9 Azs 31/2010- 72 - text
9 Azs 31/2010 - 72
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: S. S., zastoupená (opatrovnicí) matkou G. N., zastoupená JUDr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem Palachova 14, Litoměřice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2010, č. j. OAM-567/VL-18-K03-2009, ve věci mezinárodní ochrany, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2010, č. j. 32 Az 2/2010 31,
I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátu JUDr. Petru Novákovi, se sídlem Palachova 14, Litoměřice, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 3840 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení shora označeného pravomocného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), jímž byla podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), ze dne 7. 1. 2010, č. j. OAM-567/VL-18-K03-2009, kterým jí nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění účinném v rozhodné době.
72. Vedle nesplnění uvedeného požadavku v podobě selhání vnitrostátní ochrany lze přitom poukázat i na možnost vnitřního přesídlení či útěku, kterou stěžovatelka nevyužila a ke které existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího správního soudu, zejm. rozsudek ze dne 24. 1. 2008, č. j. 4 Azs 99/2007 93, publikovaný pod č. 1551/2008 Sb. NSS, a rozsudek ze dne 28. 7. 2009, č. j. 5 Azs 40/2009
74. Pokud jde o otázku legalizace pobytu jako důvodu žádosti o udělení mezinárodní ochrany, odkazuje Nejvyšší správní soud rovněž na svoji setrvalou judikaturu, v níž se touto otázkou opakovaně zabýval a konstatoval, že se v žádném případě nejedná o důvod pro udělení mezinárodní ochrany; srov. rozsudek ze dne 19. 10. 2006, č. j. 7 Azs 234/2005 48, rozsudek ze dne 12. 10. 2006, č. j. 6 Azs 297/2005 53, či rozsudek ze dne 26. 9. 2006, č. j. 4 Azs 442/2005
43. V rozsudku ze dne 19. 10. 2006, č. j. 7 Azs 234/2005 48, pak Nejvyšší správní soud výslovně uvedl, že: zákon o azylu sám určuje poměrně striktní pravidla, která musí žadatel o azyl, v případě, že chce získat azyl, splnit. To však není případ stěžovatele, který zcela zjevně zneužívá azylovou proceduru k legalizaci pobytu na území České republiky, což však nikdy nebylo účelem azylového řízení. Ohledně stěžovatelkou namítaného pochybení v tom smyslu, jakým způsobem byla posouzena možnost udělení humanitárního azylu, pak Nejvyšší správní soud podotýká, že žalovaný správní orgán potažmo krajský soud se danou možností zabývaly a jejich rozhodnutí se nijak nevymykají racionální, akceptovatelné míře volného uvážení dané ustanovením § 14 zákona o azylu, která je omezena pouze zákazem libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického právního státu; viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004
55. Na jedné straně je zde sice nepochybná tíživá situace stěžovatelky, která je postižena duševní poruchou. Na druhé straně však z lékařské zprávy psychiatra ze dne 16. 12. 2009 vyplývá, že: „základní choroba je stálá, bez možnosti zlepšení stavu. Vycestování z ČR by nemělo mít výrazný vliv na její celkový psychický stav“; jedná se o poruchu vrozenou, stěžovatelka byla v zemi původu pod pravidelným lékařským dohledem a byl jí vyplácen invalidní důchod. Jakkoli je tedy její snaha o udělení humanitárního azylu z lidského hlediska nanejvýš pochopitelná, nedokládá žádné pochybení ve smyslu výše uvedených limitů úvahy správního orgánu aprobované krajským soudem. Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že v případě napadeného rozsudku nebylo shledáno žádné zásadní pochybení ze strany krajského soudu, který se svým postupem nikterak neodchyluje od shora uvedené judikatury, která je jednotná a ustálená a poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uplatněné v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, a proto ji shledal ve smyslu ustanovení § 104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji. K návrhu stěžovatelky, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek, Nejvyšší správní soud konstatuje, že o tomto nerozhodl, neboť kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany je odkladným účinkem vybavena ex lege (§ 32 odst. 5 zákona o azylu). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Podle § 35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., zástupci stěžovatele, který mu byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. V předmětné věci Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci – advokátovi JUDr. Petru Novákovi – přiznal náhradu nákladů podle ustanovení § 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. b) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, spočívající v odměně za dva úkony právní služby (převzetí + příprava zastoupení a písemné podání soudu týkající se věci samé) v částce 4200 Kč a v náhradě hotových výdajů v částce 600 Kč, tj. v částce 4800 Kč; ta byla následně v souladu s § 12 odst. 4 advokátního tarifu snížena o 20 % na výslednou částku 3840 Kč, neboť jmenovaný advokát zastupuje v řízení před Nejvyšším správním soudem také matku stěžovatelky, a to ve věci sp. zn. 9 Azs 32/2010, v níž provedl obsahově zcela shodné úkony právní služby. Uvedené částka bude zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce stěžovatelky do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 4. listopadu 2010 JUDr. Radan Malík předseda senátu