8 Tdo 889/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. srpna
2010 dovolání obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 12 To 25/2010, jako odvolacího soudu v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 279/2009, a
rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
24. 2. 2010, sp. zn. 12 To 25/2010, a rozsudek Okresního soudu v Semilech ze
dne 7. 12. 2009, sp. zn. 4 T 279/2009, z r u š u j í .
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně z r u š u j í také další rozhodnutí
na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Semilech p ř i k a z u j e ,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný M. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 7.
12. 2009, sp. zn. 4 T 279/2009, uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250
odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k
trestu odnětí svobody na dvě léta. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto
trestu podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr.
zák. na tři léta. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost
nahradit poškozenému J. P., spol. s r. o. se sídlem T., K., škodu ve výši
750.167,- Kč.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný označeného trestného
činu dopustil tím, že jako jediný jednatel a společník společnosti D.S.K. – CZ,
spol. s r. o., L., B., t. č. v konkursu (od 3. 11. 2008) jménem této
společnosti od společnosti J.P., spol. s r. o. se sídlem T., K., a k její škodě
na základě předchozích objednávek odebral řezivo
- ve dnech 18. a 19. 2. 2008 v celkové hodnotě 601.940,- Kč a
- ve dnech 29. 2. a 3. 3. 2008 v celkové hodnotě 148.227,- Kč,
faktury za ně vystavené a splatné k 5. 3. 2008, resp. k 18. 3. 2008, nezaplatil
dosud, přičemž s ohledem na značné předlužení své firmy trvající již od konce
roku 2006, které však dodavateli zamlčel, musel být přinejmenším srozuměn s
tím, že takto odebrané zboží není a nebude schopen uhradit, a poškozenému tak
způsobil škodu ve výši 750.167,- Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním směřujícím proti výroku
o vině i trestu. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2010,
sp. zn. 12 To 25/2010, bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako
nedůvodné zamítnuto.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě
dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. S odkazem na
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítal, že napadené rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Podle názoru dovolatele nebylo prokázáno, že by od počátku jednal s
úmyslem vylákat od společnosti J. P., spol. s r. o. se sídlem v T., zboží v
úmyslu je nezaplatit, když minimálně jedna z plateb byla uhrazena. V době
uzavření objednávek na dodávku dřeva měl uzavřenou smlouvu na výstavbu řadových
rodinných domků v L. a odebrané dřevo sloužilo ke zhotovení díla, které bylo v
té době již rozpracováno. Byl v dobré víře, že dílo dokončí, ze strany
objednatele mu bude řádně zaplaceno a on následně zaplatí i odebrané řezivo. V
polovině roku 2008 došlo k vypovězení smlouvy o dílo za strany objednatele a
tento krok vedl následně i k nesplnění jeho závazku vůči poškozenému.
Připustil, že věděl o špatné finanční situaci své společnosti, avšak jeho
úmyslem byla záchrana společnosti, ke které mělo dojít realizací lukrativní
zakázky. Tvrdil, že teprve po objednání dřeva vznikly zásadní problémy a
překážky bránící ve splnění závazku poškozenému, když v době objednání řeziva
nemohl předvídat, že smlouva o dílo bude ze strany zhotovitele vypovězena.
Zdůraznil, že v žádném případě nebylo jeho úmyslem za zboží nezaplatit. Snaha o
záchranu společnosti je podle dovolatele patrna z řádného způsobu vedení
účetnictví. Cena díla 33.000.000,- Kč podle něho dávala dostatečnou záruku, že
odebrané zboží bude v budoucnu řádně uhrazeno. Upozornil též, že při
objednávkách ani při odběrech materiálu neuváděl žádné nepravdivé údaje a ani
žádné podstatné skutečnosti nezamlčel, neboť se domníval, že v budoucnu bude
mít dostatek peněz k úhradě zboží a poškozeného proto v omyl neuvedl. Vyjádřil
přesvědčení, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu,
neboť nebyl prokázán jeho úmysl v době objednání dodávky řeziva poškozeného
uvést v omyl a za odebrané zboží nezaplatit. Dodal, že ve věci mělo být
postupováno podle zásady ultima ratio a prostředky trestního práva měly být
posledním řešením po řešení občanskoprávním. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud
zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a aby tomuto soudu
přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a
rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného
zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř.
přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu
dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.
Protože nebylo možné dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř.,
dovolací soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost
těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů
uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a
shledal, že dovolání je důvodné.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z hlediska napadeného usnesení a obsahu dovolání je významná otázka, zda
skutkem obviněného, jak byl zjištěn a popsán soudem prvního stupně, byly
naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1,
odst. 3 písm. b) tr. zák., a to zejména po subjektivní stránce.
Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. se
dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede
někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a
způsobí tak na cizím majetku značnou škodu. Podle § 89 odst. 11 tr. zák. se
značnou škodou rozumí škoda dosahující nejméně částky 500.000,- Kč.
Objektivní stránku trestného činu podvodu představuje jednání pachatele, který
uvádí jiného v omyl. Za omyl je považován rozpor mezi představou a
skutečností a půjde o něj tehdy, když podváděná osoba nemá o
důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat;
omyl se může týkat i skutečností, které mají teprve nastat, pachatel však musí
o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k obohacení.
Uvedením v omyl pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se
skutečným stavem věci, přičemž může jít o lest, ale i o pouhou nepravdivou
informaci. Podstatné skutečnosti zamlčí pachatel, který neuvede při svém
podvodném jednání jakékoli skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní,
tedy podstatné, pro rozhodnutí poškozeného. Musí jít o takové skutečnosti,
které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že k plnění ze strany
poškozeného by nedošlo, anebo by k takovému plnění sice došlo, ale za podstatně
méně výhodnějších podmínek pro tu stranu, která tyto skutečnosti zamlčela nebo
v jejíž prospěch byly zamlčeny. Zamlčení podstatných skutečností může spočívat
i v opomenutí, kdy pachatel úmyslně neuvede jemu známé okolnosti např.
informace o své majetkové situaci, které mají pro podvedenou osobu zásadní
význam v tom smyslu, že kdyby o nich věděla, neučinila by určitou majetkovou
dispozici buď vůbec nebo jiným způsobem. Objektem trestného činu podvodu je
cizí majetek a po subjektivní stránce se vyžaduje zavinění úmyslné, které musí
zahrnovat všechny znaky objektivní stránky trestného činu, tj. jednání,
následek i příčinný vztah mezi jednáním a následkem. Podle § 4 tr. zák. je
trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně
uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [úmysl přímý podle §
4 písm. a) tr. zák.], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo
ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [úmysl
eventuální podle § 4 písm. b) tr. zák.].
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že
obviněný naplnil znaky označeného trestného činu tím, že sebe a jiného obohatil
tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu.
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ani ve spojení s
odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů však dosud
neobsahuje přesvědčivá konkrétní skutková zjištění, která by bez důvodných
pochybností vyjadřovala všechny zákonné znaky trestného činu podvodu podle §
250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.
Podstata jednání označeného soudy jako jednání podvodné spočívala podle jejich
zjištění v tom, že obviněný jako jediný jednatel a společník společnosti D.S.K.
– CZ, spol. s r. o., od společnosti J. P., spol. s r. o., a k její škodě na
základě předchozích objednávek odebral v únoru a březnu 2008 řezivo v celkové
hodnotě 750.167,- Kč, faktury za ně vystavené a splatné nezaplatil, přičemž s
ohledem na značné předlužení své firmy, trvající již od konce roku 2006, které
však dodavateli zamlčel, musel být přinejmenším srozuměn s tím, že takto
odebrané zboží není a nebude schopen uhradit, a poškozenému tak způsobil škodu
ve výši 750.167,- Kč.
Soud prvního stupně dospěl k závěru o vině obviněného především na základě
provedených listinných důkazů svědčících o předluženosti společnosti D.S.K. –
CZ, spol. s r. o., již ke konci roku 2006, přičemž ke konci roku 2007 byla
situace ještě horší. Finanční situace byla podle něj delší dobu natolik špatná,
že si obviněný musel být vědom toho, že nebude schopen za dodané zboží
zaplatit, a pro případ, že se tak stane byl s tímto stavem srozuměn. Odmítl
akceptovat jeho obhajobu, že měl v úmyslu zaplatit své závazky poté, co dostane
zaplaceno za dodanou stavbu, k čemuž ovšem nedošlo, neboť druhá strana
odstoupila od smlouvy. Připomněl, že předpokládaný zisk společnosti z
realizované smlouvy o dílo ve výši cca 5.000.000,- Kč by totiž nepostačoval ani
na pokrytí dluhů obviněného, které koncem roku 2007 a tedy ještě v době před
objednávkou řeziva přesahovaly částku 11,5 milionů Kč. Upozornil, že o špatné
finanční situaci musel obviněný vědět, a poukazoval kupř. i na zprávu Všeobecné
zdravotní pojišťovny, podle níž společnost neplatila povinné odvody na
zdravotní pojištění od roku 2004. Nalézací soud měl tedy za to, že se obviněný
přinejmenším ve formě nepřímého úmyslu dopustil vůči poškozené společnosti
trestného činu podvodu (strany 2, 3 rozsudku).
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a zdůraznil, že
obviněný řezivo objednával a odebíral v situaci, kdy měl velké množství dluhů a
byl si vědom, že jeho společnost je předlužená. Po připomenutí znaků skutkové
podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.
zrekapituloval, že obviněný zamlčel podstatnou skutečnost – značné zadlužení,
což bylo rozhodující nebo zásadní pro rozhodnutí podváděné osoby, přičemž pokud
by tyto skutečnosti byly druhé straně známy, k plnění z její strany by nedošlo.
Proto i odvolací soud dospěl k závěru, že obviněný uvedl poškozeného v omyl, a
to přinejmenším již sliby zaplacení nakoupeného zboží v konkrétní dohodnuté
lhůtě, popř. později, když mu to jeho majetkové poměry znemožňovaly. Důsledkem
takového podvodného jednání byla způsobena škoda na majetku poškozeného. Dodal,
že úvaha soudů prvního stupně o existenci nepřímého úmyslu je v souladu s
rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Srozumění obviněného zahrnovalo i okolnost,
že poškozený se ocitl v omylu, že mu bude za dodaný materiál zaplaceno, a to
důsledkem jednání obviněného, jenž sliboval dohodnutou cenu uhradit a současně
zamlčel stav předlužení společnosti, jejímž jménem vystupoval (strany 2, 3
usnesení).
Jakkoliv jsou východiska soudů správná a v podstatě korespondují s judikaturou
Nejvyššího soudu, na niž odvolací soud odkázal (usnesení Nejvyššího soudu sp.
zn. 8 Tdo 1516/2008, 5 Tdo 13/2009, 5 Tdo 242/2005), v konkrétní věci nebylo
reagováno na jisté specifičnosti, které ji odlišovaly od situací popisovaných v
označených rozhodnutích Nejvyššího soudu, a nebyla učiněna úplná zjištění, jež
by východiska soudů bez pochybností dokládala.
V soudní praxi jsou jako trestný čin podvodu posuzovány mimo jiné případy, pro
něž je charakteristické takové jednání pachatele, na jehož základě dochází k
vylákání zboží od různých výrobců a dodavatelů s tím, že za zboží bude následně
zaplaceno na základě faktury, ale místo zaplacení pachatelé odebrané zboží
rozprodají a získané peníze použijí pro svoji potřebu, přičemž od počátku
pachatel neměl v úmyslu za zboží zaplatit, protože nedisponoval potřebnými
finančními prostředky či dokonce byl zadlužen z předchozího období. V takových
případech je nezbytné posoudit, zda pachatel v době uzavření smlouvy (smlouvy
kupní, smlouvy o dílo apod.) věděl, že nedisponuje potřebnými peněžními
prostředky a ani nemohl důvodně předpokládat, že v budoucnu získá prostředky k
úhradě takového závazku.
Závěr o zavinění pachatele, který je závěrem právním, musí být vždy prokázán
výsledky provedeného dokazování a musí mít oporu ve skutkových zjištěních
vyjádřených v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku. Podle zjištění soudů
obviněný odebral od poškozeného na podkladě objednávek z konce roku 2007 v
únoru a březnu 2008 řezivo v celkové hodnotě 750.167,- Kč, faktury za ně
vystavené a splatné nezaplatil, přičemž takto jednal za stavu značné
předluženosti své firmy, trvající již od konce roku 2006, který však dodavateli
zamlčel, a poškozenému tak způsobil škodu ve výši 750.167,- Kč
Takové zjištění ovšem bez dalšího neznamená, že obviněný jednal v podvodném
úmyslu, aby způsobil na cizím majetku škodu v označené výši. Pro úvahu, že
obviněný jednal při nedostatku finančních prostředků použitelných k úhradě
závazků uvedené obchodní společnosti alespoň v eventuálním úmyslu [§ 4 písm. b)
tr. zák.], je totiž třeba, aby zde z hlediska protiprávního následku
zamýšleného obviněným existovaly ještě další významné okolnosti, o nichž
obviněný věděl již na počátku páchání trestného činu podvodu anebo které mohl v
této době alespoň předvídat. Jak již bylo konstatováno výše, o trestném činu
podvodu podle § 250 tr. zák. lze uvažovat zejména tehdy, když pachatel již v
době vzniku závazku jedná v úmyslu jej nesplnit, nebo jedná alespoň s vědomím,
že ho nebude moci splnit v souladu se sjednanými smluvními podmínkami, a že tím
uvádí věřitele v omyl, aby se ke škodě jeho majetku obohatil (viz rozhodnutí
pod č. 54/1967-I., č. 57/1978-III. a č. 47/2002 Sb. rozh. tr.). Závěr o
existenci podvodného úmyslu lze učinit pouze za předpokladu, pokud zde v době
vzniku závazku nebylo možné vůbec důvodně očekávat dostatečné zdroje ke splnění
závazku nebo jestliže pachatel bezdůvodně spoléhal na budoucí nejisté
skutečnosti, které však nenastaly.
Obhajoba obviněného byla založena na tvrzení, že se nedopustil
trestného činu podvodu, jelikož nebyl prokázán jeho podvodný úmysl. V době
objednávky řeziva od poškozeného vycházel z přesvědčení, že dokončí výstavu
řadových domů v L. na podkladě smlouvy o dílo uzavřené 6. 4. 2007, že mu
objednatelem bude zaplaceno a on zaplatí i dodávku řeziva. Připustil, že byl
obeznámen se špatnou ekonomickou situací společnosti, ale činil všechno pro
její záchranu a předpokládal, že východiskem z obtížné situace bude právě zisk
z označené smlouvy o dílo.
Z obsahu spisu je zřejmé, že společnost D.S.K – CZ, spol. s r. o., jejímž
jednatelem byl obviněný M. K., byla ke dni 6. 4. 2007, kdy došlo k uzavření
smlouvy o dílo na výstavbu obytného souboru 51 řadových rodinných domů s
družstvem N. b. P. v ceně přesahující 34.000.000,- Kč, předlužena. Pro úplnost
nutno říci, že součástí spisového materiálu nejsou přílohy smlouvy, jejichž
součástí je i konkrétní stanovení ceny za provedení prácí s dodávkou materiálu.
Výše předlužení k počátku roku 2007 byla znaleckým posudkem znalce Ing. E. D.,
který byl opatřen v trestní věci vedené u Policie České republiky, Krajské
ředitelství policie Severočeského kraje, odboru obecné kriminality v L. pod č.
j. PSV-453/TČ-2008-04-KU, stanovena na 2.758.000,- Kč. Ke dni 1. 1. 2008 pak
předlužení představovalo 3.589.000,- Kč (č. l. 79, 80). Podstatné zhoršení
finanční situace a tím zadlužení nastalo až v průběhu roku 2008, kdy výše
předlužení přesáhla 13,5 milionů Kč. Z obsahu spisu se dále podává, že obviněný
dne 7. 11. 2007 a dne 13. 2. 2008 objednal u společnosti J. P., spol. s r. o.,
dodávku řeziva v celkovém objemu 899.916,- Kč. Z odebraného řeziva zaplatil
toliko za první dodávku 149.749,- Kč, a to ještě po době splatnosti faktury.
Zbytek dodávky ve výši 750.167,- Kč zůstal nezaplacen. Z výpisů z účtu u GE
Money Bank, a. s., vedeného pro společnost D.S.K. – CZ, spol. s r. o., se
podává přehled debetních a kreditních obratů za období od října 2007 do března
2008 (č. l. 160 – 179) a je zřejmé, že drtivá část kreditních obratů je
představována peněžními prostředky od obchodní společnosti N. b. P., družstvo.
Současně bylo též zjištěno, že k úvodním jednáním o dodávce řeziva určeného na
výstavbu řadových rodinných domků v rámci realizace smlouvy o dílo mezi
obviněným a svědkem F. P., zastupujícím poškozenou společnost, došlo již v
měsících listopadu a prosinci 2007, přičemž součástí ujednání byla dohoda o
termínu dodání v únoru a březnu 2008. V tomto období hospodářská situace
společnosti D.S.K. – CZ, spol. s r. o., rozhodně nezaznamenala žádné zlepšení
oproti předchozímu období, provedené důkazy svědčí o tom, že došlo ještě k
prohloubení jejího předlužení.
Obviněný existenci tohoto stavu nezpochybnil, hájil se však tím, že spoléhal na
peněžní prostředky, jichž se mu mělo dostat za ukončení prací od družstva N. b.
P., nepředpokládal, že družstvo od smlouvy odstoupí, jak k tomu nakonec v
květnu 2008 došlo. Vysvětloval, že pokud jeho očekávání daleko předčila
skutečnou výši peněžních prostředků, jež obdržel, bylo to způsobeno jednak
špatnou situací na trhu práce, rostoucí cenou stavebního materiálu a též
okolností, že objednatel díla započetl pohledávky představující smluvní pokutu
za stavební nedodělky a též pohledávky „odkoupené“ od jiných jeho věřitelů.
Soudy sice výstižně poznamenaly, že ekonomická situace společnosti obviněného
byla již koncem roku 2007 neutěšená, o čemž svědčí zjištěný stav předlužení,
podle názoru dovolacího soudu však měly věnovat větší pozornost objasnění
podmínek, za nichž obviněný nadále plnil závazky plynoucí ze smlouvy na
výstavbu řadových rodinných domků, a zvážit, zda se jednalo o situaci
nevyhnutelnou k dokončení stavby a tím i vyplacení zisku, kterou lze ještě
přijmout v mezích rozumného podnikatelského rizika, či zda naopak již šlo o
stav, který se takovému hodnocení zjevně vymykal a obviněný měl od smlouvy
odstoupit a další stavební materiál již neobjednávat a neodebírat.
Že obviněný stavební materiál použil právě ve prospěch záměru dokončit
předmětnou stavbu, vyplývá i z výpovědi svědka P. V., koordinátora této stavby
(č. l. 283). Tento svědek potvrdil, že spolupráce s obviněným probíhala
zpočátku bez potíží, ty začaly až na přelomu podzimu a zimy 2007 a byly neseny
problémy s lidmi a stavebním materiálem. Svědek v obecných rysech tedy potvrdil
výpověď obviněného, jeho relevantní výslech ale nebyl zaměřen k otázkám způsobu
a výše odměny za odvedenou práci, k podmínkám odstoupení od smlouvy (k údajům
obsaženým v úředním záznamu o podaném vysvětlení podle § 158 odst. 5 tr. ř.
nelze přihlédnout).
K doložení závěru soudů, že obviněný odebral řezivo, přičemž s ohledem na
značné předlužení své společnosti musel být přinejmenším srozuměn s tím, že
takto odebrané zboží není a nebude schopen uhradit, je třeba obviněného i
svědka P.V. zevrubně vyslechnout k otázkám souvisejícím s průběhem realizace
smlouvy o výstavbě řadových rodinných domků, s platbami uskutečněnými za
odvedenou práci, zda a jak byly prováděny i platby za materiál, který bylo
třeba na stavbu dodat, když předmětem smlouvy bylo provedení stavebních prací v
rozsahu vymezeném v příloze smlouvy a také dodávka materiálu podle
odsouhlaseného a orazítkovaného rozpočtu, který byl rovněž přílohou smlouvy. V
této souvislosti je třeba znovu upozornit, že spisový materiál neobsahuje
přílohy, na něž odkazuje smlouva o dílo, proto není k dispozici ani „typový
rozpočet – cena díla – agregované položky“, ani „výpis materiálu, který
zajišťoval objednatel“. Konkrétně nechť uvedou, zda byla D.S.K. – CZ, spol. s
r. o., objednatelem díla proplácena cena odebraného stavebního materiálu, v
tomto případě řeziva dodaného poškozeným. Oba ať se vyjádří k naznačeným
potížím souvisejícím s pracovní silou i zdražením materiálu, zda se tyto
problémy promítly či byly způsobilé se promítnout do výše zisku a na soudu pak
bude, aby posoudil, zda a do jaké míry je bylo možno předvídat a zda byly vůbec
významné z hlediska úvah soudů o podvodném jednání obviněného vůči poškozenému.
Je třeba, aby oba také konkretizovali skutečnou výši peněžních částek
účtovaných a přiznaných za stavební práce a v jakém čase byly vyplaceny. Svědka
P. V., popř. jiného informovaného pracovníka společnosti N. b. P., družstvo, je
třeba vyslechnout taktéž k důvodům údajného odstoupení od smlouvy se
společností D.S.K. – CZ, spol. s r. o., zastupovanou obviněným, k důvodům
krácení plateb (smluvní pokuty za zpoždění, nedodělky, započtení „odkoupených“
pohledávek jiných věřitelů) a k výši peněžních prostředků, které takové krácení
plateb představovalo. Od věci není ani dotázat se jich na možnosti odstoupení
od smlouvy, jež měl obviněný, proč je nevyužil a jak by se eventuálně takový
krok promítl do ekonomické situace společnosti D.S.K. – CZ, spol. s r. o., i N.
b. P., družstvo.
Poté, co soud prvního stupně doplní dokazování nejméně v rozsahu naznačeném
dovolacím soudem, přičemž není vyloučeno, že ke zjištění skutkového stavu věci,
o němž nebudou důvodné pochybnosti, bude na místě provést i důkazy další, nechť
důkazy znovu vyhodnotí a posoudí, zda lze dovodit podvodný úmysl obviněného, a
jestliže tomu tak bude, vysvětlí, v čem úmyslné zavinění spočívá a z jakých
okolností vyplývá. Současně nutno dodat, že ani pro případ, že nebude bez
pochybností prokázán podvodný úmysl obviněného, není vyloučeno, že na jeho
jednání bude nahlíženo jako na jednání trestněprávně relevantní, jelikož za
splnění dalších předpokladů v úvahu přichází posouzení činu kupř. jako trestný
čin předlužení podle § 256c odst. 2 tr. zák. účinného v době spáchání činu (na
soudu bude, aby zvážil, zda takové posouzení je pro něj z hlediska zásad pro
posuzování trestnosti činu příznivější než jeho posouzení jako přečin způsobení
úpadku podle § 224 odst. 2 trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010).
Veden těmito důvody Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného zrušil usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 12 To 25/2010, i
jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 7. 12. 2009, sp.
zn. 4 T 279/2009, poněvadž spočívají na nesprávném právním posouzení skutku
ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Současně zrušil také další rozhodnutí
na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu, a Okresnímu soudu v Semilech přikázal, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud
vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud.
Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve
prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v
jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání,
neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1
písm. b) tr. ř.].
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková