11 Tdo 892/2023

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2023 o dovolání

obviněných 1. V. K., 2. P. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici

Rapotice, 3. J. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice,

4. F. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Rapotice, a

5. M. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou,

proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To

9/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 8/2020,

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných V. K.

a M. P. odmítají.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných P. K., J. K.

a F. K. odmítají.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2021, sp. zn. 50 T

8/2020, byl obviněný V. K., nar. XY (dále jen „V. K. st.“) uznán za jednání

popsané pod bodem I. vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného

nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1,

odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Za uvedené

jednání byl obviněný krajským soudem odsouzen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku

k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon byl podle § 56

odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §

67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl

dále odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 400 denních sazeb po 5.000 Kč, tedy

v celkové výši 2.000.000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl

obviněnému uložen rovněž trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně

specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně a podle § 70

odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci v podobě zajištěných částek ve výši

40.600 Kč a 112,53425685 BTC.

2. Obvinění P. K., J. K. a F. K. byli týmž rozsudkem krajského soudu za

jednání popsané pod bodem II. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem

nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s

jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku,

obvinění P. K. a J. K. rovněž zločinem přechovávání omamné a psychotropní látky

a jedu podle § 284 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku. Za uvedené jednání byli

obvinění P. K., J. K. a F. K. krajským soudem odsouzeni podle § 283 odst. 3 tr.

zákoníku k trestu odnětí svobody, jenž byl v případě obviněných P. K. a J. K.

ukládán za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku jako trest úhrnný, a to všichni

tři jmenovaní shodně v trvání osmi let, pro jehož výkon byli podle § 56 odst. 2

písm. a) tr. zákoníku shodně zařazeni do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2

písm. a) tr. zákoníku byli dále všichni tři jmenovaní obvinění shodně odsouzeni

též k trestu propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve

výrokové části rozsudku soudu prvního stupně.

3. Obviněná M. P. pak byla citovaným rozsudkem krajského soudu uznána za

jednání popsané pod bodem II. vinnou jednak zvlášť závažným zločinem nedovolené

výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §

283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a písm. c) tr. zákoníku a dále zločinem

přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, odst. 4

tr. zákoníku. Za uvedené jednání byla obviněná citovaným rozsudkem krajského

soudu odsouzena podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr.

zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon jí byl

podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 70 odst. 2 písm.

a) tr. zákoníku byl obviněné uložen rovněž trest propadnutí věci v podobě

movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního

stupně.

4. Výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně byl následně ve výroku

o vině i trestu v zákonné lhůtě napaden odvoláními podanými osobami obviněných

V. K. st., P. K., J. K. a F. K., jakož i odvoláním státního zástupce Krajského

státního zastupitelství v Brně podaným částečně ve prospěch a částečně v

neprospěch obviněných P. K., J. K. a M. P. O těchto řádných opravných

prostředcích rozhodl Vrchní soud v Olomouci svým rozsudkem ze dne 12. 10. 2022,

sp. zn. 5 To 9/2022, a to tak, že napadené rozhodnutí krajského soudu z podnětu

odvolání obviněného V. K. st., obviněného F. K. a státního zástupce Krajského

státního zastupitelství v Brně podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm.

e), odst. 2 tr. řádu zrušil, a to ohledně obviněných P. K., J. K. a M. P. v

celém rozsahu, dále pak ohledně obviněného F. K. ve výroku o trestech a konečně

ohledně obviněného V. K. st. ve výroku o trestu propadnutí věci ve vztahu k

zajištěné částce ve výši 40.600 Kč a 112,53425685 BTC.

5. Citovaným rozsudkem vrchního soudu pak byli obvinění P. K., J. K. a

M. P. za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. řádu uznáni vinnými jednáním

popsaným původně v rozhodnutí nalézacího soudu pod bodem II., kvalifikovaným

jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a

psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3

písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání byl obviněný P. K. vrchním soudem

odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k

trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst.

2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný J. K. byl

vrchním soudem odsouzen podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 58 odst. 1

tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl

podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Obviněná M. P. byla odvolacím soudem odsouzena podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku

za užití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let,

pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do

věznice s ostrahou. Dále byl obviněným P. K., J. K., M. P. vrchním soudem podle

§ 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě

movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu druhého

stupně. Obviněného F. K. pak odvolací soud za splnění podmínek § 259 odst. 3

tr. řádu odsoudil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr.

zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře pěti let a šesti měsíců, pro jehož

výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s

ostrahou. Dále mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest

propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové

části rozsudku soudu druhého stupně. Obviněný V. K. st. pak byl odvolacím

soudem odsouzen podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku k trestu propadnutí věci, a to

zajištěné částky 99,68 BTC. Naopak v ostatních výrocích zůstal výše označený

rozsudek Krajského soudu v Brně nezměněn.

6. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Brně, kteréžto byly stran

jednání popsaného pod bodem II. následně v nezměněné podobě převzaty Vrchním

soudem v Olomouci jako soudem odvolacím, se obvinění V. K. st., P. K., J. K.,

F. K. a M. P. předmětné trestné činnosti dopustili společně s dalšími osobami

[tj. se spoluobviněnými A. D., V. K., nar. XY (dále jen „V. K. ml.“), M. V. a

M. S.] tím, že:

I. obvinění V. K., nar. XY, A. D. a V. K., nar. XY,

ačkoli je rostlina konopí (Cannabis L.) uvedena v příloze 3 - Seznam č. 3

omamných látek, k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,

jako látka omamná a zároveň je zařazena do seznamu IV Jednotné úmluvy o

omamných látkách (vyhláška MZV č. 47/1965 Sb.), a obsahuje látku

delta-9-tetrahydrocannabinol (dále jen „THC“), která je uvedena v příloze 5 -

Seznam č. 5 psychotropních látek, k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech

návykových látek, jako látka psychotropní a zároveň je látkou zařazenou do

seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška MZV č. 62/1989 Sb.), a

ačkoli nedisponovali příslušným povolením k zacházení s omamnými a

psychotropními látkami,

obviněný V. K., nar. XY,

od dosud přesně nezjištěné doby, minimálně od měsíce ledna 2013 do 26. 11. 2018

si nejméně od obviněného A. D. opakovaně obstarával sušené konopí, když věděl,

že obviněný D. sušené konopí získává od dalších osob, kdy obviněný V. K., nar. XY, konopí za účelem další distribuce přechovával a následně pod uživatelským

jménem "XY" pomocí počítače nabízel k prodeji v prostředí latentní sítě

internet, též známé jako „DARKNET“, konkrétně na virtuálních tržištích pod

názvy Dream Market, Black Both, Wallstreet, CGMC a jiných, a v minulosti také

na již úředně uzavřených darknetových tržištích Alphabay, Hansa Market, Silk

Road 1, Silk Road 2, Valhalla, Black Market Reloaded, Abraxas, Nucleus, Agora,

Sheep Market, pod názvy „Durban Poison“, „Special Queen“, „Early Skunk“,

„Master Kush“ či „Trim“, kdy po vytvoření objednávky v tomto prostředí ze

strany jednotlivých objednavatelů osobně na přesně nezjištěných místech,

minimálně však v období od 26. 6. 2018 do 26. 11. 2018 v místě svého bydliště

na adrese XY, XY, vytvářel zásilky se sušeným konopím, které zabalil do

vakuového plastového a hliníkového obalu a takto zabalené vložil do papírových

bublinkových obálek, které byly, stejně jako vnitřní obaly, označeny druhem

vloženého konopí a jeho množstvím, a které byly následně opatřeny štítkem s

neexistujícím odesílatelem v podobě obchodní společnosti MISES nebo HAUSER s

různými sídly a dále štítkem s konkrétním adresátem (odběratelem), kdy následně

takto připravené zásilky podával k poštovní přepravě vhozením do schránek

držitelů poštovní licence na různých místech České republiky a na území

Rakouské republiky, a to nejméně v těchto případech:

- v období od 6. 4. 2016 do 2. 6. 2016 podal na různých místech na území

Rakouské republiky 66 poštovních zásilek opatřených štítky s adresáty M. F., D. P., S. O., T. W., R. D., S. B., R. K., V. F., P. S., S. E., J. W., N. N., R. P., M. W., J. H., S. H., J. G., F. H. M. S., M. M., L. M., A. E., M.

R., V. K.,

L. P., L. G., F. A., L. S., S. I., V. S., P. S., E. C., L. M., J. C., J. U., J. H., D. F., T. Y., D. K., M. N., J. W., O. B., C. H., B., S. W., C. L., J. F.,

F. S., CH. L., M. B., L. I., P. P., B. J., G. G., M. P., D. M., G. G., P. G.,

J. Z., P. G., T. K. (předstíraný převod), G. B., N. S., H. R., A. R., které

obsahovaly sušené konopí o hmotnosti cca 373 g s nezjištěným obsahem účinné

látky THC,

- v období od 3. 5. 2016 do 14. 2. 2018 podal na různých místech na území České

republiky 25 ks poštovních zásilek, a to v roce 2016 na poštách v XY a XY a v

letech 2017 a 2018 na podací poště v Brně, opatřených štítky s adresáty G. K.,

S. B., E. K., S. A., S. B., R. T., A. P., G. D., J. D. S., D. B., A. R., K. B. Z., M. M., E. F., H. U. Y., S. M., G. F., M. C., I. L. L., A. K., L. C., D. P.,

A. L. J., M. G., S. M., které byly zajištěny pracovníky celní správy

Generálního ředitelství cel České republiky a které obsahovaly cca 274,5 g

sušeného konopí s nezjištěným obsahem účinné látky THC,

- dne 21. 11. 2018 v přesně nezjištěné době na přesně nezjištěném místě v

okrese XY podal k přepravě poštovní zásilku označenou neexistujícím

odesílatelem, a to společností MISES s. r. o., a opatřenou štítkem adresáta S. T., která obsahovala sušené konopí o hmotnosti 37,76 g s obsahem 4,66 g účinné

látky THC,

- dne 24. 1. 2018 na přesně nezjištěném místě na území hlavního města Prahy

podal či zajistil podání k přepravě poštovní zásilky označené neexistujícím

odesílatelem, a to společností MISES s. r. o., s označením adresáta A. Č.,

která byla zajištěna na pobočce České pošty XY, Praha XY - XY, a obsahovala

7,301 g konopí s obsahem 0,63 g účinné látky THC,

přičemž od měsíce února 2018 zadával vytváření zásilek se sušeným konopím svému

synovi obviněnému V. K., nar. XY, kterému poskytoval při osobních schůzkách

sušinu konopí a potřebný obalový materiál a dále mu předával pokyny a potřebné

údaje k vytváření zásilek,

když od blíže nezjištěné doby nejpozději do 26. 11. 2018, v místě svého

bydliště v bytě na adrese XY, XY, a dále v jeho sklepní kóji zejména v

cestovních zavazadlech a kufrech přechovával za účelem další distribuce

způsobem výše popsaným vakuově zabalené plastové sáčky s označením pěstitele,

odrůdy a množství, které obsahovaly sušené konopí o celkové hmotnosti 44.682,08

g s obsahem 4.363 g účinné látky THC,

obviněný V. K., nar. XY, tak od 8. 1. 2013 do 26. 11. 2018 prodal

prostřednictvím DARKNETU celkem 126,046 kg konopí, z toho 96,851 kg pupenů

konopí různých odrůd za 17.433.180 Kč a 29,195 kg rostlinného odpadu (tzv. trim) za 1.488.945 Kč, celkem tedy takto utržil částku 18.922.125 Kč,

když za dodávané konopí platili odběratelé obviněnému V. K., nar. XY,

prostřednictvím virtuální měny BITCOIN, případně prostřednictvím jiné virtuální

měny, přičemž obviněný V. K., nar. XY, poté buď přímo ve virtuální měně BITCOIN

odměňoval svého dodavatele obviněného A. D. a jeho prostřednictvím i osoby

pěstující rostliny konopí a následně produkující sušinu konopí, a to nejméně M. V. a M.

S., nebo tuto virtuální měnu převáděl na peněžní prostředky, které

spotřebovával v podobě bezhotovostních plateb, nebo je převáděl na peněžní

hotovost, kterou sám spotřebovával, a dále odměňoval obviněného V. K., nar. XY,

a to částkou 25.000 Kč za každý odeslaný kilogram marihuany,

II. obvinění P. K., J. K., F. K., M. P., M. V. a M. S. ačkoli nedisponovali příslušným povolením k zacházení s omamnými a

psychotropními látkami, poté, co obdrželi rostliny konopí od obviněného A. D.,

osobně obstarávali péči o pěstované rostliny konopí, přičemž po vypěstování

rostlin konopí do fáze nejrozsáhlejšího květenství s předpokládaným největším

obsahem psychoaktivních látek sami či společně s obviněným A. D. či s jeho

pomocí sklízeli pěstované rostliny konopí, zpracovávali je odstraněním stonků a

listů, sušili vrcholové části a květenství, a takto zpracované rostliny konopí

ve stavu způsobilém ke spotřebě jako droga marihuana, vakuově zabalili a

předávali za účelem její další distribuce obviněnému A. D., kdy takto činili s

vědomím, že obviněný A. D. sušené konopí předává či jinak dodává další osobě k

zpracování či jinému využití,

kdy věděli, o jaké rostliny se jedná a že nakládání s nimi bez příslušného

povolení není povoleno, a tohoto jednání se dopustili, ačkoliv rostlina konopí

(Cannabis L.) je uvedena v příloze 3 - Seznam č. 3 omamných látek, k nařízení

vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a zároveň je zařazena do

seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška MZV č. 47/1965 Sb.), a

obsahuje látku delta-9-tetrahydrocannabinol (THC), která je uvedena v příloze 5

- Seznam č. 5 psychotropních látek, k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o

seznamech návykových látek, jako látka psychotropní a zároveň je látkou

zařazenou do seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška MZV č. 62/1989 Sb.), kdy konkrétně:

1. obviněný P. K. v období let 2013 až 2018 na zahradě u nemovitosti na adrese XY, pěstoval

přesně nezjištěný počet rostlin konopí, které dostal od obviněného A. D., kdy

vypěstované rostliny sklidil, a to nejméně v letech 2017 a 2018 s pomocí

obviněného A. D., usušil, částečně zpracoval pro vlastní potřebu, částečně si

sušinu ponechal a část předal obviněnému D., takto za období let 2013 až 2017

obviněnému D. předal sušené konopí o hmotnosti celkem 20.855 g s nezjištěným

obsahem účinné látky THC, v roce 2018 rostliny ve dnech 10. 10. 2018 v době od

07:30 hodin do 18:00 a následně dne 11. 10. 2018 v době od 07:19 do 15:30 hodin

sklidil společně s obviněným A. D., jemuž část usušené rostlinné hmoty následně

předal, kdy se jednalo o usušené konopí o hmotnosti nejméně 3.912 g obsahující

492,46 g účinné látky THC, kdy dále obviněný P. K. v místě svého bydliště na

adrese XY držel toxikomansky upotřebitelné sušené konopí o hmotnosti 1.170,65 g

s obsahem 95,91 g účinné látky THC,

2. obviněný J. K. v období let 2013 až 2018 na zahradě u nemovitosti na adrese XY, XY, pěstoval

přesně nezjištěný počet rostlin konopí, které dostal od obviněného A. D., kdy

vypěstované rostliny s pomocí obviněného D.

sklidil, usušil, částečně zpracoval

pro vlastní potřebu, částečně si sušinu ponechal a část předal obviněnému D.,

takto za období let 2013 až 2017 obviněnému D. předal sušené konopí o hmotnosti

celkem 13.016 g s nezjištěným obsahem účinné látky THC, přičemž v roce 2018 po

vypěstování rostlin konopí dne 13. 10. 2018 od 07:30 společně s obviněným A. D. rostliny sklidil a část usušené rostlinné hmoty o hmotnosti 5.818 g obsahující

nejméně 463 g účinné látky THC následně obviněnému D. předal, kdy dále obviněný

J. K. v místě svého bydliště na adrese XY, XY, držel toxikomansky upotřebitelné

sušené konopí o hmotnosti 1.176 g s obsahem 69,8 g účinné látky THC,

3. obviněný F. K. v období let 2013 až 2018 na zahradě u nemovitosti na adrese XY, XY, pěstoval

přesně nezjištěný počet rostlin konopí, které dostal od obviněného A. D., kdy

vypěstované rostliny sklidil, usušil, částečně si sušinu ponechal a část předal

obviněnému D., kdy za období let 2013 až 2017 obviněnému D. předal 20.793 g

toxikomansky upotřebitelného konopí s nezjištěným obsahem účinné látky THC, a v

roce 2018 dne 8. 10. 2018 v době od 07:47 do 16:47 hodin sklidil, usušil a

obviněnému D. předal sušené konopí o hmotnosti nejméně 7.787,2 g, obsahující

881,92 g účinné látky THC,

4. obviněná M. P. v období let 2014 až 2018 na zahradě u nemovitosti na adrese XY, XY, pěstovala

přesně nezjištěný počet rostlin konopí, které dostala od obviněného A. D., kdy

vypěstované rostliny s pomocí obviněného A. D. sklidila, usušila, částečně

zpracovala pro vlastní potřebu, částečně si sušinu ponechala a část předala

obviněnému D., takto za období let 2014 až 2017 obviněnému D. předala

toxikomansky využitelné sušené konopí o hmotnosti celkem 5.878 g s nezjištěným

obsahem účinné látky THC, dále dne 24. 10. 2018 v době od 10:37 do 11:16 hodin

předala obviněnému D. sušené konopí o hmotnosti 2.789,61 g obsahující cca

389,95 g účinné látky THC, přičemž dále obviněná M. P. v místě svého bydliště

na adrese XY, XY, držela toxikomansky upotřebitelné sušené konopí o hmotnosti

1.642,9 g s obsahem 130,16 g účinné látky THC.

7. Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10.

2022, sp. zn. 5 To 9/2022, napadl obviněný V. K. st. prostřednictvím svého

obhájce dovoláním, přičemž tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění

svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací

důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. m) tr. řádu, neboť

podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění

znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem

provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo

ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

Napadené rozhodnutí zároveň podle obviněného spočívá na nesprávném právním

posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, načež bylo

rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti

rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž

byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo

přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b

odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.

8. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný V.

K. st. namítl nepoužitelnost důkazů z přípravného řízení, a to v důsledku

porušení zásady zákonnosti trestního řízení a práva obviněného na zákonného

soudce s ohledem na místní nepříslušnost Městského státního zastupitelství v

Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10 pro úkony přípravného řízení. Ve věci byla

podle obviněného dána místní a věcná příslušnost Krajského státního

zastupitelství v Brně, a to nejpozději ode dne 5. 3. 2018, kdy policejní orgán

zahájil úkony trestního řízení, kterého se měl dovolatel dopouštět s dalšími

osobami v Jihomoravském kraji a kraji Vysočina. Obviněný tedy namítá, že nebyla

dána místní příslušnost Městského státního zastupitelství v Praze zejména při

podání návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce, k prohlídce jiných prostor

a pozemků, zajištění motorových vozidel, zajištění bytové jednotky a nebytové

jednotky ve vlastnictví obviněného a zajištění peněžních prostředků na jeho

bankovním účtu. Z jednotlivých návrhů na vydání příkazů státního zástupce

Městského státního zastupitelství v Praze a na nich navazujících příkazů

obvodního soudu je podle obviněného zřejmé, že se tyto orgány činné v trestním

řízení otázkou místní příslušnosti nikterak nezabývaly. Obviněný poukazuje na

to, že při určování místní příslušnosti soudu pro rozhodování o některých

úkonech v přípravném řízení podle § 18 tr. řádu je třeba vycházet z toho, že

kritéria místní příslušnosti soudu uvedená v tomto ustanovení jsou vzájemně v

poměru subsidiarity. Je-li tak možno určit místo, kde byl čin spáchán, je podle

§ 18 odst. 1 tr. řádu místně příslušným primárně soud, v jehož obvodu se toto

místo nachází. Z toho je podle obviněného zřejmé, že v nyní posuzované věci

rozhodovaly místně nepříslušné orgány činné v trestním řízení, a tedy i důkazy,

které byly v přípravném řízení opatřeny na základě jejich rozhodnutí, byly

důkazy získanými nezákonným způsobem a nejsou tak procesně použitelnými.

Obviněný přitom namítá, že s identickou námitkou vznesenou v jím podaném

odvolání se soud druhého stupně vypořádal nedostatečně.

9. Obviněný V. K. st. dále namítá, že z rozhodnutí nalézacího soudu není

zřejmé, z čeho vyplýval způsob zajištění jeho věcí, stejně jako neodkladnost a

neopakovatelnost v jeho bydlišti provedené domovní prohlídky. Nadto i postup

Policie České republiky při převedení bitcoinů a bitcoinové peněženky při

domovní prohlídce v bydlišti užívaném taktéž jeho osobou byl nesprávný, jelikož

nebyl použit procesní postup podle § 79a odst. 2 tr. řádu, a to s ohledem na

skutečnost, že kryptoaktiva nejsou pod centrální správou a nakládání s nimi má

určitá specifika. Jakýkoliv jiný druh příkazu je podle obviněného

neuskutečnitelný a v případě kryptoměnové peněženky by mělo být zakázáno

nakládání s nosičem dat (vlastní peněženkou), jakož i SEED kódem. K tomu však

do dnešního dne ze strany orgánů činných v trestním řízení nedošlo. Obviněný

poukazuje na to, že podle zprávy Policejního prezídia ze dne 29. 11. 2021

platí, že zajištění kryptoměnových peněženek provádí osoba, která je proškolena

v oblasti IT technologií. V příslušném spisu však není založena listina

prokazující, že by příslušník Policie České republiky, který provedl převedení

bitcoinů, byl před samotným úkonem převodu proškolen v oblasti IT technologií.

10. Obviněný dále namítá, že ve spise se nenachází odborné vyjádření k

obsahu zajištěného notebooku zn. Lenovo, na které se odvolává obžaloba i

rozsudek, ale Úřední záznam Kriminalistického ústavu k výjezdu pro NPC ze dne

26. 11. 2018, č. j. NPC-544/TČ-2018-2200PR, z něhož vyplývá, že celý proces

zajištění dat od provedení domovní prohlídky u obviněného až po zhotovení

bitové kopie notebooku zn. Lenovo nebyl proveden v souladu s trestním řádem,

neboť obviněný nebyl před výše popsaným úkonem policejním orgánem vyzván k

předložení dotčeného notebooku ve smyslu § 78 tr. řádu, přičemž bitová kopie

notebooku zn. Lenovo byla provedena policejním orgánem bez doložení jeho

proškolení v oblasti IT technologií. Jestliže pak v rámci domovní prohlídky

byly zajištěny dvě tiskárny, tak z odborného vyjádření k nim vyplývá pouze to,

že porovnávané tisky ze zásilek mohly být provedeny na jakékoliv laserové

tiskárně, která využívá shodný typ tiskové náplně. Bez důkazů obsažených v

nezákonně zajištěném notebooku zn. Lenovo tedy nelze stanovit, kdo tento

notebook a v něm obsažené nástroje pro správu virtuálních měn (kryptoměn) ve

skutečnosti užíval. Obviněný tedy zpochybňuje celý proces zajištění stop a s

tím související obsah důkazů.

11. Dovolatel dále namítá nezákonnost uloženého trestu propadnutí věci,

a to částek 40.600 Kč a 99,68437213 BTC, jelikož nebylo objasněno, zda tyto

věci skutečně náleží pachateli a jakým způsobem byly získány. Soud prvního

stupně při ukládání trestu propadnutí věci ignoroval, že tento druh trestu je

podle § 70 tr. zákoníku možné v předmětné věci aplikovat pouze na finanční

prostředky zajištěné při domovní prohlídce provedené jako neodkladný a

neopakovatelný úkon podle § 158 odst. 3 písm. i) tr. řádu, přičemž v odůvodnění

svého rozsudku neuvedl ničeho, z čeho by bylo možno dovodit, že domovní

prohlídka v bydlišti obviněného byla provedena jako neodkladný a neopakovatelný

úkon. Podle obviněného tak nebyl odůvodněn ani závěr o tom, že jde o

prostředky, které jsou výnosem z trestné činnosti páchané jeho osobou.

12. Obviněný rovněž vznáší námitky proti uloženému trestu odnětí

svobody, který považuje za nespravedlivý, nepřiměřený a neslučitelný s ústavním

principem proporcionality trestní represe. Nalézací soud totiž nezohlednil

délku soudního řízení, stejně jako dobu uplynuvší od spáchání skutku, pro který

byl obviněný uznán vinným a neuvedl nic, z čeho by bylo možné dovodit, proč je

pro odrazení osoby dovolatele od páchání další trestné činnosti zapotřebí

uložit mu nepodmíněný trest odnětí svobody. Jeho uložením podle obviněného

nebyl splněn účel ani funkce trestu, když přicházela v úvahu možnost využití §

58 tr. zákoníku, a to s ohledem na osobní a rodinné poměry jeho osoby. Obviněný

k tomuto dále poukazuje na skutečnost, že soud prvního stupně při hodnocení

stran ukládání trestu opomenul ustanovení § 58 odst. 6 tr. zákoníku, při němž

se neuplatní limity uvedené v § 58 odst. 4 tr. zákoníku.

13. K uloženému peněžitému trestu nadto obviněný namítá, že soud prvního

stupně si pro určení výše denní sazby peněžitého trestu neopatřil žádné

informace o jeho majetkových poměrech, přičemž majetkové šetření nebylo

provedeno ani v přípravném řízení. Peněžitý trest je tedy podle jeho mínění

nedobytný a nemůže přispět k resocializaci jeho osoby, pročež byl uložen v

rozporu se zákonem.

14. Závěrem svého dovolání proto obviněný V. K. st. navrhl, aby Nejvyšší

soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozhodnutí

jemu předcházející, a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a

rozhodnutí v jiném složení senátu.

15. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To

9/2022, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2021, sp.

zn. 50 T 8/2020, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce,

rovněž obviněný P. K., který tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci

odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací

důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, neboť podle jeho

názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků

trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem

provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo

ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přičemž

napadené rozhodnutí zároveň spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo

jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

16. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný

P. K. namítl, že v řízení byla porušena zásada in dubio pro reo, jelikož nebylo

prokázáno, že si byl vědom toho, že by se měl podílet na páchání jakéhokoliv

trestného činu. Obviněný podle svého tvrzení pěstoval konopí za účelem výroby

masti pro těžce nemocnou manželku, přičemž jeho přebytky přenechal zdarma

spoluobviněnému A. D., a to rovněž za účelem výroby mastí. Přitom žil řádným

životem a nikdy nebyl trestán. Obviněný zcela nesouhlasí se způsobem, jakým

soudy nižších stupňů hodnotily tabulky zajištěné u spoluobviněných A. D. a V.

K. st., kteréžto posloužily jako důkazy pro stanovení množství předaného

konopí. Soud totiž na jednu stranu uvádí, že nebyly prokázány finanční toky v

nich popsané, na druhou stranu tato skutečnost údajně nesnižuje hodnověrnost a

použitelnost dalších údajů obsažených v tabulkách. Obviněný taktéž nerozumí

tomu, jakým způsobem soudy nižších soudů dovodily, že v předmětných tabulkách

uvedené křestní jméno Petr se bez dalšího vztahuje k jeho osobě. Obviněný ani

spoluobviněný A. D. přitom u soudu neuvedli, že by mezi nimi docházelo k

předávání sušeného konopí, natožpak v jakém množství, což nevyplývá ani z

žádného dalšího soudem provedeného důkazu.

17. Obviněný taktéž namítá, že ze žádného provedeného důkazu nevyplývá,

že by se stal členem organizované skupiny, když spoluobviněný A. D. byl jedinou

osobou, s níž byl v přímém kontaktu. Obviněný tedy nerozumí tomu, kterak mohly

soudy nižších stupňů dospět k závěru, že předával konopí za účelem jeho další

distribuce spoluobviněnému A. D., když takto činil s vědomím, že s ním nelze

nakládat bez příslušného povolení a že spoluobviněný A. D. sušené konopí

předává či jinak dodává další osobě k zpracování či jinému využití. S ohledem

na tyto skutečnosti nemohly soudy nižších stupňů na základě provedených důkazů

podle mínění obviněného u jeho osoby dovodit naplnění objektivní ani

subjektivní stránky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené

výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §

283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

18. Závěrem svého dovolání proto obviněný P. K. navrhl, aby Nejvyšší

soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozhodnutí

jemu předcházející, a obviněného zprostil obžaloby. Alternativně pak navrhuje,

aby Nejvyšší soud po zrušení rozsudků soudů nižších stupňů věc přikázal

příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí nebo aby zrušil výrok o

trestu z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu jeho nepřiměřené

přísnosti.

19. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To

9/2022, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. 9. 2021, sp.

zn. 50 T 8/2020, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce,

rovněž obviněný J. K., který tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci

odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací

důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, neboť podle jeho

názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků

trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem

provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo

ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přičemž

napadené rozhodnutí zároveň spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo

jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

20. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný

J. K. namítl, že nebylo prokázáno, že by se dopustil trestné činnosti jako člen

organizované skupiny a ve velkém rozsahu. Obviněného podle jeho mínění nemůže

nade vší pochybnost usvědčovat to, že spoluobvinění V. K. st. a A. D. měli

vypracovat nějaké tabulky, a to zvláště za situace, kdy soudy označily některé

údaje v nich obsažené za neprokázané. V řízení naopak bylo podle obviněného

prokázáno to, že vyráběl pro sebe a sobě blízké léčivé konopné masti, které

byly nalezeny při domovní prohlídce, přičemž část úrody přenechával zdarma

spoluobviněnému A. D. pro farmaceutické účely. Obviněný se tedy nemohl dopustit

úmyslně žádné trestné činnosti, jelikož byl spoluobviněným A. D. uveden v omyl

a bylo mu zamlčeno, jak jmenovaný spoluobviněný dále nakládá s předmětným

konopím. Obviněný též zpochybňuje závěry odborného posouzení, které jsou podle

jeho mínění spekulativní, jelikož srovnávací materiál nebyl ani k dispozici. V

řízení tedy v důsledku těchto skutečností nebyla dodržena zásada in dubio pro

reo, což se vztahuje zejména na množství vyrobené marihuany, ale též na dobu,

po níž konopí pěstoval a zpracovával.

21. Další vadou podle obviněného vedené řízení zatížil nalézací soud,

který jej upozornil na možnost změny právní kvalifikace jednání popsaného pod

bodem II. ve vztahu k § 284 tr. zákoníku až po závěrečných řečech, a to poté,

co odročil hlavní líčení za účelem vyhlášení rozhodnutí. V hlavním líčení dne

2. 9. 2021 následně nalézací soud změnil svůj postoj a „vrátil“ věc bez

předchozí notifikace do stadia dokazování, přičemž obhájce dovolatele nemohl

být osobně přítomen, jelikož nalézací soud nevyhověl jeho omluvě a žádosti o

odročení hlavního líčení. V důsledku této skutečnosti pak podle obviněného bylo

porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

22. Obviněný dále namítá, že trest odnětí svobody je pro něj s ohledem

na jeho vysoký věk fakticky trestem doživotním, přičemž odvolací soud při

ukládání trestu adekvátně nezohlednil jeho věk, neuspokojivý zdravotní stav,

jeho doznání, dosavadní bezúhonnost a nižší míru společenské škodlivosti jeho

jednání. Lékařskými zprávami dovolatel prokazuje i to, že se stará o svou

nemocnou manželku. Obviněný by tak podle svého mínění měl být odsouzen nejvýše

k trestu s podmíněným odkladem, přičemž uložením nepřiměřeného trestu bylo

porušeno jeho právo na spravedlivý proces, a to i v důsledku nerovnosti v

trestání, když spoluobvinění byli odsouzeni k trestům mírnějším, čímž byli

odměněni za svá účelová doznání.

23. Ve zbytku svého dovolání pak obviněný již jen obecně odkazuje na

rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 3 Tdo 52/2008, které

podle jeho mínění podporuje jeho tvrzení o absenci společenské škodlivosti

léčby konopím a dále na nález Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. IV.

ÚS 3892/18, týkající se negativních důsledků nepřiměřené regulace konopí k

léčbě. Dále pak poukazuje na skutečnost, že v době trestního řízení byl

schválen zákon č. 366/2021 Sb., který změnil povolené limitní množství THC v

konopí z 0,3 % na 1 %. Jelikož ustanovení zvyšující limit THC nebylo v databázi

TRIS řádně oznámeno podle ustálené judikatury Soudního dvora EU, pak při

neoznámení změny technického předpisu podléhá sankci nevymahatelnosti i původní

předpis.

24. Závěrem svého dovolání proto obviněný J. K. navrhl, aby Nejvyšší

soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozhodnutí

jemu předcházející, a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a

rozhodnutí v jiném složení senátu. Zároveň navrhl, aby Nejvyšší soud před

rozhodnutím o dovolání přerušil výkon trestu uloženého mu napadeným rozhodnutím.

25. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To

9/2022, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž

obviněný F. K., který tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého

mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody

uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, neboť podle jeho názoru

rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného

činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených

důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k

nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přičemž napadené

rozhodnutí zároveň spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném

nesprávném hmotně právním posouzení.

26. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný

F. K. namítl, že tabulky zajištěné u spoluobviněných A. D. a V. K. st. nemohly

sloužit jako důkazy pro stanovení množství předaného konopí a finančních

částek. Podle obviněného totiž není známo, kdo tabulky vytvořil, za jakým

účelem a pro koho, pročež tyto tabulky považuje za nevěrohodné. Pokud je v nich

uvedeno množství konopí předané „Frantou“, má obviněný za to, že se nemuselo

jednat o jeho osobu.

27. Dovolatel dále zdůrazňuje, že on i jeho tchýně trpí dlouhodobě

zdravotními obtížemi, od kterých jim ulevovaly masti na bázi konopí. O možnosti

léčby z masti se zmínil spoluobviněnému A. D., který mu nabídl, že mu konopí

sežene a pomůže mu rovněž radou, což následně učinil. Obviněný se cítil

spoluobviněnému A. D. zavázán za jeho pomoc, pročež mu umožnil vzít si zbytek

nevyužitých rostlin, nicméně mu nebylo známo, že na jednání spoluobviněného A.

D. kooperuje ještě někdo další, přičemž o opaku nebyl proveden jediný důkaz.

Nevěděl ani jak bude spoluobviněný se sušinou konopí nakládat a domníval se, že

bude použita „pro farmacii“. V důsledku těchto skutečností obviněný rozporuje

naplnění subjektivní stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným.

28. Obviněný dále namítá nepřiměřenost uloženého trestu, k čemuž

poukazuje na tresty uložené spoluobviněným M. V. a M. S., kteří podle jeho

mínění potvrdili účelově pro dosažení odměny v podobě nižšího trestu správnost

údajů obsažených v tabulkách, jež byly provedeny jako usvědčující důkaz.

Obviněný namítá, že odvolací soud při ukládání trestu adekvátně nezohlednil

jeho věk, zdravotní problémy, dosavadní řádný život, jakožto i skutečnost, že

je ženatý a nemajetný. Uložený trest podle něho rovněž neodpovídá společenské

nebezpečnosti jeho jednání, jelikož trestněprávní vývoj směřuje „nevyhnutelně k

určité legalizaci marihuany“, což ve spojení se skutečností, že již v současné

době existuje legální obchod s konopnými produkty, ztěžuje některým sociálním a

věkovým skupinám posouzení legality jejich jednání.

29. Závěrem svého dovolání proto obviněný F. K. navrhl, aby Nejvyšší

soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a věc přikázal

příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

30. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 5 To

9/2022, napadla dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž

obviněná M. P., která tak učinila v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění

svého mimořádného opravného prostředku odkázala na dovolací důvod uvedený v §

265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť podle jejího názoru napadené rozhodnutí

spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně

právním posouzení.

31. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněná

M. P. namítla, že pouhá sklizeň a usušení rostlinného materiálu neodpovídají

definici výroby omamné látky, jelikož neexistuje důvod, aby byl pojem „výroba“

ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku rozšiřován na případ, kdy materiál

klasifikovaný sám o sobě jako omamná látka není dále transformován, nýbrž je

pouze usušen, popř. nadrcen atp. Rovněž z hlediska míry protispolečenského

jednání nedává podle obviněné smysl, aby byl chemický proces vedoucí např. k

výrobě pervitinu připodobňován ke zpracování rostlin. Jestliže je v soudy

nižších stupňů odkazovaném stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp.

zn. Tpjn 300/2014, argumentováno zněním článku 28 odst. 1 Jednotné úmluvy o

omamných látkách, pak tento argument podle obviněné postrádá validitu vzhledem

k tomu, že anglický originál předmětné úmluvy obsahuje v klíčových pasážích

různé pojmy, zatímco v českém překladu určité pojmy splývají. Dovolatelka

rovněž rozporuje závaznost a relevantnost citovaného stanoviska, jakož i všech

stanovisek Nejvyššího soudu obecně. Tvorba stanovisek totiž podle jejího názoru

představuje reziduum z éry socialistické zákonnosti a tvorba abstraktních

stanovisek není přípustná, jelikož jakožto faktický druhotný pramen práva

omezuje nezávislost soudů. Odvolací soud nadto při kvalifikaci jejího jednání

pochybil, když své úvahy opřel o srovnání s právní kvalifikací užitou nalézacím

soudem u spoluobviněného M. S., a to přesto, že jmenovaný spoluobviněný učinil

prohlášení viny a nesporoval kvalifikaci svého jednání s vidinou odměny v

podobě nižšího trestu.

32. Obviněná M. P. dále namítá, že naplnění znaku kvalifikované skutkové

podstaty spočívajícího ve spáchání trestné činnosti ve „velkém rozsahu“

odvolací soud odůvodnil nedostatečně pouze celkovým množstvím její osobou

vyprodukované drogy a délkou páchání trestné činnosti. V daném případě odvolací

soud nezvážil okolnosti svědčící v její prospěch, jako je absence zištného

motivu, její doznání, fakt, že byla k pěstitelské činnosti tohoto druhu svedena

svým bratrem (tj. spoluobviněným P. K.), jakož i to, že trpí chronickými

zdravotními neduhy, jež léčila mastmi a tinkturami, které vyráběla z části

vypěstovaného konopí. To všechno jsou okolnosti, které měly podle obviněné vést

k zachování právní kvalifikace dotčeného jednání podle § 283 odst. 2 písm. c)

tr. zákoníku. Pakliže se tak nestalo, měly vést k uložení trestu odnětí svobody

s podmíněným odkladem, jelikož trest spojený s přímým výkonem je pro ni

nepřiměřeně přísný.

33. Obviněná v závěru svého mimořádného opravného prostředku namítá, že

kriminalizace konopí odporuje ústavnímu pořádku. K tomu předkládá vlastní

náhled na vývoj postoje společnosti k drogám a označuje skutkové podstaty

vymezené § 283 až 285 tr. zákoníku za obsoletní a nesouladné s ústavním

pořádkem, a to zejména ve vztahu ke konopí. Dovolatelka k tomuto poukazuje také

na skutečnost, že konopí má prokazatelné léčivé a uklidňující účinky, přičemž

je ve společnosti rozšířeno navzdory nelegálnosti jeho rekreačního užívání.

Přitom konopí podle jejího mínění není nebezpečnější než alkohol, jeho užívání

nemá návaznost na tvrdé drogy a boj proti němu je kontraproduktivní, což je

důvodem změn přístupu ke konopí v zahraničí. Obviněná dále argumentuje, že

kriminalizace konopí je v zájmu farmaceutických společností, avšak není

rozhodně spravedlivá a představuje omezení základních práv a svobod

jednotlivců. Jmenovaná dovolatelka dále předkládá vlastní představy ohledně

možné budoucí zákonné úpravy nakládání s konopím, kdy by podle jejího mínění

měl být trestný pouze obchod vykazující znaky podnikání. Konopí by pak mělo být

vypuštěno ze seznamu omamných a psychotropních látek či by pro něj měly být

vytvořeny vlastní skutkové podstaty. Následně obviněná ve svém dovolání uvedla

odkazy na webové stránky věnující se problematice konopí a citace z nich, které

podporují její náhled na tuto problematiku.

34. Závěrem svého dovolání proto obviněná M. P. navrhla, aby Nejvyšší

soud vyhověl jejímu dovolání, zrušil jí napadený rozsudek Vrchního soudu v

Olomouci a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

35. K podaným dovoláním jednotlivých obviněných zaslala své písemné

stanovisko ze dne 18. 5. 2023, sp. zn. 1 NZO 279/2023-62, státní zástupkyně

činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“),

která ve svém vyjádření k dovolání V. K. st. uvádí, že pokud jde o námitky

místní nepříslušnosti Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního

soudu pro Prahu 10 pro úkony přípravného řízení, je třeba uvést, že z

provedeného dokazování vyplynulo, že ke spáchání trestné činnosti ve smyslu §

18 odst. 1 tr. řádu došlo, byť v jediném případě, také v obvodu Městského

státního zastupitelství v Praze. Proto podle státní zástupkyně není pochyb o

místní příslušnosti Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního soudu

pro Prahu 10 pro úkony přípravného řízení. Po nápadu obžaloby v této trestní

věci k Městskému soudu v Praze tento soud svou místní příslušnost

nezpochybňoval.

36. Státní zástupkyně se ztotožňuje rovněž se závěry odvolacího soudu,

který nepřisvědčil námitkám obviněného V. K. st. stran nezákonnosti postupu

Policie České republiky při zajištění Bitcoinů. Z provedeného dokazování bylo

zjištěno, že v přípravném řízení byla zcela zákonným postupem vykonána v

bydlišti jmenovaného obviněného na základě řádného soudního povolení domovní

prohlídka pro podezření, že se zde nacházejí věci důležité pro trestní řízení.

Neodkladnost a neopakovatelnost tohoto úkonu byla zdůvodněna obavou ze zmaření

či zničení důkazů podezřelými osobami a nemožností zajistit tyto důkazy jiným

způsobem. Sám obviněný V. K. st. po řádném poučení do protokolu uvedl, kde se u

něj nachází mj. i notebook a bitcoinová peněženka, tyto věci označil za

důležité pro trestní řízení a dobrovolně je vydal. Nalezená kryptopeněženka a

kryptoměna Bitcoin poté byla zajištěna převedením na policejní bitcoinovou

peněženku, a to v souladu s ustanovením § 78 tr. řádu. K tomu je podle státní

zástupkyně třeba podotknout, že tato data nepořídili sami policisté

vykonávající domovní prohlídku, ale na místo přizvaní specialisté

Kriminalistického ústavu. Z tohoto důvodu neobstojí ani obviněným namítané

nedodržení vnitřních policejních postupů při nakládání s výpočetní technikou.

37. K dovolání obviněného J. K., jakož i ke skutkovým námitkám zbylých

dovolatelů pak státní zástupkyně uvádí, že se rovněž ztotožňuje se závěry

odvolacího soudu, který z provedených důkazů shledal a vyvodil logické a

přesvědčivé závěry o samotné podstatě jednání obviněných, tedy jednání

drogového charakteru. Spoluobviněný A. D. obviněnému V. K. st. marihuanu

obstarával tak, že pro něj organizoval pěstování toxikomansky využitelného

konopí nejméně obviněnými P. K., J. K., F. K., M. P., M. V. a M. S., kterým

dodával sazenice konopí. S těmito nelegálními pěstiteli, kteří si část této

produkce případně ponechali pro sebe, se částečně podílel i na sklizení,

zpracování sušeného konopí a na jeho vakuovém balení za účelem následné

distribuce. Nikdo z obviněných přitom nesporoval nakládání s marihuanou.

Obvinění V. K. st. a A. D. disponovali přehledy o množství konkrétního druhu

marihuany od konkrétních pěstitelů za určité období. Tento důkaz pak nestál v

této trestní věci osamoceně a koresponduje s označením nesporných skutečností

spoluobviněným M. V., prohlášením viny učiněným spoluobviněným M. S., výstupy z

domovních prohlídek se zadrženými zásilkami, odbornými vyjádřeními z oboru

chemie, výsledky o sledování a prostorového audiozáznamu vozidla obviněného V.

K. st., jakož i částečnými doznáními obviněných V. K. st. a A. D. Jednání

obviněných V. K. st., P. K., J. K., F. K. a M. P. tak bylo podle státní

zástupkyně provedenými důkazy zcela prokázáno a právní kvalifikace jejich

jednání je rovněž zcela přiléhavá.

38. Pokud jde o námitku, v níž obviněná M. P. vyjádřila svůj nesouhlas

se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn.

Tpjn 300/2014, pak jde podle státní zástupkyně o námitku irelevantní, jelikož

stanovisko Nejvyššího soudu je právně závazné a nezbývá než podle tohoto

postupovat.

39. Jde-li o výhrady všech obviněných stran nepřiměřenosti uloženého

trestu, je podle státní zástupkyně třeba uvést, že pod zákonné dovolací důvody

je možno tuto námitku podřadit podle ustálené judikatury pouze tehdy, je-li

uložený trest extrémně nepřiměřeně přísný. V případě obviněných V. K. st., P.

K., J. K., F. K. ani M. P. tento důvod v žádném případě naplněn nebyl, neboť

obviněným P. K., J. K. a F. K. byl uložen trest za použití moderačního

ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, tedy trest uložený pod zákonnou hranicí

trestní sazby. Soud při diferenciaci trestu současně důsledně přihlížel nejen k

samotné míře zapojení těchto obviněných do trestné činnosti, ale také k postoji

těchto obviněných k vytýkanému jednání. Tento postup považuje státní zástupkyně

za zcela přiměřený všem zákonným hlediskům rozhodným pro ukládání trestu.

Jde-li o obviněného V. K. st., který se v podaném dovolání domáhá aplikace

ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, je podle státní zástupkyně třeba

souhlasit s uloženým trestem jako přiměřeným, jelikož evidentní motivací tohoto

obviněného bylo získání majetkového prospěchu. Prvoinstanční soud proto správně

ukládal i peněžitý trest při řádném zjištění osobních a majetkových poměrů

obviněného se stanovením odpovídající výše jedné denní sazby a jejich počtu s

ohledem na charakter trestné činnosti, rozsah a prospěch při polovině zákonného

rozpětí. Navíc je podle státní zástupkyně třeba podotknout, že ustanovení § 58

odst. 1 tr. zákoníku není ustanovením, na jehož použití by měl obviněný V. K.

st. právní nárok.

40. Státní zástupkyně tedy v závěru svého vyjádření shrnula, že

konkrétní námitky uvedené jednotlivými dovolateli dílem neodpovídají žádnému

dovolacímu důvodu a dílem jsou zjevně neopodstatněné, pročež navrhuje, aby

jejich dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1

písm. e) tr. řádu.

41. Vyjádření státní zástupkyně k dovoláním podaným shora jmenovanými

obviněnými bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájcům jednotlivých

obviněných k jejich případným replikám, které však do okamžiku zahájení

neveřejného zasedání o podaných dovoláních nebyly tomuto soudu předloženy.

III.

Přípustnost dovolání

42. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve

zjišťoval, zda jsou jednotlivá dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují

všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §

265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a

na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i

oprávněnými osobami ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále

zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v

§ 265f tr. řádu.

43. Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že obvinění

všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná

dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením

trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich

věcnému projednání.

IV.

Důvodnost dovolání

44. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v

ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze

jednotlivými obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů

taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň

podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

45. V souvislosti s dovolacím důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g)

tr. řádu, jenž byl uplatněn obviněnými V. K. st., P. K., J. K. a F. K.,

Nejvyšší soud konstatuje, že s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní

úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č.

220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v § 265b odst. 1 písm. g)

tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod

dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující

pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem

provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo

ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.

Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací

námitku ze strany obviněného lze považovat:

- správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené

rozhodnutí založeno,

- procesní bezvadnost provedeného dokazování a

- správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr.

řádu.

46. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu byla kodifikace dosavadní

rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury

Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III.

ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS

216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k

zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou

určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný

pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo

rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a

odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy

nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:

- případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a

skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy

deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného

důkazu),

- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který

byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní

prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),

- vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice

některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani

nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

47. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022

však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky

skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž

pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu

vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv.

extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v

tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený

dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu

dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g)

tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.

48. V souvislosti se všemi obviněnými souhlasně uplatněným dovolacím

důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu Nejvyšší soud dále

konstatuje, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláním napadená

rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném

nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek tak,

jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin,

ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl

obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací

důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v konstantní judikatuře Nejvyššího

soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo

661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016,

sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze

dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS

449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

49. Ani na základě tohoto dovolacího důvodu však Nejvyšší soud zásadně

nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani

neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve

smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4.

2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto je třeba situace, na které dopadá

ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, odlišovat od případů, kdy je

napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo

deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn.

11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak,

jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je i vyjádřen zejména ve

výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda

soudy nižších stupňů provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný

skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné

skutkové podstatě předmětného trestného činu.

50. Důvodem dovolání, jenž (vedle jiných důvodů) uplatnil obviněný V. K.

st. podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, je existence vady spočívající v

tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku

proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr.

řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové

rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán některý ze zbylých důvodů

dovolání podle § 265b odst. 1 tr. řádu. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na

případy, kdy došlo buď k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku

bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé

instanci, nebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, přestože již v

předcházejícím řízení byl dán některý z ostatních dovolacích důvodů podle §

265b odst. 1 tr. řádu.

51. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje

a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na

spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod

a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání

posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva

obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko

pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V.

K meritu věci

52. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i

Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněných V. K. st., P. K., J. K., F. K.

a M. P. splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů, načež po

prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obvinění V. K.

st. a M. P. ve svém dovolání vznesli mimo jiné námitky, jež jsou formálně

podřaditelné pod jimi uplatněné dovolací důvody či některý ze zákonných

dovolacích důvodů, nicméně tyto Nejvyšší soud vyhodnotil jako zjevně

neopodstatněné. Naproti tomu dovolání obviněných P. K., J. K. a F. K.

obsahovala argumentaci, jíž pod žádné zákonem taxativně stanovené dovolací

důvody podřadit v žádném ohledu nelze.

V.1

K dovolacím námitkám obviněného V. K. st.

53. Obviněný V. K. st. předně v rámci svého mimořádného opravného

prostředku vznesl procesní námitky stran jím tvrzené nezákonnosti postupu

orgánů činných v trestním řízení. Tu spatřuje v porušení svého práva na

zákonného soudce a zásady zákonnosti trestního řízení v důsledku místní

nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 10 jako soudu rozhodujícího v

přípravném řízení a Městského státního zastupitelství pro dozorování jeho

vedení.

54. Tyto výhrady obecně nespadají pod žádný z obviněným uplatněných

dovolacích důvodů, ježto místní příslušnost nelze v dovolání vytýkat podle

žádného z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1, odst. 2 tr. řádu. V

dovolacím řízení lze vytýkat nedostatek věcné příslušnosti, a to s odkazem na

obviněným neuplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu,

který však může založit toliko vada spočívající v nedostatku věcné příslušnosti

soudu, nikoliv státního zastupitelství či policejního orgánu. Z těchto důvodů

dovolací soud nebyl oprávněn zkoumat správnost místní příslušnosti soudů, a tím

spíše místní příslušnost státních zastupitelství. Obviněný ovšem na podkladě

těchto výhrad vznesl rovněž námitku procesní nepoužitelnosti důkazů získaných

na základě úkonů učiněných v přípravném řízení místně nepříslušnými orgány. Na

těchto procesně nepoužitelných důkazech pak měla být podle jeho mínění založena

i rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků jemu

přisouzeného trestného činu. Takto formulovanou námitku lze sice podřadit pod

obviněným uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu,

avšak Nejvyšší soud ji z níže rozvedených důvodů shledal zcela neopodstatněnou.

55. Podle § 18 odst. 1 tr. řádu platí, že řízení koná soud, v jehož

obvodu byl trestný čin spáchán. Podle odstavce 2 téhož ustanovení nelze-li

místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož

obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje; jestliže se nedají tato místa

zjistit nebo jsou mimo území České republiky, koná řízení soud, v jehož obvodu

čin vyšel najevo. Pravidlo vyjádřené v § 18 odst. 1 tr. řádu se užije jen

tehdy, nevznikají-li o něm žádné pochybnosti, přičemž místem spáchání trestného

činu, který byl spáchán naplněním více alternativních znaků jeho skutkové

podstaty, je každé místo, kde došlo ze strany pachatele k jednání naplňujícímu

kterýkoli z nich. Pořadí, v němž jsou tyto alternativní znaky trestného činu

uvedeny v ustanovení zvláštní části trestního zákona, přitom nemá žádný význam

pro určení místa spáchání činu, a tedy ani pro určení místní příslušnosti soudu

podle § 18 odst. 1 tr. řádu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č.

17/1996 Sb. rozh. tr.). Místem spáchání trestného činu je přitom nejen místo,

kde došlo k naplnění znaků základní skutkové podstaty trestného činu, ale i

místo, kde došlo k naplnění okolností podmiňujících použití vyšší trestní

sazby. Pakliže jsou tato místa v obvodech různých věcně příslušných soudů, je

dána příslušnost několika soudů. Příslušnost státního zástupce, který vykonává

dozor nad zákonností přípravného řízení je pak obecně podle § 7 odst. 2 zákona

o státním zastupitelství odvozena od věcné a místní příslušnosti soudu.

56. Podle § 26 odst. 1 tr. řádu je k provádění úkonů v přípravném řízení

příslušný soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný

návrh. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení soud, u něhož státní zástupce podal

návrh podle odstavce 1, se stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po

celé přípravné řízení, pokud nedojde k postoupení věci z důvodu příslušnosti

jiného státního zástupce činného mimo obvod tohoto soudu. Jestliže zákonem

předpokládaný následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém

byla vykonána trestná činnost, jde o tzv. distanční delikt a místem spáchání je

jak místo, kde došlo k jednání pachatele, tak místo, kde došlo k následku

(srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 12/1972 Sb. rozh. tr.).

Tak je tomu např. u trestných činů, u nichž dojde k porušení nebo ohrožení

společenského vztahu (hodnoty, zájmu) chráněného trestním zákoníkem i na jiném

místě, než kde bylo spácháno jednání pachatele. Důsledkem je příslušnost

několika soudů, a rovněž v takovém případě podle § 16 tr. řádu je v přípravném

řízení k provádění úkonů příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný státní

zástupce, který podal příslušný návrh.

57. Cílem tzv. fáze prověřování (tj. fáze přípravného řízení trestního

od zahájení trestního řízení do zahájení trestního stíhání) je prověřit

podezření ze spáchání trestného činu, opatřit podklady odůvodňující podání

obžaloby vůči osobě konkrétního pachatele a vyhledat a zajistit důkazy důležité

pro objasnění základních skutečností nezbytných pro posouzení dané věci. Jde o

situaci, kdy orgány činné v trestním řízení rozhodují ve stavu informačního

deficitu ve velmi raném okamžiku, kdy se rozhodující skutečnosti mohou jevit

zcela odlišně od toho, co bude následně v průběhu řízení zjištěno, a to mnohdy

v časové tísni. Přesto musí být místní příslušnost určena na základě kritérií

podle ustanovení § 18 tr. řádu v souladu s jejich hierarchií (s výše

rozvedenými specifiky), a to podle skutečností, které byly zjištěny k okamžiku

podání prvního návrhu soudu na rozhodnutí v přípravném řízení trestním. Místní

příslušnost soudu je pak založena pro celé přípravné řízení v souladu s

ustanovením § 26 odst. 2 tr. řádu, a to i tehdy, jsou-li později zjištěny

skutečnosti, na jejichž základě by místně příslušným byl jiný soud (např.

místní příslušnost bude určena podle místa, kde se čin stal, neboť zde došlo k

následku v podobě úmrtí poškozeného, nicméně později vyjde najevo, že poškozený

zemřel v obvodu jiného soudu již při převozu na místo, kde byl později

nalezen). To nikterak nevylučuje, aby byla tato místní příslušnost případně

změněna např. na základě ustanovení § 25 tr. řádu, jestliže pro to budou

splněny všechny podmínky (srov. též nález pléna Ústavního soudu ze dne 19. 4.

2006, sp. zn. Pl. ÚS 4/2014).

58. Z hlediska výhrad obviněného V. K. st., které byly zaměřeny proti

nepoužitelnosti výsledků domovní prohlídky a na ni navazujících úkonů, ale i

dalších důkazů opatřených v přípravném řízení, je třeba zmínit, že identickou

námitkou obviněného se zabýval již odvolací soud v bodě 26. odůvodnění svého

rozsudku, přičemž tento k místní příslušnosti orgánů činných v přípravném

řízení uvedl, že v době, kdy byly úkony přípravného řízení prováděny, bylo

zjištěno, že k jedné z dílčích částí trestné činnosti obviněného V. K. st. (v

podobě předání zásilky obsahující drogu marihuanu k poštovní přepravě) mělo

dojít na pobočce České pošty Praha XY – XY. Je tak evidentní, že ke spáchání

trestné činnosti ve smyslu § 18 odst. 1 tr. řádu došlo, byť v jediném případě,

také v obvodu Městského státního zastupitelství v Praze.

59. Tuto skutečnost obviněný ve svém dovolání nikterak nerozporoval,

nýbrž pouze označil způsob, jakým byla odvolacím soudem jeho námitka

vypořádána, za nedostatečný a zopakoval své přesvědčení, že o úkonech v

přípravném řízení neměl rozhodovat Obvodní soud pro Prahu 10, protože již dne

5. 3. 2018 bylo zjevné, že tento soud není místně příslušným. Takto formulovaná

námitka ovšem nemá žádného opodstatnění. Obviněný ji staví na faktickém

požadavku, aby se v případě, že trestný čin byl spáchán na více místech, místní

příslušnost odvíjela vždy od místa, kde byla trestná činnost páchána v nejvyšší

míře. Takový požadavek ovšem nemá žádnou oporu v současné zákonné úpravě.

Posoudí-li se v této trestní věci podle všech popsaných kritérií konkrétní

postupy a úkony státního zastupitelství i soudu v přípravném řízení, je zřejmé,

že z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí i trestního spisu vyplývá, že orgány

činné v trestním řízení tyto podmínky pro určování místní příslušnosti

respektovaly. Odvolací soud pak řádně odůvodnil, proč shledal námitky obhajoby

ohledně nepříslušnosti Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního

soudu pro Prahu 10 pro úkony přípravného řízení za neopodstatněné, neboť naopak

shledal, že v dané věci rozhodovaly místně a věcně příslušné orgány činné v

trestním řízení, a tedy i důkazy, které byly v přípravném řízení shromážděny,

jsou důkazy získanými zákonným způsobem a jako takové jsou procesně použitelné

i v dalších fázích řízení. Z hlediska výše vyložených podmínek totiž v této

trestní věci nelze za místo spáchání trestného činu, jehož zákonným znakem je,

že pachatel nějakou látkou pro jiného přechovává, považovat pouze místo, kde

obviněný konopí uskladňoval a kde připravoval zásilky k odeslání, nýbrž je

rovněž významné, kde všude s konopím na území České republiky reálně nakládal,

a tedy i podal drogu k poštovní přepravě. Pokud se tak stalo v místní

působnosti Obvodního soudu pro Prahu 10, pak je z výše naznačených východisek

zřejmé, že místně příslušnými byl i tento soud, pročež úkony jím prováděné

nemohly být z tohoto důvodu provedené místně nepříslušným soudem, a tedy ani

považovány za nezákonné.

60. Jak přitom správně konstatoval již vrchní soud v dovoláním napadeném

rozhodnutí, ke stejnému závěru dospěl v nyní projednávané věci rovněž Nejvyšší

soud, jenž na základě návrhu Městského soudu v Praze svým usnesením ze dne 1.

4. 2020, sp. zn. 7 Td 16/2020, podle § 25 nyní projednávanou věc odňal

Městskému soudu v Praze a přikázal ji Krajskému soudu v Brně. Nejvyšší soud

totiž v tomto svém rozhodnutí výslovně konstatoval, že o místní příslušnosti

Městského soudu v Praze podle § 18 odst. 1 tr. řádu není sporu, neboť v obvodu

tohoto soudu došlo, byť v jediném případě, ke spáchání trestného činu ve smyslu

§ 18 odst. 1 tr. řádu. K delegaci za této situace přitom Nejvyšší soud

přistoupil jakožto k výjimečnému postupu v důsledku jeho vhodnosti, a to jak z

hlediska zachování všech práv obviněných, řádného objasnění věci, tak i z

hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení.

61. Obviněný V. K. st. pak zákonnost důkazů vzešlých z domovní prohlídky

nerozporoval pouze námitkami spojenými s místní nepříslušností státního

zastupitelství, jež podalo návrh k jejímu provedení, a soudu, který ji svým

příkazem povolil, ale rovněž námitkami, podle kterých nebylo zřejmé, z čeho

vyplýval způsob zajištění jeho věcí, stejně jako neodkladnost a

neopakovatelnost domovní prohlídky u něho provedené. Podle jeho mínění byl soud

prvního stupně povinen neodkladnost a neopakovatelnost tohoto úkonu řádně

odůvodnit ve svém rozsudku. Nejvyšší soud v této souvislosti dospěl k závěru,

že rovněž tyto výhrady dovolatele stran procesní nepoužitelnosti výsledků

domovní prohlídky jsou z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.

g) tr. řádu relevantní, nicméně je shledal neopodstatněnými.

62. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu prověřil, že soudce

Obvodního soudu pro Prahu 10 se v příkazu k domovní prohlídce ze dne 25. 11.

2018, sp. zn. 1 Nt 427/2018 (č. l. 290), v prvé řadě řádně zabýval

odůvodněností domovní prohlídky jako takové, když správně konstatoval, že po

seznámení se s návrhem a spisovým materiálem lze uzavřít, že skutkové okolnosti

předestřené v návrhu na její provedení měly oporu v dosud zajištěných důkazech,

a to zejména v úředních záznamech, zjištěném telekomunikačním provozu,

odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie a chemie,

operativních zjištěních získaných v rámci mezinárodní spolupráce, výpisech z

katastru nemovitostí, registru vozidel a dalších databázích, pořízené

fotodokumentaci, mapových podkladech atd. Na základě indicií plynoucích z

těchto podkladových materiálů soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 shledal, že

by se v předmětné nemovitosti mohly nacházet věci relevantní pro objasnění

prověřované trestné činnosti, v jejímž rámci obviněný V. K. st. prostřednictvím

virtuálních tržišť od roku 2012 neoprávněně za účelem dosažení finančního

prospěchu nabízel a prodával ve velkém rozsahu třetím osobám omamné a

psychotropní látky.

63. Následně byla domovní prohlídka v daném případě skutečně provedena

ještě před zahájením trestního stíhání jako neodkladný a neopakovatelný úkon

podle § 160 odst. 4 tr. řádu, což je konstatováno jak v protokolu o její

realizaci, tak v samotném výše odkazovaném příkazu k domovní prohlídce, v němž

soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 vyjádřil mimo jiné i své závěry

odůvodňující provedení tohoto úkonu jakožto neodkladného a neopakovatelného.

Řádně přitom zvážil zejména skutečnost, že ze shromážděných indicií

předložených v návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce bylo zjevné, že

provedení tohoto úkonu nesneslo odkladu z důvodu nebezpečí jeho zmaření,

zničení nebo kompletní ztráty důkazu manipulací osoby obviněného s

předpokládanými zařízeními užívanými k trestné činnosti, především pak s

výpočetní a komunikační technikou užitou při páchání trestné činnosti,

finančních prostředků včetně kryptoměn, jakož i drogou a předměty určenými k

její výrobě a distribuci.

64. Nejvyšší soud tedy ze spisového materiálu zjistil, že předmětný

příkaz k domovní prohlídce byl okresním soudem vydán za splnění všech zákonných

podmínek § 83 odst. 1 tr. řádu a stejně tak byly naplněny i podmínky

neodkladnosti daného úkonu podle § 160 odst. 4 tr. řádu. Samotná povaha tohoto

úkonu fakticky neumožňovala provedení domovní prohlídky až v rámci pozdějších

fází trestního řízení. Je více než logické, že po zahájení trestního stíhání

(sdělení obvinění) by obviněný v sebezáchovném pudu okamžitě ukončil páchání

trestné činnosti a na prvním místě by zlikvidoval hlavní usvědčující důkazy,

kterými byla elektronická data obsažená ve výpočetní a komunikační technice,

jíž přímo disponoval, stejně jako četné další nástroje pro vytváření zásilek s

konopím a více než 40 kilogramů toxikomansky zneužitelného konopí uskladněného

ve sklepě jím užívaného bytu. Z tohoto důvodu je u trestné činnosti drogového

charakteru zcela běžné, že domovní prohlídka předchází zahájení trestního

stíhání, přičemž v daném případě byla trestná činnost navíc páchána za užití

sofistikovaných softwarových nástrojů, které umožňují jejím pachatelům vysokou

míru anonymity, o čemž svědčí i doba, po kterou obviněný bez odhalení trestnou

činnost fakticky páchal. Tyto softwarové nástroje zároveň ze své povahy skýtají

pachatelům trestné činnosti možnost rychlé a efektivní likvidace stop.

65. V této souvislosti je tak s ohledem na výše uvedené nutné ve shodě s

odvolacím soudem, který se identickou námitkou zabýval již v bodě 27.

odůvodnění svého rozsudku, odmítnout námitku dovolatele, že v jeho případě

nebyla odůvodněna realizace domovní prohlídky jako neodkladného a

neopakovatelného úkonu. Pro úplnost Nejvyšší soud odkazuje na judikáty

Ústavního soudu, který se k otázce neodkladných a neopakovatelných úkonů v

minulosti již nejednou výslovně vyjádřil. Z jeho nálezů (srov. např. nálezy

judikované pod sp. zn. Pl. ÚS 47/13, I. ÚS 640/17) mimo jiné vyplývá, že ani v

případě, že by v předmětném rozhodnutí nebylo výslovně uvedeno, že se jedná o

neodkladný nebo neopakovatelný úkon, tato skutečnost neznamená jeho apriorní

nezákonnost či protiústavnost, kterak tvrdí dovolatel. Povahu úkonu jako

neodkladného nebo neopakovatelného je totiž třeba posuzovat vždy podle

okolností konkrétního případu, a to z formálního i materiálního hlediska.

Jestliže při následné kontrole a po zvážení všech souvislostí lze konstatovat,

že věcné důvody pro neodkladnost či neopakovanost úkonu byly splněny, pak

případná neexistence zdůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti – byť je

vadou řízení – nedosahuje takové roviny, aby byla sama o sobě důvodem pro

rušení příslušných meritorních rozhodnutí, neboť jde ve své podstatě o vadu

toliko formální, bez vlivu na věcnou správnost provedení neodkladného či

neopakovatelného úkonu. Nejvyšší soud ovšem v daném případě neshledal, že by

příkaz k provedení prohlídky trpěl obviněným namítaným nedostatkem, a to byť i

jen z formálního hlediska, pročež se nelze ztotožnit s námitkou obviněného,

podle které bylo povinností nalézacího soudu opětovně v odůvodnění svého

rozhodnutí odůvodnit, z jakého důvodu byla domovní prohlídka v místě bydliště

V. K. st. realizována jako neodkladný a neopakovatelný úkon, pročež tuto

námitku Nejvyšší soud shledal nedůvodnou.

66. Namítal-li dále obviněný V. K. st. stran vlastního průběhu domovní

prohlídky, že nebyl před její realizací poučen o povinnosti vydat věci důležité

pro trestní řízení, je třeba připomenout, že v tomto směru nepředkládá žádnou

podrobnější argumentaci, pročež nelze než konstatovat, že toto tvrzení je

neopodstatněné pro přímý rozpor se skutečnostmi zjištěnými z připojeného

spisového materiálu. Z protokolu o domovní prohlídce ze dne 26. 11. 2018 je

totiž zjevné, že obviněný byl před vlastním konáním prohlídky ve smyslu

ustanovení § 78 odst. 1 tr. řádu požádán o vydání věcí důležitých pro trestní

řízení jako jsou drogy, zbraně, doklady, větší finanční obnosy, komunikační

prostředky a virtuální měny, případně jiné věci pocházející z páchání trestné

činnosti či k jejímu páchání určené. Součástí protokolu je rovněž náležité

poučení, a to včetně ustanovení § 78 odst. 3 tr. řádu, že nikoho nelze k vydání

věci nutit a že takto vydaná věc může sloužit jako důkaz proti němu nebo proti

jeho osobě blízké. Obviněný v odpovědi na tuto žádost označil za důležitý pro

trestní řízení počítač, tablet, mobilní telefon, notebook, vakuovačky,

bitcoinový trezor, zbytky konopí v bytě a 20 až 30 kilogramů konopí uložených

ve sklepě. Obviněný pak všechny takto jím označené věci policejnímu orgánu

dobrovolně vydal a k počítačům sdělil přístupová hesla. Jednalo se tedy o řádně

realizovaný postup odpovídající zákonným podmínkám vyjádřeným v § 78 odst. 1

tr. řádu, kdy obviněný vydal věci dobrovolně poté, co byl o jejich vydání

orgánem činným v trestním řízením požádán a poučen, což následně stvrdil svým

podpisem na protokolu o domovní prohlídce po její realizaci.

67. Zároveň pak platí, že vydal-li obviněný v souladu s § 78 tr. řádu

dobrovolně rovněž kryptoměnovou peněženku obsahující měnu bitcoin, učinil tak v

době, kdy orgány činné v trestním řízení neměly žádnou znalost jejího obsahu a

tato mohla být pouze prázdným zařízením. I za situace, kdy by bylo možno s

ohledem na zvláštní charakter kryptoměny jakožto decentralizovaného platebního

prostředku konstatovat, že následně bylo namísto převedení kryptoměny na

policejní kryptoměnovou peněženku vhodnější rozhodnout o zajištění výnosů z

trestné činnosti postupem podle § 79a odst. 2 tr. řádu, pak skutečnost, že

orgány činné v trestním řízení tento postup nezvolily, nepředstavuje pochybení,

které by zasáhlo do ústavních práv obviněného v jejich materiálním pojetí. To

ostatně obviněný ani netvrdí, když postup podle § 78 tr. řádu ve svém dovolání

vzhledem k zvláštnímu charakteru kryptoměn bez bližšího odůvodnění pouze

označil za „neuskutečnitelný“, přičemž takovouto námitku procesního charakteru

je na místě označit za nepodřaditelnou pod kterýkoli ze zákonem vymezených

dovolacích důvodů.

68. Relevantními pak Nejvyšší soud nemohl vyhodnotit ani námitky

obviněného, podle kterých ve spisovém materiálu absentuje listina prokazující,

že policie dodržela vnitřní předpis, na jehož základě má být zajištění

kryptoměnové peněženky provedeno osobou, která je proškolena v oblasti IT

technologií, v souvislosti s čímž obviněný odkazuje na blíže neurčenou „Zprávu

Policejního prezídia ze dne 29. 11. 2021“. I v tomto případě se jedná o zcela

irelevantní procesní námitku, kterou obviněný nenamítá, že by postup orgánů

činných v trestním řízení byl jakkoli nezákonný, natožpak aby jím bylo zasaženo

do jeho ústavních práv, nýbrž poukazuje toliko na možnost nedodržení interní

normativní instrukce, kterážto vůbec není obecně závazným normativním právním

aktem. Stejně tak je na místě označit za irelevantní námitku, v nímž obviněný

tvrdí, že bitová kopie jím vydaného notebooku zn. Lenovo byla provedena

policejním orgánem v rámci odborného vyjádření, a to bez doložení proškolení

jeho příslušníků v oblasti IT technologií. Ani touto totiž obviněný věcně

nerozporoval zákonnost postupu, při němž je získána bitová kopie dat obsažených

ve výpočetním zařízení a dochází k jejich zpřístupnění k dalšímu zkoumání, a to

s odkazem na normu, k jejímuž porušení mělo dojít, přičemž ani Nejvyšší soud

neshledal žádných důvodů, na jejichž základě by bylo možno označit takovýto

postup za jakkoli nezákonný. Ve všech výše uvedených námitkách je totiž zjevnou

snahou obviněného pouze předestřít hypotetickou možnost toho, zda při nakládání

s kryptoměnami a pořízení bitové kopie nemohlo dojít v důsledku nedostatečné

odbornosti policejního orgánu k pochybení, aniž by však jakýkoli konkrétní

nedostatek jejich faktickému postupu vytýkal. Takto obecně formulovaná námitka

procesního charakteru ovšem nemohla jakkoli založit přezkumnou povinnost

dovolacího soudu.

69. S ohledem na veškeré výše uvedené procesní námitky obviněného pak

lze jen stručně shrnout, že jelikož byly v souladu s výše uvedeným veškeré

procení námitky, jimiž obviněný V. K. st. brojil proti zákonnosti části

klíčových důkazů, odmítnuty jako nedůvodné či shledány jako nepodřaditelné pod

kterýkoli ze zákonných dovolacích důvodů, nemohl Nejvyšší soud přisvědčit ani

jeho námitce, podle které nemohl být v důsledku nutnosti vyloučit z důkazní

materie nezákonně pořízené důkazy dostatečně zjištěn skutkový stav, přičemž

zbylá skutková zjištění neumožňovala uložit jeho osobě trest propadnutí věci ve

vztahu k zajištěným částkám ve výši 40.600 Kč a 112,53425685 BTC. Za tohoto

stavu, kdy na podkladě obviněným opětovně vznesených procesních námitek ničeho

o extrémních vadách ve vytýkaném postupu orgánů činných v trestním řízení

nesvědčí, je tedy k těmto na místě v souladu s nalézacím soudem konstatovat, že

v řízení bylo bez jakýchkoli pochybností na základě procesně použitelných

důkazů prokázáno, že obviněný V. K. st. shromažďoval toxikomansky využitelné

sušené konopí, obchodoval s ním na darknetových trzích a platby za něj přijímal

v kryptoměnách, které následně rovněž převáděl na finanční prostředky, přičemž

propadnuté částky (tj. finanční hotovost v české měně a bitcoinové prostředky)

patřily jeho osobě a představovaly bezprostřední výnos z trestné činnosti. Za

tohoto stavu tedy soudy obou nižších stupňů nikterak nepochybily, pokud ve

vztahu k nim přistoupily za podmínek § 70 odst. 1 tr. zákoníku k uložení trestu

propadnutí věci.

70. Obviněný V. K. st. dále ve svém dovolání vznesl námitku zaměřenou

proti nalézacím soudem uloženému trestu odnětí svobody, jehož výměra nebyla

nalézacím soudem dostatečně odůvodněna a kterýžto měl být správně podle jeho

mínění uložen za použití § 58 odst. 1 či odst. 6 tr. zákoníku a jeho výkon měl

být podmíněně odložen. Tento požadavek obviněný odůvodnil zejména zcela obecnou

argumentací stran nepřiměřené přísnosti uloženého trestu, nenaplnění účelu

trestu a neodůvodněním nutnosti odradit jej od dalšího páchání trestné činnosti

uložením trestu odnětí svobody spojeného s jeho přímým výkonem. Jak již bylo

předestřeno výše, ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.

řádu je za „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno

napadené rozhodnutí, možno považovat toliko vady výroku o trestu spočívající v

porušení hmotného práva či v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z

hlediska hmotněprávního. Takovou skutkovou okolností může být např. pochybení

soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný

trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí

Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Pod tento dovolací

důvod lze podřadit námitky zaměřené na posouzení otázky, zda byly dva trestné

činy (skutky) spáchány ve vícečinném souběhu a zda tedy za okolností uvedených

v § 43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu uložení souhrnného trestu za oba

dva trestné činy, nebo zda je mezi nimi dán vztah recidivy a za každý trestný

čin je tak třeba uložit trest samostatný (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu

uveřejněná pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.).

71. Námitky vztahující se k druhu a výměře uloženého trestu lze

uplatňovat výhradně prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst.

1 písm. i) tr. řádu. Tento dovolací důvod se však vztahuje toliko na případy,

kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu

byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na

trestný čin, jímž byl uznán vinným. V projednávaném případě však Krajský soud v

Brně obviněnému prokazatelně uložil přípustný druh trestu, který byl tímto

soudem vyměřen rovněž v rámci předepsané zákonné trestní sazby.

72. Samotná problematika přiměřenosti (proporcionality) uloženého

trestu, resp. námitka dovolatele stran údajné subjektivně pociťované

nepřiměřenosti uloženého trestu tedy není podřaditelná nejen pod dovolací důvod

podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod

uvedený v § 265b odst. 1 tr. řádu (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I, II,

III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A.,

FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.

s., 2017, s. 460). Tato zásada byla ostatně opakovaně konstatována v již

ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod č.

22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010,

usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10.

2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016, aj.). Taktéž v usnesení Nejvyššího soudu ze dne

7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se explicitně uvádí, že: „samotná

nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z

důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného

vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle

zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být

relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích

důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné

trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu.” V té souvislosti

je v neposlední řadě namístě připomenout rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze

dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, uveřejněné pod č. 7/2021-I. Sb. rozh.

tr., jímž bylo výslovně deklarováno, že námitka spočívající v tom, že trest

odnětí svobody nebyl snížen pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle

některého z ustanovení § 58 odst. 1, 2, 6 nebo 7 tr. zákoníku, nenaplňuje žádný

z důvodů dovolání uvedených v § 265b tr. řádu.

73. Rovněž Ústavní soud ve své rozhodovací praxi v minulosti opakovaně

konstatoval, že ustanovení trestního zákoníku umožňující snížení trestu odnětí

svobody pod dolní hranici trestní sazby je fakultativním ustanovením, které

předpokládá úvahu soudu (viz např. usnesení ze dne 20. 12. 2018, sp. zn. IV. ÚS

3227/18, nebo ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. III. ÚS 817/21). Za daného stavu tak

lze mít za to, že odůvodní-li soud přezkoumatelným způsobem vylučujícím svévoli

jím ukládaný druh trestu a jeho výši, pak se námitka směřující proti

neaplikování § 58 tr. zákoníku nachází mimo dovolací důvody, přičemž ani

Ústavnímu soudu nepřísluší takové rozhodnutí rozporovat. Tento závěr přitom

nelze považovat za rozporný ani s nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023,

sp. zn. I. ÚS 631/23, neboť tento se týkal skutkově a z hlediska rozhodování

obecných soudů i Ústavního soudu zcela odlišného případu. Odhlédnout přitom

nelze ani od skutečnosti, že v odůvodnění daného nálezu Ústavního soudu nebylo

nikterak zmíněno shora citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020,

sp. zn. 7 Tdo 317/2020, uveřejněné pod č. 7/2021-I. Sb. rozh. tr., jež stvrdilo

dosavadní jednotnou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v otázce

nepodřaditelnosti námitky směřující proti neaplikování § 58 tr. zákoníku pod

žádný ze zákonem vymezených dovolacích důvodů, a ze kterého dovolací soud v

rámci svých právních závěrů činěných v nyní posuzované věci (mimo jiné) vychází.

74. Současně je třeba připustit, že výše uvedená zásada neplatí

bezvýjimečně. Určitý průlom totiž může nastat ve zcela výjimečných případech

trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém

důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna

Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č.

40/2014 Sb.). Na podkladě právě uvedeného tedy platí, že zásah Nejvyššího soudu

by přicházel v úvahu pouze v případě, že uložený trest (či soustava více

souběžně ukládaných trestů) je v natolik extrémním rozporu s povahou a

závažností trestného činu, jakož i s dalšími relevantními hledisky, že by daná

sankce byla neslučitelná s ústavním principem proporcionality trestní represe

(viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018).

75. V posuzované věci se však o takovouto situaci zcela zjevně nejedná,

jelikož obviněný označil pouze obecně jemu uložený trest odnětí svobody v

kontextu ostatních uložených trestů za nepřiměřeně přísný s tím, že se domáhá

toho, aby mu byl uložen trest odnětí svobody pod spodní hranicí zákonné sazby,

a to v podmíněné podobě, a to navzdory závěrům, k nimž dospěl v odůvodnění

svého rozhodnutí nalézací soud. Ten zohlednil především mimořádný rozsah

trestné činnosti obviněného V. K. st., v jejímž rámci tento prodal celkem

126,046 kg marihuany a pro jiného k prodeji v místě svého bydliště přechovával

dalších 44.682,08 g této drogy. Trestnou činnost přitom páchal kontinuálně,

systematicky, velice promyšleně a sofistikovaně po dlouhé časové období

přesahující pět let a dosáhl jí prospěchu, který minimálně dvounásobně

překročil hranici velkého rozsahu. Současně platí, že obviněný byl stěžejní

postavou v organizované skupině páchající trestnou činnost, jelikož generoval

finanční prospěch, k němuž trestná činnost směřovala, finančně motivoval další

pachatele, přičemž zneužitím svého postavení v rámci příbuzenského vztahu do

páchání trestné činnosti zapojil i svého syna, spoluobviněného V. K. ml.

76. Obviněný V. K. st. byl v nyní posuzovaném případě v souladu s § 283

odst. 4 tr. zákoníku ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody v zákonné

trestní sazbě od deseti do osmnácti let. Soud prvního stupně mu za zvlášť

závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními

látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) odst.

4 písm. b) tr. zákoníku uložil nepodmíněný čtrnáctiletý trest odnětí svobody,

tedy trest vyměřený v polovině zákonné sazby stanovené trestním zákoníkem pro

tento trestný čin. Nalézací soud v této souvislosti zohlednil konkrétní povahu

a závažnost obviněným spáchaného činu, jeho osobní poměry, jakož i dosavadní

způsob života, tedy okolnosti obecně předpokládané ustanoveními § 37 až § 39

tr. zákoníku, jak je zřejmé zejména z bodu 111. odůvodnění rozsudku Krajského

soudu v Brně, přičemž neopomenul kromě již výše shrnutého ve prospěch

obviněného V. K. st. zohlednit též polehčující okolnost spočívající v jeho

dosavadní bezúhonnosti. Z podrobných úvah krajského soudu lze uzavřít, že se

nezpronevěřil přísným imperativům přiměřenosti, humánnosti a spravedlnosti

trestních sankcí. Z odůvodnění jeho rozhodnutí se totiž podává, že si byl při

úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu vědom klíčových zásad pro

ukládání trestů zakotvených v § 37 a násl. tr. zákoníku, když po zohlednění

všech okolností případu a skutečností relevantních pro rozhodování o trestu ve

vztahu k osobě obviněného V. K. st. dospěl zcela zřejmě k závěru, že i přes

polehčující okolnost spočívající v jeho dosavadní bezúhonnosti nelze v žádném

případě uvažovat o snížení trestu pod spodní hranici zákonné sazby postupem

podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Na obviněného tedy bylo podle závěrů

nalézacího soudu třeba působit uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody

spojeným s jeho přímým výkonem, přičemž s ohledem na okolnosti jím spáchaného

činu nebyly dány podmínky pro případnou moderaci tohoto trestu. Obviněný V. K.

st. ve svém dovolání vyjádřil rovněž názor, že nalézací soud měl zohlednit též

délku řízení a dobu uplynuvší od dotčeného skutku, nicméně Nejvyšší soud ve

shodě s nalézacím soudem shledal, že v kontextu rozsahu a povahy projednávané

sofistikované trestné činnosti, kterou obviněný páchal více než pět let, nelze

délku řízení označit za jakkoli nestandardní, pročež není dán řádný legitimní

důvod ji jakýmkoli způsobem promítat do výše ukládaného trestu.

77. Dále se obviněný omezil jen na argumentaci stran nedostatečnosti

odůvodnění uloženého trestu, a to zejména ve vztahu k nevyužití možnosti

snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 či 6 tr. zákoníku. Jak již

bylo konstatováno výše, aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku je závislá toliko na

volné úvaze ve věci rozhodujícího soudu, tzn. že oproti např. obligatornímu

postupu podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku (který se uplatní jen v případě tzv.

spolupracujícího obviněného), jde o fakultativní postup soudu, který tak není

povinen dané ustanovení využít. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu

(např. výše citovaného rozhodnutí uveřejněného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.)

přitom platí, že pod žádný z dovolacích důvodů nelze podřazovat námitky

směřující proti tvrzené nepřiměřené mírnosti či přísnosti trestu, a tedy ani

námitky, že soud nevyužil fakultativní možnost zmírnit podle § 58 odst. 1 tr.

zákoníku uložený trest pod spodní hranici zákonné trestní sazby. Uvedené totiž

vyplývá právě ze skutečnosti, že takový postup je ponechán na úvaze soudu, byť

by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že podmínky vymezené ustanovením § 58

odst. 1 tr. zákoníku splňuje (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6.

2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012). Aplikace § 58 odst 6 tr. zákoníku pak v daném

případě zcela nepřichází v úvahu, jelikož toto ustanovení dopadá pouze na

případy, kdy je ukládán trest za pokus, přípravu či pomoc k trestnému činu, což

ovšem není případ obviněného V. K. st. Je tedy zřejmé, že podstatou jeho výhrad

je pouze jeho vnitřní neztotožnění se s uloženým trestem nereflektující závěry

a provedená zjištění odvolacího soudu stran druhu a výše jemu uloženého trestu.

78. Za tohoto stavu, kdy nalézací soud obviněnému V. K. st. prokazatelně

uložil odpovídající druh trestu, přičemž se z hlediska jeho výměry v žádném

případě nejedná o trest exemplární a nepřiměřeně přísný, který by byl

neslučitelný s principy proporcionality trestní represe, Nejvyšší soud nemohl

námitky obviněného z hlediska zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů

vyhodnotit jako oprávněné (a to ani v kontextu souběžně uloženého peněžitého

trestu, k němuž se Nejvyšší soud vyjadřuje níže), jelikož námitky zaměřené

výhradně proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti v

důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností,

jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní

sazby, nemohou být relevantně uplatněny v rámci žádného ze zákonem taxativně

vymezených dovolacích důvodů ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu.

79. Naproti tomu námitka obviněného V. K. st. o zřejmé nedobytnosti

uloženého peněžitého trestu v důsledku nedostatečného zjištění jeho majetkových

poměrů sice neodpovídá žádnému z obviněným výslovně uplatněných dovolacích

důvodů, nicméně tato odpovídá jím neuplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b

odst. 1 písm. i) tr. řádu v jeho první alternativě, tj. že byl uložen takový

druh trestu, který zákon nepřipouští (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne

19. 7. 2017, sp. zn. 7 Tdo 702/2017, publikované pod č. 9/2018 Sb. rozh. tr.).

Nejvyšší soud proto odůvodnění uložení peněžitého trestu na podkladě podaného

dovolání přezkoumal, avšak s argumentací obviněného V. K. st. se neztotožnil.

80. S tvrzeními jmenovaného obviněného lze souhlasit v tom ohledu, že

uvažuje-li soud o uložení peněžitého trestu, je povinen si opatřit potřebné

podklady pro stanovení výše takovéhoto trestu, který se ukládá v denních

sazbách, jejichž počet je třeba určit s přihlédnutím k povaze a závažnosti

spáchaného trestného činu, zatímco výši každé jedné denní sazby soud stanoví se

zřetelem k osobním a majetkovým poměrům pachatele. Přitom se zpravidla vychází

z čistého příjmu, kterého pachatel dosahuje nebo by mohl dosahovat průměrně za

jeden den (viz § 68 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku). Jestliže se pak soudu

nepodaří opatřit si údaje o příjmech pachatele, o jeho majetku apod., a to v

dostatečném rozsahu, je oprávněn sám odhadnout majetkovou situaci pachatele a s

přihlédnutím k tomuto svému odhadu stanovit výši peněžitého trestu. Jde přitom

o subsidiární postup soudu pro případ, když se dostupnými důkazy nepodaří blíže

zjistit majetkové poměry pachatele, tj. nejen jeho čistý denní příjem ve smyslu

§ 68 odst. 3 tr. zákoníku, ale ani hodnotu jeho majetku a ostatních zdrojů,

které jsou relevantní pro určení výše denní sazby peněžitého trestu. Odhad

soudu ovšem nemůže vykazovat znaky libovůle, naopak musí vycházet jednak z

důkazů, které má soud k dispozici, a jednak z logického posouzení možných

příjmů pachatele a jeho majetku v závislosti na zjištění např. o jeho vzdělání,

sociálním a profesním zařazení, způsobu života, jakož i o jeho závazcích či

jiných majetkových povinnostech apod.

81. Podle § 68 odst. 6 tr. zákoníku pak soud pachateli peněžitý trest

neuloží tehdy, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Zřejmá nedobytnost trestu tak

zakládá zákonnou překážku pro uložení peněžitého trestu (shodně viz rozhodnutí

Nejvyššího soudu publikované pod č. 22/1977-II. Sb. rozh. tr.). Neúplné či

nesprávné zjištění majetkových poměrů pachatele včetně jeho závazků brání

náležitému posouzení existence či neexistence podmínky uvedené v § 68 odst. 6

tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. 6 Tdo

538/2014). Soud je povinen vzít v úvahu nejen skutečný čistý příjem pachatele,

ale i jeho příjem potenciální, tedy příjem, kterého by mohl dosahovat. Ten může

soud dovodit zejména ze vzdělání pachatele, jeho zdravotního stavu, předchozích

zaměstnání, pracovních příležitostí v místě bydliště pachatele apod. (srov.

Ščerba, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck,

2020, s. 853–854).

82. V nyní projednávané věci soud prvního stupně určil výši peněžitého

trestu na základě současné finanční situace obviněného V. K. st., kterou odhadl

z jeho životní úrovně na základě výsledků domovní prohlídky, přičemž vzal do

úvahy i možnosti jeho výdělku. Je sice pravdou, že osobní poměry obviněného

mohl zjistit detailněji a jeho odůvodnění uložení daného druhu trestu svojí

strohostí balancuje na hraně zákonnosti, nicméně z provedených důkazů bylo

zřejmé, že obviněný dosáhl středoškolského vzdělání, je držitelem

živnostenského oprávnění, je vlastníkem jím užívaného bytu a není neschopný

výkonu živnostenské činnosti či získání zaměstnání, kterým by mohl dosáhnout

minimálně průměrného výdělku. Obviněný si přitom byl svojí závažnou,

sofistikovanou a promyšlenou trestnou činností páchanou po dlouhé časové období

schopen zajistit vysokou životní úroveň a utržit za jím prodávané konopí částku

minimálně 18.922.125 Kč, přičemž podstatnou část těchto prostředků v důsledku

jejich nepřevedení na finanční hotovost obviněný jejich držením v podobě

kryptoměny bitcoin dále zhodnocoval. Na základě majetkové potenciality

obviněného tak zřejmě není výše uloženého peněžitého trestu zcela neodůvodněná,

kterak namítá obviněný. Nelze tedy konstatovat, že by postup soudu prvního

stupně vykazoval libovůli a obviněnému byl uložen peněžitý trest, který byl

zcela zjevně nedobytný. Obviněný se přitom ve svém dovolání omezil pouze na

zcela obecné tvrzení o nedostatečnosti podkladů opatřených nalézacím soudem,

nicméně své tvrzení o nedobytnosti peněžitého trestu ve vztahu ke svým

majetkovým poměrům nikterak konkrétně neodůvodnil a věcně ani nerozporoval

kterýkoli ze závěrů nalézacího soudu. Za této situace tedy Nejvyšší soud

shledal takto formulovanou námitku obviněného zcela neopodstatněnou.

83. Jelikož Nejvyšší soud, jak je podrobně rozvedeno shora, v napadených

rozhodnutích obou soudů nižších stupňů, popř. v jejich postupu v rámci řízení,

které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu

obviněným V. K. st. souběžně uplatněných dovolacích důvodů, ani jiného důvodu

dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, nemohl být naplněn

ani jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.

V.2

K dovolacím námitkám obviněných P. K., J. K. a F. K.

84. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i

Ústavního soudu dále zkoumal, zda i dovolání obviněných P. K., J. K. a F. K.

splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování

jejich obsahu, jakož i připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že

těmito obviněnými vznesené dovolací námitky nejsou, a to ani zčásti, formálně

podřaditelné pod jimi uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g),

h) tr. řádu, pročež je namístě je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr.

řádu. Z obsahu podaných dovolání je zřejmé, že jmenovaní obvinění převážnou

většinou svých dovolacích námitek shodně pouze opětovně rozporují skutková

zjištění učiněná soudy nižších stupňů stran jejich vědomí o zapojení se do

trestné činnosti s tvrzením o chybném hodnocení ve věci provedených důkazů,

načež v návaznosti na jimi požadovanou změnu skutkového stavu rozporují

naplnění subjektivní stránky jim přisouzeného trestného činu, dožadují se změny

právní kvalifikace jejich jednání a uložení mírnějšího trestu.

85. V souvislosti s obviněnými shodně užitou argumentací stran nesprávně

zjištěného skutkového stavu Nejvyšší soud předně (znovu) odkazuje na výše

uvedená teoretická východiska, podle kterých je dovolání ve smyslu § 265b odst.

1 tr. řádu mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi

skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k

přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Jak již bylo konstatováno výše,

těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho

skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v

řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr.

řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší

soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně

existující extrémní (zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými

zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci

zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných

pochybností. Za případ extrémního (zjevného) nesouladu přitom nelze považovat

tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů nižších stupňů, splňující požadavky

formulované v § 2 odst. 6 tr. řádu, ústí do skutkových a na ně navazujících

právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž z obsahu

provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální

logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v

jejich souhrnu.

86. Z popsaných důvodů je nutno za irelevantní označit námitky

skutkového charakteru, jimiž obvinění P. K., J. K. a F. K. nikterak věcně

nebrojí proti tomu, že by nalézacím soudem přijaté a odvolacím soudem v plné

míře převzaté závěry nasvědčovaly jakémukoli extrémnímu (resp. zjevnému)

rozporu mezi skutkovými zjištěními ve vztahu k jednání popsanému pod bodem II.

a skutečným stavem plynoucím z výsledků provedeného dokazování, tedy proti

tomu, že by rozhodná skutková zjištění odvolacího soudu neměla vůbec žádnou

obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo že by rozhodná skutková zjištění při

žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývala,

nebo byla dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla

učiněna. Obvinění P. K., J. K. i F. K. totiž ve svých dovoláních opětovně

předkládají pouze vlastní verzi skutkového stavu stran jednání popsaného pod

bodem II. a na základě jimi požadovaných změn skutkového stavu rozporují

naplnění subjektivní i objektivní stránky skutkové podstaty zvlášť závažného

zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními

látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr.

zákoníku. Takovéto námitky jmenovaných obviněných však s ohledem na jejich

nepodřaditelnost nejen pod jimi uplatněné, ale ani pod žádný jiný dovolací

důvod taxativně uvedený v § 265b odst. 1 tr. řádu, nebyly způsobilé založit

přezkumnou povinnost dovolacího soudu.

87. V poměrech projednávané trestní věci Nejvyšší soud k tomuto pouze

zrekapituluje závěry soudu odvolacího, jenž se s nyní vznesenou skutkovou

argumentací obviněných P. K., J. K. a F. K. řádně vypořádal v bodech 34. až 42.

odůvodnění svého rozsudku, vycházeje převážně ze závěrů soudu nalézacího. Podle

těchto závěrů bylo zejména na základě částečného doznání spoluobviněného A. D.,

realizovaných odposlechů, přiznání obviněných P. K., J. K. a F. K., označení

před nalézacím soudem podstatné části vytýkaného jednání spoluobviněným M. V.

za nesporné, prohlášení viny učiněného již odsouzeným M. S., jakož i výsledky

domovních prohlídek provedených u obviněných, skrytým sledováním, odbornými

vyjádřeními z oboru chemie, biologie, genetika, analýzy dat a zkoumání nosičů

dat prokázáno, že obvinění P. K., J. K. a F. K. bez příslušného povolení k

zacházení s omamnými a psychotropními látkami obdrželi rostliny konopí od

spoluobviněného A. D.. O tyto rostliny následně osobně pečovali, sami či

společně se spoluobviněným A. D. je sklidili, zpracovali do stavu způsobilého

ke spotřebě jako droga marihuana. Následně je vakuově zabalili a převážnou

většinu z ní předali spoluobviněnému A. D., a to s vědomím, že tento nemá

oprávnění k nakládání s ní a dále ji poskytuje neznámé třetí osobě ke

zpracování či jinému využití. Obviněný P. K. přitom takto nejméně v letech 2017

a 2018 spoluobviněnému A. D. předal jím vypěstované sušené konopí o celkové

hmotnosti 20.855 g s nezjištěným obsahem účinné látky THC a dále nejméně 3.912

g obsahující 492,46 g účinné látky THC. Nadto obviněný P. K. držel toxikomansky

upotřebitelné sušené konopí o hmotnosti 1.170,65 g s obsahem 95,91 g účinné

látky THC. Obviněný J. K. pak za období let 2013 až 2017 spoluobviněnému D.

předal jím vypěstované sušené konopí jednak o celkové hmotnosti 13.016 g s

nezjištěným obsahem účinné látky THC a jednak 5.818 g konopí obsahující nejméně

463 g účinné látky THC. Nadto obviněný J. K. držel toxikomansky upotřebitelné

sušené konopí o hmotnosti 1.176 g s obsahem 69,8 g účinné látky THC. Konečně

pak obviněný F. K. za období let 2013 až 2017 spoluobviněnému D. předal 20.793

g toxikomansky upotřebitelného konopí s nezjištěným obsahem účinné látky THC a

dále v roce 2018 nejméně 7.787,2 g konopí obsahující 881,92 g účinné látky THC.

88. Zcela nelogická a prokazatelně vyvrácená je tedy shodě formulovaná

obhajoba obviněných P. K., J. K. a F. K., podle níž si tito nebyli vůbec vědomi

nelegálnosti svého počínání a neměli důvod pochybovat o tom, že jimi

vypěstované konopí spoluobviněný A. D. podle jejich slov „dává do

zdravotnictví“. Již z pohledu elementární logiky je totiž varianta, že obvinění

P. K., J. K. a F. K. byli přesvědčeni o legálnosti jednání jmenovaného

spoluobviněného jakožto osoby, o níž všichni tři věděli, že nepůsobí ve

farmaceutickém průmyslu a nemá žádného povolení k nakládání s konopím, avšak

navzdory tomu měl údajně získávat konopí pro využití ve farmaceutickém průmyslu

tak, že osobám ze svého okolí na základě ústní dohody poskytoval zdarma

rostliny konopí a návody pro jejich pěstování a zpracování, následně jim

pomáhal s jejím zpracováním a odměnou jim ponechal část úrody v řádech

kilogramů, zcela nepřesvědčivá. Je přitom všeobecně známo, že konopí se

zvýšeným obsahem THC (tj. s obsahem více než 1 % této účinné látky) je

regulovanou komoditou a při nelegálním pěstování je výchozí surovinou pro drogu

marihuanu. Obvinění P. K., J. K. a F. K. se přitom navzdory svému tvrzení o

tom, že byli přesvědčeni, že pěstují konopí pro léčebné účely, nikdy ani v

nejmenším v rozumné míře nikterak nezajímali o to, jak přesně a kým je dále s

konopím v toxikomansky zneužitelné podobě nakládáno, zda má k tomuto povolení a

z jakého důvodu je možné toto povolení vztáhnout i na jejich osoby. Všichni tři

obvinění tak museli být minimálně smířeni se skutečností, že s jimi

vypěstovaným konopím může být dále nakládáno jako s drogou, jelikož ji do

toxikomansky zneužitelné podoby sami či s pomocí spoluobviněného A. D.

zpracovali. Pokud totiž obvinění P. K., J. K. a F. K. za těchto okolností

dobrovolně vykonávali činnost pěstitelů konopí za odměnu v podobě části úrody,

pak je absurdní jejich tvrzení, že uvěřili prostému a blíže neodůvodněnému

sdělení spoluobviněného A. D. o tom, že toto konopí je určeno k tomu, aby jej

„dal do farmacie“. Jestliže pak dále shodně obvinění P. K., J. K. a F. K.

namítají, že neznali žádného konkrétního člena organizované skupiny, nebrojí

proti žádnému rozhodnému skutkovému zjištění, jelikož ve vztahu k zákonnému

znaku kvalifikované skutkové podstaty v podobě „páchání činu jako člen

organizované skupiny“ postačí, že měli představu o tom, že spoluobviněný A. D.

je pouze prostředníkem zajišťujícím pěstitele konopí a jeho zpracování do

toxikomansky zneužitelné podoby, nicméně na následném nakládání s konopím se

podílí taktéž další osoba.

89. Pokud pak všichni výše jmenovaní obvinění rozporují věrohodnost

údajů obsažených stran množství a druhů jimi vypěstovaného a zpracovaného

konopí v podrobných záznamech, které si prostřednictvím tabulek vedli v

elektronické i listinné podobě spoluobvinění A. D. a V. K. st., činí tak na

základě prostého odmítnutí závěrů soudů nižších stupňů, aniž by fakticky

namítali existenci jakéhokoli, natožpak zjevného, rozporu mezi provedenými

důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými na jejich základě. Lze přitom poukázat

na skutečnost, že zejména nalézací soud provedl důsledné hodnocení těchto

důkazů, přičemž uzavřel, že jednotliví obvinění pěstitelé byli identifikováni

podle uvedených křestních jmen, popř. přezdívky a o jejich identitě není žádný

důvod pochybovat. V tabulkách bylo dále přesně uvedeno množství jimi

vyprodukovaného sušeného konopí v přesnosti na gramy, stejně jako kvalita

marihuany, jež odpovídá barevnému rozlišení jednotlivých odrůd podle jejich

uvedení v záhlaví těchto přehledů. Časové rozpětí páchání vytýkaného jednání

jednotlivými obviněnými pak v tom nejmenším rozsahu odpovídá létům, pro které

byly tabulky vypracovány. Z těchto důkazů totiž vyplývá, že spoluobvinění V. K.

st. a A. D. označené tabulky vedli pro zachování přehledu s ohledem na

mimořádný rozsah jimi realizovaných obchodů s konopím, přičemž jejich

podrobnost a zjevná pečlivost věnovaná jejich zpracování již sama o sobě

vypovídá o jejich pravdivosti. Správnost takto vedených údajů ovšem nadto

potvrdili i spoluobvinění M. V. a M. S. a tato dále vyplývá z výsledků domovní

prohlídky provedené u obviněného V. K. st., při které byly nalezeny balíčky se

sušinou konopí označené jmény jednotlivých pěstitelů, jakož i z odborných

vyjádření z oboru chemie, jež se věnovala zkoumání obsahu THC v zajištěném

konopí. Těmito i dalšími ve věci provedenými důkazy byly s nejvyšší možnou

mírou jistoty vyvráceny jakékoli pochybnosti o celkovém množství konopí, jenž v

rámci své činnosti zobchodoval či držel za účelem zobchodování spoluobviněný V.

K. st., a které mu od jednotlivých pěstitelů obstarával spoluobviněný A. D.

Obvinění P. K., J. K. a F. K. přitom shodně v jimi podaných dovoláních, stejně

jako v přecházejících fázích trestního řízení, věcně nerozporovali žádný z

konkrétních údajů obsažených v dotčených tabulkách. Jimi přednesená argumentace

totiž spočívá pouze v opětovném namítnutí toho, že nebyla zcela vyvrácena

možnost toho, že údaje obsažené v provedených tabulkách mohou být chybné. Ve

vzájemné shodě přitom jmenovaní dovolatelé uvádějí, že sami nemají vůbec žádnou

představu o možném množství jimi předaného konopí a jeho druhu, neboť jej

nikterak nevážili.

90. Na uvedeném pak ničeho nemění ani skutečnost, že odvolací soud s

ohledem na požadavek nejvyšší možné míry jistoty v souladu se zásadou in dubio

pro reo správně uzavřel, že ačkoli bylo množství a druh vypěstovaného konopí

prokázáno, identický závěr nelze učinit stran finančních toků směrem k

jednotlivým pěstitelům konopí, kteréžto neměly oporu v žádných dalších ve věci

provedených důkazech, nehledě na skutečnost, že bylo současně prokázáno, že

spoluobviněný A. D. odměňoval obviněného P. K., J. K. a F. K. podílem na úrodě

konopí. Za této situace tak nebyla bez důvodných pochybností vyvrácena možnost

toho, že si spoluobviněný A. D. ponechal finanční prostředky, které na základě

jeho dohody s obviněným V. K. st. byly určeny jako odměna pro jednotlivé

pěstitele konopí, aby tak navýšil vlastní finanční profit z trestné činnosti.

91. V kontextu výše uvedeného je na místě označit za irelevantní námitku

obviněného J. K., který bez bližšího odůvodnění označuje za spekulativní

výsledky odborného vyjádření z oboru chemie, jelikož srovnávací materiál nebyl

podle jeho mínění k dispozici. Takto formulovaná námitka je přitom v přímém

rozporu s odůvodněním rozhodnutí nalézacího soudu, jehož závěry následně

převzal i soud odvolací, když z tohoto je zcela zjevné, že do skutkové věty

výroku o vině byla pojata pouze konkrétní zjištění stran množství účinné látky

THC v tom podílu konopí, jehož část byla nalezena a zajištěna v trestním

řízení, konkrétně při provedených domovních prohlídkách realizovaných v

bydlišti jednotlivých obviněných. Závěr o celkovém množství zbylé části konopí

vypěstovaného obviněným J. K., jež však nebylo orgány činnými v trestním řízení

zajištěno, pak bylo možno učinit právě na základě podrobných záznamů vedených

spoluobviněnými V. K. st. a A. D., v nichž bylo podrobně zadokumentováno, jaké

odrůdy konopí a v jakém množství jim jednotliví pěstitelé (tedy i obviněný J.

K.) dodali.

92. Za dané situace tak lze ke zjištěnému skutkovému stavu popsanému pod

bodem II. v souladu s výše uvedeným souhrnně konstatovat, že nalézací soud

posuzoval věrohodnost provedených důkazů důkladně a pečlivě, načež ze všech

souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil shora

uvedené skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny, tedy v

souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. řádu zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly

důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí.

Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené v dané věci ve shodě s odvolacím soudem

neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry krajského

soudu neměly oporu v řádně provedených důkazech, když odvolací soud ve vztahu k

jednání obviněných J. K., P. K., M. P., jakož i spoluobviněného M. V. korigoval

toliko právní posouzení daného jednání soudem prvního stupně, ježto dospěl k

závěru, že se v případě těchto osob nejedná o souběh více trestných činů

(kvalifikovaných podle § 283 a § 284 tr. zákoníku), nýbrž o trestný čin jediný

(kvalifikovaný podle § 283 tr. zákoníku). V nyní posuzované věci se přitom

nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní

judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v

žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního

soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn.

III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo.

Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění obviněnými P. K., J. K. a

F. K. tak nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů

nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z

nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry

na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud

neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných nalézacím

soudem, resp. soudem druhého stupně, a to při plném respektování práva

obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a

Nejvyššího soudu. Ke svým skutkovým zjištěním následně odvolací soud přiřadil i

odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry

se Nejvyšší soud plně ztotožňuje.

93. Další vadou podle obviněného J. K. zatížil dané řízení již nalézací

soud, který jej upozornil na možnost změny právní kvalifikace ve vztahu k § 284

tr. zákoníku až po závěrečných řečech, a to poté, co odročil hlavní líčení za

účelem vyhlášení rozhodnutí. Takovouto procesní námitku obviněného však

Nejvyšší soud shledal zcela irelevantní. Z obsahu předloženého trestního spisu

totiž dovolací soud zjistil, že obviněný byl na možnost změny právní

kvalifikace stíhaného skutku řádně, v úplnosti upozorněn přípisem krajského

soudu ze dne 23. 7. 2021, tedy více než měsíc před konáním hlavního líčení ze

dne 2. 9. 2021, v němž nalézací soud znovu otevřel dokazování ve věci a

opětovně poučil obviněné, kteří se mohli k věci vyjádřit. Zákonná pětidenní

lhůta na přípravu ve smyslu § 198 odst. 1 tr. řádu (ve spojení s § 60 odst. 1

tr. řádu určující pravidla pro počítání lhůt určených podle dní v trestním

řízení) tak byla obviněnému bez nejmenších pochybností zachována. Obviněný se

tedy rozhodně nedostal do situace, kdy by se bez předchozího upozornění musel

bránit pro něj překvapivé další právní kvalifikaci. Soud prvního stupně tedy

postupoval správně a v zákonných mezích, žádným způsobem nekrátil obviněného J.

K. v jeho právu na obhajobu. Za zkrácení práva obviněného pak nelze považovat

výše popsaný postup nalézacího soudu ani ve světle skutečnosti, že obviněný J.

K. byl v hlavním líčení dne 2. 9. 2021 zastoupen substituujícím advokátem,

jelikož soud prvního stupně nevyhověl v této rozsáhlé věci týkající se vícero

obviněných požadavku obhájce obviněného J. K. na odročení hlavního líčení z

důvodu jeho vytížení. Z dovolání obviněného nikterak neplyne, kterak by tato

skutečnost měla po materiální stránce ovlivnit jeho možnost fakticky vykonávat

svoji obhajobu, přičemž nad rámec výše uvedeného je na místě (toliko na okraj)

doplnit, že obviněným J. K. rozporovaná právní kvalifikace skutku podle § 284

odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku byla následně v odvolacím řízení vrchním soudem

zcela vypuštěna. I za situace, kdy by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v

průběhu trestního řízení došlo k dílčímu materiálnímu zásahu do práva

obviněného na spravedlivý proces, musel by shledat, že v předmětném řízení

došlo k jeho zhojení v průběhu odvolacího řízení a tento tak nemohl jakkoli

odůvodnit požadavek obviněného na zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí

odvolacího soudu.