"Ombudsman" v názvu právnické osoby soukromého práva
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatele OnlineADR.cz, z. ú. (dříve: Spotřebitelský ombudsman, z. ú.), sídlem K Lesíku 70/1, Praha 10 - Štěrboholy, zastoupeného Mgr. et Mgr. Pavlou Špondrovou, advokátkou, sídlem Voršilská 130/10, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2024 č. j. U 629/RD45/MSPH, Fj 288366/2024/MSPH a ze dne 30. července 2024 č. j. U 629/RD36/MSPH, Fj 288366/2024/MSPH, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel byl původně v rejstříku ústavů zapsán pod názvem Spotřebitelský ombudsman, z. ú. Městský soud v Praze napadeným usnesením ze dne 30. 7. 2024, které vydala vyšší soudní úřednice, vyzval stěžovatele, aby do 60 dnů od doručení usnesení "zjednal nápravu ohledně názvu". V odůvodnění usnesení se uvádí, že název stěžovatele je klamavý, čímž porušuje § 132 odst. 2 občanského zákoníku. Užití slova "ombudsman" v názvu totiž u veřejnosti může vzbudit mylný dojem, že stěžovatel není soukromoprávní právnickou osobou, ale že jde o veřejný orgán zřízený zákonem. Toto označení splňuje i znaky nekalosoutěžního jednání podle § 2976 občanského zákoníku. Proti tomuto usnesení se stěžovatel bránil námitkami.
2. Městský soud napadeným usnesením ze dne 26. 8. 2024 námitky zamítl. Podle odůvodnění se soudkyně ztotožnila s vyšší soudní úřednicí, že výraz "ombudsman" je spojen v povědomí veřejnosti s veřejným ochráncem práv podle zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv a ochránci práv dětí. U veřejnosti užití tohoto výrazu v názvu může vyvolat mylnou představu, že jde o veřejnoprávní subjekt. Na tom nic nemění, že stěžovatel je pověřeným subjektem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů podle § 20f a násl. zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je oprávněn podávat zástupné žaloby ve smyslu § 25 citovaného zákona a je uveden v evropském seznamu oprávněných osob a v českém seznamu oprávněných osob. Spotřebitelé si budou volit, na jaký subjekt se obrátí pro ochranu svých práv, a mohli by jednat pod vlivem mylného dojmu, že stěžovatel je veřejnoprávní orgán. Dostatečný není ani dodatek označující právní formu stěžovatele ("z. ú.").
3. Stěžovatel poté navrhl změnu svého názvu na nyní užívaný název OnlineADR.cz, z. ú. Usnesením ze dne 24. 10. 2024 městský soud rozhodl o zapsání tohoto nového názvu stěžovatele.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že bylo porušeno jeho základní právo na ochranu jména, na soudní ochranu a rovnost účastníků podle čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
5. Stěžovatel uvádí, že ke změně původního názvu přistoupil pouze proto, že mu jinak hrozilo, že bude rozhodnuto o jeho zrušení s likvidací. Je ale přesvědčený, že jeho původní název nebyl klamavý. Záměna s veřejným ochráncem práv byla velice nepravděpodobná, jeho oficiální označení zvolené zákonodárcem je "ochránce" či "veřejný ochránce práv", nikoliv ombudsman, součástí stěžovatelova názvu bylo navíc přídavné jméno "spotřebitelský", které bylo způsobilé zajistit rozlišení obou subjektů. Rozlišující povahu má i dodatek označující právní formu stěžovatele.
6. Výraz ombudsman se dnes běžně užívá mimo veřejný sektor v sektoru soukromém či akademickém. Existuje tak např. Asociace ombudsmanů ve zdravotnictví ČR, z. s., Asociace firemních ombudsmanů České republiky, z. s., na Univerzitě Karlově působí více než 20 ombudsmanů a ombudsmanek. Výraz "ombudsman" je užíván v masových sdělovacích prostředcích, například v rubrice "Ombudsman Blesku" nezávislý odborník pomáhá řešit čtenářům různé problémy, začasté rovněž spotřebitelské. Ani ve veřejné sféře nepůsobí jediný ombudsman, tato funkce je zřízena například na některých ministerstvech. Užívání výrazu ombudsman v názvu právnických osob zabývajících se ochranou spotřebitele je běžné i v zahraničí. Na evropském seznamu oprávněných osob jsou podle stěžovatele zapsány desítky takových subjektů.
7. Rejstříkové soudy navíc zapsaly u nejméně 13 jiných právnických osob názvy obsahující výraz "ombudsman" (jedna z nich byla v mezidobí zrušena), jejichž seznam stěžovatel přikládá k ústavní stížnosti. Stěžovatel nerozumí tomu, proč byl vyzván ke změně názvu jen on, a považuje to za porušení rovnosti v právech. K výzvě navíc došlo jen několik měsíců poté, co mu rejstříkový soud původní název zapsal. Stěžovateli není jasné, co vedlo městský soud k zahájení tohoto řízení z úřední povinnosti. Zdůrazňuje, že spotřebitele svou činností nijak nepoškozoval.
8. Konečně stěžovatel označuje napadená usnesení za nedostatečně odvodněná a usnesení z 26. 8. 2024 za zmatečné, neboť v jeho hlavičce se uvádí, že bylo vydáno vyšší soudní úřednicí, ale podepsána je pod ním soudkyně.
9. Ústavní soud nepovažuje za potřebné se v této věci podrobněji věnovat otázce, zda je ústavní stížnost obecně přípustná přímo proti rozhodnutím, kterým je právnická osoba rejstříkovým soudem vyzvána ke změně svého názvu. V posuzované věci by totiž mohl být dán přesah vlastních zájmů stěžovatele podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu spočívající v řešení otázky, nakolik může být součástí názvu právnické osoby soukromého práva výraz ombudsman. Ústavní soud ovšem zároveň shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti zasahuje pouze tehdy, zjistí-li v řízení o ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. To v posuzované věci nezjistil.
11. Napadené usnesení ze dne 26. 8. 2024 je podepsáno soudkyní, jak uvádí i stěžovatel, a i z jeho odůvodnění plyne, že bylo vydáno soudkyní při rozhodování o námitkách proti usnesení vyšší soudní úřednice. Uvádí-li se v záhlaví, že jde o rozhodnutí vyšší soudní úřednice, představuje to zjevnou chybu v psaní a nejde o vadu dosahující ústavněprávní intenzity.
12. K věci samé je třeba uvést, že ustanovení § 132 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož název právnické osoby nesmí být klamavý, slouží k ochraně práv jiných a jako takové je ústavně konformní. Podle judikatury obecných soudů je klamavý i takový název právnické osoby, který je způsobilý vyvolat u veřejnosti mylný dojem, že jde o orgán veřejné moci (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2010 č. j. 7 As 28/2010-102, č. 2218/2011 Sb. NSS; podle něhož se občanské sdružení, nyní spolek, nemohlo registrovat pod názvem "Komise pro cenné papíry").
13. U veřejnosti - zvláště u té její části, která bude se stěžovatelem v kontaktu, tedy u spotřebitelů - může název "Spotřebitelský ombudsman" vyvolávat klamnou představu, že stěžovatel je veřejnoprávní orgán. Kdyby stát takový orgán měl, lze očekávat, že by vystupoval pod tímto názvem, podobně jako veřejný ochránce práv vystupuje též jako ombudsman (a to i ve své oficiální komunikaci, viz například webové stránky www.ochrance.cz) a jako se o ochránci práv dětí hovoří jako o dětském ombudsmanovi.
Že takový orgán neexistuje v tuto chvíli, není rozhodné (srov. již odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 28/2010-102, který vysvětluje, že i když správní orgán Komise pro cenné papíry byl již zrušen, přesto občanské sdružení nemůže nést tento název pro jeho klamavost). Z ústavního hlediska obstojí též závěr, že samo o sobě nepostačuje, že byl součástí původního názvu dodatek označující právní formu stěžovatele ("z. ú."). Ostatně podle ustálené judikatury obecných soudů má dodatek označující právní formu sám o sobě jen malou rozlišovací schopnost (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.
10. 2018 sp. zn. 29 Cdo 5758/2016 a ze dne 27. 11. 2018 sp. zn. 27 Cdo 1056/2017 ve vztahu k zaměnitelnosti názvů).
14. Stěžovatel namítá, že i jiné právnické osoby užívají slovo ombudsman ve svých názvech. Tyto názvy ale nejsou ve všech případech srovnatelné s původním názvem stěžovatele. Stěžovatelem výslovně zmíněné právnické osoby mají ve svém názvu uvedeno, že jde o "asociace" ombudsmanů, což není označení evokující představu veřejnoprávního orgánu. U jiných osob se například uvádí vazba na jiný subjekt, jako je tomu u názvu "Kancelář ombudsmana České asociace pojišťoven z. ú.". Nelze tedy dovodit, že by městský soud z řady srovnatelných názvů rozhodl zakročit jen proti stěžovateli, a že by v tomto ohledu byla napadená usnesení projevem svévole či libovůle.
15. Městský soud je navíc jen jedním z rejstříkových soudů. I kdyby rejstříkové soudy pochybily v tom směru, že nezaslaly obdobnou výzvu jiné právnické osobě, jejíž název by bylo také možné hodnotit jako klamavý, bez dalšího z toho neplyne, že tak nemohl městský soud postupovat ve věci stěžovatelky a že její námitka má ústavní rozměr. Ústavní soud totiž není orgánem pro sjednocování činnosti rejstříkových soudů. Jak už bylo v judikatuře vyloženo, "nemůže být na Ústavním soudu, aby obecně plnil roli jakési ‚náhradní' instance v systému obecné justice, povolané ke sjednocování judikatury obecných soudů v případech, kdy soudy vyšších stupňů, s ohledem na nepřípustnost toho kterého opravného prostředku, nemohou danou roli prostřednictvím své rozhodovací činnosti plnit [nález sp. zn. III. ÚS 3725/13
ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89), bod 36].
16. Ústavněprávní rozměr nemá ani námitka, že slovo "ombudsman" užívají ve svém názvu i právnické osoby v jiných státech. Posouzení, zda původní název stěžovatele byl způsobilý vyvolat klamný dojem, že jde o veřejnoprávní orgán, totiž vyžaduje zohlednění toho, jak jsou veřejné orgány označovány právě v České republice. Nadto skutečnost, že je podústavní úprava či její výklad v České republice odlišný od jiných států ještě neznamená, že jde o úpravu či výklad neústavní.
17. Stěžovatel dále namítá, že název "ombudsman" používají některé právnické osoby i orgány veřejné moci pro označení svých zaměstnanců. Zaměstnanci ale jednají za svého zaměstnavatele, a o jejich povaze si může veřejnost učinit představu právě na základě názvu tohoto zaměstnavatele. U ombudsmanek a ombudsmanů vysokých škol, ministerstev či soukromých osob si veřejnost udělá odpovídající představu o jejich povaze právě podle právnické osoby, ve které působí. Obdobně to platí pro jiná přenesená užití tohoto slova, například v médiích.
18. Stěžovatelce lze přisvědčit v tom, že samo užití slova "ombudsman" v názvu právnické osoby nemusí zakládat jeho klamavost. Nic to ale nemění na tom, že název "Spotřebitelský ombudsman" klamavý být může, respektive že závěr napadených usnesení o jeho klamavosti nevybočuje z ústavních mezí. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. prosince 2025
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu