9 As 316/2017- 43 - text
9 As 316/2017 - 48
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: J. R., zast. Mgr. Monikou Zatloukalovou, advokátkou se sídlem Veleslavínova 133/7, Olomouc, proti žalovanému: Ministerstvo financí, sídlem Letenská 525/15, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2015, č. j. MF-21935/2015/1603-3/1919, sp. zn. MF-21935/2015/16 - 1919, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2017, č. j. 11 Af 47/2015
55,
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
60. Na podporu svého názoru o nesprávném posouzení důkazu - záznamu o přepravě (stvrzenky) odkázal na další rozsudek městského soudu ze dne 31. 10. 2016, č. j. 8 Af 38/2013
38.
[19] Shodně se žalobními námitkami dále namítá, že nebyla nijak prokázána existence ceníku s fixními cenami, přičemž trvá na tom, že se ceník nenacházel v jeho vozidle, a tedy že by jej účastníkům přepravy v den kontroly předkládal. Tuto skutečnost staví proti objektivní existenci řádně pořízeného záznamu o přepravě (stvrzenky).
[20] Za pochybení správních orgánů považuje skutečnost, že nebylo vyhověno jeho návrhu na vyslechnutí účastníka přepravy pana Ž., který jediný měl být přítomný platbě za přepravu. Dle stěžovatele tak nebylo z výpovědí dalších dvou účastnic přepravy bez pochybností prokázáno, že za přepravu byla skutečně účtována cena 1 799 Kč. S ohledem na dané namítá, že nebylo doloženo porovnání či vyúčtování částky 1 800 Kč, kterou měli účastníci přepravy zaplatit, a částky, kterou na jízdu obdrželi od správního orgánu.
[21] Nesprávně městský soud posoudil také námitku, že účastníci přepravy nebyli dle účinné právní úpravy v době přepravy oprávněni používat při výkonu státního odborného dozoru taxislužby cizího jazyka. Tuto možnost upravuje § 34 odst. 7 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, až od 4. 10. 2017. Účastníci přepravy tak měli, jako zaměstnanci správního orgánu, během kontrolní jízdy používat jazyk úřední.
[22] Stěžovatel má dále za to, že městský soud nesprávně a nedostatečně posoudil zákonnost uložené sankce. Správní orgány měly pečlivě zkoumat jeho majetkové poměry, případně je stanovit odhadem, a zabývat se namítanou likvidační výší pokuty. Argumentaci podpořil odkazem na rozsudek městského soudu č. j. 10 Af 61/2010-40.
[23] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se plně ztotožňuje se skutkovými i právními závěry městského soudu, přičemž jeho rozhodnutí považuje za srozumitelné a přezkoumatelné. Má za to, že svědeckými výpověďmi účastnic přepravy je nad vší pochybnost prokázán skutkový stav dle rozhodnutí. Skutečnost, že správní orgán I. stupně vycházel při svém rozhodování především ze svědeckých výpovědí, které měl za dostatečný důkaz a které stály proti záznamu o přepravě, je zcela v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 11. 2005, č. j. 2 Afs 104/2005 - 81. Pro posouzení porušení cenových pravidel je podstatné, kolik bylo skutečně požadováno a zaplaceno, nikoli kolik bylo uvedeno na vytištěném záznamu o přepravě.
[24] Odkazy na rozhodnutí Městského soudu v Praze v jiných věcech považuje žalovaný za bezpředmětné vzhledem k tomu, že jedno je napadeno kasační stížností, o níž nebylo dosud rozhodnuto, druhé bylo zdejším soudem zrušeno. Naopak odkazuje na rozsudek téhož soudu, souladný s jeho závěry, ze dne 15. 6. 2016, č. j. 3 Af 46/2014
38.
[19] Shodně se žalobními námitkami dále namítá, že nebyla nijak prokázána existence ceníku s fixními cenami, přičemž trvá na tom, že se ceník nenacházel v jeho vozidle, a tedy že by jej účastníkům přepravy v den kontroly předkládal. Tuto skutečnost staví proti objektivní existenci řádně pořízeného záznamu o přepravě (stvrzenky).
[20] Za pochybení správních orgánů považuje skutečnost, že nebylo vyhověno jeho návrhu na vyslechnutí účastníka přepravy pana Ž., který jediný měl být přítomný platbě za přepravu. Dle stěžovatele tak nebylo z výpovědí dalších dvou účastnic přepravy bez pochybností prokázáno, že za přepravu byla skutečně účtována cena 1 799 Kč. S ohledem na dané namítá, že nebylo doloženo porovnání či vyúčtování částky 1 800 Kč, kterou měli účastníci přepravy zaplatit, a částky, kterou na jízdu obdrželi od správního orgánu.
[21] Nesprávně městský soud posoudil také námitku, že účastníci přepravy nebyli dle účinné právní úpravy v době přepravy oprávněni používat při výkonu státního odborného dozoru taxislužby cizího jazyka. Tuto možnost upravuje § 34 odst. 7 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, až od 4. 10. 2017. Účastníci přepravy tak měli, jako zaměstnanci správního orgánu, během kontrolní jízdy používat jazyk úřední.
[22] Stěžovatel má dále za to, že městský soud nesprávně a nedostatečně posoudil zákonnost uložené sankce. Správní orgány měly pečlivě zkoumat jeho majetkové poměry, případně je stanovit odhadem, a zabývat se namítanou likvidační výší pokuty. Argumentaci podpořil odkazem na rozsudek městského soudu č. j. 10 Af 61/2010-40.
[23] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se plně ztotožňuje se skutkovými i právními závěry městského soudu, přičemž jeho rozhodnutí považuje za srozumitelné a přezkoumatelné. Má za to, že svědeckými výpověďmi účastnic přepravy je nad vší pochybnost prokázán skutkový stav dle rozhodnutí. Skutečnost, že správní orgán I. stupně vycházel při svém rozhodování především ze svědeckých výpovědí, které měl za dostatečný důkaz a které stály proti záznamu o přepravě, je zcela v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 11. 2005, č. j. 2 Afs 104/2005 - 81. Pro posouzení porušení cenových pravidel je podstatné, kolik bylo skutečně požadováno a zaplaceno, nikoli kolik bylo uvedeno na vytištěném záznamu o přepravě.
[24] Odkazy na rozhodnutí Městského soudu v Praze v jiných věcech považuje žalovaný za bezpředmětné vzhledem k tomu, že jedno je napadeno kasační stížností, o níž nebylo dosud rozhodnuto, druhé bylo zdejším soudem zrušeno. Naopak odkazuje na rozsudek téhož soudu, souladný s jeho závěry, ze dne 15. 6. 2016, č. j. 3 Af 46/2014
51.
[25] K námitce neprovedení výslechu třetího účastníka přepravy žalovaný uvádí, že je na zvážení správního orgánu, které důkazy provede, a pokud měl za bez pochyb prokázaný skutkový stav na základě výpovědí dvou svědkyň, byl by výslech pana Ž. nadbytečný. Námitku použití cizího jazyka při kontrolní jízdě považuje s odkazem na již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu za nedůvodnou. Za takovou považuje rovněž námitku směřující proti odůvodnění a výši sankce. Žalovaný považuje rozhodnutí správního orgánu I. stupně za řádně, podrobně a dostatečně odůvodněné, kdy hodnotil především výrazné navýšení maximálně přípustné ceny a opakované porušení cenových předpisů ze strany stěžovatele. Z uvedených důvodů navrhuje zamítnutí kasační stížnosti jako nedůvodné.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[26] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval posouzením formálních náležitostí kasační stížnosti, přičemž konstatoval, že se jedná o včasnou kasační stížnost, podanou osobou řádně zastoupenou, která míří proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů a současně zkoumal, zda rozsudek netrpí vadami, ke kterým musí přihlížet z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[27] Kasační stížnost není důvodná.
[28] Jelikož stěžovatel napadá rozsudek městského soudu mimo jiné pro nepřezkoumatelnost, Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve tímto důvodem. Stěžovatel městskému soudu vytýká, že nesprávně a nedostatečně posoudil námitku nezákonnosti uložení sankce. Toto je jediná konkrétní námitka, kterou by zdejší soud mohl podřadit pod kasační důvod nepřezkoumatelnosti rozhodnutí městského soudu. Nicméně vykazuje jistý logický nesoulad, neboť pokud by se městský soud s touto námitkou nevypořádal dostatečně, nemohl by stěžovatel zároveň namítat její nesprávné posouzení. Zdejší soud má za to, že i tato námitka je de facto námitkou podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Vzhledem k tomu, že otázka přezkoumatelnosti rozhodnutí je však otázkou, ke které musí přihlédnout ex offo, posoudil nejen kvalitu vypořádání předmětné námitky, ale rovněž, zda se městský soud přezkoumatelným způsobem vypořádal s ostatními námitkami stěžovatele v žalobě uplatněnými. Bylo by totiž předčasné zabývat se právním posouzením věci samé, bylo-li by současně napadené rozhodnutí městského soudu skutečně nepřezkoumatelné.
[29] Nejvyšší správní soud zjistil, že napadený rozsudek obsahuje přezkoumatelnou argumentaci ke všem vzneseným námitkám a nevykazuje žádné nedostatky zakládající jeho nepřezkoumatelnost. Důvody, které městský soud vedly k zamítnutí žaloby, jsou z odůvodnění seznatelné; vylíčil konkrétní skutkové okolnosti, o něž své rozhodnutí opřel, uvedl úvahy, kterými se řídil při posouzení důvodnosti žaloby, a popsal závěry, ke kterým na základě těchto úvah dospěl.
[29] Nejvyšší správní soud zjistil, že napadený rozsudek obsahuje přezkoumatelnou argumentaci ke všem vzneseným námitkám a nevykazuje žádné nedostatky zakládající jeho nepřezkoumatelnost. Důvody, které městský soud vedly k zamítnutí žaloby, jsou z odůvodnění seznatelné; vylíčil konkrétní skutkové okolnosti, o něž své rozhodnutí opřel, uvedl úvahy, kterými se řídil při posouzení důvodnosti žaloby, a popsal závěry, ke kterým na základě těchto úvah dospěl.
[30] Problematikou týkající se výše uložené pokuty i návrhu stěžovatele na moderaci, které spolu úzce souvisejí a prolínají se, se městský soud komplexně a vyčerpávajícím způsobem zabýval na straně 10-12 rozsudku. Pokud stěžovatelova námitka směřovala pouze k nedostatečnému vypořádání žalobní námitky, že správní orgány výši pokuty odůvodnily jen obecným konstatováním a odkazem na rozhodnutí zdejšího soudu, a že není zřejmé, z jakého mechanismu při svém rozhodování o pokutě vycházely, má zdejší soud za to, že městský soud dostál své povinnosti vypořádat takto obecně uplatněnou námitku, uvedl-li, že „odůvodnění výše pokuty shledává soud dostatečným, jelikož byla hodnocena zejména nebezpečnost správního deliktu, tj. procentuální výše předražení a výše neodůvodněného majetkového prospěchu, a jeho opakované páchání“. V této souvislosti podotýká, že samotný obsah a kvalita námitky předurčuje kvalitu jejího vypořádání (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004
54, veškerá citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
[31] Vzhledem k tomu, že zdejší soud neshledal nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003
52), ani pro nesrozumitelnost (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, č. 244/2004 Sb. NSS), ani žádnou jinou vadu mající vliv na zákonnost rozhodnutí, přistoupil k vypořádání jednotlivých kasačních námitek.
[32] Stěžovatel především namítá, že skutkový stav věci nebyl dostatečně zjištěn a neodpovídá skutečnosti. S ohledem na tuto námitku považuje Nejvyšší správní soud za vhodné zrekapitulovat skutkový stav, na kterém jsou založena rozhodnutí správních orgánů o spáchání správního deliktu.
[32] Stěžovatel především namítá, že skutkový stav věci nebyl dostatečně zjištěn a neodpovídá skutečnosti. S ohledem na tuto námitku považuje Nejvyšší správní soud za vhodné zrekapitulovat skutkový stav, na kterém jsou založena rozhodnutí správních orgánů o spáchání správního deliktu.
[33] Stěžovatel dne 6. 11. 2014 jako poskytovatel taxislužby vozidlem Mercedes, SPZ X, na trase Hlavní nádraží, Praha 2 – ulice Aviatická, letiště Václava Havla, Praha 6, v čase od 10:12 do 10:42 hod. (vzdálenost 16,4 km), poskytl přepravu třem anglicky mluvícím osobám, které byly jako přizvané osoby pověřeny správním orgánem I. stupně, aby provedly kontrolní jízdu. Stěžovatel při prodeji překročil maximální úředně stanovenou cenu, neboť účtoval částku 1 799 Kč, přestože podle § 5 odst. 2 zákona o cenách, v návaznosti na nařízení č. 20/2006 Sb. HMP, o maximálních cenách osobní taxislužby, byl oprávněn účtovat částku v maximální výši 539 Kč (při použití sazby s maximálními dílčími položkami: nástupní sazba 40 Kč, cena za 1 km 28 Kč a čekání za minutu 6 Kč). O přepravě byla cestujícími sepsána oznámení o poskytnuté přepravě. Téhož dne ve 14:10 hod. byla u stěžovatele před Hlavním nádražím v Praze provedena kontrola za účelem kontroly označení a vybavení vozidla a kontroly splnění zákonných povinností související s kontrolní přepravou, o níž byl sepsán Protokol č. C/20141106/1/Ry. Při této příležitosti stěžovatel předložil záznam o předmětné přepravě (stvrzenku) č. 1136 na částku 539 Kč vytištěný z taxametru.
[34] Správní orgán I. stupně vycházel při rozhodnutí z oznámení o poskytnuté přepravě pověřených osob. V nich cestující shodně zaznamenali trasu jízdy, identifikaci stěžovatelova vozidla, že ve vozidle nebyl viditelný taxametr, že stěžovatel za jízdu požadoval částku 1 799 Kč, kterou jim ukázal na tabulce s fixními cenami, přičemž mu bylo zaplaceno 1 800 Kč. Shodně uvedli, že přeprava proběhla v anglickém jazyce. Správní orgán I. stupně dále vycházel z protokolu o kontrole, která byla téhož dne u stěžovatele provedena, a z protokolů o výsleších dvou účastnic kontrolní přepravy, M. B. a B. P., které proběhly dne 5. 2. 2015. Jejich výpovědi potvrdily obsahy oznámení o poskytnuté přepravě. K záznamu o přepravě (stvrzenky) č. 1136 předložené stěžovatelem při kontrole správní orgán I. stupně nepřihlédl. Žalovaný závěry správního orgánu I. stupně potvrdil.
[35] Podle § 16 odst. 1 písm. b) zákona o cenách [p]rávnická nebo podnikající fyzická osoba se jako prodávající dopustí správního deliktu tím, že nedodrží při prodeji úředně stanovenou cenu podle § 5 odst. 1.
[36] Podle § 5 odst. 1 téhož zákonu [ú]ředně stanovené ceny jsou ceny určeného druhu zboží stanovené cenovými orgány jako maximální, pevné nebo minimální.
[37] Dle nařízení hlavního města Prahy č. 20/2006 Sb. HMP, o maximálních cenách osobní taxislužby, byl stěžovatel jako provozovatel taxislužby oprávněn účtovat částku v maximální výši 539 Kč, a to při použití nástupní sazby 40 Kč, ceny za 1 km 28 Kč a ceny za 1 minutu čekání 6 Kč (při délce trasy 16,4 km).
[37] Dle nařízení hlavního města Prahy č. 20/2006 Sb. HMP, o maximálních cenách osobní taxislužby, byl stěžovatel jako provozovatel taxislužby oprávněn účtovat částku v maximální výši 539 Kč, a to při použití nástupní sazby 40 Kč, ceny za 1 km 28 Kč a ceny za 1 minutu čekání 6 Kč (při délce trasy 16,4 km).
[38] Stěžovatel v průběhu správního i soudního řízení trval na tom, že cena, kterou za předmětnou přepravu účtoval, byla ve výši 539 Kč, což prokazuje jím předložený záznam o přepravě (stvrzenka). Správním orgánům vytýká, že při posuzování skutkového stavu vycházely výlučně z tvrzení cestujících obsažených v oznámeních o poskytnuté přepravě a z následných výpovědí dvou z nich.
[39] Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2017, č. j. 5 As 305/2016 - 22, je z hlediska posouzení porušení § 16 odst. 1 písm. b) zákona o cenách podstatné toliko zjištění, jakou částku řidič po cestujících požadoval a jaká částka mu byla zaplacena. Z judikatury Nejvyššího správního soudu dále vyplývá, že pro posouzení porušení cenových předpisů je rozhodujícím důkazem svědecká výpověď, neboť řidičem skutečně požadovaná částka se může od částky uvedené na stvrzence lišit (shodně rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2016, č. j. 1 As 254/2016
39, ze dne 13. 9. 2016, č. j. 6 As 159/2016
40, z pozdější doby rozsudky ze dne 17. 10. 2018, č. j. 6 As 311/2017 – 41, a ze dne 29. 11. 2018, č. j. 7 As 393/2018
47).
[40] Obecně judikatura nepovažuje za problematickou praxi správních orgánů, „kdy kontrolní jízdu provedou externí pracovníci a jimi získané informace jsou použity ve správním řízení s osobou, jíž je porušení cenových předpisů kladeno za vinu“, přičemž „[i]nformace získané touto cestou zásadně mohou být dostatečným podkladem pro uložení sankce podle zákona o cenách a obecně vzato je postup jejich získávání v souladu se základními principy správního řízení“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 11. 2005, č, j. 2 Afs 104/2005 - 81, publ. pod č. 1083/2007 Sb. NSS).
[40] Obecně judikatura nepovažuje za problematickou praxi správních orgánů, „kdy kontrolní jízdu provedou externí pracovníci a jimi získané informace jsou použity ve správním řízení s osobou, jíž je porušení cenových předpisů kladeno za vinu“, přičemž „[i]nformace získané touto cestou zásadně mohou být dostatečným podkladem pro uložení sankce podle zákona o cenách a obecně vzato je postup jejich získávání v souladu se základními principy správního řízení“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 11. 2005, č, j. 2 Afs 104/2005 - 81, publ. pod č. 1083/2007 Sb. NSS).
[41] V daném případě byly vyslechnuty dvě cestující, které shodně vypověděly, že ve vozidle nebyl viditelný taxametr, že stěžovatel za jízdu požadoval částku 1 799 Kč, kterou jim ukázal na tabulce s fixními cenami, přičemž mu bylo zaplaceno 1 800 Kč. Svými výpověďmi potvrdily údaje zaznamenané v oznámeních o poskytnuté přepravě a v protokolu o cenové kontrole. Obě svědkyně vypovídaly o události shodně a konzistentně. Stěžovatel byl oběma výslechům přítomen a nevyužil své možnosti svědkyně konfrontovat a případně položit jim jakoukoli otázku, která by jejich tvrzení o události vyvrátila. Svědecké výpovědi prokázaly, že stěžovatel za poskytnutou přepravu požadoval částku 1 799 Kč, přičemž zaplacena byla částka 1 800 Kč. Věrohodnost výpovědí svědkyň nemůže zpochybnit ani skutečnost, že měly před výslechem k dispozici náhled do svých vlastních oznámení o poskytnuté přepravě. Tento dokument sloužil k připomenutí jimi prožité události, o které v oznámení o poskytnuté přepravě udělaly vlastnoruční zápis. Předmětná kontrola není jedinou kontrolou, které se svědkyně v roce 2014 účastnily, proto je logické, že před výslechem došlo k jejímu připomenutí. Pokud tak správní orgány I. stupně učinily cestou náhledu pouze do jejich vlastních oznámení o poskytnuté přepravě, nelze tento postup považovat za nezákonný. K jinému spisovému materiálu svědkyně před výslechem přístup neměly.
[42] Skutečnost, že byla zaplacena částka 1 799 Kč, resp. 1 800 Kč, potvrzuje i oznámení o poskytnuté přepravě třetího účastníka. Vzhledem k tomu, že všechna tři oznámení o poskytnuté přepravě obsahovala shodná tvrzení o požadované ceně, správní orgán nepochybil, vyhodnotil-li si na jejich základě a základě výpovědí dvou svědkyň skutkový stav za prokázaný. Skutečnost, že stěžovatel předložil správnímu orgánu I. stupně záznam o přepravě znějící na částku 539 Kč, s tím, že je tato částka zaznamenána i v jeho taxametru, jehož funkčnost nebyla zpochybněna, nemohla mít s ohledem na skutkový stav a výše uvedenou judikaturu žádný vliv na zjištění vyplývající ze svědeckých výpovědí. Předložený záznam o přepravě totiž nevypovídá o tom, jakou částku po cestujících skutečně požadoval a především nijak nezpochybňuje zjištění správních orgánů, že to byla částka 1 799 Kč. Nejvyšší správní soud je názoru, že ve správním řízení byly prokázány všechny prvky skutkové podstaty správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. b) zákona o cenách.
[42] Skutečnost, že byla zaplacena částka 1 799 Kč, resp. 1 800 Kč, potvrzuje i oznámení o poskytnuté přepravě třetího účastníka. Vzhledem k tomu, že všechna tři oznámení o poskytnuté přepravě obsahovala shodná tvrzení o požadované ceně, správní orgán nepochybil, vyhodnotil-li si na jejich základě a základě výpovědí dvou svědkyň skutkový stav za prokázaný. Skutečnost, že stěžovatel předložil správnímu orgánu I. stupně záznam o přepravě znějící na částku 539 Kč, s tím, že je tato částka zaznamenána i v jeho taxametru, jehož funkčnost nebyla zpochybněna, nemohla mít s ohledem na skutkový stav a výše uvedenou judikaturu žádný vliv na zjištění vyplývající ze svědeckých výpovědí. Předložený záznam o přepravě totiž nevypovídá o tom, jakou částku po cestujících skutečně požadoval a především nijak nezpochybňuje zjištění správních orgánů, že to byla částka 1 799 Kč. Nejvyšší správní soud je názoru, že ve správním řízení byly prokázány všechny prvky skutkové podstaty správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. b) zákona o cenách.
[43] K námitce stěžovatele, že tyto svědkyně nebyly přítomny samotnému placení a tak není prokázána cena zaplacená, zdejší soud uvádí, že se stěžovatelovi nepodařilo žádným způsobem shodná tvrzení o výši požadované a zaplacené částky panem Ž. vyvrátit, neboť její zaplacení je potvrzeno jak výpověďmi svědkyň, tak i oznámeními o poskytnuté přepravě vyhotovenými svědkyněmi i panem Ž., jehož výslech by byl proto nadbytečný, jak správně uvedl městský soud.
[44] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani námitce, že správní orgány neprovedly důkaz zajištěním tabulky s fixními cenami a tak neprokázaly jeho existenci, neboť má za to, že s ohledem na uvedené podklady rozhodnutí, které byly dostatečné pro zjištění skutkového stavu věci, bylo provedení tohoto důkazu nadbytečné.
[45] Na prokázání skutku tak, jak byl stěžovateli kladen za vinu, by neměl vliv ani důkaz vyúčtováním peněz mezi správním orgánem I. stupně a cestujícími, neboť způsob vyúčtování peněz za provedenou kontrolní jízdu mezi cestujícími a správním orgánem I. stupně není pro prokázání zaplacené ceny rozhodující, proto je i tato námitka nedůvodná.
[46] Stěžovatel dále namítá, že nebylo dostatečně posouzeno užití anglického jazyka při kontrolní jízdě s odkazem na zákonnou úpravu, která dovoluje jeho užití až s účinností po provedené kontrole. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 11. 2005, č. j. 2 Afs 104/2005
81, mohou správní orgány provádět kontrolu cenových předpisů i za pomoci cizinců nebo osob, které se za cizince vydávají. Závěry tohoto rozhodnutí dopadají i na nyní posuzovanou věc. Skutečnost, že rovněž zákonodárce tyto závěry zohlednil při legislativním procesu za účelem zajistit dostatečnou ochranu před nelegálně provozovanou taxislužbou, a v souladu s nimi změnil ustanovení § 34 odst. 7 zákona o silniční dopravě, jen potvrzuje správnost výše uvedeného rozhodnutí. Námitka je nedůvodná.
[46] Stěžovatel dále namítá, že nebylo dostatečně posouzeno užití anglického jazyka při kontrolní jízdě s odkazem na zákonnou úpravu, která dovoluje jeho užití až s účinností po provedené kontrole. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 11. 2005, č. j. 2 Afs 104/2005
81, mohou správní orgány provádět kontrolu cenových předpisů i za pomoci cizinců nebo osob, které se za cizince vydávají. Závěry tohoto rozhodnutí dopadají i na nyní posuzovanou věc. Skutečnost, že rovněž zákonodárce tyto závěry zohlednil při legislativním procesu za účelem zajistit dostatečnou ochranu před nelegálně provozovanou taxislužbou, a v souladu s nimi změnil ustanovení § 34 odst. 7 zákona o silniční dopravě, jen potvrzuje správnost výše uvedeného rozhodnutí. Námitka je nedůvodná.
[47] Nejvyšší správní soud nebude nijak hodnotit odkazy na rozsudky městského soudu, zda skutkové okolnosti těchto případů odůvodňovaly rozdílné řešení městským soudem, neboť rozsudek č. j. 3 Af 5/2015
60 bude předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu ve věci vedené pod sp. zn. 3 As 279/2017, a nelze tudíž nyní předjímat rozhodnutí třetího senátu Nevyššího správního soudu. Rozsudek č. j. 8 Af 38/2013
38 byl Nejvyšším správním soudem zrušen, proto je jeho citace bezpředmětná. Z výše uvedeného vyplývá, že k nyní posuzované otázce již existuje konstantní judikatura, od které neshledal rozhodující senát důvody se odchýlit.
[48] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěry městského soudu, že dokazování provedené správními orgány vedlo ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Správní orgány správně na základě dvou výpovědí svědkyň a oznámení o poskytnutých přepravách vyhodnotily, že stěžovatel se předmětného správního deliktu dopustil, když požadoval po cestujících cenu o 1 260 Kč vyšší než cenu maximálně přípustnou podle výše uvedených předpisů. Výtce, že správní orgány pochybily, když při posuzování skutkového stavu vycházely výlučně z výpovědí svědkyň, nepřisvědčil.
[49] K námitce stěžovatele, že správní orgány mu uložily likvidační pokutu a nezohlednily jeho osobní a majetkové poměry, zdejší soud uvádí následující. Správní orgán I. stupně při zvažování výše pokuty přihlédl k závažnosti správního deliktu, způsobu jeho spáchání, následkům a okolnostem jeho spáchání, jakož i k rozsahu majetkového prospěchu, který byl vyčíslen na částku 1 260 Kč. Dále pak zdůraznil obecnou závažnost a škodlivost daného deliktu. Stěžovateli přičetl k tíži i skutečnost, že mu byla již jednou pravomocně uložena pokuta ve výši 65 000 Kč. Z úvah rozhodnutí je také seznatelné, že se zabýval i otázkou možného likvidačního charakteru pokuty s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2013, č. j. 6 As 64/2013 – 66), a rovněž uvedl, že za daný skutek mohla být stěžovateli uložena pokuta až 1 000 000 Kč, byla však stanovena téměř na spodní hranici zákonné sazby. Žalovaný se s odůvodněním výše pokuty ztotožnil. Nejvyšší správní soud neshledal v odůvodnění výše pokuty s ohledem na obsah správního spisu žádné pochybení správních orgánů.
[49] K námitce stěžovatele, že správní orgány mu uložily likvidační pokutu a nezohlednily jeho osobní a majetkové poměry, zdejší soud uvádí následující. Správní orgán I. stupně při zvažování výše pokuty přihlédl k závažnosti správního deliktu, způsobu jeho spáchání, následkům a okolnostem jeho spáchání, jakož i k rozsahu majetkového prospěchu, který byl vyčíslen na částku 1 260 Kč. Dále pak zdůraznil obecnou závažnost a škodlivost daného deliktu. Stěžovateli přičetl k tíži i skutečnost, že mu byla již jednou pravomocně uložena pokuta ve výši 65 000 Kč. Z úvah rozhodnutí je také seznatelné, že se zabýval i otázkou možného likvidačního charakteru pokuty s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2013, č. j. 6 As 64/2013 – 66), a rovněž uvedl, že za daný skutek mohla být stěžovateli uložena pokuta až 1 000 000 Kč, byla však stanovena téměř na spodní hranici zákonné sazby. Žalovaný se s odůvodněním výše pokuty ztotožnil. Nejvyšší správní soud neshledal v odůvodnění výše pokuty s ohledem na obsah správního spisu žádné pochybení správních orgánů.
[50] Nejvyšší správní soud při posouzení této námitky vycházel ze závěrů obsažených v usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008 – 133, publ. pod č. 2092/2010 Sb. NSS, podle nějž je „správní orgán ukládající pokutu za jiný správní delikt povinen přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům pachatele tehdy, pokud je podle osoby pachatele a výše pokuty, kterou lze uložit, zřejmé, že by pokuta mohla mít likvidační charakter, a to i v případech, kdy příslušný zákon osobní a majetkové poměry pachatele v taxativním výčtu hledisek rozhodných pro určení výše pokuty neuvádí“. Při zjišťování osobních a majetkových poměrů má správní orgán vycházet z informací, které vyplynuly v průběhu řízení, či které byly poskytnuty samotným účastníkem řízení. Pokud se správnímu orgánu takových podkladů nedostává, výši pokuty stanoví odhadem.
[50] Nejvyšší správní soud při posouzení této námitky vycházel ze závěrů obsažených v usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008 – 133, publ. pod č. 2092/2010 Sb. NSS, podle nějž je „správní orgán ukládající pokutu za jiný správní delikt povinen přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům pachatele tehdy, pokud je podle osoby pachatele a výše pokuty, kterou lze uložit, zřejmé, že by pokuta mohla mít likvidační charakter, a to i v případech, kdy příslušný zákon osobní a majetkové poměry pachatele v taxativním výčtu hledisek rozhodných pro určení výše pokuty neuvádí“. Při zjišťování osobních a majetkových poměrů má správní orgán vycházet z informací, které vyplynuly v průběhu řízení, či které byly poskytnuty samotným účastníkem řízení. Pokud se správnímu orgánu takových podkladů nedostává, výši pokuty stanoví odhadem.
[51] Ze správního spisu nevyplývá jediná indicie o osobních, rodinných či majetkových poměrech, která by nasvědčovala, že by stěžovatele mohla výše pokuty existenčně zasáhnout. Přestože se k otázce likvidačního charakteru pokuty správní orgán ve svém rozhodnutí vyjádřil, stěžovatel ji nenamítl ani v odvolacím řízení. V rámci celého správního řízení neuvedl, jaké konkrétní negativní dopady by uložená pokuta na jeho osobní, rodinný či pracovní život měla mít. Podklady pro posouzení výše uložené pokuty z hlediska jejího likvidačního charakteru předložil až v rámci žaloby, nicméně posouzení toho, zda se s nimi městský soud vypořádal správně, v kasační stížnosti nenamítal. Zdejší soud proto nyní přezkoumává pouze postup správních orgánů a zákonnost odůvodnění jejich rozhodnutí. Pokud tedy správní orgány na základě obsahu správního spisu odhadovaly, že majetkové poměry stěžovatele jsou takové, že pokuta ve výši 100 000 Kč pro něj nemůže být likvidační, byl jejich postup správný, jakož i v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2018, č. j. 2 As 425/2017 – 33, dle kterého: „Pokud jde o majetkové poměry pachatele, ke kterým je obecně namístě přihlédnout při hodnocení potenciality likvidačního efektu uložené pokuty, vychází však správní orgán z údajů doložených samotným pachatelem; jelikož však žalobce žádné údaje ve správním řízení nedoložil, postupoval správní orgán prvního stupně správně, když tuto otázku posoudil na základě svého odhadu“. S ohledem na výše uvedené má Nejvyšší správní soud i tuto námitku za nedůvodnou.
IV. Závěr a náklady řízení
[52] Nejvyšší správní soud shledal nedůvodnými všechny stěžovatelem uplatněné námitky, kasační stížnost je proto nedůvodná. Z tohoto důvodu ji zamítl dle § 110 odst. 1, věty druhé, s. ř. s.
[53] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly v řízení náklady přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. února 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu