Posuzování otázky, zda je konkrétní osobu možné považovat za zdravotně znevýhodněnou dle § 67 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, nelze podřadit pod žádnou z věcí uvedených v § 31 odst. 2 s. ř. s. Z tohoto důvodu o ní v řízení před krajským soudem nemůže rozhodovat specializovaný samosoudce.
[9] Novelou soudního řádu správního provedenou zákonem č. 77/2021 Sb. došlo s účinností od 1. 4. 2021 k rozšíření institutu nepřijatelnosti kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud se proto zabýval otázkou, zda tento institut dopadá i na nyní projednávanou věc. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. ve znění citované novely platí: Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.
[10] Projednávanou věc v řízení před krajským soudem po dni 1. 4. 2021 rozhodovala specializovaná samosoudkyně, což by nasvědčovalo závěru, že se jedná o věc, u které musí Nejvyšší správní soud posuzovat přijatelnost kasační stížnosti dle § 104a s. ř. s. Přijatelnost kasační stížnosti ve smyslu § 104a s. ř. s. se nicméně posuzuje pouze v těch věcech, kde specializovaný samosoudce rozhodoval v souladu s § 31 odst. 2 s. ř. s. stanovícím taxativní výčet věcí, ve kterých specializovaný samosoudce má rozhodovat, nikoli i ve věcech, v nichž samosoudce rozhodoval, přestože do výčtu obsaženého v § 31 odst. 2 s. ř. s. nespadají. Okruh žalob, „které spadají do režimu posuzování přijatelnosti, tudíž nemůže být určován případnými pochybeními krajských soudů při posouzení rozsahu § 31 odst. 2 s. ř. s. “ (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 11. 2021, čj. 10 As-360/2021-59, č. 4289/2022 Sb. NSS).
[11] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci samosoudkyně rozhodovala v rozporu s § 31 odst. 2 s. ř. s., jak bude rozvedeno níže, a proto věc ve skutečnosti není v režimu § 104a s. ř. s., takže není namístě zabývat se přijatelností kasační stížnosti a je namístě posoudit rovnou její důvodnost.
[12] Kasační stížnost je důvodná.
[13] Dle § 31 odst. 2 s. ř. s. ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, uchazečů o zaměstnání a jejich podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci podle předpisů o zaměstnanosti, sociální péče, pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpory, dávek pěstounské péče, ve věcech přestupků, za které zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je nejvýše 100 000 Kč, mezinárodní ochrany, neudělení krátkodobého víza, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, jakož i v dalších věcech, v nichž tak stanoví zvláštní zákon, rozhoduje specializovaný samosoudce.
[13] Dle § 31 odst. 2 s. ř. s. ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, uchazečů o zaměstnání a jejich podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci podle předpisů o zaměstnanosti, sociální péče, pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpory, dávek pěstounské péče, ve věcech přestupků, za které zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je nejvýše 100 000 Kč, mezinárodní ochrany, neudělení krátkodobého víza, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, jakož i v dalších věcech, v nichž tak stanoví zvláštní zákon, rozhoduje specializovaný samosoudce.
[14] Obecné principy pro výklad § 31 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud vymezil např. v rozsudku ze dne 28. 12. 2011, čj. 7 Ans 9/2011-106. Z tohoto rozsudku vyplývá, že „pro většinu typů věcí řešených krajskými soudy ve správním soudnictví má zákonodárce za to, že mají být rozhodovány kolegiálně, a to senátem složeným ze tří soudců, protože takové obsazení soudu je vhodné zejména s ohledem na obecnou typovou obtížnost a závažnost projednávaných věcí. Kvůli úspoře veřejných prostředků a za účelem zjednodušení řízení v některých vybraných věcech, které jsou typově jednodušší, zákon zavádí výjimku z pravidla, že v těchto věcech rozhoduje krajský soud ve správním soudnictví samosoudcem.“ Rozhodování v senátu je tedy obecným pravidlem, z něhož jsou možné výjimky, ale pouze v taxativně stanovených případech podle § 31 odst. 2 s. ř. s. Tyto výjimky interpretuje dosavadní judikatura restriktivně (srov. např. rozsudek NSS ze dne 11. 9. 2014, čj. 7 Azs 105/2014-29, č. 3259/2015 Sb. NSS).
[15] Krajský soud v napadeném rozsudku neuvedl, pod jakou položku z výčtu uvedeného v § 31 odst. 2 s. ř. s. projednávanou žalobu podřadil. Nejvyšší správní soud se proto zabýval v úvahu připadajícími možnostmi. Jednou z těchto možností je věc sociální péče. Danou žalobu nicméně nelze podřadit pod služby sociální péče upravené v § 38 a násl. zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ani pod rozsah sociální péče, který upravoval § 73 a násl. zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, jenž byl zrušen zákonem č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů. Pojem sociální péče není v současné době definován v právních předpisech, a proto je třeba jej vykládat v rozsahu, jak byl systém sociální péče vymezen v době, kdy vstoupil v účinnost soudní řád správní, neboť v současnosti nemá žádný vlastní (jiný) obsah (srov. bod 17 rozsudku NSS ze dne 22. 3. 2023, čj. 4 Ads 45/2023-24). Pod věc sociální péče lze podle současné právní úpravy zařadit dávky poskytované osobám se zdravotním postižením podle zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 3. 2018, čj. 3 Ads 64/2017-37). V projednávaném případě se však o výše uvedené dávky nejedná.
[15] Krajský soud v napadeném rozsudku neuvedl, pod jakou položku z výčtu uvedeného v § 31 odst. 2 s. ř. s. projednávanou žalobu podřadil. Nejvyšší správní soud se proto zabýval v úvahu připadajícími možnostmi. Jednou z těchto možností je věc sociální péče. Danou žalobu nicméně nelze podřadit pod služby sociální péče upravené v § 38 a násl. zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ani pod rozsah sociální péče, který upravoval § 73 a násl. zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, jenž byl zrušen zákonem č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů. Pojem sociální péče není v současné době definován v právních předpisech, a proto je třeba jej vykládat v rozsahu, jak byl systém sociální péče vymezen v době, kdy vstoupil v účinnost soudní řád správní, neboť v současnosti nemá žádný vlastní (jiný) obsah (srov. bod 17 rozsudku NSS ze dne 22. 3. 2023, čj. 4 Ads 45/2023-24). Pod věc sociální péče lze podle současné právní úpravy zařadit dávky poskytované osobám se zdravotním postižením podle zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 3. 2018, čj. 3 Ads 64/2017-37). V projednávaném případě se však o výše uvedené dávky nejedná.
[16] Danou žalobu nelze podřadit ani pod věci pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpory, jelikož nespadá pod dávky vymezené v § 4 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, a v § 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.
[17] Projednávanou žalobu nelze podřadit ani pod věci uchazečů o zaměstnání a jejich podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci podle předpisů o zaměstnanosti, neboť konkrétní osoba, u které se posuzuje zdravotní znevýhodnění dle § 67 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, nemusí naplňovat definici uchazeče o zaměstnání dle § 24 tohoto zákona, tedy nemusí se jednat o osobu, která požádá o zprostředkování vhodného zaměstnání krajskou pobočku Úřadu práce, v jejímž územním obvodu má bydliště, a při splnění zákonem stanovených podmínek je krajskou pobočkou Úřadu práce zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání.
[18] Nejvyšší správní soud si je vědom podobnosti posuzování otázky zdravotního znevýhodnění s posuzováním otázky invalidity, jelikož osoba invalidní i osoba zdravotně znevýhodněná spadají dle § 67 odst. 2 zákona o zaměstnanosti pod pojem osoba se zdravotním postižením. Nelze však opomenout, že na rozdíl od posuzování postavení osoby zdravotně znevýhodněné, spadá posuzování invalidity pod věc důchodového pojištění, která je v § 31 odst. 2 s. ř. s. výslovně uvedena.
[19] Projednávanou žalobu nelze podřadit ani pod zbylé věci uvedené v tomto ustanovení. Posuzování otázky, zdali je konkrétní osobu možné považovat za zdravotně znevýhodněnou dle § 67 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, tedy nespadá pod žádnou z věcí uvedených v § 31 odst. 2 s. ř. s., a nemůže tak o ní rozhodovat specializovaný samosoudce.
[19] Projednávanou žalobu nelze podřadit ani pod zbylé věci uvedené v tomto ustanovení. Posuzování otázky, zdali je konkrétní osobu možné považovat za zdravotně znevýhodněnou dle § 67 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, tedy nespadá pod žádnou z věcí uvedených v § 31 odst. 2 s. ř. s., a nemůže tak o ní rozhodovat specializovaný samosoudce.
[20] Dle ustálené judikatury zakládá rozhodování věci samosoudcem namísto senátu vadu zmatečnosti řízení dle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. (srov. např. rozsudek NSS ze dne 27. 1. 2011, čj. 4 Ads 108/2010-39, č. 2366/2011 Sb. NSS). Ačkoliv stěžovatelka vadu napadeného rozsudku dle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. neuvedla v kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud k této vadě musí přihlížet z úřední povinnosti (viz rozsudek NSS ze dne 27. 8. 2021, čj. 9 Ads 122/2021-28). Nejvyšší správní soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že v řízení před krajským soudem měl o projednávané žalobě správně rozhodovat senát a nikoliv specializovaná samosoudkyně. Z tohoto důvodu mu nezbylo než napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.