9 Azs 219/2021- 25 - text
9 Azs 219/2021 - 26
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobců: a) O. N., a b) nezl. M. N., žalobce b) zast. zákonnou zástupkyní žalobkyní a), oba zast. JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Archangelská 1568/1, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2020, č. j. OAM-6/ZA-ZA11-LE27-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2021, č. j. 2 Az 7/2020 - 31,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný žalobcům neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Žalobu podanou žalobci proti napadenému rozhodnutí žalovaného Městský soud v Praze zamítl. Konstatoval, že žalovaný si obstaral dostatek aktuálních, objektivních a relevantních informací z respektovaných, nezávislých a nestranných zdrojů. Své úvahy také řádně podložil. Ze shromážděných podkladů vyplynulo, že válečný stav na Ukrajině byl ukončen dne 26. 12. 2018. Konfliktní situace se dotýká pouze Doněcké a Luhanské oblasti. Žalobci sice pocházejí z města ležícího v Luhanské oblasti, avšak toto území je pod správou ukrajinské vlády a k incidentům tam již nedochází. Žalobci mají také možnost přesídlit se do kterékoli jiné části země ležící mimo konfliktní oblast. V této souvislosti poukázal na situaci vnitřně vysídlených osob a zejména na to, že Ukrajina vytvořila programy na integraci osob nucených přesídlit. K bezpečnostní situaci na Ukrajině odkázal soud na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Souhlasil se žalovaným i v tom, že nebyl dán důvod pro udělení doplňkové ochrany. II. Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“ nebo „stěžovatel“ a „stěžovatelka“) podali kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Stěžovatelé namítli, že městský soud se nevypořádal řádně se všemi uplatněnými námitkami. V předchozím řízení jasně prezentovali obavy z návratu do vlasti, a to zejména s ohledem na probíhající dlouhotrvající vnitrostátní ozbrojený konflikt. Tento konflikt podle nich nepolevuje na intenzitě, ale naopak v posledních měsících sílí. V Doněcké a Luhanské oblasti stále dochází k ozbrojeným střetům, přičemž se tam rebelové dopouštějí činů kvalifikovaných jako válečné zločiny. Byl tedy naplněn přinejmenším důvod pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a zákona o azylu.
[5] Žalovaný ve vyjádření uvedl, že byl náležitě zjištěn skutkový stav věci a rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem. Bylo rovněž shromážděno dostatečné množství relevantních podkladů a správní orgán se zabýval dostatečně i tvrzením stěžovatelů. K tvrzení ohledně bezpečnostní situace poukázal na to, že stěžovatelé mají možnost se přesídlit do jiné části země. Závěrem odkázal na své vyjádření k žalobě, na správní rozhodnutí a zejména na soudní rozhodnutí. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Následně se zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelů, jinak by ji odmítl jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s. a čl. II zákona č. 77/2021 Sb.). K novelizaci soudního řádu správního v otázce přijatelnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud vyjádřil ve své judikatuře opakovaně a pro úplnost na ni na tomto místě pouze odkazuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2021, č. j. 1 As 124/2021 - 28, nebo usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS).
[8] Kasační stížnosti je nepřijatelná.
[9] Stěžovatelé obecně namítli nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, kterou blíže nespecifikovali. Nejvyšší správní soud v tomto ohledu připomíná, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno dispoziční zásadou a soud je vázán kasačními důvody. S ohledem na uvedené proto pouze stručně konstatuje, že městský soud srozumitelným a přezkoumatelným způsobem reagoval na argumentaci obsaženou v žalobě (která byla obdobně jako argumentace kasační velice obecná); z rozsudku je zřejmé, proč v posuzované věci neshledal splnění podmínek pro udělení mezinárodní ochrany.
[10] Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatelé jsou ukrajinské národnosti, křesťanského pravoslavného vyznání a nemají žádné politické přesvědčení, ani se nikdy politicky neangažovali. Pochází z Luhanské oblasti. Stěžovatelka zemi původu opustila, neboť tam probíhá válka, a měla strach o svůj život i o život svého syna (stěžovatele). Nejprve si vyřídila v České republice pracovní vízum a pracovala příležitostně jako pokojská. Na Ukrajinu se vracet nechce, neboť by mohla být povolána do armády, protože má vystudovanou zdravotnickou školu.
V blízkosti jejich bydliště se navíc střílí, takže má obavy i o život své rodiny. V zemi původu není dostatek práce; s manželem měli peníze z hospodářství, ale často je navštěvovali vojáci a chtěli jejich zemědělské produkty. Se státními orgány v minulosti problémy neměli. Možnost vnitřního přesídlení nezvažovali, neboť na Ukrajině nikde nikoho nemají. V České republice žijí rodiče jejího manžela. Při seznámení s podklady doplnila, že se obává návratu na Ukrajinu, neboť nemůže mluvit svým rodným jazykem.
Je porušována ústava, soudní systém je závislý na vládě, jsou porušována lidská práva a všude je korupce.
[11] Stěžovatelé v žalobě i kasační stížnosti obecným způsobem zpochybňovali bezpečnostní situaci na Ukrajině. Jak poukázal i městský soud, k dané otázce existuje četná judikatura Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 26. 11. 2015, č. j. 7 Azs 239/2015 - 26, konstatoval, že „na Ukrajině nelze ani dříve, ani v současné době klasifikovat situaci jako „totální konflikt“, neboť probíhající ozbrojený konflikt nedosahuje takové intenzity, že by každý civilista z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny byl vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy.
Jedná se o konflikt izolovaný pouze na východní části Ukrajiny, přičemž jeho intenzita i v dotčených oblastech výrazně kolísá.“. Situace se nezměnila ani v souvislosti s nynějším shromažďováním ozbrojených sil Ruské federace na hranicích s Ukrajinou a na okupovaném Krymu (srov. k tomu např. aktuální usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2021, č. j. 5 Azs 145/2019 - 35, nebo ze dne 17. 6. 2021, č. j. 1 Azs 71/2021 - 37). Z judikatury pak lze dovodit, že v případě situace nemající charakter tzv. totálního konfliktu musí žadatel prokázat dostatečnou míru individualizace, a to např. tím, že prokáže, 1) že již utrpěl vážnou újmu nebo byl vystaven přímým hrozbám způsobení vážné újmy, 2) že ozbrojený konflikt probíhá právě v tom regionu jeho země původu, ve kterém skutečně pobýval, a že nemůže nalézt účinnou ochranu v jiné části země, či 3) že jsou u něj dány jiné faktory (ať už osobní, rodinné či jiné), které zvyšují riziko, že terčem svévolného (nerozlišujícího) násilí bude právě on (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.
3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 - 68, č. 1840/2009 Sb. NSS). Stěžovatelé v projednávané věci nic takového netvrdili. Důvody uplatněné v žalobě i kasační stížnosti jsou značně obecné a nekonkrétní.
[12] V případě ukrajinských státních příslušníků pocházejících ze zasažené části země již Nejvyšší správní soud opakovaně konstatoval, že v úvahu přichází zejména možnost vnitřní ochrany, resp. možnost vnitřního přesídlení (srov. rozsudky ze dne 3. 3. 2006, č. j. 4 Azs 164/2005 - 56, ze dne 23. 5. 2006, č. j. 4 Azs 336/2005 - 59, ze dne 3. 8. 2006, č. j. 6 Azs 307/2005 - 87, č. 978/2006 Sb. NSS, či ze dne 24. 1. 2008, č. j. 4 Azs 99/2007 - 93, č. 1551/2008 Sb. NSS, nebo z pozdější doby např. usnesení ze dne 25. 6. 2020, č. j. 9 Azs 64/2020 - 43, s citacemi další judikatury). Jak je uvedeno již shora ve vztahu k posouzení bezpečnostní situace na Ukrajině, stěžovatelé neuvedli žádné konkrétní a relevantní skutečnosti, které by jim v přesídlení bránily, resp. argumentovali zcela obecně nestabilní situací na Ukrajině.
[13] Nejvyšší správní soud neshledal, že by se městský soud jakkoli odchýlil od dosavadní judikatury nebo se dopustil pochybení, které by založilo důvod pro přijetí kasační stížnosti k meritornímu přezkumu.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Nejvyšší správní soud nenašel důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že jsou naplněny podmínky § 104a s. ř. s., jak je již shora uvedeno. Kasační stížnost pro uvedené shledal nepřijatelnou a odmítl ji.
[15] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1, větou první, s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, část III. 4.). Stěžovatelé v řízení úspěch neměli, proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. prosince 2021
JUDr. Radan Malík
předseda senátu