Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 30. října 2008 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. Ch., právně zastoupeného advokátem JUDr. Vladimírem Vaňkem, se sídlem Karlovo nám. 28/559, Praha 2, směřující proti třem usnesením Policie České republiky, Služby kriminální policie a vyšetřování, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu ze dne 26. 2. 2008 sp. zn. ČTS UOOZ-115/V7-2006, kterými byly zajištěny 1) peněžní prostředky na účtu, znějícím na jméno stěžovatele, vedeném u GE Money Bank a.
s., č. ú. 2399517544/0600 a peněžní prostředky dodatečné došlé na tento účet, 2) peněžní prostředky na účtu, znějícím na jméno stěžovatele, vedeném u Raiffeisenbank a. s., č. ú. 1122003327/5500 a peněžní prostředky dodatečné došlé na tento účet a 3) zaknihované cenné papíry vedené na majetkovém účtu vlastníka č. 4431 u Raiffeisenbank a. s., znějícím na jméno stěžovatele, a to Raiffeisen - korunový balancovaný fond, ISIN: AT0000A063V6 - podílový list - počet PL: 297,029 a Raiffeisen - korunový akciový fond, ISIN: AT0000A063S2 - podílový list, počet PL: 197,044, a proti třem usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24.
4. 2008 č. j. 4 To 251/2008-31, č. j. 4 To 249/2008-21 a č. j. 4 To 254/2008-46, jimiž byla zamítnuta stížnost proti výše uvedeným rozhodnutím policejního orgánu o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky a o zajištění zaknihovaných cenných papírů, za účasti 1. Krajského soudu v Českých Budějovicích a 2. Policie České republiky, Služba kriminální policie a vyšetřování, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, jako účastníků řízení a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel S. Ch. (společně se spoluobviněným A. M.) je od 26. 2. 2008 stíhán policejním orgánem jako obviněný pro trestné činy vydírání dle § 235 odst. 1, odst. 2, písm. a) tr. zákona a obchodování s lidmi dle § 232a odst. 2, písm. c), odst. 4, písm. c) tr. zákona. Těchto trestných činů se měl dopustit (zkráceně řečeno) tím, že jako člen organizované skupiny působící na území České republiky a na území Ukrajiny v období nejméně od roku 2001 do současné doby měl na Ukrajině najímat pracovníky různých dělnických profesí, zprostředkoval jim zaměstnání u různých firem v České republice, a využíváním jejich závislosti a výhrůžkami je nutit pracovat za neúnosných pracovních podmínek, nutil je pracovat přesčas bez nároku na řádný odpočinek, dovolenou a řádné nemocenské dávky a takto měl kořistit z jejich práce. V rámci tohoto trestního stíhání byl stěžovatel vzat do vazby, v níž se doposud nachází. Stěžovatel tuto trestnou činnost popírá. Dne 26. 2. 2008 vydal policejní orgán se souhlasem Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích tři rozhodnutí blíže označená v záhlaví tohoto usnesení, jimiž zajistil peněžní prostředky na účtu u banky a zaknihované cenné papíry, jejichž vlastníkem je stěžovatel. Proti těmto rozhodnutím policejního orgánu podal stěžovatel stížnost, kterou dne 24. 4. 2008 zamítl Krajský soud v Českých Budějovicích třemi rozhodnutími blíže označenými v záhlaví tohoto usnesení.
Protože tato vyjádření neobsahují žádné nové skutečnosti, s nimiž by stěžovatel nebyl seznámen, nezasílal je Ústavní soud stěžovateli k replice. Právní zástupce stěžovatele se s těmito vyjádřeními osobně seznámil dne 22. 9. 2008 nahlédnutím do spisu Ústavního soudu a pořízením fotokopií a neuplatnil k nim žádné stanovisko.
Stěžovatel nesouhlasí s tím, že zajištěné prostředky jsou výnosem z trestné činnosti.
Vlastnické právo stěžovatele bylo prý omezeno napadenými rozhodnutími nepřiměřeně. Stěžovatel byl hlavním živitelem rodiny, převážně zajišťoval výživu své manželky a dvou dětí, kteří s ním žijí v České republice. Protože manželce stěžovatele S. Ch. byly rovněž zajištěny její peněžní prostředky, ocitla se prý rodina stěžovatele v hmotné nouzi.
Stěžovatel navíc poukazuje i na to, že zajištěním majetku, k němuž došlo jiným rozhodnutím policejního orgánu, byla postižena též obchodní společnost UNITEX cz s. r. o., která prý v důsledku toho není schopna hradit mzdy cca 250 pracovníkům, odvádět sociální dávky a plnit daňové povinnosti; stěžovatel je jejím společníkem a tudíž ve svém důsledku je i on tímto postupem postižen na svých právech. Tento postup ohrožuje podnikání a je pro firmu likvidační.
Stěžovatel vyslovuje své přesvědčení, že "základní výživa rodiny je nezbytná, stejně jako vyplácení mezd a hrazení daní", a proto by prý orgány činné v trestním řízení měly při zajišťování majetku postupovat "s určitou mírou přiměřenosti. V daném případě chybí rozumný vztah proporcionality a sledovaných cílů".
sp. zn. III. ÚS 84/94 , Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 3, C. H. Beck, 1995, str. 257) nebo jestliže by byly výrazem libovůle.
Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího článku 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v trestním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. V mezích takto limitovaného přezkumu byla posouzena stěžovatelova stížnost, a to jako zjevně neopodstatněná.
Smyslem a účelem institutů zajištění peněžních prostředků na účtu u banky a zajištění zaknihovaných cenných papírů, jak jsou upraveny ustanoveními § 79a a § 79c tr. řádu, je omezení dispozičního práva majitele bankovního účtu a majitele cenných papírů k těmto prostředkům z důvodů zde taxativně uvedených, tj. pokud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že peněžní prostředky na účtu (zaknihované cenné papíry) jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity nebo jsou výnosem z trestné činnosti. Jestliže zajištění peněžních prostředků na účtu u banky (zaknihovaných cenných papírů) pro účely trestního řízení již není třeba, nebo zajištění není třeba ve stanovené výši, pak příslušný orgán činný v trestním řízení zajištění zruší nebo omezí (§ 79 odst. 3 tr. řádu). Takto může tento orgán rozhodnout i z podnětu žádosti majitele účtu o zrušení nebo omezení zajištění (§ 79a odst. 4 tr. řádu).
Je obecně uznáváno, že vyložená ustanovení trestního řádu představují ústavně konformní výjimku z ochrany vlastnictví, která je při zachování určitých podmínek pokládána za přiměřenou cíli, sledovanému touto právní úpravou. Při naplnění zmíněných podmínek pak ingerence Ústavního soudu není namístě, a to již z toho důvodu, že by takovým postupem předjímal výsledek dosud neskončeného trestního řízení a zasáhl by tak do nezávislé rozhodovací činnosti obecných soudů, což mu nepřísluší. Ústavní soud je oprávněn se zabývat toliko otázkou, zda ustanovení trestního řádu byla vyložena a aplikována ústavně konformním způsobem (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 459/03 ,
III. ÚS 1045/08 ).
Jak vyplývá z dikce uvedených ustanovení trestního řádu, je věcí úvahy rozhodujícího orgánu, zda nadále trvá potřeba zajištění peněžních prostředků pro účely trestního řízení. V posuzovaném případě, jak je zřejmé z odůvodnění napadených usnesení, je důvodem zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu stěžovatele trvající důvodné podezření, že předmětné peněžní prostředky jsou výnosem stěžovatelovy trestné činnosti. V usnesení sp. zn. I. ÚS 723/02
Ústavní soud konstatoval, že zásah státu omezující základní práva musí vždy respektovat přiměřenou (spravedlivou) rovnováhu mezi požadavkem obecného zájmu společnosti, který je zásahem sledován, a požadavkem na ochranu základních práv jednotlivce; musí proto existovat rozumný (opodstatněný) vztah proporcionality mezi použitými prostředky a sledovanými cíli. Tato podmínka v daném případě byla dodržena. Obviněný je stíhán pro závažnou trestnou činnost, z níž mu měl podle zjištění policejního orgánu plynout výnos ve výši nejméně 20 milionů Kč. Vzhledem k dosud neukončenému vyšetřování nelze v současné době přesně vyčíslit celkovou výši kriminálního výnosu, to však není nezbytná podmínka pro zajištění majetkových hodnot; vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl v inkriminované době jiné zdroje příjmů, než ty, u nichž je důvodně předpokládáno, že pocházejí z trestné činnosti, jeví se výše zajištěných majetkových hodnot jako přiměřená.
Ze všech napadených rozhodnutí jsou zcela zřejmé důvody zajištění majetkových hodnot, odůvodnění rozhodnutí obsahují i údaje o zcela konkrétních skutečnostech vedoucích k vyššímu stupni podezření o "spojitosti" s konkrétní trestnou činností. Ústavní soud odkazuje na napadená rozhodnutí a má za to, že orgány činné v trestním řízení dostály své povinnosti řádného a srozumitelného odůvodnění jejich rozhodnutí (a to s přihlédnutím ke skutečnosti, že jde o rozhodnutí stojící na úvaze o určité míře pravděpodobnosti, nikoliv na jistotě, která je vlastní teprve rozhodnutím meritorním).
Stěžovateli lze připomenout, že závěr o zajištění majetkových hodnot není konečný a nezvratný a může být v dalším průběhu trestního stíhání změněn. Je tedy plně na orgánech činných v trestním řízení, aby podle stavu a průběhu trestního řízení rozpoznaly, kdy již zajištění není třeba a zajištění buď zrušily nebo omezily (§ 79a odst. 3 tr. ř.); ostatně majitel zajištěných prostředků má podle ust. § 79a odst. 4 tr. ř. právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění.
Vycházeje ze shora uvedených úvah, má Ústavní soud zato, že rozhodující orgány (policejní orgán, státní zástupce i soud) dodržely zákonný postup a dostály své povinnosti interpretovat a aplikovat uvedená zákonná ustanovení ústavně konformním způsobem. Ústavní soud v posuzovaném případě nezjistil v postupu orgánů činných v trestním řízení libovůli nebo porušení procesních principů obsažených v ústavním pořádku. Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. října 2008
Jiří Mucha v. r. předseda senátu Ústavního soudu