8 Tz 7/2018-14
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. 7. 2018 v senátě
složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové
a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr
spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné právnické osoby I. Š.,
projektování dopravních staveb, a. s., proti pravomocnému usnesení státního
zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 12. 7. 2017,
č. j. 2 KZV 7/2015-1332, a rozhodl takto:
I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením státního
zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 12. 7. 2017,
č. j. 2 KZV 7/2015-1332, jeho výrokem pod bodem I., jímž byla podle § 148 odst.
1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná stížnost obviněné právnické osoby I.
Š., projektování dopravních staveb, a. s., podaná v zastoupení ustanovenou
opatrovnicí Mgr. Pavlínou Copkovou proti usnesení Policie České republiky,
Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odboru hospodářské
kriminality SKPV v Hradci Králové, ze dne 26. 8. 2015, č. j.
KRPH-99880-201/TČ-2014-050080, kterým bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno
trestní stíhání obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb,
a. s., pro přečin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 4 tr. zákoníku,
spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem
ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a zločin poškození
finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr.
zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem
dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, byl
porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněné
právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s.
II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení ve výroku pod bodem I.
zrušuje. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušenou část usnesení
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu.
III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se státnímu zástupci Vrchního státního
zastupitelství v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu projednal a
rozhodl.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie
Královéhradeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality SKPV v Hradci Králové,
ze dne 26. 8. 2015, č. j. KRPH-99880-201/TČ-2014-050080, bylo podle § 160 odst.
1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněné právnické osoby I. Š., projektování
dopravních staveb, a. s., pro přečin dotačního podvodu podle 212 odst. 1, 4 tr.
zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem
dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a
zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4
písm. c) zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem
dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Proti citovanému rozhodnutí podala obviněná právnická osoba I. Š.,
projektování dopravních staveb, a. s., v zastoupení ustanovené opatrovnice Mgr.
Pavlíny Copkové stížnost, která byla usnesením státního zástupce Krajského
státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 12. 7. 2017, č. j. 2 KZV
7/2015-1332, výrokem pod bodem I. podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako
nedůvodná zamítnuta.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
3. Proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci
Králové ze dne 12. 7. 2017, č. j. 2 KZV 7/2015-1332, jeho výroku pod bodem I.,
podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněné právnické osoby I. Š.,
projektování dopravních staveb, a. s., stížnost pro porušení zákona. Podle
názoru ministra spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v neprospěch obviněné
porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 1 tr. ř. a § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř.
4. Stěžovatel poukázal na průběh trestního řízení, které napadenému rozhodnutí
předcházelo. Na základě trestního oznámení Krajského úřadu Královéhradeckého
kraje byly dne 11. 12. 2014 zahájeny úkony trestního řízení. Po provedeném
prověřování rozhodl policejní orgán usnesením ze dne 24. 2. 2015, č. j.
KRPH-99880-87/TČ-2014-050080, o zahájení trestního stíhání obviněných fyzických
osob I. Š. a J. F. pro přečin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 4 tr.
zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem
dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a
zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4
písm. c) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku,
dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. l tr.
zákoníku, jichž se měli dopustit jako statutární zástupci obchodní společnosti
I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., která byla příjemcem finanční
podpory. Dne 3. 7. 2015 byl pod č. j. 1 VZT 293/2015-21 proveden státním
zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Praze výkon dohledu, který ve
vztahu k dozorovému státnímu zástupci vydal pokyn podle § 12d odst. 1 zákona č.
283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále
„zákon o státním zastupitelství“), k tomu, aby byly opatřeny podklady pro
posouzení, zda ve věci nevznikla překážka podle § 28 odst. 2 zákona č. 418/2011
Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále „zákon o
trestní odpovědnosti právnických osob“), v tehdy platném znění, s tím, že ze
spisového materiálu taková překážka dosud nevyplynula, nicméně bylo třeba
vyloučit, že v mezidobí nedošlo v tomto ohledu ke změně, přičemž pokud žádná
překážka nebude zjištěna, bylo by zapotřebí, aby trestní stíhání obchodní
společnosti I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., bylo v této věci
zahájeno. Dozorový státní zástupce vydal dne 22. 7. 2015 pod č. j. 2 KZV
7/2015-45 v intencích závěrů vykonaného dohledu policejnímu orgánu závazný
pokyn, podle něhož bylo třeba ověřit, zda ve vztahu k obchodní společnosti I.
Š., projektování dopravních staveb, a. s., nevyvstala překážka podle § 28
zákona o trestní odpovědnosti právnických osob bránící zahájení trestního
stíhání této právnické osoby, a podle něhož bylo v případě negativního zjištění
třeba vydat usnesení o zahájení trestního stíhání této právnické osoby pro týž
skutek, pro který již byli obvinění I. Š. a J. F. stíháni, a to za užití shodné
právní kvalifikace. Krajský úřad Královéhradeckého kraje následně k dotazu
policejního orgánu mimo jiné sdělil, že s uvedenou právnickou osobou nebylo pro
skutek, který byl předmětem trestního řízení, vedeno správní řízení, tedy
nedošlo k naplnění ustanovení § 28 zákona o trestní odpovědnosti právnických
osob.
5. V návaznosti na podanou zprávu krajského úřadu pak vydal policejní orgán již
shora zmíněné usnesení ze dne 26. 8. 2015, č. j. KRPH-99880-201/TČ-2014-050080,
kterým bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněné
právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., pro přečin
dotačního podvodu podle 212 odst. 1, 4 tr. zákoníku, spáchaný ve
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve
stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a zločin poškození finančních
zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) zákoníku, spáchaný ve
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve
stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se měla obviněná právnická
osoba dopustit jednáním popsaným v usnesení ze dne 24. 2. 2015, č. j.
KRPH-99880-87/TČ-2014-050080, kterým bylo zahájeno trestní stíhání obviněných
fyzických osob I. Š. a J. F. Usnesení ze dne 26. 8. 2015, č. j.
KRPH-99880-201/TČ-2014-050080, bylo doručeno dne 26. 8. 2015 do datové schránky
obviněné právnické osoby, dozorovému státnímu zastupitelství, advokátovi Mgr.
Janu Lipavskému (obhájci obviněného I. Š.), advokátovi Mgr. Janu Rejzlovi
(obhájci obviněného J. F.), dne 31. 8. 2015 advokátovi Mgr. Martinu Boučkovi
(obhájci spoluobviněné J. W.) a dne 25. 1. 2016 advokátovi Mgr. Ladislavu
Preclíkovi, který byl na podkladě výzvy státního zástupce ze dne 9. 9. 2015
podle § 34 odst. 4 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob
představenstvem obviněné právnické osoby zmocněn k zastupování této obviněné
právnické osoby.
6. Následně bylo usnesením policejního orgánu ze dne 9. 12. 2015, č. j
KRPH-99880-500/TČ-2014-050080, podle § 160 odst. 1, 5 tr. ř. zahájeno trestní
stíhání obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s.,
také pro přečin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 4 tr. zákoníku, spáchaný
ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve
stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a zločin poškození finančních
zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku,
spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem
ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se tato
právnická osoba měla dopustit jednáním v tomto usnesení popsaným. Dne 30. 11.
2016 byla po provedeném vyšetřování podána dozorovým státním zástupcem
obžaloba, a to v případě obviněné právnické osoby I. Š., projektování
dopravních staveb, a. s., pro stíhanou trestnou činnost kvalifikovanou jako
zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4
písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §
21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 4 tr.
zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1
tr. zákoníku, když obžaloba byla dále podána i na dalších 8 obviněných
právnických osob a 20 obviněných fyzických osob. Usnesením Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 31. 1. 2017, č. j. 7 T 19/2016-11337, byla věc obviněné
právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., a dalších
obviněných právnických i fyzických osob podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř.
vrácena státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové k
došetření, a to za účelem odstranění závažných procesních vad přípravného
řízení, které nebylo možné napravit v řízení před soudem. Krajský soud v Hradci
Králové naznal, že obviněné právnické osoby DOPEX, s. r. o., a MWA, s. r. o.,
byly zastupovány advokáty, kteří k tomuto zastupování byli zmocněni jednateli
uvedených právnických osob, kteří sami čelili trestnímu stíhání a byli
zastupováni stejnými advokáty. Obviněné právnické osoby tak nemohly řádně
uplatnit svá práva.
7. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 5. 2017, č. j. 4 To 4/2017-11349,
zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou stížnost státního
zástupce směřující proti citovanému usnesení krajského soudu. Stížnostní soud
sdílel závěry soudu prvního stupně, navíc upozornil i na pochybení stran
doručení usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné právnické osoby I. Š.,
projektování dopravních staveb, a. s. Podle soudu bylo toto usnesení neúčinně
doručeno do datové schránky obviněné právnické osoby. Soud uvedl, které osoby
je třeba v trestním řízení vedeném proti právnické osobě rozlišovat, a jako
vsuvku dodal, že policejní orgán sdělení obvinění obviněné právnické osobě
DOPEX, s. r. o., doručil zcela nesprávně a neúčinně do datové schránky, což
bylo v rozporu s ustanovením § 34 odst. 6 zákona o trestní odpovědnosti
právnických osob, z něhož je třeba vyvodit, že je nezbytné doručovat konkrétním
fyzickým osobám, nikoliv prostřednictvím veřejné datové sítě na adresu datové
schránky právnické osoby. V tomto kontextu měl proto policejní orgán dospět k
závěru, že za podezřelou právnickou osobu, vůči níž hodlá učinit krok v podobě
sdělení obvinění, nemůže jednat (a tudíž ani usnesení o zahájení trestního
stíhání účinně přijmout) jednatel společnosti; ze stejného důvodu nemůže žádný
jednatel zvolit zmocněnce ani určit náhradní osobu k provádění úkonů. Za této
situace je třeba podat soudu příslušnému pro úkony přípravného řízení návrh na
ustanovení opatrovníka. (Ministr spravedlnosti v této souvislosti poznamenal,
že případný závěr, že v případě řízení proti obviněné právnické osobě se
neuplatní doručování do datové schránky právnické osoby, ale je třeba doručovat
konkrétním fyzickým osobám, by byl v rozporu jak se zákonem o trestní
odpovědnosti právnických osob, tak i komentářovou literaturou, podle které
úkony osob vyjmenovaných v § 34 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti
právnických osob představují bezprostřední úkony samotné právnické osoby, a
nejedná se tudíž o případ zastoupení. Proto také bude-li písemnost adresována
přímo právnické osobě, bude doručována do její datové schránky, popř. jiným
způsobem uvedeným v § 62 a násl. tr. ř., a nikoliv fyzické osobě, která jedná
jménem právnické osoby, ledaže by tak zákon výslovně stanovil.) Stížnostní soud
dále konstatoval, že vadou byl zatížen i úkon členů představenstva obviněné
právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., obviněných I. Š.
a J. F., kteří – ač obvinění v témže řízení – ustanovili pro trestní řízení s
právnickou osobou zmocněnce Mgr. Ladislava Preclíka, advokáta, jemuž bylo poté
zcela neúčinně doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Podle soudu tak
nebylo trestní stíhání uvedené obviněné právnické osoby účinně zahájeno,
8. Po vrácení věci státnímu zástupci k došetření byla usnesením Okresního soudu
v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2017, č. j. 0 Nt 2370/2017-11506, ustanovena
opatrovníkem obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a.
s., advokátka Mgr. Pavlína Copková. Té byla následně doručena usnesení o
zahájení trestního stíhání ze dne 26. 8. 2015 a ze dne 9. 12. 2015, proti
kterým podala stížnost. O stížnosti proti oběma usnesením rozhodl dozorový
státní zástupce touto stížností pro porušení zákona napadaným rozhodnutím, aniž
by vzal v potaz, že k vydání usnesení ze dne 26. 8. 2015 vydal sám dne 22. 7.
2015 závazný písemný pokyn, tj. usnesením ve výroku pod bodem I. dozorový
státní zástupce rozhodl o stížnosti, která měla být předložena v souladu s
ustanovením § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. nadřízenému státnímu zástupci
Vrchního státního zastupitelství v Praze k rozhodnutí, přičemž i tam by s
ohledem na písemný pokyn vydaný podle § 12d zákona o státním zastupitelství
musel o stížnosti rozhodnout jiný státní zástupce než ten, který v rámci výkonu
dohledu předmětný pokyn vydal.
9. Ministr spravedlnosti vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud
podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením státního zástupce
Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 12. 7. 2017, č. j. 2
KZV 7/2015-1332, jeho výrokem pod bodem I., jímž byla podle § 148 odst. 1 písm.
c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná stížnost obviněné právnické osoby I. Š.,
projektování dopravních staveb, a. s., podaná v zastoupení ustanovenou
opatrovnicí Mgr. Pavlínou Copkovou proti usnesení Policie ČR, Krajského
ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality
SKPV v Hradci Králové, ze dne 26. 8. 2015, č. j. KRPH-99880-201/TČ-2014-050080,
kterým bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněné
právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., pro přečin
dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 4 tr. zákoníku, spáchaný ve
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve
stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a zločin poškození finančních
zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku,
spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem
ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, byl v neprospěch
obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s., porušen
zákon v ustanoveních § 2 odst. 1 tr. ř. a § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Podle §
269 odst. 2 tr. ř. aby napadené usnesení ve vytýkané části zrušil, jakož aby
zrušil i všechna další rozhodnutí na tuto část rozhodnutí obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby
postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství intervenující ve
veřejném zasedání po shrnutí obsahu stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby
jí Nejvyšší soud vyhověl, aby vyslovil porušení zákona, k němuž došlo především
v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného, zrušil
stížností pro porušení zákona napadenou část rozhodnutí a státnímu zástupci
Vrchního státního zastupitelství přikázal věc v potřebném rozsahu znovu
projednat a rozhodnout.
11. Opatrovnice obviněné právnické osoby se ztotožnila s důvody zevrubně
popsanými ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i návrhem zde učiněným. Nad
rámec vytýkaného pochybení, k němuž došlo v předmětném řízení o stížnostech
obviněné právnické osoby, však pokládala za potřebné zmínit a poukázat i na
vady, k nimž došlo při samotném zahájení trestního stíhání. Obsáhle pak
rozvedla důvody, které podle jejího přesvědčení nedovolovaly zahájit trestní
stíhání obviněné právnické osoby a které spočívají v překážce ve smyslu § 28
odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob v tehdy platném znění, s
jejíž existencí se orgány činné v trestním řízení dosud uspokojivě nevypořádaly.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
12. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal
podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž
byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených,
a dospěl k závěru, že zákon byl v neprospěch obviněné právnické osoby I. Š.,
projektování dopravních staveb, a. s., porušen.
13. Podle § 2 odst. 1 tr. ř. nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných
důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon.
14. Ustanovení § 146 tr. ř. upravuje postup orgánu, proti jehož usnesení
stížnost směřuje. Podle jeho prvního odstavce orgán, proti jehož usnesení
stížnost směřuje, může opravnému prostředku sám vyhovět, nedotkne-li se změna
původního usnesení práv jiné strany trestního řízení, a jde-li o usnesení
policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce
nebo na jeho pokyn, může policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím
souhlasem státního zástupce. V případě, že lhůta k podání stížnosti uplynula
všem oprávněným osobám a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, ustanovení
§ 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. ukládá policejnímu orgánu, aby věc předložil k
rozhodnutí státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a
jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas
nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.
15. V ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je tak vymezen zvláštní
důvod pro vyloučení státního zástupce z rozhodování o opravném prostředku. Svou
povahou je toto ustanovení speciálním k obecnému ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř.
o vyloučení orgánů činných v trestním řízení (v daném případě k alternativě, že
z vykonávání úkonů je vyloučen státní zástupce, u něhož lze mít pochybnosti, že
pro poměr k projednávané věci nemůže nestranně rozhodovat). To, že je v
odstavci 2 písm. a) § 146 tr. ř. výslovně uvedeno, za jakých okolností nemůže
státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor, o jemu předložené
stížnosti proti usnesení sám rozhodnout, znamená, že tím, že dal státní
zástupce souhlas nebo pokyn k vydání usnesení, je již vyloučen z rozhodování o
této stížnosti jako stížnostní orgán. Porušení kogentního ustanovení § 146
odst. 2 písm. a) tr. ř., požadujícího, aby policejní orgán předložil stížnost,
podanou proti usnesení, k němuž dal souhlas nebo pokyn státní zástupce, jeho
prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci, je třeba z ústavněprávního
hlediska chápat jako porušení principu spravedlivého procesu, garantovaného
článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“). Je tím
porušeno rovněž základní právo garantované článkem 8 odst. 2 Listiny, podle
něhož „nikdo nesmí být stíhán… jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví
zákon“. (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. III. ÚS
2520/14, ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. I. ÚS 661/05, aj.).
16. Z dikce tohoto ustanovení je patrné, že zásadně není vyloučeno, aby státní
zástupce sám rozhodl o stížnosti, která mu byla policejním orgánem předložena,
avšak může tak učinit jen tehdy, pokud k vydání tohoto unesení nedal sám
souhlas nebo pokyn.
17. Výkladu ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. se opakovaně věnoval ve
své judikatuře Nejvyšší soud. Již v rozhodnutí uveřejněném pod č. 14/1973 Sb.
rozh. tr. Nejvyšší soud konstatoval, že o stížnosti proti usnesení
vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu, k němuž dal pokyn nebo souhlas
prokurátor, který vykonává nad přípravným řízením dozor, nerozhoduje tento
prokurátor, nýbrž prokurátor jemu nadřízený. V dalším publikovaném rozhodnutí
pod č. 7/2010 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokyn k zahájení
trestního stíhání může být dán i v rámci odůvodnění usnesení, jímž státní
zástupce vykonávající dozor zruší usnesení policejního orgánu o odložení věci
podle § 159a odst. 1 tr. ř. a v němž současně uvede, že jediným možným a
správným postupem v předmětné věci je zahájení trestního stíhání podle § 160
odst. 1 tr. ř.; i když takový názor byl obsažen jen v odůvodnění usnesení a
nebyl výslovně označen jako pokyn například ve smyslu § 174 odst. 2 písm. a),
písm. d) tr. ř., jde o takový pokyn, jaký předpokládá i ustanovení § 146 odst.
2 písm. a) tr. ř., takže o stížnosti podané proti usnesení policejního orgánu o
zahájení trestního stíhání vydanému z podnětu uvedeného pokynu nemůže
rozhodnout dozorující státní zástupce, nýbrž jemu nadřízený státní zástupce. V
tomto rozhodnutí tak Nejvyšší soud vyjádřil, že není rozhodující forma pokynu,
nýbrž je třeba v konkrétním případě posoudit, zda jde o pokyn z hlediska
materiálního, a nikoli formálního. Na to navázal i v dalším publikovaném
rozhodnutí pod č. 8/2013 Sb. rozh. tr., v němž dokonce Nejvyšší soud vyslovil
názor, že z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je podle § 30 odst. 3
tr. ř. vyloučen státní zástupce, který vykonával dohled ve smyslu § 12d zákona
o státním zastupitelství, nejen tehdy, jestliže dal k napadenému usnesení
výslovně písemný pokyn podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství, ale
i tehdy, jestliže smyslem jeho přípisů, byť takto výslovně neoznačených, bylo
usměrnit postup státního zástupce nejblíže nižšího státního zastupitelství,
který vykonával dozor v přípravném řízení, tak, aby bylo zahájeno trestní
stíhání obviněného pro konkrétní trestný čin včetně toho, jak má být popsán
skutek, neboť jde o postup, jehož význam je fakticky stejný jako pokyn podle §
12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Z posledně dvou uvedených
publikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že je třeba posuzovat vždy
individuálně, nakolik svým postupem státní zástupce vykonávající dozor, příp.
dokonce i dohled, ovlivnil rozhodnutí policejního orgánu. Je tedy třeba na
činnost takového státního zástupce nahlížet materiálně a nerozhoduje, zda
procesní postup policejního orgánu ovlivnil formálně správným postupem, tedy
zda tak učinil písemně přípisem označeným jako pokyn k zahájení trestního
stíhání či jinak.
18. Na zmíněnou judikaturu navazují další rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež
nebyla publikována ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu.
Předně je namístě zmínit rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2013, sp. zn.
5 Tz 94/2012, který se věnuje podrobnému výkladu pojmů pokyn a souhlas ve
smyslu ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Podle citovaného rozsudku se
pokynem podle § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. rozumí nejen pokyn vydaný podle §
12d odst. 1 a 2 zákona o státním zastupitelství nebo pokyn podle § 174 odst. 2
písm. a) a d) tr. ř., ale také jiné úkony státního zástupce výslovně neoznačené
jako pokyn, jestliže však vyjadřují jednoznačný názor na otázku důležitou pro
řešení věci. Přitom postačí uvedení těchto úkonů jen v odůvodnění usnesení či v
písemně zachycené zprávě o prověrce trestního spisu v rámci dozorové činnosti
státního zástupce.
19. Ve smyslu zásady uvedené v § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. je státní
zástupce, který dal pokyn k vydání usnesení, proti němuž stížnost směřuje,
povinen postupovat tak, že tuto věc k rozhodnutí o stížnosti předloží
nadřízenému státnímu zástupci. Pokud takto uvedený státní zástupce nepostupuje
a sám ve věci o takové stížnosti rozhodne, jde o porušení zákona v ustanovení §
146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a takto vydané rozhodnutí nemůže obstát, protože
rozhodnutí vydané státním zástupcem v druhém stupni se stává pravomocným. Může
být zrušeno pouze na základě mimořádného opravného prostředku, protože řádný
opravný prostředek proti takovému rozhodnutí není podle § 141 odst. 2 tr. ř.
přípustný.
20. S ohledem na výše uvedená ustanovení trestního řádu, která jasným způsobem
upravují postup orgánů činných v trestním řízení v případě rozhodování o
stížnosti jako řádného opravného prostředku proti usnesení, je nepochybné, že v
posuzované trestní věci zákonná pravidla v rozsahu vymezeném v mimořádném
opravném prostředku respektována nebyla.
21. Nejvyšší soud po přezkoumání obsahu trestního spisu na podkladě stížnosti
pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněné
právnické osoby zjistil, že v posuzované trestní věci došlo k porušení zákona,
přičemž se ztotožnil i s důvody uvedenými v pečlivě, kvalitně a výstižně
zpracovaném mimořádném opravném prostředku. O stížnosti proti usnesení o
zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. ze dne 26. 8. 2015 a
usnesení podle § 160 odst. 1, 5 tr. ř. ze dne 9. 12. 2015 rozhodl dozorový
státní zástupce touto stížností pro porušení zákona napadaným rozhodnutím, aniž
by vzal v potaz, že k vydání usnesení ze dne 26. 8. 2015 vydal sám dne 22. 7.
2015 závazný písemný pokyn. Z uvedeného plyne, že označeným usnesením ve výroku
pod bodem I. dozorový státní zástupce rozhodl o stížnosti, která měla být
předložena v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. nadřízenému
státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze k rozhodnutí,
přičemž i tam by s ohledem na písemný pokyn vydaný podle § 12d zákona o státním
zastupitelství musel o stížnosti rozhodnout jiný státní zástupce než ten, který
v rámci výkonu dohledu předmětný pokyn vydal. Pakliže takto dozorový státní
zástupce nepostupoval a sám rozhodl (ve výroku pod bodem I. napadeného
usnesení) o stížnosti obviněné právnické osoby proti usnesení policejního
orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 26. 8. 2015, porušil zákon primárně
v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., a to v neprospěch obviněné
právnické osoby I. Š., projektování dopravních staveb, a. s. K odstranění
vytknuté vady nebylo nutné vyslovit porušení zákona též v ustanovení § 2 odst.
1 tr. ř., v němž je obsažena jedna ze základních zásad trestního řízení, zásada
řádného zákonné procesu (nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů
a způsobem, který stanoví zákon). Třebaže lze souhlasit s názorem, že došlo též
k porušení zde uvedené procesní zásady, nemá porušení ustanovení § 2 odst. 1
tr. ř. přímý, bezprostřední vztah k tomu, co bylo podstatou porušení zákona v
dané věci.
22. Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil,
že pravomocným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v
Hradci Králové ze dne 12. 7. 2017, č. j. 2 KZV 7/2015-1332, jeho výrokem pod
bodem I., jímž byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako
nedůvodná stížnost obviněné právnické osoby I. Š., projektování dopravních
staveb, a. s., podaná v zastoupení ustanovenou opatrovnicí Mgr. Pavlínou
Copkovou proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie
Královéhradeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality SKPV v Hradci Králové,
ze dne 26. 8. 2015, č. j. KRPH-99880-201/TČ-2014-050080, kterým bylo podle §
160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněné právnické osoby I. Š.,
projektování dopravních staveb, a. s., pro přečin dotačního podvodu podle § 212
odst. 1, 4 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku,
dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku, a zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst.
1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr.
zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1
tr. zákoníku, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v
neprospěch této obviněné právnické osoby. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené
usnesení ve výroku pod bodem I. zrušil, současně zrušil i všechna další
rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 tr. ř.
státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze přikázal, aby věc v
potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Znamená to, že o stížnosti obviněné
právnické osoby proti označenému usnesení o zahájení trestního stíhání bude
muset nově rozhodnout. Jak již bylo uvedeno, s ohledem na písemný pokyn vydaný
podle § 12d zákona o státním zastupitelství o stížnosti musí rozhodnout jiný
státní zástupce než ten, který v rámci dohledu tento pokyn vydal. Při tomto
svém rozhodování bude podle § 270 odst. 4 tr. ř. vázán právním názorem
Nejvyššího soudu a bude povinen provést jím nařízené procesní úkony. Nejvyšší
soud nebyl v tomto řízení, vázán rozsahem své přezkumné povinnosti vymezené v §
267 odst. 3 tr. ř., povolán k tomu, aby se věcně zabýval důvodností námitek
opatrovnice obviněné právnické osoby, jež vznesla proti splnění předpokladů
vydání usnesení o zahájení trestního stíhání obviněné právnické osoby,
především podmínkám uvedeným v § 28 odst. 2 tehdy planého a účinného zákona o
trestní odpovědnosti právnických osob. Nic však nebrání tomu, aby se s nimi z
podnětu stížnostních námitek vypořádal orgán rozhodující o stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu