8 Tz 46/2022-24
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 4. 2022 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Jana Engelmanna stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného I. P. T., nar. XY v XY, státního příslušníka Ukrajiny, trvale bytem XY, proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. ZT 158/2020, a rozhodl takto:
Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. ZT 158/2020, byl porušen zákon v ustanoveních § 60 odst. 3, § 143 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného I. P. T.
Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje. Zrušují se i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se přikazuje státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství Praha-západ, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.
1. Stížnost pro porušení zákona č. j. MSP-615/2020-ODKA-SPZ/3 podaná ministrem spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného I. P. T. (dále „obviněný“) směřuje proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. ZT 158/2020, jímž byla podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta jako opožděně podaná stížnost obviněného proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov-západ ze dne 1. 7. 2020, č. j. KRPS-157544-32/TČ-2020-011671, kterým bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného pro pokus přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 146 odst. 1 tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, přečin nebezpeč ného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Toto usnesení bylo obviněnému i jeho obhájci doručeno dne 1. 7. 2020.
2. Ve stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti z obsahu spisu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov-západ ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. KRPS-157544-32/T Č-2020, konstatoval, že obviněný proti citovanému usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání podal prostřednictvím obhájce JUDr. Norberta Naxery stížnost datovanou dnem 5. 7. 2020, která byla dne 6. 7. 2020 podána prostř ednictvím datové schránky, byla adresována Krajskému ředitelství policie Středo českého kraje, Na Baních 1535, Praha 5, a téhož dne byla rovněž dodána do datové schránky příjemce. O této stížnosti rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ usnesením ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. ZT 158/2020, tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítla jako opožděně podanou.
3. Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona v uvedeném postupu shledal porušení pravidel plynoucích z § 60 odst. 3 a § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. a zdůraznil podmínky zákonem stanovené v § 60 odst. 1, 3 tr. ř., § 137 odst. 1, 2 věta první tr. ř., § 143 odst. 1 tr. ř., § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. a § 160 odst. 2 tr. ř. Závěr dozorové státní zástupkyně prezentovaný v napadeném usnesení, že lhůta k podání stížnosti uplynula dne 4. 7. 2020, považoval za vadný a v rozporu s § 60 odst. 3 tr. ř., jelikož tento den připadl na sobotu, tedy na den pracovního klidu. Z uvedeného důvodu byla lh ůta k podání stížnosti zachována ještě v pondělí 6. 7. 2020, a proto stížnost
4. Z uvedených důvodů ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ sp. zn. ZT 158/2020 byl v neprospěch obviněného I. P. T. porušen zákon v ustanoveních § 60 odst. 3 a § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde tímto zrušením, pozbydou podkladu, zrušil a poté aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. dozorové státní zástupkyni Okresního státního zastupitelství Praha-západ přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala a rozhodla.
II.
5. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a důvodnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, a shledal, že i když stížnost pro porušení zákona směřuje proti rozhodnutí, jímž byla zamítnuta stížnost proti usnesení policejního orgánu, kterým bylo zahájeno trestní stíhání obviněného I. P. T., je ve smyslu § 266 odst. 1 tr. ř. přípustná, a to i přes obecnou zásadu, že z obžalovací zásady (§ 2 odst. 8 tr. ř.) s ohledem na postavení státního zástupce plyne jeho oprávnění v přípravném řízení rozhodovat o tom, kdo a za jaký čin má být trestně stíhán a následně kdo bude na základě obžaloby, kterou podává, postaven před soud. Z uvedených důvodů také není zahájení trestního stíhání proti konkrétní osobě podmíněno přezkumem soudu, a tím spíše není takový zásah připuštěn ani v rámci mimořádných opravných prostředků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 4 Tz 60/2003), neboť zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve fázi přípravného řízení není žádoucí. Takový přezkum je možné připustit pouze v mimořádných situacích, kdy by bylo zahájení trestního stíhání spojeno se skutečným zásahem do základních práv a svobod, které by bylo nemožné odčinit jinak, např. pokud je současně dotčena osobní svoboda jednotlivce (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 1999, sp. zn. IV. ÚS 316/99, ze dne 11. 12. 2001, sp. zn. I. ÚS 486/01 ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. IV. ÚS 262/03, a další).
6. Nejvyšší soud v přezkoumávané věci vyšel z těchto zásad a shledal, že stížnost pro porušení zákona nezasahuje do zásady obžalovací, ale směřuje proti pochybení státní zástupkyně, která nedůvodně odmítla věcný přezkum stížnosti, což je vada, jíž nelze napravit cestou jiných zákonných prostředků, a přitom svým obsahem směřuje k ochraně procesních práv obviněného ve snaze zajistit spravedlivý proces zakotvený v článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 8 Tz 46/2018, případně srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. II. ÚS 3012/16). I v takové situaci je ovšem nezbytné respektovat, že Nejvyššímu soudu v této fázi řízení ve smyslu zásady obžalovací podle § 2 odst. 8 tr. ř. nepřísluší jakkoli přezkoumávat po věcné (meritorní) stránce opodstatněnost rozhodnutí o zahájení trestního stíhání konkrétní osoby (§ 160 odst. 1 tr. ř.), ale může se vyjádřit toliko k tomu, zda stížností pro porušení zákona napadené usnesení bylo vydáno v souladu s § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř.
7. Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal podanou stížnost pro porušení zákona přípustnou.
III.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření posuzovanou stížnost pro porušení zákona označil za důvodnou a v podrobnostech odkázal na argumentaci v ní rozvedenou. Upozornil pouze na skutečnost, že vedle pochybení státní zástupkyně při počítání lhůty pro podání stížnosti se dopustil nepřesnosti i ministr spravedlnosti, který přehlédl, že též den 6. 7. 2020 je dnem pracovního klidu, neboť je státním svátkem (Den upálení mistra Jana Husa), proto lhůta k podání stížnosti uplynula až 7. 7. 2020. Pro úplnost dodal, že ačkoli lze mít jisté pochybnosti o účelnosti podávané stížnosti pro porušení zákona, neboť byly splněny podmínky pro zamítnutí stížnosti jako nedůvodné podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., trestní řád nicméně neumožňuje zamítnutí stížnosti pro porušení zákona proto, že zrušení napadeného rozhodnutí by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného obdobně, jako je tomu v případě dovolání. Podanou stížnost pro porušení zákona tedy shledal důvodnou a navrhl, aby jí Nejvyšší soud vyhověl v souladu s návrhem formulovaným ministrem spravedlnosti.
IV.
9. Nejvyšší soud posuzoval důvodnost stížnosti pro porušení zákona na podkladě spisu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov-západ, Oddělení obecné kriminality, sp. zn. KRPS-157544-32/TČ-2020, jehož součástí je i napadené usnesení Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. ZT 158/2020. Z jeho obsahu se podává, že proti obviněnému I. P. T. bylo usnesením Policie České republiky Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov-západ, Oddělení obecné kriminality, ze dne 1. 7. 2020, č. j. KRPS-157544-32/TČ-2020-011671, podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání pro pokus přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 146 odst. 1 tr. zákoníku a pro přečiny porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Podle doručenek založených ve spise na příslušném listu u tohoto usnesení (čísla listů nejsou uvedena) toto usnesení obviněný i jeho obhájce JUDr. Norbert Naxera převzali osobně dne 1. 7. 2020 (viz obsah obálek a dodejek s podpisem příjemců a datem převzetí).
10. Obviněný podal prostřednictvím obhájce proti tomuto usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, z jejíhož obsahu plyne, že byla sepsána dne 5. 7. 2020 a byla adresována Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Středočeského kraje, Územnímu odboru Praha venkov-západ, Oddělení obecné kriminality, Zborovská 13, Praha 5. Podle „Doručné zprávy“ byla obhájcem podána dne 6. 7. 2020 v 11.49 hod. Z dokladu potvrzujícího doručení datové zprávy (dodejky) plyne, že datová zpráva, jejímž odesílatelem byl „Norbert Naxera ? JUDr. Bc. Norbert Naxera, advokátní kancelář, Bolzanova 1615/1, 11000 Praha 1, CZ“ s ID datové schránky „23ufr6t“, která obsahovala „stížnost KRPS-157544-32/TČ-2020-011671“ s ID zprávy „800798814“ a byla adresována „Krajskému ředitelství policie Středočeského kraje, Na Baních 1535, 15600 Praha 5, CZ“ do datové schránky s ID „2dtai5u“, byla doručena do datové schránky adresáta rovněž dne 6. 7. 2020 v 11.49 hod. Pověřená osoba s právem přístupu ke zprávě se přihlásila do datové schránky dne 7. 7. 2020 v 06.41 hod. Pro počítání lhůty z hlediska včasnosti podání stížnosti směřující proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání je rozhodný den, kdy nastala událost určující počátek běhu této zákonné lhůty, tedy okamžik doručení napadeného usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému či jeho obhájci podle toho, které doručení bylo provedeno nejpozději, tj. zde 1. 7. 2020.
11. Z obsahu spisu dále vyplývá, že uvedená stížnost obviněného byla předložena Okresnímu státnímu zastupitelství Praha-západ jako stížnostnímu orgánu a státní zástupkyně zde působící usnesením ze dne 29. 7. 2020, sp. zn. ZT 158/2020, o ní rozhodla tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítla jako opožděně podanou s odůvodněním, že byla učiněna podáním obviněného ze dne 5. 7. 2020, doručeným datovou schránkou policejnímu orgánu dne 6. 7. 2020, a přestože byla přípustná a podaná oprávněnou osobou, byla podána opožděně, neboť lhůta k jejímu podání s ohledem na datum doručení napadeného usnesení (1. 7. 2020) uplynula dne 4. 7. 2020, a nebyla dodržena zákonná třídenní lhůta, a proto jde o stížnost podanou opožděně.
V.
12. Na základě těchto zjištění Nejvyšší soud shledal, že stížnost pro porušení zákona je důvodná, protože stížnost byla podána ve stanovené lhůtě v souladu s podmínkami stanovenými v § 143 odst. 1 tr. ř., a § 60 odst. 3 tr. ř. do datové schránky příslušného policejního orgánu (srov. analogicky rozhodnutí č. 51/2013 Sb. rozh. tr.).
13. Podle § 143 odst. 1 tr. ř. se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§ 137 tr. ř.); jestliže se usnesení oznamuje jak obviněnému, tak i jeho zákonnému zástupci nebo obhájci, běží lhůta od toho oznámení, které bylo provedeno nejpozději.
14. Podle § 60 odst. 1 tr. ř. se do lhůty určené podle dní nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle § 60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
15. Dny pracovního klidu a pracovního volna se ve smyslu zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů, rozumějí státní svátky, které jsou dny pracovního klidu, mezi něž mimo jiné patří i 5. 7., což je Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, a 6. 7. jako Den upálení mistra Jana Husa. Za den pracovního volna se považuje sobota jakožto šestý den v týdnu, který je stanoven jako den odpočinku.
16. V posuzované věci byla stížnost Krajskému ředitelství policie Středočeského kraje jako datová zpráva podána dne 6. 7. 2020 v 11.49 hod, kdy byla současně dodána do datové schránky příjemce a tímto okamžikem byla doručena. Jestliže bylo usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému i jeho obhájci doručeno dne 1. 7. 2020, připadl by poslední den zákonné třídenní lhůty k podání stížnosti na 4. 7. 2020, což však byla sobota, tedy den pracovního volna, a proto ve smyslu § 60 odst. 3 tr. ř. by posledním dnem měl být pondělí 6. 7. 2020. Ve smyslu § 3 zák. č. 245/2000 Sb. jsou však dny 5. a 6. 7. státními svátky, a proto nejbližším prvním pracovním dnem bylo úterý 7. 7. 2020.
17. Nejvyšší soud z uvedených důvodů shledal, že poslední den lhůty k podání stížnosti ve smyslu § 143 odst. 1 tr. ř. připadl z důvodů uvedených výše až na úterý 7. 7. 2020, a proto šlo o stížnost podanou včas. Při tomto závěru o včasném podání stížnosti obviněného ji měla státní zástupkyně věcně přezkoumat (viz § 147 odst. 1 tr. ř.) a posoudit správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, jakož i řízení předcházející napadenému usnesení. Pokud však stížnost nesprávně považovala za podanou opožděně, porušila zákon v 60 odst. 3 tr. ř., § 143 odst. 1 tr. ř. a § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř., která v této věci s ohledem na zjištěné skutečnosti nerespektovala.
VI.
18. Stížnost pro porušení zákona je na základě shora uvedených skutečností důvodná, a Nejvyšší soud jí proto vyhověl, neboť napadeným usnesením bylo porušeno právo obviněného na řádné projednání věci s využitím všech zákonných prostředků k realizaci jeho práva na obhajobu. Na státní zástupkyni v dalším řízení bude, aby o stížnosti obviněného věcně ve smyslu podle § 147 odst. 1 tr. ř. rozhodla, tzn. aby přezkoumala správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení, a to zcela v souladu se všemi zákonnými podmínkami, které vyplývají z pravidel řádného a nezaujatého přezkumu. V zájmu nestranného a spravedlivého posouzení podané stížnosti obviněného bude třeba, aby státní zástupkyně na podkladě všech ve věci zajištěných důkazů posoudila důvodnost podané stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 13. 4. 2022
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu