Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího P. (jedná se o pseudonym), t. č. Věznice Jiřice, zastoupeného Mgr. Karolínou Kazdovou, advokátkou, sídlem Palackého třída 223/5, Nymburk, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. srpna 2023 č. j. 9 To 46/2023-40 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. června 2023 č. j. 1 Nt 105/2022-28, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 36, 37, 38 a 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti, jejích příloh a spisů obecných soudů, které si vyžádal, následující skutečnosti. Stěžovatel byl v roce 2019 odsouzen za zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí a zločin týrání svěřené osoby, kterých se měl dopustit na své někdejší družce a jejích nezletilých dcerách (poškozených), a dále za zločin vydírání, a to k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let. U obecných soudů se již podruhé domáhal obnovy trestního řízení.
3. Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným usnesením stěžovatelův návrh na povolení obnovy zamítl. Podle krajského soudu nebyly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení podle § 278 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád. Návrh na povolení obnovy totiž stěžovatel zaprvé opřel o důkazy, které nejsou nové. S částí důkazních návrhů se totiž již vypořádaly soudy v původním trestním řízení, případně v řízení o prvním návrhu na povolení obnovy. Zadruhé se stěžovatel dovolává důkazů, které jsou sice formálně nové, avšak nemohou zvrátit původní trestní rozhodnutí. Stěžovatelem navržení svědci měli vypovídat o chování stěžovatele v jeho tehdejší rodině, kterou tvořily poškozené. Protože ale tito svědci nežili se stěžovatelem a poškozenými ve společné domácnosti, vypovídali by pouze o tom, jak se stěžovatel a poškozené projevovali na veřejnosti. Nemohli by tedy zpochybnit skutková zjištění o jednání stěžovatele v soukromí. Relevantní nejsou ani stěžovatelem předložené lékařské zprávy, že nepije alkohol a že jeho zdravotní stav se ve vězení zhoršil, neboť se netýkají období, v němž se měl stěžovatel dopustit trestné činnosti. Stejně tak by relevantní zjištění nemohly přinést ani audiozáznamy jeho telefonních rozhovorů z vazby a výkonu trestu.
4. Vrchní soud v Praze napadeným usnesením zamítl stížnost stěžovatele proti rozhodnutí krajského soudu, s jehož odůvodněním se ztotožnil.
5. Stěžovatel namítá, že obecné soudy se dostatečně nevypořádaly s jím navrženými důkazy a k návrhu na obnovu řízení přistupovaly předpojatě. Stěžovatel za novou skutečnost, která odůvodňuje obnovu řízení, označuje výpověď své někdejší družky (poškozené) a její dopisy, v nichž mu sděluje, že "je nevinný". Poukazuje na to, že její výslech v roce 2019 proběhl v rozporu se zákonem, neboť se nemohl odehrát na místě a v čase uvedeném v protokolu, a že její výpověď nebyla hodnocena ve světle její drogové závislosti.
6. Podle stěžovatele obecné soudy dostatečně nezjišťovaly poměry v jeho někdejší rodině a místo toho vycházely z nevěrohodné výpovědi jeho někdejší družky a znaleckých posudků. Stěžovatel přitom navrhoval k důkazu výslech 32 svědků a znalců, jakož i provedení revizního znaleckého posudku. Dále navrhl doplnit dokazování lékařskými zprávami a audiozáznamy rozhovorů z doby, kdy byl ve vazbě a výkonu trestu. Pokud by obecné soudy tyto důkazy provedly, dospěly by k závěru, že byl nespravedlivě odsouzen. Obecné soudy místo toho nepřípustně spekulovaly, že by navržené důkazy nemohly přinést nic nového. Stěžovatel poukazuje na to, že obecné soudy porušují zásadu kontradiktornosti řízení a vycházejí pouze z důkazů předkládaných jednou ze stran řízení. Upozorňuje, že již v původním řízení byli všichni svědci navržení vyšetřovatelem "obratem vyslechnuti", zatímco s výslechem jím navrženého svědka se rok a půl otálelo a svědek v mezidobí zemřel. Stěžovatel uzavírá, že při zamítnutí jeho návrhu na povolení obnovy se obecné soudy dopustily excesu a libovůle v rozporu s požadavky plynoucími z nálezu ze dne 14. 4. 2011 sp. zn. III. ÚS 2959/10 (N 70/61 SbNU 89).
7. Ústavní stížnost má náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání. Podal ji oprávněný navrhovatel, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Ústavní stížnost je také přípustná (stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a byla podána včas. Stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů a není jim instančně nadřízen (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Proto nepřezkoumává běžnou zákonnost a správnost napadených soudních rozhodnutí či řízení, které jejich vydání předcházelo, ale posuzuje výhradně to, zda došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelů zaručených jim ústavním pořádkem.
9. Obnova řízení podle § 277 a násl. trestního řádu představuje mimořádný opravný prostředek sloužící k odstranění nedostatků ve skutkových zjištěních, na nichž jsou založena pravomocná soudní rozhodnutí, pokud tyto nedostatky vyšly najevo až po právní moci původních rozhodnutí. Účelem tohoto prostředku je náprava případného justičního omylu [např. nálezy ze dne 30. 7. 2009 sp. zn. II. ÚS 2445/08
(N 174/54 SbNU 193) a ze dne 15. 9. 2015 sp. zn. III. ÚS 2288/15
(N 168/78 SbNU 513), bod 39 odůvodnění].
10. Obecné soudy v řízení o návrhu na povolení obnovy nepřezkoumávají původní trestní rozhodnutí a neposuzují otázku viny a trestu. Ani úlohou Ústavního soudu není přezkoumávat ústavnost původních trestních rozhodnutí napadených návrhem na povolení obnovy řízení [např. nález ze dne 24. 2. 2009 sp. zn. I. ÚS 2517/08
(N 34/52 SbNU 343)].
11. Posouzení Ústavního soudu se může týkat pouze toho, zda o existenci důvodů pro obnovu řízení rozhodl obecný soud ústavně souladným způsobem, tedy zda návrh na povolení obnovy řízení řádně projednal, adekvátně odůvodnil a zda jeho právní závěry nejsou zatíženy excesem či libovůlí. Zamítne-li obecný soud návrh na povolení obnovy řízení, je stěžejní, zda dostatečně odůvodnil, proč neshledal, že předestřené nové skutečnosti opodstatňují obnovu řízení (nález sp. zn. III. ÚS 2959/10 , jehož se dovolává i stěžovatel). Mezi skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé podle § 278 odst. 1 trestního řádu přitom nepatří skutečnosti nebo důkazy hypotetické či zjevně pochybné, neskýtající důvodný předpoklad, že na jejich základě by mohlo dojít ke změně pravomocného rozhodnutí, které je předmětem návrhu na obnovu řízení [stanovisko pléna ze dne 21. 4. 2020 sp. zn. Pl. ÚS-st. 50/20 (ST 50/99 SbNU 542; 253/2020 Sb.)].
12. Obecné soudy výše shrnutým požadavkům dostály. Vysvětlily, proč důkazy navrhované stěžovatelem nejsou nové (dříve neznámé), či proč neskýtají důvodný předpoklad, že by na jejich základě mohlo dojít ke změně pravomocného trestního rozhodnutí. Toto posuzování spadá do kompetence obecných soudů rozhodujících o povolení obnovy řízení, jak bylo vyloženo v předchozím bodě. Nejde tedy o nepřípustnou spekulaci, jak namítá stěžovatel. Na dopisy své někdejší družky (bod 5 výše) stěžovatel upozornil až v ústavní stížnosti.
Jak Ústavní soud zjistil ze spisu vedeného ve věci obnovy řízení, stěžovatel uvedenými dopisy v řízení před obecnými soudy neargumentoval, neopřel o ně svůj návrh na obnovu řízení a nepoukázal na ně ani ve stížnosti k vrchnímu soudu. Obecné soudy tak neměly důvod zabývat se danými dopisy v napadených rozhodnutích. Nadto Ústavní soud podotýká, že dopisy, které stěžovateli zaslala jeho někdejší družka, stěžovatel argumentoval již v původním trestním řízení a jsou součástí původního trestního spisu.
13. Opodstatněné nejsou ani námitky, jimiž stěžovatel zpochybňuje řádnost původního trestního řízení, způsob, jakým orgány činné v trestním řízení podle něj přistupovaly k jeho tehdejším důkazním návrhům, či to, jak hodnotily prováděné důkazy, např. výpověď jeho někdejší družky (poškozené). Tyto námitky zpochybňují zákonnost původního trestního řízení či z něho vzešlých rozhodnutí, kterou obecné soudy při rozhodování o návrzích na povolení obnovy neposuzují (viz bod 10 tohoto rozhodnutí). Stejně tak Ústavní soud se může zabývat pouze ústavností rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy.
14. Ústavní soud nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. března 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu