8 Tdo 626/2025-365
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 7. 2025 o dovolání obviněného D. F., v současné době neznámého pobytu, v rámci řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 67 To 8/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 1/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. F. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 11. 2024, sp. zn. 15 T 1/2022, byl obviněný D. F., v řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř., uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle § 205 odst. 2 a § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu jednoho roku.
2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 67 To 8/2025, rovněž v řízení proti uprchlému, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání obviněného
3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce s odkazem na důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), m) tr. ř. dovolání, protože soud prvního stupně porušil ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání a odvolací soud uvedený nedostatek neodstranil.
4. Poukázal na to, že Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl o konání řízení proti uprchlému usnesením ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 15 T 1/2022 proto, že se nepodařilo mu doručit vydaný trestní příkaz a bylo zjištěno, že se nezdržuje na adresách, jimiž soud disponoval, a že nebyl realizován příkaz k jeho zatčení. Zdůraznil, že před závěrem hlavního líčení konaného dne 4. 11. 2024 v jeho nepřítomnosti bylo zjištěno, že na soud telefonovala osoba, která se představila jako D. F., a že svědkyně G. Š. u tohoto hlavního líčení slyšená uvedla, že asi před měsícem obviněného potkala v Brně na nádraží, což jsou okolnosti, z nichž nevyplývá naplnění podmínek pro postup podle § 302 a násl. tr. ř., protože bylo prokázáno, že se neskrývá v cizině tak, aby se trestnímu řízení vyhnul, ale pohybuje se na území České republiky.
5. Odvolacímu soudu vytknul, že na uvedené nedostatky řádně nereagoval a nenapravil je, přestože stejné výhrady uvedené v odvolání neakceptoval a odvolání jako nedůvodné zamítl. Má za to, že nebylo správné, jestliže takto postupoval s odkazem na obdobnost kritérií jako u důvodu vazby podle § 67 písm. a) tr. ř., byť se tyto důvody i pro řízení proti uprchlému překrývají. Nesouhlasil s tím, že by často měnil místa pobytu, protože se i podle obsahu spisu stále zdržuje v obvodu města Brna, kde byl spatřen, a kde je prověřován i pro tam páchanou trestnou činnost, a snažil se, resp. osoba, jež se představila jeho jménem, i telefonicky dovolat soudu, a tedy mohl být pomocí telefonu jeho pobyt lokalizován.
6. Z uvedených důvodů, kdy je řízení zatíženo nezhojitelnou vadou, obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení, jakož i další rozhodnutí na toto usnesení a rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž zrušením došlo, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 3, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
7. Státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že ve smyslu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. k porušení práva obviněného na účast u veřejného zasedání nedošlo. Poukázala na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodech 2. a 19. a napadeného usnesení v bodě 5., kde se oba soudy uvedenými výhradami obviněného zabývaly a jasně rozvedly, z jakých důvodů je třeba vést řízení proti uprchlému a jaké okolnosti byly při tom zvažovány. Zdůraznila, že když soud prvního stupně původně rozhodl dne 21. 1. 2022 trestním příkazem, jenž vůči obviněnému právní moci nenabyl, nepodařilo se ho soudu po dlouhou dobu doručit obviněnému, a to jak orgány České republiky, ani Slovenské republiky, jejímž je občanem, a proto byl dne 2. 2. 2023 vydán příkaz k jeho zatčení. Protože ani toto opaření nebylo realizováno, soud prvního stupně dne 17. 1. 2024 usnesením rozhodl, že se věc bude nadále projednávat v řízení proti uprchlému. Soud prvního stupně v této souvislosti rovněž ověřil, že ani v řízení proti němu vedeném v jiné trestní věci u Okresního státního zastupitelství Brno-venkov obviněný není orgánům činným v trestním řízení k dispozici a nejsou o jeho pobytu žádné jiné informace.
8. S ohledem na tyto skutečnosti, když se ani přes učiněná opatření nepodařilo pobyt obviněného vypátrat, a též s přihlédnutím k tomu, že se ukázal známé (spoluobviněné) na nádraží, lze dovodit, že se pohybuje po železnicích, a tedy nezdržuje se na jednom konkrétním místě. Proto i řízení proti uprchlému je konáno v souladu se zákonem stanovenými podmínkami. Z těchto důvodů státní zástupkyně dovodila, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. není naplněn a současně není dán ani důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
IV. Přípustnost a další formální podmínky pro podání dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
10. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek nemůže směřovat proti kterékoli vadě, ale jen takové, která koresponduje s přesně zákonem stanovenými formálními podmínkami, za nichž ho lze uplatnit (§ 265a odst. 1 tr. ř.). Je možné ho podat pouze na podkladě důvodů uvedených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř., a proto je Nejvyšší soud povinen posoudit, zda uplatněné výhrady zákonnému vymezení označených dovolacích důvodů odpovídají. Pro rozsah přezkumné povinnosti v konkrétní věci je vázán dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Označený důvod musí být skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v přezkoumávaném rozhodnutí. Jejich vymezení v tomto ustanovení je taxativní, přičemž některé z těchto důvodů jsou určeny k nápravě vad napadeného rozhodnutí, jiné k odstranění vad řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, popřípadě obou těchto druhů vad. Pro naplnění deklarovaných dovolacích důvodů tudíž nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03), ale je třeba uvést konkrétní výhrady, které označený dovolací důvod vyjadřují, protože dovolání lze podat pouze z důvodů konkrétně vyjmenovaných v § 265b tr. ř.
11. Nejvyšší soud proto nejprve posuzoval, zda argumenty obviněného dopadají na jím označené dovolací důvody, neboť jen faktická existence některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.).
12. Obviněný v dovolání odkázal na důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s tím, že se opírá též o důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., protože odvolací soud nerespektoval jeho výhrady proti tomu, že bylo rozhodováno v jeho nepřítomnosti. Tyto námitky korespondují s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. Z obsahu usnesení odvolacího soudu je patrné, že odvolání obviněného po věcném přezkoumání (§ 254 tr. ř.) rozsudku soudu prvního stupně a řízení mu předcházejícího jako nedůvodné zamítl, a proto, když obviněný dovolání opřel též o důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., Nejvyšší soud posuzoval, zda je důvodné.
13. Důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dopadá na případy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Naplnění tohoto dovolacího důvodu předpokládá, že se v rozporu s příslušnými zákonnými ustanoveními konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač mu měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna; takovým postupem soudu by byl zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny).
14. Jestliže v posuzovaném případě dovolatel namítl, že mu bylo odepřeno právo na přítomnost u hlavního líčení i u veřejného zasedání konaného o jeho odvolání proto, že soudy rozhodovaly v režimu řízení proti uprchlému podle ustanovení § 302 a násl. tr. ř., ač pro tento postup nebyly splněny podmínky stanovené zákonem, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uplatnil právně relevantně, avšak s tím, že o jeho naplnění by šlo pouze tehdy, kdyby bylo shledáno, že k takovému postupu soud přistoupil, aniž by pro jeho konání byly splněny zákonem stanovené podmínky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 372/2015).
15. Z ustanovení § 302 tr. ř. upravujícího řízení proti uprchlému vyplývá, že řízení podle něj lze konat proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. Podle § 305 věty první tr. ř. platí, že o konání řízení proti uprchlému po podání obžaloby rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo i bez takového návrhu. Nejvyšší soud připomíná, že povaha řízení proti uprchlému omezuje některé principy spravedlivého procesu, zejména právo obviněného účastnit se trestního řízení a osobně se obhajovat. Už proto je nezbytné v souladu s čl. 4 odst. 4 Listiny při aplikaci ustanovení o omezení základních práv a svobod šetřit jejich podstatu a smysl, takže není možné tento způsob řízení využívat k jiným než stanoveným účelům, například k urychlenému vyřízení věci nebo k usnadnění důkazní situace. Důvody pro konání této formy řízení musí být zjištěny a soud je současně povinen v průběhu celého řízení zkoumat jejich trvání; pominou-li, je třeba v řízení pokračovat podle obecných zásad (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 11. 1996, sp. zn. IV. ÚS 200/96, a rozhodnutí č. 17/2002 Sb. rozh. tr.).
16. Řízení proti uprchlému podle § 302 tr. ř. lze konat jen proti obviněnému, jehož totožnost je známa, aby nemohl být zaměněn s jinou osobou, nikoliv proti neznámému pachateli, ale jen proti tomu, kdo se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině nebo tím, že se skrývá. Za skrývání se považuje takový způsob maření průběhu trestního řízení, kdy pachatel se na území republiky ukrývá a brání tak dopadení a zajištění. Posuzuje se obdobně jako u důvodu tzv. útěkové vazby ve smyslu § 67 písm. a) tr. ř., u něhož je však cílem obviněného oddálit nebo zmařit své dopadení a zajištění k úkonům trestního řízení. Podstatné je, že se obviněný chová tak, že je pro soud stejně nedostižný, tzn. že jej fakticky před soud nelze postavit a hlavní líčení nebo veřejné zasedání provést. Pravdou je, že pro to, aby tak soud, pokud je obviněný formálně k dispozici (jeho pobyt je znám), mohl postupovat, musí využít donucovací prostředky, tzn. předvolání a předvedení ve smyslu § 90 tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 8/1989 Sb. rozh. tr.), případně vydat příkaz k zatčení (srov. § 69 tr. ř.). Rozhodné je, že pobyt obviněného, byť je formálně evidován na určité adrese, není fakticky znám, protože na tomto místě obsílky nepřebírá a osoby tam se zdržující o něm nevědí a jeho výskyt tam nezaznamenaly.
17. Z formálního hlediska platí, že když soud má za to, že jsou splněny podmínky pro řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř., je po podání obžaloby povinen na návrh státního zástupce nebo i bez návrhu rozhodnout v dané věci usnesením podle § 305 tr. ř. (k tomu srov. rozhodnutí č. 33/1999 Sb. rozh. tr.). Jelikož jde o závažný zásah do jedné ze složek práva obviněného na obhajobu, je nutné, aby soud, který má usnesením podle § 305 tr. ř. rozhodnout o konání řízení proti uprchlému, vyvinul důslednou aktivitu k dohledání obviněného a v tomto směru využil všechny možnosti a právní prostředky k objasnění otázky, z jakých důvodů nelze zajistit přítomnost obviněného v trestním řízení a zda jde o důvody předpokládané ustanovením § 302 tr. ř.
18. Jsou-li uvedené zásady aplikovány na nyní posuzovaný případ, je zjevné, že dané podmínky byly splněny, protože soudy objasnily, že se obviněný pro účely, aby mohl být před soud postaven, skrýval, a to dlouhou dobu. Soud poté, co obdržel dne 3. 1. 2022 obžalobu, vydal dne 21. 1. 2022 pod sp. zn. 15 T 1/2022 trestní příkaz (viz č. l. 151), jenž se obviněnému, slovenskému státnímu příslušníku, žijícímu v České republice na adrese Brno, XY (viz č. l. 29) určené jako adresa pro doručování, ani na adresu trvalého bydliště na Slovensku, XY, prostřednictvím policie České republiky nepodařilo doručit.
Nestalo se tak ani na mezinárodní doručenku prostřednictvím slovenské prokuratury (č. l. 163) ani opakovanými prověrkami ve Slovenské republice, podle nichž bylo zjištěno, že se na adrese svého trvalého bydliště ve Slovenské republice dlouhodobě nezdržuje (viz č. l. 173, 189). Soud zjistil i to, že se obviněný nenachází v žádném výkonu trestu odnětí svobody ani vazbě ve věznicích v České republice (viz č. l. 203). Obvodní soud pro Prahu 3 s ohledem na tato zjištění, podle kterých nebylo možné obviněnému trestní příkaz doručit na žádné ze známých adres, a to ani za součinnosti příslušných orgánů, vydal dne 2.
2. 2023 pod zp. zn. 15 T 1/2022 příkaz k zatčení obviněného, adresovaný Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kraje, Městské ředitelství Brno (č. l. 204), které sdělilo, že provedení fyzické prohlídky na všech dostupných adresách pobytu hledaného ve městě Brno a okolí bylo vykonáno s negativním výsledkem, na adrese Brno, XY, policisté hovořili se strýcem obviněného, který uvedl, že ten se s ním pohádal a vyjádřil zájem odjet z České republiky, zřejmě do Nizozemí nebo Maďarska.
Telefonické spojení s obviněným bylo negativní, stejně jako kontroly provedené policejním orgánem. Dne 26. 9. 2023 Policie České republiky z podnětu Obvodního soudu pro Prahu 3 provedla opětovně šetření na všech známých adresách obviněného s negativním výsledkem, a obviněný byl jako osoba vložen i do systému SIS v rámci pátrání po pobytu v zahraničí (viz č. l. 209). Ministerstvo vnitra Slovenské republiky, Odbor kriminální policie v Nových Zámkoch, sdělilo dne 5. 12. 2023, že vykonanou prověrkou zjistili, že se jmenovaný na adrese trvalého bydliště ve Slovenské republice nezdržuje a jeho pobyt není znám ani na adrese XY u matky, která uvedla že jej viděla naposledy v listopadu 2022, když odešel s tím, že odcestuje do Německa.
Lustrací v informačním systému bylo zjištěno, že na sebe nemá evidovaný žádný telefonní kontakt. Na základě těchto zjištění Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl usnesením dne 17. 1. 2024, sp. zn. 15 T 1/2022, že se povede řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř. V průběhu řízení před soudem prvního stupně (viz č. l. 273, 292, 295) se pokoušel obviněného znovu kontaktovat, stejně jako v řízení před odvolacím soudem (viz č. l. 324), avšak vždy s negativním výsledkem.
19. Obvodní soud pro Prahu 3 ve svém usnesení ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 15 T 1/2022, jímž v souladu s ustanovením § 305 tr. ř. rozhodl, že řízení proti obviněnému bude vedeno jako řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř., v odůvodnění vysvětlil, že s odkazem na výše uvedené skutečnosti dospěl k závěru o splnění podmínek podle § 302 tr. ř., neboť vše nasvědčuje tomu, že se obviněný skrývá, aby se vyhnul trestnímu řízení. Uvedené podmínky pro vedení trestního řízení proti obviněnému soud prvního stupně shledal i v průběhu dalšího řízení, byť již v tomto směru nové rozhodnutí nečinil. Tento názor soudu prvního stupně posléze akceptoval i Městský soud v Praze jako soud odvolací, když v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení mimo jiné konstatoval, že „jde o osobu, která se vyhýbá trestnímu řízení na území České republiky, protože nebylo zjištěno, že by pobýval v cizině, naopak (viz výpověď svědkyně Š.), že se pohybuje na území České republiky… Pakliže se obviněný ukrývá a brání tak svému dopadení a zajištění, kdy současně není vázán k žádnému konkrétnímu místu pobytu žádným vazbami, místa pobytu mění, nedisponuje žádnými kontaktními údaji a pro orgány trestního řízení je fakticky zcela nedosažitelný, a to za situace, kdy si je zároveň dobře vědom toho, že je proti němu vedeno trestní řízení, i toho, u kterého orgánu je toto řízení vedeno“. Dostatečně tak vysvětlil svůj závěr o nutnosti vést řízení proti uprchlému (bod. 5 rozhodnutí odvolacího soudu).
20. Podle názoru Nejvyššího soudu tato argumentace soudů obou stupňů plně odráží situaci, s níž se soudy od počátku řízení před soudem po podání obžaloby potýkaly, protože obviněný, jenž má trvalé bydliště na Slovensku, se zde již dlouhou dobu nezdržoval, rodině i blízkým naznačoval, že odejde do zahraničí, což sice učinil, ale nikoliv do zemí, jež označil, ale je zjevné, že pobýval v České republice a do své vlasti se již nevrátil. Na adrese zde určené k doručování se nezdržuje a obsílky nepřebírá, datovou schránku nevlastní, pohybuje se na místech, které se soudu i přes veškeré dostupné snahy nepodařilo zjistit. V té souvislosti nemůže obstát tvrzení obviněného, že soudy měly samy lokalizovat, kde pobývá, protože není v moci soudů za daných podmínek zjistit místo, kde se obviněný skrývá, protože ani nejasný telefonát, na který obviněný odkazuje, nesvědčí o tom, že telefonoval právě on, navíc ani žádnou informaci o svém pobytu nepodal. Skutečnost, že jej zahlédla svědkyně na nádraží, může doložit jen to, že setrvával v té době na území České republiky a že cestuje, avšak zcela neznámo kam. Je tudíž třeba přisvědčit oběma soudům, které se popsanou situací důsledně zabývaly a pro své rozhodnutí si opatřily potřebné podklady.
21. Ze všech výše uvedených skutečností plyne, že i když si obviněný byl vědom trestního stíhání v České republice, bez podstatného důvodu či věrohodné omluvy se opakovaně v průběhu několika let nedostavoval k hlavnímu líčení, což svědčí o tom, že se skrýval před trestním stíháním. Uvedený závěr je podpořen skutečností, že řádné doručování bylo opakovaně zmařeno a pobyt obviněného se nepodařilo zjistit ani za pomoci Policie České republiky a slovenských justičních orgánů.
V. Závěr
22. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že námitky obviněného nejsou důvodné. Tento závěr mohl učinit toliko na základě odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí a obsahu příslušného spisu, z nichž je patrné, že napadená rozhodnutí ani jim předcházející řízení netrpí vytýkanými vadami, zejména soudy neporušily právo obviněného na jeho osobní účast u hlavního líčení a veřejného zasedání, a tedy nebyl naplněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a v té souvislosti ani důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Proto rozhodl tak, že dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 7. 2025
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu