Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Baxy (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Bohuslava Veselého, proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2024 č. j. 8 A 99/2023-28, ze dne 19. června 2024 č. j. 15 A 30/2023-36 a ze dne 26. června 2024 č. j. 5 A 23/2024-25, proti usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 22. srpna 2024 č. j. 5 As 212/2024-14, ze dne 22. srpna 2024 č. j. 7 As 126/2024-13 a ze dne 15. srpna 2024 č. j. 5 As 210/2024-16, a proti usnesením Ústavního soudu ze dne 27. června 2024 sp. zn. I. ÚS 579/24
, ze dne 17. července 2024
sp. zn. IV. ÚS 1611/24
a ze dne 1. července 2024
sp. zn. I. ÚS 1875/24
, a o návrhu s ní spojeném na zrušení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České advokátní komory a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Dne 8. 11. 2024 byla Ústavnímu soudu doručena prostřednictvím Městského soudu v Praze ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a která je spojena s návrhem na zrušení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu.
3. Stěžovatel se na Ústavní soud opakovaně obrací s ústavními stížnostmi, aniž by byl zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Dostalo se mu přitom již mnohokrát poučení, že advokátem musí být zastoupen již v okamžiku podání ústavní stížnosti a neodstranění této vady je důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti. Stěžovatel zároveň v ústavní stížnosti potvrzuje, že si je nezbytnosti zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem vědom, považuje však tento požadavek za další důkaz zkrácení svého práva na přístup k soudu. Za těchto specifických okolností proto Ústavní soud kromě nesplnění podmínky povinného zastoupení stěžovatele advokátem posoudil i další náležitosti a předpoklady řízení před Ústavním soudem.
4. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud z úřední činnosti zjistil, že napadená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jako rozhodnutí o posledním procesním prostředku, nabyla právní moci dne 27. 8. 2024 (usnesení ze dne 22. 8. 2024 č. j. 7 As 126/2024-13 a ze dne 15. 8. 2024, č. j. 5 As 210/2024-16) a 30. 8. 2024 (usnesení ze dne 22.
8. 2024 č. j. 5 As 212/2024-14). Lhůta k podání ústavní stížnosti proti usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2024 č. j. 7 As 126/2024-13 a ze dne 15. 8. 2024, č. j. 5 As 210/2024-16, tedy skončila ke dni 29. 10. 2024 a proti usnesení ze dne 22. 8. 2024 č. j. 5 As 212/2024-14 ke dni 30. 10. 2024. Stěžovatel ústavní stížnost podal osobně k Městskému soudu v Praze dne 4. 11. 2024 a Ústavnímu soudu byla doručena dne 8. 11. 2024. Ústavní stížnost tak představuje návrh podaný po lhůtě ve smyslu § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
5. Zákon o Ústavním soudu nadto neposkytuje tomuto soudu prostředek, na základě kterého by byl oprávněn přezkoumávat či případně rušit svá vlastní rozhodnutí, neboť řízení před Ústavním soudem je v důsledku zvolené podoby koncentrovaného a specializovaného modelu ústavního soudnictví řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá přezkoumání usnesení Ústavního soudu. Vzhledem k tomu, že takový postup zákon o Ústavním soudu nedovoluje (odvolání proti usnesení Ústavního soudu není podle § 43 odst. 3 citovaného zákona přípustné), je i v souladu s dosavadní rozhodovací praxí Ústavního soudu ústavní stížnost stěžovatele zčásti nepřípustná (srov. např. usnesení ze dne 3. 4. 2018 sp. zn. I. ÚS 4108/17
).
6. Z těchto důvodů se Ústavní soud dále nezabýval ani stěžovatelem dodatečně vznesenou námitkou podjatosti směřující ve své podstatě vůči všem soudcům a soudkyním Ústavního soudu. Lze pouze stručně dodat, že by o této námitce v rámci Ústavního soudu neměl kdo rozhodnout (srov. např. usnesení ze dne 17. 10. 2024 sp. zn. III. ÚS 2707/24
).
7. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl zčásti podle § 43 odst. 1 písm. e) a zčásti podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu a přiměřeně také podle § 43 odst. 1 písm. a) téhož zákona, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení. Návrh na zrušení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu podaný podle § 74 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. a), písm. b) a písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť takový návrh sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. prosince 2024
Josef Baxa v. r.
předseda senátu