Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Mgr. Ing. Hany Karáskové, se sídlem Jankovcova 94/41, Praha 7 - Holešovice, jako insolvenční správkyně společnosti ATELIER SPEKTRUM, s. r. o. v likvidaci, zastoupené Mgr. Ing. Ondřejem Dlouhým, advokátem, se sídlem Opletalova 600/6, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2024 č. j. MSPH 91 INS 27474/2014, 191 ICm 4680/2015, 29 ICdo 48/2023-605, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4.
května 2022 č. j. 191 ICm 4680/2015, 103 VSPH 267/2021-560 (MSPH 91 INS 27474/2014), ve znění opravného usnesení ze dne 18. července 2022 č. j. 191 ICm 4680/2015, 103 VSPH 267/2021-576 (MSPH 91 INS 27474/2014) a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2020 č. j. 191 ICm 4680/2015-462 (MSPH 91 INS 27474/2014), za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1) Michala Dvořáka a 2) Marka de Angelise, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva (svobody), jakož i ústavněprávní principy zaručené čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 11 Listiny a čl. 90 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") jako soud insolvenční zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka jako insolvenční správkyně dlužníka (společnosti ATELIER SPEKTRUM, s. r. o., v likvidaci) domáhala vůči prvnímu vedlejšímu účastníku řízení určení, že smlouva o převodu vlastnictví k bytové jednotce uzavřená mezi dlužníkem a mezi prvním vedlejším účastníkem řízení je neúčinná (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). Městský soud dospěl k závěru, že smlouva o převodu bytové jednotky (ateliéru) z dlužníka na prvního vedlejšího účastníka řízení je platná, byť kupní cena nebyla stanovena na základě posudku znalce, neboť převyšovala cenu obvyklou (dlužník tak nebyl poškozen). Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že část kupní ceny byla uhrazena započtením pohledávky, kterou měl první vedlejší účastník řízení za dlužníkem. Městský soud rovněž nezjistil, že by částečná úhrada kupní ceny z hypotečního úvěru zaznamenala vyvedení části majetku na úkor dlužníka.
3. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") v záhlaví označeným rozsudkem (ve znění opravného usnesení) rozhodnutí městského soudu potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II a III). Vrchní soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry městského soudu. Doplnil, že smlouva o převodu ateliéru mezi dlužníkem a prvním vedlejším účastníkem nepředstavuje ani úmyslně zkracující jednání ve smyslu § 242 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen "insolvenční zákon"). Pokud stěžovatelka vznášela námitky proti znaleckému posudku, kterým byla určena cena bytové jednotky (ateliéru), vrchní soud zdůraznil, že znalecký posudek obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti. Cena za ateliér uhrazená prvním vedlejším účastníkem řízení je vyšší než cena obvyklá a k poškození dlužníka již z toho důvodu nemohlo dojít.
4. Následné dovolání stěžovatelky bylo ústavní stížností napadeným usnesením odmítnuto (výrok I) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II a III). Stěžovatelka podle Nejvyššího soudu ve svém dovolání nevymezila žádnou otázku, pro kterou by její dovolání mohlo být hodnoceno jako přípustné.
5. Stěžovatelka namítá, že prvním vedlejším účastníkem řízení uhrazená cena za ateliér je nedostatečná a došlo ke zkrácení majetkové podstaty dlužníka a jeho věřitelů. Namítá podobně jako v předchozích řízeních před obecnými soudy nesprávnost znaleckého posudku vypracovaného společností PROSCON, s. r. o. (dále jen "znalec"), pokud jde o znalcem stanovenou cenu ateliéru. Podrobně popisuje nedostatečnou kvalifikaci jednotlivých zpracovatelů znaleckého posudku. Poukazuje na to, že i znalecký posudek musí obecný soud hodnotit v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a stejně kriticky, jako jakýkoliv jiný důkaz s tím, že se nemůže spokojit například jen s formálním dodržením náležitostí znaleckého posudku. Znalecký posudek jako důkaz nemá vedle ostatních důkazů jakékoliv lepší postavení, jakoukoliv větší váhu. Stěžovatelka příkladmo uvádí, za jakou částku se prodává 1 m2 podlahové plochy v obdobných rezidenčních projektech (v této souvislosti dochází k závěru, že přiměřená cena za 1 m2 je asi 99 831 Kč). Obecné soudy odepřely stěžovatelce přístup ke spravedlnosti, neboť neprovedly všechny jí navržené důkazy. Upozorňuje na to, že po vydání rozhodnutí vrchního soudu vydalo Ministerstvo spravedlnosti příkaz, kterým znalci (obchodní společnosti) udělilo pokutu ve výši asi 40 000 Kč. Tuto okolnost stěžovatelka ještě v rámci zachované lhůty pro podání dovolání sdělila Nejvyššímu soudu, ten ovšem k uvedené okolnosti v rámci svého rozhodnutí nepřihlédl.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
7. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 Ústavy). Proto mu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, nedošlo-li jejich činností k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná interpretace či aplikace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů je výklad právních norem, který se jeví v daných souvislostech jako svévolný [srov. např. nález ze dne 23. 1. 2008 sp. zn. IV. ÚS 2519/07
(N 19/48 SbNU 205)]. K takové situaci, ani k žádnému srovnatelnému pochybení, však v nyní posuzovaném případě podle přesvědčení Ústavního soudu nedošlo.
8. Obecné soudy ve svých rozhodnutích vycházely mimo jiné z toho, že cena za 1 m2 v rámci uvedeného developerského projektu, jehož součástí je i předmětný ateliér, dosahuje částky asi 73 000 Kč. Uvedený ateliér byl ale podle obecných soudů do vlastnictví prvního vedlejšího účastníka řízení převeden za cenu 92 635,34 Kč za 1 m2, a to i za situace, kdy soudy zohlednily i různou povahu dílčích částí kupní ceny a to, jak byla prvním vedlejším účastníkem řízení hrazena (i v tomto ohledu tedy odpadá díl pochybností formulovaných stěžovatelkou v ústavní stížnosti). Uvedené Ústavní soud uvádí proto, že sama stěžovatelka považuje v ústavní stížnosti za adekvátní cenu za 1 m2 částku 99 831 Kč. Pokud obecné soudy dospěly k závěru, že první vedlejší účastník řízení uhradil dlužníkovi za 1 m2 částku přesahující 92 000 Kč, pak zjevně jejich závěr, že zájmy věřitelů dlužníka ani jeho majetkové podstaty nebyly nijak zásadně poškozeny, obstojí.
9. V daném rámci je nutno vnímat i těžiště ústavní stížnosti stěžovatelky směřující ke zpochybnění znaleckého posudku, který byl v rámci insolvenčního řízení k dispozici a který měl stanovit jako přiměřenou cenu za ateliér částku 6 700 000 Kč. Stručně řečeno, takový podpůrný závěr znalce pro řízení nebyl podstatný, neboť dlužník obdržel za převáděný ateliér částku mnohem vyšší, přičemž nedošlo ke zkrácení věřitelů dlužníka. Za dané situace řízení, z něhož vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, není zatíženo vadou ústavněprávního charakteru, pokud se obecné soudy hlouběji nezabývaly stěžovatelkou navrhovanými důkazy, které měly zpochybnit kvalifikaci zpracovatelů znaleckého posudku k hodnotě předmětného ateliéru.
I kdyby se tyto námitky stěžovatelky potvrdily, nemohlo by to ovlivnit výsledek řízení (to samé platí pro tvrzení stěžovatelky, že znalec po vypracování stěžovatelkou zpochybňovaného znaleckého posudku údajně dostal od Ministerstva spravedlnosti pokutu za nesprávný postup v jiné, jím hodnocené, věci).
10. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. prosince 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu