8 Tdo 95/2025-316
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2025 o dovolání obviněného Z. L. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. 8 To 235/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 T 60/2023, takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. 8 To 235/2024, a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 1 T 60/2023.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují současně také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu Brno-venkov, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 1 T 60/2023, byl obviněný Z. L. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Za to a za sbíhající se přečiny ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jejichž spácháním byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2022, č. j. 2 T 51/2022-82, který ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 143/2022-108 nabyl právní moci dne 15. 6. 2022, byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, byl dále odsouzen k souhrnnému trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 5 let. Dále bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozené společnosti ESMONT servis, s. r. o., škodu ve výši 116 333 Kč. V dalším byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2022, č. j. 2 T 51/2022-82, ve znění rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 143/2022-108, který nabyl právní moci dne 15. 6. 2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání,
které zaměřil proti všem výrokům napadeného rozsudku. Krajský soud v Brně usnesením ze 17. 9. 2024, sp. zn. 8 To 235/2024, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od 17:00 hod. dne 31. 1. 2022 do 07:00 hod. dne 1. 2. 2022, pravděpodobně v období mezi 2:10 a 3:06 hodin v XY, na volně přístupné stavbě v areálu firmy Prologis, odcizil 10 ks volně uložených dřevěných bubnů s měděným kabelem CYKY-J 3x2.5 mm s celkem 5 000 m měděného kabelu, které odvezl tehdy užívaným vozidlem Mazda 6, RZ XY, čímž způsobil společnosti ESMONT servis s. r. o., IČ 22798757, se sídlem Novákova 516/14, 435 11 Lom, škodu odcizením ve výši 128 260 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. 8 To 235/2024, podal obviněný Z. L. prostřednictvím obhájce dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř. s jejich zákonnou citací. Nad to bylo podle dovolatele porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
5. Za pochybení soudů shledává jejich ignoraci fyzikálních zákonů. Podle dovolatele je nereálné, aby sám dokázal během 15 minut, kdy se pohyboval mimo záběr kamer, naložit 10 ks bubnů měděných kabelů o váze 75,4 kg do svého osobního automobilu značky Mazda 6. Jednak proto, že by čas na naložení jednoho bubnu odpovídal přibližně 90 sekundám, což by pro obviněného, který není statné postavy, byl až „herkulovský“ úkol. Soudy se pak spokojily s tvrzením policejního orgánu, že blíže nespecifikovaný počet policistů neznámých tělesných proporcí mohl s předmětným bubnem manipulovat, ačkoliv je to „pěkná dřina“ (viz úřední záznam na č. l. 139). Druhou rovinou, kterou soudy pominuly, je otázka toho, zda se 10 ks těchto bubnů do jeho vozidla fyzicky vleze. To mělo být podle dovolatele ověřeno vyšetřovacím pokusem podle § 104c tr. ř. Úkonem policejního orgánu zaznamenaným na úředním záznamu na č. l. 145 toto rozhodně ověřeno nebylo a bylo pouze zjištěno, že do zavazadlového prostoru lze naložit 4 ks odcizených bubnů. Podle dovolatele tak nebylo dostatečně ověřeno, zda předmětná krádež, jak je popsána v obžalobě, mohla být skutečně spáchána. Provedením „kvazi vyšetřovacího pokusu“ pak bylo podle dovolatele porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť u něj nebyl přítomen on, ani jeho obhájce, ani nezúčastněná osoba, což zákon vyžaduje. Právo na spravedlivý proces bylo podle dovolatele porušeno i ignorací jeho námitek a popřením fyzikálních zákonů, čímž soudy zatížily svá rozhodnutí překážkou nepřezkoumatelnosti. V dané návaznosti dovolatel odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 3 Tdo 155/2010, v níž se soud zabýval obdobnou otázkou, kdy nebylo prokázáno, zda se odcizená věc mohla naskládat do vozu obviněného. Posledně pak vytkl i neprovedení relevantních důkazů, které navrhoval, což soudy nikterak neodůvodnily (k tomu odkázal na judikaturu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 118/09 a II. ÚS 623/05). Připomněl, že opakovaně navrhoval, aby byl proveden vyšetřovací pokus, v písemném odůvodnění odvolání navrhoval i provedení důkazu znaleckým posudkem, který by podle videozáznamu porovnal zatížení vozidla před a po vyjetí z předmětného areálu, čímž se odvolací soud nikterak nezabýval.
6. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2024, č. j. 8 To 235/2024-257, jakož i rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 30. 4. 2024, č. j. 1 T 60/2023-216, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Brno-venkov, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání obviněného předně uvedl, že jeho dovolání je jen opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozích fázích trestního řízení, s níž se soudy obou stupňů dostatečným a správným způsobem vypořádaly (viz bod 12 a násl. rozsudku okresního soudu a body 4–6 usnesení krajského soudu). Měl za to, že vina byla prokázána bez důvodných pochybností a byla řádně odůvodněna. Státní zástupce ve věci neshledal vadu zjevných rozporů, ani vadu opomenutých důkazů, když soud odvolací označil další dokazování za nadbytečné. S tím státní zástupce souhlasil, neboť pokud je vina prokázána bez důvodných pochybností již na podkladě aktuálně provedených důkazů, není důvod k tomu, aby byly prováděny důkazy další. Zdůraznil, že z ustálené praxe pak vyplývá, že neprovedení nadbytečných důkazů vadu nezakládá. Neshledal ani procesní nepoužitelnost, potažmo nezákonnost důkazu. Uvedl, že okresní soud v bodě 17 správně vysvětlil, že v řešeném případě se nejedná o absenci náležitostí vyšetřovacího pokusu, neboť policejní orgán fakticky provedl ohledání, přičemž nic nebrání tomu, aby výsledky byly využity k posouzení objektivní možnosti krádež spáchat. Státní zástupce shrnul, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl naplněn ani v jedné ze zákonných alternativ. Skutkový stav pak byl podle státního zástupce i přiléhavě právně kvalifikován.
8. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal, že dovolání nebylo možné odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř., načež podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné. IV. Důvodnost dovolání
10. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Dovolatel odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř. Nejvyšší soud k tomu, jakož i k akcentu obviněného na porušení jeho ústavně zaručených práv poznamenává, že si je vědom své povinnosti zabývat se v rámci řízení o dovolání věcí i z hlediska respektování práva obviněného na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jak uvedl Ústavní soud ve svém stanovisku pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14: „Dovolací řízení se tak nemůže nacházet mimo ústavní rámec ochrany základních práv a pravidel spravedlivého procesu vymezeného Úmluvou a Listinou. Nejvyšší soud je tedy povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces. Každá důvodná námitka porušení ústavních práv je podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o dovolání. Nejvyšší soud je v této fázi řízení povinen při posuzování příslušného dovolacího důvodu toto pravidlo uplatňovat bezvýjimečně a nepřenášet tuto odpovědnost na Ústavní soud“.
11. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 pod písmeny a) až l) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II.
§ 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.
ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně.
Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný formulací vytýkaných vad odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.
13. Dovolatel namítal, že nebylo prokázáno, že by sám dokázal během 15 minut naložit 10 ks bubnů měděných kabelů každý o váze 75,4 kg do svého osobního automobilu značky Mazda 6 a že se 10 ks takových bubnů do jeho vozidla vůbec vleze. To mělo být podle dovolatele ověřeno vyšetřovacím pokusem podle § 104c tr. ř. Vytkl také neprovedení relevantních důkazů bez řádného odůvodnění, a to právě vyšetřovacího pokusu a znaleckého posudku, který by podle videozáznamu porovnal zatížení vozidla před a po vyjetí z předmětného areálu. Námitky dovolatele jsou podle Nejvyššího soudu z velké části důvodné.
14. Soud prvního stupně vinu dovolatele dovodil prakticky na základě skutečnosti, že bylo zjištěno, že se obviněný pohyboval na místě činu v době, kdy mohlo dojít k odcizení předmětných bubnů s měděnými kabely, což ostatně ani dovolatel nepopíral. Dále považoval jeho výpověď za nevěrohodnou, když uvedl, že se na místě zastavil toliko na 15 minut (což bylo kamerovými záznamy vyvráceno), že se tam zastavil proto, aby si zakouřili s kamarádkou V., kterou však nedokázal identifikovat, a že je neznámí cizinci a následně hlídač vyzvali k odchodu z areálu (přestože bylo prokázáno, že v areálu žádný hlídač v předmětné době najat nebyl, a že ani na kamerových záznamech není zaznamenán pohyb jiných osob). Pouhá přítomnost na místě činu a vyvrácení obhajoby obviněného však samo o sobě vinu obviněného neprokazuje, byť tomu nasvědčuje. Podle soudu pak měl obviněný, který se celých 15 minut pohyboval mimo kamerový záznam, dost času na to, aby odcizil bubny s kabely a naložil je do svého vozidla. Dovolateli je však nutno přisvědčit v tom, že tato skutečnost nebyla soudy nižších stupňů prokázána.
15. Nalézací soud vycházel při závěru o tom, že obviněný byl fyzicky schopen předmětné bubny s měděnými kabely, vážícími 75,4 kg, do vozidla naložit, ze skutečnosti, že policisté, kteří se neživí manipulací s těžkými břemeny, s bubny manipulovat schopni byli (jak je zaznamenáno toliko obecným konstatováním na úředním záznamu na č. l. 139), přitom obviněný v době činu pracoval jako stavební dělník (což bylo potvrzeno i jmenným seznamem zaměstnanců subdodavatelské společnosti XY na č. l. 27), a tak podle nalézacího soudu musel být schopen zvedat takto těžké předměty.
Svou argumentaci nalézací soud pak posílil tím, že obviněný se stejného dne o několik hodin později dopustil jiné trestné činnosti, jíž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 2 T 51/2022, při níž mu byly v krvi zjištěny návykové látky, které v době 9:52 činily metamfetamin (433 ng/ml), amfetamin (541 ng/ml) a THC (3,7 ng/ml). Soud pak měl za to, že pokud se obviněný v tomto řízení nevyjádřil k tomu, že by si mezi pobytem v předmětném areálu a jízdou, při které byl v Brně chycen a za niž byl odsouzen, dal tak nízkou dávku drog, která by vyústila ve zjištěné hodnoty drog v krvi, pak lze uzavřít, že obviněný byl v době nyní projednávaného skutku pod vlivem drog, a to pervitinu a THC, kdy zejména pervitin je drogou se stimulujícím účinkem.
Odvolací soud v řízení o odvolání dokazování nedoplňoval, přičemž se zcela ztotožnil s úvahami a hodnocením důkazů, jak je učinil soud prvního stupně.
16. Podle Nejvyššího soudu však předmětné závěry na základě výše rozvedených úvah učinit nelze, neboť nejsou podloženy řádně provedenými důkazy. Pokud jde o konstatování, že obviněný byl v předmětné době dělníkem na stavbě, a tak musel být schopen s těžkými břemeny manipulovat, pak z odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu není zjevné, že se tento jakkoliv pokoušel zjistit (dotazem na obviněného, výslechem bývalého zaměstnavatele či kolegů), jakým pracím se obviněný na stavbě jako dělník věnoval, tedy zda skutečně manipuloval s těžkými předměty a dá se předpokládat, že takové manipulace, resp. naložení deseti 75,4 kilových bubnů do vozidla schopný byl.
Rozhodně nelze při činění závěru o tom, jakým pracím se dovolatel věnoval, vycházet toliko ze skutečnosti, že obviněný nevypověděl o tom, že by jeho náplní práce byla administrativa či vedení lidí, jak učinil pod bodem 16) odůvodnění svého rozhodnutí nalézací soud. Pokud jde o konstatování na úředním záznamu, že policisté byli schopni s bubny manipulovat, je nutno poznamenat, že v něm není zaznamenáno, jakých byli policisté, kteří s bubny manipulovali, konstitucí, zda s nimi manipulovali sami či např. ve dvojicích atp., takové konstatování je tak k prokázání viny dovolatele zcela irelevantní.
Nad to takovéto konstatování na úředním záznamu nemůže nahradit vyšetřovací pokus ve smyslu § 104c tr. ř. Aby pak měl takový pokus smysl, musely by s předmětnými bubny nakládat osoby konstituce obdobné obviněnému. Pokud nalézací soud argumentoval stimulací drogami, pak je nutno podotknout, že k tomuto neprovedl jediný důkaz nad rámec odsuzujícího rozsudku v jiné trestní věci, v němž byl závěr o ovlivnění drogami a o jejich množství součástí popisu skutku. V nyní projednávané věci však nalézací soud neprovedl jako listinný důkaz znalecký posudek a jiné záznamy o tom, že byl obviněný téhož dne pod vlivem drog, které byly součástí spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 2 T 51/2022, ani sám nepřibral žádného znalce, který by byl schopen se vyjádřit k hodnotám jednotlivých látek, které byly v krvi obviněného zjištěny, k tomu, v jakou dobu si mohl dát jak velkou dávku, jak která droga a v jaké fázi po její aplikaci působí, atd.
Konstatování, že obviněný zřejmě byl v době nyní projednávaného skutku zřejmě pod vlivem drog s implikací toho, že jej tedy mohly stimulovat a dodat mu potřebnou sílu k odcizení a naložení 10 ks dřevěných bubnů celkem s 5 km měděných kabelů v pouhých 15 minutách, tak není ničím víc než jen zcela nepodloženou domněnkou. Za další podstatnou vadu je nutno považovat absenci důkazu k tomu, že se 10 ks odcizených bubnů do vozidla obviněného, tedy Mazdy 6 v sedanu, které v té době řídil, skutečně vleze.
Nalézací soud tuto skutečnost hodnotil toliko na základě zjištěných rozměrů zavazadlového prostoru předmětného vozidla, do kterého by se podle jeho výpočtů měly vlézt 4 odcizené bubny (nad to natěsno), a rozměrů zadních dveří vozidla s tím, že zbylých 6 bubnů by se mělo vlézt tam.
Žádný vyšetřovací pokus, který by tento závěr potvrdil, zejména i s ohledem na váhu odcizených bubnů a omezený čas 15 minut, při nichž se obviněný mohl odcizení bubnů a jejich naložení do vozidla dopustit, však proveden nebyl.
17. Rovněž je nutno vytknout, že soudy nevážily možnost, že odcizení předmětných bubnů se dopustil někdo jiný než obviněný, např. i z řady dělníků, kteří měli na stavbu přístup ještě před kontrolou, kterou provedl svědek L. S. až kolem 11:00 hodin a při níž zjistil, že bubny na stavbě chybí.
18. Naopak přisvědčit nelze námitce dovolatele, že soudy opomenuly jeho důkazní návrh na provedení znaleckého posudku, který by podle videozáznamu porovnal zatížení vozidla před a po vyjetí z předmětného areálu. Lze připomenout, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
19. Ze spisového materiálu se podává, že obviněný předmětný důkazní návrh učinil v rámci písemného odůvodnění svého odvolání (č. l. 227–229 a verte), na které při veřejném zasedání o odvolání obhájce obviněného plně odkázal (viz protokol na č. l. 254 a násl.). Přestože odvolací soud o tomto návrhu formálně usnesením o zamítnutí důkazního návrhu nerozhodl, z odůvodnění jeho rozhodnutí je zcela zjevné, že důkazní návrhy učiněné obviněným považoval za nadbytečné, když pod bodem 5. rozvedl, že podle jeho názoru není na místě provádět další dokazování. Ačkoliv se s takovým názorem, pokud jde o ostatní návrhy, např. vyšetřovací pokusy, ztotožnit nelze, provedení znaleckého posudku k hodnocení zatížení vozidla na základě kamerových záznamů by s ohledem na osvícení kamery při vyjíždění vozidla z areálu světlomety vozidla, a tedy značně sníženou kvalitu záznamu, bylo nereálné, a tedy by nemohlo být s to ověřit či vyvrátit tvrzenou skutečnost. V daném rozsahu tak nelze v předmětném pochybení spatřovat naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když důkaz, který není s to ověřit či vyvrátit tvrzenou skutečnost, nelze považovat za důkaz podstatný ani důkaz nedůvodně neprovedený ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu.
20. Podle Nejvyššího soudu se závěr o vině obviněného Z. L. žalovaným skutkem jeví ve světle dosud provedených důkazů a jejich hodnocení soudy přinejmenším jako předčasný. Dokazování soudů není prosto významných rozporů, z nichž nejzásadnější spočívá v tom, že nebyla vyvrácena stěžejní část obhajoby obviněného, že odcizené bubny nemohl v rámci 15 minut do vozidla naložit pro jejich tíhu a rozměry, kdy se 10 ks těchto bubnů nemohlo do jeho vozu vejít. Lze uzavřít, že ve vztahu k rozhodnutí o vině obviněného je k odstranění vytknutých nedostatků třeba doplnit dokazování v intencích uvedených v tomto rozhodnutí, a to především provedením vyšetřovacích pokusů k ověření schopnosti obviněného naložit v rámci 15 minut 10 ks dřevěných bubnů s celkem 5 000 m měděných kabelů do vozidla Mazda 6 sedan, které v dané době řídil, výslechem obviněného, bývalého zaměstnavatele, u něhož byl v době činu zaměstnán, či jeho tehdejších kolegů ke zjištění, jaké činnosti na stavbě vykonával, případně znaleckým posudkem z oboru toxikologie k prověření, v jakých fázích se mohl obviněný pod vlivem drog v době činu nacházet a jaký vliv tyto na něj mohly mít, a listinnými důkazy, které tvořily součást připojeného spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 2 T 51/2022, pokud z těchto míní vycházet. Teprve pak nechť jsou po vyhodnocení provedených důkazů učiněny odpovídající závěry ohledně tohoto jednání, a to jak skutkové, tak právní. Nelze vyloučit, že k řádnému zjištění skutkového stavu věci bude nezbytné provést i důkazy další, přičemž na soudu prvního stupně bude, aby tak učinil.
21. Nejvyšší soud dodává, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., konkrétně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání na základě uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledáno zčásti neopodstatněným a zčásti důvodným, platí totéž i z hlediska důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
22. Protože v projednávaném případě byly naplněny dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), m) tr. ř., Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2024, sp. zn. 8 To 235/2024, a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 1 T 60/2023, současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu Brno-venkov přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 2. 2025 JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu