8 Tz 72/2023-25
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. 9. 2023 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Engelmanna a soudců JUDr. Věry Kůrkové a JUDr. Milady Šámalové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. T. proti pravomocnému usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 14. 4. 2023, č. j. 1 ZT 36/2023-17, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 14. 4. 2023, č. j. 1 ZT 36/2023-17, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného P. T.
Usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 14. 4. 2023, č. j. 1 ZT 36/2023-17, se zrušuje. Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočky v Olomouci se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Dne 3. 1. 2022 byl Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Olomouckého kraje, Územním odborem Olomouc, oddělením hospodářské kriminality (dále jen „policejní orgán“) vydán pod č. j. KRPM-148441-7/TČ-2021-140581-23, záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. ř. ve věci P. T. podezřelého z přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Usnesením policejního orgánu ze dne 7. 10. 2022, č. j. KRPM-148441-62/TČ-2021- 140581-25, byla věc podezřelého P. T. podle § 159a odst. 1 tr. ř. odložena. Na podkladě stížnosti poškozené bylo výše označené usnesení policejního orgánu zrušeno usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 5. 12. 2022, sp. zn. 1 ZN 3/2022-34.
3. Dne 9. 2. 2023 byla věc usnesením policejního orgánu pod č. j. KRPM-148441-85/TČ-2021–140581-25, podle § 159a odst. 1 trestního řádu opětovně odložena. Výše označené usnesení policejního orgánu o odložení věci bylo na podkladě stížnosti poškozené opětovně zrušeno usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 7. 3. 2023, sp. zn. 1 ZN 3/2022-52. V usnesení, jímž státní zástupce zrušil shora uvedené usnesení policejního orgánu, uvedl, že bude na policejním orgánu, aby opětovně vyhodnotil zjištěné skutkové okolnosti ve vztahu ke znakům skutkové podstaty prověřovaného trestného činu a za tímto účelem vedl další prověřování. Následně měl policejní orgán ve věci opětovně rozhodnout. V závěru svého usnesení státní zástupce uvedl, že k takovému postupu byl policejnímu orgánu vydán samostatný písemný pokyn.
4. V písemném pokynu ze dne 7. 3. 2023, sp. zn. 1 ZN 3/2022-53, byly státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Olomouci popsány znaky (předpoklady) skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku a shrnuty okolnosti případu vyplývající ze spisového materiálu. V závěru předmětného pokynu státní zástupce uvedl, že ve věci očekává osobní konzultaci.
5. Z úředního záznamu policejního orgánu ze dne 22. 3. 2023, č. j. KRPM-148441-92/TČ 2021-140581-25, vyplývá, že dne 16. 3. 2023 proběhla osobní konzultace (zjevná písařská chyba nesprávně uvádí „16. 3. 2022“). Z předmětného úředního záznamu obsahově vyplývá, že mělo být státním zástupcem potvrzeno, že výše označený pokyn státního zástupce ze dne 7. 3. 2023 je pokynem pro vydání usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. ve věci obviněného P. T.
6. Dne 23. 3. 2023 bylo policejním orgánem podle § 160 odst. 1 tr. ř. pod č. j. KRPM-148441-93/TČ-2021-140581-25, vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání proti obviněnému P. T. pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1
tr. zákoníku. Proti tomuto usnesení podal obviněný téhož dne stížnost, která byla usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 14. 4. 2023, č. j. 1 ZT 36/2023-17, které je napadeno stížností pro porušení zákona, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.
7. Proti pravomocnému usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 14. 4. 2023, č. j. 1 ZT 36/2023-17, podal ministr spravedlnosti s odkazem na ustanovení § 266 odst. 1, 2 tr. ř. ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona, ve které po krátké rekapitulaci trestního řízení, které předcházelo vydání shora uvedených rozhodnutí a odkazu na zákonná ustanovení trestního řádu, která mají vazbu k důvodům, pro které podal stížnost pro porušení zákona, konstatoval, že „státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci rozhodl o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání, a to i přesto, že policejnímu orgánu udělil pokyn, jenž byl policejním orgánem vyhodnocen jako závazný pokyn podle § 174 odst. 2 písm. a) trestního řádu k zahájení trestního stíhání, a tím postupoval v rozporu se zákonem, neboť příslušným k rozhodnutí o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného byl ve smyslu § 146 odst. 2 písm. a) trestního řádu nadřízený státní zástupce, t. j. státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočky v Olomouci“. Závěrem podané stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud „podle § 268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 14. 4. 2023, č. j. 1 ZT 36/2023-17, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. T. v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) trestního řádu; podle § 269 odst. 2 trestního řádu zrušil usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 14. 4. 2023, č. j. 1 ZT 36/2023-17, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; podle § 270 odst. 3 trestního řádu přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočky v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ve svém vyjádření ztotožnil s podanou stížností pro porušení zákona, a to včetně závěrečného návrhu.
9. Obviněný prostřednictvím svého obhájce zaslal Nejvyššímu soudu vyjádření, ve kterém rekapituluje dosavadní průběh trestního řízení s tím, že postup Okresního státního zastupitelství v Olomouci považuje za nezákonný, když toto opakovaně nutí policejní orgán, který opětovně odkládá trestní stíhání, k tomu, aby naopak trestní stíhání zahájil. Závěrem svého vyjádření se ztotožňuje s podanou stížností pro porušení zákona, a to včetně závěrečného návrhu.
10. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
11. Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil skutečnosti, které již vyjádřil v bodech 1.-6. svého rozsudku. Dále považuje za potřebné uvést, že podle § 146 odst. 1 tr. ř. platí, že orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení. Jde-li o usnesení policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce. Podle § 146 odst. 2 písm. a) trestního řádu platí, že jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1, předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává nad přípravným řízením dozor, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.
12. V souvislosti s výkladem ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 7/2010 Sb. rozh. tr., ze kterého mj. vyplývá, že „jestliže dozorující státní zástupce v odůvodnění usnesení, jímž ke stížnosti poškozeného zrušil usnesení policejního orgánu o odložení věci učiněné podle § 159a odst. 1 tr. ř. a přikázal mu, aby o věci znovu jednal a rozhodl, výslovně uvedl, že jediným možným a správným postupem v předmětné trestní věci je zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr.
ř., pak s ohledem na povahu výroku tohoto usnesení a obsah jeho odůvodnění se nepochybně jedná o pokyn vydaný policejnímu orgánu k zahájení trestního stíhání podezřelé osoby. I když tento pokyn byl obsažen jen v odůvodnění usnesení a nebyl výslovně označen jako pokyn např. ve smyslu § 174 odst. 2 písm. a), d) tr. ř., jde o takový pokyn, jaký předpokládá ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., takže o stížnosti podané proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání vydanému z podnětu uvedeného pokynu nemůže rozhodnout dozorující státní zástupce, nýbrž jemu nadřízený státní zástupce“.
V tomto rozhodnutí tak Nejvyšší soud vyjádřil, že není rozhodující forma pokynu, nýbrž je třeba v konkrétním případě posoudit, zda jde o pokyn z hlediska materiálního nebo formálního. Na uvedený závěr bylo navázáno v rozhodnutí č. 8/2013 Sb. rozh. tr., ze kterého mj. vyplývá, že „z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je podle § 30 odst. 3 tr. ř. vyloučen státní zástupce, který vykonával dohled ve smyslu § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, nejen tehdy, jestliže dal k napadenému usnesení výslovně písemný pokyn podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství, ale i tehdy, jestliže smyslem jeho přípisů, byť takto výslovně neoznačených, byl usměrnit postup státního zástupce nejblíže nižšího státního zastupitelství...“ Přehlédnuto nemohlo být ani rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tz 94/2012, ze kterého mj. vyplývá, že pokynem podle § 146 odst. 2 písm. a) tr.
ř. se rozumí nejen pokyn vydaný podle § 12d odst. 1, 2 zákona o státním zastupitelství nebo pokyn podle § 174 odst. 2 písm. a) a d) tr. ř., ale také jiné úkony státního zástupce výslovně neoznačené jako pokyn, jestliže však vyjadřují jednoznačný názor na otázku důležitou pro řešení věci.
13. V předmětné trestní věci je nesporné, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci ve svém usnesení ze dne 7. 3. 2023, sp. zn. 1 ZN 3/2022-52, jímž zrušil shora uvedené usnesení policejního orgánu, uvedl v jeho závěru, že k takovému postupu byl policejnímu orgánu vydán samostatný písemný pokyn. V písemném pokynu ze dne 7. 3. 2023, sp. zn. 1 ZN 3/2022-53, byly státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Olomouci popsány znaky (předpoklady) skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku a shrnuty okolnosti případu vyplývající ze spisového materiálu. V závěru předmětného pokynu státní zástupce uvedl, že ve věci očekává osobní konzultaci. Uvedená konzultace proběhla dne 16. 3. 2023 a policejní orgán v úředním záznamu ze dne 22. 3. 2023, č. j. KRPM-148441-92/TČ 2021-140581-25, konstatoval, že pokyn vydaný státním zástupcem ze dne 7. 3. 2023, je pokynem policejnímu orgánu k zahájení trestního stíhání P. T.
14. Zamítl-li tedy státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci, který vydal pokyn k trestnímu stíhání obviněného P. T., svým usnesením ze dne 14. 4. 2023, č. j. 1 ZT 36/2023-17, jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného, kterou tento napadl usnesení policejního orgánu ze dne 23. 3. 2023, č. j. KRPM-148441-93/TČ-2021-140581-25, jímž bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno na základě pokynu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci, trestního stíhání obviněného P. T. pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, nerespektoval tento (myšleno státní zástupce) primárně ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř., ze kterého vyplývá, stejně jako rozhodnutí shora zmíněných, že k takovému postupu nebyl oprávněn. Ze skutečností výše rozvedených vyplývá, že označeným usnesením (ze dne 14. 4. 2023, č. j. 1 ZT 36/2023-17) rozhodl dozorový státní zástupce o stížnosti obviněného, která měla být v souladu se zněním § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. předložena nadřízenému státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočce v Olomouci k rozhodnutí. Pakliže takto dozorový státní zástupce nepostupoval a sám o stížnosti obviněného rozhodl, přestože vydal pokyn k zahájení trestního stíhání obviněného, porušil zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř.
15. Z důvodů shora rozvedených musel Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovit, že usnesením státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 14. 4. 2023, č. j. 1 ZT 36/2023-17, byl porušen zákon v ustanovení § 146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného P. T. Následně musel podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušit stížností pro porušení zákona napadené usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 14. 4. 2023, č. j. 1 ZT 36/2023-17, a to včetně rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočky v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, bude tedy muset nově rozhodnout o stížnosti obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání.
Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 9. 2023
JUDr. Jan Engelmann předseda senátu