Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti VRL Praha, a. s., se sídlem Ke Kablu 378/24, Praha - Dolní Měcholupy, zastoupené Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem, se sídlem Újezd 450/40, Praha 1 - Malá Strana, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2024 č. j. 27 Cdo 780/2024-118 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2023 č. j. 19 Cmo 31/2023-94, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti VITVIMO, s. r. o., se sídlem Pěstitelská 196/18, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny, jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Vedlejší účastnice řízení (žalobkyně) se po stěžovatelce (žalované) domáhá zaplacení částky ve výši 81 603 000 Kč s příslušenstvím z titulu porušení povinnosti stěžovatelky (společníka vedlejší účastnice řízení) převést na vedlejší účastnici řízení vlastnické právo k výnosu nepeněžitého vkladu do jejího základního kapitálu.
3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 26. 1. 2023 č. j. 73 Cm 230/2021-75 řízení přerušil podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, do pravomocného skončení řízení o určení neplatnosti společenské smlouvy vedlejší účastnice řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 79 Cm 149/2020.
4. K odvolání vedlejší účastnice řízení Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 24. 10. 2023 č. j. 19 Cmo 31/2023-94 změnil rozhodnutí městského soudu tak, že řízení se nepřerušuje. Z usnesení městského soudu nevyplynulo, že by v řízení, do jehož skončení mělo být stávající řízení přerušeno, měla být řešena otázka, která má význam pro rozhodnutí v této věci.
5. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 10. 6. 2024 č. j. 27 Cdo 780/2024-118 odmítl jako nepřípustné.
6. Stěžovatelka napadá rozhodnutí vrchního soudu a Nejvyššího soudu z důvodu nesprávného procesního postupu. Domnívá se, že zásadní otázka (ne)platnosti zakladatelského právního jednání, která má význam pro nyní posuzovanou věc, by měla být posouzena pouze jednou, a to v řízení vedeném u městského soudu pod sp. zn. 79 Cm 149/2020.
7. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
8. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona).
9. Jak se podává z výše uvedeného, jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti určené k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Zásada subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje, a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu až tehdy, když příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
Řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Ústavní stížností by tak měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná. Z tohoto pravidla připouští Ústavní soud určité výjimky, musí však být současně splněny dvě podmínky: jednak musí být rozhodnutí způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod a jednak je třeba, aby námitka porušení ústavně zaručených práv již nemohla být v rámci dalšího řízení efektivně uplatněna (srov. např. usnesení ze dne 13.
3. 2018 sp. zn. III. ÚS 3646/17 nebo usnesení ze dne 26. 3. 2021 sp. zn. IV. ÚS 683/21 ).
10. Posuzovaná věc takovou výjimku nepředstavuje. Usnesení o nepřerušení řízení je rozhodnutím procesní povahy, tzn. nikoli rozhodnutím ve věci samé, a jako takové zpravidla ani není způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv. Zamítnutím návrhu na přerušení řízení doposud neskončilo řízení ve věci samé. V této fázi tak nelze konstatovat zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky a tím de facto předjímat, jaký bude další postup soudu. Je věcí civilních soudů, aby za pomoci výkladu příslušných procesních norem zvážily, jaký procesní postup v konkrétním případě zvolí. Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat vhodnost či nevhodnost přerušení řízení (k nepřípustnosti ústavní stížnosti proti zamítnutí návrhu na přerušení řízení srov. obdobně usnesení ze dne 7. 10. 2020 sp. zn. II. ÚS 2682/20 , ze dne 25. 8. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1953/20 nebo ze dne 29. 4. 2020 sp. zn. II. ÚS 1198/20 ).
11. S ohledem na skutečnost, že řízení ve věci samé nebylo napadenými rozhodnutími skončeno, Ústavní soud uzavírá, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv a nesplnila tak podmínku přípustnosti ústavní stížnosti stanovenou v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
12. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. září 2024
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka