Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti R. P., zastoupeného doc. JUDr. Lukášem Bohuslavem, Ph.D., advokátem, sídlem Revoluční 1044/23, Praha 1 - Staré Město, proti Příkazu k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. března 2025 č. j. 43 Nt 1022/2025-6, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Národní protikorupční úřad Ukrajiny podal dne 21. 5. 2024 (č. 52023000000000010) žádost o mezinárodní právní pomoc v rámci trestního řízení vedeného na Ukrajině, pro podezření ze spáchání trestných činů přivlastnění, plýtvání majetkem nebo jeho ovládnutí zneužitím služebního postavení podle čl. 191 část 5 trestního zákoníku Ukrajiny a zneužití moci nebo úředního postavení podle čl. 364, části 1 trestního zákoníku Ukrajiny.
2. Ukrajinské orgány činné v trestním řízení na základě poznatku o existenci obchodního řetězce, uměle navyšujícího cenu vyráběného a dodávaného speciálního (vojenského) zařízení na Ukrajinu, zahájily ve věci řízení. V jeho rámci se obrátily na české orgány činné v trestním řízení, neboť do řetězce mohou být zapojeny i osoby působící v České republice. Na základě toho vydala státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze dne 11. 3. 2025 pod č. j. 1 KZM 690/2024-101 návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce.
3. O návrhu rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud"), který vydal shora napadený příkaz k domovní prohlídce specifikované bytové jednotky ve vlastnictví a v užívání stěžovatele.
4. Stěžovatel obvodnímu soudu vytýká, že při rozhodování nezkoumal oboustrannou trestnost a přiměřenost zásahu.
5. Za základní požadavek pro nařízení a provedení domovní prohlídky, na základě žádosti cizozemského orgánu, považuje splnění oboustranné trestnosti [viz nálezy ze dne 9. 4. 2020 sp. zn. II. ÚS 2597/18 (N 69/99 SbNU 344) či ze dne 28. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 2787/13 (N 205/71 SbNU 417)]. Napadený příkaz však pouze odkazuje na návrh státní zástupkyně, podle které by popsané jednání mohlo naplňovat znaky skutkových podstat trestných činů podle § 206, § 216, § 329 a § 361 trestního zákoníku (České republiky), a to v jejich kvalifikovaných skutkových podstatách. To je podle stěžovatele nedostatečné a nenaplňující uvedenou judikaturu. Dále namítá, že nemůže být považováno za trestné, je-li technika prodávaná za cenu, která je pro jednu smluvní stranu méně výhodná. Pouhá skutečnost, že dodavatel prodá zboží za na první pohled významně vyšší cenu, než za kterou je nakoupil, nemůže vzbuzovat podezření ze spáchání nějakého trestného činu.
6. Nepřiměřenost zásahu spatřuje stěžovatel v nadbytečnosti a neproporčnosti domovní prohlídky a porušení zásady subsidiarity. Na základě žádosti policejního orgánu o součinnost (§ 8 odst. 1 trestního řádu) ze dne 6. 11. 2024 totiž orgány činné v trestním řízení již obdržely většinu požadovaných informací, které souvisí s trestní věcí projednávanou na Ukrajině. Vzhledem k tomu, že požadované bylo možno opatřit jinými procesními prostředky, nebylo nutné nařizovat domovní prohlídku.
7. S ohledem na uvedené spatřuje řádně zastoupený stěžovatel, ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zásah do svých základních práv zakotvených v čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Proto Ústavnímu soudu navrhl napadené rozhodnutí zrušit.
8. K ústavní stížnosti se vyjádřil soudce obvodního soudu, podle kterého není ústavní stížnost důvodná. Příkaz k domovní prohlídce vydal po seznámení se s obsahem spisového materiálu, na jehož základě uzavřel, že je dáno důvodné podezření, že trestný čin mohl být spáchán a s věcí spojené důkazy se mohou nacházet v bydlišti stěžovatele. Poukázal rovněž na skutečnost, že české orgány činné v trestním řízení jsou v rámci žádosti o mezinárodní spolupráci z podstaty věci limitovány v možnosti přezkoumat všechny zdrojové podklady, přesto nezjistil nic, co by vedlo k podezření ze zkreslení či účelovosti tvrzení ukrajinských orgánů. Společně s vyjádřením poskytl Ústavnímu soudu i spis a další podkladový materiál.
9. V replice stěžovatel na svých námitkách podaných v ústavní stížnosti setrval. III. Vlastní posouzení ústavní stížnosti
10. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
11. Ústavní soud především poukazuje na skutečnost, že v rámci téže mezinárodní právní pomoci bylo vydáno několik příkazů k domovním prohlídkám a prohlídkám jiných prostor a pozemků, proti nimž podaly ústavní stížnosti i další osoby. Usnesením ze dne 21. 5. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1277/25 a usnesením ze dne 11. 6. 2025 sp. zn. II. ÚS 1165/25 byly ústavní stížnosti odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. V dalším souvisejícím řízení vedeném o ústavní stížnosti právnické osoby ( sp. zn. III. ÚS 1488/25 ) Ústavní soud dosud nerozhodl, přičemž na jednání této právnické osoby se stěžovatel odvolává (právnická osoba, která poskytla součinnost).
12. Ústavní soud zůstává zdrženlivý v zasahování do přípravného řízení orgánů veřejné moci a činí tak výjimečně pouze v případech, jsou-li porušena základní práva, což platí i pro domovní prohlídku či prohlídku jiných prostor a pozemků. Do probíhajícího, pravomocně neskončeného trestního řízení, zasáhne pouze zcela výjimečně, v případě zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, jež může založit vady dosahující ústavněprávní intenzity, které nelze ani v následujících fázích trestního řízení odstranit či zhojit (viz usnesení ze dne 6. 6. 2023 sp. zn. III. ÚS 1135/23 či ze dne 5. 9. 2023 sp. zn. IV. ÚS 2133/23 , aj.).
13. Ústavní soud judikuje, že závěr orgánů činných v trestním řízení o nezbytnosti provedení domovní prohlídky (prohlídky jiných prostor a pozemků) musí projít přes "třístupňovou kontrolu" - policejního orgánu, státního zástupce a soudu [viz nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)]. Porušení základních práv nastane, netrvají-li orgány na důkladném prověření všech zjistitelných okolností, které podporují nebo vyvrací původní podezření [například nález ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. III. ÚS 905/13 (N 102/81 SbNU 629)]. Ochrana základních práv, která je podle čl. 4 Listiny pod ochranou soudní moci, není svěřena jen Ústavnímu soudu, a proto je v této fázi trestního řízení garantem jejich ochrany již obecný soud, který příslušný příkaz vydává. Jemu je uložena povinnost přezkoumatelně popsat na základě jakých okolností dovozuje důvodnost vyřčeného podezření, přiměřenost provedení prohlídky a její nezbytnost (nenahraditelnost) k dosažení konkrétního účelu.
14. Obecné soudy jsou v dané fázi trestního řízení obvykle odkázány na stručné a neúplné informace, jejichž důkladné ověření je limitováno řadou okolností [nález ze dne 14. 11 2012 sp. zn. IV. ÚS 2227/12 (N 189/67 SbNU 271)]. Takové meze jsou patrné zejména v případech žádosti o mezinárodní spolupráci. Z nařízení domovní prohlídky musí být zřejmé, že si soud tuto zákonnou podmínku uvědomoval, že se jí zabýval a k jakému dospěl závěru. Podle nálezu sp. zn. II. ÚS 2597/18 se po orgánech činných v trestním řízení v rámci posouzení oboustranné trestnosti in concreto požaduje posoudit trestnost na základě dostupných informací, přičemž podrobné posouzení každé hmotněprávní podmínky trestní odpovědnosti není možné.
15. Podle bodu 34 uvedeného nálezu je posuzování oboustranné trestnosti v rámci mezinárodní justiční spolupráce "limitováno samotným faktem, že nejde o řízení vedené českými orgány činnými v trestním řízení a po těchto orgánech nelze požadovat podrobné posouzení každé hmotněprávní podmínky trestní odpovědnosti stejně, jako by šlo o řízení vedené v České republice, neboť takový požadavek by byl schopen paralyzovat mezinárodní justiční spolupráci s Českou republikou. Účelem poskytování právní pomoci přitom není v žádném případě posuzování viny či neviny osoby, proti níž se řízení vede. Jejím účelem je pečlivě posoudit, a to na základě všech v daném stádiu trestního řízení dostupných informací, zda by v žádosti o právní pomoc uvedené jednání bylo trestné podle práva České republiky."
16. Na vydávaný příkaz tedy není možné klást takový důraz (formální ani obsahový), jako na jiná soudní rozhodnutí, neboť tím by často byl popřen smysl daného úkonu. Ústavní soud přitom respektuje fakt, že úkolem obecných soudů není "vyšetřit" prověřovanou trestnou činnost, ale posoudit toliko existenci důvodného podezření a nezbytnost nařízení prohlídky. Z obsahu příkazu tak musí být zejména patrné, že soud se s klíčovými okolnostmi seznámil a uzavřel, že provedení prohlídky považuje za nezbytné (nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 či usnesení ze dne 10. 9. 2013 sp. zn. III. ÚS 2165/13 ).
17. Ani absence podrobného odůvodnění však bez dalšího neznamená, že by příkaz byl vadný, lze-li při jeho následné kontrole a po zvážení všech souvislostí ověřit naplnění zákonných důvodů pro nařízení daného úkonu [viz nález ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 4183/12 (N 131/70 SbNU 211)].
18. Uvedené požadavky napadený příkaz k domovní prohlídce splňuje a požadované informace jsou z jeho odůvodnění patrné. Obvodní soud popsal okolnosti probíhajícího řízení, vztah věci ke stěžovateli a v čem spatřuje důvodné podezření, že v předmětných prostorách se mohou nacházet dokumenty důležité pro objasnění šetřené trestné činnosti; poukázal i na nebezpečí účelové likvidace či významného znehodnocení hledaných věcí. Písemný příkaz tedy vydal příslušný orgán v rámci své pravomoci (čl. 2 odst. 2 Listiny), uvedl co je předmětem jeho zájmu a kdo jím může disponovat. Dále uvedl, na základě jakých poznatků má za to, že omezení stěžovatele (povinnost strpět prohlídku) není neoprávněným zásahem do jeho soukromí (čl. 10 odst. 2 Listiny). Zvolený postup nebyl svévolný, obvodní soud postupoval podle zákonem stanovených pravidel (čl. 36 Listiny), stručně uvedl, v čem spatřuje důvodnost návrhu (čl. 12 odst. 2 Listiny), proč prohlídka nesnese odkladu a je nutné ji provést jako úkon neodkladný a neopakovatelný podle § 160 odst. 4 trestního řádu. Samotná skutečnost, že se soudce plně ztotožnil s důkladnou argumentací státní zástupkyně, není porušením základních práv stěžovatele. Je-li předložen procesně i obsahově bezvadný návrh a z příkazu je zřejmé, že se s ním soudce vypořádal, není odkaz soudce na podrobnou argumentaci návrhu, z níž vyvodil svůj závěr o důvodnosti příkazu, porušením základních práv (usnesení ze dne 16. 6. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1263/19 , bod 29). Pochybením není ani použití obdobné či shodné slovní formulace - pro posouzení věci je podstatné, že řádnou reakci na konkrétní okolnosti toho kterého případu.
19. Ústavní soud nesdílí ani tvrzení týkající se nedostatečného či vůbec žádného posouzení oboustranné trestnosti skutků. Obvodní soud tento požadavek uvědomoval a zahrnul jej do svého rozhodnutí a v příkazech popsal, jaké trestné činy v činnosti stěžovatele spatřuje, a to jak podle českých, tak ukrajinských právních předpisů.
20. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. ledna 2026
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu