Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele D. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, zastoupeného Mgr. Danielem Šírem, advokátem, se sídlem Belgická 642/15, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2024 č. j. 11 Tdo 677/2024-152, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2024 č. j. 9 To 99/2024-96 a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 20. února 2024 č. j. 2 T 7/2024-79, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Kladně ("okresní soud") napadeným rozsudkem uznal stěžovatele vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ("trestní zákoník"), a za jeho spáchání stěžovatele odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Kromě toho okresní soud podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku stěžovateli uložil trest propadnutí věci, a to jednoho kusu dotykového mobilního telefonu značky Samsung Galaxy A32, včetně jednoho kusu SIM karty provozovatele Vodafone.
2. K odvolání stěžovatele ve věci rozhodl napadeným usnesením Krajský soud v Praze ("krajský soud") tak, že podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), odvolání zamítl jako nedůvodné.
3. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl rovněž napadeným usnesením podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu.
4. Stěžovatel se závěry obecných soudů nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž se dovolává porušení svých základních práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina").
5. Stěžovatel předkládá shodné námitky, které uplatnil již v průběhu předchozího řízení. Podstata stížnostní argumentace spočívá v nespokojenosti s uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody, který považuje za nepřiměřeně přísný. Zdůrazňuje, že s ohledem na návrh státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kladně očekával uložení alternativního trestu spočívajícího ve výkonu obecně prospěšných prací, za současného uložení trestu propadnutí věci. Uvádí, že návrhu státní zástupkyně přizpůsobil svoji obhajobu i procesní strategii (přistoupil k prohlášení viny).
6. Ústavní soud předně posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
7. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
8. Jak bylo uvedeno výše, jádrem ústavní stížnosti je polemika stěžovatele s uloženým trestem odnětí svobody. Ústavní soud připomíná, že mu zásadně nepřísluší vyjadřovat se k výši a druhu uloženého trestu (srov. např. nález ze dne 24. 4. 2008 sp. zn. II. ÚS 455/05 ), neboť rozhodování obecných soudů je v této oblasti nezastupitelné (srov. čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 40 odst. 1 Listiny). Ústavní soud je oprávněn zasáhnout pouze v případě, že by soudy nerespektovaly zásadu zákonnosti ukládaného trestu (čl.
39 Listiny). Toto pochybení by mohlo nastat v případě, že soud uloží druh trestu zákonem nedovolený, výše trestu se pohybuje mimo rozsah zákonem stanovené sazby, nejsou respektována pravidla modifikující tuto sazbu či upravující trestání v případě mnohosti trestné činnosti, nebo tehdy, jsou-li při stanovení konkrétní výměry zvoleného trestu opomenuty rozhodující okolnosti pojící se k osobě pachatele a ke spáchanému trestnému činu a je zde dána extrémní nevyváženost prvku represe a prevence (srov. např. nález ze dne 11.
6. 2014 sp. zn. I. ÚS 4503/12 ). O takové případy však v posuzovaném případě nejde.
9. Okresní soud se otázkou individualizace trestu ve vztahu k osobě stěžovatele podrobně zabýval a vysvětlil, proč nebylo možné přistoupit k uložení alternativního trestu. V rámci svých úvah o druhu a výměře trestu (s odkazem na zákonná kritéria uvedená v § 39 odst. 1 trestního zákoníku) dostatečně uvážil povahu a závažnost spáchaného trestného činu, osobní, majetkové a jiné poměry stěžovatele, jakož i možnosti jeho nápravy (ve vztahu k předcházejícímu způsobu jeho života). Zohlednil, že stěžovatel se trestného činu dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. V rámci svých úvah reflektoval rovněž způsob provedení činu a charakter předávané věci. Podobně podrobně pak přezkoumal a vysvětlil důvody uložení trestu stěžovateli rovněž krajský soud. Na závěrech odůvodňujících uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody neshledal Ústavní soud cokoliv excesivního, a tedy protiústavního ve shora naznačeném smyslu.
10. Ústavně konformní je rovněž napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dovolání stěžovatele bylo odmítnuto, neboť jeho dovolací námitky neodpovídaly žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Nejvyšší soud se i přesto zabýval stěžovatelovými námitkami, které opětovně předkládá i v ústavní stížnosti (dovolací soud mj. zdůraznil, že návrh státní zástupkyně nebyl pro okresní soud závazný, neboť představuje toliko doporučující stanovisko - srov. usnesení Nejvyššího soudu, bod 29). Nejvyšší soud v rozhodnutích nižších soudů neshledal žádné pochybení, přičemž Ústavní soud po prostudování napadených rozhodnutí neshledal důvod tento závěr přehodnocovat (srov. výše).
11. Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. listopadu 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu