9 Azs 177/2024

9 Azs 177/2024- 36 - text

9 Azs 177/2024 - 39

pokračování

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: L. Q. T., zast. Mgr. Ondřejem Fialou, advokátem se sídlem Václavské náměstí 808/66, Praha 1, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2/2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 5. 2024, č. j. CPR

21984

4/ČJ

2024

930310

V227, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 6. 2024, č. j. 33 A 17/2024

34,

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 6. 2024, č. j. 33 A 17/2024

34, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

[1] Žalobce byl rozhodnutím žalované ze dne 16. 3. 2024, č. j. KRPC

37413

22/ČJ- 2024

020023, zajištěn dle § 124b odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), na dobu 30 dnů od okamžiku omezení osobní svobody. Rozhodnutím ze dne 8. 4. 2024, č. j. KRPC

37413

37/ČJ

2024

020023, bylo žalobcovo zajištění prodlouženo o 60 dnů. Žalovaná poté nyní přezkoumávaným rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku zamítla žalobcovu žádost o propuštění ze zařízení dle § 129a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Dne 15. 5. 2024 poté došlo k realizaci správního vyhoštění žalobce.

[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované o zamítnutí žádosti o propuštění ze zařízení žalobu ke Krajskému soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), který ji zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví. Neshledal důvodnou námitku, že rozhodnutí o zajištění žalobce ze dne 16. 3. 2024 bylo vydáno až po marném uplynutí maximální možné doby trvání zajištění v režimu zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o policii“). Zajištění cizince za účelem vycestování dle § 124b odst. 1 písm. b) tohoto zákona je samostatné jednání žalované oddělitelné od zajištění cizince dle zákona o policii. Žalobce se nezákonnosti postupu při zajištění dle zákona o policii může dovolávat prostřednictvím samostatné žaloby. Hypoteticky nezákonné předcházející zajištění dle zákona o policii proto nemůže mít vliv na zákonnost zajištění žalobce dle zákona o pobytu cizinců, pokud jsou splněny podmínky pro takové zajištění.

[3] Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku ohledně prodloužení délky zajištění o 60 dnů. Za rozhodnou považoval skutečnost, že žalovaná požádala vietnamské správní orgány o vydání víz pro své pracovníky, zařizovala letenky, ty však nelze zajistit předem bez bližšího upřesnění termínu, kdy budou udělena víza. Z postupu žalované nic nenasvědčuje tomu, že by realizace vycestování žalobce nebyla možná ve stanovené lhůtě. Žalobní námitky byly pouze obecně formulované hypotézy, které neuvádí žádné konkrétní důvody, pro které by nemělo dojít k vycestování žalobce.

[4] Dle krajského soudu byly v dané věci splněny podmínky pro užití § 124b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Žalovaná se zabývala otázkou, zda nelze v žalobcově případě uložit zvláštní opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců, a dospěla k závěru, že jejich uložení nepostačuje. S žalobcem bylo vedeno řízení o správním vyhoštění, přičemž žalobce nevycestoval ani poté, co Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) zamítl jeho kasační stížnost v této věci a poté odmítl jeho kasační stížnost ve věci rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany. Jednání žalobce, který se den po uplynutí doby pro dobrovolné vycestování dostavil k žalované s žádostí o prodloužení doby k vycestování, proto žalovaná správně posoudila jako účelové.

[5] Ke konkrétním zvláštním opatřením dle § 123b zákona o pobytu cizinců žalovaná shledala, že žalobce nemá na území ČR stálou adresu, po dobu pobytu na území neprocházel lustrací cizinců hlášených k pobytu na území, a proto nepřihlédla k dokladům osvědčujícím adresu jeho současného bydliště. Doložená nájemní smlouva z roku 2022 neprokazuje, že žalobce na daném místě dosud bydlí.

[6] Krajský soud na závěr shledal, že rozhodnutí žalované je přezkoumatelné, i když v něm přímo nereaguje na žádost žalobce o stanovení finanční záruky. Z daného rozhodnutí vyplývá, že se žalovaná přijetím zvláštních opatřeních zabývala a vyhodnotila, že by nebyla účelná. Žalobce měl dostatečnou dobu na to, aby zrealizoval dobrovolné vycestování z území ČR, a důvody, pro které údajně nevycestoval, nebyly podloženy žádnými důkazy.

II. Obsah kasační stížnosti žalobce a vyjádření žalované

[7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů podřazených pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).

[8] Krajský soud se nesprávně vypořádal s námitkou, že rozhodnutí o zajištění bylo vydáno až poté, co marně uplynula maximální možná doba omezení osobní svobody stěžovatele v režimu zákona o policii. Stěžovatel měl být nejpozději dne 15. 3. 2024 v 10 hodin propuštěn na svobodu. Rozhodnutí o zajištění stěžovatele bylo fakticky vydáno až dne 20. 3. 2024. Doba zajištění stěžovatele podle zákona o policii překročila maximálních 24 hodin, po které může být dle § 27 odst. 1 písm. d) zákona o policii zajištěn. Stěžovatel nemohl být zajištěn na 48 hodin dle § 27 odst. 2 tohoto zákona, jelikož příslušný orgán nerozhodoval o ukončení pobytu na území ČR ani o správním vyhoštění.

[9] Stěžovatel byl v řízení zastoupen advokátem, proto mělo být rozhodnutí o zajištění doručováno jemu v souladu s § 34 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Vydáním rozhodnutí se dle § 71 odst. 2 správního řádu rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení. Pod pojmem vydání rozhodnutí nelze rozumět okamžik jeho vyhotovení, aniž by bylo vypraveno k doručení účastníkům řízení. Jelikož rozhodnutí mělo být doručováno stěžovatelovu zástupci, je třeba za okamžik vydání rozhodnutí považovat předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení tomuto zástupci, ke kterému došlo až dne 20. 3. 2024.

[10] Krajský soud nesprávně dovodil, že rozhodnutí o zajištění bylo vydáno již jeho předáním přímo stěžovateli. Tento závěr je nesprávný, jelikož opomíjí, že na přezkum rozhodnutí o omezení osobní svobody cizince se vztahuje čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Omezení osobní svobody cizince v důsledku zajištění je závažným zásahem do jeho práv, a proto je nutné, aby zákonnost a věcná správnost rozhodnutí o zajištění byla podrobena rychlému a účinnému soudnímu přezkumu, a jakékoli nedůvodné zdržení je nutné vnímat jako nežádoucí. V době mezi 15. 3. 2024 a 20. 3. 2024 neexistoval právní titul, pro který by mohl být stěžovatel omezen na osobní svobodě.

[11] Krajský soud se při posouzení nutnosti stěžovatelova zajištění omezil na rekapitulaci žalobou napadeného rozhodnutí, aniž by se blíže zabýval podstatou žalobních námitek. Napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Rozhodnutí žalované je též nedostatečné a nepřezkoumatelné.

[12] V projednávané věci bylo možné využít zvláštní opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců. Stěžovatel z území ČR nevycestoval ve lhůtě stanovené výjezdním příkazem, jelikož výjezdní příkaz byl udělen jen na 15 dní a stěžovatel potřeboval před vycestováním vyřešit některé záležitosti. Musel se též starat o dítě, jelikož jeho přítelkyně byla nemocná. Stěžovatel má na území ČR tři děti a přítelkyni, má dostatek finančních prostředků k zakoupení letenky a vycestování a má v úmyslu dobrovolně vycestovat do země původu. Naopak nemá v úmyslu mařit výkon správního vyhoštění či se skrývat. Zajištění cizince představuje mimořádný institut, který umožňuje žalované zasáhnout do ústavně chráněného práva na osobní svobodu, proto musí být založeno na závažných důvodech. Stěžovatel na území ČR v minulosti dlouhodobě legálně pobýval, dobrovolně se dostavil k žalované a uvedl adresu aktuálního místa pobytu.

[13] Stěžovatel nesouhlasí s posouzením možnosti uložení konkrétních zvláštních opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců. Stěžovatel má stálou adresu, kterou sdělil žalované. Žalovaná mu vyčítá, že údajně nesplnil ohlašovací povinnost. Stěžovatel však neměl povinnost žalované hlásit svůj pobyt, jelikož jeho pobyt byl řešen v režimu zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná se nezabývala možností přijetí finanční záruky, jak navrhoval. V rozhodnutí žalované není dostatečně odůvodněn závěr o nemožnosti uložení zvláštních opatření. Rozhodnutí žalované je založeno na ničím nepodložených domněnkách a spekulacích.

[14] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že jí může být napaden pouze způsob rozhodování správního soudu, který nehodlá blíže komentovat. Trvá však na závěrech uvedených ve svém rozhodnutí a má za to, že řízení ve věci nepropuštění cizince ze zařízení bylo vedeno v souladu se zákonem. Na závěr uvedla, že plně souhlasí se závěry krajského soudu.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

32. V tomto rozsudku dospěl k závěru, že zajištění cizince za účelem vycestování dle § 124b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců je samostatný postup žalované, který je odlišný od zajištění cizince podle zákona o policii. Dle bodu 16 rozsudku třetího senátu nemůže mít postup žalované při zajištění stěžovatele podle zákona o policii vliv na zákonnost nebo věcnou správnost rozhodnutí o zajištění, ale měl být posuzován v samostatném řízení. Třetí senát poté zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 4. 2024, č. j. 55 A 4/2024

51, který přezkoumával rozhodnutí o zajištění stěžovatele, přičemž konstatoval, že se má danou otázkou zabývat v rámci řízení o zásahové žalobě ve smyslu § 82 a násl s. ř. s. K tomu v bodě 18 připomněl usnesení rozšířeného senátu ze dne 17. 9. 2019, č. j. 1 As 436/2017

43, č. 3931/2019 Sb. NSS, dle kterého žalobce nemůže mít újmu z toho, že omylem zvolil nesprávný žalobní typ, a krajský soud má proto v takovém případě žalobce poučit o tom, že odlišně hodnotí povahu úkonu či nečinnosti správního orgánu, které mají být soudem přezkoumány, a vyzvat jej, aby tomu přizpůsobil obsah žaloby. Třetí senát proto Krajskému soudu v Českých Budějovicích uložil, aby stěžovatele poučil o možnosti změnit žalobní typ na zásahovou žalobu v části týkající se námitky nezákonnosti zajištění dle zákona o policii.

[26] Devátý senát souhlasí se závěrem třetího senátu, že otázka zákonnosti omezení svobody stěžovatele v rámci zajištění dle zákona o policii nemá být řešena v řízení o jeho zajištění dle zákona o pobytu cizinců ani v řízeních navazujících. Daná otázka by správně měla být posouzena v rámci řízení o zásahové žalobě proti tomuto postupu žalované a stěžovatel měl být o tomto postupu řádně poučen. Krajský soud sice v napadeném rozsudku správně uvedl, že daná otázka má být řešena v jiném řízení, nicméně už nepřistoupil k tomu, aby stěžovatele poučil o možnosti domáhat se ochrany proti zásahu žalované prostřednictvím samostatné zásahové žaloby. Krajský soud proto postupoval v rozporu s výše uvedeným usnesením rozšířeného senátu. V rámci poučení o možnosti podat zásahovou žalobu proti zásahu žalované měl též povinnost stěžovatele poučit o tom, kdo je dle jeho názoru žalovaným původcem daného konkrétního zásahu ve smyslu § 83 s. ř. s. (viz usnesení NSS ze dne 9. 12. 2014, č. j. Nad 224/2014

53, č. 3196/2015 Sb. NSS).

[27] I z výše uvedeného důvodu proto NSS přistoupil ke zrušení rozsudku krajského soudu. Krajský soud tak bude v dalším řízení povinen stěžovatele poučit o možnosti podat zásahovou žalobu proti postupu žalované dle zákona o policii.

[28] Na závěr se NSS vyjádří k námitce, že v případě stěžovatele by postačovalo uložit zvláštní opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců. Dle ustálené judikatury platí, že volba mírnějších opatření, než je zajištění cizince, je vázána na určité předpoklady. Cizinec musí být schopen splnit povinnosti plynoucí ze zvláštního opatření a zároveň nesmí existovat důvodná obava, že by uložením zvláštního opatření byl ohrožen výkon rozhodnutí o správním vyhoštění (vycestování). Předpokládá se, že cizinec bude při realizaci tohoto opatření se správními orgány spolupracovat a případnému výkonu správního vyhoštění (vycestování) se nebude vyhýbat. Pokud zde existují skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec bude jeho výkon mařit, nelze přistoupit k aplikaci zvláštních opatření (srov. rozsudky NSS ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 As 52/2013

34, ze dne 12. 10. 2016, č. j. 10 Azs 102/2016

56, nebo ze dne 14. 12. 2017, č. j. 2 Azs 237/2017

20).

[29] Rozhodnutí o stěžovatelově zajištění, které předcházelo nyní řešené žádosti o propuštění ze zajištění, přezkoumal NSS ve výše zmíněném rozsudku č. j. 3 Azs 91/2024

32, ve kterém se vyjádřil i k možnosti užití zvláštních opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců. Třetí senát v bodě 34 shrnul pobytovou historii stěžovatele, ze které vyplývá, že opakovaně nevycestoval z území ČR, i když k tomu byl povinen, a využíval všech možných prostředků k legalizaci svého pobytu. Stěžovateli bylo dne 26. 7. 2019 vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění s dobou k vycestování do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel neúspěšně bránil odvoláním, žalobou i kasační stížností, jež byla zamítnuta rozsudkem NSS ze dne 26. 11. 2020, č. j. 7 Azs 108/2020

32. V tomto rozsudku dospěl k závěru, že zajištění cizince za účelem vycestování dle § 124b odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců je samostatný postup žalované, který je odlišný od zajištění cizince podle zákona o policii. Dle bodu 16 rozsudku třetího senátu nemůže mít postup žalované při zajištění stěžovatele podle zákona o policii vliv na zákonnost nebo věcnou správnost rozhodnutí o zajištění, ale měl být posuzován v samostatném řízení. Třetí senát poté zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 4. 2024, č. j. 55 A 4/2024

51, který přezkoumával rozhodnutí o zajištění stěžovatele, přičemž konstatoval, že se má danou otázkou zabývat v rámci řízení o zásahové žalobě ve smyslu § 82 a násl s. ř. s. K tomu v bodě 18 připomněl usnesení rozšířeného senátu ze dne 17. 9. 2019, č. j. 1 As 436/2017

43, č. 3931/2019 Sb. NSS, dle kterého žalobce nemůže mít újmu z toho, že omylem zvolil nesprávný žalobní typ, a krajský soud má proto v takovém případě žalobce poučit o tom, že odlišně hodnotí povahu úkonu či nečinnosti správního orgánu, které mají být soudem přezkoumány, a vyzvat jej, aby tomu přizpůsobil obsah žaloby. Třetí senát proto Krajskému soudu v Českých Budějovicích uložil, aby stěžovatele poučil o možnosti změnit žalobní typ na zásahovou žalobu v části týkající se námitky nezákonnosti zajištění dle zákona o policii.

[26] Devátý senát souhlasí se závěrem třetího senátu, že otázka zákonnosti omezení svobody stěžovatele v rámci zajištění dle zákona o policii nemá být řešena v řízení o jeho zajištění dle zákona o pobytu cizinců ani v řízeních navazujících. Daná otázka by správně měla být posouzena v rámci řízení o zásahové žalobě proti tomuto postupu žalované a stěžovatel měl být o tomto postupu řádně poučen. Krajský soud sice v napadeném rozsudku správně uvedl, že daná otázka má být řešena v jiném řízení, nicméně už nepřistoupil k tomu, aby stěžovatele poučil o možnosti domáhat se ochrany proti zásahu žalované prostřednictvím samostatné zásahové žaloby. Krajský soud proto postupoval v rozporu s výše uvedeným usnesením rozšířeného senátu. V rámci poučení o možnosti podat zásahovou žalobu proti zásahu žalované měl též povinnost stěžovatele poučit o tom, kdo je dle jeho názoru žalovaným původcem daného konkrétního zásahu ve smyslu § 83 s. ř. s. (viz usnesení NSS ze dne 9. 12. 2014, č. j. Nad 224/2014

53, č. 3196/2015 Sb. NSS).

[27] I z výše uvedeného důvodu proto NSS přistoupil ke zrušení rozsudku krajského soudu. Krajský soud tak bude v dalším řízení povinen stěžovatele poučit o možnosti podat zásahovou žalobu proti postupu žalované dle zákona o policii.

[28] Na závěr se NSS vyjádří k námitce, že v případě stěžovatele by postačovalo uložit zvláštní opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců. Dle ustálené judikatury platí, že volba mírnějších opatření, než je zajištění cizince, je vázána na určité předpoklady. Cizinec musí být schopen splnit povinnosti plynoucí ze zvláštního opatření a zároveň nesmí existovat důvodná obava, že by uložením zvláštního opatření byl ohrožen výkon rozhodnutí o správním vyhoštění (vycestování). Předpokládá se, že cizinec bude při realizaci tohoto opatření se správními orgány spolupracovat a případnému výkonu správního vyhoštění (vycestování) se nebude vyhýbat. Pokud zde existují skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec bude jeho výkon mařit, nelze přistoupit k aplikaci zvláštních opatření (srov. rozsudky NSS ze dne 18. 7. 2013, č. j. 9 As 52/2013

34, ze dne 12. 10. 2016, č. j. 10 Azs 102/2016

56, nebo ze dne 14. 12. 2017, č. j. 2 Azs 237/2017

20).

[29] Rozhodnutí o stěžovatelově zajištění, které předcházelo nyní řešené žádosti o propuštění ze zajištění, přezkoumal NSS ve výše zmíněném rozsudku č. j. 3 Azs 91/2024

32, ve kterém se vyjádřil i k možnosti užití zvláštních opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců. Třetí senát v bodě 34 shrnul pobytovou historii stěžovatele, ze které vyplývá, že opakovaně nevycestoval z území ČR, i když k tomu byl povinen, a využíval všech možných prostředků k legalizaci svého pobytu. Stěžovateli bylo dne 26. 7. 2019 vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění s dobou k vycestování do 30 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel neúspěšně bránil odvoláním, žalobou i kasační stížností, jež byla zamítnuta rozsudkem NSS ze dne 26. 11. 2020, č. j. 7 Azs 108/2020

34. Stěžovatel poté podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, čímž se stalo rozhodnutí o správním vyhoštění nevykonatelným, a stěžovatel tak byl do konečného rozhodnutí o jeho žádosti oprávněn k pobytu na území. Mezinárodní ochrana nebyla stěžovateli udělena, proti čemuž brojil opět žalobou a následně kasační stížností, která byla odmítnuta pro nepřijatelnost usnesením NSS ze dne 15. 2. 2024, č. j. 3 Azs 45/2023

35. Tím bylo řízení o mezinárodní ochraně ukončeno a stěžovateli byl udělen výjezdní příkaz s dobou k vycestování stanovenou na 15 dnů. Stěžovatel se dne 14. 3. 2024 dostavil na Odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort České Budějovice, za účelem zahájení řízení o správním vyhoštění.

[30] Třetí senát v bodě 36 rozsudku č. j. 3 Azs 91/2024

32 dospěl k závěru, že stěžovatel by nebyl schopen splnit podmínky žádného ze zvláštních opatření ve smyslu § 123b zákona o pobytu cizinců. Stěžovatel v minulosti vědomě a úmyslně nerespektoval uložené povinnosti, proto neskýtá záruku, že bude spolupracovat s žalovanou, a též žádným způsobem nepodložil důvody, proč doposud dobrovolně nevycestoval. Třetí senát dále konstatoval, že rozhodnutí o zajištění je přezkoumatelné. Stěžovatelovo tvrzení, že nebyl povinen k hlášení pobytu podle zákona o pobytu cizinců s ohledem na předchozí žádost o mezinárodní ochranu, podle třetího senátu neodůvodňuje, proč tuto povinnost neplnil v době před jejím podáním. Nadto se v evidenci žalované žádná jeho předchozí adresa nenachází.

[31] Devátý senát se s výše uvedeným posouzením třetího senátu ohledně možnosti použití zvláštních opatření dle § 123b zákona o pobytu cizinců na stěžovatelův případ ztotožňuje. Stěžovatelovo jednání a jeho pobytová historie, které třetí senát podrobně popsal v bodě 34 svého rozsudku, nedávají záruku, že bude spolupracovat s žalovanou či že se bude zdržovat na nahlášené adrese. Stěžovatel v nynější kasační stížnosti doslovně opakuje argumentaci, kterou uplatnil již v kasační stížnosti v řízení vedeném pod sp. zn. 3 Azs 91/2024. Devátý senát se tak zabývá shodnými námitkami jako třetí senát, přičemž neshledal důvod se od jeho závěrů jakkoliv odchýlit. Z tohoto důvodu na ně v podrobnostech bez dalšího odkazuje.

IV. Závěr a náklady řízení

[32] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dle § 110 odst. 4 s. ř. s. je krajský soud vázán právním názorem uvedeným v tomto rozsudku.

[33] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí, jak je stanoveno v § 110 odst. 3 s. ř. s.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. ledna 2025

JUDr. Pavel Molek

předseda senátu

Právní věta

Plný text rozhodnutí