11 Tdo 1180/2016-30
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 10. 2016 o
dovolání, které podal obviněný S. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze
dne 1. 2. 2016, sp. zn. 11 To 107/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 12/2015, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. K. o d m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2015, sp. zn. 2 T 12/2015, byl
obviněný S. K. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm.
c) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového zjištění, že
dne 2. 6. 2015 kolem 13:25 hodin přicestoval na území ČR na mezinárodní letiště
Václava Havla v Praze 6 - Ruzyni, A., T., pravidelnou linkou letecké
společnosti E. ...... D. – P., když předtím cestoval na lince D. (Indie) -
Dubaj (let ......), a neoprávněně, úmyslně a skrytě dovezl do České republiky
drogu hašiš - pryskyřici z konopí o celkové hmotnosti 6.817,7 g s celkovým
obsahem 1.534,13 g účinné látky ?9 - THC, v podobě hnědé hmoty, která u něj
byla nalezena a zajištěna téhož dne ve 14:15 hodin při kontrole prováděné
pracovníky Celního úřadu Praha Ruzyně, oddělení ... – Letiště Ruzyně, když bylo
zjištěno, že má ve svém zavazadle – uzamčeném textilním kufru značky Crocodile,
označeném jako TAG č. ......., hnědé barvy, opatřeném dvojitými stěnami a
dvojitým dnem, uložena další zavazadla, a to červenočerný textilní batoh značky
Silver Racers, který byl opatřen dvojitou stěnou a modrou tašku značky The
North Face, která byla opatřena dvojitým dnem, a ve skrytých prostorách všech
tří uvedených zavazadel je uschována droga hašiš, přičemž pryskyřice z konopí
je zařazená do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a uvedená v
příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako
látka omamná, a účinná látka ?9 - THC je zařazená do seznamu I podle Úmluvy o
psychotropních látkách a uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb.,
o seznamech návykových látek jako látka psychotropní.
Za to mu byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v
trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen
do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále
uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let. Podle § 70
odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl rovněž uložen trest propadnutí věci, a to
věcí blíže specifikovaných na str. 2–3 výroku rozsudku, a podle § 101 odst. 1
písm. c) tr. zákoníku bylo rozhodnuto o zabrání 6.660 g pryskyřice z konopí
(uložena v režimovém skladu Policie ČR, Národní protidrogové centrály SKPV).
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém
stupni Vrchní soud v Praze tak, že je usnesením ze dne 1. 2. 2016, sp. zn. 11
To 107/2015, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný S. K.
prostřednictvím svého obhájce dovolání do výroku o vině i trestu, v němž
uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., tj., že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení a napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí
řádného opravného prostředku proti rozsudku prvostupňového soudu, aniž byly
splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože
v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněný předně namítá, že odvolací soud zamítl jako
nedůvodné jeho odvolání, přičemž se nevypořádal s žádnou z jeho odvolacích
námitek, ale toliko odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, s
nímž se zcela ztotožnil a jehož pasáže převzal i do odůvodnění svého
rozhodnutí. Za této situace právní názor odvolacího soudu vyplývající z
odůvodnění jeho rozhodnutí, které označuje za nepřezkoumatelné, obviněný
shledává nepřijatelným, odporujícím zákonným zásadám pro rozhodování soudů a
odůvodnění rozhodnutí. Má za to, že v daném případě nebyla prokázána
subjektivní stránka žalovaného trestného činu. V tomto směru opakuje svoji
obhajobu, že nevěděl, že v zavazadlech, která koupil v Indii, byly ukryty
drogy. Uvádí, že důvodem pořízení předmětných zavazadel byla potřeba nahradit
zavazadlo zničené při transportu z letiště do hotelu a nevidí na tom nic
nelogického či nepravděpodobného. Zdůrazňuje, že měl sice zavazadla ve své
dispozici, nevěděl však a ani vědět nemohl, že omamná látka v těchto ukrytá,
byla zašitá v jejich stěnách. Pokud se soudy pozastavovaly nad neobvyklou
hmotností zavazadel, upozorňuje, že největší část cca 4 kg z celkového množství
6,8 kg drogy byla uložena v kufru na kolečkách. Dále uvádí, že jeho cesty do
zahraničí byly časté z důvodu léčby lupénky, jíž trpí, přičemž v Indii se za tu
dobu seznámil s celou řadou osob. Není proto nereálné, že si ho jako
nedobrovolného kurýra některá z nich vybrala a prodej zavazadel s ukrytou
omamnou látkou zorganizovala. Ačkoli na balíčcích s drogou se jeho otisky
nenašly a rovněž důvod svých častých cest do Indie věrohodně doložil, odvolací
soud, přestože neexistuje jediný přímý důkaz o jeho vině, vycházel pouze z
důkazů nepřímých, čímž porušil zásadu in dubio pro reo. Pokud jde o majetkové
poměry, pak uvádí, že netrpí ani netrpěl nedostatkem finančních prostředků, pro
které by se musel dopouštět protiprávního jednání. To se týká také závěrů obou
soudů ve vztahu k nalezeným fotografiím a SIM kartám, které označuje za
spekulativní, přičemž soud prvního stupně neprovedl jediný důkaz, z něhož by
údajný účel pořízení fotografií pro identifikaci jeho osoby třetí osobou při
převzetí drogy vyplýval. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 107/2015, a
věc mu vrátil k dalšímu projednání.
Z obsahu vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k
podanému dovolání se podává, že obviněným vznesené námitky nelze podřadit nejen
pod jím uplatněný dovolací důvod, ale ani pod žádný jiný zákonný důvod
dovolání, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i
odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako
osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2
tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2
tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst.
1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále
nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem
stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. ř.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek
zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže
nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace
neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto
skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového
zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není
oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost
nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí
Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních
námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění,
hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost
provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr
obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně
spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve
zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního
přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i
v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a
úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani
přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení
důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění,
tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně
relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že
dovolání obviněného je sice formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak s ohledem na shora uvedené je
z obsahu dovolání zřejmé, že namítané vady pod uplatněný dovolací důvod nelze
podřadit. Obviněný ve skutečnosti námitkami, které jsou v dovolání blíže
rozvedeny, zpochybňuje správnost a úplnost v soudním řízení učiněných
skutkových zjištění, brojí proti způsobu vyhodnocení důkazů ze strany soudů a
nabízí jejich vlastní hodnocení. Obviněný sice v úvodu svého dovolání
argumentuje obecně hmotněprávními námitkami, že nebyla naplněna subjektivní
stránka souzeného zločinu, zakládá je však na tvrzeních výlučně skutkové
povahy, tj. že soudy nesprávně vyhodnotily provedené důkazy (konkrétně tím, že
nesprávně vyhodnotily jeho finanční situaci, že zpochybnily jeho tvrzení, že
byl nedobrovolným kurýrem, že se nevypořádaly s absencí jeho otisků na
předmětné droze) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (tvrzením,
že soud prvního stupně neprovedl žádný důkaz k účelu pořízení fotografií pro
jeho identifikaci třetí osobou při převzetí drogy, že neexistuje žádný přímý
důkaz, jež by jej usvědčoval z trestné činnosti), je nutno považovat za námitky
skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování.
Tím vším se však primárně domáhá změny skutkových zjištění, a až teprve
sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v
tom smyslu, že nebyla naplněna skutková podstata mu přisouzeného trestného
činu, a to ani po objektivní, ani po subjektivní stránce. S ohledem na výše
uvedené je zřejmé, že obviněný neuplatnil žádnou námitku, která by byla z
hlediska uplatněného dovolacího důvodu způsobilá založit přezkumnou povinnost
dovolacího soudu.
Stejně tak nelze za relevantní výhradu považovat ani tvrzení dovolatele, že
soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro
reo. Tato námitka totiž směřuje rovněž výlučně do skutkových zjištění a potažmo
proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Je tomu tak proto, že pravidlo „in
dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2
Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke
zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez
důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve
prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter,
týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným
zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.
Pokud jde o výhrady obviněného spočívající ve zpochybnění správnosti a
přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, pak Nejvyšší soud
připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §
265a odst. 4 tr. ř.).
V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným
považuje Nejvyšší soud pro úplnost za potřebné zmínit rozhodnutí Ústavního
soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na
spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či
zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným
právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se
uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s
ústavními principy.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého
stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní
rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě
je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně
garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo
nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý
proces v případech, kdy by byly právní závěry obecného soudu v extrémním
nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence skutkových
zjištění), tedy zejména nastane-li situace, kdy zjištění soudů nemají vůbec
žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů
při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým
opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního
soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne
23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat
pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím
vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými
zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.
Pouze pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy
podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností
případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je
zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu,
který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze
soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude
okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva
na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění
rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř.
(srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS
1285/08, str. 3). Soudy obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá
rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění
rozsudku uvedenými v § 125 odst. 1 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které
skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely,
jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s
obhajobou.
Lze dodat, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními
Městského soudu v Praze, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud
v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná
o žádný extrémní rozpor. Na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své
skutkové závěry opřely o konkrétní skutková zjištění učiněná na základě
provedených důkazů. Jedná se především o listinné důkazy, jimiž byla vyvrácena
obhajoba obviněného, že o omamné látce ukryté v přepravovaných zavazadlech
neměl žádné povědomí, a že drogy nepřevážel vědomě jako kurýr. Ve vztahu k
protiprávnímu jednání dovolatele tak lze zmínit především soupis věcí, který je
přílohou protokolu o jeho zadržení ze dne 2. 6. 2015, z něhož vyplývá, že
obviněný měl u sebe mimo jiné textilní kufr s kolečky Crocodile hnědé barvy,
který obsahoval černou textilní tašku, modrou tašku North Face Water Proof,
batoh červeno-černé barvy Silver Racers. Obsahem úředních záznamů Celního úřadu
Praha-Ruzyně je pak zjištění, že odbavený kufr Crocodile byl uzamčen zámkem,
jehož klíče měl obviněný uloženy v palubním zavazadle a po jehož odemčení byla
objevena v něm se nacházející již zmíněná dvě další zavazadla, a to modrá taška
North Face Water Proof a batoh Silver Racers. Z důvodu nezvyklé váhy
vyprázdněného batohu bylo RTG kontrolou zjištěno, že batoh má dvojitou stěnu a
sondážní jehlou byla zjištěna pozitivní reakce na hašiš. Také u kufru Crocodile
a modré tašky bylo shledáno, že mají dvojité dno a dvojité dvě stěny, přičemž
za použití sondážní jehly pozitivně reagovaly na hašiš. Z protokolu o ohledání
věci včetně fotodokumentace vyplývá nález neznámé látky v podobě hnědé hmoty,
způsob uschování v dvojitých dnech a stěnách, RTG snímky, pozitivně reagující
narkotesty a vážení látek. Taktéž byly získány informace o uskutečněném
telekomunikačním provozu v době, kdy se obviněný nacházel na území České
republiky, a to prostřednictvím mobilních telefonů a české SIM karty Vodafone,
když bylo u něj nalezeno celkem 14 ks SIM karet (převážně z Polska, Indie,
Nizozemí, Anglie, České republiky), z nichž ohledáním policejním orgánem a
zálohováním jejich paměti prostřednictvím zařízení UFED bylo zjištěno, že SMS
zprávy vedené mezi uživatelem telefonních čísel a fyzickými osobami, byly
vedeny v polském jazyce. Uživatel komunikoval s indickými, polskými,
nizozemskými, thajskými a nepálskými telefonními čísly. Dle zprávy Ředitelství
cizinecké policie jsou evidovány dny, kdy se obviněný nacházel na území České
republiky. Z příjezdních/výjezdních razítek v jeho cestovním pasu pak lze
zjistit, že v období od 17. 6. 2014 do 2. 6. 2015 byl v Indii celkem 6x, a to
vždy jen na několik dnů. Odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví
chemie ze dne 10. 7. 2015 byla zkoumáním neznámé látky zajištěné ve třech
zavazadlech obviněného v podobě hnědé hmoty o netto hmotnosti 3.946,2 g,
1.128,1 g a 1.743,4 g zjištěna přítomnost cannabinoidu včetně THC, které jsou
charakteristické pro rostlinu. V předložených stopách se jedná o pryskyřici z
konopí, tedy hašiš.
Jedná se o kultivar vyšlechtěný pro vysokou produkci THC. Celkem bylo zajištěno 6.817,7 g pryskyřice z konopí, ve které byla zjištěna
hmotnost 1.534,13 g THC. Z kopií písemností, které měl obviněný v den zadržení
u sebe je zjevné, že se jedná o lékařské zprávy a účtenky za lékařské služby v
nemocnici Sir Ganga Ram Hospital, které však jsou datovány dny 10. 10. 2013 a
22. 11. 2013.
Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání nedopustil,
a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. To, že obviněný
nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s
jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Podle názoru Nejvyššího
soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených
důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou
svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod.
Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného
dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny
v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Společně tak vytvářejí
podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný neoprávněně - úmyslně, skrytě a bez
příslušného povolení dovezl na území České republiky pryskyřici z konopí
obsahující účinnou látku THC, tedy omamnou a psychotropní látku zařazenou do
seznamu příslušných mezinárodních úmluv, jimiž je Česká republika vázána a čin
spáchal ve velkém rozsahu. Svým jednáním tak po objektivní i subjektivní
stránce naplnil skutkovou podstatu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání
s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm.
c) tr. zákoníku. K podrobnostem lze také odkázat na rozhodnutí soudů nižších
stupňů.
Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání
podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) –
g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v
písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Z
obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný uplatnil tento dovolací důvod v
jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí
byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1
písm. a) až k) tr. ř. [podle obviněného byl dán dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na
existenci vad, které lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1
písm. a) až k) tr. ř. Vzhledem k tomu, že námitky dovolatele uplatněné pod
dovolacím důvodem v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadaly pod daný dovolací
důvod, který tedy ve věci není dán, nemůže být naplněn ani dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl na jeho existenci založen.
Jestliže obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. napadl též výrok o uloženém trestu, tak v tomto ohledu neuplatnil žádnou
konkrétní námitku. Pro úplnost lze dodat, že v úvahu přicházející důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívá v tom, že obviněnému byl
uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve
výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl
uznán vinným.
Nejvyšší soud odkazuje na konstantní judikaturu (např. č. 22/2003 Sb. rozh.
tr.), podle níž námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu
odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci
zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy
jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští,
nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž
byl obviněný uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu
či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v
§ 31 až § 34 tr. zák. (nyní § 39 až 42 tr. zákoníku) a v důsledku toho uložení
nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat
prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.
Samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře
trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku
nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o
trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže
být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených
dovolacích důvodů. V rámci obviněným uplatněného důvodu dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. lze toliko namítat nesprávné hmotněprávní posouzení ve
vztahu k některým zvláštním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení
soudu při ukládání souhrnného trestu nebo úhrnného a společného trestu za
pokračování v trestném činu. Vzhledem k rozvedeným teoretickým východiskům
nelze nekonkrétní výtku obviněného S. K. směřující proti uloženému trestu
pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. podřadit, neboť o žádný z
těchto případů se v posuzované věci nejedná. V této souvislosti je třeba rovněž
připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v
úmyslu námitky naplnit a takové námitky pro svou neurčitost vyvolávají
nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007,
sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6
Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). Jen pro úplnost tak
lze dodat, že výše i druh uloženého trestu odpovídá kritériím uvedeným v § 37
– § 39 tr. zákoníku, zohledňujícím okolnosti případu, včetně hodnocení osoby
obviněného, stupně jeho narušení i možnosti jeho nápravy, přičemž současně
odráží rozsah a charakter projednávané trestné činnosti a zejména pak vysokou
míru společenské škodlivosti jeho protiprávního jednání. Pochybení nebylo
shledáno ani ohledně zařazení obviněného pro účely výkonu trestu odnětí svobody
do věznice s ostrahou, když současně bylo v souladu se zákonem shledáno též
uložení trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a
zabrání věci podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jakož i vyslovení
trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 10 let ve smyslu § 80 odst. 1,
2 tr. zákoníku.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným
rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu
uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř.
nedošlo. Dovolání obviněného S. K. proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr.
ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v § 265b
tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 10. 2016
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu