11 Tdo 74/2019-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 3. 2019 o
dovolání obviněného K. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2018, sp. zn. 15 To 33/2018, v trestní
věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 8/2017, t a k t
o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. M. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 9 T
8/2017, byl obviněný K. M. uznán vinným v bodě ad I./1) – 5) zločinem
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, zčásti
dokonaným, zčásti nedokonaným, ukončeným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1
tr. zákoníku, a v bodě ad V. přečinem výroby a jiného nakládání s látkami s
hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle
§ 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému
nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl
podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst.
2 písm. a) tr. zákoníku byl současně vysloven trest propadnutí věcí blíže
specifikovaných na str. 11 a 12 výroku rozsudku.
2. Stalo se tak na podkladě skutkového zjištění, že obvinění:
I.
1) K. M. a R. L.
v době nejméně od června 2016 do zadržení policejním orgánem dne 23. 11. 2016 v
bytě K. M. v XY ul. čp. XY v XY, Královéhradecký kraj, nejméně ve třech cyklech
pěstovali v plastové vaně skrytým vnitřním způsobem za využití sofistikovaných
botanických a technických prostředků, a to speciálních živných roztoků,
předřadníků, sodíkových výbojkových svítidel a ventilačních potrubí
vzduchotechniky s uhlíkovými filtry rostliny konopí setého indického a vyráběli
drogu marihuanu, přičemž K. M. poskytl k tomuto účelu byt, financoval vybavení
pěstírny, zajišťoval a dodával rostliny a hnojivo, hradil spotřebovanou energii
a nájemné a staral se o odbyt sušiny a R. L., výměnou za bezplatné bydleni a
blíže nezjištěné menší množství marihuany pro osobní potřebu, se podle návodu
K. M. průběžně staral o rostliny konopí tak, aby získali pro šlechtěný kultivar
konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek za účelem jeho následného
sklizení a sušení do stavu způsobilého ke spotřebě jako drogu marihuanu
obsahující vysoký podíl psychotropní látky delta-S-tetrahydrokanabinol,
rostliny hnojil, obsluhoval čerpadlo, osvětlení a ventilaci, po schválení K. M.
z rostlin konopí sklidil květenství, usušil je a předal K. M. a K. M. takto
vyrobenou marihuanu distribuoval dalším dosud neustanoveným osobám, přičemž v
prvním cyklu takto vypěstovali do vegetační zralosti a zpracovali na marihuanu
nejméně 25 rostlin konopí, v dalším období do konce měsíce října 2016
vypěstovali ve druhém cyklu dalších 25 rostlin konopí, které R. L. sklidil a
květenství v nedosušeném stavu předal K. M., přičemž upotřebitelná sušina
obsahovala 9,6% hmotnostních čistého delta9-THC, a ve třetím cyklu pěstovali
dalších 25 rostlin konopí o velikosti kolem 40 cm, obsahujících 61,33 g
upotřebitelné sušiny s obsahem 2,1 % hmotnostních čistého delta9-THC, tj,
1,288g, které byly zajištěny při domovní prohlídce,
2) K. M. a O. M.
v době nejméně od července 2014 do zadržení policejním orgánem dne 23. 11.
2016, v případě O. M. mimo období od března 2015 do června 2015, kdy byl ve
výkonu trestu odnětí svobody, v objektu domu čp. XY v obci XY, Pardubický kraj,
za účelem pěstování rostlin konopí setého indického společně upravili a
uzpůsobili půdní prostory, nejméně ve dvou cyklech pěstovali v plastových
vanách se závlahovým systémem skrytým vnitřním způsobem za využití
sofistikovaných botanických a technických prostředků, a to speciálních živných
roztoků, předřadníků, sodíkových výbojkových svítidel a ventilačních potrubí
vzduchotechniky s uhlíkovými filtry rostliny konopí setého indického a vyráběli
drogu marihuanu, přičemž K. M. zajistil a poskytl k tomuto účelu prostory,
financoval vybavení pěstírny, provedl zapojení elektrických rozvodů, přispíval
na úhradu spotřebované energie a staral se o odbyt sušiny a O. M., výměnou za
možnost ubytování, finanční příspěvky ve výši jednoho až dvou tisíc korun a
podíl z vyrobené marihuany, se sám průběžně staral o rostliny konopí tak, aby
získali vysoce pro šlechtěný kultivar konopí s vysokým obsahem kanabinoidních
látek za účelem jeho následného sklizení a sušení do stavu způsobilého ke
spotřebě jako drogu marihuanu obsahující vysoký podíl psychotropní látky
delta9-THC, zejména zajišťoval a kontroloval závlahu, obsluhu technického
zařízení a hnojení, kdy v prvním cyklu vypěstovali, usušili a následně na
marihuanu zpracovali 120 rostlin konopí, z nichž získali nejméně 750 g
marihuany, kterou si rozdělili, K. M. část distribuoval dalším dosud
neustanoveným osobám, a ve druhém cyklu pěstovali dalších 120 rostlin konopí o
výšce kolem 69 cm ve stádiu zralosti, obsahující 2.977,4 g upotřebitelné sušiny
s obsahem 13,8% hmotnostních čistého delta 9-THC, tj. 343,86 g, které byly
zajištěny při domovní prohlídce,
3) K. M. a J. B.
v době nejméně od prosince 2014 do zadržení policejním orgánem dne 23. 11. 2016
v domě ev. č. XY v obci XY, Královéhradecký kraj, za účelem pěstování rostlin
konopí společně upravili a uzpůsobili půdní prostory, nejméně v pěti cyklech
pěstovali v plastových vanách se závlahovým systémem skrytým vnitřním způsobem
za využití sofistikovaných botanických a technických prostředků, a to
speciálních živných roztoků, předřadníků, sodíkových výbojkových svítidel a
ventilačních potrubí vzduchotechniky s uhlíkovými filtry rostliny konopí setého
indického a vyráběli drogu marihuanu, přičemž K. M. zajistil k tomuto účelu
prostory, opatřil a financoval vybavení pěstírny, zajistil a dodal rostliny a
hnojiva, přispíval na úhradu spotřebované energie a staral se o odbyt sušiny a
J. B., výměnou za možnost ubytování, blíže nezjištěný podíl marihuany a
finanční podíl z vyrobené marihuany v celkové výši 300.000,-Kč, provedl
zapojení elektrických rozvodů a sám se průběžně staral o rostliny konopí tak,
aby získali vysoce pro šlechtěný kultivar konopí s vysokým obsahem
kanabinoidních látek za účelem jeho následného sklizení a sušení do stavu
způsobilého ke spotřebě jako drogu marihuanu obsahující vysoký podíl
psychotropní látky delta9-THC, zejména zajišťoval a kontroloval závlahu,
obsluhu technického zařízení a hnojení, rostliny množil, kdy v prvních čtyřech
cyklech vypěstovali, usušili a následně na marihuanu zpracovali vždy nejméně
140 rostlin konopí, z nichž získali celkem nejméně 13,5 kg marihuany, kterou K.
M. prodal neustanovené osobě polské národnosti za částku nejméně 1,340.000,-Kč,
v pátém cyklu pěstovali dalších 140 rostlin konopí o výšce kolem 10 až 20 cm, a
na různých místech v objektu byla zajištěna rostlinná sušená konopná drť-droga
marihuana o celkové hmotnosti 9.074,3 g s obsahem delta 9-THC v rozmezí 2 až
13,1 % hmotnostních,
4) K. M. a M. D.
v přesně nezjištěné době od jarních měsíců roku 2016 do zadržení policejním
orgánem dne 23. 11. 2016 v prostorách bývalého chléva v rekreačním objektu čp.
XY v obci XY, Královéhradecký kraj, za účelem pěstování rostlin konopí setého
indického společně upravili a zařídili prostory, nejméně ve dvou cyklech
pěstovali v plastových vanách se závlahovým systémem skrytým vnitřním způsobem
za využití sofistikovaných botanických a technických prostředků, a to zejména
speciálních pěstebních van, živných roztoků, svítidel, ventilátorů, filtrů a
termoreflexních fólií, rostliny konopí setého indického a vyráběli drogu
marihuanu, přičemž K. M. sám opatřil a financoval vybavení pěstírny, zajistil a
dodal rostliny a hnojiva, rostliny hnojil a staral se o odbyt sušiny a M. D.
sám vybudoval dřevěnou konstrukci pro pěstírnu a průběžně se staral o rostliny
konopí tak, aby získali vysoce pro šlechtěný kultivar konopí s vysokým obsahem
kanabinoidních látek za účelem jeho následného sklizení a sušení do stavu
způsobilého ke spotřebě jako drogu marihuanu obsahující vysoký podíl
psychotropní látky delta 9-THC, přičemž v prvním cyklu vypěstovali nejméně 60
rostlin konopí o výšce 90 až 100 cm, z nichž získali blíže nezjištěné množství
marihuany, a ve druhém cyklu pěstovali 60 rostlin konopí o výšce 75 až 80 cm,
obsahujících 1.244 g upotřebitelné sušiny s obsahem čistého delta 9-THC v
rozmezí 8,6 až 13,4 % hmotnostních, které byly společně s další konopnou
sušinou v množství 408 g, obsahující 0,8 až 1,6 % hmotnostních čistého delta
9-THC, zajištěny při domovní prohlídce,
5) K. M. a T. T.
od blíže nezjištěné doby, nejpravděpodobněji od počátku roku 2016, do poloviny
listopadu 2016, ve sklepních prostotách domu čp. XY v obci XY, Královéhradecký
kraj, za účelem pěstování rostlin konopí setého indického upravili a zařídili
prostory, nejméně ve třech cyklech pěstovali skrytým vnitřním způsobem Za
využití botanických a technických prostředků, a to zejména speciální pěstební
vany, speciálních lamp a předřadníků, živných roztoků a hnojiv vždy nejméně 16
rostlin konopí setého indického a vyráběli drogu marihuanu, přičemž K. M.
zejména zajistil a dodal rostliny a zapojil rozvody v pěstírně a T. T. se
průběžně se staral o rostliny konopí tak, aby získali vysoce pro šlechtěný
kultivar konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek za účelem jeho
následného sklizení a sušení do stavu způsobilého ke spotřebě jako drogu
marihuanu obsahující vysoký podíl psychotropní látky delta 9-THC, přičemž v
prvním cyklu vyrobili nejméně 220 g marihuany-sušiny z květů, ve druhém cyklu
nejméně 170 g marihuany -sušiny z květů a ze třetího cyklu nejméně 457 g
marihuany s obsahem 4,2 % hmotnostních čistého delta 9-THC, které dne 28. 11.
2016 T. T. vydal policejnímu orgánu,
přičemž K. M. prodejem marihuany získané jednáním pod body 1) -5) za období od
července 2014 do 23. 11. 2016 po odečtení všech nákladů získal nebo získat
chtěl vždy za 1 kalendářní rok částku nejméně ve výši 2, 160. 000,- Kč,
V.
K. M.
v blíže nezjištěné době, pravděpodobně v říjnu 2015, si ve Slovenské republice
prostřednictvím internetu objednal u nezjištěného dodavatele a následně po
jejich obdržení do zadržení policejním orgánem dne 23. 11. 2016 v místě svého
bydliště v bytě v XY ul. čp. XY v XY, Královéhradecký kraj, přechovával pro
vlastní potřebu a za účelem nabytí svalové hmoty nejméně 12 ks skleněných
ampulí s označením Rolon 200, obsahující nandrolon-dekanoát, 2 balení přípravku
Pregnyl se 2 skleněnými ampulemi, obsahující lidský choriový gonadotropin,
blistr se 6 tabletami přípravku Clenbuterolu, obsahujícího klenbuterol, 10
blistrů po 10 tabletách přípravku Oxadrol, obsahujícího oxandrolon, 6 blistrů
po 10 tabletách přípravku Alphabol, obsahujícího metandienon, 3 skleněné ampule
přípravku Boldebolin, obsahujícího boldenon undecylenát, 10 ks skleněných
ampulí přípravku Trenabol, obsahujícího testosteron-enantát, a 1 skleněnou
ampuli přípravku Sustanon 250, obsahujícího testosteron-propionát, testosteron
fenylpropionát, testosteron isokaproát a testosteron dekanoát, ačkoliv látky
nandrolon, lidský choriový gonadotropin, klenbuterol, oxandrol, metandienon,
boldenon a testosteron a jsou látky s anabolickým nebo jiným hormonálním
účinkem uvedené v příloze 1 nařízení vlády č. 454/2009 Sb., kterým se pro účely
trestního zákoníku stanoví, co se považuje za látky s anabolickým a jiným
hormonálním účinkem a jaké je jejich větší množství, a co se pro účely
trestního zákoníku považuje za metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku
v lidském organismu a za jiné metody s dopingovým účinkem, a takto jednal bez
povolení Ministerstva zdravotnictví České republiky.
3. Naproti tomu byl obviněný K. M. zproštěn podle § 226 písm. a) tr. ř.
obžaloby Krajského státní zastupitelství v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2017,
č. j. 1 KZV 80/2016-30, ohledně skutku pod bodem IV., v němž byl spatřován
přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2, 3
tr. zákoníku.
4. Tímtéž rozsudkem bylo současně rozhodnuto o vině a trestech ohledně
obviněných J. B., O. M., M. H., R. L., M. R., M. D. a T. T.
5. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali jednak obviněný K. M.,
jednak státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové v
neprospěch obviněného K. M., v neprospěch i ve prospěch obviněných J. B., O.
M., M. H. a R. L. a ve prospěch obviněného M. R., rozhodl ve druhém stupni
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 5. 2018, sp. zn. 15 To 33/2018 tak, že
z podnětu podaných odvolání zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2)
tr. ř. napadený rozsudek ve výrocích o trestech propadnutí věci, uložených
obviněným K. M., J. B., O. M., M. H. a R. L. Současně podle § 258 odst. 1 písm.
d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu uloženém obviněnému M. R.
Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému K. M. při
nezměněných výrocích o jeho vině a trestu odnětí svobody uložil podle § 70
odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to věcí blíže
specifikovaných na str. 1 - 4 výroku rozsudku, zajištěných při domovních
prohlídkách v XY, v automobilu obviněného, v XY, v XY, v XY v XY ulici a v XY.
II.
Dovolání obviněného
6. Citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem soudu
prvního stupně napadl obviněný K. M. prostřednictvím svého obhájce dovoláním,
směřujícím do všech výroků jeho osoby se týkajících, vyjma výroku odvolacího
soudu o změně trestu propadnutí věcí, které opřel o dovolací důvody podle §
265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť se domnívá, že tato rozhodnutí
spočívají na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku
soudu prvního stupně, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod
dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný po shrnutí dosavadního
průběhu řízení předně uvádí, že pokud jde o přečin výroby a jiného nakládání s
látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku, nerozporuje, že
si objednal toliko pro svou potřebu běžně na internetu nabízené a dostupné
preparáty určené k rehabilitaci a posilování, přičemž předmětná zásilka byla
zaslána běžnou poštou, nikoli skrytým způsobem. S ohledem na okolnosti týkající
se získání a přechovávání těchto látek volně nabízených na internetu
(www.steroidy.eu) má za to, že nemohl jako osoba bez právního vzdělání usuzovat
a být si vědom trestnosti tohoto činu. Za této situace měl krajský soud buď
dospět k závěru, že jednal v právním omylu ve smyslu § 19 tr. zákoníku a
obžaloby jej ohledně tohoto skutku zprostit, anebo při úvaze o výši trestu
neměl akcentovat mnohost trestných činů, neboť to okolnosti spáchání tohoto v
zásadě bagatelního trestného činu plně odůvodňují. Pokud hovořil o tom, že jde
o látky zakázané, hovořil v tom smyslu, že tyto látky jsou zpravidla považovány
ve světě sportu za doping, což však nenasvědčuje o jeho vědomosti, že jde o
látky trestněprávně zakázané. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.
3. 2016, sp. zn. 7 Tdo 1459/2015 poukázal na odlišnosti právní úpravy při
posuzování negativních právních omylů obsažené v trestním zákoně účinném do 31.
12. 2009, a v trestním zákoníku účinném od 1. 1. 2010, z čehož dovozuje
nesprávnost úvah vrchního soudu, že v posuzované věci šlo o omyl, jemuž bylo
možno se vyvarovat, neboť věděl, že jde o látky zakázané.
8. Pokud jde o trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, obviněný
nepopírá, že se na několika místech podílel na pěstování konopí, pochybení
soudů však shledává v nesprávné právní kvalifikaci jeho jednání podle § 283
odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, neboť nalézacím soudem zjištěné
množství sušiny konopí ani jeho finanční profit neodpovídá skutečnosti a věc
měla být hodnocena toliko podle odstavce 2 předmětného ustanovení. Pokud soud
prvního stupně pouze obecně konstatoval, že bylo vypěstováno jistě více než 10
kg sušiny a zisk činil jistě více než 500.000 Kč, což shledal za dostačující
pro zařazení skutku pod třetí odstavec, nelze s takovýmto nekonkrétním
zjištěním souhlasit, neboť zjištění přesného množství sušiny a zisku je
významné i z hlediska výše ukládaného trestu. Je proto přesvědčen, že v případě
přesnějšího zjišťování by daný skutek musel být hodnocen mírněji. Krajský soud
nicméně nesprávně vycházel z toho, že z rostlin sklizených Policií České
republiky byla sušina počítána ze všech částí rostliny, ačkoliv drogou je pouze
květenství, zbytek rostliny není z tohoto hlediska využitelný a obsah účinné
látky THC je řádově nižší. Listy a stonky rostliny konopí nejsou upotřebitelné
ke kouření ani je není možné jakkoliv zpeněžit, proto je nepřípustné přičítat
mu k tíži neupotřebitelnou a nezpeněžitelnou část rostliny.
9. Dále dovolatel namítá, že krajský soud při hodnocení množství sušiny neměl
vycházet ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014,
sp. zn. Tpjn 301/2013, které vymezuje znak množství většího než množství malé,
značný rozsah a velký rozsah, neboť vymezení těchto pojmů přísluší zákonodárci
a nikoliv abstraktnímu aktu moci soudní. Za nepřípustné rovněž označil, že
předmětným stanoviskem došlo ke zpřísnění posuzovaných hodnot a ke
kriminalizaci některých jednání. Má tedy za to, že při nezměněném textu zákona
dochází ke zpřísnění jeho výkladu v neprospěch pachatele, a jedná se tak o
porušení principu uvedeného v čl. 39 Ústavy.
10. Rovněž při stanovení údajného zisku, který mu měl z prodeje marihuany
připadnout, krajský soud nesprávně vycházel z vnitřně rozporné výpovědi
obviněného J. B., který je konzumentem tvrdých drog a osobou s poruchou
osobnosti vykazující značnou nestabilitu, a o jehož nízké důvěryhodnosti svědčí
i znalecký posudek z oboru psychiatrie. Bylo-li dále vycházeno i z písemných
zápisků - tabulky s názvy pěstíren a k nim přiřazeným číslům získaných při
domovní prohlídce, namítl, že tato nebyla žádným účetnictvím zisků, údaje zde
uvedené neměly žádný odraz v realitě, ale byly hypotetické. Obviněný přitom
připouští pouze jeden prodej marihuany osobě polské národnosti, když veškeré
další pěstební cykly z pěstírny v XY zůstaly spoluobviněnému J. B.
11. Krajský soud se též nedostatečně zabýval náklady, které dovolateli vznikly
v souvislosti s pěstováním konopí, ačkoliv z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci
sp. zn. 1 To 89/2014, plyne, že od prospěchu pachatelů drogové trestné činnosti
je náklady nutno odečíst. Pokud krajský soud nevypočetl náklady na zřízení
pěstíren, když vycházel z jeho hypotetických zápisků s názvy pěstíren a výnosů
z prodeje marihuany, nemohl dospět ke správnému závěru o výši částky, kterou
bylo možno z pěstování a prodeje drog získat. Naopak měl vyvinout větší úsilí v
pátrání po zápiscích o způsobu dělení zisků a ztrát, který vedl obviněný J. B.,
z něhož by nepochybně muselo vyplynout, že se dovolatel nedopustil více než
jediného prodeje mimo skupinu spolupachatelů. Zpochybňuje též počet pěstebních
cyklů a množství získané drogy v pěstírně v O., přičemž vytýká, že závěry soudů
o výši nákladů i jím dosaženého zisku z této, byly mylně vyhodnoceny. Za
nesprávné považuje též automatické připočtení veškerých zisků z této pěstírny
jeho osobě, neboť budova měla dvě patra, v horním byla pěstírna, o které věděl,
co se však dělo v dolním patře mu nelze přičítat k tíži. Poukazuje na
nevěrohodnost výpovědi spoluobviněného J. B. z přípravného řízení o své účasti
na prodeji marihuany a naopak potvrzuje jeho výpověď z hlavního líčení.
Nalézací soud také nikterak nehodnotil, že právě u J. B. bylo nalezeno 360
sáčků drogy, a pokud tedy někdo hodlal prodávat (či prodával) marihuanu, mohl
to být právě on.
12. Co se týče jeho údajných příjmů, ani finanční šetření, svědecké výpovědi či
odposlechy žádné zásadní zisky plynoucí z prodeje marihuany neodhalily, a
nebyly mu tak prokázány prodeje marihuany mimo skupinu či jakékoliv finanční
výnosy. Naopak vyplynulo, že žil obyčejným životem, jeho majetek nebyl rozsáhlý
ani nepocházel z trestné činnosti a ani jeho finanční situace nebyla nikdy
dobrá, což by dosvědčila i jeho matka, která si vedla dlouhodobě zápisky i o
finanční podpoře jeho osoby, krajský soud ji však odmítl vyslechnout. Mezi
skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je tak dán extrémní rozpor.
Pokud se tedy odvolací soud ztotožnil se závěrem krajského soudu, že dospěl ke
správnému a dostatečně zjištěnému skutkovému stavu, zatížil vadou rovněž své
rozhodnutí.
13. Ve vztahu k uloženému trestu obviněný namítá, že mu byl ve srovnání s
tresty uloženými ostatním spoluobviněným uložen mnohem citelnější a nepřiměřeně
vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody. Krajský soud při ukládání trestu
porušil též zásadu subsidiarity trestů ve smyslu § 38 odst. 2 tr. zákoníku tím,
že postihl jeho osobnostní i majetkovou sféru, přestože byl postačující zásah
pouze do jedné z nich. Rovněž pominul polehčující okolnosti ve smyslu § 41 tr.
zákoníku svědčící v jeho prospěch, spočívající ve skutečnosti, že v daném
případě se jednalo výhradně o konopí, tedy měkkou drogu, která nebyla užívána
jen ke kouření, ale také k výrobě mastí a šamponů, u níž je společenská
nebezpečnost marginální, že v minulosti žil v podstatě spořádaným životem, ke
svému činu se doznal, upřímně jej lituje, svým jednáním nezpůsobil žádnou
materiální škodu ani škodu na zdraví a v jeho důsledku nevznikl žádný škodlivý
následek. Zdůraznil rovněž negativní dopad uloženého trestu do jeho osobních a
rodinných poměrů. V odůvodnění rozsudku krajského soudu rovněž absentuje úvaha
nad možnostmi nápravy pachatele ve smyslu § 39 tr. zákoníku. Oba soudy také
nesprávně hodnotily existenci podmínek pro mimořádné snížení trestu odnětí
svobody pokud uvedly, že ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku nelze využít,
neboť z provedeného dokazování nevyplynuly okolnosti či poměry obviněného, pro
které by byl uložený trest příliš přísný, ale naopak jeho jednání označily za
vysoce společensky škodlivé. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (kupř.
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1967, sp. zn. 8 Tz 45/67, ze dne 19.
11. 1969, sp. zn. 10 Tz 57/69 a ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 11 Tdo 459/2017) a
závěrů z nich vyplývajících, naopak dovozuje, že uložení trestu pod dolní
hranici zákonné trestní sazby bylo zcela namístě.
14. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozsudky Krajského
soudu v Hradci Králové, ze dne 13. 12. 2017, č. j. 9 T 8/2017-1741, a Vrchního
soudu v Praze ze dne 25. 5. 2018, sp. zn. 15 To 33/2018, jeho osoby se týkající
(vyjma výroku odvolacího soudu o změně výroku o trestu propadnutí věci) podle §
265k tr. ř. zrušil, a následně přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc
v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že
dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.],
bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst.
1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2
tr. ř.].
16. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení
§ 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným
uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze
považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je
zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
17. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
18. V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá
na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě
právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním
posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z
hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti
porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu
posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS
279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho
hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně
posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze
přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či
prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004,
sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu
justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27.
5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí
založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze
skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je
vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda
je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné
skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak
řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného
a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy
zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv.
skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění),
není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné
skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty
dovolateli přisouzeného trestného činu. Obviněný tak s poukazem na tento
dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného
činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě
dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch, obviněný v rámci tohoto
dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným
činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226
písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným
činem). K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb.
rozh. tr., str. 298.
19. Z popsaných důvodů je nutno za irelevantní považovat výhrady obviněného,
jimiž napadá soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti hodnocení důkazů a
rozsahu dokazování, čímž ovšem uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé
založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Námitky obviněného, v jejichž
rámci namítá nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně tvrzením, že provedenými
důkazy mu až na jeden případ nebyl prodej marihuany prokázán, polemizuje se
závěry soudů o množství nalezené sušiny, která byla počítána nikoli jen z
květenství rostliny, ale i z listů a stonků, které jsou z hlediska obsahu THC
neupotřebitelné a nejde je zpeněžit, zpochybňuje počet pěstebních cyklů v
pěstírně v XY, tvrdí, že závěry soudů o výši jím dosaženého zisku byly mylně
vyhodnoceny, zpochybňuje věrohodnost výpovědi spoluobviněného J. B. z
přípravného řízení o své účasti na prodeji marihuany, vytýká, pokud soudy
vycházely z jeho zápisků s názvy pěstíren a výnosů z prodeje drogy a
zpochybňuje jejich vypovídací hodnotu, polemizuje se skutkovými zjištěními
ohledně svých majetkových poměrů), a vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav
věci (tvrzením, že se soudy náležitě nezabývaly otázkou vzniklých nákladů na
zřízení pěstírny konopí v XY, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy), je
nutno považovat za námitky skutkového a procesního charakteru, týkající se
především úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Tím vším se však
obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou ve věci činných soudů a
až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního
posouzení skutku v tom smyslu, že se trestné činnosti v uvedeném rozsahu
nedopustil. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů
dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
20. Pokud jde o námitky týkající se neprovedení obviněným navrhovaných důkazů
(konkrétně, že nebyla k jeho majetkovým poměrům vyslechnuta jeho matka, že
krajský soud nezajistil poznámkový blok ztrát a dělení zisků vedený J. B.), je
nutno v tomto ohledu zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny
základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být
dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro
prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka
pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také
(pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z
jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní,
zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních
předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté
Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České
republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo
soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného
hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného
rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není
povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces
musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité
odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo
§ 134 odst. 2 tr. ř. (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp.
zn. III. ÚS 402/05, atd.).
21. V konkrétní věci pak dle názoru Nejvyššího soudu je vzhledem k rozsahu a
povaze provedených důkazů zřejmé, že se o případ tzv. opomenutých důkazů
nejedná, neboť za opomenutý byl označen takový důkazní návrh, jímž se soud
druhého stupně řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování či jeho
doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn
ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhovaný důkaz by neměl na
posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. Takové rozhodnutí je plně v
kompetenci rozhodujících soudů. Odvolací soud přiléhavě ve svém rozsudku uvedl,
že soud prvního stupně provedl úplné dokazování v rozsahu potřebném pro řádné
zjištění skutkového stavu, o němž není důvodných pochyb a tyto důkazy řádně
zhodnotil na podkladě svého vnitřního přesvědčení, vycházejícího z uvážení
všech okolností projednávaného případu jednotlivě, v jejich souhrnu i ve všech
vzájemných souvislostech a postupoval tedy v souladu s ustanoveními § 2 odst. 5
a 6 tr. ř. Skutkové závěry, ke kterým soud prvního stupně dospěl, jsou
přesvědčivé a mají svůj podklad v obsahu provedených důkazů. Nejvyšší soud se s
rozsahem provedeného dokazování, jakož i s odůvodněním rozhodnutí nalézacího i
odvolacího soudu ztotožnil.
22. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje
obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí
Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že
právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v
řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele.
Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž
se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s
ústavními principy.
23. Lze tak učinit dílčí závěr, že tyto obviněným vytýkané vady mají výlučně
povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotněprávních, a proto žádný z
důvodů dovolání podle § 265b tr. ř. nezakládají. Ve vztahu k nim neexistuje ani
zákonná povinnost Nejvyššího soudu takové námitky přezkoumat (srov. též
usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6.
2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Proto pokud by dovolatel uplatnil pouze
takové výhrady, musel by Nejvyšší soud postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b)
tr. ř. a podané dovolání odmítnout jako podané z jiného důvodu, než je uveden v
§ 265b tr. ř.
24. Na straně druhé za relevantní ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud shledal námitky obviněného směřující do
oblasti právního posouzení, jimiž rozporoval právní kvalifikaci skutku podle §
283 odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, spočívající v tvrzení, že nedošlo
k naplnění znaků této kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, a to v
jeho spáchání „v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch“ a ve
„velkém rozsahu“. Nejvyšší soud nicméně dospěl k závěru, že tyto námitky jsou
zjevně neopodstatněné.
25. Zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), písm. c)
tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze,
nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného
přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo
psychotropní látku, prekursor nebo jed, spáchá-li takový čin „v úmyslu získat
pro sebe nebo pro jiného značný prospěch“ a spáchá-li tento čin „ve velkém
rozsahu“.
26. Pokud jde o naplnění znaku „ve velkém rozsahu“, je třeba uvést, že Nejvyšší
soud sjednotil výklad zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku ve
vztahu k rozsahu této trestné činnosti rozhodnutím velkého senátu trestního
kolegia ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 (uveřejněno pod č. 44/2013
Sb. rozh. tr.). Dostatečným východiskem pro stanovení příslušných rozsahů
uvedených v této skutkové podstatě je určitý násobek množství omamné či
psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku,
které je, resp. bylo, podle nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení
vlády č. 4/2012 Sb., označeno jako „množství větší než malé“ (příloha č. 2 k
citovanému nařízení vlády – k tomu též níže uvedený výklad). Přiměřeným
násobkem „množství většího než malého“, od něhož je třeba odvíjet vymezení
pojmů „větší rozsah“, „značný rozsah“ a „velký rozsah“ je pak považován vždy
desetinásobek mezi uvedenými pojmy. Nejvyšší soud považuje desetinásobek za
přiměřený k vyjádření rozdílu mezi uvedenými pojmy, aby tím byla plynule, s
odpovídajícím odstupem a dostatečně diferencovaně vystižena gradace těchto
znaků charakterizujících rozsah spáchání činu, a tím i jeho závažnost. Takový
násobek zároveň umožní náležitě a s potřebnou mírou individualizace postihnout
všechny obvyklé případy, které se v praxi vyskytují, aniž by na straně jedné
zbytečně oslaboval trestněprávní ochranu společnosti před rozsáhlejšími
trestnými činy (např. požadavkem na tak velké množství drogy, jež nebývá
běžné), nebo na straně druhé přepínal trestní represi u méně závažných činů
(např. zbytečným zpřísňováním trestní sazby tam, kde by jinak bylo možné využít
alternativní řešení trestní věci). V konkrétní rovině to tedy znamená, že
„větším rozsahem“ je desetinásobek množství většího než malého, „značným
rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“
pak je desetinásobek takto určeného značného rozsahu.
27. Podle výkladu přijatého shora uvedeným rozhodnutím velkého senátu
Nejvyššího soudu a podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne
13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.,
je v případě marihuany takovou orientační hodnotou „množství většího než
malého“ více než 10 gramů sušiny, které současně musí obsahovat alespoň l gram
účinné látky THC, při stanovení „velkého rozsahu“ tedy musí jít o více než
10.000 gramů sušiny (sekundární kritérium) s obsahem nejméně 1.000 gramů účinné
látky THC (primární kritérium). V posuzované věci soud prvního stupně závěr o
naplnění znaku „velkého rozsahu“ obviněnému přisouzeného trestného činu
skutkově opřel o konkrétní důkazy, zejména o východiska vyplývající jak z
částečného doznání obviněného ve vztahu k provozování zmíněných pěstíren, tak i
z výpovědí spoluobviněných, ale též z výsledků domovních prohlídek a prohlídek
jiných prostor v objektech pěstíren a sušáren, včetně na ně navazujících závěrů
odborných vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie. Z učiněných
skutkových zjištění tak nesporně vyplývá, že v rámci všech pěstíren bylo
vypěstováno množství marihuany, které podstatně převyšuje hranici 10 kg, což je
hranice velkého rozsahu s tím, že další část pěstovaných rostlin nebyla
sklizena, takže v případě dopěstování a sklizně by výše zmíněné množství bylo
ještě navýšeno. Ve všech případech rovněž obsahy psychotropní látky delta-9-THC
u zajištěné sušiny mnohonásobně převyšovaly povolenou hranici 0,3 %, a i u
právě rostoucích rostlin byla tato hranice rovněž podstatně překročena.
28. Nelze tedy pochybovat o naplnění judikaturou požadovaného množství pro
spáchání trestného činu podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, když toto
množství požadovanou zákonnou hranici velkého rozsahu, jako tisícinásobku
množství většího než malého výrazným způsobem přesáhlo. S poukazem na výše
citovaná judikaturní východiska (viz tabulka orientačních hodnot rozsahů podle
citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, ve vztahu k
nařízení vlády č. 467/2009 Sb., i podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014
Sb. rozh. tr.) lze konstatovat, že při stanovení závěrů o rozsahu spáchání
trestné činnosti obviněného, a tedy i naplnění znaku „ve velkém rozsahu“ daného
trestného činu soudy obou stupňů nijak nepochybily.
29. Pokud jde o kvalifikační znak „spáchání činu v úmyslu získat pro sebe nebo
pro jiného značný prospěch“, nutno předně uvést, že pojem „prospěch“, nelze
zaměňovat s pojmem zisku ve smyslu účetní terminologie, přičemž v posuzované
věci rovněž nelze odhlédnout, že nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými
a psychotropními látkami a s jedy je činností nelegální, na niž nelze aplikovat
účetní hlediska pro určení zisku, jež jsou relevantní pouze pro činnost
legální.
30. Značným prospěchem, k němuž se vztahuje zvlášť přitěžující okolnost podle §
283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, se rozumí prospěch vyjádřitelný v penězích
dosahující výše nejméně 500.000 Kč (§ 138 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §
138 odst. 1 tr. zákoníku). Pachatel může jednat v zájmu získání takového
prospěchu činem uvedeným v § 283 odst. 1 jak pro sebe samého, tak pro kohokoliv
jiného (k tomu viz Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.; Sotolář, A.
a kol. Trestní zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015,
s. 2316).
31. Soud prvního stupně si byl vědom judikatury Nejvyššího soudu, jíž bylo
opakovaně stanoveno, že znak „značný prospěch“ spočívá ve skutečném profitu
získaném obviněným pro sebe nebo pro jiného, a tedy je nutno odečíst od celkové
částky utržené trestnou činností případné náklady, které byly vynaloženy v
souvislosti s předmětnou trestnou činností, případně jiné relevantní položky. V
tomto směru Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout závěry vyplývající z
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. 7 Tdo 207/2005,
uveřejněné pod č. 42/2005 Sb. rozh. tr., které lze analogicky vztáhnout i na
posuzovanou trestní věc, a z nichž se podává, že: „Jestliže je trestný čin
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 spáchán distribucí drog spočívající v jejich nákupu a prodeji,
je třeba při posuzování otázky, zda pachatel získal činem značný prospěch, od
částky, za kterou drogy prodal, odečíst částku, za kterou je nakoupil“.
32. Nejvyšší soud má nicméně za to, že těmito náklady se rozumí toliko náklady
nezbytné pro samotné opatření drogy (v posuzovaném případě rostlin konopí),
když ne všechny výdaje na straně pachatele drogové trestné činnosti mají tu
povahu, aby byly při řešení míry jeho prospěchu jako náklady zohledněny. V
tomto směru lze analogicky poukázat na východiska vyplývající z usnesení
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 1 To 89/2014, podle nichž
„pokud by docházelo k nekritickému zohledňování pachatelem eventuálně uváděných
nákladů ve spojení s trestnou činností, mohlo by docházet k situacím, jež by
byly v zásadě v rozporu s logikou věci, proto je možno mezi objektivně
zohlednitelné náklady započíst v podstatě pouze ty položky, které jsou nezbytné
pro opatření rostlin, jejich vypěstování či sklizeň, eventuálně zpracování,
tedy náklady, které byly při výrobě drogy spotřebovány či užity při tomto
procesu jejich výroby. Mezi takové náklady přitom nepatří pořízení nemovitostí,
byť za účelem vybudování pěstíren, či stravné osoby na trestné činnosti se
podílejících, případně jiných osoby, jejich odměna, telekomunikační náklady,
náklady na PHM v souvislosti s různými jízdami apod.“ (k tomu rovněž srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 3 Tdo 496/2008).
33. Současně nutno zdůraznit, že k dokonání trestného činu podle § 283 odst. 1,
odst. 3 písm. b) tr. zákoníku není třeba skutečného dosažení značného
prospěchu, ať už pachatelem nebo někým jiným, naopak plně postačí, když
pachatel jedná v úmyslu ho dosáhnout. Co do zavinění se ve vztahu k tomuto
následku vyžaduje úmysl [§ 17 písm. a) ve spojení s § 15 tr. zákoníku]. K tomu
viz Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.; Sotolář, A. a kol. Trestní
zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 2316.
34. Lze poukázat, že odůvodnění tohoto znaku věnovaly oba soudy náležitou
pozornost, přičemž dospěly k závěru, že jeho naplnění má dostatečnou oporu ve
skutkových zjištěních, podle nichž obviněný prodejem marihuany získané jednáním
pod bodem I./ 1) – 5) za období od července 2014 do 23. 11. 2016 po odečtení
všech nákladů získal nebo získat chtěl vždy za jeden kalendářní rok částku
nejméně ve výši 2.160.000 Kč. Soud prvního stupně v tomto případě vycházel
jednak z částečného doznání obviněného ohledně provozování pěstíren konopí,
jednak z výpovědí ostatních spoluobviněných, kteří jej v případech, kdy se s
ním trestné činnosti dopouštěli, z této jednoznačně usvědčují. Z výpovědí
těchto osob vyplývá, že obviněný K. M. byl hlavní osobou, která zajišťovala
pěstování marihuany, byl to on, kdo měl největší podíl na obstarávání řízků či
semen marihuany, financoval jednotlivé pěstírny a samozřejmě měl i největší
podíl na zisku z pěstování marihuany. Obviněného též usvědčuje tzv. „modrý
sešit“, zajištěný při domovní prohlídce konané dne 23. 11. 2016 v jím užívané
bytové jednotce čp. 11, na ulici XY, v XY (č. l. 698–706). Z obsahu v něm
rozepsaných písemných poznámek vyplývá, že kromě tabulky, ve které je uveden
jednak výnos z jednotlivých pěstíren, jednak náklady a rovněž čistý zisk po
odečtení nákladů. Jsou zde uvedeny i soupisy věcí nutných k provozování
pěstírny, dále jednotlivé částky, které dovolatel na provoz pěstíren získal,
resp. si půjčil od různých lidí (např. od matky), a rovněž částky, které
vynaložil na pěstírny, tj. částky za energii, nákup řízků, nájemné. Zcela
zjevně tak z těchto vyplývají roční čisté zisky dosažené v jednotlivých
pěstírnách. Obviněný doznal, že tyto údaje psal, když pokud jde o jeho tvrzení,
že se jedná pouze o jakousi jeho představu o tom, jak by mohly případné další
pěstírny vynášet a rozhodně se nejednalo o přesný výčet zisků z jednotlivých
uvedených pěstíren, jedná se o obhajobu ryze účelovou, provedeným dokazováním
zcela vyvrácenou. Naopak podle soudu prvního stupně se jedná o konkrétní
pěstírny, ohledně kterých obviněný zachycoval náklady a zisky tak, aby měl o
výnosnosti své trestné činnosti přehled. Z výpovědi obviněného J. B. z
přípravného řízení vyplývá, že obviněný K. M. získal z pěstírny v XY nejméně
1,3 miliony korun. Z této skutečnosti pak soud prvního stupně vycházel i při
předpokládaném výnosu v ostatních pěstírnách, kdy porovnával velikosti
jednotlivých pěstíren a ve vztahu k nim se pak pohybovaly i zisky z těchto
pěstíren. K tomu Nejvyšší soud dodává, že o úmyslu obviněného získat minimálně
značný prospěch z prodeje marihuany svědčí již samotné množství vyprodukované
marihuany ve všech pěstírnách, jakož i doba páchání předmětné trestné činnosti
datovaná nejméně od července 2014 do 23. 11. 2016, tj. prakticky po více než
dva roky, přičemž ze skutkových zjištění soudů rovněž vyplynulo, že obviněný
získal prodejem marihuany vždy za jeden kalendářní rok částku nejméně ve výši
2.160.000 Kč.
Je proto nezpochybnitelné, že obviněný i po odečtení nákladů na
vybavení pěstíren, na spotřebovanou elektrickou energii, jakož i investic
vynaložených na nákup rostlin jednoznačně získal pěstováním marihuany částku
mnohonásobně přesahující částku 500.000 Kč, představující hranici značného
prospěchu (str. 31 a str. 33 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
35. S ohledem na výše uvedené lze tedy konstatovat, že nižší soudy na základě
zjištěných okolností v posuzované věci správně dospěly k závěru o naplnění
kvalifikačních znaků spočívajících ve spáchání trestného činu podle § 283 tr.
zákoníku „v úmyslu získat pro sebe nebo jiného značný prospěch“ a „ve velkém
rozsahu“ podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku Nejvyšší
soud proto shledal v této části námitky obviněného, byť v rámci uplatněného
dovolacího důvodu relevantně uplatněné, zjevně neopodstatněné.
36. V případě námitky týkající se údajné protiústavní aplikace stanoviska
trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013,
Nejvyšší soud poukazuje na právní názor, který ohledně této problematiky
vyslovil již ve svém usnesení ze dne 23. 1. 2016, sp. zn. 11 Tdo 344/2016. V
něm poukázal na to, že podzákonnému předpisu je pouze svěřena pravomoc
technického vymezení jinak obecně platného pojmu „omamná a psychotropní látka“.
Vláda je při tomto technickém vymezení ve své normotvorné působnosti výrazně
limitována přímo zákonem, a to kromě samotného zmocnění podle § 44c zákona č.
167/1998 Sb., o návykových látkách (dále jen „zákon o návykových látkách“),
právě obsahem pojmu „omamná a psychotropní látka“, který nemůže být vykládán
zcela libovolně. Správně je možné poukázat také na interpretační ustanovení §
130 tr. zákoníku, které definuje pojem „návykové látky“, mezi něž řadí alkohol,
omamné a psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit
psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální
chování. Za omamnou a psychotropní látku lze proto považovat pouze takovou,
která vykazuje právě zde zmíněné vlastnosti, tedy je „způsobilá nepříznivě
ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo
sociální chování“. V případě stanovení seznamu omamných a psychotropních látek
je tak vláda ve vztahu k trestnímu právu omezena tím, že se musí jednat o látku
se zákonem předvídanými účinky, není zde ústavně pochybná možnost pro libovolné
či svévolné dotvoření trestní normy normativním aktem moci výkonné. Obsahově se
zde tedy nejedná o ústavně nepřípustné dotváření trestněprávních norem mocí
výkonnou. Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jímž se
provádí zákon o návykových látkách, se přitom drží v mezích zákona, které jsou
buď vymezeny výslovně anebo vyplývají ze smyslu a účelu zákona (viz přiměřeně
nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 45/2000).
37. Nejvyšší soud tak nepřisvědčil námitce obviněného, že soudním výkladem
došlo ke zpřísnění posouzení této trestné činnosti v neprospěch pachatele, a že
stávající právní úprava trestného činu podle § 283 tr. zákoníku je v rozporu s
Ústavou České republiky. Lze naopak konstatovat, že platná právní úprava na
úseku trestního postihu neoprávněného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy je plně v souladu s ústavním pořádkem České republiky a s
jejími mezinárodněprávními závazky (např. Úmluva o psychotropních látkách –
vyhl. č. 62/1989 Sb., Úmluva OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a
psychotropními látkami – sdělení č. 462/1991 Sb.).
38. V této souvislosti lze poukázat též na příslušnou pasáž z nálezu Ústavního
soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 13/12, konkrétně v bodě č. 28 Ústavní
soud uvádí: „V dané situaci by tak daná úprava nařízením vlády byla ještě
akceptovatelná, kdyby pro tuzemské adresáty právních norem takto byla
zpřehledňována či více zpřístupňována mezinárodní úprava, kterou je Česká
republika ve smyslu čl. 1 odst. 2 a čl. 10 Ústavy vázána, anebo se jednalo o
konkretizaci zákonné normy upravující danou problematiku alespoň v základních
rysech.“ Podle názoru Nejvyššího soudu se v případě nařízení vlády č. 463/2013
Sb., o seznamech návykových látek jedná právě o konkretizaci zákonné normy
upravující danou problematiku v hrubých rysech.
39. Ve vztahu k přečinu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním
účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku obviněný tvrdí, že si nebyl vědom
protiprávnosti svého jednání, spočívajícího v přechovávání většího množství
látek s hormonálním účinkem, neboť si tyto opatřoval běžně na internetu,
zásilka byla zaslána běžnou poštou, nikoli skrytě a jednal tedy v právním
omylu, kterého se nemohl vyvarovat ve smyslu § 19 odst. 1 tr. zákoníku.
40. Trestného činu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem
podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně ve větším
množství vyrobí, přechovává, doveze, vyveze, proveze, nabízí, prodá, jinému
poskytne nebo podá látku s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem za jiným
než léčebným účelem, nebo kdo vůči jinému použije metodu spočívající ve
zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu nebo jinou metodou s dopingovým
účinkem za jiným než léčebným účelem.
41. Je třeba poznamenat, že podle § 19 odst. 1 tr. zákoníku se omylu právního
dopustí ten, kdo při spáchání trestného činu neví, že jeho čin je protiprávní,
nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat. Podle odst. 2 téhož zákonného
ustanovení omylu bylo možno se vyvarovat, pokud povinnost seznámit se s
příslušnou právní úpravou vyplývala pro pachatele ze zákona nebo jiného
právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, z jeho zaměstnání,
povolání, postavení nebo funkce, anebo mohl-li pachatel protiprávnost činu
rozpoznat bez zřejmých obtíží. Trestní zákoník tedy definuje právní omyl jako
nedostatek vědomí protiprávnosti činu při jeho spáchání. Absence vědomí
protiprávnosti je dána tehdy, pokud pachatel při plné znalosti rozhodných
skutkových okolností neví, že jeho jednání je zakázané. Rovněž je třeba
poznamenat, že právní omyl spočívá v neznalosti nebo mylném výkladu norem práva
trestního nebo norem mimotrestních. Negativní právní omyl je výslovně upraven
trestním zákoníkem. V tomto kontextu lze v obecné rovině upozornit, že právní
omyl negativní o protiprávnosti činu, tedy ohledně protiprávnosti pramenící z
mimotrestních právních předpisů, kterých se trestní zákon nedovolává, tj. omyl
o normativních znacích skutkové podstaty, se posuzuje nadále jako dosud podle
zásad platných pro posouzení skutkového omylu negativního. Normativními znaky
skutkové podstaty jsou znaky, které vyjadřují právní institut nebo právní vztah
zpravidla převzatý z jiného právního předpisu, aniž by se příslušné ustanovení
trestního zákona mimotrestní normy tento znak obsahující odkazem či blanketem
dovolávalo (ostatní se označují jako deskriptivní neboli popisné znaky – srov. č. 47/2011Sb. rozh. tr. – v odůvodnění). To je právě důvodem, proč z hlediska
zavinění postačí znalost skutkových okolností rozhodných pro naplnění tohoto
znaku, přestože jde o právní pojem. Kupř. jestliže skutková podstata obsahuje
takový znak jako např. „vyživovací povinnost“ v § 196 odst. 1 tr. zákoníku, je
třeba, aby se zavinění vztahovalo i na tento znak, postačí však, aby pachatel
měl o něm jen laickou představu. Nemusí tedy vědět, jaké právní předpisy
upravují vyživovací povinnosti, jaké jsou druhy vyživovací povinnosti a jaké
funkce taková vyživovací povinnost plní. Postačí, když mu je známo, že je otcem
nezletilého dítěte, které není schopno se samo živit, ničím na jeho výchovu a
výživu nepřispívá a má alespoň laickou představu o tom, že zde je z jeho strany
povinnost vyživovat takové dítě (srov. č. 10/1977 Sb. rozh. tr.). Obdobný závěr
vyplývá i z rozhodnutí uveřejněného pod č. 8/2016 Sb. rozh. tr. Pokud se týče
otázky ne/omluvitelnosti omylu obviněného, lze konstatovat, že ze skutkových
okolností posuzované věci plyne, že předmětem posouzení je toliko ta
alternativa obsažená v ustanovení § 19 odst. 2 tr. zákoníku, upravujícího
případy, kdy se pachatel mohl omylu vyvarovat, která je dána dikcí „mohl-li
pachatel protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží“.
Je přitom všeobecně
známou a dokonce i diskutovanou otázkou v poměrech České republiky, že
přechovávání většího množství látek s hormonálním účinkem je protiprávní, jakož
je protiprávní i jakékoliv umožnění nebo podílení se na této trestné činnosti,
zejména je-li tak učiněno v takovém rozsahu jak v posuzovaném případě.
42. Tvrdí-li obviněný, že si nebyl vědom protiprávnosti svého jednání
spočívajícího v přechovávání většího množství látek s hormonálním účinkem volně
nabízených na internetu, ani že se jedná o látky trestněprávně zakázané, tato
jeho obhajoba by mohla mít za následek beztrestnost pouze za předpokladu, že se
tohoto právního omylu, tedy nedostatku vědomí o protiprávnosti svého jednání,
nemohl vyvarovat. V daném případě však obviněný přiznal, že věděl, že se jedná
o látky zakázané, zjevně tedy jednal s vědomím protiprávnosti svého počínání.
Proto je zřejmé, že se mohl tohoto omylu vyvarovat, neboť protiprávnost svého
činu mohl rozpoznat bez zřejmých obtíží. Z výše uvedených závěrů ohledně
hodnocení subjektivní stránky trestného činu podle § 288 tr. zákoníku
nepochybně vyplývá, že ustanovení o právním omylu nemohou být v případě
obviněného aplikována, jelikož důkazní situace a na ni navazující skutková
zjištění svědčí o jeho vědomí, že obsahem objednaného zboží jsou zakázané
látky. V návaznosti na shora uvedené závěry soudů nižších stupňů Nejvyšší soud
námitku obviněného, že jednal v právním omylu negativním ve smyslu § 19 odst. 1
tr. zákoníku, neboť se domníval, že se nedopouští žádného protiprávního
jednání, shledal bezpředmětnou.
43. Nejvyšší soud v projednávané věci neshledal ani obviněným namítaný extrémní
nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením
skutku, který představuje určitý průlom do výše již uvedených zásad dovolacího
řízení a je způsobilý umožnit Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění
soudů prvního a druhého stupně. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné
považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces
např. v případech, kdy právní závěry obecného soudu vychází ze skutkových
zjištění, která jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, kdy zjištění
soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, kdy
zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov.
např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05,
nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní
nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní
situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a
skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.
44. S poukazem na všechny výše rozvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k
závěru, že skutková zjištění učiněná v soudním řízení objasňují všechny
potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněného v bodě ad I./1) – 5) výroku
rozsudku soudu prvního stupně jako zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání
s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm.
b), písm. c) tr. zákoníku, zčásti dokonaného, zčásti nedokonaného, ukončeného
ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a v bodě ad V. jako přečinu
výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1
tr. zákoníku. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí hmotněprávními
vadami, s nimiž obviněný spojoval nesprávné právní posouzení jemu přisouzené
trestné činnosti. Právní námitky, které byly obviněným v rámci dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. formálně relevantně uplatněny,
tudíž není možné akceptovat.
45. Obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. napadá též výrok o uloženém trestu odnětí svobody, přičemž jak z
dovolání vyplývá, podstatou jeho dovolacích námitek je výtka, že soudy
neaplikovaly postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Uložený nepodmíněný trest
odnětí svobody ve výměře 8 roků hodnotí jako zjevně nepřiměřený, přičemž se
domnívá, že jeho nápravy lze dosáhnout trestem mírnějším. S poukazem na
existenci polehčujících okolností daného případu ve smyslu § 41 tr. zákoníku má
za to, že jsou dány podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody a
pokud tyto soudy nevzaly v úvahu, dopustily se nesprávného právního posouzení
věci (pozn.: pokud jde o výrok o uložení trestu propadnutí věci, o němž
odvolací soud ohledně obviněného nově rozhodl, tento nebyl dovoláním napaden).
46. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu
odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci
zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy
jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští,
nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž
byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře
uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až §
34 tr. zák. (resp. § 41, § 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení
nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat
prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.
Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve
smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno,
pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v
porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např.
pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný
trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované ve
Sbírce rozh. tr., sešit č. 4/2003, pod č. 22).
47. V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za potřebné k dovolacímu
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. výslovně zmínit usnesení Ústavního
soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní
soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko
pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených
intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl
uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její
horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na
citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze
pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem
o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. a § 31
odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro
jeho ukládání.“
48. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře
trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku
nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o
trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže
být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených
dovolacích důvodů. V rámci obviněnými uplatněného důvodu dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. lze toliko namítat nesprávné hmotněprávní posouzení ve
vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení
soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za
pokračování v trestném činu.
49. Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům nelze výtku
obviněného týkající se neuplatnění moderace uloženého trestu odnětí svobody
aplikací § 58 odst. 1 tr. zákoníku podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádný jiný z dovolacích důvodů podle § 265b
odst. 1 tr. ř., když o žádný z těchto případů se v posuzované věci nejedná.
Výhrady obviněného směřují pouze do výše (neboli přísnosti) uloženého trestu
odnětí svobody. V tomto směru lze přiměřeně odkázat i na rozhodnutí Nejvyššího
soudu sp. zn. 7 Tdo 356/2002, podle něhož „námitka, že obviněnému měl být trest
odnětí svobody uložen podle § 40 odst. 1 trestního zákona (pozn. dnes
ustanovení § 58 tr. zákoníku) pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, není
žádným z dovolacích důvodů podle § 265b trestního řádu, protože takovou
skutečnost dovolací důvody týkající se výroku o trestu podle § 265b odst. 1
písm. h) a i) trestního řádu neobsahují a nejedná se ani o nesprávné právní
posouzení skutku či jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b
odst. 1 písm. g) trestního řádu.“
50. Nejvyšší soud neshledal sebemenšího důvodu k tomu, aby se odchýlil od
ustálené judikatury, podle níž pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. nelze podřazovat námitky, že soud nevyužil fakultativní možnost zmírnit
podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložený trest pod spodní hranici zákonné
trestní sazby. To vyplývá již ze skutečnosti, že takový postup je ponechán na
úvaze soudu, byť by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že podmínky vymezené
ustanovením § 58 odst. 1 tr. zákoníku splňuje (srov. též usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012).
51. V tomto kontextu je nutné zdůraznit také výjimečný charakter tohoto
ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. K tomu lze stručně
poznamenat, že aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku zásadně nemohou
odůvodnit standardní polehčující okolnosti na straně pachatele. Předpokladem
pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby ve
smyslu uvedeného ustanovení jsou takové okolnosti spáchaného činu či poměry
pachatele, které se musí vyznačovat (alespoň v nějakém smyslu) jistou
neobvyklostí a výjimečností, která dostatečně odůvodní předpoklad, že ani trest
na samé dolní hranici zákonné trestní sazby není způsobilý vyjádřit jejich
význam (srov. č. 6/2014 Sb. rozh. tr.). Postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku
proto nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti, např. že pachatel
před spácháním činu vedl řádný život, k činu se doznal a učinil kroky k náhradě
způsobené škody, ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v
mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (obdobně
rozhodnutí č. 24/1966-III Sb. rozh. tr.). Samozřejmě mimo takových okolností
případu či poměrů pachatele však musí být splněny i další zákonné předpoklady –
tj. že použití nesnížené sazby trestu odnětí svobody by bylo pro pachatele
nepřiměřeně přísné, a nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody
kratšího trvání. Více k tomu srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až
139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 789 a násl.
52. Rovněž lze poukázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5.
2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014, uveřejněné pod č. 24/2015-I. Sb. rozh. tr., kde
bylo konstatováno, že „pro aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku je nutné
respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení a použít ho jen v těch
případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech zde uvedených podmínek.
Nemůže se jednat o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen
takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu
běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu, neboť jen za
splnění těchto předpokladů může nabýt charakteru okolností výjimečných (např.
věk blízký věku mladistvých, obviněný spáchal čin pod vlivem tíživých osobních
nebo rodinných poměrů, které si sám nezavinil, k činu byl vyprovokován surovým
násilným jednáním poškozeného apod.).“
53. V návaznosti na shora uvedené Nejvyšší soud konstatuje, že ve
vztahu k výroku o trestu odnětí svobody soud prvního stupně nepochybil,
jestliže u obviněného neshledal podmínky pro aplikaci ustanovení § 58 odst. 1
tr. zákoníku, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě uvedl, jakými
úvahami se při ukládání trestu odnětí svobody řídil a ke kterým skutečnostem
při jeho stanovení přihlédl. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl,
že pokud okolnosti případu nebo poměry pachatele musí být výjimečné a neobvyklé
do té míry, že se musí vymykat typově podobným případům natolik, že postih
pachatele v rámci zákonem stanovené trestní sazby by byl nepřiměřený
společenské škodlivosti trestného činu nebo poměrům pachatele v době ukládání
trestu, v daném případě takový postup nedovoluje škodlivost předmětného
trestného činu v jeho kvalifikované podobě, a to zejména s ohledem na rozsah
zjištěné produkce drogy výrazně převyšující velký rozsah ve smyslu § 283 odst.
3 písm. c) tr. zákoníku. Pokud tedy obviněnému, který byl ohrožen uložením
nepodmíněného trestu odnětí svobody v rozpětí od osmi do dvanácti roků, soud
prvního stupně uložil nepodmíněný trest odnětí svobody na samotné spodní
hranici zákonné trestní sazby § 283 odst. 3 tr. zákoníku ve výměře osmi roků,
lze konstatovat, že výše i druh uloženého trestu odpovídá kritériím uvedeným v
§ 37 – § 39 tr. zákoníku, zohledňujícím okolnosti případu, včetně hodnocení
osoby obviněného, stupně jeho narušení i možnosti jeho nápravy, přičemž
současně odráží rozsah a charakter projednávané trestné činnosti a zejména pak
vysokou míru společenské škodlivosti jeho protiprávního jednání.
54. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na který
též obviněný odkázal, lze jej v dovolání uplatnit, jestliže bylo rozhodnuto o
zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo
usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny
procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu
předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod
tedy spočívá ve dvou alternativách. Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že
obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě, tedy že v
řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání,
jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [podle
obviněného byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.].
Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad, které lze
podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
55. Nicméně nutno uvést, že obviněný uvedený dovolací důvod podle § 265b odst.
1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě uplatnil nesprávně, neboť jestliže
jeho odvolání nebylo odvolacím soudem zamítnuto ani odmítnuto, ale na jeho
základě odvolací soud zrušil ve vztahu k jeho osobě výrok o trestu propadnutí
věci, nebyl v jeho případě naplněn ani základní procesní předpoklad pro
uplatnění uvedeného dovolacího důvodu.
IV.
Závěrečné shrnutí
56. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným
rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu
uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. nedošlo.
Dovolání obviněného K. M. proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl
jako zjevně neopodstatněné. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr.
ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 3. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu