Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti P. K., zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem, se sídlem Puškinova 5, Vyškov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2023, č. j. 11 Tdo 892/2023-7111, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. října 2022, č. j. 5 To 9/2022-6515, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. září 2021, č. j. 50 T 8/2020-5841, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Napadeným rozsudkem Krajský soud v Brně uznal stěžovatele vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku a zločinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku. Toho se podle krajského soudu stěžovatel dopustil, stručně řečeno, tím, že na své zahradě pěstoval rostliny konopí, z nichž část zpracoval pro vlastní potřebu a část (sušinu o hmotnosti přes 20 kg) předal spoluobviněnému A. D., a to s vědomím, že spoluobviněný A. D. sušené konopí předává další osobě ke zpracování či jinému využití. Za to krajský soud stěžovatele odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let a uložil mu trest propadnutí věci.
2. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozsudek krajského soudu ohledně stěžovatele v celém rozsahu zrušil a nově rozhodl tak, že stěžovatele uznal vinným pouze ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku spočívajícího ve výše popsaném skutku, za což jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 6 let a uložil mu trest propadnutí věci. V odůvodnění svého rozsudku vrchní soud vysvětlil, že stěžovatel nemůže být postižen i za spáchání trestného činu přechování omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 trestního zákoníku, neboť souběh je v daném případě vyloučen. Trest odnětí svobody vrchní soud mimořádně snížil podle § 58 odst. 1 trestního zákoníku na 6 let, a to z důvodu, že stěžovatel doposud vedl řádný život a stál mimo rozsáhlou distribuci drogy jiným odběratelům. Zároveň však zohlednil stěžovatelovu menší míru sebereflexe po spáchání činu.
3. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl jako podané z jiného důvodu, než jaký je uveden v § 265b trestního řádu. Shledal, že vrchní soud rozhodoval na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, který není v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Stěžovatel ostatně extrémní rozpor mezi v řízení učiněnými skutkovými zjištěními a stavem plynoucím z výsledků dokazování ani věcně nenamítal, pouze předložil Nejvyššímu soudu vlastní verzi skutkového stavu, na základě něhož rozporoval naplnění subjektivní a objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu. Dále Nejvyšší soud rozvedl, proč je tvrzení stěžovatele, že si nebyl vědom nelegálnosti svého počínání, jelikož věřil spoluobviněnému A. D., že usušené konopí dává do zdravotnictví, nelogické. Tabulky o množství a druhu zpracovaného konopí stěžovatelem soudy správně vyhodnotily. Ani námitky týkající se nepřiměřenosti trestu neshledal Nejvyšší soud jako podřaditelné pod zákonem vymezený dovolací důvod, neboť v daném případě nebyl uložený trest extrémně přísný či zjevně nespravedlivý.
4. Stěžovatel podává proti shora označeným rozhodnutím ústavní stížnost. Tato rozhodnutí podle něj porušují jeho základní práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
5. Stěžovatel namítá, že obecné soudy nesprávně zjistily skutkový stav, na jehož podkladě nesprávně dovodily subjektivní i objektivní znaky skutkové podstaty trestného činu a uznaly stěžovatele vinným, nedodržely základní zásady trestního řízení a nevypořádaly se s obhajobou stěžovatele. V řízení obecné soudy neprokázaly, že by si stěžovatel mohl být vědom páchání trestné činnosti spoluobviněnými, případně, že se na ní může podílet. Z žádného důkazu neplyne, že stěžovatel předával konopí A. D. za účelem jeho další distribuce a byl členem organizované skupiny.
Stěžovatel se domníval, že A. D. z konopí vyrábí mast. Z provedeného dokazování neplyne ani množství sušeného konopí, které měl stěžovatel pro vlastní potřebu vypěstovat a nasušit. Zcela nesprávně obecné soudy vyhodnotily tabulky zajištěné u spoluobviněných obsahující údaje o množství předaného konopí a finančních částkách, neboť pro určení množství předaného konopí je použily, ale pro určení finančních toků již nikoliv. Jméno "P." obsažené v tabulkách může patřit jakémukoliv P., tudíž toto zjištění k usvědčení stěžovatele nepostačuje.
V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obecné soudy při posuzování otázky viny nezohlednily jeho motivaci získat sušinu pro sebe, nikoliv za účelem její následné distribuce.
6. Stěžovatel především polemizuje se skutkovými zjištěními obecných soudů, která zpravidla ústavněprávnímu přezkumu nepodléhají. Ústavní soud neshledal v rozhodnutích obecných soudů extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry či jiné ústavněprávně relevantní vady.
7. S námitkami stěžovatele ke skutkovým zjištěním se řádně vypořádaly již obecné soudy. Vyvrátily argumentaci stěžovatele, že si nebyl vědom nelegálnosti svého jednání (podrobně k tomu např. bod 88 usnesení Nejvyššího soudu), poukázaly na souvislost tabulek obsahující údaje o množství předaného konopí a finančních částek s jinými v řízení provedenými důkazy, z nichž v souhrnu plyne množství předaného konopí stěžovatelem (bod 87 rozsudku krajského soudu) a objasnily, proč byly tabulky použitelné pouze pro určení množství usušeného konopí stěžovatelem, a již nikoliv pro určení finančních kompenzací za dodané konopí (bod 90 usnesení Nejvyššího soudu).
8. Obecné soudy dále stěžovateli vysvětlily, že k naplnění kvalifikované skutkové podstaty "páchání činu jako člen organizované skupiny" postačilo, že měl představu o tom, že spoluobviněný A. D. zprostředkovává dodání konopí další osobě, nemusel tedy znát konkrétní členy organizované skupiny (bod 88 usnesení Nejvyššího soudu). Stěžovatel přitom připustil, že věděl, že spoluobviněný A. D. poskytuje sušený rostlinný materiál další osobě ke zpracování (bod 11 rozsudku krajského soudu). Z provedeného dokazování tedy dostatečně plyne závěr o členství stěžovatele v organizované skupině. Též závěr o stěžovatelově přinejmenším smíření s tím, že jím vypěstované konopí může být dále využito jako droga (věděl, že jde o regulovanou komoditu, přesto se o další zpracování jím předané sušiny nezajímal), je podložen provedenými důkazy. Jeho motiv získat část sušiny konopí pro sebe takto dovozený nepřímý úmysl nezpochybňuje.
9. Dospěly-li na základě hodnocení řádně provedených důkazů obecné soudy k závěru, že skutková podstata uvedeného trestného činu byla v případě stíhaného jednání stěžovatele naplněna, nemohou námitky stěžovatele vést k zásahu Ústavního soudu.
10. S ohledem na uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. listopadu 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu