Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. PhDr. Ireny Wagnerové, Ph.D., MBA, LL.M., zastoupené JUDr. Pavlem Kavínkem, advokátem, sídlem Na Kocínce 210/3, Praha 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2025 č. j. 33 Cdo 718/2025-862, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2024 č. j. 35 Co 243/2024-825 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. dubna 2024 č. j. 41 C 122/2013-777, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Asociace textilního-oděvního-kožedělného průmyslu, sídlem Těšnov 1163/5, Praha 1, jako vedlejší účastnice, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatelka se před Obvodním soudem pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") domáhala proti vedlejší účastnici zaplacení 222 160 Kč s příslušenstvím skládající se z dílčích splátek ceny díla v celkové výši 202 000 Kč a ze smluvní pokuty za prodlení se zaplacením ceny díla ve výši 20 160 Kč. Žalovaná částka má plynout ze smlouvy o dílo, na základě níž se stěžovatelka s další osobou zavázaly pro vedlejší účastnici jako objednatele vytvořit odbornou studii na téma: "Dopady globalizačních vlivů na odvětví českého textilního a oděvního průmyslu a možnost, jak na ně reagovat v období dalších 10 let".
3. Obvodní soud rozsudkem ze dne 19. 2. 2016 č. j. 41 C 122/2013-169, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 12. 7. 2016 č. j. 41 C 122/2013-200, žalobu zamítl a Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") jeho rozsudek potvrdil rozsudkem ze dne 24. 1. 2017 č. j. 35 Co 470,471/2016-244. Následně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 7. 2019 č. j. 32 Cdo 3622/2017-283 rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
4. Obvodní soud posléze napadeným rozsudkem žalobu stěžovatelky (znovu) zamítl. Po provedeném dokazování a zejména na základě znaleckého posudku znaleckého ústavu - Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích uzavřel, že finální verze studie obsahovala nedostatky a trpěla nekonzistentností a nejednotnou strukturou; připomínky objednatele tudíž shledal jako opodstatněné. Protože dílo nebylo řádně dokončeno v rozsahu a době sjednané ve smlouvě, stěžovatelce ani jejímu předchůdci nemohl vzniknout nárok na zaplacení ceny díla ani na úhradu smluvní pokuty.
5. Odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu a s jeho závěry se ztotožnil. Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, které odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením s odůvodněním, že stěžovatelka nepředložila žádnou otázku hmotného či procesního práva, která by založila přípustnost jejího dovolání.
6. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy rozhodly v její neprospěch na základě znaleckého posudku, který byl vypracován znaleckým ústavem bez příslušného odborného oprávnění. Přesto soudy z jeho závěrů vycházely a odmítly její návrhy na ustanovení jiného znalce z příslušného oboru (kultura či školství). Tím podle ní soudy porušily procesní pravidla, neboť použily nezákonný důkaz a nevzaly v úvahu ani existenci přestupkového řízení vedeného proti znaleckému ústavu, které zpochybňovalo jeho nestrannost.
7. Dále stěžovatelka namítá, že soudy neprovedly potřebné dokazování k posouzení, které konkrétní pokyny objednatele nebyly při zhotovení díla splněny, ani nezjišťovaly, zda tyto pokyny byly dostatečně určité, proveditelné a odborně správné. Stěžovatelka také namítá, že soudy nesprávně vyložily smluvní ujednání o splatnosti ceny díla a nezkoumaly, zda jí nevznikl alespoň částečný nárok na její zaplacení. Ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu namítá, že její dovolání odmítl s odůvodněním, že brojí pouze proti skutkovým zjištěním, ačkoliv podle ní vznesla zásadní právní otázky týkající se odbornosti znalce, zákonnosti znaleckého posudku a procesních povinností soudů, čímž bylo porušeno její právo na přístup k soudu.
8. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
9. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Proto je vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud zasáhne do jejich rozhodovací činnosti pouze tehdy, je-li jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06
(N 148/46 SbNU 471)].
10. Nejprve Ústavní soud zkoumal, zda Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky ústavně souladným způsobem. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu není otázka přípustnosti dovolání předmětem jeho přezkumu, neboť podle § 239 občanského soudního řádu je posouzení přípustnosti výlučně v pravomoci Nejvyššího soudu. Výjimku tvoří pouze případy excesu v podobě libovůle či přepjatého formalismu [srov. např. stanovisko pléna ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.)]; takové pochybení však Ústavní soud v nynější věci neshledal.
11. Nejvyšší soud v ústavněprávních mezích odůvodnil, proč napadený rozsudek odvolacího soudu nespočívá na řešení dvou ze čtyř předložených otázek (ohledně oprávnění znaleckého ústavu posuzovat otázky mimo svůj obor a povinnosti objednatele uhradit cenu díla při zálohové a dílčí splatnosti). Zbývající dvě otázky (týkající se odborné způsobilosti znalce a rozsahu dokazování k pokynům objednatele) posoudil jako námitky směřující proti skutkovým zjištěním a procesnímu postupu soudů.
12. Ústavní soud obecně přisvědčuje stěžovatelce, že hranice mezi skutkovými a právními otázkami a vadami řízení může být v praxi velmi tenká [srov. kupř. nález ze dne 11. 11. 2019 sp. zn. I. ÚS 3712/18
(N 187/97 SbNU 41)] a že v pochybnostech je třeba postupovat ve prospěch dovolatele [viz nález ze dne 27. 4. 2020 sp. zn. II. ÚS 664/19
(N 74/99 SbNU 406), bod 20]. Dovolání je nicméně mimořádným opravným prostředkem určeným k řešení zobecnitelných právních otázek, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu závisí. Tyto podmínky však dovolání stěžovatelky - byť hraničně - nenaplňovalo.
13. Ústavní soud posuzuje řízení a v něm vydaná rozhodnutí jako celek. Jelikož bylo stěžovatelčino dovolání odmítnuto pro nepřípustnost, a nikoliv pro vady, mohl Ústavní soud přezkoumat ústavnost závěrů soudů nižších stupňů, které stěžovatelka zpochybňuje a jimiž se měl podle jejího názoru zabývat meritorně také Nejvyšší soud.
14. Těžiště argumentace stěžovatelky spočívá v tom, že znalecký ústav nedisponuje oprávněním k řešení příslušných odborných otázek. Obecné soudy však podle Ústavního soudu přesvědčivě vysvětlily, že povaha a účel zadání studie (díla) úzce spadaly do oboru ekonomiky, který je součástí znaleckého oprávnění ústavu. Jeho odborná způsobilost byla podpořena i kvalitou zpracování posudku (viz bod 20 rozsudku odvolacího soudu a bod 59 rozsudku obvodního soudu). Přestože stěžovatelka s těmito - řádně odůvodněnými - závěry nesouhlasí, opodstatněnost její ústavní stížnosti to nezakládá.
15. K hodnocení znaleckého posudku a jeho závěrů Ústavní soud připomíná, že odpovědnost za rozhodnutí nelze přenášet na znalce [srov. např. nález ze dne 28. 6. 2022 sp. zn. I. ÚS 1785/21
(N 80/112 SbNU 209), bod 19]. Znalecký posudek musí být soudem hodnocen jako kterýkoliv jiný důkaz, což v projednávané věci bylo dodrženo. Znaleckému ústavu bylo uloženo vypracovat doplněk posudku, reagoval na desítky otázek a byl zevrubně vyslechnut při jednání. Obecné soudy následně jeho závěry kriticky zhodnotily (viz zejm. body 60 až 62 rozsudku obvodního soudu) a Ústavní soud v jejich úvahách neshledal žádné ústavněprávní pochybení.
16. Konečně, porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky Ústavní soud nezjistil ani v posouzení dalších námitek týkajících se údajné podjatosti znaleckého ústavu, řádnosti identifikace vad při zhotovení díla či možnosti vzniku nároku na zaplacení části ceny. Taktéž s těmito námitkami se obecné soudy vypořádaly dostatečným způsobem (viz zejm. body 14, 17 a 22 rozsudku odvolacího soudu).
17. Pro Ústavní soud je podstatné, že se obecné soudy stěžejní otázkou - zda vedlejší účastnice řádně odstoupila od smlouvy o dílo - pečlivě zabývaly (dokonce opakovaně po zásahu Nejvyššího soudu) a za takové situace není úlohou Ústavního soudu jejich závěry v rovině podústavního práva dále přehodnocovat.
18. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 23. října 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu