8 Tdo 686/2025

8 Tdo 686/2025-873

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný D. D., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. 5 To 3/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 14/2024, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. 5 To 3/2025.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 9. 2024, sp. zn. 17 T 14/2024, byl obviněný D. D. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným pokračujícím zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea prvá a druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 185 odst. 3, § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku i trest vyhoštění na dobu 5 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené AAAAA (pseudonym), částku 250 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně za dobu od 1. 8. 2024 do zaplacení.

2. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně obviněný podal odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. 5 To 3/2025, podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pokračujícím zločinem sexuálního útoku podle § 185a odst. 1 alinea prvá a třetí, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2025 a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to mu podle § 185a odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 3 let a 6 měsíců (poznámka Nejvyššího soudu: správně měl být za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku tento trest uložen jako úhrnný trest), pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest vyhoštění na dobu 5 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené AAAAA, částku 80 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně za dobu od 1. 8. 2024 do zaplacení. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla jmenovaná poškozená odkázána se zbytkem nároku na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný dopustil označených trestných činů tím, že v přesně nezjištěné době v roce 2022 a 2023 v Rumunsku, ve městě XY, v nezjištěném počtu případů, nejméně však třikrát, za účelem svého sexuálního uspokojení podal nezletilé poškozené AAAAA, ač znal její věk, s cílem poškozenou omámit a uvést ji tak do stavu, v němž nebude schopna projevit svou vůli, blíže neurčený lékový přípravek, který poškozená požila výměnou za poskytnutí dárků obviněným, a poté, co požití lékového přípravku u ní vedlo k celkové slabosti a usínání, obviněný poškozenou hladil a osahával po celém těle, na prsou a hýždích, líbal jí ruce a nohy, v podávání lékových přípravků poškozené a v jejím osahávání pokračoval i v době od 16. 9. do 28. 9. 2023 v České republice v XY, na ubytovně XY, XY, i jinde, přestože se poškozená proti osahávání slovně ohrazovala a fyzicky se od obviněného odtahovala, v jednom případě osahával poškozenou na hýždích i ve spánku, přičemž dne 28. 9. 2023 byla v moči poškozené po požití lékového přípravku bílé barvy, který jí obviněný podal, zjištěna účinná látka ze skupiny benzoazepinů, tj. látka způsobující sedaci, stavy ospalosti a poruchy koncentrace.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Obviněný podal prostřednictvím obhájce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. 5 To 3/2025, dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho naplnění spatřoval v tom, že v řízení provedené důkazy nedovolují uzavřít, že skutečně spáchal trestnou činnost, která je mu kladena za vinu. Výrok o vině je založen na řadě domněnek, neprokázaných tvrzení a především nedůvěryhodných výpovědí poškozené a svědků. Nadále existují důvodné pochybnosti o tom, zda vůbec došlo k projednávané trestné činnosti, a ani v odvolacím řízení nebylo prokázáno, že se jí dopustil právě obviněný. V řízení došlo k porušení základních zásad trestního práva, především pak zásady in dubio pro reo. Oba soudy hodnotily provedené důkazy povrchně, téměř bez ohledu na tvrzení a důkazní návrhy obhajoby.

5. Odvolací soud ve vztahu k prvotnímu výslechu obviněného v přípravném řízení ze dne 1. 10. 2023 uvedl, že mu nelze přikládat téměř žádnou důkazní hodnotu. Jak totiž vyplynulo z tvrzení obhajoby i z vyjádření vrchního komisaře policejního orgánu, obviněný byl během tohoto výslechu zcela evidentně ve špatném (minimálně psychickém) rozpoložení. Byl neklidný a celá výpověď působila velmi chaotickým dojmem. Sám obviněný uvedl, že výslech učinil pod vlivem halucinací. Je pravděpodobné, že tento stav způsobily léky na úzkost, jež před svým zadržením požil ve velkém množství, které sám není schopen bezpečně určit.

Jednalo se o stejné léky, jaké byly objektivně zjištěny v moči poškozené, konkrétně o léky ze skupiny benzodiazepinů, které mohou mít účinky v podobě bludů, halucinací a jiných psychických stavů. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že i byl-li by jeho prvotní výslech akceptován, soud tím není zbaven povinnosti prokazovat skutkový stav dalšími důkazy. Na vinu obviněného nelze usuzovat pouze z jeho doznání bez existence jiných usvědčujících důkazů; vyvstanou-li pochybnosti, je nutné je vykládat ve prospěch obviněného.

6. Ačkoli odvolací soud ve vztahu k prvotnímu doznání obviněného zastával zmíněný rezolutní postoj, k ostatním důkazním prostředkům (především výpovědím poškozené a svědků) se podle obviněného stavil způsobem, který odpovídá kritizovanému přístupu soudu prvního stupně. Ač část výpovědi nezletilé poškozené AAAAA označil v odůvodnění napadeného rozsudku za zjevně nevěrohodnou (neboť je v příkrém rozporu nejen s tvrzením obviněného, ale především s lékařskou zprávou z gynekologického vyšetření poškozené a psychiatrickým posudkem vypracovaným k osobě obviněného, v němž znalkyně kategoricky vyloučila možnost, že by se obviněný vůbec mohl dopustit sexuálního útoku na poškozenou), jinou její část naopak bez dalšího hodnotil jako věrohodnou, pouze s odkazem na ostatní svědecké výpovědi, jejichž důvěryhodnost však také nebyla ověřena a lze o nich mít zcela důvodné pochybnosti.

Odvolací soud připustil, že lživou výpověď poškozené v pasáži, která se týká invazivního způsobu sexuálního jednání obviněného vůči její osobě, lze vysvětlit animozitou poškozené k osobě obviněného. Tato zjevná animozita a snaha obviněnému uškodit však mohla primárně hrát zásadní motivaci ve vztahu k celému obvinění vzneseného poškozenou vůči obviněnému, tedy vůči všem jednáním popsaným ve výrokové části napadeného rozsudku. Důkazní hodnota obsahu celé výpovědi poškozené je pak jistě výrazně snížena.

Tímto prizmatem je nutné nahlížet na celou výpověď poškozené, nikoliv pouze na některé její úseky, které odpovídají určenému směru objasňování věci. Obhajoba již v řízení před soudem prvního stupně navrhovala znalecké zkoumání poškozené za účelem ověření její důvěryhodnosti, neboť pochybnosti o ní jsou zjevné. Odborné přezkoumání důvěryhodnosti nezletilých poškozených v případech sexuálních deliktů je v zásadě pravidelnou a téměř nenahraditelnou součástí trestních procesů v obdobných případech. S odůvodněním, že je poškozená obtížně dostupná pro znalecké zkoumání, nebyl tento opakovaný důkazní návrh obhajoby připuštěn.

Bez její objektivizace však nelze přikládat její výpovědi v tomto případě významnou důkazní hodnotu.

7. Podle dovolatele byl prvotní postoj matky poškozené A. M. S. rovněž zjevně motivován snahou mu uškodit, vypudit jej ze své blízkosti a využít k tomu obvinění, která vůči němu vznesla nezletilá poškozená (nebyla-li její matka přímo strůjkyní tohoto obvinění). Pokud lze nějakým způsobem vyslechnutým osobám důvěřovat, vyplývá z nich možnost, že se obviněný mohl až příliš horlivě snažit o soužití s matkou poškozené, což jí skutečně mohlo být nepříjemné. Tato skutečnost však zásadně negativním způsobem ovlivnila důvěryhodnost výpovědi matky nezletilé. Současně je významně narušována jejím zvláštním chováním po zahájení jeho trestního stíhání, kdy se nejprve snažila o zastavení trestního řízení se zdůvodněním (následně zcela vyvráceným), že se bojí pomsty ze strany rodiny obviněného, a následně odcestovala společně s poškozenou právě do Rumunska. Obviněný již v předchozím řízení navrhl znalecké zkoumání důvěryhodnosti výpovědi matky poškozené, avšak s odkazem na její obtížnou dostupnost byl jeho návrh zamítnut.

8. Dovolatel měl za to, že ze stejných důvodů je nedůvěryhodným svědkem i J. J. N., u něhož je možné sledovat snahu obviněnému uškodit a pomoci A. M. S. (s níž měl velice blízký vztah) od údajně dotěrné snahy obviněného o rodinné soužití s ní. Nezodpovězenou otázkou zůstává, zda právě matka poškozené neinstruovala i tohoto svědka nebo zda postup proti obviněnému neplánovali společně. Údajně pozorované nevhodné chování obviněného vůči poškozené při hře v parku vychází ze zcela neprokazatelného tvrzení a je pouze vzdáleně relevantní pro projednávanou věc.

9. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a podle § 265m tr. ř. sám rozhodl rozsudkem, jímž jej zprostí obžaloby.

10. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k podanému dovolání nejprve rekapitulovala obsah dovolacích námitek obviněného, stručně charakterizovala uplatněné dovolací důvody, přičemž konstatovala, že předložené dovolání je založeno na doslovném opakování námitek prolínajících se víceméně celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy vypořádaly. Námitky podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považovala za zjevně neopodstatněné.

Soud prvního stupně realizoval v podstatě komplexní a bezvadné dokazování co do rozsahu i formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž odvolací soud, který podané odvolání řádně přezkoumal, s uplatněnými námitkami se přiléhavě vypořádal, přičemž sám provedl dokazování. Vzhledem k přehodnocení důkazů změnil i právní kvalifikaci jednání obviněného. Dokazování není bezbřehé a jeho rozsah rozhodně není určován přáními a požadavky obviněného či státního zástupce. Soud není povinen provést každý důkaz, který některá ze stran trestního řízení navrhla.

Rozsah dokazování je vymezen výlučně potřebou objasnit skutkový stav v míře nezbytné a postačující k náležitému a spravedlivému rozhodnutí věci. V trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Tento závěr zprostředkovaně vyplývá také z čl. 82 Ústavy České republiky, v němž je zakotven princip nezávislosti soudů. Odmítne-li však soud provést navržený důkaz, musí toto své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit, což odvolací soud pod bodem 26.

odůvodnění svého rozhodnutí učinil.

11. Jednání obviněného je podle státní zástupkyně prokázáno především věrohodnou výpovědí poškozené AAAAA. V této souvislosti lze poukázat na prvotní doznání obviněného, které je rovněž možno považovat za věrohodné. Vzhledem k tomu, že prvoinstanční soud se nedostatečně vypořádal zejména s výpovědí poškozené, která sexuální praktiky obviněného prováděné na její osobě při pobytu v Rumunsku popisovala zcela odlišně, přistoupil odvolací soud k zopakování některých důkazů provedených již v hlavním líčení a podle § 102 odst. 2 tr.

ř. přečetl protokol o výslechu poškozené, včetně doslovného přepisu tohoto výslechu. Dále provedl důkaz zprávou Nemocnice Tábor, gynekologické ambulance, ze dne 30. 9. 2023. Vzhledem k tomu, že skutková zjištění učiněná odvolacím soudem nasvědčovala poněkud jinému skutkovému stavu, překvalifikoval jednání obviněného. Skutkový děj popsaný v rozhodnutí odvolacího soudu byl prokázán i výpovědí samotného obviněného, který nepopíral, že poškozené podával léky na zklidnění a sliboval za to (a případně i poskytoval) dárky a mazlil se s ní, byť tvrdil, že toto nepovažoval za sexuální akt.

Tyto skutečnosti byly potvrzené výpovědí poškozené, která hovořila nejméně o třech případech sexuálního jednání obviněného vůči její osobě v Rumunsku, kterým vždy předcházelo to, že jí obviněný sliboval dárky, když požije tablety, po kterých se jí chtělo spát. Poškozená zmiňovala i další osahávání na nohách a ve spánku též na hýždích při pobytu v České republice. Toto jednání bylo potvrzeno i výpovědí matky poškozené A. M. S., která vypovídala o posledním incidentu v penzionu XY, kdy obviněný podal dceři tablety, po kterých jí bylo špatně, a o tom, že na společných procházkách si všimla, že obviněný s její dcerou laškuje.

Pominout nelze ani výpověď svědka J. J. N., který uvedl, že informaci o osahávání poškozené obviněným měl přímo od ní, když mu poškozená řekla, že ji obviněný osahává na prsou. Rovněž měl tyto informace od spolupracovníka jménem Č., kterému údajně poškozená vyprávěla totéž. V daném případě je třeba akceptovat rozhodnutí odvolacího soudu, který dospěl k závěru, že v Rumunsku a následně i v České republice docházelo pouze k neinvazivnímu sexuálnímu jednání obviněného vůči poškozené, a to proti její vůli za využití bezbrannosti způsobené jejím věkem a tím, že jí obviněný podal léky za účelem jejího omámení.

12. Není pochyb o tom, že ze strany obviněného se jednalo o jednání úmyslné s plnou znalostí věku poškozené, které v té době bylo 10 až 11 let. S ohledem na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, obviněný netrpí žádnou deviací v sexuálních preferencích, je sexuálně zaměřen na ženy blízké jeho věku a jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti v době činu byly plně zachovány. Správně soud uzavřel, že šlo o jednání náhražkové, čemuž nasvědčuje i nižší intenzita jeho sexuální aktivity vůči poškozené. Jednání obviněného tedy bylo provedenými důkazy prokázáno, právní kvalifikace použitá odvolacím soudem je přiléhavá, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Dovolání obviněného proto státní zástupkyně navrhla odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

III. Přípustnost dovolání

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání nebylo možné odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., načež podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Na tomto základě dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

IV. Důvodnost dovolání

14. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Nejvyšší soud k tomu, jakož i k akcentu obviněného na porušení základních zásad trestního řízení, především pravidla in dubio pro reo, majícího ústavněprávní rozměr, poznamenává, že si je vědom své povinnosti zabývat se v rámci řízení o dovolání věcí i z hlediska respektování práva obviněného na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jak uvedl Ústavní soud ve svém stanovisku pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14: „Dovolací řízení se nemůže nacházet mimo ústavní rámec ochrany základních práv a pravidel spravedlivého procesu vymezeného Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou. Nejvyšší soud je tedy povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces. Každá důvodná námitka porušení ústavních práv je podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o dovolání. Nejvyšší soud je v této fázi řízení povinen při posuzování příslušného dovolacího důvodu toto pravidlo uplatňovat bezvýjimečně a nepřenášet tuto odpovědnost na Ústavní soud“.

15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.

16. Obviněný v kontextu deklarovaného důvodu dovolání v zásadě vytkl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, neboť namítl, že v řízení provedené důkazy nedovolují uzavřít, že spáchal trestnou činnost, jíž byl uznán vinným, ba zda k ní vůbec došlo. Za nepravdivé označil především výpovědi nezletilé poškozené Monicy Marie Schneider a její matky A. M. S., přičemž zdůraznil, že bez znaleckého zkoumání věrohodnosti svědkyň nelze jejich výpovědím přikládat významnou důkazní hodnotu. Znalecké zkoumání svědkyň navrhl před soudy obou stupňů, návrh však nebyl reflektován pro jejich obtížnou dostupnost. Za nedůvěryhodného měl svědka J. J. N. pro jeho snahu poškodit obviněného, jím údajně pozorované nevhodné chování obviněného vůči poškozené vychází z neprokazatelného tvrzení. Nejvyšší soud po přezkoumání napadených rozhodnutí soudů obou instancí shledal, že výhrady dovolatele jsou z větší části ve svém jádru opodstatněné.

17. Soud prvního stupně skutkové závěry obsažené ve výroku o vině rozsudku opřel především o výpověď obviněného ze dne 1. 10. 2023 (učiněnou v přípravném řízení v procesně použitelné podobě jako první v pořadí) a výpověď nezletilé poškozené, kterou vnímal v klíčových bodech jako věrohodnou, podpořenou vedle doznání obviněného i ostatními provedenými důkazy (bod 46. rozsudku). Zrekapituloval, že výpovědi obviněného a poškozené se shodují v údaji o podávání tablet a že oba vypovídali i o tom, že obviněný využíval nákupu dárku poškozené jako výměnu za to, co po ní chtěl, a shodně i o tom, že obviněný poškozenou osahával a že ji osahával i v posteli (bod 38. rozsudku). Nepřehlédl, že výpovědi obou zmiňovaných se liší v popisu detailů sexuálních praktik. Jde-li o jednání obviněného na území České republiky, poškozená je popsala jako osahávání, jež jí bylo nepříjemné, a tuto okolnost potvrdil podle soudu i svědek J. J. N. Co do jednání na území Rumunska, připustil, že výpověď poškozené v části hovořící o vaginálním a análním styku nebyla verifikována lékařským gynekologickým vyšetřením (poznamenal, že její výpověď mohlo ovlivnit také to, že vypovídala prostřednictvím tlumočníka), proto vycházel z výpovědi obviněného a jím udávaného orálního a manuálního uspokojování (bod 40. rozsudku). Soud prvního stupně odmítl obhajobu obviněného, který posléze popřel pravdivost svého doznání ze dne 1. 10. 2023, označil ji za účelovou a vnitřně rozpornou. Neuvěřil ani jeho tvrzení, že nevěděl, co dne 1. 10. 2023 říkal v důsledku předchozího velkého množství zkonzumovaného alkoholu, případně vlivu léků aplikovaných ještě před zadržením dne 30. 9. 2023 v 18:45 hodin. V této souvislosti odkázal na výsledky dechové zkoušky a jí naměřeného množství alkoholu v krvi obviněného (v 19:02 hodin dne 30. 9. 2023 naměřeno 1,46 g/kg alkoholu), jakož i závěry znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie (bod 42. rozsudku).

18. Odvolací soud v řízení o odvolání ve veřejném zasedání zopakoval některé důkazy provedené již v hlavním líčení; podle § 102 odst. 2 tr. ř. přečetl protokol o výslechu nezletilé poškozené včetně doslovného přepisu tohoto výslechu, zejména jeho části týkající se popisu událostí v Rumunsku, a provedl důkaz i zprávou Nemocnice Tábor, a. s., gynekologické ambulance ze dne 30. 9. 2023 o vyšetření poškozené. Neztotožnil se zcela s úvahami a hodnocením důkazů, jak je učinil soud prvního stupně, a konstatoval, že skutkový stav nebyl zjištěn správně.

Vytkl, že soud prvního stupně vycházel z výpovědi obviněného z 1. 10. 2023, v níž se doznal k podávání tablety, hlazení, líbání poškozené, že se od ní nechal orálně uspokojovat a zasouval jí prst do přirození, ačkoliv poškozená orální sex s obviněným výslovně opakovaně popřela, nezmínila, že by jí zasouval prsty do přirození. Naopak uvedla, že s ní ve třech případech souložil, a to dvakrát vaginálně a jednou análně. Odvolací soud konstatoval, že výpověď poškozené nepodporuje zpráva o jejím gynekologickém vyšetření, její výpovědí ale není potvrzováno ani doznání obviněného k orálnímu pohlavnímu styku a digitální penetraci ze dne 1.

10. 2023. Odvolací soud tak zpochybnil správnost závěrů soudu prvního stupně o pohlavním styku provedeném obviněným na poškozené invazivním způsobem, tedy orálně nebo prsty, s tím, že prvotní doznání obviněného v tomto směru nepodporuje žádný další důkaz. Výpověď z 1. 10. 2023 odvolací soud označil sice za provedenou procesně bezvadným způsobem, za účasti obhájce, ani on se nepřiklonil k možnému vlivu alkoholu požitého před zadržením obviněného, nicméně upozornil na nedobrý stav obviněného, který vedl k přerušení jeho výslechu po zásahu obhájce s tím, že se obviněný necítil dobře a byl zmatený.

Také vrchní komisař v podnětu k návrhu na vzetí do vazby zmínil, že výpověď obviněného byla chaotická a obviněný byl neklidný. Proto bylo třeba přistupovat k hodnocení tohoto důkazu s větší obezřetností (body 17., 18. rozsudku). Za jednání prokázané netoliko prvotním doznáním obviněného, ale i ostatními důkazy lze podle odvolacího soudu považovat sexuální uspokojení sledující osahávání po celém těle, na prsou, hýždích, líbání rukou a nohou, k němuž mělo docházet v Rumunsku poté, co poškozená výměnou za dárky požila tablety, po nichž se cítila ospalá.

Stejné osahávání se podle závěrů odvolacího soudu dělo i při pobytu v České republice, dílem poté, co se poškozená proti tomu slovně ohradila, dílem ve spánku, kdy se probudila v důsledku osahávání na jejích hýždích. Odvolací soud také vytkl, že oporu v dokazování nemá zjištění soudu prvního stupně o lécích podávaných v Rumunsku, když chemické složení podaných tablet bylo zjištěno jen u přípravků podaných v České republice. O lécích podaných v Rumunsku proto lze toliko uzavřít, že poškozené způsobovaly ospalost.

Odvolací soud, veden těmito úvahami, neměl žádné pochybnosti o tom, že obviněný již v době, kdy pobýval s A. M. S.

a nezletilou poškozenou, její dcerou, v Rumunsku, nejméně ve 3 případech poškozené podal výměnou za poskytnutí dárků lékové přípravky, po nichž byla ospalá, a v tomto stavu se jí dotýkal na intimních místech. V osahávání poškozené pokračoval i po příjezdu do České republiky v XY a poškozené dne 28. 9. 2023 podal lékový přípravek, po němž poškozená zvracela a následně byla v její moči zjištěna účinná látka ze skupiny benzoazepinů, způsobující stavy omámení a ospalosti.

19. Odvolací soud tudíž část výpovědi poškozené, v níž tvrdila, že ji obviněný znásilnil, a to dvakrát vaginálně a jednou análně, neakceptoval (to ostatně co do vaginálního i análního pohlavního styku učinil již soud prvního stupně), a to s ohledem na výsledek jejího gynekologického vyšetření z 30. 9. 2023. Jde-li o soudem prvního stupně udávané doznání obviněného k orálnímu pohlavnímu styku a vkládání prstů do vagíny poškozené ve výpovědi ze dne 1. 10. 2023, vypovídací hodnota tohoto doznání je podle odvolacího soudu problematizována tím, že obviněný skutečně nebyl v dobré zdravotní, resp. psychické kondici, čehož si všimli obhájce i vrchní komisař. Především ale nelze přehlédnout, že výpověď obviněného zůstala v této části osamocená, poškozená výslovně popřela orální sex a vůbec nehovořila o zasouvání prstů do vagíny. Odvolací soud proto ve prospěch obviněného modifikoval popis skutku tak, jak je uvedeno ve výroku o vině jeho rozsudku. Stejně jako soud prvního stupně uzavřel, že jelikož podle závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, obviněný netrpí žádnou deviací v sexuálních preferencích, v objektu ani jiných a je sexuálně zaměřen na ženy blízké jeho věku, lze uzavřít, že šlo o jednání náhražkové, čemuž nasvědčuje i nižší intenzita jeho sexuální aktivity vůči poškozené, neinvazivní způsob provedení ve spánku poškozené nebo po jejím omámení léky (body 30.–32., 22. rozsudku).

20. Třebaže si nelze nepovšimnout složité důkazní situace a soudům nelze upřít pečlivý přístup k objasnění věci, podle Nejvyššího soudu jejich závěry bez dalšího neobstojí, nejsou podloženy skutečnými výsledky provedeného dokazování. Obtížná důkazní situace byla poznamenána jednak měnící se výpovědí obviněného, jednak nepřesvědčivostí celkového vyznění výpovědi nezletilé poškozené a především také nemožností doplnit dokazování o další důkazy vyžadující osobní přítomnost nezletilé poškozené a její matky. Již soud prvního stupně totiž upozornil na zprávy poskytnuté rumunským soudem, podle nichž A. M. (v rozhodnutích soudů akceptována užívaná podoba jména místo „M.“, obdobně jako u poškozené) S., která odcestovala i s nezletilou poškozenou údajně nejdříve do Rumunska – č. l. 228, 231, 232, žije v současnosti na neznámé adrese v Německu (č. l. 531). Toto zjištění bylo také důvodem, pro který objektivně nemohlo být vyhověno návrhům obhajoby na doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru psychologie, zaměřený na posouzení věrohodnosti poškozené AAAAA a její matky A. M. S. (viz bod 3. rozsudku soudu prvního stupně, bod 26. rozsudku odvolacího soudu). Soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozsudků vyložily, proč těmto i v dovolání znovu akcentovaným návrhům nemohly vyhovět a jejich závěrům nelze nic vytknout, neboť obě jmenované svědkyně byly pro účely vypracování znaleckého posudku nedosažitelné.

21. Výpověď poškozené, kterou soud prvního stupně pokládal v klíčových bodech za věrohodnou a podpořenou i ostatními důkazy, odvolací soud podrobil důkladnějšímu rozboru, konfrontoval ji s dalšími ve věci provedenými důkazy a shledal, že za jednání obviněného vůči ní, které ostatní důkazy potvrzují, lze označit, jak již bylo dříve vymezeno (viz bod 18. tohoto usnesení dovolacího soudu), osahávání po celém těle, na prsou a hýždích, líbání rukou a nohou, ke kterému mělo docházet v Rumunsku poté, co poškozená výměnou za dárky požila tablety, po nichž se cítila ospalá.

Stejné osahávání se pak mělo dít i při pobytu v České republice, a to i dílem ve spánku, kdy měla být poškozená osahávána obviněným na hýždích, v důsledku čehož se probudila. Takový způsob jednání měl být podle odvolacího soudu zjištěn nejen z výpovědí obviněného a poškozené, ale i svědkyně A. M. S., matky poškozené, a zejména svědka J. J. N., jemuž se poškozená svěřila a který také osahávání poškozené a její nesouhlasnou a odtažitou reakci viděl při společných aktivitách (body 19., 20. a 29. rozsudku odvolacího soudu).

22. Obviněný nepopíral, že poškozené podával léky na zklidnění, sliboval jí za to, případně i poskytoval dárky a mazlil se s ní, ale nepovažoval to za sexuální akt. Významná je výpověď nezletilé poškozené ze dne 23. 10. 2023 (přepis na č. l. 58–60 v relevantních částech koresponduje se záznamem pomocí audiovizuální techniky), v níž popisuje jak jednání obviněného vůči ní v Rumunsku, tak posléze i v České republice. Co do popisu jeho jednání v Rumunsku, zřetelně označuje jen 3 případy invazivního pohlavního styku (genitálního i análního), o žádném jiném jeho chování vůči ní nehovoří.

K výslovnému dotazu sdělila, že se staly jen tyto 3 věci, jen samotný akt, obviněný ji nelíbal, nesahal na ni. Všechno také řekla mamince. K charakteru jeho jednání v penzionu XY v XY konkretizovala – vedle podání tablet, že jí obviněný dal ruku na stehno, sahal jí na kotník, na různé části těla a také ji osahával ve spánku na hýždích. Svědkyně A. M. S., matka poškozené, vypověděla, že zjistila, že jí i poškozené obviněný dával tablety do džusu, protože byly podle něj „nějaké nervozní“, poškozené je dal i 28.

9. 2023. Poškozená se jí přímo nikdy nezmínila, že by ji obviněný osahával, asi se bála, stěžovala si, že je hrubý a opilý. K přímému dotazu, zda ví z vlastní zkušenosti, že by obviněný poškozenou osahával, uvedla, že jednou na procházce obviněný s dcerou laškoval, bral jí čepici a vzal ji do náručí, ale ona to pokládala za legraci. J. J. N. ji informoval, že viděl, jak obviněný dceru osahával na nohách, ona mu rovněž sdělila, že to byla asi legrace, jenom hra. Poškozená jí neříkala o sexuálním zneužití v Rumunsku.

Svědek J. J. N. skutečně ve své výpovědi hovořil o tom, že se mu poškozená svěřila, že ji obviněný osahával na prsou, viděl, že obviněný na poškozenou opakovaně sahal, dotýkal se jí na ramenou a na prsou, ač si to nepřála. Obviněný to vysvětloval tím, že to bylo v rámci zábavy. Po zadržení obviněného mu matka poškozené sdělovala, že s ní chtěl obviněný žít, jí se ale nelíbilo, jak se dotýká její dcery. Říkala mu rovněž, že už v Rumunsku docházelo k tomu, že se jí obviněný dotýkal na intimních místech, ona s ním přerušila kontakt.

AAAAA mu později po zadržení obviněného též zmínila, že se ji snažil obviněný posadit na koleno (neuvedeno, zda v Rumunsku či v České republice) a začít ji obtěžovat. Podrobněji svědek hovořil i o okolnostech souvisejících s tabletami poté, co mu A. M. S. poslala na WhatsApp fotku s tabletami a dostal zprávu, že obviněný dal poškozené tablety. Protože pak svědkyně nezvedala telefon, informoval policii a jeli společně na ubytovnu. Konfrontují-li se výpovědi posledně uvedených svědků, tj. A. M. S.

a J. J. N., nelze z nich zjistit žádnou relevantní informaci o chování obviněného vůči poškozené v Rumunsku. Svědek J. J. N. měl jen zprostředkované sdělení matky poškozené, které samo o sobě není věrohodné, neboť svědkyně uváděla, že jí poškozená o žádném sexuálním zneužití (ani osahávání) v Rumunsku neříkala.

23. Pro úplnost je třeba upozornit i na odpovídající část výpovědi obviněného ze dne 1. 10. 2023, v níž jednak přiznával, že se s poškozenou mazlil (bez specifikace místa), nepokládal to ale za sexuální akt. Ve vztahu ke skutku, pro nějž mu bylo sděleno obvinění, uvedl, že poškozené dal půl bílé tablety, když vyšla ze sprchy, byla nahá, sama si vzal jeho penis a dala si ho do pusy. Jednou se to stalo na hotelu a opakovalo se to asi 1x za rok, 3x to bylo ve sprše. Penisem se o pohlavní styk nepokoušel, protože je impotent. Dal jí dárek, začal jí líbat ruce, nohy, říkal, že bez jejího souhlasu nic dělat nebudou. Z uvedeného vyplývá, že výpověď nezletilé poškozené v části popisující jednání obviněného vůči ní v Rumunsku nekoresponduje s výpovědí obviněného a ani ostatními provedenými důkazy a skutková zjištění odvolacího soudu, že v přesně nezjištěné době v roce 2022 a 2023 v Rumunsku, ve městě XY, v nezjištěném počtu případů, nejméně však třikrát, za účelem svého sexuálního uspokojení podal nezletilé poškozené AAAAA, s cílem poškozenou omámit a uvést ji tak do stavu, v němž nebude schopna projevit svou vůli, blíže neurčený lékový přípravek, který poškozená požila výměnou za poskytnutí dárků obviněným, a poté, co požití lékového přípravku u ní vedlo k celkové slabosti a usínání, obviněný poškozenou hladil a osahával po celém těle, na prsou a hýždích, líbal jí ruce a nohy, nemají oporu ve výsledcích provedeného dokazování. Uvádí-li přesto odvolací soud, že výpovědi obviněného a poškozené tvoří spolehlivý podklad pro skutková zjištění spojená s jednáním obviněného v Rumunsku, bude na něm, aby vyložil, o které důkazy tato svá skutková zjištění konkrétně opřel.

24. Podle dovolacího soudu nedostatečně odůvodněný závěr o vině obviněného v rozsudku soudu prvního stupně tedy nenapravil ani odvolací soud, podle něhož lze vinu obviněného vyvodit na podkladě důkazů, které tvoří ucelený a logický řetěz, přičemž jde-li o inkriminované jednání obviněného vůči poškozené v Rumunsku, odkazoval na výpověď obviněného a poškozené. Jak již ale bylo vyloženo, výpovědi obviněného a poškozené nejsou v této části ani zdaleka shodné. Nadto není možné nechat stranou poněkud nejasné a neurčité hodnocení výpovědi obviněného ze dne 1. 10. 2023 odvolacím soudem, podle něhož nedobrý stav obviněného potvrzuje i zmínka vrchního komisaře v podnětu k návrhu na vzetí do vazby. Výpověď obviněného měla být chaotická, obviněný neklidný, proto byl také jeho výslech po zásahu obhájce přerušen (bod 17. rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud proto hovoří o potřebě přistupovat k hodnocení tohoto důkazu „s větší obezřetností“, aniž by však dále vysvětlil, jak se tato okolnost reálně promítla do hodnocení věrohodnosti výpovědi obviněného a učiněných skutkových zjištění. Výslech vrchního komisaře D. H. k bližšímu objasnění okolností, za jakých se výslech obviněného dne 1. 10. 2025 uskutečnil, ale k důkazu proveden nebyl.

25. V dané souvislosti je vhodné připomenout judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16), podle níž jsou obecné soudy v situaci „tvrzení proti tvrzení“ povinny důkladně posuzovat věrohodnost jednotlivých proti sobě stojících výpovědí a postupovat obzvláště pečlivě a obezřetně při hodnocení těchto výpovědí a vyvozování skutkových závěrů, a to za přísného respektování principu presumpce neviny. I z laického pohledu by bylo zcela zjevné, že výpovědní hodnota výpovědi nezletilé poškozené není příliš vysoká, což ostatně zaznamenaly i soudy obou stupňů, které se v této souvislosti snažily najít vysvětlení i v tom, že vypovídala prostřednictvím tlumočníka (bod 40.

rozsudku soudu prvního stupně, bod 25. rozsudku odvolacího soudu). Dovolací soud v rámci přípravy k rozhodnutí o dovolání zhlédl videozáznam výslechu svědka – osoby mladší 18 let AAAAA (připojen k č. l. 55) a nutno podotknout, že práce ad hoc přibraného tlumočníka a jeho aktivita při výslechu nezletilé poškozené není standardní. Považovat proto daný důkaz za spolehlivě usvědčující, popř. jako věrohodný jen v částech, v nichž se výpověď poškozené podle odvolacího soudu shoduje s výpovědí obviněného (čemuž ale výsledná skutková zjištění odvolacího soudu neodpovídají), je ze strany obou nižších soudů přinejmenším kontroverzní.

Lze shrnout, že z výpovědi poškozené s oporou především o výpověď svědka J. J. N. bylo možno vyvodit toliko skutkové zjištění týkající se již dříve zmiňovaného a popisovaného neinvazivního sexuálně podmíněného kontaktu s obviněným až při pobytu v České republice v XY.

26. Obdobně je třeba nahlížet také na obsah výpovědí dovolatele, kterou soudy jako celek důvodně považovaly za nevěrohodnou. V této souvislosti je ovšem nutné poznamenat, že nevěrohodnost obhajoby obviněného sice za určitých okolností může poskytnout jistý obrázek o celkovém skutkovém ději, obviněný má však v rámci svého ústavně garantovaného práva na obhajobu možnost hájit se způsobem, jaký uzná za vhodné. Ještě obezřetněji je s výpovědí obviněného nutno zacházet za stavu důkazní nouze (jaký panuje v posuzovaném případě).

V této souvislosti je možno poukázat na náhled Ústavního soudu na obhajobu obviněného vyjádřený v nálezu ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09, podle něhož „právo na obhajobu, které má i ústavněprávní zakotvení (čl. 37 odst. 1 a 2, čl. 40 odst. 3 a 4 Listiny), je koncipováno tak, že obviněný se může, avšak nemusí hájit; taktika a způsob vedení obhajoby je výlučně v dispozici obviněného; také volba okamžiku, kdy obviněný s obhajobou vystoupí, je toliko jeho věcí; úkol prověřovat obhajobu spočívá v kterémkoli okamžiku trestního řízení na orgánech činných v trestním řízení; obviněného v trestním řízení netíží žádné důkazní břemeno“.

Podle zde vyslovených závěrů „důkazní situace, při níž v trestním řízení existuje pouze jediný usvědčující důkaz, je z poznávacího hlediska nesnadná a obsahuje v sobě riziko možných chyb a omylů. V takových případech musí být věnována mimořádná pozornost důkladnému prověření tohoto jediného usvědčujícího důkazu a takový důkaz musí být mimořádně pečlivě hodnocen. Orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyvinout všemožné úsilí, aby tento jediný usvědčující důkaz byl pokud možno doplněn jinými, byť třeba nepřímými důkazy.

Taková povinnost pro ně vyplývá ze zásady oficiality a ze zásady vyhledávací (§ 2 odst. 4 a 5 tr. ř.), podle níž orgány činné v trestním řízení jsou povinny samy provádět další potřebné a dostupné úkony tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti“ (obdobně také např. nález ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2773/20). S ohledem na vše výše zmíněné je tudíž možno uzavřít, že ani z výpovědí obviněného nemohly vyplynout takové skutečnosti, které by mohly být bez dalšího hodnoceny jako usvědčující jej ze spáchání skutku, jímž byl uznán vinným v modifikované podobě odvolacím soudem.

27. Dovolací soud nemůže pominout, že presumpce neviny (§ 2 odst. 2 tr. ř., čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a z ní plynoucí pravidlo in dubio pro reo, na něž obviněný odkazoval, jsou pilířem spravedlivého trestního řízení. Pravidlo in dubio pro reo znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Platí také, že jakkoli vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok (nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 5. 1998, sp. zn. IV. ÚS 36/98, ze dne 9. 6. 2014, sp. zn. IV. ÚS 787/13, aj.). Jinak řečeno, trestní řízení vyžaduje v tomto ohledu ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05, ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, aj.).

28. Vyhodnotíme-li důkazní situaci v této trestní věci, dovolatel je usvědčován jediným přímým důkazem, a to výpovědí poškozené nezletilé AAAAA, o jejíž věrohodnosti lze však opodstatněně pochybovat. Tento přímý důkaz sám o sobě bez jakýchkoliv pochybností neprokazuje jednání, jímž byl obviněný uznán vinným a jehož se měl dopustit ještě v Rumunsku ve městě XY. Dále je soudy zjištěný skutkový děj podporován důkazy, jejichž vypovídající hodnota je nízká (výpověď A. M. S., matky poškozené, jakož i svědka J. J. N. v části toliko zprostředkovaně popisující události v Rumunsku). Jiné důkazy, které by prokazovaly okolnosti údajného sexuálním uspokojením motivovaného „hlazení a osahávání poškozené po celém těle, na prsou a hýždích“, a to zejména v Rumunsku v nezjištěném počtu případů, nejméně však třikrát, nebyly orgány činnými v trestním řízení zajištěny. Nejvyšší soud je proto přesvědčen, že nebyly eliminovány veškeré pochybnosti, zda a jakým konkrétním způsobem se obviněný jednání, jímž byl v uznán vinným, dopustil jednak na území Rumunska a poté i České republiky.

29. Podle Nejvyššího soudu se závěr o vině obviněného jeví ve světle dosud provedených důkazů a jejich hodnocení soudy přinejmenším jako nepřesvědčivý. Souhrn provedených důkazů musí tvořit logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětného skutku a usvědčují z jeho spáchání právě obviněného (k tomu srov. př. rozhodnutí uveřejněná pod č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Dokazování soudů není prosto určitých rozporů, z nichž nejzásadnější spočívá v tom, že nebyla bez jakýchkoliv rozumných pochybností vyvrácena stěžejní část obhajoby obviněného, že se vůči nezletilé poškozené, sleduje své sexuální uspokojení, nedopustil ani jednání popsaného ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu.

K odstranění vytknutých nedostatků třeba doplnit dokazování v intencích uvedených v tomto rozhodnutí, přičemž se nabízí výslech vrchního komisaře D. H. k okolnostem, za nichž probíhal výslech obviněného dne 1. 10. 2023, k chování obviněného v jeho průběhu, případně vyžádání zprávy CPZ o celkovém stavu obviněného po dobu pobytu. Provedení těchto důkazních prostředků je významné pro závěr o celkové věrohodnosti výpovědi obviněného, zejména pak jeho výpovědi dne 1. 10. 2023. S ohledem na okolnosti případu a nejasné a rozpačité vyznění výpovědi znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, MUDr.

Hind Mansour-Musové v hlavním líčení jeví se potřebným ji znovu vyslechnout k otázkám povahy jednání obviněného jako případného „jednání náhražkového“, jak zmiňují soudy obou stupňů bez patřičného odborného zázemí. Zejména je pak nutno při hodnocení důkazů neopomíjet žádné okolnosti, tedy ani ty, které svědčí ve prospěch obviněného, a postupovat v souladu se zásadou presumpce neviny i z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo. Teprve pak nechť jsou po vyhodnocení provedených důkazů učiněny odpovídající závěry ohledně tohoto jednání, a to jak skutkové, tak právní.

Nelze vyloučit, že k řádnému zjištění skutkového stavu věci bude nezbytné provést i důkazy další, přičemž na soudu bude, aby tak učinil. Zvláště je třeba upozornit, byť spíše jen hypoteticky, na eventualitu návratu nezletilé poškozené s matkou na území České republiky, popř. zjištění jejich konkrétního pobytu, a v návaznosti na to možnost jinak potřebného doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru psychologie ve vztahu k poškozené a její věrohodnosti.

30. Protože v projednávaném případě byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. 5 To 3/2025, a současně také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí vrchního soudu bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 9. 2025

JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu

Soud: Nejvyšší soud

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Spisová značka: 8 Tdo 686/2025

Datum rozhodnutí: 10.09.2025

Typ rozhodnutí: USNESENÍ

Heslo: Vazba

Dotčené předpisy: § 265l odst. 4 tr. ř.

Kategorie rozhodnutí: E

8 Tdo 686/2025-I-879

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2025 v řízení o dovolání, které podal obviněný D. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. 5 To 3/2025, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 14/2024, o vazbě obviněného takto:

Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný D. D. nebere do vazby.

Odůvodnění:

1. Obviněný D. D. v současné době vykonává ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Trest odnětí svobody mu byl vedle trestu vyhoštění na dobu 5 let uložen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 9. 2024, sp. zn. 17 T 14/2024, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. 5 To 3/2025.

2. Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2025 dovolání obviněného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. 5 To 3/2025, a rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. 5 To 3/2025. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

3. Z ustanovení § 265l odst. 4 tr. ř. vyplývá, že vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Na Nejvyšším soudu tedy bylo, aby rozhodl o vazbě obviněného.

4. Podle § 67 tr. ř. platí, že obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, a) že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest, b) že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání, nebo c) že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.

5. Nejvyšší soud v tomto stadiu řízení nezjistil takové konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly některý z důvodů vazby podle § 67 tr. ř. Usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. 5 Nt 105/2023, byl obviněný vzat do vazby podle § 68 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) tr. ř. s tím, že vazba se počítá od zadržení dne 30. 9. 2023 v 18:45 hodin. V průběhu trestního stíhání byly důvody vazby modifikovány a obviněný byl ponechán ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř. V současné situaci zjevně nehrozí konkrétními okolnostmi podložená důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán, působit na dosud nevyslechnuté svědky či jinak mařit objasňování závažných skutečností. Je pravdou, že do jisté míry hrozí obava, že uprchne, neboť v České republice není poután k určitému místa pobytu věcnými ani osobními vazbami, ale nelze přehlédnout, že již vykonal nejméně polovinu uloženého trestu odnětí svobody, ve výkonu trestu odnětí svobody není k jeho chování negativních připomínek. Další vzetí obviněného do vazby tudíž není žádoucí a nezbytně nutné.

6. Proto bylo rozhodnuto, že obviněný se nebere do vazby.

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. 9. 2025

JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu