8 Tdo 514/2022-131
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Jana Engelmanna v
právní věci dítěte mladšího patnácti let AAAAA (pseudonym), nar. XY v XY,
trvale bytem XY, zastoupeného opatrovníkem J. A. G., advokátem se sídlem XY,
vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti, soudu pro mládež, pod sp. zn. 3
Rod 9/2021, o dovolání opatrovníka proti rozsudku Krajského soudu v Brně jako
odvolacího soudu pro mládež ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. 4 Rodo 1/2022, takto:
I. Dovolání opatrovníka dítěte mladšího patnácti let AAAAA se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní státní zastupitelství v Uherském Hradišti podalo dne 5. 8.
2021 pod sp. zn. Zc 108/2021 Okresnímu soudu v Uherském Hradišti jako soudu pro
mládež (dále „okresní soud“) podle § 90 odst. 1 z. s. m. návrh na uložení
opatření podle § 93 odst. 1 písm. c) z. s. m. dítěti mladšímu patnácti let
AAAAA, nar. XY (dále „dítě“ nebo nezletilý“), pro čin jinak trestný šíření
pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
2. Důvodem podání návrhu na uložení opatření byl čin jinak trestný,
jehož se dopustil AAAAA, jemuž v době činu nebylo patnáct let, tím, že se dne
24. 3. 2021 v době od 12.47 hod. do 12.51 hod. jako uživatel emailového účtu
XY@gmail.com, z místa svého trvalého bydliště, z domu č. p. XY v obci XY, okres
XY, přihlásil
pod profilovým jménem (XY) XY v rámci online výuky přes platformu Google Meet
do hodiny německého jazyka třídy 8. C Základní školy a Mateřské školy V. Č.,
XY, a do probíhající výuky, kterou sledovalo dalších 12 nezletilých žáků a
učitel, nasdílel po dobu nejméně 6 sekund pornografické internetové stránky
Pornhub se souloží dospělých osob.
3. Okresní soud o tomto návrhu po projednání věci rozhodl rozsudkem ze
dne 25. 10. 2021, sp. zn. 3 Rod 9/2021 tak, že nezletilému jako opatření podle
§ 93 odst. 1 písm. c) z. s. m. uložil napomenutí s výstrahou spočívající v tom,
že mu vytkl jeho jednání zasahující proti zájmu na ochranu mravní výchovy dětí
mladších patnácti let a upozornil na protiprávnost tohoto jednání a jeho právní
následky. Rozhodl také o odměně opatrovníka a o tom, že účastníci nemají právo
na náhradu nákladů.
4. Krajský soud v Brně jako odvolací soud pro mládež (dále „odvolací
soud“) rozsudkem ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. 4 Rodo 1/2022, potvrdil rozsudek
soudu prvního stupně, opatrovníkovi přiznal odměnu a náhradu nákladů odvolacího
řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
II. Dovolání opatrovníka a vyjádření k němu
5. Opatrovník nezletilého J. A. G. podal proti tomuto rozsudku dovolání,
protože jde o rozhodnutí, jímž se řízení končí, které závisí na vyřešení otázek
nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a o. s. ř., neboť jde o to, zda
projednávaný protiprávní čin dítěte mladšího patnácti let vykazuje potřebnou
škodlivost ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku a zda sdílení pornografického
díla učiněné ve snaze pobavit kamaráda naplňuje subjektivní stránku činu jinak
trestného podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, což je problematika
týkající se nesprávného právního posouzení ve smyslu § 241a o. s. ř. Podle
opatrovníka odvolací soud nesprávně dospěl k závěru, že se soud prvního stupně
podmínkami § 12 odst. 2 tr. zákoníku nemohl u dítěte mladšího patnácti let
zabývat, protože povaha tohoto řízení, které vyžaduje rychlou reakci na čin
spáchaný dítětem mladším patnácti let, vylučuje možnost zabývat se prostředky
trestního práva (viz § § 89 a násl. z. s. m.).
6. Uvedené závěry opatrovník považoval za nesprávné s ohledem na
vymezení podmínek v § 89 odst. 2 z. s. m. a na zásadu subsidiarity trestní
represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu
ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012. Poukázal na zásady vyjádřené v
rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 8 Tdo 514/2008, a ze
dne 25. 10. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1106/2017, kterými byla stanovena nutnost
zabývat se nejen formálními znaky činu jinak trestného, jehož se dopustilo dítě
mladší patnácti let, ale i škodlivostí tohoto činu jako materiálním znakem
trestného činu. Proto je základním předpokladem pro uložení některého z
opatření uvedených v § 93 odst. 1 z. s. m. dítěti mladšímu patnácti let
zjištění, že jím spáchaný čin vykazuje nejen všechny formální znaky určitého
trestného činu, ale i potřebnou škodlivost ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku.
Jestliže odvolací soud tyto zásady nerespektoval, když se odmítl zabývat
zásadou subsidiarity trestní represe vyjádřenou v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, a
ve vztahu k předmětnému řízení neposoudil, zda vůbec bylo toto řízení účelné,
byl založen důvod pro přezkum věci v dovolacím řízení. Poukázal na to, že
šestisekundové promítnutí kusu pornografického díla s motivem pobavit svého
kamaráda nebylo skutečně nutné řešit prostředky trestního práva. Jestliže tak
soudy postupovaly, odchýlily se od uvedené rozhodovací praxe dovolacího soudu,
protože s ohledem na malou škodlivost činu postačovalo, aby byl nezletilý
potrestán rodiči, když určitá opatření učinila i škola a výchovnou situaci
momentálně řeší orgán sociálně-právní ochrany dětí.
7. Vadným opatrovník shledal i závěr o tom, že nezletilý naplnil činem,
jenž mu je kladen za vinu, čin jinak trestný číření pornografie podle § 191
odst. 2 písm. a) tr. zákoníku po subjektivní stránce, neboť se neztotožnil se
závěrem odvolacího soudu, že byl uvedený znak naplněn již tím, že došlo k
narušení online výuky, a nebylo důležité, že se tak stalo jen pro pobavení na
žádost kamaráda. Uvedené úvahy neodpovídají zjištěným skutečnostem a nebyly
posuzovány v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1106/2017), podle které je věc dítěte
mladšího patnácti let třeba velmi pečlivě posuzovat s přihlédnutím k tomu, za
jakých okolností a v jakých souvislostech se celá událost odehrála ve vztahu k
subjektivnímu přístupu každého z dětí. V dané věci nebylo cílem šíření
pornografického díla rozhodné ohrozit vývoj dětí či se nějak účastnit na jejich
sexuálním zneužívání, nýbrž šlo o snahu jinému se zalíbit. Uvedené skutečnosti
bylo třeba posuzovat právě s ohledem na to, že záměrem bylo se zabavit, byť
způsoby, které nejsou vhodné a neodpovídají obecné slušnosti nebo vkusu apod. a
mohou i hraničit s trestným jednáním, ale prioritou nebylo rozšiřovat
pornografické dílo. Bylo třeba zvažovat, zda je nezbytné a účelné v takovém
případě vést děti za ně k trestní či jiné odpovědnosti. V posuzované věci si
nezletilý neuvědomoval, že tak činí v rozporu s trestním zákoníkem, neboť
sdílené nechápal jako rozšiřování pornografie a nebyl schopen domyslet
trestněprávní důsledky svého počínání. Navíc jeho motivem bylo pobavit
kamaráda, a proto je nesprávný závěr o tom, že byly naplněny znaky činu jinak
trestného podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
8. Odvolací soud se z uvedených důvodů ve svých závěrech odchýlil od
uvedené rozhodovací praxe, a to jak v posouzení subjektivní stránky, tak i
subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, čímž jde o
nesprávné právní posouzení ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Opatrovník proto
navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil podle §
243e odst. 1 o. s. ř. a zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc tomuto
soudu vrátil k dalšímu řízení, neboť podle § 243e odst. 2 o. s. ř. důvody, pro
které nemůže obstát rozsudek odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek soudu
prvního stupně.
9. K tomuto dovolání se vyjádřil Městský úřad XY, Odbor sociálních věcí,
Oddělení sociálně-právní ochrany dětí, jenž uvedl, že se vzdal práva odvolání
již u Okresního soudu v Uherském Hradišti vedeném pod sp. zn. 3 Rod 9/2021 a
souhlasil s rozhodnutím soudu o uložení výchovného opatření napomenutí s
výstrahou nezletilému, a proto i s navazujícím rozhodnutím Krajského soudu v
Brně ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. 4 Rodo 1/2022, souhlasí.
10. Okresní státní zastupitelství konstatovalo, že ačkoli se odvolací
soud zásadou subsidiarity trestní represe nezabýval, neznamená to, že by
posuzované jednání nezletilého AAAAA nedosahovalo potřebné intenzity
škodlivosti. Poukázalo na to, že závěr o škodlivosti činu a naplnění všech
znaků posuzovaného činu jinak trestného již v úvodních fázích řízení učinil
policejní orgán samostatnou úvahou, byť ji nevtělil do písemného odůvodnění
vydaného usnesení podle § 159a odst. 2 tr. ř. Státní zastupitelství se
uvedenými skutečnostmi zabývalo se závěrem, že s ohledem na charakter
posuzovaného jednání je nezbytná míra škodlivosti v této věci ve smyslu § 12
odst. 2 tr. zákoníku zcela naplněna, neboť v žádném případě nejde o jednání,
které by nemělo povahu činu jinak trestného. Ačkoli se tedy krajský soud
zásadou subsidiarity trestní represe nezabýval, neměla tato skutečnost vliv na
správnost učiněných závěrů.
11. Nejvyšší státní zastupitelství prostřednictvím u něj činné státní
zástupkyně s odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí
č. 10/2009-I. Sb. rozh. tr.) konstatovalo, že je třeba zkoumat naplnění všechny
znaků činu jinak trestného, avšak teprve až v řízení před soudem pro mládež na
základě podaného návrhu podle § 90 z. s. m. se vede řízení o činu jinak
trestném, v němž jsou plně zaručena všechna práva takové trestně neodpovědné
osoby, jíž se toto řízení přímo dotýká (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne
11. 4. 2013, sp. zn. II. ÚS 1069/13, a ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. I. ÚS
273/14). Nicméně ani přes uvedené judikatorní závěry se neztotožnilo s
námitkou, že posuzovaný čin není možné pro nedostatek subjektivní stránky a
potřebného stupně společenské škodlivosti ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku
posoudit jako čin jinak trestný šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a)
tr. zákoníku. Z provedeného dokazování vyplynuly všechny rozhodné skutečnosti
svědčící o tom, že byla uvedená skutková podstata naplněna, včetně subjektivní
stránky minimálně ve formě nepřímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr.
zákoníku, protože nezletilý byl srozuměn s tím, že sdílené pornografické dílo
bude zpřístupněno nezletilým dětem, které se online výuky účastnily. Nebyla
zpochybněna ani jeho intelektuální schopnost přiměřená jeho věku umožňující mu
chápat závažnost svého jednání.
12. V případě tvrzené polehčující pohnutky dovolatele po zohlednění
namítané skutečnosti, že bylo pornografické dílo nezletilým dětem zpřístupněno
po velmi krátkou dobu (asi 6 sekund), která však umožňovala pornografické
internetové stránky otevřít, nelze dospět k závěru, že by společenská
škodlivost činu ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku byla tak nízká, aby
odůvodňovala závěr, že nezletilý se nedopustil předmětného činu jinak
trestného. Soud prvního stupně při ukládání opatření náležitě zohlednil, že se
šlo o ojedinělý exces, jakož i skutečnost, že ze strany rodičů nezletilého byla
učiněna výchovná opatření v podobě zákazu přístupu na počítač a zpřísnění
výchovy obecně. I když se soudy se subsidiaritou trestní represe dostatečně
nevypořádaly, jsou přezkoumávaná rozhodnutí správná, neboť bylo opodstatněně
zjištěno, že jde o čin jinak trestný šíření pornografie podle § 191 odst. 2
písm. a) tr. zákoníku a uložené opatření podle § 93 odst. 1 písm. c) z. s. m. v
podobě výchovného působení je přiměřenou odezvou na čin dítěte mladšího
patnácti let.
13. Státní zastupitelství v obou případech shodně navrhla, aby Nejvyšší
soud podané dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
14. Opatrovník dítěte mladšího patnácti let, jemuž byla citovaná
vyjádření zaslána, na ně do rozhodnutí Nejvyšším soudem nereagoval.
III. Přípustnost a další formální podmínky dovolání
15. Ve věcech dětí mladších patnácti let v řízení o dovolání postupuje
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř., § 96 z. s. m.) podle předpisů
upravujících občanské soudní řízení, nestanoví-li zákon o soudnictví ve věcech
mládeže jinak (§ 96 z. s. m.).
16. V posuzované věci Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno v
zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou, neboť je podal
opatrovník ustanovený podle § 91 odst. 2 z. s. m. jako zástupce dítěte mladšího
patnácti let, jenž je účastníkem řízení (viz rozhodnutí č. 49/2013 Sb. rozh.
tr.). K přípustnosti dovolání zjistil, že směřuje proti pravomocnému rozhodnutí
odvolacího soudu (podle § 236 o. s. ř.) a bylo podáno ve věci, ve které podání
dovolání není vyloučeno podle § 238 odst. 1 písm. a) až l), odst. 2 o. s. ř.
17. Dovolání odpovídá kritériím stanoveným v § 237 o. s. ř., podle
něhož, není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak, neboť dovolatel vytýkal, že „se odvolací soud odchýlil
od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“. Tento nedostatek spatřoval v
tom, že odvolací soud vyjádřil v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí názor,
že při posuzování činu jinak trestného spáchaného dítětem mladším patnácti let
nelze aplikovat ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, což nekoresponduje s
dosavadní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ohledně této otázky. Rovněž se
soudy odchýlily od právního názoru vysloveného Nejvyšším soudem v usnesení ze
dne 25. 10. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1106/2017, že je třeba vždy zvažovat, zda je
nezbytné a účelné vést děti mladší patnácti let k trestní odpovědnosti za jimi
spáchané činy, které nejsou vhodné nebo neodpovídají obecné slušnosti a mohou
hraničit s trestným činem. Bylo proto nutné, aby Nejvyšší soud v posuzované
věci názory, které nebyly odvolacím soudem respektovány, korigoval, a proto,
když jde o dovolání, které se dotýká otázek spojených s nesprávným právním
posouzením (§ 241a o. s. ř.), dovoláním napadané rozhodnutí podle § 242 odst. 1
o. s. ř. přezkoumal. Svůj přezkum omezil na důvody uplatněné v dovolání, když
podle § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlédl též k vadám, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
IV. K důvodům dovolání
18. Dovolatel mimo jiné vytýkal soudům, že z hlediska subjektivní
stránky činu jinak trestného šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a)
tr. zákoníku neuvážily, že se ho dopustil AAAAA jako dvanáctiletý chlapec
proto, aby pobavil kamaráda, a záběry, které sdílením promítl do školní on-line
výuky žákům, trvaly jen 6 sekund, a proto nejednal zaviněně.
19. Podle obsahu přezkoumávaných rozhodnutí se nelze s takovým závěrem
ztotožnit, protože dovolatel přehlíží podstatné souvislosti, za kterých k
uvedenému činu došlo, i dopad a význam posuzovaného jednání. Soud prvního
stupně totiž nepominul rozhodné skutečnosti a vycházel pro své závěry z toho, o
jaký čin šlo, jak byl spáchán a jak se dítě mladší patnácti let AAAAA choval,
a bral do úvahy i motiv tohoto činu. Vycházel totiž mimo jiné z jeho výpovědi,
z níž je zřejmé, že si byl plně vědom, jaké video nasdílel a na jakých
internetových stránkách je našel. Soud se neztotožnil s názorem opatrovníka, že
se nejednalo o úmysl šířit pornografii, protože nezletilý si byl vědom, jaké
dílo vyhledal na stránkách PornHub, co je na něm znázorněno, a že ho přeposílá
do třídy, kde ho uvidí více dětí. Prokázané jednání považoval za čin, který
vykazuje všechny znaky činu jinak trestného šíření pornografie podle § 191
odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Rovněž vysvětlil, že posuzovanou věc nebylo
možné srovnávat s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 8
Tdo 1106/2017, na něž poukázal opatrovník, neboť v něm šlo o zcela jiné
okolnosti. Předmětem tam bylo soukromé video nezletilé dívky, jež si sama
vytvořila, jímž chtěla zaujmout nezletilého chlapce, který náhodou video
přeposlal dále, což je jiná situace než v přezkoumávaném případě, kde podstatou
bylo profesionálně vytvořené pornografické dílo, které AAAAA našel, vybral a
dětem přeposlal (viz bod 11. rozsudku okresního soudu).
20. Odvolací soud správnost těchto závěrů o subjektivní stránce potvrdil
s tím, že primárním motivem nezletilého bylo narušit online školní výuku
sdílením pornografického díla. Zdůraznil, že jde o chlapce intelektuálně
nadaného přiměřeně svému věku, jenž si byl vědom všech rozhodných okolností
svého jednání, což sám v průběhu řízení potvrdil. Odvolací soud shledal, že
nezletilý popsané jednání směřující k šíření pornografického díla spáchal v
eventuálním úmyslu, neboť si byl vědom jeho protiprávnosti a byl srozuměn s
tím, že předmětné pornografické dílo bude zpřístupněno dalším dětem.
21. Nejvyšší soud těmto závěrům soudů obou stupňů přisvědčil. Podmínkou
pro to, aby šlo o čin jinak trestný, je prokázání, že dítě mladší patnácti let
jednalo zaviněně. Pro závěry o zavinění má sice význam, že šlo o jednání dítěte
mladšího patnácti let, avšak i přes nízký věk a skutečnost, že motivem bylo
„ukázat“ se před kamarádem, nelze takový postoj zlehčovat a je třeba pečlivě
uvážit všechny rozhodné okolnosti, za kterých k takovému škodlivému jednání
došlo, a to z hledisek stanovených v § 15 odst. 1 tr. zákoníku.
22. Nejprve je nutné uvést, že zákon o soudnictví ve věcech mládeže nemá
pro čin jinak trestný žádnou jinou úpravu než tu, kterou vymezuje ustanovení §
2 odst. 2 písm. a) z. s. m. (srov. rozhodnutí č. 10/2009 Sb. rozh. tr.). Proto
je třeba nejprve zkoumat, zda by jinak byly naplněny formální znaky konkrétního
trestného činu ve smyslu § 13 odst. 1 tr. zákoníku, a poté se zabývat i
otázkou, zda jde ve vztahu k osobě, která se takového protiprávního jednání
dopustila, a okolnostem, za nichž byl čin spáchán, o případ společensky
škodlivý ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku (srov. rozhodnutí č. 49/2014 Sb.
rozh. tr.).
23. Čin jinak trestný šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a)
tr. zákoníku představuje samostatnou skutkovou podstatu, a dopustí se ho ten,
kdo písemné, fotografické, filmové, počítačové, elektronické neb jiné
pornografické dílo nabízí, přenechává nebo zpřístupňuje dítěti. Pachatelem
tohoto trestného činu může být jakákoliv fyzická či právnická osoba.
Pachatelství není vyloučeno ani u osoby, která je sama dítětem, tzn. ani u
dítěte mladšího patnácti let (ani u mladistvého), jestliže není samo předmětem
ochrany. I když ochrana uvedeného ustanovení směřuje vůči dětem, je zaměřena na
ty děti, které jsou šířením pornografie ohroženy, nikoliv na ty, které takové
ohrožení samy způsobují. I dítě, ohrožuje-li jiné děti, může proto uvedený čin
jinak trestný spáchat.
24. V obecné rovině jde o úmyslný trestný čin, jehož objektem je zájem
na ochraně mravního rozvoje a výchovy mládeže před negativním působením
pornografie.
25. Aby bylo možné pečlivě posoudit na základě konkrétních souvislostí
zjištěných v této věci (odlišných však od věci posuzované v usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1075/2017) správnost závěrů o
subjektivní stránce, je třeba zvažovat povahu předmětného díla, neboť od ní se
zavinění dítěte mladšího patnácti let rovněž odvíjí (lze připustit, že kdyby
šlo o méně závažnou formu přeposlaných zobrazení, např. připomínající dětská či
naivní ztvárnění byť pornografických výjevů, bylo by u subjektivní stránky o
jejím naplnění možné pochybovat). V odstavci 2 § 191 tr. zákoníku, v němž
směřuje ochrana výlučně vůči dětem, tzn. osobám mladším osmnácti let, se
požaduje, aby šlo o pornografii prostou [u skutkové podstaty v odstavci 1 jde o
ochranu mravopočestnosti dospělých osob před útoky (obtěžováním) tzv. tvrdou
pornografií (projevující se násilím, neúctou k člověku, atd.)]. Je třeba vyjít
z pojmu pornografického díla, které však trestní zákoník nedefinuje. Lze za něj
však považovat dílo, které že zvláště intenzivním a vtíravým způsobem zasahuje
a podněcuje sexuální pud, překračuje podle převládajících názorů ve společnosti
uznávané hranice sexuální slušnosti, uráží neakceptovatelným způsobem cit pro
sexuální slušnost, vyvolává pocit studu apod. Zda se o takové dílo jedná,
závisí na posouzení, zda celkový dojem díla způsobuje morální pohoršení osobě s
běžným cítěním (viz ŠÁMAL, P., GŘIVNA, T. a kol. Trestní právo hmotné. 9.
vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2022, s. 718). Test pornografické povahy díla
spočívá tedy na posouzení jednak toho, zdali celkový dojem díla způsobuje
morální pohoršení osobě s běžným cítěním, jednak zdali podněcuje sexuální pud.
Samo zobrazení nahého lidského těla v přiměřené situaci (při koupání, pro účely
reklamy) není pornografickým dílem, i když by mohlo vzbuzovat sexuální
vzrušení. Povaha pornografie je někdy závislá na kontextu, v jakém je dílo
předkládáno (např. ve vědeckém spise), nikoliv však na tom, komu je předkládáno
(např. dětem), ani na záměru autora. Názory na to, co je v sexuální sféře
společensky přijatelné, se časem mění a jsou odlišné v různých regionech a u
různých skupin obyvatelstva (srov. HENDRYCH, D. a kol. Právnický slovník. 3.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 746).
26. Nejvyšší soud považuje za vhodné nejprve upřesnit rozhodné
skutečnosti a nepřesnosti v projednávané věci. V popisu skutkových okolností
totiž není výstižně v souladu se skutečným stavem věci popsáno pornografické
dílo s ohledem na reálné záběry, o něž v projednávané věci šlo. Není totiž
přesným vyjádřením, že snímky, které byly nasdíleny, zobrazovaly „soulož
dospělých osob“, která nemá sama o sobě povahu pornografie, a proto by bez
dalšího nesplňovala vymezení pojmu pornografického díla ve smyslu § 191 odst. 2
tr. zákoníku. Souloží se obecně rozumí spojení pohlavního orgánu muže a ženy,
jde o biologický rozmnožovací akt, v jehož prostém zobrazení nelze pornografii
ve shora vymezeném pojmu bez dalšího spatřovat, pokud není znázorněna způsobem,
který odpovídá pornografickému dílu. Pro to, aby šlo v případě vyobrazení
soulože dospělých osob o pornografické dílo, musí jít o takové zobrazení, v
němž jsou patrny pornografické znaky, jako je vtíravost, pohoršlivost
překračující hranice obecné slušnosti atd.
27. Podle obsahu zaznamenaného videa z pornografických internetových
stránek (s nímž se senát seznámil), které bylo v této věci sdíleno, nešlo
primárně o soulož dospělých osob. Z videozáznamu nelze ostatně ani určit, že
jde o dospělé osoby, a nešlo o pouhou soulož v jejím slušném zobrazení. Na
videu je totiž zachycen toliko zvětšený detailní záběr na ženské obnažené
vyholené přirození (pohlaví), do něhož se opakovaně zasouvá, pohybuje se v něm,
mužský pohlavní úd. Přestože se tedy jednalo o spojení pohlavních orgánů muže a
ženy při souloži, byly oba pohlavní orgány znázorněny velmi nevybíravým a tvrdě
naturalistickým způsobem, tedy vtíravě tak, aby vzbuzovaly sexuální vzrušení
(viz disk založený na č. l. 21 verte). Právě toto nevybíravé a necitlivé
znázornění soulože se zaměřením na detailní záběr obou genitálií svědčí o tom,
že šlo o pornografické dílo ve smyslu § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud proto s tímto vysvětlením přisvědčuje závěrům obou soudů, že jde
o pornografické dílo s tím, že tomuto závěru pouze zcela neodpovídá jeho
vyjádření v popisu skutku. Uvedenou nepřesnost lze přičítat tomu, že jde o
trestní věc dítěte mladšího patnácti let, a proto bylo voleno obecnější a pro
dítě vhodnější vyjádření. Z tohoto důvodu se Nejvyšší soud se závěry o naplnění
objektivní stránky činu jinak trestného se soudy nižších stupňů ztotožnil.
28. Uvedené závěry jsou důležité pro další úvahy týkající se jak
zavinění, tak i společenské škodlivosti posuzovaného činu. Zejména tato povaha
uvedeného díla, jakož i to, že jej nezletilý v uvedené podobě sám vyhledal na
pornografických internetových stránkách, svědčí o jeho záměru najít právě
takové neslušné a dětem zakázané video. Především jeho pornografický obsah
svědčí o tom, že jej bylo možné nalézt jen na určitých k tomu účelu
existujících portálech, konkrétně PornHub, na speciální webové stránce určené
pro tento druh okrajového zájmu, s nímž se děti seznamovat nesmějí a nemají k
nim ani povolený přístup. Tyto skutečnosti v souladu s tím, jak je vyhodnotily
soudy obou stupňů, dávají potřebný podklad pro závěr, že pro zavinění
nezletilého byly dostatečně objasněny a posouzeny všechny rozhodné skutkové
okolnosti, a to ve smyslu požadavků stanovených rozhodnutím č. 42/2018 Sb.
rozh. tr. Je vhodné poznamenat, že u subjektivní stránky soudy zvažují rozhodné
skutečnosti obdobně, jako je tomu u dospělých pachatelů, tedy zavinění jako
vnitřní psychický vztah pachatele ke skutečnostem zakládajícím trestný čin z
hlediska složky vědomostní (intelektuální) i volní. Složka intelektuální
zahrnuje jak vnímání, tak i představu určitých okolností, může být v podstatě
odstupňována tak, že subjekt o určitých okolnostech ví jistě, případně si
určité okolnosti představuje jako možné anebo určité okolnosti nezná, neví o
nich. Složka volní může být též odstupňována a vyjadřuje pachatelův kladný
vztah k takovým okolnostem, které si logicky musí představovat alespoň jako
možné, přičemž subjekt může některé okolnosti chtít, případně může být s
určitými okolnostmi srozuměn, anebo na druhou stranu určité okolnosti nechce,
není s nimi ani srozuměn, nemá k nim kladný volní vztah (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 8 Tdo 97/2018, či ze dne 16. 5.
2018, sp. zn. 5 Tdo 512/2018). Soudy nepochybily, jestliže shledaly, že AAAAA
jednal v nepřímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku,
podle něhož věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení chráněné
zákonem způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
29. U dětí mladších patnácti let je třeba usuzovat na srozumění u
nepřímého úmyslu podle kritérií platných pro dospělé pachatele, avšak vždy s
přihlédnutím k povaze spáchaného činu jinak trestného a tomu, zda dítě mladší
patnácti let dosáhlo takové rozumové a mravní vyspělosti, aby bylo schopné
rozpoznat protiprávnost svého jednání (viz k tomu SOLNAŘ, V. Základy trestní
odpovědnosti. Praha: Akademia 1972, s. 53 a násl.). Proto je nutné se zabývat
tím, zda jde o jednání, které dítě z hlediska jeho dosavadních zkušeností,
rozhledu, vědomostí a znalostí, způsobu života, jeho zájmů a prostředí, v němž
se pohybuje, je schopno chápat a vnímat v jeho reálných souvislostech, zejména
pokud jde o význam a smysl znaků skutkové podstaty, jež představuje posuzovaný
čin jinak trestný. Kromě toho však i zde platí, že zavinění vyjadřuje aktivní
volní vztah dítěte mladšího patnácti let ke způsobení následku relevantního pro
trestní právo, čímž je míněna vůle, jež se projevila navenek, tj. jeho
chováním, logicky však opět se zřetelem na jeho rozumové a mravní schopnosti.
30. Proto i u nepřímého úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2
tr. zákoníku je nutné zkoumat, zda způsobení předpokládaného následku sice
není přímým cílem dítěte mladšího patnácti let, ani nevyhnutelným prostředkem
(přímo ho nechce), neboť sleduje svým záměrem cíl jiný, který může být z
hlediska trestního práva jak cílem relevantním, tak i cílem nezávadným, ale i
dítě mladší patnácti let je srozuměno s tím, že realizace tohoto cíle
předpokládá způsobení následku významného pro trestní právo, avšak tento
následek je nechtěným, pouze vedlejším následkem, s nímž je však srozuměno. I
pro srozumění u činu jinak trestného je třeba přihlížet k jeho povaze, a to
především z hlediska jeho složitosti, sofistikovanosti nebo nezbytnosti
určitých znalostí a zkušeností, jež je třeba posuzovat při uvážení osobních
poměrů dítěte mladšího patnácti let a okolností, za kterých k němu došlo,
zejména s ohledem na to, zda se ho dítě dopustilo samo nebo ve společenství s
dalšími pachateli, co bylo impulzem k němu, apod. Při všech úvahách je potřeba
mít na paměti stupeň jeho intelektuálního rozvoje v době spáchání činu, na nějž
lze usuzovat z poměrů a prostředí, v němž toto dítě žilo, jak se v něm
projevovalo, atd.
31. S ohledem na tyto požadavky je v posuzované věci vhodné zdůraznit,
že AAAAA byl po intelektové stránce vyspělým a dostatečně poučeným či zkušeným
právě v počítačové oblasti. Tato skutečnost se podává mimo jiné ze zprávy
zástupce OSPOD, který při jednání dne 25. 10. 2021 (č. l. 73 spisu) uvedl, že
nezletilý jako žák nevyniká v žádných učebních předmětech, kromě předmětu
týkajícího se počítačů. O tom svědčí i způsob, jak se v rámci své výpovědi
vyjadřoval a jak při činu postupoval, neboť z něho bylo patrné, že je do dané
problematiky výborně zasvěcen a je znalým v práci s počítači a je schopen jej
používat přesně daným způsobem (viz č. l. 50 až 51).
32. Po obsahové stránce zkoumaného videa a ze způsobu, jak se o něm ve
výpovědi nezletilý vyjadřoval, není pochyb o tom, že věděl, že jde o
pornografický materiál, který chtěl přeposlat do konkrétní třídy v daný
okamžik, neboť věděl, že jej budou sledovat tam on-line přítomní (připojení)
žáci 8. třídy, včetně jejich učitele. Jeho záměrem bylo tento materiál předat
dál, a to právě těmto žákům, tj. dětem, nasdílet ho elektronicky a na dálku
zprostředkovat (přeposlat) tak, aby je tito žáci mohli sledovat. Vědomostní a
intelektová stránka jeho jednání byla proto zřejmá, protože jednal tak, jak
bylo jeho záměrem, který realizoval s plnou znalostí nejen postupů, ale i
dopadů, tj. toho, že jde o zakázané video a že je přeposílá dětem, pro něž
vůbec není určeno. Za takové situace byl též srozuměn s tím, že i když půjde
jen o krátký časový úsek, budou všichni žáci přítomní on-line na výuce vnímat
na svých počítačových obrazovkách toto znázornění pornografického díla. Věděl
tudíž o všech rozhodných okolnostech činu, jako byl obsah a charakter sdíleného
videa i věk dětí, kterým je zpřístupnil. Objektivně tak uvedené, byť nikoliv
příliš dlouhé, ale v danou chvíli žáky intenzivně sledované záběry byly schopny
vyvolat účinek spočívající v tom, že video sledovaly, a akt na něm zachycený si
stihly prohlédnout. Záběry proto byly zpřístupněny dítěti ve smyslu následku
předpokládaného v § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
33. Pokud jde o motivaci nezletilého k posuzovanému jednání, je třeba
uvést, že motivem (pohnutkou) trestného činu lze nazvat vnitřní podnět, který
vedl pachatele k rozhodnutí trestný čin spáchat, ať byl provázen city libosti
či nelibosti. Motiv lépe pomáhá pochopit důvod a zhodnotit smysl trestného činu
(viz SOLNAŘ, V., FENYK, J., CÍSAŘOVÁ, D. Základy trestní odpovědnosti
(podstatně přepracované a doplněné vydání). Praha: Nakladatelství Orac, 2003,
s. 311). U skutkové podstaty činu jinak trestného šíření pornografie podle §
191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku není motiv (pohnutka) znakem této skutkové
podstaty a k jejímu naplnění se proto jeho zjištění nevyžaduje, a tedy pro
závěr o naplnění formálních znaků uvedené skutkové podstaty nebyl určující.
34. V projednávané věci má motiv, v němž nezletilý jednal, význam při
posuzování jeho subjektivního vztahu ke vzniklému následku a z hlediska určení
škodlivosti činu jinak trestného, avšak ani pro tu není zcela rozhodující,
protože i když byla pohnutkou k uvedenému jednání nezletilého v jistém směru
snaha o vtip, výsledný efekt a vyvolání činu jinak trestného i způsobeného
následku výrazně přesáhly podstatu této pohnutky, v níž se navíc promítala
snaha překvapit, a to právě pro obsah, jenž byl jiným dětem promítnut. V daném
případě motiv dokresluje konkrétní povahu činu jinak trestného a rozhodně
nezletilého nezbavuje jeho trestní odpovědnosti a nesnižuje ani povahu
posuzovaného činu, protože je třeba klást důraz na to, že současným záměrem
bylo jiným žákům ukázat pornografický obrázek, neboť právě jím chtěl jednak
nemístně demonstrovat svou odvahu a jednak online připojené žáky (možná i
učitele) šokovat. Přitom věděl, že právě předmětné pornografické dílo je
způsobilé na všechny zúčastněné, a zejména děti, tímto více než překvapivým
způsobem zapůsobit. Šlo tedy o vědomé jednání, u něhož bylo dáno i srozumění se
vzniklými důsledky.
35. S ohledem na uvedené je třeba mít na paměti, že nezletilý měl
možnost si pro svůj záměr vybrat z bohaté internetové nabídky jakékoliv jiné
zobrazení nepornografických ztvárnění, což neučinil, ale přeposlal právě
uvedené pornografické dílo. To svědčí o jeho snaze takové zobrazení rozšířit, a
to mezi žáky jiné základní školy, než kterou sám navštěvoval. I v tom je třeba
vidět lucidní myšlenkové zaměření se na školu, kde jej nikdo nezná, a tedy
předpoklad vyhnutí se kázeňskému potrestání. Byl proto srozuměn se všemi
následky spojenými s tímto jednáním, a lze přisvědčit soudům v závěru, že
jednal v nepřímém úmyslu [§ 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku], tedy že věděl,
že svým jednáním může vyvolat porušení spojené s § 191 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku, a pro případ, že je způsobí, s tím byl srozuměn.
36. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soudy při
posuzování subjektivní stránky činu nezletilého respektovaly všechna pravidla
stanovená zákonem i judikaturou soudů, a proto je správný závěr, že jako dítě
mladší patnácti let naplnil po všech stránkách formální znaky činu jinak
trestného šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
37. Kromě uvedeného dovolatel spatřoval nesprávné právní posouzení a
nerespektování judikatury Nejvyššího soudu v tom, že se soudy nezabývaly
zásadou subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Lze
souhlasit s dovolatelem, že odvolací soud se v odůvodnění posuzovaného
rozhodnutí k zásadě subsidiarity trestní represe vyjádřil nesprávně. Zcela mimo
názory prezentované v judikatuře uvedl, že se soud prvního stupně touto zásadou
ani zabývat nemohl, protože „Základním smyslem projednávání těchto činů v
systému soudnictví ve věcech mládeže je rychlá a adekvátní reakce na spáchání
těchto činů, předcházení jejich opakování a vytvoření podmínek pro další rozvoj
dětí, které se těchto činů dopustily. Samotný charakter tohoto řízení vylučuje
užití jakýchkoliv prostředků trestního práva. Žádné z opatření, které mohou být
uloženy dítěti mladšímu patnácti let, není ve své podstatě namířeno proti
samotnému dítěti, byť za určitých okolností může být spojeno s podstatným
omezením běžného způsobu života a představovat pro něj citelnou újmu, nikoliv
však ve smyslu trestněprávně represivním. To koresponduje s procesně právním
rámcem, jehož základní obrysy jsou v návaznosti na obecnou úpravu obsaženou v
občanském soudním řádu a zákoně o zvláštních řízeních soudních vymezeny právě v
hlavě třetí z. s. m.“ Takto vyjádřené úvahy odvolacího soudu svědčí o
nerespektování názorů Nejvyšším soudem vyjádřených v rozhodnutí č. 10/2009 a č.
49/2014-II. Sb. rozh. tr. ohledně dopadu zásady subsidiarity na posuzování činu
jinak trestného a o pominutí obecných pravidel plynoucích ze stanoviska č.
26/2013 Sb. rozh. tr.
38. Z uvedených úvah odvolacího soudu vyplývá, že zcela mimo obecná
pravidla stanovená pro projednávání činů jinak trestných u dětí mladších
patnácti let pominul hmotněprávní stránku posuzovaného činu jinak trestného ve
smyslu § 2 odst. 2 písm. a) z. s. m. Jím se obecně rozumí čin, který je
relativně ve smyslu trestněprávních předpisů beztrestný, i když jinak, tj. za
jiných okolností, by byl trestným činem. U dítěte mladšího patnácti let, které
není trestně odpovědné pro nedostatek věku (srov. § 25 tr. zákoníku), pro
naplnění všech znaků skutkové podstaty konkrétního trestného činu chybí
zákonem stanovený věk. Z hlediska těchto zásad nebral do úvahy ani ustanovení §
1 odst. 3 z. s. m., podle kterého platí, že pokud zákon č. 218/2003 Sb.
nestanoví jinak, užije se na toho, kdo v době spáchání činu nepřekročil
osmnáctý rok věku, obecných právních předpisů, což u dítěte mladšího patnácti
let představuje v hmotněprávním posouzení činu jinak trestného trestní zákoník.
Odvolací soud úvahy založil pouze na zásadě rychlosti a zvláštní povaze řízení
(§ 1 odst. 1, 2 z. s. m.), aniž by oddělil smysl a význam posuzování činu jinak
trestného i účel ukládaného opatření za ně z hledisek hmotněprávních na straně
jedné a procesní stránky tohoto řízení jako procesuálního přístupu při
projednávání těchto činů na straně druhé. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud
považuje za nutné zdůraznit, že je vždy třeba při posuzování činu jinak
trestného, kterého se dopustilo dítě mladší patnácti let, odlišit hmotněprávní
posuzování činu jinak trestného, tedy zda jde o čin jinak trestný a jakou
skutkovou podstatu trestného činu naplňuje, což jsou otázky, na které, pokud
není speciální úprava v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže, dopadají
pravidla stanovená trestním zákoníkem (viz § 1 odst. 3 z. s. m.), procesní
stránku věci, pro niž, jestliže není procesní ustanovení upraveno v zákoně o
soudnictví ve věcech mládeže, platí občanský soudní řád a zákon o zvláštních
řízeních soudních (§ 96 z. s. m.). Procesní stránka věci v daném případě
nebyla dovolatelem namítána a ani odvolací soud se ve svém výkladu zásadně v
rámci svých úvah nezpronevěřil platným pravidlům.
39. K závažnosti zkoumaného činu z hledisek § 12 odst. 2 tr. zákoníku
Nejvyšší soud považuje za nutné z uvedených důvodů zdůraznit, že ve vztahu k
činu jinak trestnému, je důležité rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 10/2009 Sb.
rozh. tr., které odvolací soud pominul, bylo vysloveno (tehdy ještě se zřetelem
na předchozí úpravu v intencích § 3 odst. 4 tr. zák., jež je třeba vykládat v
současné době ve smyslu nově stanovených podmínek vyjádřených v § 12 odst. 2
tr. zákoníku; viz např. ŠÁMAL, P. K problému formálního a materiálního pojetí a
pojmu trestného činu v připravované kodifikaci trestního zákoníku. Právní
rozhledy. 2007, roč. 15, č. 17, s. 637-642; též ŠÁMAL, P. Trestní zákoník a
naplňování funkcí a základních zásad trestního práva hmotného. Bulettin
advokacie, roč. 2009, č. 10, s. 22 až 35), že „základním předpokladem pro
uložení některého z opatření uvedených v ustanovení § 93 odst. 1 z. s. m.
dítěti mladšímu patnácti let je zjištění, že spáchalo čin jinak trestný, jehož
trestnost je v konkrétním případě vyloučena jen s ohledem na nedostatek věku
pachatele. Takový čin musí vykazovat nejen všechny ostatní formální znaky
určitého trestného činu, ale též potřebnou společenskou škodlivost. Jestliže
čin dítěte mladšího patnácti let po zhodnocení všech okolností významných z
hledisek uvedených v ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku nevykazuje potřebnou
škodlivost typickou pro konkrétní trestný čin uvedený v trestním zákoníku, pak
jeho čin nelze pokládat za čin jinak trestný ve smyslu § 89 odst. 2 z. s. m., a
proto je vyloučeno, aby bylo dítěti mladšímu patnácti let uloženo jakékoli
opatření uvedené v ustanovení § 93 z. s. m“.
40. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud vyložil, že i u dítěte mladšího
patnácti let je třeba se zabývat všemi hledisky pro určení trestnosti činu, jak
stanoví trestní zákoník, samozřejmě s tím, že nelze obecně odhlédnout od věku
dětí mladších patnácti let a s tím spojené a očekávané nižší úrovně rozumové i
mravní vyspělosti, a proto je třeba i při hodnocení škodlivosti takového činu
pro společnost podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku postupovat uvážlivě a citlivě, s
potřebnou mírou porozumění ke zvláštnostem jejich osobností. Obzvlášť pečlivě
je nutné posuzovat jejich pohnutky, schopnost posoudit nesprávnost jednání,
způsob provedení činu i okolnosti, za nichž k němu došlo.
41. Na uvedené rozhodnutí navázal Nejvyšší soud rozvedením této
problematiky v rozhodnutí publikovaném pod č. 49/2014-II. Sb. rozh. tr. tak, že
„protože zákon o soudnictví ve věcech mládeže nemá pro čin jinak trestný žádnou
jinou úpravu než tu, kterou vymezuje ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) z. s. m.,
je pro posouzení, zda bude soud pro mládež postupovat podle § 89 odst. 2 z. s.
m., nutné nejprve vyřešit otázku, zda dítě mladší patnácti let spáchalo čin
jinak trestný, což je potřeba posuzovat na základě obecných pravidel a principů
stanovených trestním zákoníkem pro trestný čin, o nějž by jinak šlo, pokud by
jej nespáchala osoba trestně neodpovědná (srov. č. 10/2009 Sb. rozh. tr.).
Proto je třeba nejprve zkoumat, zda by jinak byly naplněny formální znaky
konkrétního trestného činu ve smyslu § 13 odst. 1 tr. zákoníku, a poté se
zabývat i otázkou, zda jde ve vztahu k osobě, která se takového protiprávního
jednání dopustila, a okolnostem, za nichž byl čin spáchán, o případ společensky
škodlivý ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku.“ Nutným je respektovat i výklad
pro použití zásady subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku
ve smyslu odůvodnění I. právní věty stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn
301/2012, uveřejněného pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr., že zásady platné podle §
12 odst. 2 tr. zákoníku je třeba uplatňovat při posuzování protiprávního činu i
v případě, spáchalo-li je dítěte mladší patnácti let, protože otázku, zda jde o
čin jinak trestný, je potřeba vyřešit se zřetelem na podmínky stanovené
trestním zákoníkem, neboť zákon o soudnictví ve věcech mládeže nemá pro čin
jinak trestný žádnou jinou úpravu než tu, kterou vymezuje ustanovení § 2 odst.
2 písm. a) z. s. m., a proto otázku, zda jde o čin jinak trestný, je nezbytné
posuzovat na základě obecných pravidel a principů stanovených trestním
zákoníkem pro trestný čin, o nějž by jinak šlo, pokud by jej nespáchala osoba
trestně neodpovědná. Ze všech těchto důvodů je nezbytné pro úvahy, zda bude
vedeno řízení podle hlavy třetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže, nejprve
zkoumat, zda jsou naplněny formální znaky konkrétního trestného činu ve smyslu
§ 13 odst. 1 tr. zákoníku, a poté, zda jde ve vztahu k osobě, která se takového
protiprávního jednání dopustila, a okolnostem, za nichž byl čin spáchán, o čin
společensky škodlivý ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku se zřetelem na zásady
vyjádřené povahou a závažností trestného činu.
42. Na základě uvedeného lze přisvědčit dovolateli, že odvolací soud
zmíněnou judikaturu Nejvyššího soudu nerespektoval a své úvahy rozvedl v
rozporu s ní. Nejvyšší soud však i přes odvolacím soudem nesprávně vyjádřený
názor na posuzování subsidiarity trestní represe a zásady ultima ratio (§ 12
odst. 2 tr. zákoníku) u dětí mladších patnácti let, které spáchaly čin jinak
trestný, nedospěl k závěru, že by tento nedostatek mohl a měl vést ke zrušení
přezkoumávaného rozhodnutí pro jeho věcnou nesprávnost, neboť to, že se
odvolací soud subsidiaritou nezabýval, ještě neznamená, že jeho závěry o
naplnění všech znaků skutkové podstaty činu jinak trestného jsou vadné. Není
totiž povinností soudu zkoumat u každého trestného činu podmínky stanovené v §
12 odst. 2 tr. zákoníku, ale činí tak zejména tam, kde se jedná o bagatelní
trestné činy, protože „úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu
subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné
společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný
skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím
trestným činům dané skutkové podstaty“ (viz II. věta stanoviska č. 26/2013 Sb.
rozh. tr.). Navíc je třeba uvést, že byť soudy nižších stupňů nepoukázaly na
pravidla stanovená v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, při úvahách o tom, zda v této
věci o uvedený čin jinak trestný, měly na paměti rozhodné skutečnosti, o
kterých se v odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí zmínily. Soud prvního stupně
uzavřel v bodě 12., že jednání, z něhož je nezletilý usvědčován, vykazuje
všechny znaky činu jinak trestného šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm.
a) tr. zákoníku, čímž fakticky vyjádřil i materiální korektiv společenské
škodlivost ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť, pokud by nebyl dán, pak
by se o uvedený čin jinak trestný nemohlo jednat.
43. Nejvyšší soud s ohledem na námitky dovolatele a rovněž se zřetelem
na to, že jde o čin dítěte mladšího patnácti let, považuje za vhodné úvahy
směřující k závěru, že u činu jinak trestného i z hlediska materiálního
korektivu podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku předpokládaného podle § 191 odst. 2
písm. a) tr. zákoníku, jde o právní otázku, kterou může při správnosti
učiněného závěru posoudit a rozvést i dovolací soud (srov. přiměřeně nález
Ústavního soudu ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 2523/10). S námitkami
dovolatele o tom, že o uvedený čin nejde, se nelze ztotožnit, protože se
nejedná o bagatelní jednání, ale o společensky škodlivý čin, i přesto, že jej
spáchalo dítě mladší patnácti let. Tento závěr plyne nejen z povahy uvedeného
činu, ale i z dopadu, jaký měl v tom, že předmětnou pornografickou nahrávku
nezletilý umožnil zhlédnout v době vyučování, kdy jim šest sekund stačilo, aby
zaznamenaly, což jim bylo přeposláno. Šlo proto o časový úsek, při němž mohl
negativní dopad zapůsobit na jejich vnímání, jak skutková podstata § 191 odst.
2 tr. zákoníku předpokládá. Kromě toho soudy braly povahu spáchaného činu do
úvahy a v rámci svých závěrů ji zvažovaly. Zabývaly se i osobou nezletilého a
jeho povahovými vlastnostmi, vycházely i z jeho rodinného zázemí.
44. Škodlivost uvedeného činu spočívá i v tom, za jakých okolností k
němu došlo, protože sám nezletilý měl přístup k takovým internetovým stránkám,
na kterých si mohl uvedené pornografické záběry nejen otevřít, ale i dále s
nimi nakládat. Věděl přitom, že taková činnost je pro něj zakázaná, protože
dostupnost těchto stránek je až od osmnácti let. To však nerespektoval a obecně
známý zákaz obešel tak, aby se na tyto internetové stránky mohl dostat. Navíc,
jak již bylo uvedeno, je přeposlal do živého učebního programu jiné třídy, kam
se sám online přihlásil proto, aby mohl svůj záměr realizovat, což také učinil.
Je též nutné podotknout, že škodlivost uvedeného činu spočívala zejména v tom,
že šlo o chlapce a žáky osmé třídy, u kterých uvedený počin vede k tomu, že
pornografie probouzí předčasný zájem o sexualitu, dítě tím získává deformovanou
představu o sexu, neboť provazuje hodnotu člověka s jeho vzhledem a sexuální
výkonností. Děti nejsou na informace z oblasti sexu a erotiky prostřednictvím
pornografie psychicky zralé, nejsou na tyto informace připravené. Pokud je
jedna z prvních, ne-li dokonce první informace o lidské sexualitě spojena se
ztrátou intimity a dalšími negativními vlivy, může tato informace dítě hluboce
poznamenat. Zde je třeba dodat, že mnohokrát je to právě pornografie,
komunikovaná skrze dětský kolektiv, nikoli rodiče či osoby odpovědné za výchovu
dětí, kdo dítě informuje o skutečnostech spojených se sexem.
45. Soudy neuvedly, do jaké míry bylo jednání nezletilého vyprovokováno
BBBBB, a v tomto směru se spokojily s doznáním AAAAA, jež se podílelo na tom,
že mu bylo vyměřeno jen ryze výchovné opatření napomenutí s výstrahou. Čin
spáchal výlučně on, nikdo jiný se na něm nepodílel, záměrně čerpal z webu
PornHub, na který neměl dovolený přístup, věděl však, že tam najde
pornografické materiály, z nichž údajně nasdílel první video, které tam uviděl,
protože chtěl, aby byla legrace, na které se předtím domluvil s BBBBB
(pseudonym). Je zřejmé, že smysl a význam svého počínání, byť je doznal,
částečně zlehčoval a považoval ho za vtip, snahu pobavit své vrstevníky,
současně si však uvědomoval i jeho škodlivost či přinejmenším nevhodnost.
Zřejmě však právě určitá snaha dokázat staršímu kamarádovi, že má odvahu dělat
i nebezpečné a zakázané věci, se podílela na tom, že čin spáchal. I to bylo
důvodem pro regulaci nevhodného chování nezletilého nástroji, jež poskytuje
zákon o soudnictví ve věcech mládeže.
46. Nejvyšší soud se z těchto důvodů s dovoláním neztotožnil, protože
shledal, že soudy, byť se výslovně nezabývaly subsidiaritou trestní represe a
odvolací soud vyslovil mylný závěr, postupovaly správně, pokud v činu dítěte
mladšího patnácti let AAAAA shledaly čin jinak trestný šíření pornografie podle
§ 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. V takovém případě pak plně v souladu s
účelem zákona o soudnictví ve věcech mládeže vyjádřeným v § 1 odst. 2 z. s. m.
užily podle § 93 odst. 1 písm. c) z. s. m. opatření napomenutí s výstrahou,
které v souladu s tím, že si sám uvědomil nesprávnost svého jednání, za které
byl i matkou potrestán, účinně přispělo k tomu, aby se nezletilý nadále
protiprávního jednání zdrže, a to ve spojení s tím, že měl poté zakázán přístup
na internet. Právě ze všech těchto hledisek je zřejmé, že soudy zvolily řešení,
které nejenže splnilo smysl a účel řízení podle hlavy třetí zákona o soudnictví
ve věcech mládeže, ale mělo v tomto konkrétním případě i pozitivní dopad na
další vývoj a chování dítěte mladšího patnácti let, neboť i projednání věci
bylo citlivou odezvou na čin, o němž nezletilý věděl, že je protiprávním. Tato
nikoliv represivní, ale jen výchovná odezva byla učiněna dostatečně včas a v
míře nezbytně nutné s maximálním výchovným dopadem, protože mu nejen ze strany
rodičů, ale i autority soudu bylo dáno najevo, že za protiprávní jednání musí
nést osobní odpovědnost, což bylo pozitivním signálem do jeho dalšího života a
důrazným poučením, že obdobné jednání je postihováno normami trestního práva.
V. Závěr Nejvyššího soudu
47. Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud dospěl k závěru, že
přezkoumávaná rozhodnutí netrpí takovými vadami, pro které by nemohla obstát.
Vzhledem k tomu, že i přes shora popsané výhrady k názorům odvolacího soudu
vyjádřeným v jeho rozsudku rozhodnutí považoval ve výsledku za správná, podané
dovolání opatrovníka dítěte mladšího patnácti let jako nedůvodné podle § 243d
písm. a) o. s. ř. zamítl.
48. O náhradě nákladů řízení Nejvyšší soud rozhodl podle § 243b věty
první a § 151 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení. O náhradě ve smyslu § 95 odst. 3 z. s. m.
nebylo rozhodováno.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 7. 2022
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu