Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové jako soudkyně zpravodajky, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti S. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Ctiborem, LL.M., Ph.D., advokátem, se sídlem Václavské náměstí 2132/47, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2024, č. j. 5 Tdo 217/2024-568, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. srpna 2023, č. j. 10 To 213/2023-513, a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 27. dubna 2023, č. j. 16 T 19/2023-457, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství Praha-východ, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Napadeným rozsudkem Okresní soud Praha-východ uznal stěžovatele vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. Toho se podle okresního soudu stěžovatel dopustil, stručně řečeno, tím, že po požití většího množství alkoholu (v jeho krvi bylo odběrem provedeným zhruba hodinu a půl po činu zjištěno 1,72 ‰ alkoholu) řídil osobní automobil, nedbal potřebné opatrnosti, nerespektoval pravidla provozu a narazil do betonového svodidla, kde zůstal stát, přičemž způsobil spolujezdkyni zranění, která ji přes 2 a půl měsíce omezila v obvyklém způsobu života. Za to okresní soud stěžovatele odsoudil k peněžitému trestu v celkové výši 150 000 Kč a trestu zákazu řízení motorových vozidel v trvání 4 let.
2. Odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze zamítl. Ve shodě s okresním soudem neuvěřil obhajobě stěžovatele, že alkohol požil až po nehodě. Tuto verzi vyvrací závěr znalce, podle kterého by stěžovatel musel v krátkém časovém úseku vypít aspoň 0,402 lihoviny s 40% obsahem alkoholu, což by u něj vyvolalo během půl hodiny razantní změnu stavu, kterou však svědci na místě nehody nezaznamenali. Svědkyně S. navíc vypověděla, že stěžovatele stále sledovala ze strachu, aby nevstoupil do vozovky, ale žádnou lahev u něj neviděla. Závěru, že stěžovatel řídil pod vlivem, nasvědčuje i samotný průběh nehodového děje, při kterém stěžovatel jel rychlostí zcela nepřiměřenou a nijak nereagoval na opakované a velmi výrazné dopravní značení vyznačující ukončení dálničního okruhu. K namítanému nezohlednění spoluzavinění poškozené ve výroku o vině krajský soud uvedl, že význam porušení řidičských povinností stěžovatele převyšuje nad neopatrností poškozené, proto je stěžovatel trestně odpovědný i podle § 147 odst. 2 trestního zákoníku.
3. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl jako podané z jiného důvodu, než jaký je uveden v § 265b trestního řádu. Souhlasil se závěry obou soudů nižších stupňů, které se podle něj s argumenty stěžovatele proti hodnocení důkazů a z nich dovozeného skutkového stavu řádně vypořádaly a stěžovateli vysvětlily, proč neuvěřily jeho obhajobě.
4. Stěžovatel podává proti shora označeným rozhodnutím ústavní stížnost. Tato rozhodnutí podle něj porušují jeho základní práva podle čl. 36 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
5. Stěžovatel namítá, že v řízení učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, v důsledku čehož obecné soudy porušily zásadu in dubio pro reo. Policejní orgán položil znalci návodné otázky a dodal podklady předjímající hypotézu, že stěžovatel požil alkohol před nehodou. Stěžovatel požil alkohol až po nehodě, o čemž svědčí i názor znalce, který požití alkoholu po nehodě nevyloučil. Obecné soudy závěr znalce nesprávně interpretovaly tak, že je krajně nepravděpodobné, aby stěžovatel znalcem uváděné množství alkoholu vypil. Pokud měl podle znalce účinek alkoholu požitého po nehodě nastoupit plně půl hodiny po ukončení požívání, je tato verze zcela v souladu s úředním záznamem o kontrole řidiče, podle které stěžovatel během kontroly nevykazoval známky ovlivnění alkoholem, a tedy účinky alkoholu dosud nezačaly působit. Znalec stěžovatele osobně neprohlédl, nemohl proto posoudit fyziologii stěžovatele, a jeho odpovědi na otázky jsou nejednoznačné. Závěry obecných soudů o umístění a zbavení se lahve od alkoholu jsou pouhými spekulacemi, v řízení nebylo postaveno najisto, zda by se láhev od alkoholu, pokud by byla v kufru auta, nutně rozbila. Láhev od alkoholu se našla prázdná a nepoškozená. Přes tato zjevná pochybení při zjišťování skutkového stavu Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl.
6. Stěžovatel dále nesouhlasí s nezohledněním spoluzavinění poškozené. Tuto otázku měl zkoumat znalec, poškozená měla být vyšetřena na přítomnost alkoholu a policejní orgán měl ověřit, zda ikonka signalizující v autě nepřipoutání spolujezdce po určité době nezhasne. V řízení nebylo prokázáno, že stěžovatel musel o nepřipoutání poškozené vědět. Zákon přitom nevyžaduje, aby řidič zajistil připoutání přepravovaných osob, případně aby je poučil o jejich povinnosti tak učinit. Stěžovatel nemůže být odpovědný za nesplnění povinnosti jiné osoby.
7. Stěžovatel především polemizuje se skutkovými zjištěními obecných soudů, která zpravidla ústavněprávnímu přezkumu nepodléhají. Jinak tomu není ani v této věci, extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry či jiné ústavněprávně relevantní vady v rozhodnutích obecných soudů Ústavní soud neshledal.
8. Není pravdou, že by obecné soudy nesprávně interpretovaly názor znalce. Pouze jej uvedly do souvislosti s jinými v řízení provedenými důkazy (svědeckými výpověďmi), čímž dostatečně podložily svůj závěr, že stěžovatel alkohol požil již před nehodou (bod 10 usnesení krajského soudu). Naopak stěžovatel závěr znalce nepřípustně dezinterpretuje tak, že v případě vypití množství alkoholu, které by odpovídalo následně provedenému odběru, až po nehodě, by účinky alkoholu plně nastoupily až po půl hodině a do tohoto okamžiku by neměly být rozpoznatelné.
Takto se však znalec nevyjádřil. Uvedl, že v případě takového průběhu události by se chování stěžovatele razantně změnilo právě v počáteční půl hodině (bod 9 rozsudku okresního soudu). Takovou změnu svědci na místě nehody nezaznamenali (bod 10 usnesení krajského soudu). Závěr obecných soudů o umístění lahve alkoholu není založen pouze na úvaze o možném rozbití lahve, jak se mylně domnívá stěžovatel, ale i na skutkovém zjištění o umístění víčka od lahve (bod 10 usnesení krajského soudu).
9. K námitkám ohledně nedostatků znaleckého posudku (konkrétně návodné otázky a materiály, neprohlédnutí stěžovatele) a nezohlednění spoluzavinění poškozené Ústavní soud uvádí, že nelze pominout, že před Nejvyšším soudem stěžovatel tato pochybení nenamítal (body 4 až 7 a 17 usnesení Nejvyššího soudu). Požadavek na vyčerpání zákonných procesních prostředků k ochraně práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) se přitom uplatní nejen při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti jako celku, ale i při posuzování každé jednotlivé námitky v ní uplatněné [nález sp. zn. I. ÚS 4022/17 , bod 22]. Z toho důvodu se Ústavní soud zmíněnými námitkami nemohl věcně zabývat.
10. S ohledem na uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 7. listopadu 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu