybnit především naplnění některého nebo všech znaků skutkové podstaty
provinění podněcování k trestnému činu podle § 364 tr. zákoníku za použití § 6
odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. (popř. nastínit jinou, věcně související
hmotněprávní problematiku), a to vycházejíc ze skutkového stavu zjištěného
nižšími soudy. Takto i učinila, když oběma napadeným rozhodnutím vytkla
nenaplnění objektivní i subjektivní stránky projednávané trestné činnosti a
porušení specifikovaných zásad hmotněprávního posouzení skutku. Těmito
výhradami brojila proti vadným právním závěrům, což s označenými dovolacími
důvody podle § 265 odst. 1 písm. g), l) tr. ř. koresponduje, a proto Nejvyšší
soud, když neshledal důvody, pro které by mohl dovolání odmítnout podle § 265i
odst. 1 tr. ř., přezkoumal v souladu s ustanovením § 265i odst. 3 tr. ř.
zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání
podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené
části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním
napadeny, Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud mohly mít vliv na správnost
výroků, proti nimž bylo podáno dovolání. Na základě toho pak dospěl k závěru,
že dovolání obviněné je důvodné.
18. Nutno zdůraznit, že ve věci bylo provedeno dostatečně široké
dokazování dokumentující skutek obviněné, přičemž tato ani nevznesla námitku
důkazní nedostatečnosti či extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů
a skutkovým závěrem nalézacího soudu. I Nejvyšší soud považuje v daném stadiu
trestního řízení dokazování za kompletní a nevyžadující dalšího doplňování.
Jednání obviněné bylo v tzv. skutkové větě výroku o vině nalézacího soudu
vymezeno, stručně řečeno, tím, že v rámci akce „Prague Pride 2018“ držela v
ruce transparent s nápisem „FUCK GENDER TAKE A MOLOTOV BURN POLICE“. (Přitom
došlo k malému, leč v kontextu obhajoby obviněné nikoli zcela nepodstatnému,
opomenutí patrnému podle fotodokumentace, že závěr nápisu zněl přesně „…BURN
THE POLICE“.) Tím pak měla podle názoru soudu navádět přítomné osoby k násilným
útokům vůči policejním orgánům, a tedy k trestné činnosti kvalifikovatelné jako
trestný čin násilí proti úřední osobě podle § 325 tr. zákoníku. Takový závěr o
vině obviněné učinil nalézací soud toliko na základě citace ustanovení § 325
odst. 1 tr. zákoníku, podle kterého se trestného činu násilí proti úřední osobě
dopustí ten, kdo užije násilí a) v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední
osoby, nebo b) pro výkon pravomoci úřední osoby. Na základě toho, že shledal i
znak veřejného podněcování ve smyslu ustanovení § 364 tr. zákoníku a
dostatečnou společenskou škodlivost jednání obviněné ve smyslu ustanovení § 12
odst. 2 tr. zákoníku. Odvolací soud se ve své argumentaci omezil již pouze na
obhajobu obviněné o interpretaci nápisu, podle níž nešlo o výzvu k násilí,
nýbrž o prezentaci názorů obviněné, a konstatoval obecně (a víceméně jen
paušálně) správnost skutkových i právních závěrů soudu prvního stupně.
19. Nejvyšší soud však tyto závěry považuje za nesprávné, resp.
předčasné, jsou nedostatečně odůvodněné a neodpovídají okolnostem, za nichž k
činu obviněné došlo, přičemž závěry právní, které soudy učinily, nenacházejí
adekvátního vyjádření v popisu projednávaného skutku. Právní kvalifikace
jednání obviněné byla dovozena z velmi paušálního závěru o naplnění všech
zákonných znaků, aniž byla věnována pozornost relevantním aspektům zmiňovaných
dovolatelkou, a o nesporně dostatečné společenské škodlivosti jejího jednání.
20. Přečinu, resp. provinění v případě mladistvého pachatele,
podněcování k trestnému činu podle § 364 tr. zákoníku se dopustí, kdo veřejně
podněcuje k trestnému činu. Podněcováním je podle ustálené judikatury i
komentářové literatury každý projev, který je způsobilý vyvolat u jiných osob
náladu nebo rozhodnutí spáchat trestný čin. Nezáleží na formě projevu ani na
způsobu provedení, když může jít o podněcování přímé i nepřímé. Trestný čin je
dokonán už samotným projevem, kterým chce pachatel takové rozhodnutí vzbudit. Z
hlediska naplnění skutkové podstaty je bezvýznamné, zda a s jakou odezvou se
podněcování setkalo, tedy zda pachatel dosáhl sledovaného účelu. Podněcovat lze
i k individuálně neurčeným trestným činům a podněcování může být adresováno
neurčitému okruhu osob. Trestný čin je spáchán veřejně (srov. § 117 tr.
zákoníku), pokud byl spáchán a) obsahem tiskoviny nebo rozšiřovaného spisu,
filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným
obdobně účinným způsobem, nebo b) před nejméně třemi osobami současně
přítomnými. Z hlediska subjektivní stránky jde o trestný či úmyslný. Pachatel
tedy musí přinejmenším vědět, že jeho projev může vyvolat rozhodnutí spáchat
některé z jednání, i když jen u jednotlivé osoby, a současně s tím být srozuměn
(srov. § 15 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku).
21. Přečin násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku
spáchá, kdo užije násilí a) v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby,
nebo b) pro výkon pravomoci úřední osoby. Kvalifikované skutkové podstaty jsou
pak spojeny se spácháním činu se zbraní, ublížením na zdraví či způsobením
větší škody [§ 325 odst. 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku], se způsobením těžké
újmy na zdraví nebo škody velkého rozsahu [§ 325 odst. 3 písm. a), b) tr.
zákoníku], popř. i se způsobením smrti (§ 325 odst. 4 tr. zákoníku). Násilím se
rozumí použití fyzické síly k působení na vůli člověka s cílem překonat kladený
nebo očekávaný odpor, popř. mu zamezit. Násilí může směřovat proti úřední
osobě, ale i vůči osobě jiné či vůči věci, pokud je prostředkem působení na
výkon pravomoci úřední osoby nebo prostředkem „odplaty“ za to, jak úřední osoba
svoji pravomoc vykonala. Úřední osoba pak vykonává pravomoc tím, že vykonává
veřejnou moc na základě konkrétního zákona a v jeho mezích a autoritativně
rozhoduje o právech a povinnostech jiných osob (subjektů). I v tomto případě se
logicky jedná o úmyslnou trestnou činnost.
22. Nejvyšší soud považuje za dostatečně prokázané, že obviněná se svého
jednání dopustila veřejně, tedy na pozadí masové festivalové akce „Prague Pride
2018“, jíž se účastní několik desítek tisíc lidí, a to na prostranství XY, kde
ji, držíc předmětný transparent, rozhodně musely pozorovat více než tři osoby
současně přítomné. Ačkoli se obhajoba opakovaně v rámci dovolacích námitek
snažila interpretovat nápis na transparentu obviněné jako vyjádření názoru
anarchistické aktivistky na uspořádání státu a společnosti bez policie jako
instituce, s těmito závěry se ani Nejvyšší soud neztotožnil. Pro úplnost lze
poznamenat, že poněkud stranou pozornosti lze ponechat část nápisu „FUCK
GENDER“, neboť tato evidentně nemá svým obsahem vliv na posuzování trestnosti
jejího činu, byť jde o provolání vulgární. Bylo spolehlivě prokázáno důkazy
vztahujícími se k osobě samotné obviněné, že tato je až nadprůměrně gramotná v
anglickém jazyce, pokud tento nejen ovládá v běžné mluvě, nýbrž si
příležitostně přivydělává právě překladem anglicky psaných publikací. Nelze
tedy uvažovat o tom, že by neznala ani v hrubých rysech význam nápisu drženého
transparentu. Navíc byl tento vyveden poměrně úsporným způsobem, kterým jsou
transparenty většinou charakteristické, tedy údernými hesly za použití
jednoznačných a stručných slovních spojení, vyjadřujících s maximální přímostí
sdělení či výzvu jejich autora. Sousloví „TAKE A MOLOTOV BURN THE POLICE“
rozhodně nelze vnímat jako abstraktní a přisoudit mu význam širší názorové
prezentace, kterou se zaštiťuje obviněná, nýbrž jako jednoznačnou výzvu k
použití násilí formou jednoduché zápalné zbraně vůči policii. Ani sloveso
„BURN“ nelze vyhodnotit v kontextu slova „MOLOTOV“ (resp. TAKE A MOLOTOV –
použij/vezmi Molotov) jinak, než jak zní obvyklý překlad – zapálit, spálit,
hořet, propálit, popálenina apod. V tomto ohledu lze plně odkázat na hodnotící
pasáže odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 4-5, bod 7., i soudu
odvolacího v jeho usnesení na str. 3, bod 7. Ani Nejvyšší soud tedy nemá
pochyb, že obviněná, vyznávající kritický až nepřátelský postoj k policii,
směřovala svůj transparent jako výzvu k zápalným útokům vůči ní. Přitom znala
obsah takové výzvy psané v angličtině a musela být nejméně srozuměna, že
kterákoli z přihlížejících osob by mohla být takovou výzvou motivována k
trestné činnosti násilného charakteru.
23. Jak ovšem dovolatelka poukazuje, na transparentu bylo použito slovo
THE POLICE, označující policii jako instituci, nikoli např. slovo policeman
(policista), cop (policajt) či jiná synonyma, popř. i v jejich množném čísle.
Ačkoli podle výše uvedeného podněcování k trestnému činu podle § 364 tr.
zákoníku nemusí být vztaženo a vázáno ke konkrétní skutkové podstatě vymezené
trestním zákoníkem a může se jednat o podněcování k individuálně neurčenému
trestnému činu, v daném případě skutková věta zmiňuje výše citované ustanovení
§ 325 tr. zákoníku. V takovém případě však správně dovolatelka akcentovala
obligatorní zákonný znak takové trestné činnosti spočívající v tom, že by
muselo být násilím působeno na zcela konkrétní výkon pravomoci konkrétního
individuálního policisty, aby svoji pravomoc vykonával způsobem odlišným od
svého původního záměru, nebo je toto násilí určitou formou msty za výkon
pravomoci již realizovaný. Státní zástupkyně sice svým způsobem logicky
dovodila, že obviněná naváděla k násilí konkrétně vůči policistům zastupujícím
veřejnou moc na předmětné akci, a to pro výkon jejich pravomoci jako úřední
osoby, neboť nesouhlasila s tím, aby na festivalu „Prague Pride 2018“
zajišťovali veřejný pořádek, nicméně podle dovolacího soudu takto jednoznačně
prozatím formulaci skutkové věty odsuzujícího rozsudku nalézacího soudu
interpretovat nelze. Krom odkazu na ustanovení § 325 tr. zákoníku totiž není
zjevné, a to ani z odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů, vůči kterým
konkrétním osobám – úředním osobám, tedy vůči kterým policistům, mělo
podněcované násilí směřovat a z jakých důvodů, tedy jaký konkrétní výkon
policejní pravomoci měl být násilím ovlivněn, či pro jaký výkon pravomoci mělo
být násilí vyvinuto. Za správnou je nutno považovat dovolací námitku, že „útok
na policii“ jako takový trestný není, nejsou-li splněny další parametry
trestním zákoníkem konstruované trestné činnosti. V daném případě tedy mělo být
objasněno a v popisu skutku vyjádřeno, vůči kterým policistům mělo být násilím
útočeno a z jakých důvodů souvisejících s výkonem jejich pravomoci, mělo-li
podněcování k trestné činnosti směřovat k páchání trestné činnosti podle § 325
tr. zákoníku, když dosavadní formulace skutkové věty uváděla poněkud vágní
vymezení „násilné útoky vůči policejním orgánům“. Za daných okolností a s
přihlédnutím ke konstrukci skutkové věty odsuzujícího rozsudku není postaveno
najisto, zda jsou dány všechny znaky projednávané trestné činnosti, prioritně
pak její objektivní stránka.
24. Je skutkově nesporné, že obviněná se dopustila jednání spočívajícího
v tom, že na masové festivalové akci v centru Prahy za účasti desítek tisíc
osob držela transparent s textem, jehož obsah lze vyhodnotit jako mj.
vyzývající k násilnému jednání, avšak nebylo již soudy nižších stupňů
jednoznačně vymezeno, zda toto násilí mělo směřovat vůči jednotlivým policistům
pro konkrétní výkon jejich pravomoci či proti policii jako instituci (čemuž by
napovídalo použití slova „THE POLICE“ ve výroku rozsudku soudu prvního stupně
citováno bez „THE“), přičemž posléze uvažovanou variantu nelze shodně spojovat
s podněcováním ke spáchání trestného činu násilí proti úřední osobě podle § 325
tr. zákoníku.
25. Nejvyšší soud tedy shledal, že soudy obou stupňů čin obviněné
nesprávně právně posoudily a jejich rozhodnutí obsahují vady a nedostatky,
které bude třeba napravit, neboť se jedná o zásadní vady rozporu mezi
skutkovými zjištěními a použitou právní kvalifikací. Proto Nejvyšší soud v
neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. z podnětu dovolání
obviněné zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. obě napadená rozhodnutí, jakož i
rozhodnutí na ně obsahově navazující, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu
soudu v Karviné, soudu pro mládež, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
26. Věc se tak vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně. Ten s
přihlédnutím k výše popsanému závaznému právnímu názoru Nejvyššího soudu (§
265s odst. 1 tr. ř.) a dovolacím námitkám obviněné upřesní dosavadní skutková
zjištění, formulaci skutkové věty a na to navazující právní kvalifikaci
posuzované trestné činnosti, kdy v této fázi řízení se nejeví nutným jakkoli
doplnit provedené dokazování, avšak takovou možnost nelze předem zcela
vyloučit. Při formulaci skutkových závěrů bude nalézací soud věnovat na základě
výsledků důkazního řízení potřebnou pozornost otázce, vůči komu konkrétně
směřovala výzva obviněné k násilnému jednání, a to s ohledem na charakter akce
i na obsah transparentu samotného. K úvaze se pak nabízí původně užitá varianta
podněcování k násilí proti úřední osobě podle § 325 tr. zákoníku, kterou je
však třeba z hlediska formulace skutkové věty a odůvodnění upřesnit v otázce,
na kterou úřední osobu přesně a v souvislosti s jakým výkonem její pravomoci
mělo být násilím působeno. Jako další varianta by se mohlo nabízet podněcování
násilí vůči policii jako instituci, které by mohlo za určitých okolností
korespondovat spíše s ustanovením § 323 tr. zákoníku (násilí proti orgánu
veřejné moci), popř. je třeba zvážit v návaznosti na zjištěné jednání obviněné
jinou právní kvalifikaci trestné činnosti, k níž měla podněcovat. Nelze
vyloučit ani úvahy o podněcování k individuálně neurčené trestné činnosti, byť
tato na základě již ustálených skutkových zjištění bude nepochybně souviset s
policií v jejích různých podobách. Samozřejmě výše naznačené úvahy budou
relevantní, pouze pokud nalézací soud dospěje k závěru, že tzv. podněcování
obviněné bylo dostatečně určité a srozumitelné, směřovalo ke konkrétní trestné
činnosti, kterou bude nutno co možná nejpřesněji skutkově vymezit a pokud bude
možné, i právně kvalifikovat, a zároveň v návaznosti na dovolací námitky
obviněné shledá naplněnou i subjektivní stránku provinění podněcování k
trestnému činu podle § 364 tr. zákoníku za použití § 6 odst. 1 zákona č.
218/2003 Sb. nejméně ve formě úmyslu nepřímého. Pouze za splnění všech těchto
podmínek lze uvažovat o opakovaném vyslovení viny obviněné.
27. I v takovém případě však následně nalézací soud musí důsledně
posoudit a odůvodnit, zda u obviněné mladistvé jde o případ natolik společensky
škodlivý, u něhož nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního
předpisu a je nutno vyvodit její trestní odpovědnost a trestněprávní důsledky s
ní spojené podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku (zásada subsidiarity trestní represe
a princip ultima ratio). Učiní tak s přihlédnutím ke stanovisku trestního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012,
publikovanému pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něho je sice podle § 13 odst. 1 tr. zákoníku trestným činem každý protiprávní čin vykazující všechny znaky
uvedené v tr. zákoníku, avšak tento závěr je v případě méně závažných trestných
činů korigován požitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Zakotvení této zásady a z ní vyplývajícího principu užití
trestního práva jako „ultima ratio“ do trestního zákoníku má význam i
interpretační, neboť znaky trestného činu je třeba vykládat tak, aby za trestný
čin byl považován jen čin společensky škodlivý. Zda jde o čin, který s ohledem
na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu
nedostatečné společenské škodlivosti, se posuzuje podle toho, jestli skutek
odpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty. Trestní
právo má pak místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv jsou
nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné. Je známo, že toto stanovisko se zabývá
mimo jiné komparací původního materiálního pojetí trestného činu, zakotveného v
ustanovení § 3 odst. 1, 2 tr. zákona (zákona č. 140/1961 Sb.). Nejvyšší soud
zdůraznil, že zásada subsidiarity trestní represe není součástí normy, nýbrž
zásadou, kterou je možno zohledňovat pouze prostřednictvím jednotlivých znaků
trestného činu. Aplikace zásady subsidiarity trestní represe je nepochybně
vyloučena v případech zvlášť závažných zločinů a zpravidla i u zločinů, naproti
tomu musí být zvlášť pečlivě zvažována u kategorie přečinů. Orgán činný v
trestním řízení tedy nejprve provede potřebná zjištění o skutkových
okolnostech, dále učiní závěr, zda skutkové okolnosti naplňují formální znaky
trestného činu a poté posuzuje, zda čin dosahuje potřebné míry společenské
škodlivosti. Pokud nikoliv, lze uplatnit při posuzování trestní odpovědnost
pachatele právě zásadu subsidiarity trestní represe a z ní vyplývající princip
ultima ratio. Nejvyšší soud zároveň poukázal na to, že není vyloučen ani
případ, kdy se použije zásady subsidiarity trestní represe na základě
nedostatečné míry společenské škodlivosti, aniž by se uplatnila odpovědnost
podle jiného právního předpisu. V praxi se totiž vyskytují případy
protiprávních činů naplňujících všechny formální znaky, které jsou však s
ohledem na specifické okolnosti, za nichž k nim došlo, buď společensky zcela
neškodné, nebo mají toliko zanedbatelnou společenskou škodlivost. Pro takové
případy vylučuje ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku uplatnění trestní
odpovědnosti.
Nevykazuje-li tedy určitý protiprávní čin potřebnou společenskou
škodlivost, nelze z jeho spáchání vyvozovat trestní odpovědnost, i když
naplňuje všechny formální znaky skutkové podstaty určitého trestného činu a
není namístě vyvodit z něj ani jinou než trestní odpovědnost nebo vyvození
takové mimo trestní odpovědnosti vůbec nepřichází v úvahu. Nejvyšší soud rovněž
konstatoval, že společenská škodlivost se vztahuje na čin jako celek. Je nutné
ji zhodnotit z hlediska intenzity naplnění uvedených kritérií vymezených v
ustanovení § 39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke konkrétním znakům
zvažované skutkové podstaty a dalším okolnostem případu. Konkrétní společenskou
škodlivost je třeba řešit především s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým
okolnostem podřaditelným pod jednotlivé znaky skutkové podstaty, vzhledem k
dalším okolnostem případu, s přihlédnutím k trestní sazbě zvažovaného trestného
činu a za současného zvážení, zda nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle
jiného právního předpisu.
28. V těchto souvislostech je namístě posoudit okolnosti spáchání skutku
obviněnou i samotnou skutečnost, že se svého jednání dopustila jako mladistvá,
tedy je třeba ve vztahu ke konkrétní skutkové podstatě trestného činu a ve
vztahu k event. vyvození trestní odpovědnosti zohlednit nižší stupeň její
rozumové a mravní vyspělosti, byť se jednání dopustila krátce před nabytím
zletilosti. Lze přisvědčit námitce dovolatelky, že mediálně známé případy
expresivních vyjádření na demonstracích, na něž poukazuje, evokující usmrcení
či jinou újmu politických a jiných oponentů, nebyly dovedeny do stadia
trestního stíhání buď vůbec, nebo byla taková jednání shledána maximálně
přestupkovými. Přitom se jedná o počiny v porovnání s prostým držením
transparentu s uvedeným nápisem o policii mnohem aktivnější, expresivnější,
agresivnější i adresnější, spáchané povětšinou dospělými osobami. I s
přihlédnutím k tomu tyto případy dosud nefigurují v judikatuře a nelze tak
skutečně hovořit o fixovaných závěrech soudní praxe, neboť tato je v případě
podněcování k trestnému činu podle § 364 tr. zákoníku reprezentována pouze
nemnoha rozhodnutími Nejvyššího soudu, např. usnesením ze dne 28. 6. 2017, sp.
zn. 4 Tdo 577/2017, a usnesením ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1324/2017.
Jde však o rozhodnutí na zcela odlišném skutkovém základě, jenž není
souměřitelný s projednávanou věcí, a který mnohem jednoznačněji směřoval ke
skutečnému podnícení násilné trestné činnosti dopadající na konkrétní
poškozené, případně skupinu poškozených. Přesto však takovou komparaci nelze
dikcí dovolání považovat za porušení zásady předvídatelnosti soudního
rozhodnutí a zásady rovnosti před zákonem, neboť jde o právní kategorie zcela
odlišné.
29. Nalézací soud tedy ve svém budoucím rozhodnutí zohlední i to, že se
obviněná svého jednání dopustila na pozadí akce festivalového charakteru, bez
něhož by jinak takovou iniciativu nevyvinula. Akce „Prague Pride“ (konkrétně v
roce 2018 konaná za účasti cca 40 000 osob) je sice platformou kontroverzní až
konfrontační s tradičním systémem hodnot, nicméně svojí povahou přesto
nenásilnou a nekonfliktní, což snižuje reálný úspěch výzvy na transparentu
obviněné k násilným postupům. Jak správně argumentovala státní zástupkyně ve
svém vyjádření, mnoho nejrůznějších účastníků, ať příznivců či odpůrců
prezentace LGBT komunity, prezentuje srovnatelným způsobem jako obviněná své
názory na mnohá témata, přičemž tak nezřídka činí způsobem konfrontačním, aby
upoutali pozornost a vzbudili zájem veřejnosti. Krom držení nevelkého
transparentu se obviněná, ani skupina osob, v níž se pohybovala, nechovala
nijak problematicky, o čemž nakonec svědčí fakt, že se nestala předmětem
aktuálního zájmu pořádkové policie. Trestní stíhání obviněné bylo iniciováno až
zpětně na základě analýzy její facebookové prezentace.
30. Proto, pokud nalézací soud znovu dospěje k závěru, že posuzovaným
jednáním obviněná naplnila všechny formální znaky konkrétní trestné činnosti,
podrobí tyto závěry přezkumu, zda je namístě s ohledem na výše uvedené
kvalifikovat její jednání jako provinění a aplikovat vůči ní trestněprávní
sankci. V úvahu tak připadá závěr o nikoli dostatečné míře společenské
škodlivosti jejího jednání, tedy aplikace principu ultima ratio, v důsledku
čehož by nemohla být uznána vinnou trestnou činností, nýbrž by muselo být
vysloveno zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., jelikož na takový
skutek by u ní jako mladistvé nemohlo být nahlíženo jako na provinění. Nalézací
soud rovněž posoudí, zda by jednání obviněné nemohlo být posouzeno jako
odpovídající přestupek (kupř. jako přestupek proti občanskému soužití podle § 5
odst. 1 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, či přestupek proti
veřejnému pořádku podle § 7 odst. 1 téhož zákona) a i s touto dovolací námitkou
se vypořádá z hlediska možného rozhodnutí podle § 222 odst. 2 tr. ř. Pro
všechny případy však soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně
rozvede úvahy ke skutkovým a na to navazujícím právním závěrům, aby tyto byly
jasné, přesvědčivé a nevznikaly o nich pochybnosti. Pokud by opakovaně dospěl k
závěru o vině obviněné trestnou činností, znovu rozhodne i o trestním opatření.
Přitom nesmí opomenout, že v důsledku dovolání podaného výlučně ve prospěch
obviněné, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch (§
265s odst. 2 tr. ř.)
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek
přípustný.
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr.
Pavel Göth