Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., právně zastoupeného Mgr. Janem Švarcem, advokátem, se sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 1. listopadu 2023 č. j. 1 ZT 224/2023-14, za účasti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a listin k ní připojených Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") ze dne 1. 11. 2023 č. j. 1 ZT 224/2023-14 byla pro opožděnost zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání proti jeho osobě.
3. Stěžovatel se domnívá, že obvodní státní zastupitelství porušilo jeho ústavně zaručená práva, neboť meritorně neprojednalo jeho stížnost, přestože pro to byly dány zákonné podmínky. Obvodní státní zastupitelství podle stěžovatele nesprávně vyhodnotilo opožděnost podání stížnosti. K tomu stěžovatel uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání mu bylo doručeno dne 23. 9. 2023 prostřednictvím datové schránky. Stěžovatel prostřednictvím svého obhájce podal dne 26. 9. 2023 stížnost prostřednictvím elektronické podatelny bez elektronického podpisu a následně dne 29. 9. 2023 stížnost podal rovněž prostřednictvím datové schránky. Stěžovatel má za to, že stížnost tedy podal včas.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
5. K otázce právního zastoupení stěžovatele je nutno poukázat na nedávné usnesení ze dne 28. 2. 2024 sp. zn. III. ÚS 3293/23 , v němž Ústavní soud konstatoval, že výklad, podle něhož akceptace plné moci udělené účastníkem před okamžikem, kdy vznikne právo podat ústavní stížnost, není v rozporu s § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud proto nadále netrvá na odstranění vad plné moci v případě jejího udělení před vydáním napadeného rozhodnutí či jiného zásahu veřejné moci, proti kterému ústavní stížnost směřuje.
6. Plná moc, kterou udělil stěžovatel zástupci v této věci, je udělena dne 26. 9. 2023, tj. před vydáním napadeného rozhodnutí (dne 1. 11. 2023). V jejím textu je výslovně uvedeno, že zmocněnec je oprávněn zastupovat zmocnitele v předmětném trestním řízení, podávat za zmocnitele ústavní stížnosti v souvislosti s tímto řízením a zastupovat jej v řízení o nich. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
7. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího článku 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (článek 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17)].
8. Jedinou argumentací stěžovatele v projednávané věci je vadné posouzení opožděnosti jeho stížnosti proti zahájení trestního stíhání příslušným státním zastupitelstvím, které mělo podle stěžovatele vyústit v porušení jeho práva na spravedlivý proces.
9. Jak stěžovatel sám konstatuje, usnesení o zahájení trestního stíhání mu bylo doručeno dne 23. 9. 2023. První podání stěžovatel učinil dne 26. 9. 2023, tedy ještě v rámci zákonné lhůty. Sám stěžovatel však uvádí, že toto podání doručil do elektronické podatelny bez elektronického podpisu, nešlo tedy o podání řádné, neboť podání v elektronické podobě musí být vždy opatřeno uznávaným elektronickým podpisem. Až dne 29. 9. 2023 podal stěžovatel stížnost prostřednictvím datové schránky, učinil tak však již po lhůtě.
10. Obvodní státní zastupitelství nepostupovalo svévolně, pokud vyhodnotilo stížnost stěžovatele jako opožděnou. Podání podle § 59 trestního řádu, které je učiněno v elektronické podobě, musí být opatřeno uznávaným elektronickým podpisem ve smyslu § 6 odst. 1, 2 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, protože podání je zde elektronickým dokumentem, kterým se právně jedná vůči veřejnoprávnímu podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem jejich působnosti (viz stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5.
1. 2017 sp. zn. Plsn 1/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2018 sp. zn. 3 Tdo 1003/2018). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dále konstatoval, že bylo-li určité podání učiněno sice v elektronické podobě, ale bez splnění požadovaných podmínek, nejsou s ním spojeny žádné účinky řádného podání, tj. ani případné zachování lhůty k podání opravného prostředku. Pokud zákon vyžaduje, aby podání (např. opravného prostředku) bylo učiněno v určité lhůtě, pak nedostatek elektronického podání lze napravit jen v této lhůtě (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.
9. 2006 sp. zn. 5 Tdo 1059/2006). Procesní účinek nelze přiznat ani podání učiněnému elektronicky e-mailovou adresou bez elektronického podpisu požadované kvality, byť by se jednalo o kontaktní e-mailovou adresu advokáta uvedenou na webových stránkách České advokátní komory a byť by toto elektronické podání bylo následně potvrzeno písemným podáním daným k poštovní přepravě po uplynutí lhůty (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018 sp. zn. 6 Tdo 483/2018).
11. Také Ústavní soud ve své judikatuře potvrdil, že v trestním řízení nelze zaslat účinné podání prostřednictvím e-mailu bez elektronického podpisu a následně je doplnit v písemné (listinné) podobě. Ústavní soud přijal závěr, že absence elektronického podpisu je nedostatkem formy podání, nikoliv jeho obsahu, přičemž vady formy nelze podle trestního řádu hodnotit jako odstranitelný obsahový nedostatek jedné z povinných náležitostí podání, neboť jejich následkem se o podání vůbec nejedná [viz nález ze dne 13. 2. 2018 sp. zn. I. ÚS 1981/17
(N 22/88 SbNU 293), usnesení ze dne 15. 8. 2017 sp. zn. I. ÚS 59/16 ].
12. Rozhodnutí obvodního státního zastupitelství je v souladu s konstantní judikaturou jak soudů obecných, tak Ústavního soudu. Nelze na něm spatřovat nic protiústavního.
13. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv. Postupoval proto podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. března 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu