8 Tdo 598/2013-15
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. července
2013 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného F.
V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 5 To
73/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Blansku pod sp. zn. 1 T 315/2012, t a k t o :
Podle § 20 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění
pozdějších předpisů, se věc obviněného F. V. postupuje velkému senátu
trestního kolegia Nejvyššího soudu k rozhodnutí.
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 17. 12. 2012, sp.
zn. 1 T 315/2012, byl obviněný F. V. uznán vinným přečinem maření výkonu
úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku,
kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 14. 8. 2012 v 15:40 hod. byl kontrolován jako řidič nákladního motorového
vozidla tovární značky Ford Transit, na silnici v obci L. R., okres B., přičemž
následně provedenou lustrací bylo zjištěno, že ve smyslu § 123c odst. 3 zák. č.
361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů
(zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, pozbyl dne 20. 4.
2009 řidičské oprávnění, a to z důvodu dovršení 12ti bodů.
Za tento přečin byl obviněný odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu
odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82
odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání šestnácti
měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest
zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu
šestnácti měsíců.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací o odvolání obviněného podaném proti
shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 27. 2.
2013, sp. zn. 5 To 73/2013 tak, že podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. tento
rozsudek zrušil a skutek, v němž byl spatřován přečin maření výkonu úředního
rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl
obviněný dopustit činem shora popsaným, podle § 222 odst. 2 tr. ř. postoupil
Městskému úřadu B. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolací soud vycházel z
úvahy, že obviněný dne 14. 8. 2012 nevykonával činnost, která mu byla
rozhodnutím jiného orgánu veřejné moci zakázána. V podrobnostech odvolací soud
vysvětlil, že obviněnému byl nejprve uložen trest zákazu činnosti spočívající v
zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání patnácti měsíců rozsudkem
Městského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2008, sp. zn. 89 T 28/2008, a ten vykonal
dne 3. 1. 2010. Rozhodnutím Krajského úřadu J. k. sp. zn. JMK26680/2009, které
nabylo právní moci dne 20. 4. 2009, pozbyl řidičské oprávnění, a to z důvodu
dovršení 12 bodů bodového hodnocení na dobu 12 měsíců, tzn. do 20. 4. 2010.
Rozhodnutím Městského úřadu Š. ze dne 25. 10. 2011, sp. zn.
OD/43132-11/3962-2011/BOR, které nabylo právní moci dne 23. 11. 2011 byl
obviněný uznán vinným přestupkem podle § 22 odst. 1 písm. e) zák. č. 200/1990
Sb., o přestupcích, a byl mu uložen zákaz řízení motorových vozidel na dobu
dvanácti měsíců ode dne zadržení řidičského průkazu, tj. od 25. 7. 2011.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 5 To
73/2013, Nejvyšší státní zástupce podal v neprospěch obviněného z důvodů podle
§ 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. dovolání, neboť se neztotožnil s tím, že v
činu, jenž je obviněnému kladen za vinu, lze spatřovat jen přestupek, a nikoliv
přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm.
a) tr. zákoníku, jak shledal odvolací soud. V dovolání nejvyšší státní zástupce
rozvedl, že trvá na tom, že jednání obviněného mělo být právně posouzeno jako
uvedený přečin, protože obviněný vykonával v předmětné době činnost, která mu
byla zakázána.
Nejvyšší státní zástupce tento svůj závěr opíral jednak o dikci ustanovení §
337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve znění k datu 30. 11. 2011, jež znělo, že „…
vykonává činnost, která byla obviněnému takovým rozhodnutím zakázána nebo pro
kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu“. Účel
tohoto ustanovení vyložil tak, že jím je dán celospolečenský zájem na tom, aby
nebyla vykonávána určitá činnost osobou, jíž byl výkon této činnosti
rozhodnutím orgánu soudní či výkonné moci zakázán, či osobou, která v důsledku
uložené sankce ztratila způsobilost tuto činnost vykonávat. Nezpochybnil, ale
dovodil v souladu s platnou judikaturou Nejvyššího soudu zejména rozhodnutím č. 1/2011 Sb. rozh. tr. a usnesením ve věci sp. zn. 8 Tdo 951/2012, že rozhodnutím
ve smyslu § 337 odst. 1 tr. zákoníku je i oznámení a výzva podle § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“). O takové rozhodnutí se podle státního
zástupce jedná i v projednávané věci, jímž je rozhodnutí Městského úřadu Š. ze
dne 25. 10. 2011, sp. zn. OD/43132-11/3962-2011/BOR, na jehož základě byl po
dosažení dvanácti bodů bodového ohodnocení obviněnému vysloven uvedený zákaz
činnosti, který trval až do dne 25. 7. 2012. S odkazem na stanovisko
Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010, zejména však na
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 4 Tz 56/2012, státní
zástupce vyjádřil názor, že čin obviněného je přečinem a nelze ho považovat za
přestupek. Zdůraznil, že obviněný řídil vozidlo po uplynutí více jak jednoho
roku ode dne, kdy pozbyl řidičské oprávnění, a to přesto, že mu nebyl vrácen
řidičský průkaz, o jehož vrácení v souladu s § 123d odst. 1 zák. č. 361/2000
Sb. nepožádal. S ohledem na skutečnosti především rozvedené v usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 4 Tz 56/2012, vyslovil zásadně
názor, že řidič, který trest či sankci spočívající v zákazu řízení motorových
vozidel již vykonal, ale zároveň ještě neprokázal zákonem stanovenou odbornou a
zdravotní způsobilost k vrácení řidičského oprávnění, a přesto motorové vozidlo
řídí, naplňuje znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle
§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spočívající ve výkonu činnosti, pro kterou
pozbyl oprávnění podle jiného právního předpisu. Nejvyšší státní zástupce
poukázal též na § 123d odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb. ve znění účinném do 31. 7. 2011, podle něhož podmínkou vrácení řidičského oprávnění bylo prokázání, že se
žadatel podrobil přezkoumání odborné způsobilosti podle zvláštního předpisu
(zákon č. 247/2000 Sb., o získání zdokonalování odborné způsobilosti k řízení
motorových vozidel), a že od 1. 8. 2011 žadatel o vrácení řidičského oprávnění
musí předložit navíc i posudek o zdravotní způsobilosti včetně dopravně
psychologického vyšetření.
V důsledku těchto legislativních změn, jež nelze
považovat za samoúčelné, samotné uplynutí jednoroční lhůty k prokázání jeho
způsobilosti k řízení motorových vozidel nepostačuje. Řidič, jemuž bylo odňato
řidičské oprávnění a kterému uplynula doba jednoho roku k možnosti požádat o
jeho vrácení, se, pokud jde o znovunabytí řidičského oprávnění, nachází v
obdobné situaci jako řidič, který uložený trest či sankci zákazu řízení
motorových vozidel již vykonal, protože oba k navrácení řidičského oprávnění
musí splnit stanovené podmínky a předpoklady, které jsou v podstatě rovnocenné. Dovolatel tak dovodil, že řidič, který trest či sankci spočívající v zákazu
řízení motorových vozidel již vykonal, ale zároveň ještě neprokázal zákonem
stanovenou odbornou a zdravotní způsobilost k vrácení řidičského oprávnění, a
přesto motorové vozidlo řídí, tak sice nenaplňuje zákonné znaky přečinu maření
výkonu úředního rozhodnutí spočívající v tom, že vykonává činnost, která mu
byla zakázána, ale od 1. 12. 2011 (dnem nabytí účinnosti novely trestního
zákoníku zákonem č. 330/2011 Sb.) naplňuje znaky tohoto přečinu spočívající ve
výkonu činnosti, pro kterou pozbyl oprávnění. Tato forma maření řádného výkonu
rozhodnutí orgánu veřejné moci byla ze strany obviněného naplněna, a proto bylo
nutné jeho čin kvalifikovat jako přečin podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Protože dovolatel shledal neodůvodněným závěr odvolacího soudu, že by se v
takovém případě mohlo jednat pouze o přestupek, navrhl, aby Nejvyšší soud podle
§ 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky podle § 265b odst. 1 tr. ř. zrušil
napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 5 To
73/2013, jakož i případná další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a
dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Přestože byl opis dovolání doručen obviněnému i jeho obhájci,
obviněný případné písemné stanovisko do dne konání neveřejného zasedání
Nejvyššímu soudu nezaslal.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po přezkoumání, zda jsou v podaném dovolání
splněny všechny formální požadavky pro jeho řádné uplatnění, shledal, že
dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné podle § 265a odst. 1, 2
písm. d) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou v souladu s ustanovením § 265d
odst. 1 písm. a) tr. ř., v zákonné lhůtě, a na místě, kde lze podání učinit (§
265e odst. 1, 2 tr. ř.), a proto dále zkoumal jeho věcnou správnost. Podle
obsahu dovolání rovněž shledal, že dovolatelem uplatněné námitky, vytýkající
nesprávné právní závěry a z nich plynoucí vadný závěr o postoupení věci
obviněného Městskému úřadu v B. jako možného přestupku, dopadají na jím
označené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. Protože
senát Nejvyššího soudu 8 Tdo neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle §
265i odst. 1 tr. ř., po přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti výroků, proti
nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i
řízení napadené části rozhodnutí předcházející ve smyslu § 265i odst. 3 tr. ř.,
dospěl k následujícím závěrům.
V posuzované trestní věci se obviněný F. V. činu, pro který se projednávaná věc
vede, dopustil tím, že 14. 8. 2012 řídil motorové vozidlo, a když byl
kontrolován policií, bylo zjištěno, že mu nebyl vrácen řidičský průkaz, neboť
oprávnění k řízení motorových vozidel mu bylo odňato dnem 20. 4. 2009.
K tomuto činu se z obsahu spisu Okresního soudu v Blansku sp. zn. 1 T 315/2012
podává, že Magistrát města B., Odbor dopravních činností vydal dne 30. 10. 2008
pod sp. zn. ODSČ-691/B-08 oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém ohodnocení (č.
l. 15). Námitky obviněného proti tomuto oznámení Magistrát města B. rozhodnutím
ze dne 23. 1. 2009, sp. zn. ODSČ-691/B-08, zamítl (č. l. 18) a Krajský úřad J.
k., odbor dopravy rozhodnutím sp. zn. JMK 26680/2009, které nabylo právní moci
dne 20. 4. 2009, zamítl i odvolání obviněného (č. l. 22 až 27). Kromě činu,
který je předmětem přezkoumávaného trestního řízení, byl dále obviněnému
rozhodnutím Městského úřadu Š., odbor dopravy, ze dne 25. 10. 2011, sp. zn.
OD/43132-11/3962-2011/BOR, uložen za přestupek spočívající v tom, že dne 25. 7.
2011 řídil motorové vozidlo, aniž by byl držitelem řidičského oprávnění,
protože blokace řidičského průkazu mu byla vyslovena dne 20. 4. 2009 z důvodu
dosažení 12 bodů v bodovém ohodnocení, (mimo jiné) trest zákazu řízení
motorových vozidel na dobu 12 měsíců ode dne zadržení řidičského průkazu, tj.
dne 25. 7. 2011 (č. l. 29). Toto potrestání tedy na projednávanou věc nemá
žádný dopad, neboť obviněnému v době spáchání projednávaného činu (14. 8. 2012)
již uplynula doba tam vysloveného zákazu.
Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm.
a) tr. zákoníku (ve znění účinném v době, kdy byl čin spáchán, tj. po novele
zákonem č. 330/2011 Sb., trestního zákoníku, účinné od 14. 11. 2011) se dopustí
ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu
veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím
zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného
právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl.
Z uvedených skutečností je zřejmé, že v projednávané věci je rozhodnutím, jehož
výkon obviněný mařil, rozhodnutí Magistrátu města B., Odbor dopravních
činností, vydané dne 30. 10. 2008 pod sp. zn. ODSČ-691/B-08, o oznámení
dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, které se stalo pravomocným a vykonatelným
dnem 20. 4. 2009.
Za daných okolností se jedná o rozhodnutí podle § 123c odst. 3 zák. č.
361/2000 Sb., podle něhož příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností
při provedení záznamu bodů, kterým řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů,
neprodleně písemně oznámí tuto skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání
řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5
pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič pozbývá řidičské
oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení
doručeno, podá-li podle § 123f odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb. námitky proti
provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, běh lhůt
stanovených v § 123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb. se přerušuje ode dne doručení
námitek příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností do dne, v němž
rozhodnutí podle odstavce 3 § 123f zák. č. 361/2000 Sb. nabude právní moci.
Podle § 123c odst. 7 zák. č. 361/2000 Sb. dosáhne-li řidič, který je držitelem
řidičského průkazu členského státu, řidičského průkazu vydaného cizím státem,
mezinárodního řidičského průkazu vydaného cizím státem, celkového počtu 12
bodů, pozbývá právo k řízení motorového vozidla na území České republiky po
dobu jednoho roku. Tato lhůta jednoho roku počíná běžet ode dne uložení pokuty
v blokovém řízení nebo nabytí právní moci rozhodnutí o přestupku nebo trestném
činu, spáchaným jednáním zařazeným do bodového hodnocení, na jehož základě
řidič dosáhl celkového počtu 12 bodů (§123c odst. 8 zák. č. 361/2000 Sb.).
Z dikce těchto ustanovení není pochyb o tom, že sankce spočívající v pozbytí
práva k řízení motorového vozidla skončí uplynutím uvedené zákonem stanovené
jednoleté doby. Z logiky tohoto závěru plyne, že tím, že uvedená sankce, která
byla uložena na základě rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci, vypršela, končí
povinnosti, které vyplývaly z rozhodnutí, jež byl obviněný povinen respektovat.
Povinnost plnit podmínky stanovené v rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci, k
jehož ochraně ustanovení § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku směřuje, lze jen v
tom rozsahu, v jakém byly obviněnému v tomto rozhodnutí vysloveny. V předmětném
rozhodnutí Magistrátu města B., Odbor dopravních činností vydal dne 30. 10.
2008 pod sp. zn. ODSČ-691/B-08 oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení
(č. l. 15), v němž bylo kromě informace o dovršení 12 bodů obviněnému sděleno s
odkazem na ustanovení § 123c odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., že pozbývá
řidičského oprávnění a za jakých podmínek.
Uváží-li se samotný obsah předmětného rozhodnutí, z něhož plynuly povinnosti
obviněného, je zřejmé, že obviněný byl zavázán toto rozhodnutí respektovat
přesně ve smyslu a v rámci toho, jak jsou obecně povinnosti stanovící zákaz
řízení motorových vozidel vymezeny v ustanovení § 123c odst. 3 zák. č. 361/2000
Sb.
Na základě těchto úvah je tedy zřejmé, že povinnost plnit podmínky z takového
rozhodnutí končí vypršením doby jednoho roku stanovené § 123c odst. 3, 7 zák.
č. 361/2000 Sb. Z tohoto důvodu po uplynutí uvedené lhůty již nemůže obviněný,
který řídí motorové vozidlo, naplnit skutkovou podstatu přečinu podle § 337
odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to ani v případě, že mu řidičské oprávnění pro
nedodržení postupu podle § 123d zák. č. 361/2000 Sb. nebylo vráceno.
V § 123d zák. č. 361/2000 Sb. jsou vymezeny podmínky pro vrácení
řidičského oprávnění tak, že řidič, který podle § 123c odst. 3 cit. zák. pozbyl
řidičské oprávnění, je oprávněn požádat o jeho vrácení po uplynutí jednoho roku
ode dne pozbytí řidičského oprávnění, event., jde-li o řidiče, kterému byl za
přestupek nebo trestný čin spáchaný jednáním zařazeným do bodového hodnocení,
na základě kterého dosáhl celkového počtu 12 bodů, uložen trest nebo sankce
zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, může tak
požádat nejdříve po vykonání trestu nebo sankce zákazu činnosti, pokud je
uložená doba zákazu činnosti delší než doba (odstavec 1, 2). V § 123d odst. 3
zák. č. 361/2000 Sb. jsou stanoveny podmínky, za nichž se žádost o vrácení
řidičského oprávnění podává (písemně u příslušného obecního úřadu obce s
rozšířenou působností). Vrátit řidičské oprávnění lze jen po prokázání, že se
žadatel podrobil přezkoušení z odborné způsobilosti podle zvláštního právního
předpisu (zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné
způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění
pozdějších předpisů) a předložení posudku o zdravotní způsobilosti včetně
dopravně psychologického vyšetření. Pro vrácení řidičského oprávnění platí
přiměřeně § 101 zák. č. 361/2000 Sb.
Při srovnání povahy ustanovení § 123c a § 123d zák. č. 361/2000 Sb. je
zřejmé, že se u § 123d zák. č. 361/2000 Sb. nejedná o ustanovení, jímž se
ukládá sankce za jednání v rozporu se zákonem, neboť takovou povahu má jen
ustanovení § 123c zák. č. 361/2000 Sb., které stanoví, že právním důsledkem
dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení je ztráta řidičského oprávnění a tím i
zákaz řízení na dobu jednoho roku. Řidičské oprávnění ztrácí řidič přímo ze
zákona, tedy bez nutnosti vést o těchto důsledcích správní řízení. Platí
nevyvratitelná právní domněnka, že po dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení
řidič ztratil odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel a tím pozbyl
řidičské oprávnění (srov. Kovalčíková, D., Štandera, J., Zákon o provozu na
pozemních komunikacích. 2. vydání: Praha C. H. Beck, 2012, s. 281).
Ustanovení § 123d zák. č. 361/2000 Sb., určuje postup pro vrácení
řidičského oprávnění, které řidič ze zákona o silničním provozu pozbyl na jeden
rok dosažením 12 bodů v bodovém hodnocení, jež lze znovu získat pouze na
základě rozhodnutí příslušného správního úřadu o vrácení tohoto řidičského
oprávnění za splnění zákonem stanovených podmínek. Pro vrácení řidičského
oprávnění je nezbytnou podmínkou předložení dokladu o odborné způsobilosti k
řízení motorového vozidla, který nesmí být starší než 30 dní ode dne jeho
vystavení ke dni podání písemné žádosti. S účinností od 1. 8. 2011 je podle
zákona č. 133/2011 Sb. podmínkou pro vrácení řidičského oprávnění předložení
posudku o zdravotní způsobilosti řidiče včetně dopravně psychologického
vyšetření.
Na základě těchto skutečností senát Nejvyššího soudu 8 Tdo dospěl k závěru, že
skutkovou podstatu přečinu podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku může
naplnit jen takový řidič, který podle § 123c odst. 3, 7 zák. č. 361/2000 Sb.
pozbyl řidičské oprávnění na základě rozhodnutí jiného orgánu veřejné moci a
řídil motorové vozidlo v době jednoleté lhůty určené podle § 123c odst. 7, 8
zák. č. 361/2000 Sb. mezi právní mocí a posledním dnem stanovené doby jednoho
roku, po kterou nesměl řídit motorové vozidlo v důsledku pozbytí řidičského
oprávnění z důvodu dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče (v daném
případě by tomu bylo v době mezi 20. 4. 2009 a 20. 4. 2010). Poté, co uvedená
lhůta skončila, obviněný, který nezažádal o navrácení řidičského oprávnění,
neporušil zákaz ve smyslu § 123c odst. 7 zákona č. 361/2000 Sb., neboť ten
vypršel uplynutím uvedené jednoleté zákonné lhůty, a tedy nenaplnil znaky
přečinu podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. V takovém jeho jednání,
které není v souladu se zákonem, je možné shledávat přestupek podle § 125c
odst. 1 písm. e) bod 1. zákona č. 361/2000 Sb., protože řídil motorové vozidlo
a v rozporu s § 3 odst. 3 písm. a) cit. zák. není držitelem příslušného
řidičského oprávnění podle § 81 cit. zák.
Senát 8 Tdo však zjistil, že tento jeho názor, podle něhož nemůže být za daných
okolností naplněna skutková podstata přečinu podle § 337 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku, není shodný s názorem vysloveným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne
19. 9. 2012, sp. zn. 4 Tz 56/2012, o nějž se mimo jiné opírá v podaném dovolání
i nejvyšší státní zástupce. Lze poznamenat, že usnesením ze dne 19. 9. 2012,
sp. zn. 4 Tz 56/2012 Nejvyšší soud nevyhověl ministru spravedlnosti v
požadavku, aby jednání (obdobné tomu, které je předmětem nyní přezkoumávaného
dovolání Uvedené činy spočívaly v tom, že pachatel ve dnech 31. 3. 2011, 8. 6.
2011, 18. 6. 2011 řídil osobní motorové vozidlo přesto, že pozbyl rozhodnutím
Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravně správních agend č. j. S-MHMP-DSA
189767/2010 ze dne 28. 8. 2009 oprávnění k řízení motorových vozidel v důsledku
dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení ve smyslu ustanovení § 123c odst. 3 zákona
č. 361/2000 Sb., o tomto věděl minimálně ode dne 30. 3. 2011, kdy mu toto bylo
sděleno při kontrole policejní hlídkou Policie ČR, MOP L., P.
) nebylo posouzeno jako přečin podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ale
jen jako přestupek. Senát 4 Tz zaujal opačný názor, než kterého se domáhal
ministr spravedlnosti a dovodil, že smyslem přečinu maření výkonu úředního
rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění
účinném do 30. 11. 2011, a posléze od 1. 12. 2011, je zájem na tom, aby nebyla
vykonávána určitá činnost osobou, které výkon této činnosti byl zakázán či
sankčně ztratila způsobilost tuto činnost vykonávat. Má totiž za to, že
citované ustanovení nahlížené účelem zákona o silničním provozu zajišťuje, aby
činnost, která může ohrozit veřejný zájem na bezpečném silničním provozu, byla
vykonávána jen osobami k tomu způsobilými a zároveň k tomu disponujícími
příslušným oprávněním. Přitom vycházel i ze stanoviska č. 1/2011-II. Sb. rozh.
tr., že odnětím příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu ve smyslu
§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je i pozbytí řidičského oprávnění u řidiče,
který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů a v důsledku toho mu bylo doručeno
obecním úřadem obce s rozšířenou působností oznámení a výzva podle § 123c odst.
3 zákon č. 361/2000 Sb.
Pro svůj naznačený právní postoj senát 4 Tz vycházel z toho, že „jednoroční
lhůta podle § 123d odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., po kterou tzv. vybodovaný
řidič nemůže požádat o vrácení řidičského oprávnění, má nesporně určitý
sankční, ale i ochranný charakter, a postihuje řidiče, který soustavným
nerespektováním dopravních předpisů docílil 12 bodů v bodovém hodnocení a
zavdal tak příčinu k postupu podle § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. ze
strany příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Uplynutí této
jednoroční lhůty samo o sobě nemůže znamenat splnění veškerých podmínek pro
podání žádosti o vrácení řidičského oprávnění, protože podle § 123d odst. 3
zákona 361/2000 Sb., ve znění do 31. 7. 2011, je podmínkou vrácení řidičského
oprávnění prokázání, že se žadatel podrobil přezkoušení z odborné způsobilosti
podle zvláštního předpisu (zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování
odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel atd.). Od 1. 8. 2011 pak podle
stejného zákonného ustanovení žadatel o vrácení řidičského oprávnění musí
předložit navíc i posudek o zdravotní způsobilosti včetně dopravně
psychologického vyšetření. Samotné uplynutí jednoroční lhůty totiž na prokázání
jeho způsobilosti k řízení motorových vozidel nic podstatného nemění“.
Uvedený senát též poukázal na to, že je možné srovnávání situace tzv.
vybodovaného řidiče s postavením řidiče, kterému byl uložen trest nebo sankce
zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu určitou,
„protože každý řidič, jemuž byl uložen trest či sankce zákazu činnosti
spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na určitou dobu, zároveň i
pozbyl řidičské oprávnění (viz § 94a, § 102 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.).
Tzv. vybodovaný řidič, jemuž bylo odňato řidičské oprávnění rozhodnutím
příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, a kterému uplynula
doba jednoho roku k možnosti požádat o jeho vrácení, se, pokud jde o
znovunabytí řidičského oprávnění, nachází v obdobné situaci, jako řidič, jenž
uložený trest či sankci zákazu řízení motorových vozidel již vykonal (s
výjimkou řidiče, na něhož nedopadá povinnost vyplývající z ustanovení § 102
odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb.). Oba totiž k vrácení řidičského oprávnění musí
splnit zákonem stanovené podmínky a předpoklady, které jsou v podstatě
rovnocenné (viz § 123d, § 101, § 102 zákona č. 361/2000 Sb.). Z toho vyplývá,
že pokud takový řidič uvedené zákonné podmínky a předpoklady k vrácení
řidičského oprávnění nesplní, a přesto usedne do motorového vozidla a toto
řídí, vykonává činnost, pro niž mu bylo odňato řidičské oprávnění podle jiného
právního předpisu, případně činnost, pro kterou takové oprávnění pozbyl.“
V uvedeném rozhodnutí 4 Tz 56/2012 senát Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že
„řidič, který trest či sankci spočívající v zákazu řízení motorových vozidel
již vykonal, ale zároveň ještě neprokázal zákonem stanovenou odbornou a
zdravotní způsobilost k vrácení řidičského oprávnění, a přesto motorové vozidlo
řídí, nenaplňuje znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí spočívající v
tom, že vykonává činnost, která mu byla rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu
veřejné moci zakázána, ale od 1. 12. 2011 (den nabytí účinnosti novely
trestního zákoníku přijaté pod č. 330/2011 Sb.) naplňuje znaky tohoto přečinu
spočívající ve výkonu činnosti, pro kterou pozbyl oprávnění podle jiného
právního předpisu, a to kdykoli v budoucnu“.
Jak je rozvedeno výše, senát 8 Tdo je přesvědčen, že uvedený právní názor
vyslovený v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 20012, sp. zn. 4 Tz
56/2012, neodpovídá dikci a smyslu ustanovení § 123c a § 123d zákona č.
361/2000 Sb. Zastává tak jiný názor, spočívající v tom, že uplynutím zákonné
lhůty v § 123c odst. 7 zákona č. 361/2000 Sb. skončila i povinnost plnit
podmínky jiného orgánu státní moci, jímž byl zákaz řídit motorová vozidla
vysloven, a nemůže být za takové situace naplněna skutková podstata přečinu
podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Tím dospěl k odlišnému právnímu
závěru než senát 4 Tz ve shora konkretizovaném rozhodnutí. Jedná se o
podstatnou rozdílnost právních názorů na tutéž problematiku, která doposud
nebyla sjednocena, a proto v souladu s ustanovením § 20 odst. 1 zák. č. 6/2002
Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, věc obviněného F. V.
postoupil velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu k rozhodnutí, aby
tuto právní otázku sjednotil.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 10. července 2013
Předsedkyně senátu:
JUDr.
Milada Šámalová