Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Workpress Aviation, s. r. o., sídlem Folmavská 2980/2, Plzeň, zastoupené JUDr. Jakubem Hlínou, LL.M., advokátem, sídlem Havlíčkova 1680/13, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. února 2025, č. j. 1 Afs 95/2024-42, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. dubna 2024, č. j. 57 Af 20/2020-427, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 10. 7. 2020, č. j. 26797/20/5200-11433-711918, změnilo dodatečné platební výměry vyměřené stěžovatelce na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 a 2015. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu.
2. Krajský soud poté, co zjistil, že je napadené rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství přezkoumáváno v přezkumném řízení, řízení přerušil a vyčkal na pravomocné rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství v přezkumném řízení. Poté, co Odvolací finanční ředitelství napadené rozhodnutí v přezkumném řízení změnilo a Generální finanční ředitelství jeho rozhodnutí pravomocně potvrdilo, krajský soud s odkazem na závěry Nejvyššího správního soudu vyjádřené v rozsudku č. j. 8 Afs 361/2018-49, žalobu odmítl [§ 46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního], neboť odpadl předmět řízení a nastal neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Ačkoliv rozhodnutí v přezkumném řízení nevyčerpává veškeré žalobní body stěžovatelky, může je stěžovatelka zopakovat v žalobě proti tomuto novému rozhodnutí.
3. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s krajským soudem a stěžovatelčinu kasační stížnost zamítl.
4. Stěžovatelka podává proti shora označeným rozhodnutím ústavní stížnost. Tato rozhodnutí podle ní porušují její základní práva podle čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
5. Namítá, že správní soudy jí znemožnily přístup k soudu. Zatímco její žalobní body se týkaly přezkumu plnění od společností Balsen, s. r. o., Royal Trust, a. s., ROYAL TRUST MEDIA, s. r. o. a INEL-Market, s. r. o., přezkumné řízení bylo nařízeno pouze ohledně plnění přijatého od společnosti Balsen, s. r. o. a pouze tímto plněním se i zabývalo. Správní soudy měly věcně posoudit žalobní body stěžovatelky, které v přezkumném řízení daňový orgán nevypořádal. Nedává smysl, aby se stěžovatelka znovu obracela na správní soudy s novou žalobou proti novému rozhodnutí vydanému v přezkumném řízení. I pokud by stěžovatelka uspěla a správní soud rozhodnutí vydané v přezkumném řízení zrušil, daňové orgány svoji pozornost zaměří jen na plnění od společnosti Balsen, s. r. o. Přezkumu plnění od ostatních společností se stěžovatelka nedomůže. To by bylo možné pouze v opětovně nařízeném přezkumném řízení, na které stěžovatelka nemá právní nárok. Pokud navíc správní soud zruší jen rozhodnutí vydané v přezkumném řízení, obživne původní žalobou napadené rozhodnutí, proti kterému však již stěžovatelka nebude moci podat žalobu. V podstatě jde o bludný kruh, ze kterého není úniku.
6. Podáním nové žaloby dojde k oddálení vydání meritorního rozhodnutí. Již nyní trvalo soudní řízení příliš dlouho. Zároveň je nutné novou žalobu podat k jinému místně příslušnému soudu, čímž je porušeno právo stěžovatelky na zákonného soudce. Umělé prodlužování řízení a změna místní příslušnosti soudu záleží čistě na postupu daňových orgánů. Právě ony mohou bez omezení rozhodovat o nařízení přezkumného řízení, následkem čehož správní soudy musí správní žalobu odmítnout, daňový subjekt musí podat novou žalobu k jinému, místně příslušnému soudu, mnohdy po uplynutí delší doby. To vše je nehospodárné a neefektivní.
7. V samotném závěru stěžovatelka podrobuje postup správních soudů vlastnímu testu proporcionality a racionality (stěžovatelkou označený jako "test přípustnosti omezení"): správní soudy zasáhly do jádra jejích ústavních práv, zásah nemá zákonný základ, nesleduje žádný legitimní cíl atd. Nic nebránilo krajskému soudu, aby ji vyzval k úpravě správní žaloby. Takový postup šetří její ústavní práva. Případně měl krajský soud přerušit řízení o původní žalobě do skončení řízení o nové žalobě.
8. Ústavní soud předesílá, že skutkově i právně obdobnou věcí stěžovatelky se zabýval ve svém usnesení sp. zn. IV. ÚS 2652/24 , od jehož závěrů nemá důvod se odchýlit. Ani v této věci neshledal v postupu správních soudů takové kvalifikované vady, jež by měly za následek porušení ústavnosti.
9. Postup správního soudu spočívající v tom, že žalobu proti rozhodnutí správního orgánu odmítne v případě, že v průběhu řízení o žalobě bylo napadené rozhodnutí změněno v přezkumném řízení, a tedy odpadl předmět řízení, dovodila ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu (rozsudek č. j. 8 Afs 361/2018-49, body 16 až 21 - ústavní stížnost proti tomuto rozsudku odmítnuta usnesením sp. zn. IV. ÚS 224/20 jako zjevně neopodstatněná; dále rozsudky č. j. 2 Afs 277/2019-26, bod 19, a č. j. 9 Afs 62/2009-79). Nejvyšší správní soud podrobně vysvětlil tyto závěry a souvislosti pod body 11 - 13 napadeného rozhodnutí.
10. Stěžovatelka poukazuje na specifika jejího případu (nevyčerpání předmětu řízení přezkumným řízením) a na důsledky spojené s podáním nové žaloby (délka řízení a změna místní příslušnosti soudu). Tyto okolnosti dostatečně neodůvodňují zásah Ústavního soudu do výkladu procesního podústavního práva správními soudy. Podle Ústavního soudu je totiž podstatné, že stěžovatelka má stále možnost uplatnit obranu, kterou se přezkumné řízení blíže nezabývalo, v nové žalobě. Nelze tedy přisvědčit jejímu tvrzení, že se nedomůže přezkumu plnění od ostatních společností.
11. Stěžovatelce lze přisvědčit v tom, že pokud se správní orgán v přezkumném řízení zabývá pouze určitými důvody a částmi rozhodnutí, kvůli kterým zruší celé rozhodnutí, může se jednat o postup v určité míře nehospodárný a prodlužující délku sporu. Až na naprosté excesy však ani správní soudy nejsou oprávněny do postupu správních orgánů v nenárokovém přezkumném řízení zasahovat, tím spíše takový zásah nepřísluší Ústavnímu soudu. Jak je výše uvedeno, z hlediska ochrany ústavně zaručených práv stěžovatelky je podstatné, že nepřichází o možnost obrany.
Zjednodušeně řečeno, pouze možné prodloužení soudního řízení a případně jiná místní příslušnost soudu nepředstavuje natolik zásadní zásah do práv stěžovatelky, aby vedl k zásahu Ústavního soudu (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 2652/24 , body 9 až 11). Nelze přitom vyloučit, že i řízení o původní žalobě by pro rozsáhlost předmětu řízení mohlo trvat delší dobu. Místní příslušnost soudu pojednávajícího novou žalobu je dána v souladu se zákonem (§ 7 odst. 2 soudního řádu správního). Vzhledem k tomu, že původní rozhodnutí vlivem jeho změny v přezkumném řízení zaniklo, nelze jej přezkoumat, jak se snaží dovodit stěžovatelka.
12. Ústavní soud zdůrazňuje, že nezměněná či nezrušená část původně přezkoumávaného rozhodnutí je nedílnou součástí rozhodnutí nového. Správní soud je povinen se žalobní argumentací stěžovatelky vznesenou v žalobě proti novému rozhodnutí zabývat a je oprávněn zrušit tu část rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení, která přebírá původní přezkoumávané rozhodnutí, a věc vrátit daňovému orgánu k opětovnému řízení (například v rozsahu, v jakém stěžovatelka nesouhlasí s přezkumem plnění od společností Royal Trust, a. s., ROYAL TRUST MEDIA, s. r. o. a INEL-Market, s. r. o.).
13. S ohledem na uvedené neshledal Ústavní soud, že by správní soudy svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva stěžovatelky a proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. května 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu