8 Tdo 998/2021-423
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 10. 2021 o dovolání obviněného R. K., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 4 To 140/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 1/2021,
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 6 T 1/2021, byl obviněný R. K. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (ad 1., 2.), porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (ad 1., 2.) a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (ad 1., 2.), za což byl podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení protialkoholní a protitoxikomanické v ústavní formě. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému L. N., nar. XY, bytem XY, částku 8 466 Kč a poškozeným T., nar. XY, a R., nar. XY, K., oba bytem XY, částku 3 064 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli všichni jmenovaní poškození odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání do výroků o vině i trestu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 4 To 140/2021, z podnětu odvolání obviněného zrušil podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. výrok o náhradě škody učiněný podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 2 tr. ř. stran poškozených L. N., T. K. a R. K. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozené L. N. a T. K. odkázal s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
3. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný přečinů krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (ad 1., 2.), porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (ad 1., 2.) a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (ad 1., 2.) dopustil tím, že:
1. dne 4. 7. 2020 v přesně nezjištěné době kolem 22:20 hodin ve XY, v úmyslu odcizit alkoholické nápoje, nejprve z čelní strany budovy vhozením kamene rozbil u pravého křídla okna výlohy prodejny S. S. bezpečnostní vrstvenou skleněnou výplň v hodnotě 1 160 Kč, poté budovu obešel a po přelezení pletivového oplocení výšky 180 cm vnikl do přináležející zahrady a z této dále po překonání zdi výšky 200 cm vnikl na pozemek u budovy XY, kde nic neodcizil, načež se po opětovném překonání zdi vrátil na zahradu domu čp. XY, kde po mříži přízemního okna vylezl na balkón v 1. nadzemním podlaží domu, kde se zmocnil 2 párů gumových nazouváků zn. Crocs a za užití žulové kostky rozbil u pravého křídla okna koupelny přilehlé bytové jednotky skleněnou výplň bezpečnostního vrstveného trojskla v hodnotě 4 900 Kč, načež z důvodu vyrušení seskočil zpět do zahrady, kde zanechal odcizenou obuv, překonal bránu oplocení a z místa utekl, přičemž při vniknutí a pohybu na zahradě poškodil u oplocení zavěšení dvou ostnatých drátů v hodnotě 430 Kč, vyhnul dva okapové žlaby se způsobením škody ve výši 1 976 Kč a znečistil fasádu domu, čímž poškozenému L. N., nar. XY, bytem XY, způsobil škodu odcizením v celkové výši 150 Kč a škodu poškozením v celkové výši 8 466 Kč,
2. dne 18. 7. 2020 v době kolem 23:00 hodin ve XY, po překonání oplocení výšky 160 cm vnikl na zahradu rodinného domu, kde u samostatně stojící garáže nezjištěným způsobem za užití násilí překonal ovládací mechanismus do ventilační polohy pootevřeného okna, načež do garáže vnikl a z této odcizil pánské horské jízdní kolo zn. Author Impulse, typ EN 147466, výr. č. XY, v hodnotě 6 200 Kč, longboard zn. Reaper černé barvy v hodnotě 600 Kč, skateboard černé barvy v hodnotě 350 Kč, 2 ks vaniček z nerezového plechu v hodnotě 500 Kč, separační sprej Tbi Classic v hodnotě 50 Kč, láhev alkoholu Borovička Koniferum 0,7 l v hodnotě 225 Kč a láhev alkoholu Tullamore Dew 0,7 l v hodnotě 339 Kč, čímž poškozeným manželům T. nar. XY, a R., nar. XY K., oba bytem XY, způsobil škodu odcizením v celkové výši 8 264 Kč a škodu poškozením plastového okna garáže v celkové výši 2 500 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 4 To 140/2021, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Měl za to, že soudy nižších stupňů nesprávně právně posoudily okolnosti případu mající vliv na uložený druh trestu a jeho výměru. V důsledku uvedeného nesprávného hmotněprávního posouzení pak došlo k uložení nepřiměřeně přísného trestu odnětí svobody. S poukazem na ustanovení § 39 odst. 1, 3, § 41 písm. c), i) a § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku konstatoval, že celková škoda způsobená skutkem pod bodem 1. je škodou nepatrnou a celková škoda způsobená skutkem pod bodem 2. hranice nepatrné škody jen mírně přesahuje, čímž je závažnost projednávané trestné činnosti snižována. Uvedl, že je osobu žijící na okraji společnosti a trestná činnost je důsledkem jeho neutěšené životní situace. K jeho nápravě a ochraně společnosti tak nejlépe přispěje uložené ochranné léčení. Vynětí ze společnosti ve formě trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců naopak ztíží jeho budoucí řádné zapojení do společnosti.
6. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 4 To 140/2021, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 6 T 1/2021, zrušil a věc přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku- Místku k novému projednání a rozhodnutí.
7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňuje prakticky již od počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi soudy nižších stupňů zabývaly. Je možno odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Dále konstatovala, že obviněnému byl uložen trest v zákonné trestní sazbě ustanovení § 178 odst. 2 tr. zákoníku, která činí šest měsíců až tři léta, přiměřeně zpřísněný za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, tedy ukládaný jako trest úhrnný za více trestných činů, kterými byl obviněný uznán vinným. Podle státní zástupkyně nutno přihlédnout k tomu, že obviněný má v opise rejstříku trestů celkem šestnáct záznamů pro zejména majetkovou trestnou činnost, jedná se tedy o speciálního recidivistu, přičemž v minulosti uložené tresty, a to i nepodmíněné, se u něj zcela minuly účinkem, a nyní vytýkaného jednání se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení za jiný majetkový delikt z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 4. 2019, sp. zn. 3 T 18/2019. S ohledem na tyto skutečnosti považovala uložený trest za zcela přiměřený všem rozhodným hlediskům pro ukládání trestů. Uzavřela, že meritorní rozhodnutí v posuzované věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného R. K. je podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, že je podala včas (§ 265e odst. 1 tr. ř.) oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
9. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s odkazem na nějž lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení
skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. Žádnou takovou vadu ale obviněný v napadeném rozhodnutí nespatřoval.
10. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř. v určitém ohledu dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
11. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, aj.). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Ústavní soud ve své judikatuře zastává názor, že ukládání trestů obecnými soudy se nemůže ocitnout vně rámce ústavní konformity a pamatuje v této souvislosti zejména na případy, kdy obecné soudy při rozhodování o trestu mohou porušit některé ústavně zaručené základní právo či svobodu obviněného. O takové případy může jít tehdy, jestliže rozhodnutí o trestu je nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nachází-li se mimo kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu či je založeno na skutkovém stavu zjištěném v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, zjištěném nezákonným způsobem, anebo zjištěném nedostatečně v důsledku tzv. opomenutých důkazů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2947/17).
12. O situaci shora popsanou se ale v posuzované věci nejedná. Nalézací soud se žádného pochybení při ukládání trestu odnětí svobody nedopustil. Obviněný byl uznán vinným přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Byl ohrožen trestem odnětí svobody v trvání šesti měsíců až tří let, což je trestní sazba stanovená § 178 odst. 2 tr. zákoníku. Nalézací soud při úvahách o trestu zohlednil samotnou osobu obviněného, která vykazuje v opisu z evidence rejstříku trestů 16 záznamů, z nichž 12 se týká přečinu krádeže, a jedná se tak o speciální recidivu. Soud přitom jako k přitěžující okolnosti přihlédl pouze k posledním dvěma záznamům, k ostatním již pro odstup času nepřihlížel, přičemž zejména poslední záznam z roku 2019, kdy byl obviněný stejným soudem odsouzen k podmíněnému trestu za spáchání majetkového přečinu podle § 234 odst. 1 tr.
zákoníku a v době rozhodování soudu se nacházel ve zkušební době podmíněného odsouzení, považoval důvodně za výrazně přitěžující okolnost. Obviněnému dále přitěžovalo, že svým jednáním spáchal více trestných činů. Jako polehčující okolnost soud v jeho prospěch vyhodnotil jeho postoj k trestné činnosti, kdy se v podstatě vždy bezvýhradně doznával, ačkoliv toto jeho doznání nebylo úplné a kajícné. Soud se zabýval i výší škod způsobených odcizením i poškozením věcí, které nebyly nijak extrémně vysoké, na druhou stranu ani způsob provedení činu obviněnému neprospívá, neboť pokud si chtěl opatřit toliko alkohol (jak tvrdí), za tímto účelem neváhal poškodit majetek druhých nesrovnatelně vyšší hodnoty.
S ohledem na jeho speciální recidivu, s přihlédnutím k jeho osobě a k tomu, že se posuzované trestné činnosti dopustil ve zkušební době předchozího podmíněného odsouzení rovněž pro majetkovou trestnou činnost, byl soud toho názoru, že na obviněného nelze působit jinak, než uložením nepodmíněného trestu. Jelikož spáchal více trestných činů, soud mu ukládal úhrnný trest (§ 43 odst. 1 tr. zákoníku) podle sazby trestu nejpřísněji trestného, tj. podle § 178 odstavec 2 tr. zákoníku, tedy ve výměře 6 měsíců až 3 léta.
Vyjádřil přesvědčení, že s přihlédnutím k osobě obviněného a jeho speciální recidivě by bylo namístě ukládat trest v druhé polovině zákonem stanovené trestní sazby, nicméně s ohledem na výši způsobené škody, doznání obviněného a současné ukládání ochranného léčení je trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců dostatečný. Obviněného pro výkon uloženého nepodmíněného trestu zařadil v souladu s ustanovením § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, když pro jeho zařazení do přísnějšího typu věznice neshledal zákonného podkladu.
(srov. str. 5 a 6, bod 10. rozsudku nalézacího soudu)
13. Odvolací soud odmítl námitky obviněného, podle nichž mu byla uložena nepřiměřeně přísná trestní sankce, s argumentem, že nalézací soud věnoval patřičnou pozornost všem zákonným kritériím pro ukládání trestu, včetně hodnocení všech okolností polehčujících i přitěžujících ve smyslu § 41 a § 42 tr. zákoníku. Taktéž akcentoval trestní minulost obviněného, zejména speciální majetkovou recidivu. Naznal, že v minulosti uložené tresty (včetně nepodmíněných trestů odnětí svobody) se u něj zcela minuly účinkem, přičemž pokud se posuzovaného jednání dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení za jiný majetkový delikt ve věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 18/2019, nelze, než na něj působit opět nepodmíněným trestem odnětí svobody.
Odvolací soud potvrdil správnost uložení úhrnného trestu odnětí svobody podle sazby činu nejpřísněji trestného, tj. podle § 178 odstavec 2 tr. zákoníku ve výměře 6 měsíců až 3 léta, přičemž pokud byl za této situace uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců, tedy ještě v první polovině zákonem stanovené trestní sazby, nelze takový trest považovat za trest nepřiměřeně přísný. I s ohledem na výši způsobené škody, doznání obviněného a současné ukládání ochranného léčení v ústavní formě dospěl k závěru, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je zcela přiměřený, zákonný, zohledňující všechny okolnosti spáchání.
Takový trest současně není ani v rozporu s ustanovením § 55 odst. 2 tr. zákoníku, neboť je zřejmé, že uložení jiného trestu by vzhledem k osobě obviněného nevedlo k tomu, aby vedl řádný život, když dosud se tak přes působení i represivními tresty nestalo. I zařazení do konkrétního typu věznice shledal odvolací soud v souladu se zákonným ustanovením § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. (str. 5, bod 19. usnesení odvolacího soudu)
14. Dovolací soud se s argumentací soudů nižších stupňů zcela ztotožňuje a proti jejich závěrům nemá žádných výhrad. Předně ve věci nelze uvažovat o obviněným naznačovaném, byť explicitně neoznačeném, postupu podle § 47 odst. 1 tr. zákoníku, tedy o upuštění od potrestání za současného uložení ochranného léčení. Takové fakultativní rozhodnutí je podle uvedeného ustanovení podmíněno (mimo jiné) spácháním činu ve stavu zmenšené příčetnosti nebo ve stavu vyvolaném duševní poruchou, přičemž ani jedna z těchto alternativ, jak vyplývá ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, nebyla u obviněného naplněna. Nadto se uvedeného ustanovení neužije, pokud si pachatel stav zmenšené příčetnosti nebo duševní poruchu přivodil, byť z nedbalosti, vlivem návykové látky. I pokud by se obviněný nacházel ve stavu předvídaném uvedeným ustanovením, jeho aplikace by byla vyloučena, neboť se sám a o své vůli, s mnoha předchozími zkušenostmi se zneužíváním alkoholu, dostal jeho požitím do stavu lehké opilosti. Trest uložený obviněnému pak rozhodně nelze označit za nepřiměřeně přísný a zjevně nespravedlivý. Úvahy soudů jsou přiléhavé a trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců je s přihlédnutím k opakovaně zmiňované osobnosti obviněného, jeho trestní minulosti, sklonům k páchání zejména majetkové trestné činnosti, skutečnosti, že se posuzovaného jednání dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení a že tímto svým jednáním spáchal celkem tři trestné činy, bezpochyby adekvátní. Soudy uvážily všechny okolnosti relevantní z hlediska druhu a výměry trestu a jejich závěry jsou logické a přesvědčivé. K doznání obviněného bylo při ukládání trestu přihlédnuto, bylo přihlédnuto i k výši způsobené škody (kteroužto však i podle mínění dovolacího soudu nelze na druhou stranu úplně bagatelizovat a shledávat ji bezvýznamnou) a k současně ukládanému ochrannému léčení, nicméně pro převažující přitěžující okolnosti nemohla být výše trestu dále korigována ve prospěch obviněného, když navíc nelze přehlédnout, že osoba obviněného a jeho speciální recidiva by samy o sobě bez přihlédnutí k polehčujícím okolnostem odůvodňovaly ukládání trestu spíše v horní polovině zákonem stanovené trestní sazby. Nezbývá než uzavřít, že k případnému zásahu dovolacího soudu není dán v projednávané věci žádný důvod.
15. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného R. K. bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., a proto je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 10. 2021
JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu Vypracoval: Mgr. Pavel Göth