8 Tz 34/2023-28
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud jako soud pro mládež projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 5. 2023 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného mladistvého „AAAAA“, (použit pseudonym) nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. ZT 145/2022, a rozhodl takto:
Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči ze dne 5. 10. 2022, č. j. ZT 145/2022-22, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného mladistvého „AAAAA“.
Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky v Jihlavě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
1. Policejní orgán, Policie České republiky, Krajské ředitelství policie kraje Vysočina, Územní odbor Třebíč, Oddělení obecné kriminality (dále jen „policejní orgán“), vydal dne 20. 6. 2022 záznam o zahájení úkonů trestního řízení, č. j. KRPJ-74987-5/TČ-2022-161071-BOU, a to ve věci podezření z pokusu provinění těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1 tr. zákoníku, provinění porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku a provinění výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se jako podezřelý mohl dopustit mladistvý „AAAAA“ tím, že „před domem č. p. XY mělo nejprve dojít ke vzájemnému fyzickému napadání mezi odcházejícími účastníky oslavy narozenin, konané v domě č. p. XY, majitele P. K. v obci XY, a jejich sousedy z domu č. p. XY, majitelky J. C. v obci XY, přičemž při potyčce před domem č. p. XY měl ml. „AAAAA“ u sebe nůž o celkové délce 29 cm, který mu byl jedním z účastníků potyčky odebrán, následně si ml. „AAAAA“ přinesl z domu meč o celkové délce 120 cm, se kterým vstoupil na uzavřený dvůr domu č. p. XY, majitele P. K., kde mečem udeřil poškozeného S. P. do vlasaté části hlavy a způsobil mu krvácivé zranění hlavy…“ (č. l. 1 všeobecného spisu Okresního státního zastupitelství v Třebíči). Tento záznam byl vydán na základě trestního oznámení M. S. ze dne 19. 6. 2022.
2. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči po provedení prověrky spisového materiálu policejního orgánu tomuto spisové materiály přípisem ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. ZN 1534/2022, vrátil a konstatoval, že v této fázi je již možno vypracovat usnesení o zahájení trestního stíhání. Vzhledem k závěrům znaleckého posudku bude právní kvalifikace totožná se záznamem o zahájení úkonů trestního řízení. V souladu se znaleckým posudkem a možnými následky je třeba do usnesení tyto skutečnosti zapracovat a následně postupovat v souladu s příslušným zákonem ohledně mladistvého a trestním řádem. Rovněž poznamenal, že příslušné usnesení očekává ve lhůtě do 20. 9. 2022 (č. l. 41 všeobecného spisu Okresního státního zastupitelství v Třebíči).
3. Trestní stíhání obviněného mladistvého „AAAAA“ (dále též jen „mladistvý“) bylo následně zahájeno podle 160 odst. 1 tr. ř. za použití § 6 odst. 1 z. s. m. usnesením policejního orgánu ze dne 7. 9. 2022, č. j. KRPJ-74987-107/TČ-2022-161071-VEJ, pro skutek kvalifikovaný jako provinění těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, provinění porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku a provinění výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku (č. l. 42 až 47 všeobecného spisu Okresního státního zastupitelství v Třebíči). Skutku popsaného v usnesení se měl mladistvý dopustit tím, že „v době od 22:03 hod. do 23:13 hod. dne 19. 6. 2022 v XY před domem č. p. XY a na pozemku kolem tohoto domu, při vzájemném fyzickém napadání mezi odcházejícími účastníky oslavy narozenin (samostatně šetřeno pod č. j. KRPJ-95295/TČ-2022-161071-DUR), konané v domě č.p. XY, majitele P. K. a jejich sousedy z domu č. p. XY majitelky J. C., přičemž mladistvý „AAAAA“ nejprve napadl údery pěstí do obličeje R. P., nar. XY, který mladistvého „AAAAA“ poté chytil pod krkem a přitlačil ho na zeď, poté mladistvý „AAAAA“ vytasil nůž délky 29 cm a „máchal“ proti R. P., až mu nůž vypadl na zem, kde ho sebral M. P., roč. XY, a odnesl ho, potom mladistvý „AAAAA“ odběhl do svého domu a vrátil se zpět na dvůr K. s kovovým mečem délky 120 cm (hmotnost 2,1 kg), se kterým neoprávněně vstoupil na pozemek majitelů K., a s výhrůžkami zabití napadl mečem S. P., nar. XY, tak, že ho opakovaně, asi čtyřikrát, chtěl udeřit mečem seshora do hlavy, přičemž většinu ran poškozený vykryl horními končetinami a zády, ale nejméně jednou ho udeřil mečem do vlasaté části hlavy, čímž S. P. způsobil lehká zranění, a to tržně zhmožděnou ránu na temeni vpravo délky asi 4 cm, plošnou pásovitou oděrku na zádech vlevo, krevní výron a plošnou oděrku na malíkové hraně levého předloktí velikosti 10 x 4 cm, pruhovitou povrchní oděrku na zevní ploše levé paže, příčně orientovanou a cervikokraniální syndrom (soubor příznaků od krční páteře, lebečně páteřního spojení) s dobou omezení v obvyklém způsobu života přibližně 10–14 dní, ale poškozenému při útoku hrozilo významné riziko vzniku poranění lebky a mozku jako důležitého orgánu, konkrétně pak mohlo dojít k prolomení lebeční kosti, krvácení do mozkových obalů a zhmoždění mozku.“
4. Proti tomuto usnesení o zahájení trestního stíhání podal mladistvý „AAAAA“ prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ivana Erica Poplšteina v zákonné lhůtě stížnost (č. l. 52-53 všeobecného spisu Okresního státního zastupitelství v Třebíči), která byla podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. předložena k rozhodnutí Okresnímu státnímu zastupitelství v Třebíči (č. l. 8 dozorového spisu Okresního státního zastupitelství v Třebíči).
5. Usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči ze dne 5. 10. 2022, č. j. ZT 145/2022-11, byla stížnost mladistvého, kterou podal prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ivana Erica Poplšteina proti usnesení policejního orgánu ze dne 7. 9. 2022, č. j. KRPJ-74987-107/TČ-2022-161071-VEJ, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná (č. l. 22–23 dozorového spisu Okresního státního zastupitelství v Třebíči).
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
6. Proti pravomocnému usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. ZT 145/2022, podal podle § 266 odst. 1 tr. ř. ministr spravedlnosti ve prospěch mladistvého „AAAAA“ stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch mladistvého porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř.
7. Ministr spravedlnosti v mimořádném opravném prostředku připomněl znění ustanovení § 146 odst. 1 tr. ř., z něhož se podává, že orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení. Jde-li o usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce. Dále připomněl, že podle ustanovení § 146 odst. 2 tr. ř. nebylo-li vyhověno stížnosti proti usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno na pokyn státního zástupce, postupem podle odst. 1 předmětného ustanovení a lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula, má být věc prostřednictvím státního zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor, předložena nadřízenému státnímu zástupci nebo, je-li takovým státním zástupcem evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, jeho prostřednictvím příslušnému orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce.
8. V posuzované trestní věci státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči, vykonávající dozor nad přípravným trestním řízením, přípisem ze dne 31. 8. 2022, č. j. 1 ZN 1534/2022-41, sdělil policejnímu orgánu: „V příloze vracím po provedení spisové materiály s tím, že v této fázi je již možno vypracovat usnesení o zahájení trestního stíhání. Vzhledem k závěrům znaleckého posudku bude právní kvalifikace totožná se záznamem o zahájení úkonů trestního řízení. V souladu se znaleckým posudkem a možnými následky je třeba do usnesení tyto skutečnosti zapracovat a následně postupovat v souladu s příslušným zákonem ohledně mladistvého a trestním řádem. Příslušné usnesení očekávám ve lhůtě do 20. 9. 2022“. Podle ministra spravedlnosti je i přes zpracování vydaného pokynu bez náležité pozornosti a v jinak obecně vyžadující kvalitě (chybí jednoznačný popis skutku a výslovné uvedení právní kvalifikace) z obsahu přípisu, v němž je uveden odkaz na záznam o zahájení úkonů trestního řízení v dané věci, zřejmé, že tento je třeba považovat za pokyn k postupu podle § 160 odst. 1 tr. ř. Tomuto závěru odpovídá nejen samotný záznam o prověrce z téhož dne (č. j. ZN 1534/2022-40), v němž je mimo jiné konstatování, že „[v] tomto směru bude třeba zahájit trestní stíhání, k čemuž dám příslušný pokyn“, ale také navazující postup policejního orgánu, který předmětné usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného ze dne 7. 9. 2022 vydal ve lhůtě do 20. 9. 2022 stanovené mu k tomu dozorujícím státním zástupcem.
9. Z uvedených skutečností podle stěžovatele vyplývá, že o stížnosti obhájce obviněného podané proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání neměl rozhodnout státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči, ale tento měl danou věc podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. předložit k rozhodnutí nadřízenému státnímu zastupitelství, tj. Krajskému státnímu zastupitelství v Brně – pobočce v Jihlavě. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči tak evidentně porušil citované ustanovení trestního řádu a v důsledku toho je jím vydané usnesení, kterým zamítl stížnost mladistvého podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., nutno považovat za nezákonné. Ministr spravedlnosti uzavřel, že usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči ze dne 5. 10. 2022, č. j. ZT 145/2022-22, i v řízení, které mu bezprostředně předcházelo, byl v neprospěch mladistvého „AAAAA“ porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř.
10. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči ze dne 5. 10. 2022, č. j. ZT 145/2022-22, i v řízení, které mu bezprostředně předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a to v neprospěch mladistvého „AAAAA“, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči zrušil v celém rozsahu a zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky v Jihlavě věc v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout.
11. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) se se stížností pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ztotožnila a navrhla, aby jí bylo vyhověno, tedy aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. konstatoval, že pravomocným usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. ZT 145/2022, byl v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. porušen zákon, podle § 269 odst. 2 tr. ř. toto rozhodnutí zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř. vrátil věc Okresnímu státnímu zastupitelství v Třebíči k novému projednání a rozhodnutí.
12. Mladistvý ke stížnosti pro porušení zákona prostřednictvím svého obhájce sdělil, že s ní v plném rozsahu souhlasí. Současně upozornil na nestandardní průběh dosavadního přípravného řízení.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
13. Nejvyšší soud jako soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“) v souladu s § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, přičemž shledal, že zákon byl napadeným rozhodnutím skutečně porušen v neprospěch mladistvého.
14. Postup orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, upravuje ustanovení § 146 tr. ř. Podle jeho prvního odstavce orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může opravnému prostředku sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení, a jde-li o usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce. V případě, že lhůta k podání stížnosti uplynula všem oprávněným osobám a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. ukládá policejnímu orgánu, aby věc předložil k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci nebo, je-li takovým státním zástupcem evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, jeho prostřednictvím příslušnému orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce.
15. V ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je tak vymezen zvláštní důvod pro vyloučení státního zástupce z rozhodování o opravném prostředku. Svou povahou je toto ustanovení speciálním k obecnému ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. o vyloučení orgánů činných v trestním řízení (v daném případě k alternativě, že z vykonávání úkonů je vyloučen státní zástupce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nemůže nestranně rozhodovat). To, že je v odstavci 2 písm. a) § 146 tr. ř. výslovně uvedeno, za jakých okolností nemůže státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor, o jemu předložené stížnosti proti usnesení sám rozhodnout, znamená, že tím, že dal státní zástupce souhlas nebo pokyn k vydání usnesení, je již vyloučen z rozhodování o této stížnosti jako stížnostní orgán. Porušení kogentního ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. požadujícího, aby policejní orgán předložil stížnost, podanou proti usnesení, k němuž dal souhlas nebo pokyn státní zástupce, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci, je třeba z ústavněprávního hlediska chápat jako porušení principu spravedlivého procesu, garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“). Je tím porušeno rovněž základní právo garantované čl. 8 odst. 2 Listiny, podle něhož „nikdo nesmí být stíhán … jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. III. ÚS 2520/14, ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. I. ÚS 661/05, aj.).
16. Z dikce tohoto ustanovení je patrné, že zásadně není vyloučeno, aby státní zástupce sám rozhodl o stížnosti, která mu byla policejním orgánem předložena, avšak může tak učinit jen tehdy, pokud k vydání tohoto unesení nedal sám souhlas nebo pokyn.
17. Výkladu ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. se opakovaně věnoval ve své judikatuře Nejvyšší soud. Již v rozhodnutí uveřejněném pod č. 14/1973 Sb. rozh. tr. konstatoval, že o stížnosti proti usnesení vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu, k němuž dal pokyn nebo souhlas prokurátor, který vykonává nad přípravným řízením dozor, nerozhoduje tento prokurátor, nýbrž prokurátor jemu nadřízený. V dalším publikovaném rozhodnutí pod č. 7/2010 Sb. rozh. tr. dospěl k závěru, že pokyn k zahájení trestního stíhání může být dán i v rámci odůvodnění usnesení, jímž státní zástupce vykonávající dozor zruší usnesení policejního orgánu o odložení věci podle § 159a odst. 1 tr.
ř. a v němž současně uvede, že jediným možným a správným postupem v předmětné věci je zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř.; i když takový názor byl obsažen jen v odůvodnění usnesení a nebyl výslovně označen jako pokyn například ve smyslu § 174 odst. 2 písm. a), písm. d) tr. ř., jde o takový pokyn, jaký předpokládá i ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., takže o stížnosti podané proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání vydanému z podnětu uvedeného pokynu nemůže rozhodnout dozorující státní zástupce, nýbrž jemu nadřízený státní zástupce.
V tomto rozhodnutí tak Nejvyšší soud vyjádřil, že není rozhodující forma pokynu, nýbrž je třeba v konkrétním případě posoudit, zda jde o pokyn z hlediska materiálního, a nikoli formálního. Na to navázal i v dalším publikovaném rozhodnutí pod č. 8/2013 Sb. rozh. tr., v němž dokonce vyslovil názor, že z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je podle § 30 odst. 3 tr. ř. vyloučen státní zástupce, který vykonával dohled ve smyslu § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státním zastupitelství“), nejen tehdy, jestliže dal k napadenému usnesení výslovně písemný pokyn podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství, ale i tehdy, jestliže smyslem jeho přípisů, byť takto výslovně neoznačených, bylo usměrnit postup státního zástupce nejblíže nižšího státního zastupitelství, který vykonával dozor v přípravném řízení, tak, aby bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro konkrétní trestný čin včetně toho, jak má být popsán skutek, neboť jde o postup, jehož význam je fakticky stejný jako pokyn podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství.
Z posledně dvou uvedených publikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že je třeba posuzovat vždy individuálně, nakolik svým postupem státní zástupce vykonávající dozor, příp. dokonce i dohled, ovlivnil rozhodnutí policejního orgánu. Je tedy třeba na činnost takového státního zástupce nahlížet materiálně a nerozhoduje, zda procesní postup policejního orgánu ovlivnil formálně správným postupem, tedy zda tak učinil písemně přípisem označeným jako pokyn k zahájení trestního stíhání či jinak.
18. Na zmíněnou judikaturu navazují další rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež nebyla publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu. Předně je namístě zmínit rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 5 Tz 94/2012, který se věnuje podrobnému výkladu pojmů pokyn a souhlas ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Podle citovaného rozsudku se pokynem podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. rozumí nejen pokyn vydaný podle § 12d odst. 1 a 2 zákona o státním zastupitelství nebo pokyn podle § 174 odst. 2 písm. a) a d) tr. ř., ale také jiné úkony státního zástupce výslovně neoznačené jako pokyn, jestliže však vyjadřují jednoznačný názor na otázku důležitou pro řešení věci. Přitom postačí uvedení těchto úkonů jen v odůvodnění usnesení či v písemně zachycené zprávě o prověrce trestního spisu v rámci dozorové činnosti státního zástupce. Stěžovatel v daných souvislostech přiléhavě připomněl i právní názor obsažený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 4 Tz 25/2016, podle něhož pokyn státního zástupce, kterým policejnímu orgánu uložil konat standardní přípravné řízení ve věci, ve které byl usnesením soudu odmítnut návrh na potrestání podle § 314c odst. 1 písm. c) tr. ř., je důvodem pro vyloučení dozorujícího státního zástupce z rozhodování o stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, které následovalo po vydání zmíněného pokynu.
19. Ve smyslu zásady uvedené v § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je státní zástupce, který dal pokyn k vydání usnesení, proti němuž stížnost směřuje, povinen postupovat tak, že tuto věc k rozhodnutí o stížnosti předloží nadřízenému státnímu zástupci. Pokud takto uvedený státní zástupce nepostupuje a sám ve věci o takové stížnosti rozhodne, jde o porušení zákona v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Takto vydané rozhodnutí nemůže obstát; může být zrušeno pouze na základě mimořádného opravného prostředku, protože řádný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí není podle § 141 odst. 2 tr. ř. přípustný.
20. S ohledem na výše uvedená ustanovení trestního řádu, která jasným způsobem upravují postup orgánů činných v trestním řízení v případě rozhodování o stížnosti jako řádného opravného prostředku proti usnesení, je nepochybné, že v posuzované trestní věci mladistvého zákonná pravidla respektována nebyla. Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu trestního spisu na podkladě stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ve prospěch mladistvého zjistil, že v posuzované trestní věci došlo k porušení zákona, přičemž se ztotožnil i s důvody uvedenými v pečlivě zpracovaném mimořádném opravném prostředku.
O stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 7. 9. 2022, č. j. KRPJ-74987-107/TČ-2022-161071-VEJ, rozhodl dozorový státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči touto stížností pro porušení zákona napadeným rozhodnutím ze dne 5. 10. 2022, č. j. ZT 145/2022-22, aniž vzal v potaz, že k vydání usnesení ze dne 7. 9. 2022 dal sám dne 31. 8. 2022 závazný písemný pokyn. Ačkoliv státní zástupce svůj úkon vůči policejnímu orgánu za pokyn v přípise výslovně neoznačil, v souladu s výše citovanou judikaturou je třeba jeho přípis, nehledě na jeho formu, za pokyn považovat, neboť zcela jednoznačně vyjadřuje názor dozorového státního zástupce na otázku důležitou pro další postup ve věci.
O správnosti tohoto závěru ostatně vypovídá také skutečnost, že v záznamu o prověrce z téhož dne státní zástupce své sdělení policejnímu orgánu ohledně potřeby zahájit trestní stíhání za pokyn označil (viz č. l. 40 všeobecného spisu Okresního státního zastupitelství v Třebíči). Z uvedeného plyne, že označeným usnesením dozorový státní zástupce rozhodl o stížnosti, která měla být předložena v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. nadřízenému státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky v Jihlavě k rozhodnutí.
Pakliže takto dozorový státní zástupce nepostupoval a sám o stížnosti mladistvého rozhodl, porušil zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a to v neprospěch mladistvého.
21. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči ze dne 5. 10. 2022, č. j. ZT 145/2022-22, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch mladistvého „AAAAA“. Dále podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Třebíči včetně rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky v Jihlavě, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Znamená to, že o stížnosti mladistvého proti označenému usnesení o zahájení trestního stíhání bude muset nově rozhodnout. Při tomto svém rozhodování bude podle § 270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem Nejvyššího soudu a bude povinen provést jím nařízené procesní úkony.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 5. 2023
JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu