Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Workpress Aviation s. r. o., sídlem Folmavská 2980/2, Plzeň, zastoupené JUDr. Jakubem Hlínou, advokátem, sídlem Havlíčkova 1680/13, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. července 2024 č. j. 10 Afs 77/2024-47 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. března 2024 č. j. 77 Af 24/2020-287, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí. Správní soudy dle jejího tvrzení porušily nespočet jejích ústavně chráněných práv.
2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a připojených listin plyne následující. Daňové orgány provedly u stěžovatelky daňovou kontrolu, a to za celý rok 2014 a některé měsíce roku 2015. Předmětem kontroly byla mj. přijatá zdanitelná plnění těchto obchodních společností: Royal Trust a. s., ROYAL TRUST MEDIA s. r. o. (dodání propagačních služeb) a Balsen s. r. o. (dodávka, kontrola a doprava dílů pro letecký průmysl). Pro všechna tři plnění daňové orgány stěžovatelce odepřely nárok na daňový odpočet.
Stěžovatelka napadla rozhodnutí vedlejšího účastníka řízení žalobou u Krajského soudu v Plzni. Během soudního řízení - na základě stěžovatelčina podnětu - nařídilo Generální finanční ředitelství přezkum části správní žalobou napadeného rozhodnutí (jmenovitě ohledně plnění od společnosti Balsen). Krajský soud proto soudní řízení přerušil a vyčkal na výsledek přezkumného řízení. V přezkumném řízení se ukázalo, že daňové orgány neprávem odepřely stěžovatelčin nárok na odpočet daně u plnění od společnosti Balsen.
Odvolací finanční ředitelství proto vydalo v pořadí druhé rozhodnutí, které původní žalobou napadené rozhodnutí změnilo tak, že stěžovatelce přiznalo nárok na daňový odpočet v celkové výši 98,3 mil. Kč.
3. V reakci na výsledek přezkumného řízení krajský soud správní žalobu odmítl pro odpadnutí předmětu řízení [§ 46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního]. Přezkoumávané rozhodnutí totiž již není, bylo nahrazeno rozhodnutím novým. Pokud stěžovatelka nesouhlasí s odepřením nároku u zbývajících společností, nechť podá žalobu proti novému rozhodnutí. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s krajským soudem a stěžovatelčinu kasační stížnost zamítl.
4. V obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že správní soudy jí odmítly spravedlnost. Pokud stěžovatelka řádně a včas podala žalobu, v níž namítala mj. nezákonnost odepření daňových odpočtů u plnění od dvou zbývajících společností, musí ji správní soudy věcně a v plném rozsahu projednat. Stěžovatelka nesouhlasí s názorem, aby výsledek přezkumného řízení předurčoval postup správních soudů. A právě to se v této věci stalo: Generální finanční ředitelství nařídilo jen přezkum plnění od společnosti Balsen a vedlejší účastník své původní rozhodnutí v tomto rozsahu změnil.
Pokud stěžovatelka již dříve podala správní žalobu, nedává dobrý smysl, aby se znovu obracela na správní soudy. Tím se vystavuje nebezpečí, že jí správní soud neposkytne účinnou soudní ochranu. I kdyby stěžovatelka uspěla, daňové orgány svoji pozornost zaměří jen na plnění od společnosti Balsen. Stěžovatelka se obává, že její případný úspěch v jiném řízení bude bez významu, neboť daňové orgány se nebudou zabývat odepřením nároku na daňový odpočet u společností Royal Trust a ROYAL TRUST MEDIA. To vyžaduje opětovné nařízení přezkumného řízení, na které stěžovatelka nemá právní nárok.
V podstatě jde o bludný kruh, ze kterého není úniku.
5. Stěžovatelka též namítá, že soudní řízení trvalo příliš dlouho. Protože musela podat novou správní žalobu u nově místně příslušného krajského soudu, bude nynější daňový spor trvat ještě delší dobu. Stěžovatelka je tedy držena v neustálé nejistotě, zda má či nemá nárok na daňový odpočet u zbývajících dvou společností. Správní soudy porušily též její právo na zákonného soudce. Opět upozorňuje, že umělé prodlužování délky řízení a změna místní příslušnosti má kořeny v postupu daňových orgánů. Právě ony mohou bez omezení rozhodovat o nařízení přezkumného řízení, následkem čehož správní soudy musí správní žalobu odmítnout, daňový subjekty musí podat novou žalobu k jinému, místně příslušnému soudu, mnohdy po uplynutí delší doby. To vše je nehospodárné a neefektivní.
6. V samotném závěru stěžovatelka podrobuje postup správních soudů vlastnímu testu proporcionality a racionality (stěžovatelkou označený jako "test přípustnosti omezení"): správní soudy zasáhly do jádra jejích ústavních práv, zásah nemá zákonný základ, nesleduje žádný legitimní cíl atd. Nic nebránilo správním soudům, aby jí vyzvaly k úpravě správní žaloby. Takový postup šetří její ústavní práva.
7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.
8. Ústavní soud nejprve připomíná, že zásadně nezasahuje do rozhodovací činnosti správních soudů. Není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nepřehodnocuje skutkové a právní závěry správních soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Ústavní soud zasahuje do výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy pouze tehdy, jestliže aplikace tohoto práva v daném konkrétním případě byla neústavní [srov. již nález ze dne 25. 11. 2003 sp. zn. I. ÚS 504/03
(N 138/31 SbNU 227) a navazující judikatura].
9. Podle ustálené judikatury platí, že bylo-li v průběhu řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu napadené rozhodnutí změněno v přezkumném řízení, odpadl předmět řízení [§ 46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního, srov. rozsudek NSS ze dne 21. 11. 2019 č. j. 8 Afs 361/2018-49, č. 3951/2020 Sb. NSS, Uskupení TESLA, bod 16 - ústavní stížnost proti tomuto rozsudku odmítnuta usnesením ze dne 5. 5. 2020 sp. zn. IV. ÚS 224/20 jako zjevně neopodstatněná; dále rozsudek NSS ze dne 28. 7. 2021 č. j. 2 Afs 277/2019-26, Wassa, bod 19; podobně již rozsudek ze dne 19. 8. 2009 č. j. 9 Afs 62/2009-79, č. 2302/2011 Sb. NSS, GENERAL BOTTLERS].
10. Byť správní soudy odmítly stěžovatelčinu původní správní žalobu, protože napadené rozhodnutí zaniklo, stěžovatelka má stále možnost obrany. Judikatura opakovaně zdůrazňuje, že daňové subjekty mohou v nové žalobě argumentovat jak proti změněné části, tak proti nezměněné části rozhodnutí. Mohou tedy uplatnit argumentaci, kterou dříve vznesly (opět rozsudek NSS 8 Afs 361/2018, Uskupení TESLA, bod 18).
11. Judikatura správních soudů pamatuje na ústavní rozměr odmítnutí žaloby pro odpadnutí předmětu řízení. Jakkoli lze proti ní mít různé výhrady (nehospodárnost, prodlužování délky sporu, zvyšování nákladů), klíčové je, že se stěžovatelka může účinně a v plném rozsahu bránit a prosazovat svá práva, byť se tak děje v jiném (novém) soudním řízení. Ústavní soud zdůrazňuje, že nezměněná či nezrušená část původně přezkoumávaného rozhodnutí je nedílnou součástí rozhodnutí nového. V nové správní žalobě, která napadá nové rozhodnutí, může stěžovatelka bez omezení vznést dřívější argumentaci (což stěžovatelka ostatně dle svých slov učinila).
A správní soudy se jí musí věcně zabývat, případně po jejich kasačním zásahu též daňové orgány. Změna místní příslušnosti krajského soudu v řízení o nové žalobě je pak důsledkem toho, že nové rozhodnutí vydal správní orgán v obvodu jiného krajského soudu (§ 7 odst. 2 soudního řádu správního). Proto se Ústavní soud neztotožnil se zbývajícími námitkami (porušení práva na přiměřenou délku řízení a práva na zákonného soudce).
12. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. dubna 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu