8 Tdo 549/2025-115
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Milady Šámalové ve
věci dítěte mladšího patnácti let AAAAA (pseudonym), zastoupeného právním
zástupcem Mgr. Reném Gemmelem, advokátem se sídlem Poštovní 39/2, Ostrava,
vedené u Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 47 Rod
7/2024, o dovolání, které za dítě mladší patnácti let podal jmenovaný právní
zástupce, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě jako odvolacího soudu pro
mládež ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 14 Rodo 3/2024, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní státní zastupitelství v Ostravě podalo dne 12. 3. 2024 k Okresnímu
soudu v Ostravě, soudu pro mládež, v právní věci dítěte mladšího patnácti let
AAAAA (dále též jen „nezletilý”, popř. „dítě mladší patnácti let“) návrh na
uložení opatření podle § 90 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti
mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně
některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „z. s. m.“ nebo též „zákon o soudnictví ve věcech mládeže“),
a to napomenutí s výstrahou podle § 93 odst. 1 písm. c) z. s. m.
2. Návrh odůvodnilo tím, že policejní orgán usnesením ze dne 30. 1. 2024 podle
§ 159a odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. d) tr. ř. odložil
trestní stíhání nezletilého pro trestný čin pohlavního zneužití podle § 187
odst. 1 tr. zákoníku, neboť je nepřípustné z důvodu nedostatku věku
nezletilého. Předmětného činu jinak trestného se měl nezletilý dopustit tím, že
dne 11. 11. 2023 v blíže nezjištěné době od 15:00 hod. do 20:00 hod. v
Ostravě , ul. XY, v bytě vykonal oboustranně dobrovolný vaginální pohlavní styk
s nezletilou BBBBB (pseudonym), a to i přesto, že tato v předmětném období
nedovršila věku 15 let, čímž byla způsobena újma nezletilé BBBBB.
3. Okresní soud v Ostravě, soud pro mládež, o tomto návrhu okresního státního
zastupitelství rozhodl rozsudkem ze dne 12. 6. 2024, sp. zn. 47 Rod 7/2024,
tak, že nezletilému AAAAA uložil napomenutí s výstrahou (výrok pod bodem I.). V
dalším rozhodl, že opatrovník má právo na náhradu nákladů řízení, kterou hradí
stát (výrok pod bodem II.), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení (výrok pod bodem III.) a že státu se nepřiznává náhrada nákladů řízení
(výrok pod bodem IV.).
4. Proti tomuto rozsudku podal právní zástupce nezletilého Mgr. René Gemmel
odvolání, v němž především namítl, že skutkový a právní závěr okresního soudu,
že se nezletilý dopustil činu jinak trestného pohlavního zneužití, nemá oporu v
provedeném dokazování a je nesprávný. V závěru svého podání proto navrhl, aby
odvolací soud napadený rozsudek zrušil a návrh státního zástupce (pozn.
Nejvyššího soudu: správně státního zastupitelství) zamítl.
5. Krajský soud v Ostravě, soud pro mládež, jako odvolací soud rozsudkem ze dne
14. 1. 2025, sp. zn. 14 Rodo 3/2024, rozsudek okresního soudu v napadené části,
tj. vyjma odstavce II. výroku, potvrdil (výrok pod bodem I.). Dále vyslovil, že
se státu nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II.) a
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok pod
bodem III.). V odůvodnění tohoto rozsudku mimo jiné zdůraznil, že u dětí, které
nejsou trestně odpovědné, nelze hovořit o trestním řízení nebo přípravném
řízení, čemuž odpovídají i jejich procesní práva. V řízení pak soud uplatňuje
zásadu vyšetřovací a postupuje jako ve věcech péče o nezletilé děti, přičemž
dokazování se provádí podle § 125 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), kdy listiny a vyjádření na
rozdíl od trestního řízení jsou listinnými důkazy. Odvolací soud neměl
pochybnost o tom, že se skutek popsaný v návrhu okresního státního
zastupitelství stal a že se jej dopustil právě nezletilý.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 14. 1.
2025, sp. zn. 14 Rodo 3/2024, za dítě mladší patnácti let podal jeho právní
zástupce včas dovolání, v němž namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá
na nesprávném právním posouzení věci. Obsahem dovolání pak byly zejména výtky
proti učiněným skutkovým závěrům a porušení procesních práv nezletilého.
7. Měl za to, že závěr soudu prvního stupně, že skutek jinak trestný úmyslně
spáchal nezletilý, je excesivní a neodpovídá řádnému hodnocení důkazů
provedených před soudem při zachování procesních práv nezletilého a jeho
ústavního práva na spravedlivý proces. Konkrétně vytkl, že před soudy nebyl
proveden žádný jiný důkaz než důkaz spisem Policie České republiky č. j.
KRPT-323260-40/TČ-2023-070772, z něj pak zejména úřední záznamy o podání
vysvětlení nezletilého AAAAA, nezletilé BBBBB, CCCCC (pseudonym) a M. H. U
žádného z těchto podání vysvětlení nebyl a ani nemohl být přítomen advokát,
který by dohlížel na řádný průběh výslechu, na správnou protokolaci podání
vysvětlení a kterému by bylo umožněno klást otázky. Na základě těchto úředních
záznamů nelze podle dovolatele činit žádné skutkové závěry, přičemž soud žádnou
z osob podávajících vysvětlení nevyslechl. Tímto postupem soudu byl podle jeho
názoru porušen čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod (dále též jen „Úmluva“), který je nutno analogicky aplikovat
i na řízení ve věcech nezletilých o skutcích jinak trestných. V této
souvislosti upozornil na novelizaci zákona o soudnictví ve věcech mládeže
zákonem č. 165/2024 Sb., v němž zákonodárce mimo jiné zakotvil, že nezletilý
musí mít zástupce již od počátku v objasňovací fázi řízení před policejním
orgánem, přičemž tímto zástupcem může být pouze advokát, který má právo
účastnit se všech úkonů, kterých by se mohl účastnit obhájce v případě, pokud
by bylo řízení vedeno proti mladistvému.
8. Dovolacímu soudu tak předložil dovolatel právní otázku, zda je v poměrech
projednávané věci postup soudu podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže ve
znění před novelou č. 165/2024 Sb., spočívající v tom, že při důkazním
hodnocení vycházel z podání vysvětlení osob před policejním orgánem, u kterých
nebyl a nemohl být přítomen jeho zástupce z řad advokátů, aniž by tyto osoby
soud sám vyslechl u jednání, v souladu s ústavním právem. Měl za to, že jde o
otázku doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou, tudíž
zakládající důvod přípustnosti dovolání.
9. Zdůraznil, že procesní práva nezletilého vždy musí být zajištěna v tom
směru, aby měl kvalifikované právní zastoupení advokátem, který bude řádně
hájit jeho práva od samotného počátku i v procesní fázi prověřování před
policejním orgánem, který bude oprávněn účastnit se podání vysvětlení
jednotlivých osob včetně podání vysvětlení nezletilého, dohlížet na zákonnost
těchto úkonů, správnost protokolace a kterému bude umožněno klást osobám
otázky. Pokud jednoduché právo takový postup neumožňuje, nemůže soud v soudní
fázi z podání vysvětlení těchto osob vycházet, nýbrž je musí sám vyslechnout u
jednání a umožnit advokátovi hájícímu zájmy nezletilého v pozici opatrovníka,
aby těmto osobám mohl klást dotazy. Jelikož je porušení ústavního práva vždy
také nesprávným právním posouzením věci, je podle jeho názoru tato otázka
otevřena dovolacímu přezkumu.
10. Podle dovolatele by skutkový závěr, že projednávaný čin spáchal právě
nezletilý, nemohl být učiněn z provedeného dokazování, ani kdyby bylo možno z
podání označených vysvětlení vycházet. Způsob, jakým soudy podání vysvětlení
hodnotily, je totiž excesivní, svévolný a spekulativní, což představuje
porušení ústavního práva na spravedlivý proces. Z podání vysvětlení nezletilé
BBBBB lze podle jeho názoru dospět pouze k závěru, že nezletilá měla
projednávaného dne pohlavní styk, ale nikoliv, že to bylo právě s nezletilým.
Slovní spojení „ten, o kterém se tady bavíme“ neznamená, že by šlo o pohlavní
styk s nezletilým, ale jen o pohlavní styk, k němuž mělo dne 11. 11. 2023
dojít. Navíc nezletilá vypověděla, že si na událost v důsledku své opilosti
vůbec nepamatuje, takže na uskutečnění pohlavního styku lze objektivně soudit
jen z faktu, že otěhotněla. Podle dovolatele nelze vycházet ani z podání
vysvětlení matky nezletilého, neboť se nejedná o přímé svědectví a nelze z něj
dovodit, že by měl mít pohlavní styk s nezletilou BBBBB právě nezletilý. Pokud
oba uvedli, že se opili a že si to nepamatují, pak nemá žádnou validitu jejich
tvrzení, že „na to došlo“. Přímým svědkem nebyl ani CCCCC, který
zprostředkovaně uvedl, že mu sami nezletilí poté, co spolu byli sami asi půl
hodiny v jednom z pokojů, řekli, že to spolu „dělali“. Podle dovolatele je
takové vyjádření neurčité a nemusí znamenat pohlavní styk, když nezletilí před
svým kamarádem mohli jen chtít být zajímaví. V této souvislosti dovolacímu
soudu předložil právní otázku, zda v poměrech projednávané věci způsob
hodnocení důkazů je či není v souladu s ústavním právem na spravedlivý proces
podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
11. Závěrem dovolatel vytkl, že soudy se v řízení vůbec nezabývaly mírou, v
jaké byl nezletilý ovlivněn alkoholem, potažmo do jaké míry byly zachovány jeho
ovládací a rozpoznávací schopnosti, tedy subjektivní stránkou činu jinak
trestného, bez níž nelze přezkoumat závěr o odpovědnosti nezletilého.
Zdůraznil, že absence přezkoumatelné právní úvahy je vždy také nesprávným
právním posouzením věci (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2015,
sp. zn. 30 Cdo 3243/2014).
12. Navrhl, aby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným i důvodným a aby
napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 14 Rodo
3/2024, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne
12. 6. 2024, sp. zn. 47 Rod 7/2024, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
13. Nejvyšší státní zastupitelství prostřednictvím jeho státního zástupce ve
vyjádření k dovolání právního zástupce dítěte mladšího patnácti let předně
uvedlo, že se plně ztotožňuje se závěry krajského soudu. Vyslovilo se především
k výhradě dovolatele, že umožňoval-li zákon o soudnictví ve věcech mládeže před
novelizací postup, při kterém bylo možno vycházet z podání vysvětlení
nezletilých osob před policejním orgánem, u kterých ale nebyl přítomen právní
zástupce z řad advokátů, aniž tyto vyslechl sám soud u jednání, pak tento byl v
rozporu s právem na spravedlivý proces a byl jím porušen čl. 6 odst. 3 písm. d)
Úmluvy. Reagovalo i na jeho poznámku, že uvedenou neústavnost si zákonodárce
již uvědomil a prostřednictvím novely zákonem č. 165/2024 Sb., v § 89c odst. 1
ve spojení s § 89e zákona o soudnictví ve věcech mládeže s účinností od 1. 7.
2024 stanovil, že nezletilý musí mít zástupce z řad advokátů již od počátku v
objasňovací fázi řízení před policejním orgánem.
14. K tomu státní zastupitelství poukázalo na judikaturu Nejvyššího soudu, a to
usnesení ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 8 Tdo 443/2020, v němž Nejvyšší soud
upozornil v obdobné situaci na to, že soud pro mládež postupuje v řízení podle
hlavy třetí z. s. m. podle předpisů upravujících občanské soudní řízení, v
jehož rámci lze použít jako důkaz i listiny opatřené policejními orgány při
prověřování okolností spáchání činu jinak trestného, tedy nejen opatřené
protokoly o svědeckých výpovědích, ale i úřední záznamy o podaných
vysvětleních, aniž by k takovému procesnímu postupu (tj. k jejich přečtení)
potřeboval souhlas účastníků řízení. Dovolatel se tak podle státního zástupce
mýlí, pokud tvrdí, že jde o právní otázku v rozhodovací praxi dosud neřešenou.
Tato otázka tak nemůže založit přípustnost dovolání.
15. I pokud by snad Nejvyšší soud dospěl k opačnému závěru, že jde o otázku
dosud v judikatuře dovolacího soudu neřešenou, státní zastupitelství se nemohlo
ztotožnit s řešením, jak je navrhoval dovolatel. Upozornilo na judikaturu
Ústavního soudu, který měl již v minulosti příležitost se této otázce věnovat a
konkrétně se zabýval námitkami rozporu s ústavním pořádkem, pokud soud pro
mladistvé „při svém rozhodování vycházel i z úředních záznamů o podání
vysvětlení některých osob, jichž se sám stěžovatel či jeho právní zástupce
nemohl zúčastnit, resp. nemohl těmto osobám klást otázky“, přičemž vadu v
použití těchto úředních záznamů jako listinných důkazů neshledal (viz usnesení
Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2020, sp. zn. I. ÚS 2376/20). Podle státního
zastupitelství je napadené rozhodnutí se závěry Ústavního soudu v souladu.
Přisvědčilo i argumentaci krajského soudu, že u dětí, které nejsou trestně
odpovědné, nelze hovořit o trestním řízení nebo přípravném řízení, čemuž
odpovídají i jejich procesní práva, kde dokazování se v tomto řízení provádí
podle § 125 o. s. ř., kdy listiny a vyjádření na rozdíl od trestního řízení
jsou listinnými důkazy (bod 17. odůvodnění rozsudku krajského soudu). Státní
zástupce dovolateli přisvědčil, že od 1. 7. 2024 je zastoupení nezletilého
advokátem již v objasňovací fázi povinné, poukázal však na čl. II. části první
zákona č. 165/2024 Sb., který stanoví, že důkazy získané úkony provedenými
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona ve fázi řízení odpovídající
objasňovací fázi řízení podle § 89 písm. a) z. s. m. ve znění účinném ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona, jsou použitelné v řízení před soudem, i když
dítě mladší patnácti let při jejich provádění nebylo zastoupeno právním
zástupcem (viz také důvodová zpráva). V tomto směru je i s ohledem na reakci
zákonodárce na rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva ze dne 20. října
2020 ve věci International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice
(č. 148/2017) současně významné, že v nyní posuzovaném případě nedošlo k
uložení opatření omezujícího osobní svobodu nezletilého, které by odpovídalo
trestním opatřením ukládaným mladistvým, ale toliko napomenutí s výstrahou.
16. Výhrady proti hodnocení provedených důkazů podle státního zastupitelství
zásadně postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud
řešit. Připomnělo judikaturu Ústavního soudu, podle které skutková otázka je
způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. jen ve výjimečných
případech, a to s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, nebo
jeho usnesení ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15). Podle státního
zastupitelství však o takový výjimečný případ nejde. S poukazem na judikaturu
Nejvyššího soudu pak konstatovalo, že v případech, kdy dovolatel v dovolání na
podkladě vlastního (subjektivního) hodnocení v řízení provedených důkazů
předkládá vlastní verzi skutkového děje, nelze dovozovat, že hodnocení důkazů
odvolacím soudem je ústavně nekonformní, resp. v rozporu se zásadou volného
hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne
ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 33 Cdo 1521/2021). Soudy obou stupňů náležitě
odůvodnily, proč dospěly k závěru, že předmětný návrh byl podán důvodně.
Současně konstatovalo, že se dovolatel mýlí, pokud důvod přípustnosti této
části dovolání spatřuje v tom, že jde o právní otázku doposud v rozhodovací
praxi dovolacího soudu neřešenou, proto ani tato námitka nemůže založit
přípustnost dovolání.
17. Pokud jde o subjektivní stránku, poukázalo státní zastupitelství na to, že
na základě provedeného dokazování okresní soud v odůvodnění svého rozsudku v
této souvislosti konstatoval, že má bez všech pochybností za prokázané, že
nezletilý vykonal s nezletilou vaginální pohlavní styk, přestože věděl, že
nezletilá je mladší 15 let (bod 12. odůvodnění rozsudku okresního soudu). Z
rozhodnutí soudů vyplývá i to, že tyto neměly na základě provedeného dokazování
pochybnosti o příčetnosti nezletilého. Uvedlo, že ze svědeckých výpovědí se
sice podává, že nezletilý v době před spácháním činu jinak trestného pil
alkohol, ale současně z nich také vyplývá, že nezletilý s ostatními
komunikoval, resp. výpovědi popisující skutkový děj neobsahují indicie o
nepříčetnosti nezletilého způsobené konzumací alkoholu. Dovoláním napadené
rozsudky tak nejsou v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, týkající se
požadavku na přezkoumatelnost právních úvah soudu, jak zřejmě dovolatel
naznačoval poukazem na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 30 Cdo
3243/2014, které se ovšem v databázi judikatury dovolacího soudu nenachází). K
těmto námitkám také doplnilo, že dovolatel je vznáší poprvé až nyní ve svém
dovolání, ačkoliv pro jejich uplatnění byl prostor již v předchozím řízení.
18. Nejvyšší státní zastupitelství navrhlo, aby Nejvyšší soud dovolání jako
nepřípustné odmítl. V případě, že Nejvyšší soud shledá dovolání přípustné,
navrhlo, aby dovolání jako nedůvodné zamítl.
III. Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud, soud pro mládež, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř., § 89a
odst. 3 z. s. m.) shledal, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému
rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení, § 89c odst. 3
z. s. m.) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 3 o. s. ř.). Podle § 236 odst. 1 o. s.
ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to
zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání
přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení
končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li
být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
20. Dovolání shledal dovolací soud přípustným, poněvadž dovolatel vymezil
právní otázku, zda je „postup soudu dle zákona č. 218/2003 Sb., ve znění před
novelou č. 165/2024 Sb., spočívající v tom, že při důkazním hodnocení vycházel
z podání vysvětlení osob před policejním orgánem, u kterých nebyl a nemohl být
přítomen jeho zástupce z řad advokátů, aniž by tyto osoby sám vyslechl u
jednání, v souladu s ústavním právem“ (na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36
odst. 1 Listiny) a taktéž čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod či nikoliv. Jde o procesněprávní problém, který dosud
explicitně a v souvislosti s novelou zákona o soudnictví mládeže provedenou
zákonem č. 165/2024 Sb. nebyl v judikatuře Nejvyššího soudu řešen.
IV. Důvodnost dovolání
21. Z hlediska napadeného rozsudku odvolacího soudu a obsahu dovolání je tedy
primárně významná otázka, zda postup soudu podle zákona o soudnictví ve věcech
mládeže, ve znění před novelou č. 165/2024 Sb., spočívající v tom, že při
důkazním hodnocení vycházel z podání vysvětlení osob před policejním orgánem, u
kterých nebyl a nemohl být přítomen jeho zástupce z řad advokátů, aniž by tyto
osoby sám vyslechl u jednání, je v souladu s ústavním právem na spravedlivý
proces garantovaným čl. 36 odst. 1 Listiny a taktéž čl. 6 odst. 3 písm. d)
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
22. Dovolatel v mimořádném opravném prostředku nesouhlasil s postupem okresního
soudu, který při hodnocení důkazů vycházel z protokolů o výslechu svědků –
osoby mladších 18 let dle § 158 odst. 9 tr. ř., věta druhá, a podání vysvětlení
dalších svědků před policejním orgánem, u kterých ale nebyl přítomen právní
zástupce z řad advokátů, aniž by tyto osoby soud sám vyslechl u jednání, a
označil jej za neústavní. Měl za to, že uvedenou neústavnost si zákonodárce
uvědomil, a proto se nyní již, prostřednictvím novely zákonem č. 165/2024 Sb.,
v § 89c odst. 1 ve spojení s § 89e zákona o soudnictví ve věcech mládeže, s
účinností od 1. 7. 2024, stanoví, že nezletilý musí mít zástupce z řad advokátů
již od počátku v objasňovací fázi řízení před policejním orgánem. Jeho názoru
ale Nejvyšší soud nepřisvědčil.
23. Není od věci ve shodě s Nejvyšším státním zastupitelstvím zmínit judikaturu
Nejvyššího soudu, ve které dovolací soud již dříve posuzoval případ, v němž
soud pro mládež v řízení o návrhu podle § 90 odst. 1 zákona o soudnictví ve
věcech mládeže, ve znění do 1. 7. 2024, opřel odůvodnění svého rozsudku o
úřední záznamy osob, které byly vytěženy na počátku celého řízení bez jakékoliv
účasti nezletilého a – jak z kontextu odůvodnění tohoto rozsudku Nejvyššího
soudu vyplývá – i bez přítomnosti jeho právního zástupce, a to aniž si soud
vyžádal ke čtení těchto úředních záznamů souhlas. V této již dříve posuzované
věci Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. 8 Tdo 443/2020,
dospěl k závěru, že soud pro mládež postupuje v řízení podle hlavy třetí zákona
o soudnictví ve věcech mládeže podle předpisů upravujících občanské soudní
řízení (srov. § 96 citovaného zákona). V jeho rámci pak lze použít jako důkaz i
listiny opatřené policejními orgány při prověřování okolností spáchání činu
jinak trestného, tedy nejen opatřené protokoly o svědeckých výpovědích, ale i
úřední záznamy o podaných vysvětleních, aniž by k takovému procesnímu postupu
(tj. k jejich přečtení) potřeboval souhlas účastníků řízení (srov. § 122 a
násl. o. s. ř.).
24. K uvedené otázce se v minulosti ve své judikatuře v návaznosti na dříve
zmíněné usnesení Nejvyššího soudu vyjádřil i Ústavní soud v usnesení ze dne 6.
10. 2020, sp. zn. I. ÚS 2376/20. Konkrétně se zabýval námitkami rozporu s
ústavním pořádkem, pokud soud pro mladistvé „při svém rozhodování vycházel i z
úředních záznamů o podání vysvětlení některých osob, jichž se sám stěžovatel či
jeho právní zástupce nemohl zúčastnit, resp. nemohl těmto osobám klást otázky“.
Ústavní soud v uvedeném případě dospěl k závěru, že v řízení podle hlavy třetí
zákona o soudnictví ve věcech mládeže se postupuje podle předpisů upravujících
občanské soudní řízení, což vyplývá z § 96 zákona o soudnictví ve věcech
mládeže, nicméně předcházející řízení sloužící ke shromažďování a zajišťování
podkladů pro případný návrh státního zástupce na zahájení řízení podle § 90
odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže pochopitelně probíhá podle
trestního řádu. Okresní soud v rámci občanského soudního řízení použil
protokoly o svědeckých výpovědích a úřední záznamy o podaných vysvětleních jako
listinné důkazy. Stěžovatel, resp. jeho právní zástupce měl možnost se k obsahu
těchto listinných důkazů vyjádřit. Pokud by považoval za nezbytné dokazování
doplnit např. o výslechy osob, jejichž výpovědi a vysvětlení byly zachyceny v
uvedených listinných důkazech, mohl jejich výslech navrhnout, přičemž obecné
soudy by byly povinny se s těmito jeho důkazními návrhy vypořádat. Ústavní soud
proto neshledává žádnou vadu v tom, že obecné soudy při svém rozhodování
vycházely mj. z uvedených listinných důkazů. Ústavní soud také uvedl, že pokud
jde o návrh stěžovatele na zrušení § 96 zákona o soudnictví ve věcech mládeže,
řízení ve věcech dětí mladších patnácti let sice vykazuje určitou quasitrestní
povahu, jež vyplývá z toho, že v něm uložené opatření má rovněž povahu sankce,
nicméně nejde o řízení trestní, nýbrž o zvláštní druh nesporného občanského
soudního řízení, pro který se subsidiárně použijí ustanovení občanského
soudního řádu (srov. nález sp. zn. III. ÚS 916/13). Jeho předmětem je zcela
specifická skutečnost, totiž reakce na spáchání činu jinak trestného, a proto
jej konají specializované soudy pro mládež. Použití ustanovení občanského
soudního řádu v řízení před soudem pro mládež má za situace, kdy soud rozhoduje
o přijetí opatření ve vztahu k dítěti mladšímu patnácti let, své opodstatnění.
Jestliže totiž dítě nemohlo spáchat trestný čin (resp. provinění) pro
nedostatek trestní odpovědnosti, pak z povahy věci vyplývá, že řízení s ním
vedené podle hlavy třetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže nemůže probíhat
podle trestního řádu (…). Ostatně je věcí zákonodárce, jaký právní režim
nastaví pro ten který typ právního řízení, jestliže ovšem toto nastavení
nevybočí z limitů stanovených ústavním pořádkem. A občanské soudní řízení jako
celek odpovídá požadavkům vyplývajícím z předpisů tvořících ústavní pořádek.
25. S uvedeným závěrem Ústavního soudu je dovoláním napadený rozsudek krajského
soudu v souladu. Krajský soud se v něm věnoval odvolací námitce právního
zástupce nezletilého, spočívající v tom, že pokud „svědka soud u jednání
nevyslechl a vyšel jen z jeho výpovědi na policii, u které nebyl přítomen žádný
zástupce nezletilého, aby mohl klást svědkovi otázky, pak je zde potřeba
analogicky aplikovat článek 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy. Krajský soud v
souvislosti s touto námitkou dospěl k závěru, že „u dětí, které nejsou trestně
odpovědné, nelze hovořit o trestním řízení nebo přípravném řízení, čemuž
odpovídají i jejich procesní práva. V řízení pak soud uplatňuje zásadu
vyšetřovací a postupuje jako ve věcech péče o nezletilé děti. Rovněž dokazování
se v tomto řízení provádí dle ust. § 125 o. s. ř., kdy listiny a vyjádření, na
rozdíl od trestního řízení, jsou listinnými důkazy“ (bod 17. odůvodnění
rozsudku krajského soudu).
26. Třebaže podle Nejvyššího státního zastupitelství z označeného rozhodnutí
Nejvyššího soudu vyplývá, že listiny opatřené policejními orgány při
prověřování okolností spáchání činu jinak trestného bylo možné před účinností
novely zákonem č. 165/2024 Sb. použít jako důkaz v řízení o návrhu podle § 90
odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže i pokud byly získány bez
přítomnosti právního zástupce nezletilého z řad advokátů, v důsledku čehož tato
dovolatelem předložená otázka nemůže založit přípustnost dovolání, neboť nejde
o právní otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou, Nejvyšší
soud zaujal názor, že se o takovou otázku jedná. Důvodem je přece jenom odlišná
právní situace navozená novelou zákona o soudnictví ve věcech mládeže zákonem
č. 165/2024 Sb., účinným od 1. 7. 2024. Ani ta ale nevede k závěru o
protiústavnosti postupu soudů či kolizi jejich postupu s právem na spravedlivý
proces či garancemi zaručenými čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy, podle něhož
každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo vyslýchat nebo dát vyslýchat
svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za
stejných podmínek jako svědků proti sobě.
27. Dovolateli lze přisvědčit, že od 1. 7. 2024 je zastoupení nezletilého
advokátem již v objasňovací fázi povinné. Tvrdí-li však dovolatel v této
souvislosti, že si přijetím novely zákonem č. 165/2024 Sb. domnělou neústavnost
předmětné právní úpravy uvědomil sám zákonodárce, zcela tím přehlíží čl. II.
části první uvedeného zákona. Tam se v rámci přechodných ustanovení v odstavci
1. totiž stanoví, že: „Důkazy získané úkony provedenými přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona ve fázi řízení odpovídající objasňovací fázi řízení
podle § 89 písm. a) zákona č. 218/2003 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, jsou použitelné v řízení před soudem, i když dítě
mladší patnácti let při jejich provádění nebylo zastoupeno právním zástupcem.“
V důvodové zprávě k citovanému přechodnému ustanovení je pak konkrétně uvedeno,
že: „Vzhledem k tomu, že i na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona se použije nová právní úprava, za účelem právní jistoty se
navrhuje, byť je tato otázka řešena soudní judikaturou, výslovně zakotvit
použitelnost důkazů, které byly opatřeny před nabytím účinnosti této novely v
"trestní" fázi řízení, i když dítě mladší 15 let nebylo v této fázi zastoupeno
právním zástupcem - takové důkazy byly opatřeny zákonným způsobem podle tehdy
platné právní úpravy a nic tedy nebrání jejich použitelnosti.“
28. Nadto nutno uvést, že k předmětné změně – tzn. ke garanci práva na právní
pomoc advokátem u dětí mladších patnácti let v obdobném rozsahu jako u trestně
odpovědných nezletilých – došlo podle důvodové zprávy k zákonu č. 165/2024 Sb.
v reakci na rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva ze dne 20. října
2020 ve věci International Commission of Jurists (ICJ) proti České republice
(č. 148/2017). Zajištění procesních práv účastníka řízení ve věcech dětí
mladších patnácti let o činu jinak trestném bylo předmětem kolektivní stížnosti
International Commission of Jurists proti České republice a rozhodnutí
Evropského výboru pro sociální práva (dále „Výbor“) ze dne 20. října 2020, č.
148/2017, podle jehož závěrů děti musejí požívat odpovídající úrovně ochrany
bez ohledu na formální označení a povahu řízení (trestní nebo občanskoprávní)
ve vnitrostátním právu. S ohledem na specifickou a mnohovrstvou zranitelnost
dětí mladších patnácti let je zdůrazňován zásadní význam poskytnutí vhodné
ochrany trestně neodpovědným dětem jak v předprocesní, tak i procesní fázi
řízení. I když trestně neodpovědné děti nemohou být trestně stíhány, je třeba
jim poskytnout vhodnou zákonnou procesní ochranu, protože toto řízení pro ně
může mít významné důsledky v kontextu jejich sociální a hospodářské ochrany.
Mezi tyto důsledky může patřit uložení opatření podle zákona o soudnictví ve
věcech mládeže, jako jsou ochranná výchova a ochranné léčení. Výbor také mimo
jiné akcentoval, že nezajištěním právního zastoupení trestně neodpovědným dětem
v předprocesní fázi řízení a neposkytnutím alternativ (odklonů) k formálnímu
soudnímu řízení v případech řízení ve věcech dětí mladších patnácti let o činu
jinak trestném porušuje Česká republika článek 17 Evropské sociální charty
(dále „Charta“), který zaručuje právo matek a dětí na sociální a hospodářskou
ochranu. Tato novela byla tedy přijata nikoliv proto, aby byla původní právní
úprava uvedena do souladu s čl. 6 Úmluvy, s nímž v kolizi ani nebyla, ale aby
byla posílena sociální a hospodářská ochrana dětí, a to v souladu s článkem 17
Charty.
29. V důvodové zprávě k zákonu č. 165/2024 Sb. je k tomu dále konstatováno:
„Byť jsou povaha a cíle prověřování u trestně neodpovědných dětí a mladistvých
odlišné, přesto zejména s ohledem na skutečnost, že trestně neodpovědnému
dítěti lze v navazujícím řízení na základě důkazů opatřených v rámci
prověřování činu jinak trestného uložit i opatření spojená s omezením jeho
osobní svobody (tedy optikou Výboru opatření, jež odpovídají trestním opatřením
ukládaným mladistvým), Evropský výbor pro sociální práva konstatoval, že
mladiství požívají v rámci fáze prověřování vyšší míru ochrany než děti mladší
15 let, což je podle názoru Výboru v rozporu s čl. 17 Charty (Evropská sociální
charta publikovaná pod č. 14/2000 Sb. m. s.).“ V tomto směru je proto současně
významné, že v nyní posuzovaném případě nedošlo k uložení opatření omezujícího
osobní svobodu nezletilého. Naopak soudy přistoupily k uložení napomenutí s
výstrahou, které je nejmírnějším druhem výchovného opatření, jímž soud pro
mládež nezletilému důrazně vytkne protiprávnost jeho činu a upozorní ho na
konkrétní důsledky, jež mu hrozí v případě, že by v budoucnu páchal další
trestnou činnost (§ 20 zákona o soudnictví ve věcech mládeže). Nezletilému
rozhodně nebylo uloženo a ani mu nehrozilo uložení žádného opatření, které by
se dotklo jeho osobní sféry, proto také není namístě uplatňovat všechny záruky
článku 6 odst. 3 Úmluvy stejným způsobem jako v klasickém trestním řízení.
30. Ačkoliv nezletilý neměl v tzv. předprocesní fázi řízení právního zástupce k
poskytnutí odborné právní pomoci, při jednání soudu prvního stupně však byla
odborná právní pomoc zajištěna prostřednictvím opatrovníka, jímž soud pro
řízení ustanoví advokáta [poznámka Nejvyššího soudu: podle čl. II odst. 2
přechodných ustanovení opatrovník ustanovený dítěti mladšímu patnácti let ve
fázi řízení odpovídající soudní fázi řízení podle § 89 písm. c) zákona o
soudnictví ve věcech mládeže, ve znění účinném od 1. 7. 2024, která byla
zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se považuje za právního
zástupce podle části první hlavy III dílu 2 zákona o soudnictví ve věcech
mládeže, ve znění účinném od 1. 7. 2024]. Není žádných pochybností o tom, že
nezletilý jako účastník řízení měl právo zajistit si účast a výslech svědků
před soudem a mohl je uplatnit jak on, tak případně i další účastník řízení.
Právu účastníka řízení navrhnout důkazy, jejichž provedení považuje za
potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale
také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl
(srov. shodně i usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2020, sp. zn. I. ÚS
2376/20). Žádný takový důkazní návrh ale nebyl před soudy učiněn (č. l. 63, 64,
71, zvukový záznam o jednání č. l. 81). Otázku, zda je nutno svědka vždy znovu
slyšet jako svědka v ústním jednání v rámci občanského soudního řízení, je
nezbytné řešit individuálně ad hoc, případ od případu, v závislosti na
vyjádření účastníků řízení k obsahu takového důkazu; v posuzovaném případě
nezbytnost osobního výslechu svědků v ústním jednání aktuálně nevyvstala (viz
ŠÁMAL P., VÁLKOVÁ H., SOTOLÁŘ A., HRUŠÁKOVÁ M., ŠÁMALOVÁ M.: Zákon o soudnictví
ve věcech mládeže, 3. vydání. Praha: 2011, s. 988).
31. Dovolatel v mimořádném opravném prostředku polemizoval s tím, jakým
způsobem soudy hodnotily podaná vysvětlení. Skutkový závěr, že čin jinak
trestný spáchal nezletilý, označuje dovolatel za excesivní, svévolný a v
rozporu s pravidly důkazního hodnocení, tedy ve svém důsledku představující
porušení práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny.
32. K tomuto okruhu dovolacích námitek je namístě především upozornit, že jde o
výhrady proti hodnocení provedených důkazů, které zásadně postrádají charakter
právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s.
ř.), neboť nesměřují proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale
paušálně proti skutkovým závěrům (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11.
2017, sp. zn. 25 Cdo 4486/2017). Dovolací přezkum je v § 241a odst. 1 o. s. ř.
vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího
soudu tudíž dovolatel zpravidla nemá k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím
spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. 32 Cdo 570/2018). Tvrdí-li
dovolatel, že porušení ústavního práva – které v této souvislosti namítá – je
vždy nesprávným posouzením věci a tato otázka je proto otevřena dovolacímu
přezkumu, Nejvyšší státní zastupitelství k tomu přiléhavě připomenulo
judikaturu Ústavního soudu, podle které skutková otázka je způsobilá založit
přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. jen ve výjimečných případech, a to s
ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod (srov. nález
Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, nebo jeho usnesení
ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15).
33. I zde lze souhlasit s Nejvyšším státním zastupitelstvím, že v posuzované
věci o takový výjimečný případ nejde; dovolatel v dovolání na podkladě
vlastního (subjektivního) hodnocení v řízení provedených důkazů toliko
předkládá vlastní verzi skutkového děje, z čehož nelze dovozovat, že hodnocení
důkazů odvolacím soudem je ústavně nekonformní, resp. v rozporu se zásadou
volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 33 Cdo 1521/2021). Soudy obou stupňů v
souladu se zásadou volného hodnocení důkazů náležitě odůvodnily, proč dospěly k
závěru, že předmětný návrh byl podán důvodně, že se předmětný skutek stal a že
se jej nezletilý dopustil, a bylo by zbytečné a neproduktivní jejich hodnotící
úvahy a skutkové závěry znovu opakovat (body 18. a 19. odůvodnění rozsudku
krajského soudu a bod 12. odůvodnění rozsudku okresního soudu). V tomto
kontextu lze jen připomenout, že ani jeden ze soudů nepustil ze zřetele, že jak
nezletilý, tak poškozená BBBBB tvrdili, že se na relevantní jednání nepamatují,
nicméně především krajský soud (který nikterak nepřecenil vypovídací hodnotu
sdělení CCCCC) soustředil svoji pozornost k logickým souvislostem informací a
jednání nezletilého, ale především poškozené (č. l. 7) a M. H., matky
nezletilého (č. l. 30).
34. Konečně dovolatel vytkl, že se soudy nezabývaly mírou, v jaké byl nezletilý
obviněn alkoholem, resp. do jaké míry u něj byly zachovány jeho ovládací a
rozpoznávací schopnosti, neřešily tedy subjektivní stránku činu jinak trestného.
35. Jde-li o subjektivní stránku, okresní soud v odůvodnění svého rozsudku v
této souvislosti zmínil, že na základě provedeného dokazování má bez všech
pochybností za prokázané, že nezletilý vykonal s nezletilou vaginální pohlavní
styk, přestože věděl, že nezletilá je mladší patnácti let (bod 12. odůvodnění
rozsudku okresního soudu).
36. Vznáší-li dovolatel otázku příčetnosti v souvislosti s požitím alkoholu
nezletilým, z napadených rozhodnutí vyplývá, že oba soudy neměly na základě
provedeného dokazování pochybnost o příčetnosti nezletilého. Ze svědeckých
výpovědí se sice podává, že nezletilý v době před spácháním činu jinak
trestného pil alkohol, ale současně z nich také vyplývá, že nezletilý s
ostatními komunikoval, resp. výpovědi popisující skutkový děj neobsahují
indicie o nepříčetnosti nezletilého, způsobené konzumací alkoholu. Matka
nezletilého M. H. potvrdila, že v minulosti nezaznamenala příchod nezletilého,
s nímž jinak neměla výchovné problémy, domů pod vlivem alkoholu (č. l. 30),
CCCCC (výslech proveden za přítomnosti orgánu sociálně právní ochrany dětí) k
tomu specifikoval, že vliv alkoholu se na nezletilém a poškozené projevoval
tak, že se jim „motaly nohy a jazyk“, žádné nápadnosti v chování nezletilého
ale před společným odchodem s poškozenou do pokoje a posléze i po jejich
návratu nepopisoval (č. l. 12), poškozená BBBBB (výslechu svědka – osoby mladší
18 let dle § 158 odst. 9 tr. ř., věta druhá přítomen orgán sociálně právní
ochrany dětí) potvrdila, že nezletilý požíval alkohol, dále pak uvedla, že na
ni „působil v náladě, nevybavuje si, že by byl ve stavu, že by padal, byl
agresivní“ (č. l. 6). Dovoláním napadené rozsudky tak nejsou v rozporu s
judikaturou Nejvyššího soudu, týkající se požadavku na přezkoumatelnost
právních úvah soudu. K těmto obecným námitkám dovolatele k subjektivní stránce
a příčetnosti nezletilého nadto lze ve shodě s Nejvyšším státním
zastupitelstvím podotknout, že dovolatel je vznáší poprvé až nyní v dovolání,
ačkoliv prostor na jejich uplatnění měl již v předchozím řízení.
37. Protože Nejvyšší soud shledal rozsudek Krajského soudu v Ostravě, soudu pro
mládež, ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 14 Rodo 3/2014, správným, dovolání zamítl
[§ 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
38. Pro úplnost zbývá dodat, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
dovolacího řízení. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn
ustanovením § 243b ve spojení s § 151 a § 142 o. s. ř.; dovolatel s ohledem na
výsledek řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo (netýká se však odměny za
poskytnutí právních služeb při výkonu funkce právního zástupce ve smyslu § 89h
zákona č. 218/2003 Sb.), ostatním účastníkům řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 7. 2025
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu