USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 7. 2025 o dovolání obviněného J. V. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2025, sp. zn. 11 To 81/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 T 65/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 7. 11. 2024, sp. zn. 8 T 65/2023, byl obviněný J. V. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin, jakož i za sbíhající se zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 21.
6. 2022, sp. zn. 6 T 61/2021, který nabyl právní moci dne 22. 11. 2022, mu byl podle § 206 odst. 4 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 33 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 3 let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 6 T 61/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil označeného přečinu tím, že spolu s obviněnými Tomášem Vančurou, právnickou osobou Vančura Transport, s. r. o., IČ: 03866564, a Petrem Erbou:
1) Tomáš Vančura, jako jediný jednatel společnosti Vančura Transport, s. r. o., IČ 03866564, se sídlem Krupá 46, Kostelec nad Černými lesy, ve zdaňovacích období únor 2018, březen 2018, srpen 2018, říjen 2018, listopad 2018, prosinec 2018 a leden 2019, únor 2019, březen 2019 a květen 2019 uplatnil, v přiznáních k dani z přidané hodnoty, fiktivní dodavatelské faktury, vystavené firmou Gerlande Business, s. r. o., IČ 24671495, se sídlem Husitská 107, Praha 3 a dále firmou STADOP TRADE, s. r. o., IČ 05872219, se sídlem Máchova 2180, Praha 2, na kterých byla Vančura Transport, s. r. o. uvedena jako odběratel, i když se fakturami účtované plnění nikdy neuskutečnilo, čímž úmyslně uvedl nepravdivé údaje o výši daně z přidané hodnoty na vstupu, kdy uplatněním těchto faktur si daňový subjekt Vančura Transport, s. r. o. za únor 2018, březen 2018, srpen 2018, říjen 2018, prosinec 2018, leden 2019, únor 2019 a březen 2019 neoprávněně zvýšil nárok na nadměrný odpočet DPH a v obdobích listopad 2018 a květen 2019 zkrátil neoprávněně svou daňovou povinnost, a to o celkovou částku 653 485 Kč,
2) právnická osoba Vančura Transport, s. r. o., IČ 03866564, se sídlem Krupá 46, Kostelec nad Černými lesy, v rámci činnosti a v zájmu společnosti podnikajícího subjektu, jednáním statutárního orgánu - jediného jednatele Tomáše Vančury, ve zdaňovacích obdobích únor 2018, březen 2018, srpen 2018, říjen 2018, listopad 2018, prosinec 2018 a leden 2019, únor 2019, březen 2019 a květen 2019 uplatnila, v přiznáních k dani z přidané hodnoty, fiktivní dodavatelské faktury, vystavené firmou Gerlande Business, s. r. o., IČ 24671495, se sídlem Husitská 107, Praha 3, dále firmou STADOP TRADE, s. r. o., IČ 05872219, se sídlem Máchova 2180, Praha 2 na kterých byla právnická osoba Vančura Transport, s. r. o., uvedena jako odběratel, i když se fakturami účtované plnění nikdy neuskutečnilo, čímž úmyslně uvedla nepravdivé údaje o výši daně z přidané hodnoty na vstupu, kdy uplatněním těchto faktur si daňový subjekt Vančura Transport, s. r. o., za únor 2018, březen 2018, srpen 2018, říjen 2018, prosinec 2018, leden 2019, únor 2019 a březen 2019 neoprávněně zvýšil nárok na nadměrný odpočet DPH a v obdobích listopad 2018 a květen 2019 zkrátil neoprávněně svou daňovou povinnost, a to o celkovou částku 653 485 Kč,
3) Petr Erba jako jednatel společnosti Gerlande Business, s. r. o., IČ 05872219, se sídlem Máchova 2180, Praha 2, vystavil jménem této společnosti fiktivní daňové doklady deklarující reálně neexistující zdanitelná plnění, kdy tato zdanitelná plnění měla proběhnout v období od 22. 10. 2018 do 18. 3. 2019, s celkovým základem daně 2 087 365,37 Kč a celkově vyčíslenou DPH ve výši 438 346,76, J. V. jednající na základě plné moci za společnost STADOP TRADE, s. r. o., IČ 05872219, se sídlem Máchova 2180, Praha 2, vystavil jménem této společnosti fiktivní daňové doklady deklarující reálně neexistující zdanitelná plnění, kdy tato zdanitelná plnění měla proběhnout v období od 7. 2. 2018 do 18. 5. 2019, s celkovým základem daně 1 024 467 Kč a celkově vyčíslenou DPH ve výši 215 138 Kč,
kdy tímto úmyslným jednáním způsobili Finančnímu úřadu pro Středočeský kraj, Územnímu pracovišti v Kolíně, celkovou škodu ve výši 653 485 Kč.
3. Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně bylo dále rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných Tomáše Vančury, Vančura Transport, s. r. o., a Petra Erby. Obviněný I. J. byl podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro zde uvedený skutek.
4. Proti tomuto rozsudku podali obvinění J. V., Petr Erba a státní zástupce odvolání. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2025, sp. zn. 11 To 81/2025, byla odvolání obou obviněných i státního zástupce podle § 256 tr. ř. zamítnuta.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2025, sp. zn. 11 To 81/2025, podal obviněný J. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
6. Dovolatel namítl, že se žádného přečinu nedopustil, neboť pomoc k trestné činnosti spoluobviněnému Tomáši Vančurovi neposkytl. Primární obviněný Tomáš Vančura, respektive právnická osoba Vančura Transport, s. r. o., byl účastníkem daňové kontroly a byl povinen finančnímu úřadu prokázat fakturami deklarované plnění od vícero subjektů. Pokud správci daně předložené důkazy nestačily, nelze z toho dovodit spáchání trestného činu všemi obviněnými. Orgány činné v trestním řízení jsou povinny bez důvodných pochybností prokázat, že ke spáchání trestné činnosti došlo, což se nestalo. Výsledek byl paušalizován, přestože STADOP TRADE, s. r. o., všechny deklarované práce provedla a prodeje se společností Vančura Transport, s. r. o., skutečně realizovala. Obviněný Tomáš Vančura, dovolatel i I. J. potvrdili, že se nejednalo o vystavení fiktivních faktur, nebyli ale schopni finančnímu úřadu plnění prokázat. Odvolací soud se nezabýval důkazními návrhy k prokázání fakticity deklarovaných plnění, jež soudy označily za fiktivní. Za fiktivní měl i společnost STADOP TRADE, s. r. o., aniž by vyslechl osoby, které se podílely na ekonomické činnosti této společnosti, a provedl navržené důkazy za účelem prokázání, že všechna fakturovaná plnění se uskutečnila. Obviněný nebyl v postavení daňového subjektu, nemusel unést důkazní břemeno a prokazovat správci daně fakticitu plnění. Práce, služby a prodeje obviněný realizoval a obviněný Tomáš Vančura sám takové plnění za fiktivní neoznačoval. Předmětem pozornosti finančního úřadu a posléze policie a soudu se staly jen platby v hotovosti, ostatní obchodní případy nebyly označeny za fiktivní. Soudy se nezabývaly věcí ve všech souvislostech, nevyslechly pracovníky společnosti, účetního, obchodní partnery, odběratele služeb, obchody, ve kterých bylo nakupováno, atd. Odvolací soud nevysvětlil, proč navrhované důkazy neprovedl. Obviněný dále plně odkázal na své odvolání a tam popsané skutečnosti jednotlivých plnění a navržené důkazy, jimiž se odvolací soud vůbec nezabýval a pouze zopakoval závěry soudu prvního stupně. Odvolací soud zaměnil pojmy osoby samostatně výdělečně činné a dalšího z obviněných s obchodní společností. V takovém případě nemohly oba soudy řádně dospět k závěru o existenci bílých koní, neexistujícím provozu či nefunkčním sídle. Rozhodnutí soudů jsou předčasná, dostatečně nepodložená a nepřezkoumatelná.
7. Usvědčující důkazy nejsou přímé a nejedná se ani o okruh důkazů nepřímých, které by umožňovaly jediný nezpochybnitelný závěr o vině dovolatele. Soud své závěry paušalizuje a dospěl k nim na základě výsledků daňové kontroly jiného subjektu, ač tvrdí, že tomu tak není, aniž by zkoumal podstatu deklarovaných plnění. Tím došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Soud nesprávně aplikoval zásadu in dubio pro reo a princip presumpce neviny.
8. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku spočívajícím v tom, že se skutek nestal. Všechny obchodní případy obviněný realizoval, práce provedl, zboží nakoupil a prodal. Vše procházelo účetnictvím, včetně nákupů a prodeje. Společnost STADOP TRADE, s. r. o., provedla vše, co bylo fakturováno. Takové jednání není trestným činem.
9. Dovolatel proto navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena soudu, o jehož rozhodnutí se jedná, aby ji znovu projednal a rozhodl.
10. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k podanému dovolání nejprve vymezil rozsah v něm uplatněných dovolacích důvodů a uvedl, že v posuzované věci nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Soudy obou stupňů řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Provedené důkazy pečlivě hodnotily v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Státní zástupce dále odkázal na dostatečná skutková zjištění soudů obou stupňů. Obsahově relevantní námitky by v podaném dovolání bylo možné s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. teoreticky spatřovat v namítané absenci objektivní stránky projednávané skutkové podstaty, tj. přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, namítá-li obviněný, že se žádného protiprávního jednání nedopustil, resp. nejednalo se o dovozovaná fiktivní plnění. Obviněný však i v těchto bodech pouze rozporuje učiněná skutková zjištění ze strany soudů prvního a druhého stupně. Navíc se z větší části jedná o zcela totožné námitky, které obviněný uplatňoval již v rámci řízení před soudy obou stupňů, zejména pak v podaném odvolání, přičemž soudy se těmito námitkami podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi vypořádaly. Státní zástupce je proto označil za zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
11. Námitky týkající se vadné interpretace provedených důkazů, nesprávně uchopené fakticity deklarovaných zdanitelných plnění apod. obviněný omezil na námitky ohledně neunesení důkazního břemene ze strany orgánů činných v trestním řízení, aniž by ale zároveň nabízel jakoukoli věrohodnou a ověřitelnou verzi skutkového děje. Obviněnému lze plně přisvědčit, že důkazní břemeno leží právě na orgánech činných v trestním řízení, přičemž obviněný není povinen se jakkoli vyvinit. Soudy ovšem logicky a přezkoumatelně předestřely, z jakých důvodů nazírají na činnost obchodní společnosti STADOP TRADE, s. r. o., (ve vztahu k projednávanému jednání) jako fiktivní a účelovou. Soud prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil, zejména v bodě 24. odůvodnění svého rozsudku přesvědčivě rozvedl vlastní úvahy, opírající se o reálná zjištění právě k činnosti společnosti STADOP TRADE, s. r. o. Z těchto přitom vyplývá, že není možné, aby jmenovaná společnost uskutečnila deklarovaná plnění. Není tedy pochybením ve věci rozhodujících soudů, že se ztotožnily se zjištěními uvedenými již správcem daně v rámci trestního oznámení. Současně nelze souhlasit s obviněným, že soudy toliko bez dalšího převzaly závěry správce daně a na jejich základě obviněného uznaly vinným, jelikož listinné důkazy předložené finančním úřadem byly hodnoceny v kontextu dalších zjištění vyplývajících z dokazování během trestního řízení, a to zejména stran možností společnosti STADOP TRADE, s. r. o., provést plnění, která nakonec byla vykazována v rámci daňových přiznání společnosti Vančura Transport, s. r. o. V bodě 29. odůvodnění rozsudku soud prvního stupně navíc logicky popsal, proč jednání obviněného právně kvalifikoval jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku.
12. K námitkám obviněného, že soudy svá rozhodnutí zatížily nezákonností spočívající v opomenutí provést navrhované důkazy (výslech svědka P. O.), lze ve stručnosti odkázat na konstatování odvolacího soudu s tím, že skutkový děj byl již ustálen do podoby, aby bylo možné kategoricky rozhodnout o otázce případné viny obviněného, resp. o meritu věci jako takovém (bod 8. odůvodnění napadeného usnesení). Za dané situace soudy nejsou povinny přistupovat na další důkazní návrhy, jelikož provádění dodatečných důkazů by již patrně nemělo potenciál jakkoli zvrátit zjištěný stav věci. Nelze tak hovořit o přítomnosti tzv. opomenutého důkazu.
13. Státní zástupce proto navrhl dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože obsahově nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
15. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.
17. Obviněný jej uplatnil v podobě, že k rozhodným skutkovým zjištěním nebyl bez konkrétních důvodů proveden navržený podstatný důkaz výslechem svědka – účetního společnosti STADOP TRADE, s. r. o., P. O. Odvolací soud k totožné odvolací námitce obviněného v bodě 8. odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že jeho výslech považuje za nadbytečný, jelikož soud prvního stupně provedl úplné dokazování a současně provedené důkazy přesvědčivě vyhodnotil. Neshledal proto důvod provedené dokazování jakkoliv doplňovat, výslech jmenovaného svědka neměl za opomenutý důkaz, neboť měl za to, že ať by výslech tohoto svědka dopadl jakkoliv, výsledek trestního řízení v podobě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně by se nijak nezměnil.
V této souvislosti lze připomenout, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16.
2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení.
Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Soudy nižších stupňů dostály svým povinnostem a dodržely právo obviněného na obhajobu a spravedlivý proces, to vše v souladu se zachováním zásady materiální pravdy, i při svém postupu při zamítnutí provedení dalších důkazních návrhů ze strany obhajoby.
V souladu s výše vymezenými kritérii judikaturou Ústavního soudu totiž dovodily nadbytečnost takových návrhů, případně absenci vypovídací potence důkazu, což i zcela adekvátně odůvodnily.
18. K další argumentaci obviněného ohledně nesprávného závěru o činnosti společnosti STADOP TRADE, s. r. o., a fiktivnosti jí vystavených faktur lze uvést následující. Soud prvního stupně posoudil jednotlivé faktury vystavené společností STADOP TRADE, s. r. o., samostatně s tím, že není vázán výsledkem daňové kontroly, byť konstatoval, že zčásti dospěl k obdobným závěrům jako příslušný finanční úřad ve svém rozhodnutí vydaném v daňovém řízení, v němž uvedená fakturace taktéž neobstála. Z listinných důkazů vztahující se ke společnosti STADOP TRADE, s.
r. o., (jakož i Gerlande Bussiness, s. r. o.) zjistil, že neměla žádné zaměstnance, prostřednictvím nichž by mohla zajistit splnění účtovaných zakázek. Měla virtuální sídlo na základě smlouvy opravňující uvádět adresu budovy jako korespondenční bez faktického oprávnění využívat prostory v této budově. Nebylo zjištěno, kde by měla mít zázemí potřebné pro reálnou obchodní činnost, kde by měla sídlit její administrativa, kde byly umístěny sklady či výrobní prostředky. Ze zpráv finančního úřadu vyplynulo, že od druhé poloviny roku 2018 má společnost daňové nedoplatky a DPH v předmětném období nehradila vůbec.
Řádně ani nesplnila povinnost podávat kontrolní hlášení, v nichž nebyly uvedeny všechny předmětné faktury – a jiné zde byly naopak uváděny opakovaně. Obě společnosti vstoupily do likvidace nikoli z rozhodnutí společníků, ale z rozhodnutí rejstříkového soudu o zrušení korporace a jmenování likvidátora proto, že pozbyly právní důvod k užívání sídla a obsah zápisu sídla korporace odporuje stavu zápisu ve veřejném rejstříku. Ze zpráv likvidátorů plyne, že ani v jednom případě nebyl zjištěn jakýkoli majetek společností, nepodařilo se zajistit jejich účetní doklady.
Soud prvního stupně proto uzavřel, že obě tyto korporace existovaly pouze formálně a jimi vystavené daňové doklady neodpovídají skutečnosti, neboť ani nebylo v jejich silách zajistit fakturami účtované plnění. Tím spíše, pokud se mělo jednat o pronájem nakladače, transport materiálu nebo opravy těžkých nákladních vozidel, které nelze zajistit bez příslušné techniky a zázemí, které podle zjištění soudu neměly k dispozici. Společnost Vančura Transport, s. r. o., pak uplatnila nárok na odpočet DPH z faktur, které jí obě společnosti vystavily jako dodavatelé, avšak ani Gerlande Business, s.
r. o., ani STADOP TRADE, s. r. o., již DPH neodvedly, což nasvědčuje tomu, že v daném případě sehrály roli označovanou jako „bílý kůň“ nebo „missing trader.“ Zmíněné fiktivní faktury vyhotovil obviněný J. V., jednající za STADOP TRADE, s. r. o., když svědeckou výpovědí Petry Zahradníkové bylo prokázáno, že to byl J. V., kdo fakticky vedl společnost a činil úkony jejím jménem, i když svědkyně Petra Zahradníková byla formálně vedena jako statutární orgán – jednatelka společnosti (blíže body 24. a 25.
odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
19. Odvolací soud pak společnost STADOP TRADE, s. r. o., vyhodnotil ve shodě s nalézacím soudem jako tzv. bílého koně a subjekt existující pouze formálně bez reálného podkladu. Považoval za správný závěr nalézacího soudu, že tato společnost neměla zaměstnance, fungující sídlo, neplnila své základní povinnosti v daňovém řízení vůči správci daně. Tato společnost a její zástupce se mohou stěží domáhat, aby byly faktury jimi předložené brány vážně jako podklad pro vyhodnocení pravdivosti jejich tvrzení v této věci (viz bod 10. napadeného usnesení).
20. Z uvedeného je patrné, že se s argumenty obviněného nyní znovu zopakovanými v dovolání vypořádaly již soudy nižších stupňů. Nejvyšší soud proto v tomto kontextu neshledal žádný, už vůbec ne zjevný rozpor skutkových zjištění majících určující význam pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, ani pochybení při hodnocení důkazů, na které poukazoval obviněný ve svém mimořádném popravném prostředku. Oba soudy nižších stupňů nemohly vyslechnout pracovníky společnosti, účetního, obchodní partnery, odběratele služeb, obchody, ve kterých bylo nakupováno, jak nyní požaduje obviněný, když prokázaly, že společnost STADOP TRADE, s. r. o., byla pouze fiktivní společností bez majetku, zaměstnanců a vybavení potřebného pro zajištění splnění jednotlivých fakturovaných dodaných plnění. Dostatečně se tedy zabývaly i prokázaly ekonomickou činnost této společnosti, která ve skutečnosti existovala pouze formálně. Odvolací soud neprovedení výslechu svědka P. O. náležitě zdůvodnil, nelze jej tudíž považovat za opomenutý důkaz. Odkazuje-li dovolatel bez dalšího na své odvolání a tam uplatněné námitky s tím, že je současně neuplatní v dovolání, nelze se takovými námitkami blíže zabývat. V dovolacím řízení není přípustné, aby dovolatel en bloc odkázal na argumenty užité v jeho odvolání a vady v něm vytknuté. V této souvislosti je třeba připomenout, že Nejvyšší soud se může v dovolání zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Z těchto důvodů dovolatel nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení (k tomu rozhodnutí uveřejněné pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr.).
21. Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem, neznamená porušení pravidla in dubio pro reo, presumpce neviny či obecně pravidel spravedlivého procesu a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
22. Námitkami dovolatele, že soud prvního stupně nekriticky přijal závěry daňové kontroly společnosti Vančura Transport, s. r. o., jejímž účastníkem dovolatel ani nebyl, a bez dalšího dovodil jeho vinu v trestněprávní rovině, se taktéž zabývaly již oba soudy nižších stupňů. K totožné odvolací námitce obviněného soud druhého stupně konstatoval, že soud prvního stupně přistupoval k závěrům správce daně kriticky. Provedl nezávislé dokazování, sám provedené důkazy hodnotil a vyvodil z nich své vlastní závěry odlišné od správce daně v daňovém řízení.
Nejvyšší soud se s tímto závěrem ztotožňuje, neboť nalézací soud ve vztahu k dovolateli provedl podle § 213 odst. 1 tr. ř. jako listinné důkazy zejména daňové doklady z období 7. 2. 2018 do 18. 5. 2019 s celkovým základem daně 1 024 467 Kč a celkově vyčíslenou DPH ve výši 215 138 Kč vystavené společností STADOP TRADE, s. r. o., pro společnost Vančura Transport, s. r. o., jako odběratelky domnělých zdanitelných plnění, protokoly o zahájení daňové kontroly, přiznání k DPH za období únor 2018 až květen 2019 u společnosti Vančura Transport, s.
r. o., výsledky kontrolního zjištění, zprávy o daňové kontrole, protokoly o ústním jednání a další důkazy. Je logické, že se zabýval závěry finančního šetření správce daně, když k tomu byl povinen za situace, že správce daně podal trestní oznámení v této věci. Zohlednil i rozhodnutí vydaná během předmětné daňové kontroly. U všech zúčastněných společností a obviněných Tomáše Vančury, právnické osoby Vančura Transport, s. r. o., Petra Erby, J. V. i I. J. dále sám pečlivě zkoumal, zda provozovali běžnou podnikatelskou činnost, disponovali finančními či dopravními a výrobními prostředky za účelem zjištění, zda předkládaná zdanitelná plnění vůbec mohla proběhnout.
Na základě toho dospěl k závěru, že I. J. přes počáteční nečinnost při žádosti o poskytnutí součinnosti správci daně a jeho postoj v přípravném řízení (na rozdíl od společností Gerlande Businness, s. r. o., a STADOP TRADE, s. r. o.) nemá žádné daňové nedoplatky, skutečně sám předmětné faktury vystavil a sám pak DPH odvedl, tudíž i mimo jiné i z toho důvodu byl zproštěn obžaloby. Odvolací soud v tomto kontextu poněkud nepatřičně upozornil na domnělý nesoulad mezi usneseními Nejvyššího soudu ze dne 26.
2. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1049/2014, publikovaném pod č. 48/2015 Sb. rozh. tr., a velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 15 Tdo 832/2016, publikovaném pod č. 15/2017 Sb. rozh. tr., o vztahu dokazování mezi daňovým a trestním řízení, které ve skutečnosti nejsou nijak v rozporu. Z citovaných rozhodnutí nijak nevyplývá, že by závěry těchto řízení měly být snad identické, ale pro posouzení překážky věci rozhodnuté s účinky ne bis in idem je stěžejní, jakým způsobem na sebe tato řízení navazovala (bez ohledu na případný závěr o vině po řešení předběžné otázky podle § 9 odst. 1 tr.
ř.). Tento dílčí závěr odvolacího soudu však nemá vliv na výsledné posouzení viny dovolatele (viz bod 11. napadeného usnesení).
23. V podrobnostech lze proto odkázat na odůvodnění soudů nižších stupňů, které se v dovolání zopakovanými námitkami proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně v odsuzující části jeho rozsudku zabývaly. K tomu není od věci poznamenat, že takový přístup dovolacího soudu k odůvodnění rozhodnutí není v kolizi s právem na spravedlivý proces, jelikož i celkem bohatá judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), s níž koresponduje i judikatura Ústavního soudu, týkající se odůvodňování rozhodnutí soudů o opravném prostředku, připouští i stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí však být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou, resp. že se jí skutečně zabýval a nespokojil se jen se závěry soudu nižšího stupně (tak např. rozsudek ESLP ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, ve věci Helle proti Finsku, rozsudek ze dne 21. 1. 1999, č. 30544/96, ve věci García Ruiz proti Španělsku; usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj., srov. na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.).
24. Obviněný v dovolání výslovně dále odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž lze uplatnit za předpokladu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
25. Obviněný tento dovolací důvod uplatnil s odkazem na skutečnost, že se stíhaného skutku nedopustil, proto nemůže být jeho jednání posouzeno jako trestný čin. Takto vágně formulovaná dovolací námitka fakticky zpochybňuje provedená skutková zjištění, když obviněný obecně popírá spáchání trestné činnosti, aniž by současně specifikoval, v čem konktrétně spatřuje nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. K tomu je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno. Nejvyšší soud ze svého postavení není povinen, ale ani oprávněn dotvářet argumentaci za dovolatele, tudíž se takto neúplnou argumentací obviněného ani nemohl blíže zabývat.
26. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 7. 2025
JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu