Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 212/03
Ústavní soud rozhodl dne 18. září 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatele F. B., zastoupeného JUDr. O. V., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. ledna 2003 sp. zn. 6 Tdo 1103/2002, t a k t o : Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ČR, jímž bylo odmítnuto jeho dovolání, které opíral o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) platného trestního řádu. Poukázal na své postavení ve společnosti s ručením omezeným v době uzavření smlouvy, na znění § 128 odst. 2 trestního zákona a vyslovil přesvědčení, že k jeho odsouzení došlo rozšiřujícím výkladem citovaného ustanovení, a tak v přímém rozporu s čl. 39 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušené její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu ČR zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Označený soud shledal opodstatněně, že dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. července 2001 sp. zn. 1 T 109/2000, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 4 tr. zákona, spáchaným ve spolupachatelství s V. M., bylo podáno z jiného důvodu, než je obsažen v § 265b tr. řádu, když z odůvodnění dovolání vyplývá, že v něm dovolatel brojí proti skutkovým zjištěním na základě učiněného hodnocení důkazů.
V odůvodnění rozhodnutí Nejvyšší soud ČR v souvislosti se zkoumáním podmínek přípustnosti dovolání z důvodů, jichž se stěžovatel dovolával, přiléhavým a vyčerpávajícím vysvětlil, proč tyto uplatněné důvody neobstály, když také vyložil obsah § 128 odst. 2 tr. zákona, tedy znaky tohoto trestného činu, pro jehož spáchání byl dovolatel odsouzen. Na odůvodnění usnesení lze v dalším proto odkázat.
Podle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Pro výše uvedená zjištění a citované ustanovení zákona o Ústavním soudu bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně, dne 18. září 2003