USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 6. 2023 o dovolání obviněného J. T., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 5 Tmo 30/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, pod sp. zn. 65 Tm 14/2021,
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, ze dne 18. 8. 2022, sp. zn. 65 Tm 14/2021, byl obviněný J. T. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným jednak zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 145 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon byl podle § 84, § 81 odst. 1 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu ve výměře 54 měsíců a současně byl nad obviněným vysloven dohled. Podle § 85 odst. 3 a § 48 odst. 4 písm. b), i) tr. zákoníku byly obviněnému uloženy přiměřené povinnosti, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení nahradil škodu, kterou trestnou činností způsobil, a absolvoval resocializační program „Restart“. Tímtéž rozsudkem byl mladistvý obviněný „AAAAAA“ /použit pseudonym/ (dále též jen „mladistvý“) uznán vinným jednak proviněním ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, jednak proviněním výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Za tato provinění byl podle 146 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku, § 24 odst. 1 písm. k) a § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. m.“), odsouzen k úhrnnému trestnímu opatření odnětí svobody v trvání 8 měsíců s dohledem. Podle § 33 odst. 1 z. s. m. a § 84 tr. zákoníku byl výkon trestního opatření podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků s dohledem. Podle § 15 odst. 2 písm. c), § 18 odst. 1 písm. e), g) z. s. m. byla mladistvému uložena výchovná opatření, konkrétně výchovná povinnost nahradit podle svých sil škodu způsobenou proviněním a výchovná povinnost absolvovat resocializační program Restart, a to vše v průběhu stanovené zkušební doby. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla mladistvému a obviněnému uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě majetkové škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ 41197518, sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, částku 5 279 Kč, přičemž povinnost jednoho zaniká v rozsahu plnění druhého. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému J. T. uložena povinnost zaplatit na náhradě majetkové škody poškozenému P. Š., nar. XY, trvale bytem XY, částku 3 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu majetkové škody (požadovaných úroků z prodlení) na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný J. T. i mladistvý „AAAAAA“ odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 5 Tmo 30/2022, podle § 256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný a mladistvý dopustili shora označených trestných činů tím, že
dne 12. 9. 2020 v době od 05:00 hodin do 05:30 hodin v budově železniční stanice XY hlavní nádraží na adrese XY, v prostorách vstupní haly vlakového nádraží došlo ke slovní rozepři mezi obviněným J. T. a mladistvým „AAAAAA“ na jedné straně a poškozenými P. Š., narozeným XY, a P. F., narozeným XY, a dalšími osobami na straně druhé, přičemž následně v čase 05:23 hodin na nástupišti č. XY šli poškození P. F. a P. Š. směrem k obviněnému a mladistvému, v ten okamžik mladistvý „AAAAAA“ i obviněný J. T. vstali, vydali se směrem k poškozeným, obviněný J. T. bezdůvodně napadl poškozeného P. Š. třemi údery ruky sevřené v pěst, po kterých poškozený P. Š. padl k zemi, a poté obviněný J. T. napadal poškozeného P. Š. dalšími údery a kopy do oblasti hlavy a těla, kdy poškozený P. Š. se opakovaným úderům a kopům aktivně bránil zvedáním paží, mezitím šel mladistvý „AAAAAA“ k poškozenému P. F., oba si stoupli do bojového postoje a mladistvý „AAAAAA“ udeřil levou rukou v pěst poškozeného P. F. do obličeje, poškozený odstrčil mladistvého „AAAAAA“ od sebe, až spadl na plochu nástupiště, mladistvý „AAAAAA“ se následně zvedl, začal se s poškozeným P. F. prát a vzájemně se drželi a bili pěstmi, poté mladistvý „AAAAAA“ zakopl o nohy ležícího poškozeného P. Š. a při pádu podrazil nohy poškozenému P. F., jenž následně taktéž spadl na plochu nástupiště, mladistvý „AAAAAA“ se k poškozenému P. F. okamžitě v kleku otočil a začal ho bít pěstmi do hlavy a horní části těla, mezitím k nim na pomoc mladistvému „AAAAAA“ přispěchal obviněný J. T., který nejméně dvakrát kopl ležícího poškozeného P. F. do oblasti zad, přičemž poškozený P. F. se opakovaným úderům a kopům ze strany mladistvého a obviněného aktivně bránil tím způsobem, že se na zemi snažil stočit do klubíčka, nohou se pokoušel od sebe odstrkávat mladistvého „AAAAAA“ a údery do obličeje a hlavy se snažil vykrývat pažemi, přičemž podle znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, obviněný J. T. způsobil poškozenému P. Š. pohmoždění krajiny levého oka, pohmoždění hlavy v levé spánkové krajině s vyklenutým podkožním krevním výronem, pohmoždění pravé strany dolní čelisti a odlomení okraje zubu č. 22, kdy zvláště kop s nápřahem a údery pěstí s nápřahem byly způsobilé ke vzniku těžkých poranění, a to zlomeniny spánkové kosti, komplikovaného krvácení mezi tvrdou mozkovou plenu a kost s útlakem mozku a vzniku zlomenin kostí nosu a vedlejších dutin s nebezpečím vdechování krve, ke kterým nedošlo v důsledku obrany poškozeného P. Š., a poškozenému P. F. mladistvý „AAAAAA“ a obviněný J. T. způsobili zhmoždění pravé strany hlavy ve spánkově temenní oblasti, lehké podvrtnutí krční a bederní páteře a zhmoždění levé strany hrudníku, což si vyžádalo následné lékařské ošetření v M. n. v XY, přičemž podle znaleckého posudku byl poškozený P. F. po dobu jednoho týdne omezen v pohyblivosti, měl pocity na zvracení a závratě,
a obviněný J. T. se uvedeného jednání dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem – soudu pro mládež ze dne 5. 5. 2020, č. j. 31 Tm 12/2019-209, v právní moci dne 5. 5. 2020, uznán vinným ze spáchání provinění výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu bylo uloženo trestní opatření obecně prospěšných prací v rozsahu 100 hodin.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, soudu pro mládež, ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 5 Tmo 30/2022, podal obviněný J. T. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozhodná zjištění soudu prvního stupně a odvolacího soudu, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu se zajištěnými kamerovými záznamy. Rovněž zvolil dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., v jehož rámci vytkl, že nebyly odvolacím soudem splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro vydání napadeného usnesení.
5. Dovolatel konstatoval, že klíčovým důkazem v předmětné trestní věci jsou kamerové záznamy zachycující jednak celý incident a rovněž veškerý děj, který mu předcházel, jakož i ten, který následoval bezprostředně poté. Soud prvního stupně ovšem vyhodnotil skutkový děj v hrubém rozporu s jejich obsahem. Zcela nekriticky vycházel z výpovědí poškozených a jejich přátel, ačkoliv byly v zásadních věcech zjevně v rozporu s obsahem uvedených kamerových záznamů. Toto tvrzení je podle názoru obviněného zcela v souladu s hodnoceními průběhu skutkového děje, která učinil Vrchní soud v Praze ve svých dvou usneseních, tj. v usnesení ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 1 Ntm 8/2021, a ze dne 28. 3. 2022, sp. zn. 1 Ntm 4/2022. I když v trestním řízení proti němu vedeném byl Vrchní soud v Praze věcně příslušný pouze v posouzení věcné příslušnosti soudu prvního stupně, považoval dovolatel za zásadní pochybení nalézacího soudu, jestliže se při úvahách o jeho vině nijak nezabýval a nevypořádal se skutkovými zjištěními, ke kterým došel Vrchní soud v Praze v uvedených usneseních.
6. Dále dovolatel poznamenal, že ve veřejném zasedání namítl rozpor v učiněných skutkových zjištěních a odvolacímu soudu navrhl provést důkaz kamerovými záznamy. Tento jeho návrh byl však zamítnut jako nadbytečný. Učinil- li soud druhého stupně dané rozhodnutí s vysvětlením, že obsah kamerových záznamů je popsán v odůvodnění napadeného rozsudku a že je sám mimo veřejné zasedání shlédl a jejich obsah shledal v souladu s odůvodněním napadeného rozsudku, porušil tím ustanovení § 263 odst. 6 tr. ř. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že pokud odvolací soud vyhodnocuje zásadní důkaz a činí závěry o důvodnosti odvolání mimo veřejné zasedání, postrádá odvolání proti rozsudku a veřejné zasedání o tomto odvolání jakýkoliv smysl. Postupem odvolacího soudu proto bylo zásadním způsobem porušeno jeho základní právo na účinný opravný prostředek.
7. Na základě shora uvedených skutečností dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 11. 2022, č. j. 5 Tmo 30/2022-363, zrušil a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc znovu projednat a rozhodnout.
8. V souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Vyjádřila souhlas s postupem odvolacího soudu, jímž zamítl návrh obviněného na doplnění dokazování opětovným přehráním kamerových záznamů. Bezvýhradně se ztotožnila i s důvody (popsanými v bodě 6. napadeného usnesení), které soud druhého stupně k předmětnému rozhodnutí vedly a ve stručnosti je připomenula. Taktéž zdůraznila, že obsah kamerových záznamů korespondoval s výpovědí poškozených, svědků i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“) coby
soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř.
11. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 pod písmeny a) až l) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175.): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (tzv. první alternativa), nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (tzv. druhá alternativa).
12. Obviněný spatřoval naplnění jím zvoleného důvodu dovolání v tom, že „nebyly odvolacím soudem splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro vydání napadeného usnesení“. Tato jeho poznámka evokuje, že ustanovení § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. mínil uplatnit v jeho prvé alternativě, nicméně ta v posuzovaném případě nepřicházela v úvahu. Zásadní je v daném ohledu skutečnost, že soud druhého stupně neodmítl ani nezamítl podané odvolání z formálních důvodů podle § 253 odst. 1 nebo 3 tr. ř., tedy bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Naopak z podnětu odvolání obviněného i mladistvého rozsudek soudu prvního stupně řádně a po věcné stránce přezkoumal postupem podle § 254 odst. 1, 3 tr. ř., načež rozhodl o zamítnutí obou řádných opravných prostředků na základě § 256 tr. ř. Ve věci tak bylo možno uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. toliko v jeho druhé alternativě, v tomto konkrétním případě ve spojení s § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., čemuž fakticky odpovídá i část dovolacích námitek, které obviněný ve svém podání prezentoval.
13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.
14. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku vytkl jednak nesprávné vyhodnocení důkazu kamerovými záznamy ze strany soudu prvního stupně, jednak zamítnutí návrhu na opětovné provedení předmětného důkazu soudem druhého stupně. První část jeho výhrad tedy odpovídá první alternativě ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve spojení s § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (srov. výše), zatímco druhý, související okruh námitek lze podřadit pod třetí variantu posledně citovaného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud ovšem dospěl k závěru, že ani jednu část jeho argumentace nelze hodnotit jako opodstatněnou.
15. Pokud jde o námitku nesprávného vyhodnocení kamerových záznamů soudem prvního stupně, Nejvyšší soud se rovněž seznámil s jejich obsahem nahraným na CD, které je založeno na č. l. 241. Zaznamenaný děj pak konfrontoval s popisem soudu prvního stupně v bodě 19. jeho rozsudku a zjistil, že jím učiněná interpretace plně odpovídá skutečnosti. Ostatně ani sám dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku nespecifikoval, co konkrétně (tj. jakou dílčí okolnost, sled událostí apod.) měl nalézací soud zkreslit, jakým způsobem a jak měl děj proběhnout doopravdy. Nic takového v podaném dovolání není a ani být nemůže, poněvadž soud prvního stupně popsal události zcela objektivně v souladu s jejich skutečným průběhem. Po shlédnutí předmětných záznamů nemá ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti, že to byl právě dovolatel, který celý konflikt započal svým bleskovým útokem na poškozeného P. Š. Nalézací soud přitom správně zdůraznil, že u jmenovaného poškozeného nezjistil žádné známky agrese v době, kdy přicházel směrem k oběma obviněným. Naopak šel volným krokem, ruce měl stále podél těla ani jedna z nich nebyla sevřena v pěst. Pokud soud prvního stupně přeci jen nějaký detail nezaznamenal, jednalo se o skutečnost, že poškozený P. Š. neměl ani obě ruce volné, neboť v levé ruce držel cosi menšího bílého (zřejmě bagetu, kterou předtím zakoupil u automatu). Jde o další známku toho, že neměl v úmyslu na obviněné zaútočit.
Agresorem byl právě dovolatel, jenž poškozeného napadl okamžitě poté, co ten přistoupil k mladistvému, a to fakticky ze zákrytu, evidentně zcela nečekaně, takže poškozený na jeho útok nestihl nijak účinně zareagovat. Navíc jej údery pěstí a kopy napadal i v době, kdy poškozený už jen ležel na zemi a neúspěšně se snažil krýt si hlavu. Závěrem a jen pro úplnost lze poznamenat, že obviněným zmiňované kamerové záznamy nebyly jediným usvědčujícím důkazem; obviněný byl spolehlivě usvědčován též výpověďmi poškozených P. Š. a P. F., jakož i soudem prvního stupně zmiňovaných svědků (bod 20. jeho rozsudku).
16. Na tomto zjištění nemůže ničeho změnit ani poukaz na dovolatele usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2021, sp. zn. 1 Ntm 8/2021, a ze dne 28. 3. 2022, sp. zn. 1 Ntm 4/2022. V daném směru nelze odhlédnout od skutečnosti, že vrchní soud věc hodnotil toliko z perspektivy možné právní kvalifikace činu dovolatele (případně i mladistvého) jako pokusu zločinu (provinění) těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a právě v této souvislosti neshledal, že by na základě provedených důkazů bylo možno naplnění uvedené skutkové podstaty u některého z obviněných dovodit. Především se ale jednalo pouze o rozhodnutí o věcné příslušnosti soudu, a nikoliv o rozhodnutí ve věci samé, nebylo zde prováděno dokazování na základě zásad bezprostřednosti a ústnosti jako v hlavním líčení před soudem prvního stupně, který je výsadním orgánem z hlediska hodnocení provedených důkazů a přijímání rozhodných skutkových zjištění.
17. Lze tudíž konstatovat, že vina dovolatele byla v řízení před Okresním soudem v Ústí nad Labem bez důvodných pochybností prokázána, přičemž skutková zjištění byla tímto soudem přijata postupem, který plně odpovídal základním principům trestního řízení, prvořadě § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Za daného stavu nevyvstala odůvodněná potřeba doplňovat dokazování v odvolacím řízení, a to ani na základě důkazního návrhu předloženého obhajobou. K tomuto tématu je vhodné nejprve odkázat na konstantní judikaturu Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05), podle níž není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
18. V posuzované trestní věci se soud druhého stupně nikterak neodchýlil od shora citovaných požadavků Ústavního soudu. Návrhu obhajoby na opětovné provedení důkazu kamerovými záznamy věnoval pozornost, přičemž v napadeném usnesení (bod 6.) logicky vysvětlil, proč k němu nepřistoupil. Není přitom v rozporu s právem na spravedlivý proces, pokud si obsah předmětných záznamů přehrál mimo veřejné zasedání a na tomto základě dospěl k závěru, že soud prvního stupně jejich obsah vyhodnotil zcela správně, a proto není potřeba důkaz znovu opakovat a učinit z něj odlišné skutkové závěry. Těžištěm dokazování je a vždy bylo hlavní líčení, a nikoliv řízení o odvolání. Z tohoto důvodu je soud druhého stupně zásadně vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, a to s výjimkou případů, kdy je odhalen zjevný (extrémní) rozpor mezi těmito zjištěními a obsahem provedených důkazů. K ničemu takovému v projednávaném případě nedošlo, a proto odvolací soud neměl žádný zákonný důvod do závěrů nalézacího soudu jakkoliv zasahovat. V reakci na námitku dovolatele, že soud druhého stupně činil závěry mimo veřejné zasedání, lze podotknout, že tomu tak nebylo, jelikož ten nečinil žádné nové, vlastní závěry, nýbrž pouze převzal skutková zjištění přijatá již dříve soudem prvního stupně, což je v trestním řízení běžné a zcela nezávadné. Odvolací soud tak opodstatněně zamítl návrh na provedení důkazu, který byl již jednou řádně realizován a správně vyhodnocen. Jeho zopakování by do věci nemohlo přinést žádné nové, převratné informace, bylo by tedy nadbytečné. O případ opomenutého důkazu se proto nejednalo.
19. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky dovolatele jsou zjevně neopodstatněné. Proto podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 6. 2023 JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu