Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného JUDr. Jiřím Solilem, advokátem, sídlem Jakubská 647/2, Praha 1, proti usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie hl. m. Prahy ze dne 15. července 2025 č. j. KRPA-311520-1005/TČ-2021-000093-MA a ze dne 30. července 2025 č. j. KRPA-311520-1029/TČ-2021-000093-MA, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie hl. m. Prahy, sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti vyplývá, že napadenými rozhodnutími bylo rozhodováno o námitce podjatosti, kterou učinil stěžovatel do protokolu v rámci svého výslechu ze dne 12. 6. 2025. V rámci výslechu došlo ke sporu o důvodnost jeho odmítnutí výpovědi. Tento spor vyústil jednak v uplatnění námitky podjatosti, o níž bylo rozhodováno ve dvou stupních v napadených usneseních, jednak v uložení pořádkové pokuty. Přezkum rozhodnutí o pořádkových pokutách probíhá u Ústavního soudu samostatně v řízení vedeném pod sp. zn. II. ÚS 2575/25
.
3. Stěžovatel namítá, že uplatnil své zákonné právo nevypovídat z obavy z možné kriminalizace, přičemž nebyl povinen specifikovat, kvůli které osobě či situaci toto právo využívá. Policejní orgán si podle něj nepřípustně přisvojil roli rozhodovat o dostatečnosti důvodu k odepření výpovědi. Flagrantně popřel základní smysl úpravy podjatosti, když o udělení pokuty rozhodl dříve než o ní. Takový postup vyvolává objektivně dojem, že policejní orgán měl od počátku vytvořen negativní postoj ke stěžovateli, jeho právnímu zástupci i procesní obraně. Připuštěním takového jednání by došlo k překročení hranic právního státu. Následky podjatosti přitom nejsou marginální a zasahují jádro základních práv stěžovatele. Postupem policejního orgánu je nucen stěžovatel k sebeobviňování, když ten rozhodl o své vlastní podjatosti a nadřízený orgán stížnost stěžovatele jen formalisticky bez vyřízení podstaty zamítl.
4. Před posouzením opodstatněnosti ústavní stížnosti přistoupil Ústavní soud k posouzení procesních předpokladů. Ústavní soud opakovaně dovodil nepřípustnost ústavní stížnosti proti rozhodnutí o nevyloučení soudce (potažmo přísedícího) (např. usnesení ze dne 16. 6. 2025 sp. zn. I. ÚS 1085/25 , ze dne 14. 7. 2025 sp. zn. I. ÚS 1842/25 , ze dne 16. 7. 2025 sp. zn. III. ÚS 1888/25 ). Ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 ze dne 7. 2. 2023 (57/2023 Sb.) dospěl k závěru, že ústavní stížnost směřující proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci, o níž má rozhodovat nebo v ní má činit úkony podle rozvrhu práce, a kterým byl zamítnut opravný prostředek proti takovému usnesení, je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
5. Tyto závěry jsou přitom použitelné i při rozhodování o podjatosti konkrétního vyšetřovatele v trestním řízené. Otázka podjatosti vyšetřovatele souvisela s důvodností odepření výpovědi svědka, kdy byla stěžovateli uložena pořádková pokuta. Samotné rozhodnutí o nepodjatosti vyšetřovatele však není způsobilé se jakkoliv negativně projevit v právní sféře stěžovatele. Ta mohla být negativně zasažena teprve kvazimeritorním rozhodnutím, jímž by stěžovatel byl nucen k výpovědi, resp. jímž mu byla uložena povinnost k zaplacení pokuty. Stěžovatel se může domáhat a ve skutečnosti se i domáhá ochrany před zásahy do svých ústavně zaručených práv při přezkumu rozhodnutí o pořádkové pokutě. Ústavní stížnost směřující proti rozhodnutím o nepodjatosti vyšetřovatele je proto předčasná. Žádné výjimečně okolnosti (stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23, bod 27) nebo výjimky v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu naplněny nejsou.
6. Ústavní soud ze všech uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 16. září 2025
Milan Hulmák v. r. soudce zpravodaj