8 Tz 48/2024-28
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud jako soud pro mládež projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2024 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného mladistvého AAAAA (pseudonym), proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. ZT 4/2024, a rozhodl takto:
Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 19. 3. 2024, č. j. ZT 4/2024-19, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného mladistvého AAAAA.
Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení zrušuje. Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
1. Usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Kroměříž, Oddělení obecné kriminality, Kroměříž, ze dne 2. 6. 2023, č. j. KRPZ-109109-231/TČ-2022-150871-PMO, bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněného mladistvého AAAAA (dále jen „mladistvý AAAAA“, popř. „mladistvý“) pro provinění loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit zde popsaným skutkem dne 7. 5. 2023 společně s mladistvými BBBBB (pseudonym) a CCCCC (pseudonym). Označeným usnesením bylo zahájeno trestní stíhání mladistvého BBBBB taktéž pro provinění loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a podle § 160 odst. 1, 5 tr. ř. mladistvého CCCCC pro provinění loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a provinění vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. f) tr. zákoníku.
2. Proti usnesení o zahájení trestního stíhání podali stížnost mladiství BBBBB a CCCCC. Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 7. 7. 2023, č. j. ZT 16/2023-156, byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta stížnost mladistvého BBBBB; usnesením ze dne 10. 7. 2023, č. j. ZT 16/2023-158, bylo ke stížnosti mladistvého CCCCC podle § 149 odst. 1 tr. ř. napadené usnesení zrušeno a podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
3. Dne 11. 12. 2023 předložil policejní orgán státní zástupkyni spisový materiál s návrhem na podání obžaloby datovaný dnem 8. 12. 2023 mimo jiné i na mladistvého AAAAA, jehož trestní věc byla následně usnesením státní zástupkyně ze dne 5. 1. 2024, č. j. ZT 16/2023-246, podle § 23 odst. 1 tr. ř. vyloučena ze společného řízení s tím, že bude vedena pod sp. zn. ZT 4/2024.
4. Přípisem ze dne 15. 2. 2024, č. j. ZT 4/2024-3, státní zástupkyně věc vrátila policejnímu orgánu do přípravného řízení a současně mu podle § 174 odst. 2 písm. a) tr. ř. uložila, aby zahájil trestní stíhání mladistvého AAAAA, vyslechl mladistvého, aktualizoval opis rejstříku trestů, opis přestupků a zprávu o pověsti, provedl prostudování spisu a znovu předložil státní zástupkyni návrh na podání obžaloby (č. l. 317 spisu Policie České republiky Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Kroměříž, Oddělení obecné kriminality v Kroměříži č. j. KRPZ-25392-40/TČ-2024-150871- PMO).
5. Dne 26. 2. 2024 vydal policejní orgán usnesení č. j. KRPZ-109109-391/TČ-2022-150871-PMO, jímž podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájil trestní stíhání mladistvého AAAAA pro skutek kvalifikovaný jako provinění loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr.
6. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži usnesením ze dne 19. 3. 2024, č. j. ZT 4/2024-19 (na č. l. 330 označeného spisu), podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnosti zamítla jako nedůvodné. V návaznosti na toto rozhodnutí usnesení o zahájení trestního stíhání nabylo právní moci dne 19. 3. 2024.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
7. Proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 19. 3. 2024, č. j. ZT 4/2024-19, podal podle § 266 odst. 1 tr. ř. ministr spravedlnosti ve prospěch mladistvého AAAAA stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch mladistvého porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř.
8. Ministr spravedlnosti v mimořádném opravném prostředku po shrnutí procesního postupu předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí připomněl znění ustanovení § 146 odst. 1 tr. ř., jakož i ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Vytkl, že v posuzovaném případě dozorující státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži rozhodovala o stížnostech proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ačkoliv k vydání tohoto usnesení zavázala policejní orgán svým písemným pokynem ze dne 15. 2. 2024, jehož znění citoval. Podle ministra spravedlnosti je i přes zpracování vydaného pokynu bez náležité pozornosti a v jinak obecně vyžadující kvalitě (chybí jednoznačný popis skutku a výslovné uvedení právní kvalifikace) z obsahu přípisu zjevné, že jde o jednoznačný pokyn státní zástupkyně daný ve věci činnému policejnímu orgánu k postupu podle § 160 odst. 1 tr. ř. Tomuto závěru odpovídá i úvod přípisu ze dne 15. 2. 2024, kterým je vyhodnocen procesní dopad předcházejícího usnesení státní zástupkyně ze dne 10. 7. 2023, č. j. ZT 16/2023-158, ale též navazující postup policejního orgánu, který předmětné usnesení o zahájení trestního stíhání mladistvého AAAAA vydal ve lhůtě stanovené státní zástupkyní, tedy do 29. 3. 2024, pod č. j. KRPZ-109109-391/TČ-2022-150871-PMO.
9. Z uvedených skutečností podle stěžovatele vyplývá, že o stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání neměla rozhodnout státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži, ale věc měla být po uplynutí lhůty pro podání stížnosti všem oprávněným osobám předložena k rozhodnutí nadřízenému státnímu zástupci, tj. státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně, poněvadž ani nedošlo k užití možnosti autoremedury. Ministr spravedlnosti uzavřel, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 19. 3. 2024, č. j. ZT 4/2024-19, byl v neprospěch mladistvého AAAAA porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř.
10. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 19. 3. 2024, č. j. ZT 4/2024-19, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch mladistvého AAAAA, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně věc v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout.
11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) s důvody podání stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti souhlasil a ztotožnil se i s učiněným návrhem na postup Nejvyššího soudu.
12. Mladistvý ke stížnosti pro porušení zákona prostřednictvím své obhájkyně sdělil, že se s ní zcela ztotožňuje a připojil se i k návrhu na postup Nejvyššího soudu.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
13. Nejvyšší soud jako soud pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“) v souladu s § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, přičemž shledal, že zákon byl napadeným rozhodnutím skutečně porušen v neprospěch mladistvého.
14. Postup orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, upravuje ustanovení § 146 tr. ř. Podle jeho prvního odstavce orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může opravnému prostředku sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení, a jde-li o usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce. V případě, že lhůta k podání stížnosti uplynula všem oprávněným osobám a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. ukládá policejnímu orgánu, aby věc předložil k rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci nebo, je-li takovým státním zástupcem evropský pověřený žalobce nebo evropský žalobce, jeho prostřednictvím příslušnému orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce.
15. V ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je tak vymezen zvláštní důvod pro vyloučení státního zástupce z rozhodování o opravném prostředku. Svou povahou je toto ustanovení speciálním k obecnému ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. o vyloučení orgánů činných v trestním řízení (v daném případě k alternativě, že z vykonávání úkonů je vyloučen státní zástupce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nemůže nestranně rozhodovat). To, že je v odstavci 2 písm. a) § 146 tr. ř. výslovně uvedeno, za jakých okolností nemůže státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor, o jemu předložené stížnosti proti usnesení sám rozhodnout, znamená, že tím, že dal státní zástupce souhlas nebo pokyn k vydání usnesení, je již vyloučen z rozhodování o této stížnosti jako stížnostní orgán. Porušení kogentního ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. požadujícího, aby policejní orgán předložil stížnost, podanou proti usnesení, k němuž dal souhlas nebo pokyn státní zástupce, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci, je třeba z ústavněprávního hlediska chápat jako porušení principu spravedlivého procesu, garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“). Je tím porušeno rovněž základní právo garantované čl. 8 odst. 2 Listiny, podle něhož „nikdo nesmí být stíhán … jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. III. ÚS 2520/14, ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. I. ÚS 661/05, aj.).
16. Z dikce tohoto ustanovení je patrné, že zásadně není vyloučeno, aby státní zástupce sám rozhodl o stížnosti, která mu byla policejním orgánem předložena, avšak může tak učinit jen tehdy, pokud k vydání tohoto unesení nedal sám souhlas nebo pokyn.
17. Výkladu ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. se opakovaně věnoval ve své judikatuře Nejvyšší soud. Již v rozhodnutí uveřejněném pod č. 14/1973 Sb. rozh. tr. konstatoval, že o stížnosti proti usnesení vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu, k němuž dal pokyn nebo souhlas prokurátor (tj. nyní státní zástupce), který vykonává nad přípravným řízením dozor, nerozhoduje tento prokurátor, nýbrž prokurátor jemu nadřízený. V dalším publikovaném rozhodnutí pod č. 7/2010 Sb. rozh. tr. dospěl k závěru, že pokyn k zahájení trestního stíhání může být dán i v rámci odůvodnění usnesení, jímž státní zástupce vykonávající dozor zruší usnesení policejního orgánu o odložení věci podle § 159a odst. 1 tr.
ř. a v němž současně uvede, že jediným možným a správným postupem v předmětné věci je zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř.; i když takový názor byl obsažen jen v odůvodnění usnesení a nebyl výslovně označen jako pokyn například ve smyslu § 174 odst. 2 písm. a), písm. d) tr. ř., jde o takový pokyn, jaký předpokládá i ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., takže o stížnosti podané proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání vydanému z podnětu uvedeného pokynu nemůže rozhodnout dozorující státní zástupce, nýbrž jemu nadřízený státní zástupce.
V tomto rozhodnutí tak Nejvyšší soud vyjádřil, že není rozhodující forma pokynu, nýbrž je třeba v konkrétním případě posoudit, zda jde o pokyn z hlediska materiálního, a nikoli formálního. Na to navázal i v dalším publikovaném rozhodnutí pod č. 8/2013 Sb. rozh. tr., v němž dokonce vyslovil názor, že z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je podle § 30 odst. 3 tr. ř. vyloučen státní zástupce, který vykonával dohled ve smyslu § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státním zastupitelství“), nejen tehdy, jestliže dal k napadenému usnesení výslovně písemný pokyn podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství, ale i tehdy, jestliže smyslem jeho přípisů, byť takto výslovně neoznačených, bylo usměrnit postup státního zástupce nejblíže nižšího státního zastupitelství, který vykonával dozor v přípravném řízení, tak, aby bylo zahájeno trestní stíhání obviněného pro konkrétní trestný čin včetně toho, jak má být popsán skutek, neboť jde o postup, jehož význam je fakticky stejný jako pokyn podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství.
Z posledně dvou uvedených publikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že je třeba posuzovat vždy individuálně, nakolik svým postupem státní zástupce vykonávající dozor, příp. dokonce i dohled, ovlivnil rozhodnutí policejního orgánu. Je tedy třeba na činnost takového státního zástupce nahlížet materiálně a nerozhoduje, zda procesní postup policejního orgánu ovlivnil formálně správným postupem, tedy zda tak učinil písemně přípisem označeným jako pokyn k zahájení trestního stíhání či jinak.
18. Na zmíněnou judikaturu navazují další rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež nebyla publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Předně je namístě zmínit rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2013, sp. zn. 5 Tz 94/2012, který se věnuje podrobnému výkladu pojmů pokyn a souhlas ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Podle citovaného rozsudku se pokynem podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. rozumí nejen pokyn vydaný podle § 12d odst. 1 a 2 zákona o státním zastupitelství nebo pokyn podle § 174 odst. 2 písm. a) a d) tr. ř., ale také jiné úkony státního zástupce výslovně neoznačené jako pokyn, jestliže však vyjadřují jednoznačný názor na otázku důležitou pro řešení věci. Přitom postačí uvedení těchto úkonů jen v odůvodnění usnesení či v písemně zachycené zprávě o prověrce trestního spisu v rámci dozorové činnosti státního zástupce.
19. Ve smyslu zásady uvedené v § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je státní zástupce, který dal pokyn k vydání usnesení, proti němuž stížnost směřuje, povinen postupovat tak, že tuto věc k rozhodnutí o stížnosti předloží nadřízenému státnímu zástupci. Pokud takto uvedený státní zástupce nepostupuje a sám ve věci o takové stížnosti rozhodne, jde o porušení zákona v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Takto vydané rozhodnutí nemůže obstát; může být zrušeno pouze na základě mimořádného opravného prostředku, protože řádný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí není podle § 141 odst. 2 tr. ř. přípustný.
20. S ohledem na výše uvedená ustanovení trestního řádu, která jasným způsobem upravují postup orgánů činných v trestním řízení v případě rozhodování o stížnosti jako řádného opravného prostředku proti usnesení, je nepochybné, že v posuzované trestní věci mladistvého zákonná pravidla respektována nebyla. Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu trestního spisu na podkladě stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ve prospěch mladistvého zjistil, že v posuzované trestní věci došlo k porušení zákona, přičemž se ztotožnil i s důvody uvedenými v pečlivě zpracovaném mimořádném opravném prostředku. O stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 26. 2. 2024, č. j. KRPZ-109109-391/TČ-2022-150871-PMO, rozhodla dozorová státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Kroměříži touto stížností pro porušení zákona napadeným rozhodnutím ze dne 19. 3. 2024, č. j. ZT 4/2024-19, aniž vzala v potaz, že k vydání usnesení ze dne 26. 2. 2024 dala sama dne 15. 2. 2024 závazný písemný pokyn (č. l. 317 označeného policejního spisu). Vrácení věci policejnímu orgánu do přípravného řízení vysvětlila úvodem tohoto přípisu tím, že při rozhodování o stížnosti mladistvého CCCCC proti usnesení policejního orgánu ze dne 2. 6. 2023, č. j. KRPZ-109109-231/TČ-2022-150871-PMO, bylo nedopatřením zrušeno celé usnesení o zahájení trestního stíhání, tedy vůči všem třem mladistvým, namísto zamýšleného zrušení trestního stíhání mladistvého CCCCC.
21. Rozhodná část písemného pokynu ze dne 15. 2. 2024 zní následovně: „Vzhledem k uvedené skutečnosti vracím policejnímu orgánu předložený trestní spis a podle § 174 odst. 2 písmeno a) trestního řádu ukládám policejnímu orgánu, aby do 29. 3. 2024: • zahájil trestní stíhání mladistvého AAAAA • vyslechl mladistvého • aktualizoval opis RT, opis přestupků a zprávu o pověsti • provedl prostudování spisu • znovu předložil státní zástupkyni návrh na podání obžaloby“.
22. Z uvedeného plyne, že označeným usnesením státní zástupkyně rozhodla o stížnosti, která měla být (při nevyužití možnosti autoremedury) předložena v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. k rozhodnutí nadřízenému státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně. Pakliže takto dozorová státní zástupkyně nepostupovala a sama o stížnosti mladistvého rozhodla, porušila zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a to v neprospěch mladistvého.
23. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 19. 3. 2024, č. j. ZT 4/2024-19, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch mladistvého AAAAA. Dále podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení včetně rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Znamená to, že o stížnosti mladistvého proti označenému usnesení o zahájení trestního stíhání bude muset nově rozhodnout. Při tomto svém rozhodování bude podle § 270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem Nejvyššího soudu a bude povinen provést jím nařízené procesní úkony.
Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 9. 2024
JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu